Ve Večerníku Rudého Práva z 22. ledna
1927 zabaveno:
ť... a k lupičské buržoasii volají:
Jako jste neumlčeli nám, i volené naše
zástupce, ani nás, dělní ky, továrny,
dílny, huti, doly a pole neumlčíte. Krajně
pobouřeni, strádajíce pod ranami neustále
stoupající drahoty všech životních
potřeb a poživatin, vašemu zvýšenému
teroru neustoupíme, boj proti našemu zbídačení
a ožebračení v sjednocených šicích
vítězně provedeme a stejně i novou
zvýšenou persekuci revoluční dělnické
strany komunistické odrazíme. Persekvovaným
komunistickým poslancům posíláme svůj
pozdrav a protestujeme proti chystanému jejich žalářování.
Není moci, která by nás mohla zdolati, budeme-li
proti vám postupovati a bojovati v jedné veliké
všedělnické bojovné frontě!"
"… Poslanci, kteří proti tomuto ožebračení
lidových vrstev bojovali, stojí dnes před
soudem a hrozí jim několikaletý žalář!
Buržoasie chce touto cestou oslabiti a podlomiti sílu
dělnických stran a celé dělnické
třídy. Její postup však vyvolává
bouři odporu v řadách pracující
třídy a továrna za továrnou protestuje
proti dalšímu vzrůstu drahoty a proti persekuci
komunistické strany. Masy se probouzejí a pod tíhou
strašné bídy zahajují spontánní
akci proti drahotě a proti pronásledování
komunistické strany! Nechť mluví závody,
pole a ulice!"
Rudé Právo ze dne 22. ledna konfiskováno
bylo:
"… Jejich obhajoba jest znemožněna jak v
soudní síni, tak i v tisku. Za svědky jsou
voláni pouze poslanci vládní většiny,
kdežto svědkové obhajoby jsou odmítáni."
"… Gesto našich poslanců, kteří
odešli včera ze soudní síně,
gesto jejich advokátů, kteří se vzdali
hájení svých mandátů, bylo
pochopeno včera odpoledne mezi pražským dělnictvem
a bude pochopeno zítra dělnictvem celé republiky.
Továrny jsou plny nespokojenosti s postupem, jak se mermomocí
mají posaditi až na pět let do žaláře
dělničtí poslanci, kterých v poslanecké
sněmovně zmocnilo se krajní rozčilení
nad cynismem, kterým vládní majorita prosazovala
hanebné protilidové zákony…"
"… v plném přesvědčení,
že jejich právo obhajoby bylo soudem od prvého
dne líčení protizákonně obmezováno,
a že toto obmezování dosáhlo vrcholu
zamítnutím návrhu jejich obhájců
na slyšení vývodních svědků
s odůvodněním, že návrhy ty nejsou
konkrétní, že jsou všeobecné a
že jsou navrženy o tom, co se nestalo. Obvinění
a podepsaní obhájci souhlasně s nimi nechtěli
a nemohli dále reflektovati před soudem na součinnost
zákonem jim zaručenou, neboť nabyli jasného
obrazu, že každá jejich činnost v tomto
směru, právě tak jako jejich obhájců,
je marnou a zbytečnou.
Čest a svoboda každého občana bez rozdílu
zaslouží stejného ohledu před zákonem.
Je-li někdo obviněn, že ukradl housku, byť
i byl přistižen při činu, byť i
byli četní svědkové činu, přece
má podle zákona právo ke své obhajobě
vysvětliti své stanovisko, žádné
"dlouhé řeči" se jim nepovolily
a tím cenný materiál, ze kterého my,
jako obhájci, měli právo čerpati v
průběhu líčení i v konečných
návrzích, byl nám vzat…"
"… musili v tom viděti obvinění
i my, obhájci, prostě políček ve tvář
od pravěku uznané zásadě práva
"buď slyšena i strana druhá" a vyvoditi
z toho jedině možný důsledek …"
"… Vylíčil "zločin" obžalovaných
poslanců, kterého se dopustili v proticelním
a protikongruovém boji v parlamentě v zájmu
lidu, svého voličstva a za který jsou souzeni.
Při řeči jeho zvedl se živelný
odpor shromážděných a ozývaly
se hlasy, že poslanci patří před soud
lidu a ne před třídní měšťácký
soud. Soudr. Bolen dále připustil možnost,
že poslanci budou odsouzeni, ale dělnictvo v závodech
ví, kdo je jeho skutečným nepřítelem…"
Rudé Právo z 23. ledna 1927 bylo konfiskováno:
"…Ale tlak shora, od mocných vládců,
budí protitlak zdola, v temných dělnických
masách. Komunistická strana zapustila zde v kraji
lidu tak uhněteného pevně kořeny a
získává do svých řad stále
nové a svěží síly nespokojenců
s panujícím kapitalistickým řádem.
Třídní uvědomění mezi
dělnictvem i drobnými zemědělci nabývá
půdy a bude to Podbrdsko, které, až zazní
hlaholně signál proletářského
boje revolučního, první hodí na střechu
nynějšího zlodějského světa
a kapitalistické společnosti červeného
kohouta odboje. Podbrdsko a jeho dělnictvo vykonají
ve prospěch zotročeného proletariátu
vše, co bude v jeho silách. Že tato doba není
daleko, to při své bídě a hladu pevně
věříme."
"… Buržoasie ohlupuje masy a zahaluje své
imperialistické loupežení starou ideologií
"národní války". Proletariát
odhaluje tento podvod a vydává heslo přeměny
imperialistické války ve válku občanskou.
Právě toto heslo bylo míněno v resoluci
štutgartské a basilejské, které předvídaly
nikoliv válku vůbec, ale právě nynější
válku, a které nemluvily o "obraně vlasti",
nýbrž o "urychlení zhroucení kapitalismu",
o využití za tímto účelem krise,
způsobované válkou, o příkladu
Komuny. Komuna byla přeměnou války národů
ve válku občanskou.
Takováto přeměna, ovšem, není
snadnou a nemůže býti provedena "na přání"
jednotlivých stran. Avšak právě tato
přeměna spočívá v objektivních
podmínkách kapitalismu vůbec a období
konce kapitalismu zvláště. A v tomto směru
mají působiti socialisté. Nemají hlasovati
pro válečné úvěry …"
V Rudém Právu ze dne 25. ledna 1927 konfiskováno:
"… Není dosti hladu, bídy a nezaměstnanosti,
chcete žalářovati poslance za to, že hájili
zájmy dělnictva?"
Rudé Právo ze dne 26. ledna 1927 bylo konfiskováno
takto:
"Protestujeme co nejrozhodněji proti soudnímu
stíhání poslanců pro neohrožené
hájení práv a zájmů pracující
třídy.
Žádáme okamžité zastavení
soudního řízení proti nim a respektování
vůle lidu.
Za činy a prostředky, jakých použijí
naší zástupci při vykonávání
funkcí, do nichž byli vůlí pracujícího
lidu dosazeni, béřeme spolu s nimi plnou odpovědnost
a s námi celá dělnická třída
před dějinami, nikoliv však před třídně
zaujatým měšťáckým soudem.
Apelujeme co nejdůrazněji na nejširší
vrstvy pracujícího lidu, aby se sjednotily k energickému
boji proti reakci, zběsilé persekuci poctivých
zástupců chudého lidu, proti zločinné
politice hladu a bídy a nestoudnému vykořisťování
kapitalistickou sebrankou za přímé podpory
vlády a jejich orgánů."
"… Ti, kdož proti tomu protestovali, kdož
protestovali také proti protiústavnímu a
nezákonnému postupu předsednictva sněmovny,
stojí ovšem před trestním soudem. Před
soudem lidu stojí však celý měšťácký
parlamentarismus. Je to nástroj měšťáctva
a měšťácká třída
se neobává porušit ani vlastní ústavu
a vnitřní předpisy svého parlamentu
tam, kde jde o její zájem."
"… Generální stávka však ještě
nedostačuje k poražení moci buržoasie;
k tomu je zapotřebí vítězství
ozbrojeného proletariátu. Generální
stávka je však rozhodující zbraní
dělníků, je znamením k bezprostředně
revolučním bojům."
"… Totéž platí ve značné
míře také pro nás v Československu.
Nic není tak snadné, jako zapletení naší
země do války. Naše kapitalistická vládaje
také velice ochotna zúčastniti se tažení
proti Sovětskému svazu. Ofensiva našich kapitalistů
je stále drzejší a směřuje k
boji. Právě proto musíme také my chápati
poučení z anglického boje, že vliv a
akceschopnost komunistické strany a její bolševisace
musí býti všemi prostředky stupňovány.
Poslední rozšířená exekutiva
charakterisovala nynější situaci v tom smyslu,
že jsou již jasně znatelné perspektivy
nastávající revoluční vlny.
Musíme proto býti připraveni a silni."
"Rudé Právo" ze dne 27. ledna 1927 bylo
zabaveno na těchto místech:
"… Je důkazem toho, že každá
národnostní politika, která nevychází
ze sebeurčovacího práva, z práva na
úplnou volnost ve výběru státní
příslušnosti, resp. státního
spojení, čímž také logicky vede
k přiznání práva na oddělení
od státu - musí se zřítiti do bahna
oportunismu a otevřené zrady na národu a
revoluci. Tím více musejí nyní komunisté
zdůrazňovat sebeurčovací právo
a musejí jej učiniti východiskem všech
svých úvah, hesel a požadavků v národnostní
otázce. Pro české soudruhy platí,
co napsal Lenin v uvedeném článku:
"Těžiště mezinárodní
výchovy dělníků ve státech
utlačovatelských musí býti nevyhnutelně
položeno tam, že se jimi bude přiznávat
právo na odloučení utlačovaného
území a že se jimi tato svoboda k odloučení
bude hájit. Bez toho není internationalismu. Máme
povinnost a jsme vázani jednati s každým sociálním
demokratem, který je příslušníkem
národnosti, utlačující druhou národnost,
a který neprovádí takové propagandy,
jako s imperialistou a darebákem"
Tím spíše nesmí pak mluvit o národnostní
otázce žádný komunista, který
jest příslušníkem utlačující
národnosti, aniž by vycházel z práva
utlačovaných národnostních menšin
na oddělení od státu, jako ze základu
celé komunistické politiky v této otázce.
Němečtí, slovenští, karpatoukrajinští,
maďarští a polští komunisté
v Československu musí si osvojiti tuto větu
z citovaného Leninova článku:
"Sociální demokrat (r. 1916 nazývali
se ruští bolševici ještě sociálními
demokraty, Karel Kreibich) malé národnosti (to platí
v našem případě i pro národnostní
menšiny, pokud jsou příslušníky
větších národností, K. K.) musí
přenésti těžiště své
agitace na druhé slovo naší všeobecné
formulky: svobodné spojení národností."
My, komunisté národnostních menšin,
trváme na sebeurčovacím právu až
do oddělení, ale nejsme pro oddělení
za všech okolností. My, němečtí
komunisté v Československu, odůvodnili jsme
na příklad už na svém sjezdu v Liberci
v březnu 1921 - při čemž jsme všem
učinili chybu, že jsme sami nezdůraznili a
nežádali sebeurčovací právo -
velmi přesně, za jakých poměrů
a z jakých důvodů jsme v zájmu revoluce
proti odloučení německých území
Čech od Československa. My jsme - ovšem jen
tehdy je-li to v zájmu revoluce - pro svobodné sjednocení
s českým lidem v jednom státě. Avšak
předpokladem svobodného sjednocení je právo
na odloučení, úplné právo sebeurčovací.
Kdo jest upoután na jedno místo, ten se nemůže
volně rozhodnout pro to místo, k němuž
byl upoután. V našem případě
k tomu ještě přistupuje, že před
provedením úplného sebeurčovacího
práva nejsou ovšem podmínky dobrovolného
sjednocení národností, ba ani svobodné
jednání o těchto podmínkách
možné.
Ať jsou všechny autonomistické snahy a autonomistické
plány buržoasie a sociálpatriotů subjektivně
a absolutně vědomě protirevoluční
a znamenají zradu na sebeurčovacím právu,
zradu na národnosti - přece mohou působit
objektivně-revolučně, budeme-li my, komunisté,
umět jich využít. Především
musíme využít těmito plány probuzeného
zájmu na národnostní otázce k intensivní
agitaci pro sebeurčovací právo a přibíti
zradu, která se skrývá pod pláštíkem
národnostní autonomie. Pak musíme ukázat
nicotnost a ubohost buržoasií chystané autonomie
důkladnou, věcnou kritikou příslušných
osnov a nařízení. A konečně
musíme využíti také této nepatrné
autonomie, t. j. jejich zřízení a orgánů,
abychom demonstrovali její nemohoucnost a ubohost, abychom
jí použili k boji proti státnímu centralismu,
proti měšťáckému státu vůbec,
a tak rozviklali skladbu měšťáckého
státu, aby jeho další trvání
na tomto podkladu stalo se nemožné. Ovšemže
musíme při tom dbát toho, aby tento náš
boj za národnostní sebeurčovací právo
a proti národnostnímu útlaku ve všech
svých fázích byl zařazen do celkového
našeho revolučního třídního
boje.
… " Protestujeme proti postupu při trestním
řízení proti dělnickým poslancům
před trestním soudem v Praze. Obžalovaným
poslancům vyslovujeme své sympatie, utvrzujeme je
naší plnou důvěrou v konečné
vítězství proletariátu."
"… Když se tito mrvové objevili protrhl
zástup kordon policistů a došlo k obrovské
tlačenici, při níž stávkokazové
obdrželi zálohu za svou počestnou práci
ve prospěch pánů textilbaronů. Také
u převozu došlo k srážkám. Převozník
odmítl vzít stávkokaze na loď a když
nakonec je převezl, jela s nimi řada dělníků,
kteří na druhé straně měli
se stávkokazi bouřlivou výměnu názorů.
Hlavní vůdcové stávkokazů,
Krejča, Štědrý a Škvor, vyšli
ze závodu teprve o 5. hodině, byly však stejně
očekáváni zástupcem, který
jim rozhořčeně vyslovoval své opovržení."
Z úvodníku Rudého Práva ze dne 28.
ledna 1927 konfiskováno:
"… Kdyby býval soud i v tomto bodě obžalované
zprostil, byla by blamáž vlády černého
panstva dokonalá a neodčinitelná. Proto musili
býti odsouzeni …"
V témže čísle zabaveno:
"Čím více budou naši vůdcové
pronásledováni buržoasií, tím
více budeme přesvědčeni, že zájmy
proletariátu hájí dobře a spravedlivě.
Ať buržoasní soudy vynesou rozsudek jakýkoliv,
bude proletariát Nymburka státi jako jeden muž
za vámi, v myslích i činech, neboť jsme
přesvědčeni, že nadejde v brzku doba,
kdy budeme soudit my."
"U příležitosti vynesení rozsudku
v procesu, který buržoasie zahájila proti zástupcům
dělnictva v parlamentě s tím úmyslem,
aby je umlčela, zdravíme vás jménem
revolučního dělnictva severních Čech.
Proces vyvolal mezi dělnickými masami našeho
kraje velké vzrušení. Soudní líčení
otevřelo mnohým dělníkům oči
a dokázalo, jak buržoasie opovrhuje vlastním
demokratickým zřízením, a upevnilo
poznání nutnosti mimoparlamentního boje.
Skutečnost, že poslanci mohou býti stíháni
pro své jednání v parlamentě, tento
názor ještě zdůrazňuje. Osvobození
soudruha Kreibicha zároveň také dokazuje,
na jak vratkých podkladech buduje buržoasie své
žaloby, kde běží o to, aby zástupcové
dělnictva byli posláni za mříže.
Ať žije revoluční boj proletariátu,
boj až do vítězství nad jeho třídními
nepřáteli, až do zřízení
vlády dělníků a rolníků!
… aby v případě nové války
použili zbraní proti svým nepřátelům,
že tak vyzýval, pobuřoval i vojáky k
neposlušnosti, k vojenské vzpouře, t. j. aby
v případě nové války neuposlechli
rozkazů, jim jejich nadřízeními daných."
Deník komunistické strany "Rovnost" v
Brně byl v čísle 28. ze dne 29. ledna 21927
konfiskován takto:
"Rozsudek nad soudruhy poslanci osvětlil masám
pracujícího lidu měst i venkova t. zv. "parlamentární
demokracii", že není parlament nějakou
skutečnou rozhodující mocí, nýbrž
že je stejně jako moc výkonná pouze
nástrojem vládnoucí třídy.
… kteří obstrukcí snažili se hájiti
zájmy svých voličů projednávání
celně-kongruového zákona.
… Vyslovujeme sympatie našim komunistickým poslancům
soudruhům Kreibichovi, Harusovi, Jílkovi a Šafránkovi,
poslanci čs. Soc. bratru Knejzlíkovi, kteří
stáli před třídní justicí,
že neohroženě hájili zájmy pracujícího
lidu v parlamentě proti zavedení cel a kongrui.
… ale dělnické masy protestovaly přece.
Jakmile zákaz veřejného projevu byl znám
v továrnách, vyvolalo to mezi dělnictvem
nejostřejší odpor. Dělnictvo dalo najevo,
že nedá si vzíti právo volného
shromáždění a proto dalo výraz
svému rozhořčení nad řáděním
spojené buržoasní reakce přímo
v továrnách. Učinilo tak způsobem
tak důrazným a jednotným, že aranžéři
protikomunistických štvanic a odpovědní
činitelé dnešního režimu, dávající
zavírati z nízké msty poslance za boj proti
vydírání daněmi, cly a kněžskou
kongruí, mohou se přesvědčiti,
… a o vyděračských pletichách
a úmyslech česko-německo-maďarské
vládní koalice.
Tento policejní zákrok vyvolal ještě
větší odpor a hnus dělníků
vůči dnešním praktikám buržoasní
většiny. Kordon policajtů za vedení
několika policejních komisařů, vedoucí
zatčeného komunistického poslance, byl doprovázen
vysočanskými ulicemi ohromným zástupem
dělníků a obecenstva, které odsuzovalo
co nejostřeji tento nový důkaz "demokracie"
a "imunity" poslanecké v Československu.
V Rudém Právu ze dne 29. ledna 1927 bylo konfiskováno:
"… a soudnictví.
Rozsudek nad soudruhy poslanci osvětlí masám
pracujících lidí měst i venkova, že
v t. zv. "parlamentární demokracii" není
parlament nějakou skutečnou, rozhodující
mocí, nýbrž že jest stejně jako
moc výkonná a soudcovská pouze nástrojem
vládnoucí třídy.
… odsouzení komunistických poslanců
za neohrožené hájení lidových
zájmů!
… odpovědní činitelé dnešního
režimu, dávající z nízké
msty zavírati poslance za boj proti vydírání
daněmi, cly a kněžskou kongruí.
… Dělnictvo s nadšením zdraví jejich
odhodlaný boj a prohlašuje, že útok, namířený
na ně klerikály a spojenou buržoasií,
považuje za útok na celou dělnickou třídu,
jejímiž jsou odsouzení poslanci věrnými
a rozhodnými mluvčími.
… Odsuzujeme persekuční tažení
proti poslancům, kteří poctivě hájili
naše zájmy.
… Ať buržoasie zavírá naše poslance
za neohrožené hájení zájmů
pracujících vrstev do kriminálů, ať
pro potlačenou pravdu v našem komunistickém
tisku žalářuje redaktory, ať namísto
podvodníků a korupčníků naplňuje
žaláře komunisty, kteří mají
odvahu postaviti se proti režimu vykořisťování.
… a bude-li vám zakázána, přeneste
tyto protesty do továren!
Když buržoasie nedovoluje veřejné schůze
dělníků, když tímto brutálním
způsobem ukazuje, jak dovede zachovávat slib washingtonské
deklarace o svobodě slova, o svobodě shromažďovací,
dělníci přeloží své projevy
do továren, odkudž je nemůže vykliditi
žádná policie."
Rudé Právo ze dne 30. ledna 1927 bylo konfiskováno:
"… Soud zabraňuje obžalovanými poslancům
v politické obhajobě - poslanci demonstrativně
opouštějí soudní síň.
Soud je odsuzuje, ale musí konstatovat, že svými
činy bránili zbídačení lidu,
přiznat jim všechny polehčující
okolnosti, odmítnout žalobu v řadě důležitých
bodů a zpečetit tím morální
a politickou porážku vlády.
"Shromáždění dělníci
a dělnice protestují co nejrozhodněji proti
persekuci parlamentních zástupců,
Stíhaných pro boj proti celní předloze
a kongruové reakci v roce 1926. Dělnictvo je přesvědčeno,
že jedná se o mstu buržoasních odpůrců
za poctivé hájení zájmů pracujících
vrstev a proto zejména odsouzeným poslancům
vyslovuje svou důvěru. Prohlašuje, že
vidí v odsouzení komunistických poslanců
článek persekučního tažení
proti revolučnímu proletariátu Československa."
V Rudém Právu z 1. února 1927 konfiskováno:
"… která se musí označiti jako
podvod, spáchaný na pracujícím lidu.
Dělnictvo bez rozdílu přesvědčení
a národnosti protestuje spontánně co nejenergičtěji
proti stále častějším třídním
rozsudkům, zvláště proti reakčnímu
postupu vůči oposičním poslancům,
odsouzeným jen proto, že chtěli zabrániti
odhlasování celního a kongruového
zákona, které jsou těžkým zatížením
všeho pracujícího lidu. Shromážděné
dělnictvo prohlašuje, že stojí pevně
a nezlomně za svými vůdci. Ať žije
revoluční třídní boj! Ať
žije jednotná fronta třídně uvědomělého
proletariátu! Pryč s vládou Švehlovou!"
"… Rozsudek byl vynesen, ale rozsudek ten je pro nás
pochvalou našich poslanců. Vážíme
si našich poslanců a jejich boje za osvobození
proletariátu. Nyní ještě více
se semkneme a voláme další osvobozovací
práci čest!"
V Rudém Právu ze dne 2. února 1927 zabaveno:
"… k třídní justici atd.,"
"… ve vládě spojená česká,
německá a slovenská buržoasie rabuje
rukou společnou a nerozdílnou státní
pokladnu, poplatnictvo a konsumenty."
Rudé Právo ze dne 3. února bylo konfiskováno
takto:
"… Na této byl jednomyslně přijat
tento projev: Poslaneckému klubu komunistické strany
v Praze! Delegáti buněk mládeže a vedoucích
práce mezi mládeží, shromáždění
na krajské konferenci 30. ledna 1927 v Německém
Brodě, posílají své revoluční
pozdravy soudruhům Harusovi, Jílkovi, Kreibichovi
a Šafránkovi. Současně protestujeme
proti třídní justici Československa.
Ať žije III. internacionála!
"III. Závodní časopisy a organisování
dělnických dopisovatelů.
"X". Závodní časopis závodní
buňky č. 1 - postarati se o to, aby vycházel
pravidelně vždy první týden v měsíci.
"Z". časopis závodní buňky
č. 5. Nutno, aby materiál pro tento časopis
byl dodáván vždy druhý týden
v měsíci. Pomáhati při zpracování
materiálu a při technickém vyhotovení.
V ostatních závodních buňkách,
kde to bude možno, působiti k tomu, aby závodní
časopis byl vydán, a instruovati soudruhy z buněk
o stylisaci článků a o manipulaci jeho technického
vyhotovování.
"Z": Pro ty buňky které nemohou vydávati
svůj závodní časopis, vydávati
časopis společný. Materiál pro tento
společný závodní časopis "Z"
musí býti dodán vždy třetí
týden v měsíci.
Vždy čtvrtý týden v měsíci
svolávati společnou poradu obvodního agitpropu
s redaktory závodních časopisů.
Ve všech závodních časopisech musí
býti vedena příloha pracující
mládeže, a soudruzi z buněk jsou povinni podávati
zprávy o poměrech mladých dělníků
a učňů, aby tímto způsobem
bylo pracováno mezi mládeží pro založení
buňky mládeže. Zejména v z. b. č.
1 jako v jednom z největších závodů
musí býti dělány přípravy
pro založení buňky mládeže.
Dělnické dopisovatelství. Dělnické
dopisovatel, pokud jsou v buňkách stanovení,
svolávati spolu s redaktory závodních časopisů
a instruovati je o úkolech dopisovatelství. Tam,
kde není dosud stanoven dopisovatel do tisku strany, postarati
se o jeho stanovení. Pokud bude z některého
závodu uveřejňována zvláště
působivá zpráva, nutno to hlásiti
vedoucímu agitpropu, aby bylo možno provésti
předběžnou agitaci, po případě
upozornit dělnictvo dotyčného závodu
malými letáčky.
IV. Specielní kursy:
a) manipulace s rozmnožovacím strojem a pro technické
vypracovávání závodních časopisů.
Kurs může býti pořádán
v obvodě, poněvadž tento vlastní rozmnožovací
stroj.
b) pro výchovu redaktorů závod. Časopisů.
K pořádání tohoto kursu bude přikročeno
po dohodě s krajem.
V. Letákové akce a kolportáž tisku strany
v závodech.
Pravidelně jednou měsíčně provésti
letáčkovou akci k akcím stranou vedeným.
Vybudování kádru kolportérů
letáků do závodů i na ulicích
(do tohoto oboru patří i kolportáž závodních
časopisů, pokud tyto není možno kolportovati
přímo v závodech).
V době jakékoliv akce, respektive kampaně
stanou vedené jsou soudruzi z buněk mládeže
i z buněk uličních povinni spolupracovati
při letákových akcích.
Pokud jsou v buňkách stanoveni kolportéři
tisku strany v závodech, kolportér uliční
buňky je povinen podati vedoucímu komise výkaz
o odběru tisku strany mimo závody.
Kde v buňce dosud kolportér stanoven není,
postarati se o jeho ustanovení.
Schůze obvodního agitpropu svolávati pravidelně
jednou týdně a vždy ve čtvrtém
týdnu v měsíci spolu s redaktory závodních
časopisů a dělnickými dopisovateli."
V Rudém Právu ze dne 4. února zabaveno:
"…"
V Rudém Právu ze dne 5. února konfiskováno:
"Jak buržoasie likviduje svoje korupční
aféry. Aféra Koburk-Hodža-Eisler se sprovozuje
se světa.
V Československu jsme měli již nesčetnou
řadu korupčních afér, ale téměř
všechny, ačkoliv na hlavní jejich vinníky
veřejnost si ukazuje prstem, zůstaly nepotrestány.
Naopak korupčníci jsou odměňováni
vysokými státními hodnostmi a dotknouti se
jejich - máte co dělati se zákonem na ochranu
republiky a pak "v chládku" uvažovati o
té spravedlnosti.
Měli jsme aféry: lihovou, benzinovou, cukerní,
letadlovou, pražcovou, elektrárenskou a jsme tak šťastni,
že je máme ještě s celou nesčetnou
řadou ostatních, na jichž pouhé vyjmenování
nemáme místa. Korupční aféry
patří ke koaliční politice právě
tak jako patří člen a noc do astronomického
dnu. Morálka státotvorných stran počítá
s korupcí jako se samozřejmostí a obviníte-li
je jednoho dne, že na bídě a nezaměstnanosti
havířů vydělávají 6
milionů, dělají jako by to neslyšeli.
Nyní ukládá celně-kongruová
koalice do hrobu korupční aféru jednu z největších,
ne ani proto, že se v ní jednalo o vyjmutí
ze zákonu obrovského koburského panství
v hodnotě přes půl miliardy čsl. Korun,
ale hlavně proto, že tato aféra ukázala,
že v československé republice jest možno
koupiti si za peníze i zákony.
Ze spoluúčastníků na této aféře
byl zatčen a vězněn ve vyšetřovací
vazbě pražský advokát dr. Eisler, jenž
byl advokátem rumunského prince Cyrila Kobruka a
pro něhož u vlivných politiků státotvorných
stran a státních hodnostářů
intervenoval, aby koburské dědictví dostalo
se celé do jeho rukou."
"… všechno se urovnalo v zákulisí
a pan ministr Hodža, až si s Hlinkovými luďáky
rozdělí Slovensko, bude moci chodit na hony k princi
Cyrilovi a usmívat se, jak to všechno dobře
dopadne v republice, v níž je člověk
ministrem. A princ Josiáš, pane ministře Hodžo?…"
"… Shromážděné dělnictvo
protestuje proti persekučnímu řádění
a proti odsouzení komunistických poslanců
třídní československou justicí."
V Rudém Právu ze dne 6. února konfiskováno:
"… Nato byla jednomyslně přijata protestní
resoluce proti odsouzení našich poslanců, kteří
hájili zájmy drobného lidu. Odsouzeným
poslancům vyslovuje se za jejich práci plné
uznání."
"… Protestujeme důrazně proti odsouzení
komunistických poslanců za to, že nechtěli
dopustit zdražení životních potřeb
a tím další zbídačení
dělného lidu. (Přiznal to i soud.)"
"… Soudruhům poslancům, kteří
za hájení chudého pracujícího
lidu jsou v demokratické a humánní republice
odsuzování a posíláni do kriminálu,
posíláme pozdrav a dík za neohrožené
hájení zájmů nejchudších."
V Rudém Právu z 8. února zabaveno:
"… Kdyby se mělo o tomto zločinu měšťáků
a klerikálních reakcionářů
rozhodovati jen v parlamentě, dělnická a
malorolnická třída by se před ním
neubránila. Tento veliký boj se může
vyhráti jen mimo parlament…"
Rudé Právo z 9. února 1927 bylo konfiskováno
takto:
"Pod ochranou silného policejního opatření
pět zákonodárců Československé
republiky stojí před soudem spravedlnosti. Jsou
souzeni a někteří odsouzeni. Celkem 11 měsíců
tuhého vězení bylo jim naměřeno.
Váleční lichváři stahovali
mužům kalhoty a ženám poslední
košili, nyní se svlékají chudáci
zákonem. Zdražují se životní potřeby,
snižují se mzdy a béře se dělnickým
dětem poslední kus chleba od úst, aby ho
táta mohl odvésti berní správě.
Kdo by se proti tomuto násilí postavil a užil
zásady oko za oko, zub za zub, půjde do pankrácké
university studovati "pravou demokracii", a to ve jménu
zákona.
Duch policejního Rakouska nesoudil, to byl ještě
horší duch, to byl duch demokratické Československé
republiky. Byl to duch světové ostudy. Byl jsem
osobně přítomen v československém
parlamentě při proticelní a protikongruové
obstrukci a sledoval jsem události až do 2. hod. v
noci."
"… Stávkové hlídky jsou policejně
rozháněny. Veškerá policejní
a státní moc jest ve službách mezinárodního
kapitálu. Vlastenecká buržoasie česká,
německá, maďarská a polská dělí
se o zisky, vymačkané z krve a mozolů, a
při tom křičí: "Trpte v zájmu
národa a státotvornosti!"
"… a persekvování komunistických
poslanců, jimž vyslovuje se důvěra a
žádá se klub komunistických poslanců,
aby ve své úspěšní práci
pro dělnictvo pokračoval nadále a nenechal
se žádnými hrozbami a ni rozsudky odvrátiti."
"… Podvody tyto páchala v Československu
snad každá banka, snad všichni její vedoucí
úředníci. Zmiňujeme se dnes o těchto
zlodějnách bank ve velkém na jiném
místě a během procesu budeme míti
příležitost odhaliti dále toto zločinectví,
vyrostlé z prohnilého korupčnického
ovzduší československého."
"… Aby tato vláda byla poražena a nahrazena
skutečnou revoluční vládou dělníků
a rolníků, jest našim bezprostředním
cílem. Kdo jest pro tento cíl, musí býti
pro jednotou proletářskou frontu. Kdo jest proti
ní, jest pro to, aby celně-kongruová vláda
dovršila pohromu, již její režim bude nutně
míti pro pracující třídu Československa."
Rudé Právo z 10. února 1927 bylo konfiskováno:
"… a provedena akce letáková, v níž
nákladem kraje vydáno 55.000 letáků,
které rozšířeny pomocí aut a
výprav do všech míst v kraji. Tak na Mělnicku
projelo za den auto 55 vesnic, ujelo 220 km a rozdalo 7000 letáků.
Okresní politická správa zakázala
rozšiřování letáků, když
již bylo provedeno…"
"… Závodní časopisy a dělnické
dopisovatelství jsou v našem obvodu poměrně
málo rozvinuty. Aby uvedla tuto věc do pohybu, uspořádala
obvodní komise konferenci o závodních časopisech
a dělnickém dopisovatelství, které
se zúčastnilo asi 35 soudruhů. Na konferenci
byla vyložena sbírka vzorných závodních
časopisů a účastníkům
předvedena na zkoušku "výroba" závodního
časopisu, od napsání až do vytištění.
Referáty, které tyto praktické ukázky
doprovázely, měly za účel poukázati
na důležitost těchto oborů agitační
činnosti. Je třeba vyčkati, jaké budou
výsledky…"
"Buržoasní režim snaží se prodloužiti
svůj nemožný život tím, že
zavírá dělníky a jejich poctivé
zástupce do kriminálu. Na Menzla, který proti
všem zákonům dělníky až
do morku vykořisťuje a nutí je pracovati až
šestnáct hodin denně (!!) - úřady
a soudy kuráž nemají.