Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. inž. Kalliny a druhů min. pošt a telegrafů o poštmistru Františku Serbouskovi v Žliticích a o stálém porušování listovního tajemství u tohoto úřadu,

II. posl. dra Schollicha a druhů min. zemědělství o vykonávání soukromé praxe státními zvěrolékaři,

III. posl. Tauba, Schäfera, a soudr. min. školství a nár. osvěty o politických vlivech při obsazování učitelských míst,

IV. posl. dra Schollicha a druhů min. železnic o šovinistickém jednání českého průvodčího na trati Odry-Suchdol,

V. posl. Geyera a druhů min. financí o vydání pokynů pohraničním celním úřadům, aby přijímaly platy také v jiné měně než československé,

VI. posl. Geyera a druhů min. vnitra o chování okresní politické správy v Teplé k slavnosti okresního svazu německé národně socialistické strany dělnické v Bečově n. Teplou,

VII. posl. Schweichharta, dra Czecha, Kirpalové, Günznera a soudr. vládě o živelních pohromách způsobených dne 8. července 1927 v pohraničním území severozápadních Čech,

VIII. posl. de Witte, Pohla, Blatné, Katze a soudr. min. financí, že chebské okresní finanční ředitelství porušilo zákon o nedělním klidu,

IX. posl. Tauba a soudr. vládě o živelní pohromě v okrese Brno-venkov,

X. posl. de Witte a soudr. min. veř. prací o vybudování přehrady v údolí Teplé v Karlových Varech,

XI. posl. Knirsche a druhů min. vnitra o živelné pohromě v okresech mosteckém a duchcovském,

XII. posl. dra Jabloniczkého a druhů min. zemědělství o úpravě pensijních poměrů státních dělníků na odpočinku v Rahově a Buštíně,

XIII. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra, že hlučínská okresní politická správa nešetří obecní pravomoci,

XIV. posl. Geyera a druhů min. vnitra o předčasném rozpuštění jáchymovského obecního zastupitelstva,

XV. posl. Koczora a spol. min. obchodu o obmedzovaní jazykových práv živnostenských spoločensstiev s prevažnou väčšinou maďarskou,

XVI. posl. Bolena a soudr. min. spravedlnosti o bezdůvodném věznění tajemníka Julia Verčíka v Bratislavě,

XVII. posl. Bolena a soud. min. vnitra o protizákonném postupu strážmistra Šrámka ze Zdib.

U Žlutického poštovního úřadu množí se stále příznaky organisovaného porušování listovního tajemství. Obyvatelstvo jest tím velice rozrušeno a dnes uvádíme jen tyto protokolárně zjištěné případy:

S počátku ledna 1927 dostal pan okresní soudce dr. Arnošt Egermann od žlutického poštovního úřadu dopis, jenž měl všechny známky, z nichž bylo lze usuzovati, že byl otevřen a zase uzavřen. Neučinil udání poštovnímu ředitelství a nepřipojil k němu neotevřeného dopisu jen proto, aby se vyhnul tomu, aby se třetí osoby nedověděli o soukromém a důvěrném rázu tohoto dopisu.

Paní Gertruda Lerichová podala v přítomnosti svého muže Rudolfa Lericha v úterý dne 21. června 1927 odpoledne v 5 hodin u pražského poštovního úřadu na Karlově náměstí dopis, adresovaný slečně Růženě Panzové. Poštovní úřednice tento dopis zvážila a odesilatelka zjistivši váhu, nalepila na něj korunovou známku a hodila do schránky tohoto poštovního úřadu. V tomto dopise byl kus červeného hedvábného floru v ceně 24 Kč. Tento dopis nebyl do 28. června 1927 doručen.

Vrchní četnický strážmistr Karel Steffan v Žluticích č. 293 dostal o čtyři dny opožděný dopis své dcery Markéty z Kamenického Šenova. Tento list měl zřejmé známky, že byl násilně otevřen a zběžně zalepen. Interpelant osobně odevzdal panu ministrovi pošt dne 30. června t. r. tuto původní obálku. Zároveň ukázal panu ministrovi pošt obálku, ve které byl podán tento nový zatěžující materiál, tentokráte z opatrnosti u poštovního úřadu ve Štědré, při čemž dlužno zjistiti, že i tato obálka byla násilně otevřena. Jest to důkazem, jak žlutická listovní pošta jest kontrolována, i když jest podána u sousedního poštovního úřadu.

Tyto události znovu dokazují, jaké ostudné poměry nastaly pod novým režimem proto, že své povinnosti dbalé úřednictvo bylo zapuzeno. Ačkoliv pražské poštovní ředitelství po mnoho měsíců ví o těchto událostech u žlutického poštovního úřadu, přece drží tamějšího českého poštmistra, jenž jest exponentem české menšiny, a budí to dojem, že jest zde vědomá soustava, která za všech okolností chrání české úředníky a zaměstnance přeložené do jazykového německého území, i když se dopustí nezákonitosti.

Interpelanti se tedy táží, je-li pan ministr ochoten ihned sprostiti služby poštmistra, jenž zavinil tyto ostudné případy a dále je-li ochoten oznámiti sněmovně, jaký výsledek mělo provedené šetření a jaká opatření učinil.

V Praze dne 1. července 1927.

Praktičtí zvěrolékaři již dávno si stěžují, že vykonávají-li soukromou praxi státní úředníci zvěrolékaři, jest to úzkým spojením úřadu a obchodu, které se příčí čistotě a neodvislosti nutné ve veřejné správě. Vykonávání soukromé praxe může velice snadno vésti ke zneužití funkce státního úředníka, poněvadž státní zvěrolékař u svých soukromých zákazníků ztrácí svou nestrannost a snadno jest ochoten prominouti jim leckterý poklesek proti platným zákonům, kdežto naopak ty, kteří ho v soukromých případech nevolají, pronásleduje malichernými šikanami. Mnoho sedláků otevřeně prohlašuje, že v případě potřeby posílají pro státního zvěrolékaře jen proto, aby byli ušetřeni jeho pronásledování. V četných okresích vyjíždí státní zvěrolékař prostě do vesnic a netázaje se sedláků, provádí ochranná očkování, za něž jim pak předkládá účty. Pro jeho státní postavení nikdo se však neodváží proti tomu něco namítati nebo dokonce to udati. Takovým jednáním ztěžuje se se státní pomocí existence praktických zvěrolékařů, pro které se pak ani neposílá a kteří ani nemají pense jako státní.

Tento stav nedá se trvale udržeti a vede k těžkým sporům. Proto se podepsaní táží pana ministra:

Jste ochoten vyhověti oprávněným požadavkům praktických zvěrolékařů a zakázati státním zvěrolékařům vykonávati soukromou praxi, jelikož nelze spojovati úřadu s obchodem?

V Praze dne 7. července1927

Začátkem června t. r. byl profesor inž. Rodulf Spitzer na znojemském německém gymnasiu jmenován ředitelem olomouckého německého reálného gymnasia. Toto jmenování bylo také dne 3. a 4. června vyhlášeno v pražském a brněnském Úředním listě. Přes to, ještě než bylo jmenování uveřejněno ve Věstníku ministerstva školství, bylo řediteli Spitzerovi jako služební místo určeno znojemské reformní reálné gymnasium. Také toto jmenování bylo vyhlášeno v Úředním listě a to dne 1. července, a také řediteli Spitzerovi byl doručen dekret. Tím více překvapuje, že za několik dní na to ředitel Spitzer byl přeložen do Moravské Ostravy.

Toto jednání vůči zasloužilému učiteli, který na znojemském reálném gymnasiu působil 16 let k úplné spokojenosti jak školní správy, tak i obyvatelstva, bylo by i tehdy nehorázné, kdyby tato věc neměla politického poradí, jak tomu jest ve skutečnosti. Dne 8. července objevil se totiž v časopisech "Tagespost" a "Wochenpost" tento článek, v němž poslanec Zajicek s přímo cynickou upřímností píše, že z politických důvodů znemožnil, aby ředitel Spitzer byl jmenován jak do Olomouce tak i do Znojma: "Kdo bude ředitelem znojemského gymnasia?

Posl. Zajicek zasílá nám toto své prohlášení ze dne 1. července:

Pro obsazení ředitelského místa na znojemském reálném gymnasiu činily se mně z různých stran výčitky, jako bych byl zavinil, že toto místo dostal prof. inž. Spitzer. Abych objasnil celou věc, která ve Znojmě zvířila velmi mnoho prachu, jsem nucen veřejně prohlásiti toto:

Když bylo vypsáno ředitelské místo, usilovali rozliční pánové, aby toto místo dostal prof. inž. Spitzer. Na to jsem intervenoval - nehledě k mému zakročení u zemské školní rady - čtyřikrát v ministerstvu školství, jednou u ministra školství a jednou v předsednictvu ministerské rady v tom směru, aby byl do Znojma dán olomoucký profesor dr Weber. Když jsem se později dověděl, že president dr Masaryk podepsal příslušný spis, byla pro mne věc vyřízena. Budiž připomenuto: že neznám prof. dr Webera, že on se na mne nikdy neobrátil, nýbrž že jsem pouze vyhověl přání rozhodujících znojemských osobností.

Dne 9. června 1927 byl jsem z Olomouce požádán, abych překazil, aby prof. inž. Spitzer přišel do Olomouce. Odmítl jsem ovšem tak učiniti.

Asi před týdnem byl jsem ze Znojma soukromě vyrozuměn o nebezpečí, že by inž. Spitzer mohl přece dostati místo ve Znojmě. Protestní prohlášení, datované dnem 24. června t. r. a podepsané pěti německými stranami, dostal jsem dne 30. června. Když jsem zakročil v ministerstvu školství, bylo mi oznámeno, že v té věci zakročil ministr dr Spina. Na to ministerstvo dalo prý brněnské zemské školní radě telegrafický příkaz, aby ministerského výnosu dále nezaslala. Na mou otázku, kterou jsem včera učinil příslušným úředníkům ministerstva školství, je-li jmenování inž. Spitzera definitivní, dostal jsem kladnou odpověď. Téhož dne prohlásil ke mně ministr dr Hodža, že hledá východisko.

Jak dnes (v pátek) slyším, uvažuje se o těchto možnostech:

Ředitel inž. Spitzer má býti přeložen do Mor. Ostravy, Svitav nebo Mikulova; mikulovský ředitel bude asi v nejkratší době dán na odpočinek.

Stanovisko mé strany je zcela jasné. Žádáme rozhodně, aby bylo provedeno usnesení ministerské rady, podle něhož byl prof. dr Weber jmenován ředitelem znojemského gymnasia. Nynější stav, že na všech třech německých středních školách jihlavského kraje jsou marxističtí ředitelé, jest pro nás neudržitelný. Proti přeložení ředitele Spitzera do Mikulova protestujeme co nejostřeji.

Žádáme dále, aby úředník, jenž přes to, že dnešní vláda jest protimarxistická, neustále nadržuje socialistickým profesorům, byl co nejrychleji dán na odpočinek.

Konečně žádáme o přístavbu k znojemskému reálnému gymnasiu"

Tento postup musí býti přísně vyšetřen a vyjasněn. Pro školní správu musí býti úplně lhostejné, ke které politické straně patří učitel nebo školní správce, dokud koná své úřední povinnosti. Zvláště při jmenování na vedoucí místa smí rozhodovati výlučně kvalifikace a služební stáří, ale nikterak okolnost, je-li "marxistický" školní správce nebo učitel některé straně příjemný či nikoliv. Ministerstvo školství bude tedy musiti neprodleně vysvětliti, jak bylo možné, že příslušní činitelé povolili nátlaku tak nepřípustnému a vykonávanému nanejvýš zavržitelnými prostředky a během několika týdnů dvakráte přeložili ředitele Spitzera bez jakýchkoliv věcných důvodů. Není zapotřebí teprve se zmiňovati, že takovéto jednání jest pro zasloužilého učitele nanejvýš trapné, bez zřetele na hmotné škody, které mu toto jednání může způsobiti.

Podepsaní se tedy táží:

1.) Ví pan ministr o uvedených skutečnostech a jest ochoten zahájiti přísné vyšetřování tohoto případu?

2.) Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby zajistil, že vlivy politických stran budou při obsazování učitelských míst vyloučeny?

V Praze dne 13. července 1927.

Časopis "Deutsche Post" uveřejnila dne 29. června 1927 tuto zprávu:

Průvodčí vlaků, zabývající se politikou.

Od člena ostravského tělocvičného spolku dostáváme tuto zprávu: "Že čeští státní zaměstnanci v čistě německých krajích pracují jako národní horlivci, není již novinkou. Ale přes to chci každodenní stížnosti obohatiti o další případ. - Ředitelství státních drah vydalo před lety ku podpoře mladistvých turistů "přihlášky", na které členové tělocvičných a dorosteneckých spolků mladší 18ti let, přiloží-li průkazní lístky, dostávají na všech tratích státních drah 50%ní slevu. Tyto přihlášky jsou dvoujazyčné a pro nás jako německý spolek byly vždycky německy vyplňovány. Nikdy jsme na svých četných jízdách neměli nejmenší závady přes to, že je průvodčí a dozorčí úředníci přísně zkoumali, až teprve poslední neděle na jízdě domů na trati Odry-Suchdol se z českého průvodčího vyklubal štváč. Když prozkoumal tuto přihlášku, vrátil mi ji s poznámkou, "že není správně vystavena." Na mou udivenou otázku zastrčil průkaz do své služební čepice a lámanou němčinou prohlásil: "Tato přihláška musí býti vyplněna česky, jinak jest neplatná." Jistý spolucestující na to případně poznamenal: "Asi proto, poněvadž jako železniční úředník konající službu v německém Kravařsku neumíte čísti německy." Mezitím jsme dojeli do Suchdola, kde průvodčí rychle mi s mým průkazem zmizel s očí. Ale já jsem nepovolil, a na moje vyzvání šli jsme do železniční úřadovny. Na této cestě vzal si posilu, volaje česky na několik železničních dělníků: "Pojďte s námi, máme zde zvláštní případ." V kanceláři se neobrátil na svého představeného, službu konajícího dopravního úředníka, nýbrž na jednoho z dělníků, kteří tam přišli, a pravil: "uznal bys tuto přihlášku? Já nikoliv. Ta musí býti vyplněna česky a když "oni" chtějí, pod tím také německy". Tento dělník s ním horlivě souhlasil. Rozmlouvali česky delší dobu, až konečně dopravní úředník, jenž celou tuto dobu stál vedle, prohlédl si výkaz a potřásaje hlavou, vyřkl závažné slovo: "Nevím". Tím byl tento případ vyřízen. Přihláška byla na hlavní trati ještě jednou bezvadně prozkoumána, takže jest tím jen potvrzeno, že nás český průvodčí jen šikanoval. Neuvěřitelná libovůle tohoto státního úředníka jest přímo příznačná pro ducha, v němž státní zaměstnanci v čistě německých územích provozují počešťovací politiku."

Chování českých železničních úředníků a průvodčích, kteří prozatím ovládají němčinu jen velice nepostačitelně, ačkoliv konají službu v čistě německém území, bylo již často předmětem důrazných stížností německého obyvatelstva. Zdá se, že i v tomto případě jde jen o zbytečnou šikanu jednostranně šovinistického průvodčího.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

1.) Jste ochoten dáti případ podrobně vyšetřiti a podrobně poučiti železniční personál v těchto územích o jeho povinnostech?

2.) Jste ochoten vydati pokyn všem ředitelstvím státních drah, by poučila všechna podřízená místa, že přihlášky smějí býti ovšem vydávány i v německém jazyce?

3.) Jste ochoten v německém území, především na trati Suchdol nad Odrou, Odry, Vítkov a Budišov užívati německého personálu a české železniční úředníky a zaměstnance co nejdříve odvolati?

V Praze dne 7. července 1927.

Poslední dobou množí se stížnosti o těžkostech při placení rozličných poplatků u pohraničních celních úřadů, poněvadž se jejich orgány zdráhají přijímati jinou měnu než československou. Toto zdráhání jest zvláště v západočeském pohraničním území, kde jest značný automobilový provoz do velkých lázeňských míst, příčinou všemožných pohoršlivých výstupů a může vážně bez skutečného důvodu ztížiti pohraniční dopravu a obrátiti jinam. Jako zvláště příznačný konkrétní případ budiž uveden takto:

V ranních hodinách dne 9. července přijely tři automobily silnici Saská Kamenice-Svatá Anna do Božího Daru, chtíce dále jeti do Karlových Varů. Někteří z cestujících měli zvláštní zájem na tom, aby se formálnosti rychle vyřídily, poněvadž se měli účastniti důležité konference. U závor nebylo úředníka konajícího službu a teprve asi po 20 minutovém čekání a dosti energickém zvonění tak zvané noční taxy, bylo totiž 4.30 hod. ráno, narazilo na nesnáze, poněvadž úředník nechtěl přijmouti nabízených říšských marek nebo švýcarských franků a přesně trval na tom, aby mu bylo zaplaceno v československých korunách. Při tom se choval velice nezdvořile a urputně. Tak musil automobil přes půl hodiny čekati před závorami, než se šoférovi podařilo v sousedních domech peníze proměniti nebo si vypůjčiti, a proto musel ze spaní vzbuditi několik místních obyvatelů. Cestující považovali tvrdošíjné odpírání přijmouti říšskoněmecké nebo švýcarské peníze nejen za nanejvýš malicherné, nýbrž v souvislosti s nepřívětivým chováním úředníka za velice zarážející a trýznivé.

Takové chování neusnadňuje cest ani nepodporuje cizineckého ruchu, a velice omezuje nejen návštěvu západočeských lázní, nýbrž ztěžuje také účast na konferencích, jak se stalo v tomto případě. Také s valutárního hlediska nelze takovému chování rozuměti, neboť se jindy přímo usiluje právě o placení v cizí měně a za účelem zlepšení platební bilance se všemi prostředky a předpisy podporuje. U pošty a železnice lze vždy a bez námitek platiti i cizí měnou podle předepsaných a u těchto úřadu vyvěšených kursovních lístků.

Podepsaní táží se pana ministra financí:

Jest ochoten vydati pokyny pohraničním celním úřadům, aby bylo nařízeno úředníkům:

1.) aby ve styku s cestujícími zachovávali onu míru zdvořilosti, jíž v zájmu služby a vážnosti úřadu dlužno od každého úředníka požadovati;

2.) aby při placení v pohraničním styku přijímali také jinou měnu než československou?

V Praze dne 12. července 1927.

Karlovarský okresní svaz německé národně socialistické strany dělnické podal dne 1. června t. r. okresní politické správě v Teplé písemnou žádost, aby schválila slavnost okresního svazu, kterou zamýšlel pořádati dne 18. a 19. června. Okresní politická správa v Teplé vyřídila tuto žádost teprve na upomínku ze dne 12. června a podle poštovního razítka dne 17. června dala na poštu vyřízení, které došlo do Karlových Varů teprve dne 18. června, to jest dne, kdy se slavnost konala. Písemné vyřízení jest datováno dnem 2. června. leželo tedy od 2. do 17 června v úřadu a pořadatelům došlo pozdě. Bylo tedy asi úmyslem zdržeti odeslání, aby se znemožnilo konati slavnost. Ačkoliv jde o německou stranu u volebních úřadů německy zapsanou a dokonce v parlamentním zvyku označení stran se považuje za nepřeložitelné, jest obálka nadepsána česky, proti čemuž se zřetelem na možnost záměny a na německý ráz strany dlužno energicky protestovati. Na důkaz toho se předkládá obálka panu ministrovi zároveň s touto interpelací.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:

1.) Jest ochoten naříditi okresní politické správě v Teplé, aby podobné žádosti vyřizovala co nejdříve;

2.) vydati pokyn úředníkům tohoto úřadu, aby ve styku s německými stranami užívali také německých označení stran a nápisů?

V Praze dne 12. července 1927.

Téhož večera dne 8. července 1927, když se v poslanecké sněmovně hlasovalo o vládním návrhu na poskytnutí výpomoci při živelních pohromách, udála se v pohraničním území severozápadních Čech zase velice těžká živelní pohroma, která svým významem daleko předstihla dřívější.

V okresích děčínském, ústeckém, chabařovickém a teplickém po silných průtržích mračen z bystřin zpravidla nezahrazených staly se v okamžiku řeky, vše s sebou unášející, při čemž věc ještě zhoršoval nedostatek nádrží.

Pro tyto okolnosti, které to zavinily, byly během několika minut zničeny milionové hodnoty, četné soukromé osoby, ale také četné obce kromě uvedených okresů a států byly finančně těžce poškozeny. V Schönwaldu byly zničeny dva lidské životy. Existence četných rodin jest ohrožena. Zpustošená pole a luka, poškozené domy a továrny, rozryté cesty, zbořené pobřežní zdi a mosty označují hroznou cestu, kterou si povodeň ve svém dravém běhu razila. V území jílovském, zvláště těžce poškozeném, bylo nejméně 30 mostů a lávek zničeno nebo učiněno nepotřebnými. Mnoho kůlen, velké zásoby dříví a domácí nářadí bylo odplaveno ze zaplavených bytů, četné ovocné stromy byly vyvráceny i s kořeny, mnoho půdy bylo strženo, luka zanesena valouny, že při nízké vodě jest pochybno, zdali budou moci jezditi lodě. V děčínském okrese byly nejvíce postiženy obce Libouchec, Modrá, Jílové, Bynov a Podmokly. ale i obec Dobkovice utrpěla škody na cestách.

Při tom všem mají tato území ještě štěstí v neštěstí. neboť sousední východosaské Rudohoří bylo z těchže důvodů - nedostatek přiměřených technických opatření - postiženo ještě daleko větší pohromou. Tam bylo zničeno 100 lidských životů. Co však zase v Sasku jest chvalitebné, jest neobyčejně rychlá a vydatná pomoc, kterou poskytly státní úřady společně se samosprávnými sbory. Již příštího dne horlivě pracovalo tisíc vojáků se stavebními dělníky, techniky atd., aby odstranili nejhorší škody. Zdravotní personál poskytl pomoci zraněným, dovážely se potraviny a voda a brzy na to se počaly stavěti nouzové baráky z osinku. Saská vláda poskytla každému hejtmanovskému úřadu 125 000 zlatých marek. Mimo to byli obyvatelé, zvláště hasiči, vyzváni na pomoc a celá pomocná akce byla velkoryse organisována.

Proti tomu dlužno konstatovati, že u nás státní výpomoc jest velice nedostatečná. Politické úřady mají podle platných předpisů především - podati zprávu. Podle všeobecného, povrchního přehledu, podaného presidiu pražské zemské politické správy, jenž se pak zasílá příslušným ministerstvům vnitra a zemědělství, má se teprve rozhodnouti, má-li se poskytnouti státní pomoc. Místní politické úřady nemají ani práva ani prostředků, aby mohly poskytnouti účinnou pomoc. Dobrá vůle jim jistě neschází. Mohou upravovati pouze bezpečnostní službu, což se také bezvadně stalo. Ostatně jsou docela závislé na pokynech pražských ústředních úřadů. Vojsko, které pro cvičení nebylo v posádkách, zasáhlo teprve pozdě a naprosto nedostatečně. Do Jílového n. p. bylo posláno jen 19 mužů (z toho polovice byli poddůstojníci), ale druhý den byli znovu odvoláni. Jinde se stalo totéž. Podle instrukce má zasáhnouti jen, když hrozí nebezpečí.

Proti Sasku, kde jsou malá správní území, ukazuje se zde u nás pro příliš velkou centralisaci křiklavě citelná nevýhoda této soustavy. K tomu přistupuje ještě naprosto nepostačitelné poskytování pomoci, které jest mimo to rozděleno ještě na několik ministerstev. Podle všeobecného úředního přehledu o živelních škodách, sestaveného okresními politickými úřady, zjišťují škody místní komise obšírně a podrobně. Vynaloží se na to mnoho námahy, praktický výsledek jest však nanejvýš nepatrný, zklamání pak všeobecné.

Zákon usnesený poslaneckou sněmovnou téhož dne, kdy se stalo neštěstí, o podporách při živelních pohromách, jest se zřetelem na ohromné škody způsobené bouří hmotně naprosto nedostatečný. Při tom vzbuzuje nevoli ještě to, že pomocná akce jest omezena pouze na zemědělce. Většinou byli poškozeni touto bouří jistě nezemědělci.

Z toho všeho velice zřetelně vysvítá, že prostředky, jichž užila vláda, aby odvrátila nebezpečí povodně, jsou právě tak nedostatečné jako prostředky, jichž užila k napravení způsobených škod. Poněvadž výše obecních a okresních přirážek bude příště omezena, nebudou samosprávné sbory naprosto s to, aby vlastní silou napravily škody a postaraly se o zabezpečení proti nim.

Podepsaní táží se tedy vlády:

Jest ochotna poskytnouti ihned podpory, přesahující dosavadní míru, okresům, obcím a soukromníkům, postiženým povodní a příslušné návrhy předložiti sněmovně?

Jest ochotna organisovati pomocnou službu tak, aby bylo lze rychle a vydatně zasáhnouti?

Jest ochotna po tak četných bolestných zkušenostech konečně ve větším rozsahu než dosud zahájiti rozsáhlé hrazení nejnebezpečnějších bystřin a úpravu řek, jakož i stavbu nádrží?

V Praze dne 12. července 1927.