Před několika dny dostali karlovarští
trafikanti tento úkaz:
"Podle výnosu okresního finančního
ředitelství ze dne 4. července 1927 T I 21665/27
jest v lázeňské době, to jest od 15.
dubna do 15. září, nedělní
klid zrušen a samostatní trafikanti musejí
v neděle a svátky prodávati tak jako ve všední
dny, tedy také odpoledne."
Chebské okresní finanční ředitelství
vzalo snad za základ ke svému vyzývavému
výnosu předpisy pro trafikanty, uveřejněné
ve věstníku c. k. finančního ministerstva
č. 104 z roku 1911, poněvadž § 38 těchto
předpisů, které - což jest zvláštní
- stále ještě platí a nestaly se obětí
odrakouštění, připouští
výjimky, pokud jde o nedělní klid trafikantů.
Většinou - lze skorem říci, že
skorem všechny - trafiky vedou trafikanti sami a velmi mnoho
z nich nemá možnosti opatřiti se výpomocný
personál již proto, že finanční
úřady beztoho velmi silně je utlačují.
Následkem toho neměli by tito trafikanti, většinou
váleční poškozenci, tedy lidé
chatrného zdraví vůbec žádného
odpočinku. Tímto výnosem jsou nuceni denně,
ve všední dny i v neděli, od rána do
noci státi ve svých budkách, které
jsou většinou prozatímní, naprosto nepostačitelné
úzké a horké krámy a v nichž
beztoho delší pobyt jest mukou. To se ovšem příčí
všem zásadám lidskosti a podepsaní se
tedy táží pana ministra financí, chce-li
naříditi, aby tento nehumánní a bezohledný
výnos chebského okresního finančního
ředitelství byl ihned zrušen?
V Praze dne 13. července 1927.
V okrese Brno-venkov strhla se v poledních dnech krutá
bouře, která zpustošila více než
300 ha osevné plochy. Škoda způsobená
na polních plodinách jest ve všech postižených
obcích značná, zvláště
velká jest však ve Slatině, kde byla zničena
čtvrtina, a v Komárově, kde byla zničena
polovice úrody. Také domy byly těžce
poškozeny, zvláště tím, že
mnoho oken bylo rozbito. Tato těžká bída
obyvatelstva vyžaduje naléhavé pomoci.
Tážeme se tedy vlády:
1) Jest vláda ochotna vyplatiti přiměřený
peníz, aby byla zmírněna přímá
nouze?
2) Chce vláda pečovati, aby se k obcím v
okrese Brno-venkov přiměřeně přihlíželo
při pomocné akci, na které se právě
sněmovna usnesla?
3) Jaká jiná opatření hodlá
vláda učiniti, aby způsobené škody
byly znovu napraveny?
V Praze dne 14. července 1927.
Strašlivé živelní pohromy posledních
dnů způsobily samozřejmě i u obyvatelstva
jiných krajin ohrožených řekami velkou
starost a to tím více v takových krajinách,
které již jednou byly podobnou pohromou postiženy.
Tak tomu jest také v Karlových Varech,poněvadž
toto město již často utrpělo rozvodněnou
Teplou a právě před 37 lety (v listopadu
1890) bylo povodní na Teplé těžce zpustošeno.
Obětí této povodně staly se četné
domy ve středu města Karlových Varů
a ohromné hodnoty ve zboží byly zničeny.
Tehdy celá veřejnost byla za jedno v tom, že
dlužno ihned učiniti všechna opatření,
aby se zabránilo opakování takového
neštěstí. Bylo zjištěno, že
příště lze podobné neštěstí
odvrátiti jen tehdy, zřídí-li se velká
údolní přehrada v údolí Teplé
nad Karlovými Vary, a stát také městu
slíbil, že co nejrychleji přikročí
k provedení takové stavby. Do dneška však
tento projekt zůstal projektem. V posledních letech
bylo znovu od vlády žádáno, aby dala
provésti tuto ochrannou stavbu, když mezi tím
byly shromážděny všechny geologické
předpoklady této stavby a její proveditelnost
byla odborníky zjištěna.
Dřívější přednosta ministerstva
veřejných prací (pan ministr Srba) byl sám
v Karlových Varech, prohlédl si na místě
samém, kde tato hráz má býti vystavěna
a slíbil městu Karlovým Varům, že
ministerstvo zařadí stavbu údolní
přehrady mezi své nejbližší a nejdůležitější
úkoly. Ovšem brzy na to nastala změna v osobách
správců ministerstva.
Jest nepochybné, že v tepelském údolí
bouře toho druhu, jaká nedávno zuřila
v Rudohoří, musila by v Karlových Varech
vésti ke skorem nedozírnému neštěstí.
V ohrožených ulicích jest nahromaděno
zboží, jehož cena jistě přesahuje
miliardu Kč, a že náhlá vodní
pohroma ohrozila by v tepelském údolí, kde
se shromažďuje mnoho lidí, také lidské
životy, jest bohužel jistě nepochybné.
Podepsaní táží se tedy pana ministra
veřejných prací:
1.) Je-li ochoten oznámiti, jak daleko již pokročily
přípravné práce pros stavbu údolní
přehrady na Teplé a
2.) chce-li naříditi, aby ještě letos
byla zahájena stavba údolní přehrady
na Teplé nad Karlovými Vary?
V Praze dne 14. července 1927.
Pan ministr vnitra podal ve schůzi zemědělského
výboru dne 13. t. m. zprávu o pohromě způsobené
bouří. V této zprávě pravil
pan ministr, že škody způsobené bouří
v okrese mosteckém jsou naprosto nepatrné. O škodách
způsobených v okrese duchcovském pan ministr
vůbec zprávy nepodal.
Podepsaný, který se osobně přesvědčil
o spoustách způsobených bouří,
která se strhla ničivě i nad částmi
těchto okresů, konstatuje:
Bouře vyzuřila se hlavně v rudohorských
obcích těchto obou okresů. Některé
části cest byly tak poškozeny, že jejich
náprava bude vyžadovati statisíce korun. V
obci Flájích byl důkladný kamenný
most prostě stržen a cesta prorvána, takže
spojení mezi částmi této osady oddělenými
řekou jest přerušeno. Povodeň způsobila
také velké škody na mostech v Českém
Jiřetíně a částečně
je zničila. Louky ležící v údolí
u řeky byly zaneseny pískem a kamením. Letošní
sklizeň sena na postižených lukách jest
zničena a bude vyžadovati namáhavé práce,
aby tyto lány byly zase učiněny úrodnými.
Pro majetníky jest to tím horší, poněvadž
sklizeň sena patří k hlavní produkci
horského sedláka. Také domy silně
utrpěly.
I když v jiných okresech bylo neštěstí
ještě daleko větší, přece
i postižené obce v obou uvedených okresních
utrpěly velmi těžkou škodu. Tážeme
se tedy pana ministra vnitra, je-li ochoten přiměřeně
rozšířiti i na ně výpomocná
opatření vlády?
V Praze dne 14. července 1927.
Státní dělníci na odpočinku
v Rahově a Buštině obrátiti se již
několikráte na úřady, aby byly upraveny
jejich pensijní poměry:
v roce 1923 podali příslušnou žádost,
v březnu 1924 podal interpelaci poslanec dr Korláth.
Poněvadž přes příznivou odpověď
na tuto interpelaci pensisté i dále musejí
strádati, byla v květnu 1925 interpelace opakována,
v roce 1925 tajemník Semin slíbil, že to bude
příznivě vyřízeno, v roce 1926
ministerský rada Mašek rovněž takovým
slibem oklamal ubohé pensisty.
Když byl bývalý ministr zemědělství
Hodža v Mukačevě, podali i jemu výše
zmínění pensisté žádost,
aby jejich věc byla upravena. Odpověď bývalého
ministra zemědělství Hodži na interpelaci
posl. Korlátha v roce 1924 zněla takto:
"Když po rumunské okupaci převzala vláda
republiky Československé správu státních
lesů a statků v Podkarpatské Rusi, mohli
zaměstnanci ředitelství státních
lesů a statků v Buštině býti
převzati pouze provizorně, poněvadž
nebylo po ruce žádných zpráv ani o oraganisaci
ani o osobních poměrech zaměstnanců
statků, jež tu byly převzaty.
Bylať v této době většina spisů
této věci se týkajících mimo
území republiky Československé a to
jednak z důvodu, že ředitelství lesů
a statků, o které jde, nacházelo se v Marm.
Sihoti, kde byly též tedy uloženy spisy, jednak
z důvodu, že mnoho spisů se za rumunské
okupace buď ztratilo neb bylo vyvezeno.
V důsledku toho byli zmínění zaměstnanci
převzati toliko v poměru provisorním a s
dosavadními služebními požitky až
do doby, kdy bude provedeno jich definitivní převzetí
a definitivní úprava služebních poměrů.
Z důvodů shora uvedených bylo provádění
převzetí a úpravy spojeno s takovými
nesnázemi, že správním úřadům
se nepodařilo je do dnešního dne překonati.
Nesnáze tyto byly stupňovány tím,
že bylo nutno pátrati po tom, kde potřebné
spisy se nacházejí a potom jich vrácení
resp. vydání požadovati diplomatickou cestou.
Značnou obtíž činila též
okolnost, že mnozí ze zaměstnanců v
době převzetí lesů a statků
se vůbec na svých místech nenacházeli
a teprve později se do služby hlásili uvádějíce,
že byli za rumunské okupace propuštěni
jen z důvodu, že nesložili rumunskému
státu slibu věrnosti; tito zaměstnanci mohli
býti přijati pouze na denní plat do této
doby, až jejich údaje budou vyšetřením
potvrzeny.
Konečně činilo též značnou
překážku včasného převzetí,
že mnozí ze zaměstnanců nepředložili
v předepsané lhůtě žádosti
o převzetí do státní služby československé.
Nyní pokročily práce ku převzetí
zmíněných zaměstnanců tak daleko,
že lze očekávati, že rozhodnutí
o převzetí bude provedeno v nejbližší
době."
Jest velice zarmucující, že příslušný
československý úřad od roku 1924 nebyl
s to, aby splnil ministrův slib, lépe řečeno,
působí skličujícím dojmem,
že ministerstvo zemědělství nebylo s
to, aby během tří let provedlo úřední
slib daný svým podřízeným.
Spravovati neznamená, aby úředník
seděl na nějakém spise a snad případně
ukazoval svou moc, zvláště nikoliv vůči
takovým nešťastným lidem, kteří
válkou, dvojím obsazením a jinými
nehodami byli zbaveni také možnosti fysicky se brániti,
tak velice jsou totiž zeslabeni nouzí, kterou byli
nuceni snášeti, jelikož představený
úřad neprojevoval o ně zájmu. Spravovati
znamená, aby správní úředník
měl cit pro neštěstí a starosti lidu.
Devítiletá bída státních dělníků
na odpočinku v Rahově a Buštině dokazuje
opak.
Má-li některý stát zapotřebí
vnitřní konsolidace, jest to Československá
republika. Tážeme se pana ministra, lze-li dosáhnouti
konsolidace tam, kde jsou takové poměry? A tyto
zde zmíněné poměry nejsou v republice
ojedinělé. Správa jest vinna, že zde
v 9. roce po založení státu jest taková
nespokojenost.
Pane ministře, svým povoláním jste
lékař a předpokládáme, že
ve vás humanita nevymřela a jménem této
humanity se tážeme:
Jste-li ochoten naříditi, aby ještě
letos byly konečně upraveny poměry všech
státních dělníků na odpočinku,
nacházejících se pod vaší pravomocí?
V Praze dne 13. června 1927.
Hlučínská okresní politická
správa již několikráte s úplným
pominutí obce povolila hostinskému Pientkovi v obci
Třebomi konati taneční zábavu. Na
rozklad obce podaný dne 26. května 1926 odpověděla
hlučínská okresní politická
správa dne 15. června 1926 pod č. b. - 1/380,
že tato zábava byla povolena proto bez potřebného
potvrzení obce, poněvadž podle oznámení
hostinského J. Pientky pan obecní starosta mu nechtěl
žádost potvrditi, nebo´t byla sepsána
státním jazykem a také pro krátkou
dobu, aby povolení dostal včas. Dále se praví
v odpovědi okresní politické správy:
"Pokud jde o potvrzení žádosti o taneční
zábavu obecním úřadem, zůstávají
v platnosti dosavadní skutečnosti. Není správné,
že by obecní starosta třebomský nechtěl
hostinskému Pientkovi potvrditi žádost, poněvadž
byla sepsána státním jazykem. Naopak jest
pravda, že tato žádost obsahovala prosbu, aby
mohl pořádati taneční zábavu
dne 9. a 24. května 1926 a poněvadž šlo
o dvě taneční zábavy, byla nedostatečně
kolkována. proto nemohl obecní úřad
této žádosti schváliti.
Tím jest prokázáno, že hlučínská
okresní politická správa opírajíc
se o jednostranné nepravdivé udání
hostinského Pientky a nevyslechnuvši obce samovolně
zasáhla do její místní policejní
pravomoci. Ostatně politický úřad
není vůbec příslušným
povolovati taneční zábavy, nýbrž
pouze obec. Tedy dokonce i kdyby rozhodnutí okresní
politické správy souhlasilo se skutečností,
neměla udělovati povolení pořádati
taneční zábavu.
Podepsaní táží se tedy pana ministra
vnitra,
je-li ochoten tuto věc vyšetřiti a zjistí-li
se, že hlučínská okresní politická
správa postupovala samovolně, pohnati vinníky
v odpovědnosti a postarati se, aby i státní
úřady šetřily pravomoci obcí?
V Praze dne 24. června 1927.
Dne 22. června t. r., právě když se
jáchymovské obecní zastupitelstvo chtělo
zaměstnávati vyřízením mimořádného
rozpočtu,předložil mu starosta na počátku
schůze výnos české zemské politické
správy ze dne 20. června 1927, č. 244894
ai 1927-5/0. -V. 588/1927, jimž se na návrh zemské
správní komise obecní zastupitelstvo rozpouští.
Jako důvod bylo uvedeno, že od obecního zastupitelstva
nelze očekávati další úspěšné
činnosti v oboru lesního hospodářství,
poněvadž nevyhovělo několika příkazům
zemské správní komise a tím obec trpěla
škodu.
Zemská správní komise vytýkala zvláště,
že se palivové dříví prodává
domácímu obyvatelstvu za lacinější
ceny a žádala, aby lesní personál byl
částečně rozpuštěn. Proti
tomu dlužno konstatovati, že nižší
ceny palivového dříví jsou nezbytnou
sociální nutností, tím spíše,
poněvadž při katastrofální nezaměstnanosti
a ostatně skrovném výdělku místních
obyvatelů jsou jednou z nečetných sociálních
pomocí a umožňují chudému obyvatelstvu
spoň poněkud zásobiti se palivem na zimu.
Usnesením městské rady ze dne 14. června
1927 byly ostatně směrné ceny, jak je zemská
správní komise předepsala městu, aby
je dodržovalo, přijaty pro další prodej
palivového dříví a nejbližší
prodej dříví dne 17. června 1927 děl
se již podle směrných cen zemské správní
komise, takže výtka učiněná ve
výnosu byla předčasná a již bezdůvodná,
jelikož předpisu bylo skutečně vyhověno.
Pokud jde o snížení počtu lesního
personálu, budiž konstatováno, že od revise
až k rozpuštění obecního zastupitelstva
dne 24. června stav lesního personálu se
snížil postupně z 19 (3 v lesním úřadě,
7 lesníků, 2 hajní, adjunkt a 6 lesních
příručí) na 13 úředníků
a zaměstnanců (2 v lesním úřadě,
5 lesníků, 2 hajní, 4 lesní příručí),
takže restrikce dosáhla skorem 33%, tedy rozsahu ještě
převyšujícího státní 10%ní
restrikci; proto jest i tato výtka bezpředmětná
a naprosto neúčinná zvláště
i proto, že se tato restrikce provedla podle programu během
posledních tří let.
Město jest dále povinno dávati deputátní
dříví, a to 148 m3 ročně,
děkanství, klášteru Mriasorg, okresní
politické správě a okresnímu soudu.
Četnictvo z Božího Daru, Abertamů a
jednotlivé státní úřady v Jáchymově
(berní úřad, pošta) dostávají
dříví za stejnou cenu jako domácí
obyvatelstvo, což nebylo považováno za podnět
k výtce. Že ostatně není správná
výčitka, že se v lesích špatně
hospodařilo, jest zřejmé, srovnáme-li
čistý výnos z posledních 5 let před
válkou s výnosem posledních 5 let po válce;
poměr činí 1:6.7, kteréhožto
poměru dosáhlo jen málo lesních správ
a při nynější situaci na trhu dříví
sotva by se mohl vytvořiti příznivější.
Béře-li se konání sociální
povinnosti, zaopatřování chudšího
obyvatelstva palivovým dřívím za dosažitelnou
cenu za záminku, aby se to líčilo jako poškozování
městských financí, musí nanejvýš
zaraziti, že obec při jiných možných
důchodech nenalezla dosud podpory okresní a zemské
správní komise v dostatečné míře
a její rekursy více než půl druhého
roku jsou nevyřízeny, čímž na
příklad ze zvýšení vodného
ztrácí obec ročně více než
150.000 Kč. Nebo se na obec vykonává nátlak
a jest nucena poskytovati n. p. luxusně zařízenému
Radio-hotelu, továrně na tabák, důlní
správě, světlo daleko pod výrobními
cenami, čímž do roka ztrácí tisíce
korun jiných příjmů, aniž by
se to v tomto případě považovalo za
podnět pro vyšší úřady,
aby zakročily proti tomuto nadržování
pod nátlakem poměrů.
Důvody uvedené ve výnosu výše
citovaném nejsou tedy naprosto správné a
jelikož se město mezitím počalo držeti
předpisů dozorčích úřadů,
byly předčasné a nebyly již na místě.
Proto asi pro rozpuštění jáchymovského
obecního zastupitelstva byly rozhodující
zcela jiné důvody než ty, které zemská
politická správa uvedla ve svém výnosu.
Proto se podepsaní táží pana ministra:
1.) Jest ochoten oznámiti pravé důvody, proč
bylo jáchymovské obecní zastupitelství
rozpuštěno, a
2.) zrušiti výnos zemské politické správy
jako neodůvodněný a ukvapený?
V Praze dne 30. června 1927.
Bratislavská expozitura ministerstva priemyslu, obchodu
a živnosti zaslala maďarským živnostenským
spoločenstvám prípis, aby svoje zprávy
podávaly ministerstvu a inštruktorátu v jazyku
štátnom a poukázala na nutnosť, aby živnostenské
spoločenstvá maly jedného úradníka,
ktorý rozumie jazyku štátnému. Prípis
snaží sa odôvodniť toto prianie hľadiskami
účelnosti a ustanoveniami zákona.
Inštruktorát dáva zvláštny dôraz
prípisu tým, že v prípade ďalších
maďarských podaní bude ich môcť
vybavovať len so značným opozdením alebo
vôbec nie.
Dôvody účelnosti a úspornosti, na ktoré
sa inštruktorát vo svojom prípise odvoláva,
neobstoja, lebo skutočnosť je pravým opakom
toho. Stejne postráda prípis alkéhokoľvek
právného podkladu, ba je čo najrozhodnejšie
protizákonným.
Prekladaním podaní v jazyku maďarskom prevádzaly
spoločenstva svoje práva zákonom dané,
a pokiaľ byboly v prevádzaní týchto
vojich práv obmedzované alebo utrpely by ich prevádzaním
újmu, bolo by to porušením platných
zákonov.
Podrobíme-li rozboru jazykové práva spoločenstiev
s hladiska předpisov zákona, vtedy v prvom rade
poukazujeme na medzinárodnú smluvu, uzavretú
dňa 10. septembra 1919 v Saint-Germain-enLaye medzi spojeneckými
a sdruženými mocnosťmi s jednej strany a Československou
republikou s druhej strany, ktorá smluva zaisťuje
jazyková práva menšinám v Československej
repubilke a v článku VII. odst. 4 vyslovuje, že
náš štát dá štátnym
občanom jazyka nečeskoslovenského čo
do použivania ich jazyka príslušné úľavy
bez újmy zavedenia jazyka úradného.
Tieto jazykové práva zaistené menšinám
znamenajú pre štát povinnosť, aby ich
prevádzanie, ich použivanie, odstraniac jakékoľvek
prekážky umožnil a plnil to jako smluvný
záväzok.
Toto smluvné ustanovenie bolo pojaté i do ústavnej
listiny, která úpravu použivania práv
jazykových ponechala zvláštnemu zákonu.
Je to zákon jazykový zo dňa 29. februára
1920 čís. 122, na ktorý se odvoláva
i prípis ako na právnu normu, ktorou sa výzva
ospravedlňuje.
My však z tohoto zákona nevyrozumievame neoprávnenosť
a bezzákonnosť používania jazykov menšinových,
ktorých sa dosiaľ bezzávadne používalo,
lež vidíme v ňom zdroj voľného
používania práv menšinových. Lebo
§ II. odst. 2. obsahuje imperativný prejav, že
súdy, úrady a orgány republiky, ktorých
obor pôsobnosti vzťahuje sa na súdny okres,
v ktorom podľa posledného sčítania ľudu
je 20% týchže občanov nečeskoslovenského
jazyka, povinné sú vo všetkých veciach,
ktoré vybavovať prísluší im na
tom podklade, že ich kompetencia vzťahuje sa na tento
okres, prijímať podania takéhoto jazyka od
osôb patriacich k jazyku menšiny a vybavenia týchto
podaní vydávať nielen v jazyku československom,
ale aj v jazyku podaní.
Podmienky používania toho práva týmto
zákonitým ustanovením zaisteného uvádza
článok 18 vládneho nariadenia zo dňa
3. februára 1926 čís. 17. Výhodu práva
používania jazyka menšinového zaisťuje
článok 15 prevádzajúceho nariadenia
už, keď je tu 20% štátnych občanov
jazyka stejného, od štátneho jazyka odlišného.
Sú-li tu však podmienky stanovené v článku
18 lit. b.-d. pre jazykovú menšinu vykazujúcu
dve tretiny obyvateľstva, môžu úrady dľa
predpisu článku 37 nariadenia i len v tomto jazyku
podania vybavovať, opatrenia bez predbežného
podania vydať atď. článok 16 prevádzajúceho
nariadenia vyslovuje i to, že prislušníkmi jazyka
národnej menšiny môžu byť nielen osoby
fyzické, ale aj osoby právné a týmto
podobné samostatné právné podmety,
ďalej i korporácie, ako sú na pr. maďarkú
väčšinu vykazujúce živnostenské
spoločenstvá sriadené na základe zákona
ku zastupovaniu záujmov obchodných a živnostenských,
ichž jednací jazyk, určený vo smysle
článku 16 čís. 3 už v ich stanovách,
činí ich menšinovú príslušnosť
a jazykovú oprávnenosť bezpochybnou. Tedy za
tých istých podmienok zákonitých náležia
tiež maďarským živnostenským spoločenstvám
ako právnym osobám tie isté práva,
jako osobe súkromej, podľa stálej praxy správneho
súdu. Na základe tohoto práva majú
živnostenské spoločenstvá v okresoch
s 20% maďarskou menšinou právo, - pri rešpektovaní
jazyka štátného - aby ich podania vybavované
boly tiež v jazyku podania, a veci živnostenských
spoločenstiev v okresoch zo dvoch tretiin maďarských
môžu byť vybavované i len v jazyku maďarskom.
Dôrazne prizvukujeme, že toto naše právo
týkajúce sa vybavovacieho jazyka úradov je
založené v zákone, a to preto, lebo sa nám
tohoto práva od úradov v praxi ešte dosiaľ
nedostávalo.
Jestliže prípis v protive s týmto pre každého
záväzným ustanovením zákona práv
namieta, že organizácia správy a duch sporivosti,
zavedený vo správe, nepripúšťajú,
aby tamojší úrad zamestnával prekladateľa,
vtiedy tento prekvapujúci prejav buďto znamená,
že zákon v nedostatku úradníkov nemôže
byť prevádzaný, alebo že štát
nechce tento zákon previesť v dôsledku zariadenia
správy. Ani o jednej z týchto alterntiv nechceme
tvrdiť faktičnosť, avšak prejaviť musíme
náš názor, že nie jestvujúce pomery
majú sa prispôsobovať ku zariadeniu administrativy,
ale naopak administrativa musí sa zariadiť tak, aby
každý občan a každá skupina občanov
našla v administrative a v jej štátnych orgánoch
pomocnú oporu svojich zaújmov a vojho blaha. Ku
riešeniu tohoto úkolu, čo je povahy plnenia
povinnosti, vyžaduje sa v prvom rade, aby jednotlivom a stotisícom
jednotlivcov patracich k tej ktorej národnej menšine
niektorí organovia štátnej administrativy porozumeli
a sú-li organovia našich štátnych úradov
a vládnych vrchností predchnutí chvályhodným
duchom sporivosti, je v záujme zachovania a udržania
tohoto systemu ich povinnosťou, aby zamestnávali tiež
úradníkov, ktorí k menšinám náležia
alebo aspoň ich jazyku rozumejú. Vyslovujeme naše
presvedčenie, že omluvu od povinnosti prevádzať
zákon nelzä naisť v takových ľahkovážnych
dôvodach, aké prípis uvádza, lebo veď
smiešnou sporivosťou by bolo, keby na miesto jedného
či dvoch úradníkov, ktorí by mali
byť zamestnani u inštruktorátu, bolo by treba
zamestnávať zvláštnych maďarsky rozumiacich
úradníkov u päťdesiat alebo viac živnostenských
spoločenstiev.
Avšak nalzä opomíjať prevádzanie
zákona ani z dôvodov účelnosti a záujmu.
Zákon je pre miliony záštitou a ochranou, ktorú
má štát poskytovať slabšiemu. Vyslyší-li
a vybaví-li štát krivdu jednotlivca, právnej
osoby len vtedy, keď sa tento záštity a ochrany
zriekne, vtedy žiadateľ nemá záštity
a ochrany. A táto krivda na strane živnostenských
spločenstiev nie je individuálnou, ale je záujmu
verejného. Živnostenské spoločenstvá
nariadil a vyvolal v život zákon k ochrane záujmov
nimi zastupovaných a živnostenské spoločenstvá
plnía v tomto svojom zákonitom obore pôsobnosti
štátné úkoly administrativné
a tedy nimi činené a zákonom do ich úkolového
oboru poukázané podania všeobecného
záujmu slúžia verejnej veci živnostenských
odvetví prvého riadu. Živnostenské spoločenstvá
dosiaľ ešte vždy oduševnele a horlive konaly
svoju ochrannú prácu. Aby túto svoju prácu
mohly nerušene prevádzať, utvorily v rámci
svojich štatutov a na základe práva pre ne
vyhradeného svoje interné zariadenie, pri čom
shľadaly dostatočným použivať pri
rešpektovaní práva menšinového
jazykových znalostí prekaldateľa k pozorumeniu
tých niekoľko podaní v jazyku štátnom,
došlých od jednotlivých strán. A jestliže
použitím tejto činnosti bolo ich spoločenské
pôsobenie korunované úspechom a uznaním,
vtedy vo výzve prípisu, ktorou sa nariaďuje
zamestnávanie úradníka, rozumieceho štátnemu
jazýku, nespatrujme to, že by proti dosavádnym
výsledkom práce mohla byť činená
námietka, ale vidíme v tom len snahu, pozvabiť
veľkú čásť maďarského
obyvateľstva jeho práv zákonom zaistených.
Tážeme sa tedy pána ministra:
1.) Či viete o protizákonnej snahe bratislávskej
expozitúry, smerujúcej k tomu, aby značná
kvota maďarského obyvateľstva pozbavená
bola svojich práv?
2.) Či hodláte pachateľov protizákonnosti
na základe vykonaného šetrenia exemplárne
potrestať?
3.) Či ste ochotni, pane minister, zakročiť,
aby jazykové práva, zaistené maďarskej
menšine zákonom a prevádrajúcim nariadením,
mohly byť uplatňované a aby úrady na
maďarské žiadosti a prípisy živnostenských
spoločenstiev odpovedaly popri štátnom jazyku
paralelne tiež v jazyku podania?
4.) Či hodláte, pane minister, nariadiť, aby
živnostenské spoločenstvá neboly donucované
zamestnávať zvláštneho, štátny
jazyk ovládajúceho úradníka, lež
aby mohly pre podania činené v jazyku štátnom,
ktoré v okresoch s maďarskou väčšinou
i tak veľmi zriedkavo dochádzajú, používať
ako dosiaľ prekaldateľa?
V Prahe dňa 14. júla1927.