"... V důvodech rozsudku se také praví,
že se přiznal, což není pravdou. Kratunov
po celé líčení jakoukoliv vinu popíral."
V Rudém Právu ze dne 14. ledna 1927 konfiskováno:
"... proti níž má býti připravena
nálada procesem "špionážským",
procesem proti čtyřem komunistickým poslancům,
jenž má započíti 18. t. m. Nejstrašnější
její zločin v očích buržoasie
však je, že je a zůstane neohroženou vůdkyní
dělnické třídy vždy a všude,
byť byla přechodně donucena jíti třebas
i do illegality."
"... Závodní časopis nechť je co
nejdříve vydán a přinese materiál
o daňovém útlaku proletářů
a daňových defraudacích kapitalistů.
Zvláštní důraz klásti na data
z dotyčného podniku. Dále nechť závodní
časopis přinese heslovitě stanovisko naší
strany k daňové reformě a daňovému
problému vůbec."
V Rudém Právu ze dne 14. ledna zabaveno:
"... Korupcí a různými švindly
prolezlá buržoasní cháska se třese
před kontrolou veřejnosti. Známá aféra,
Koburk-Eisler-Hodža a nespočetné množství
afér jiných jsou toho dokladem. Buržoasie chce
zejména tuto svojí skandální aféru
zatušovati za každou cenu.
V mezinárodním měřítku se formuje
jednotná fronta kapitalistických států
proti Sovětskému svazu. Současně se
zostřují rozpory mezi imperialisty navzájem.
Obé činí nebezpečí nové
imperialistické války vážným
a akutním. Ze buržoasie Československa s tím
také počítá, o tom svědčí
řada předložených vojenských
zákonů, které mají buržoasii
zajistiti zesílení militaristického aparátu.
Proto nová vlna protikomunistických štvanic!
Proto poslední "špionážní"
proces! Proto nastávající proces s komunistickými
poslanci! Proto všechno toto horečné úsilí,
zdiskreditovati komunistickou stranu před pracujícím
lidem, vytvořiti proti ní pogromovou náladu!
"... a to v tom smyslu jako jimi byla celá řada
oněch procesů, které vládní
kruhy proti komunistické straně pomocí špiclů,
agentů provokatérů, falešných
udání a dopisů inscenovaly."
Tamtéž:
"... Případ tajemníka Kučery
ukazuje zase jen na jedno: Na koho byl vlastně dělán
zákon na ochranu republiky. Že ne na fašistické
buržoasní státní převratníky
a pučisty, kteří hrozí i presidentu
Masarykovi násilným svržením, toť
dnes více než zřejmo."
"... k čemuž béřou za záminku
špionážský proces, nalíčený
pomocí agentů provokatérů: Driaka
(v případě Vodičkově) a Bartáka
(v případě druhém). Avšak proces
tento, skončil blamáží vládních
kruhů a všech jejich kapitalistických a reformistických
přisluhovačů. Skončil fiaskem, tak
jako skončily až dosud všechny velezrádné
a špionážské procesy proti komunistické
straně.
Co bylo účelem procesu! Poštvati proti KSČ
veřejnost, že organisuje vojenskou špionáž
v ČSR. To dokázáno nebylo a dokázáno
býti nemůže. Naopak vyšlo najevo, že
agent provokatér Barták, vetřevší
se do komunistické strany, ve srozumění s
policií organisoval a připravoval provokační
špionážskou aféru a snažil se do
ní vtáhnouti jednotlivé příslušníky
KSČ. Když se mu to nepodařilo, zatáhl
do této aféry uměle řadu soudruhů
pro organisování dělnických Obranných
sborů proti fašismu. Jediný Šimůnek,
který se provokačními sliby a řečmi
Bartáka nechal svésti, nebyl komunista. Nenechal
se také Bartákem svésti ze žádného
idealismu, nýbrž pro hmotný prospěch.
Možno-li v tom a v provokaci Bartákově spatřovati
vojenskou špionáž, pak bylo jasně a zřetelně
prokázáno, že neorganisovala ji komunistická
strana, ale policejní agenti a provokatéři."
"... že soudruzi Polák, Koubek a další
bylí ze zločinu špionáže osvobozeni
a že tím padla konstrukce špionážního
komplotu ve velkých rysech a za účastí
celé strany. Zatajuje, že tito soudruzi byli odsouzeni
pro účast na obranných pořadatelských
sborech proti fašismu a že tím bylo prakticky
dosaženo stavu, kdy fašismus smí v ozbrojených
hordách ohrožovati život, zdraví a společný
majetek dělníků a kdy dělníci
se nesmějí brániti. K tomu "Právo
Lidu" nemá stanoviska, leda stanovisko státního
návladního a pana Bartáka."
"... Znamenitě! Chudáčkové v
"Právu Lidu" nevidí, že tu řežou
do své vlastní modly, presidenta Masaryka a do celého
československého odboje proti Rakousku, do všeho,
co v tom odboji bylo odvážného a smělého!
"Právo Lidu" se tak vžilo do role státního
návladního a pana Bartáka, že se staví
proti českému odboji přesně na stanovisko
hraběte Czernína, markýze Géra a vládního
rady Chuma. Teď už neschází, než
aby "Právo Lidu" zapělo "Zachovej
nám, Hospodine" a padlo do roztoužené
náruče Zity Habsburské, která jistě
stejnými slovy vzpomíná na zrádce
a špiony, kterým padlo za oběť tolik životů
v rakouské armádě."
"... že se v Československu vládne luegrovštinou.
Co to je, je i v dělnických řadách
známo. Psali jsme o ní v tomto listě již
několikráte. Je to teroristická taktika tajných
zásuvek. Starosta Vídně Lueger vládl
s ní dlouhá léta ve Vídní.
Líbila se dru Rašínovi. Používá
ji oproti vládním a polovládním stranám
Švehla, (vzpomeň Šaldovy aféry válečných
půjček a hlasovaní čsl. národních
socialistů pro rozpočet). Používá
ji podle slov Stříbrného i ministra dra Hodži
také ministr zahraničí dr. Beneš. Je
to taktika vyděračská. Její heslo
a zásada je: Mně je to jedno, jsi-li lump a gauner,
zloděj a mizera, dokud mí sloužíš.
Ale rozhlásím tvoje lumpáctví a mizernost
po všem lidu, jakmile mi sloužit přestaneš!
Taková je tato vládní společnost.
Jeden schovává dokumenty proti druhému. Kdyby
na sebe všichni začali povídat, ten milovaný
národ neměl by dosti důtek, aby je vypráskal."
".... jak se díval president na špionáž
takového pana Vosky, a také o tom, jak uctivě
mluvil Masaryk s ruským carismem nebo o něm, ač
přece ho nemohl ani vystáti."
V Rudém Právu z 15, ledna 1927 konfiskováno:
"... Chystá se nový akt persekuce, proces proti
komunistickým poslancům, kteří hájili
obstrukcí v parlamentě zájmy pracujícího
lidu."
"... Je třeba si uvědomiti některé
okolnosti, aby bylo patrno, že nejde jen o zastavení
trestního řízení proti Eislerovi,
nýbrž i o jiné věcí, Eisler dostal
peníze na úplatky. Cyril Koburk ve svém dopise
doznává, že všechno bylo řádně
vyúčtováno, že si tedy Eisler nic nenechal,
ale dal tam, kde to mělo význam a kde to Koburkovi
přispělo. Cyril Koburk podal trestní oznámení
proti Eislerovi na základě informací paní
von Einem, která hrála vynikající
roli v celé aféře a je známa svými
styky s ministrem Hodžou. Tvrdilo se při zatčení
Eislerově, že k němu došlo proto, že
Eisler naznačoval, že chce mluvit. Aby nemluvil při
soudním líčení, Cyril Koburk odvolává
žalobu. Tím potvrzuje, že Koburkovy miliony na
úplatu čsl. politiků a státníků
vykonaly svou úlohu. Buržoasie, jmenovitě čeští
agrárníci, jejíchž předák
ministr dr. Hodža byl posl. soudr. Kreibichem v parlamentě
a drem J. Stránským v tisku obviněn, že
přijal dva miliony korun od Eislera na úplatu lidovců,
se domnívají, že tím úplatkovou
aféru koburskou zprovodily se světa. Nesmí
se tak stát. Mezi vládními a dnešními
polovládními politiky jsou korupční
úplatkáři. Koburský zákon prosazován
pod tlakem úplatkových milionů. Kdo je v
parlamentě čistý, musí hlasovat pro
ustavení vyšetřovacího výboru
v koburské aféře. Kdo bude hlasovati proti,
na toho veřejnost může ukázati, že
mu koburské miliony uvízly za nehty."
Rudé Právo ze dne 16. ledna 1927 bylo konfiskováno:
"… kteří své bance dali nejméně
100 milionů na sanaci jejího zkrachovaného
hospodářství, si nyní hodlají
odhlasovat "normální" dividendy, aby na
svém podniku vůbec ničeho neztratili. Když
spočítáme, že pětiprocentní
dividenda této banky při 60 milionech akciového
kapitálu bude obnášet celkem 3 miliony a spočítáme-li,
že když tato banka dostala 100 milionů na sanací,
roční present státu, placený prostřednictvím
Agrární banky i agrární straně,
činí 4 miliony, je zřejmo, že poplatníci
mají platit agrárníkům celou dividendu
jejích výdělečného podniku."
"… Rány, které vedla česká
buržoasie v posledních letech proti Komunistické
straně Československa v domnění, že
otřese jejími železnými posicemi v masách
pracujícího lidu, byly vždycky ještě
ranami do vody. Řada politických protikomunistických
procesů, doprovázená nejpustšími
štvanicemi měšťáckého tisku
a rozeštváváním nejnižších
pudů buržoasního bulváru, skončila
vždycky ještě pro jejich inscenovatele velikou
blamáží a nekonečnou evropskou ostudou,
mezinárodním skandálem české
buržoasie a jejích pomahačů, sociálních
demokratů. Ať to byla aféra s domněle
komunisty chystaným "atentátem" na presidenta
Masaryka, či "špionská" aféra
Jílka a soudruhů, stejné jako "špionská"
aféra soudr. Vodičky, loňského roku
ve "špionském" procesu senátem vicepresidenta
Kratochvíla osvobozeného, vždycky Komunistická
strana v Československu zůstávala tu státi
nedotčena, čista, s neotřesenou důvěrou
v masách, nad policejními, špiclovskými
a konfidentskými provokacemi vítězící!
A bilance poslední "špionské" sensace
české buržoasie? Konce provokačního
díla agenta-provokatéra pražské policie,
trafikanta Bartáka? Stačí, konstatujeme-li
tu suše poznovu jen výsledek procesního jednání,
výrok soudu, že odsouzený válečný
mrzák Šimůnek stal se "obětí
Bartákovou", že "intelektuálním
původcem procesu byl výhradně provokatér
Barták", a neposledně i rozsudek, kterým
pět obžalovaných komunistů musilo býti
pro naprostý nedostatek důkazů ze špionáže
osvobozeno a kterým v případě odsouzeného
soudr. Vodičky bylo výslovné konstatováno,
že soudr. Vodička odsuzuje se pro předloňskou
"špionáž", z níž byl loni
osvobozen, že se špionáží Šimůnek-Barták
neměl nic společného a že se odsuzuje
proto, že senát v. r. Boučka uvěřil
"tvrzením" provokatéra Driáka,
na policii učiněným, která Driák
před soudem šmahem odvolal, a to ještě
nikoliv snad proto, "že by soud měl za zjištěno,
že Vodička cizí mocí tajné vojenské
předměty vyzrazoval, ale proto, že soud má
za to, že takovéto předměty chtěl
(!) vyzrazovati".
Tak tu ze všech těch "komunistických"
afér zůstávají vskutku jen a jen měšťácké
a protikomunistické štvanice, které ponechávají
dělníky v naprostém klidu a docilují
pravého opaku, tak tu také zůstává
jen ono ovzduší, jež by si česká
buržoasie ráda vytvořila k rozpuštění
Komunistické strany Československa."
"... Špionážská provokační
aféra měla "připravit půdu".
Proces proti komunistickým poslancům, kteří
hájili zájmy pracujících obstrukcí
v parlamentě, je dalším aktem persekuce."
Ve Večerníku Rudého Práva ze dne 17.
ledna 1927 zkonfiskováno:
"... Poctiví zástupci lidu mají býti
poslání do kriminálu."
"... Tímto usnesením dokončila buržoasie
akt msty proti poctivým zástupcům lidu za
rozhodný a nekompromisní boj proti rostoucímu
zbídačování pracujícího
lidu. Za boj proti drahotě a vyšším platům
páterů, pro prostou parlamentní obstrukci
jsou jmenovaní soudruzi obžalováni a budou
zítra souzení pro zločiny (!), na něž
je i více než 10letý žalář!
Zbabělí měšťáci se strašně
klamou, když se domnívají, že zastraší
ostatní komunistické poslance před dalším
tvrdým a rozhodným bojem proti buržoasii tohoto
státu - nezastraší je ani kriminály!
Buržoasie se mstí, plije na všechny slavnostní
sliby, zákony a imunitu poslanců a zítra
má býti její pomsta dovršena. Komunističtí
poslanci, zástupci lidu, vyslaní hájiti jeho
práva a zájmy milionem voličů, mají
býti za svou parlamentární činnost
zavřeni do kriminálu! To, co se neodvážilo
udělati ani staré Rakousko, učinili revolucionáři
z 28. října, lidé, kteří se
holedbali washingtonskou deklarací! Kapitalisté
a jejich sluhové se mstí - proletariát však
s nimi zúčtuje v jednotné frontě.
V předvečer reakčního monstreprocesu
prohlašujeme znovu! Před terorem buržoasie nikdy
neustoupíme!"
Ve Večerníku Rud. Práva z 18. ledna 1927
zabaveno:
"... jež českoněmecká buržoasie
vydala justici malé měšťácké
čsl. republiky za to, že při projednávání
agrárních cel a páterské kongruy v
poslanecké sněmovně spolu se šestatřiceti
ostatními komunistickými poslanci postavili se s
veškerou energií proti uzákonění
buržoasních plánů na zbídačení
a vyhladovění pracujících mas tohoto
státu. S nimi jest spoluobžalován nár.-socialistický
poslanec Knejzlík. Obžalovaní jednali na půdě
parlamentní tak, jak toho vyžadoval zájem proletariátu,
plnili zde jen vůli pracujícího lidu a za
to jsou buržoasií pohnáni až před
soud, kde pro ně státní návladní
navrhuje žalář až desetiletý."
"Ze schůze byl zaslán obžalovaným
soudruhům poslancům telegram tohoto znění:
Shromáždění účastnící
na veřejném projevu v Pardubicích vyslovují
vám plné sympatie za poctivé hájení
zájmů pracujících vrstev a ujišťují
vás plnou solidaritou."
V Rudém Právu z 18. ledna 1927 zabaveno:
"Hle, jaké kruté a přísné
tresty navrhuje buržoasie těm, kteří
nedělali nic jiného, nežli že hájili
zájmy nejširších vrstev lidových
v poslanecké sněmovně. Nechceme předbíhati
rozsudku. Nebylo by to stejně nic platno, protože
bychom byli konfiskováni. Ale jsme si jistí, že
tento proces bude nejširším lidovým vrstvám
novým frapantním dokladem, že kapitalistický
stát se svými parlamenty, soudy atd, není
nic jiného, než potlačovací aparát
v rukou vládnoucí třídy, t, j. buržoasie."
" "V očích celé pracující
třídy je to pro vás velikou ctí, že
jste se dostali za poctivou práci pro dělnictvo
před měšťácký soud. Útok
na vás a Komunistickou stranu Československa považuje
pracující lid tohoto státu za útok
na celou dělnou třídu. Jednotlivci mohou
býti souzeni a odsouzení, ale milionové masy
pracujícího lidu svůj proces s buržoasií
přece vyhrají. Všechny dělníky,
celou pracující třídu chceme uvědomovati
o důležitostí hesla: Jeden za všechny
a všichni za jednoho!" "
"Čtyři poslanci komunističtí
a jeden poslanec česko-socialistický jsou žalováni,
že ve sněmovně dali průchod názoru
voličů, kteří je do parlamentu vyslali.
Buržoasie chystá uvalení nových daní
na dělnou třídu, chystá se ulehčit
břímě dani kapitalistům a zatížiti
daněmi dělníky. Aby odvrácena byla
pozornost od této důležité otázky,
svádí se pozornost směrem jiným, činí
se pokus odvrátiti zraky pracujících vrstev
od toho, co proti dělné třídě
buržoasie chystá."
"Soudy buržoasie mají vynésti rozsudek
nad poslanci, kteří tradičním parlamentním
způsobem, t. j. obstrukci, když nestačila již
slova, hájili v parlamentě zájmy svého
voličstva."
"… ale také ne parlament.
Aby tato pravda byla co nejvíce osvícena, sedí
dnes čtyři komunističtí poslanci před
soudním senátem. Je to první případ
v dějinách parlamentarismu nejen našeho, ale
i evropského. To, přes co se mlčky přecházelo
v císařském Rakousku, ve vilémovském
Německu, parlamentní obstrukce proti hanebným,
nejširší vrstvy lidu zbídačujícím
zákonům, má se trestati několikaletým
žalářem v "republikánském"
Československu. Víme co to znamená, Zostřená
persekuce komunistické strany. Ve čtyřech
komunistických poslancích soudí se dnes celá
strana. Ale ať dopadne rozsudek jakkoliv, jedno je jisto:
že boj proti buržoasii a proti jejímu režimu,
boj proti zbídačování pracujícího
lidu, boj pro sjednocení dělnické třídy,
boj pro svržení vlády buržoasie a nastolení
vlády dělníků a rolníků
povedeme dále a ještě ostřeji."
"... které nejsou čistě organisací
naší, organisací komunistickou, ale líčeny
jsou jako organisace vojenská, aby tvrzení o organisování
vojenské špionáže vypadalo věrohodněji.
Naše dělnická veřejnost ví, čím
jsou a proč jsou budovány obranné proletářské
sbory. (Výkřik: Proti fašismu!) My jsme sice
veřejně v časopisech strany o tom psali.
Už ta skutečnost, že v podmínkách
jest výslovně uvedeno, že proletářské
obranné sbory musí býti organisací
masovou všeho dělnictva bez rozdílu politické
příslušnosti, dále, že v pokynech
je výslovně na prvním místě
mezi úkoly uvedena obrana republikánské formy
státu proti útokům reakce, fašismu a
monarchismu, už ta skutečnost sama o sobě mluví
za celé knihy. Už z toho je viděti, že
obranné proletářské sbory byly budovány
jako organisace dělnické třídy proti
fašistickým násilníkům, že
obranné proletářské sbory mají
tu být a budou v prvé řadě protivahou
existujících a vládou trpěných
fašistických bojůvek, protivahou Hlinkových
rodobran na Slovensku, protivahou agrárních selských
jízd a národnědemokratických střeleckých
jednot v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Pracující třída se svých obranných
proletářských sborů vzdát nemůže
a nevzdá, také nedá a nemůže
nic dát na hloupé povídání
měšťáckých i sociálněpatriotických
časopisů, že pro zachování pořádku
je tu policie, neboť aparát kapitalistického
státu dosud nikde a nikdy nechránil dělnickou
třídu v případě převratu
zprava. Viděli jsme to v poslední době na
Litvě. Dělnictvo a pracující třída
musí míti své vlastní obranné
prostředky a jen obrana dělníků samých
bude účinná proti fašistům."
"Naši poslanci neučinili nic jiného, než
že tlumočili v parlamentě skutečnou
vůlí pracujících, rozhořčení,
kterého jsme byli svědky nejen na ohromných
demonstracích dělnictva ve Velké Praze, nýbrž
také všech významných měst tohoto
státu. Obstrukce jest jedním z obvyklých
důrazných protestů, a jest všeobecné
známo, že obstrukci prováděli ve Vídni
i čeští měšťáci. Zítra
bude česká demokracie odsuzovati svoji minulost,
svoji lepší minulost! (Bouřlivý souhlas
a potlesk.) Že ostatně i vládní většina
ve chvíli, kdy jsme k obstrukci sáhli, považovala
obstrukci za něco v parlamentě obvyklého,
je patrno ze dvou případů, kdy s obstrukčníky
vyjednávala."
"Soudruhům poslancům vzkazujeme: Pro vás
v očích všech pracujících je
jenom velikou ctí, že jste se dostali za poctivou
práci pro dělnictvo před měšťácký
soud. Protestujte tam důstojně a braňte se
srdnatě! My všichni půjdeme, abychom dělnickou
třídu poučili o důležitostí
hesla "Jeden za všechny a všichni za jednoho!"
Večerník R. P. ze dne 19. ledna 1927 zkonfiskován
takto:
"... a proti odsouzení dělnických poslanců."
" "Účastníci veřejné
schůze, svolané stranou nár. sociální
v Drobovicích u Čáslavě, konané
v neděli 16. t. m., protestují proti započatému
procesu a odsouzení posl. Knejzlíka, soudr. Jílka,
Kreibicha, Haruse a Šafranka, kteří svědomitě
a poctivě konali svoji dělnickou povinnost v Národním
shromáždění. Účastníci
této schůze žádají, aby proces
proti nim byl okamžitě zastaven. Uvedeným pak
poslancům vyslovujeme své úplné sympatie
a naše přátelství." "
V Rudém Právu ze dne 19. ledna 1927 zabaveno:
"Celá žaloba snaží se sensačním
způsobem vylíčiti činnost obžalovaných
poslanců jako řádění sprostých
zločinců, kteří ze zlomyslnosti a
snad z přirozeného sklonu spáchali řadu
trestných činů. Z procesu ryze politického
na pokyn vlády měl býti udělán
proces nad sprostými zločinci. To jest vlastní
politický cíl celého procesu, v tom jest
právě útok proti komunistické straně.
Lid rozuměl obstrukci proti clům a kongrui zcela
správně. Viděl v ní velikou demonstraci,
vyzývající dělníky, malé
rolníky a drobné živnostníky k obraně
v jednotné frontě, a právě proto vláda
a ti, kdož jsou jí podřízeni, chtějí
udělati z obstrukce pouhou řadu sprostých
zločinů. Můžeme konstatovati již
po prvém dni líčení, že se tento
pokus nezdařil, ačkoliv předseda soudu snažil
se držeti pouze znění obžaloby a chtěl
zameziti politické obraně obžalovaných,
proti nimž byl veden politický útok. Snažil
se zameziti obžalovaným, aby hájili také
komunistickou stranu proti útokům na ni vedeným.
Pro dnešní politické poměry v Československu
vůbec byla charakteristická srážka mezi
soudruhem Kreibichem a předsedou soudu."
"Tak československý soud se ukázal býti
ještě reakčnějším, než
soud maďarský."
"V Československu je soudnictví daleko horší
než v horthyovském Maďarsku. Při včerejším
soudním líčení s komunistickými
poslanci odehrálo se zajímavé intermezzo,
které ostře charakterisuje československé
soudnictví jako nejhorší v celém světě.
Stalo se toto: Předseda soudu nechtěl připustiti,
aby soudruh Kreibich odpověděl na obžalovací
spis souvislou řečí..."
V této odpovědi jest celá charakterika československé
demokracie: Jest daleko horší než v horthyovském
Maďarsku, neboť před demokratickými soudy
není dovoleno ani zdaleka tolik, co před soudy v
nejreakčnějším Maďarsku!
Obstrukce proti clům byla oprávněna. Že
byla oprávněna obstrukce komunistů proti
agrárním clům, pro niž jsou nyní
komunističtí poslanci před soudem, o tom
svědčí ta okolnost, že cla tato přivodila
veliké zdražení životních potřeb
a uvrhla statisíce a miliony chudého lidu do bídy
ještě větší, než jaká
byla jeho údělem před zavedením agrárních
cel. Jsou-li nyní komunističtí poslanci před
soudem za to, že zavedení těchto zbídačujících
cel chtěli zmařiti, pak to znamená, že
vládnoucí režim v Československu považuje
za zločin každou obranu proti zbídačení
pracujícího lidu a přímé odírání
lidu považuje za něco posvátného, co
musí býti chráněno zákonem
na ochranu republiky…"
"Státní administrativa měla by se přestati
tvářiti hloupou, přestati vynalézati
uměle "komunistickou špionáž"
a šlapati poněkud na přesky korupci kapitalistů,
která za bílého dne a přímo
pod okny vlády rozhazuje miliony. Na politickou korupci,
či na co? Posadit několik finančních
machrů v republice za mříže, ozdravilo
by veřejné poměry věru více,
než zbytečné a marné persekuce komunistů."
V Rudém Právu z 20. ledna zabaveno:
"… Násilným potlačováním
politického charakteru nynějšího procesu
proti komunistickým poslancům prozrazuje vláda,
že by to na politickém poli stoprocentně prohrála,
že tam jest její největší slabina.
Vláda ví, že by neobstála před
soudem veřejnosti, jakmile by připustila důkazy,
že komunističtí poslanci jsou souzeni za své
úsilí o znemožnění oněch
agrárních cel, jichž důsledky tak těžce
pociťuje zdrcující většina obyvatelstva
- a dále že jsou souzeni za úsilí o
zmaření kongruy, jež právě mezi
československým lidem byla krajně nepopulární
a proti níž i voličstvo stran vládní
většiny pronášelo a pronáší
rozčilené a ostré námitky!
Právě v těchto věcech, pro něž
souzeni jsou nyní komunističtí poslanci,
a právě ve věcí hospodářství
bank a klerikálních peněžních
ústavů, jakož i ve věci koburské
aféry cítí vláda, že je v naprostém
rozporu se zdrcující většinou obyvatelstva,
a to je důvod, proč nechává tak křečovitě
potlačovati censurou náš tisk. Doufá,
že zamezí-li nám násilím říkati
lidu čistou pravdu, že se lid této pravdy o
její činnosti nedoví a nechá se bez
každého odporu ovládati dále režimem
bank a korupčních klik. A dále vláda
doufá, že buď persekučním tlakem
proti komunistům a znemožněním každé
jejích obrany zastraší komunisty, aby jí
dali pokoj, anebo že proti nim poštve veřejnost,
aby jim nevěřila, když odhalují její
kapitalistickou podstatu, její protilidový charakter
a její zbídačující činnost.
Stejnými metodami pracovaly vlády starorakouské,
a přestože oněch metod nepoužívaly
tak neomaleně a chacharsky, jak se jích používá
v Československu dopracovaly to jimi tak daleko, že
se jejich režim kdekomu zošklivil natolik, že v
kritické chvíli nenašlo se jediného
člověka, který by chtěl staré
Rakousko zachránit před rozpadnutím!"
"... A proto jsme žasli, když jsme v senátní
síni slyšeli líčení vládních
poslanců o obstrukci. 19. června obstrukce vyvrcholíla
Kdo byl přítomen některé obstrukci
ve starém rakouském parlamentě, ten ví,
že i protikongruová obstrukce byla proti oné
dětská hra. Přesto ani jediný poslanec
v Rakousku nebyl nikdy pohnán před soud. Komunističtí
poslanci byli rozčilení. Bojovali proti clům
celé týdny, na ulicích i v parlamentě.
bojovali proti kongrui, byli svědky toho, jak policie pendreky,
šavlemi i revolvery proti lidu vystupovala. Cla znamenala,
že buržoasie smí vyssáti z konsumních
vrstev 3 miliardy ročně Kongrua byla svázána
se cly. Za kongruu zradíli klerikálové zájmy
svých drobných lidí. Uvědomělí
dělníci musili by spráskati svého
poslance, který by při takovémto atentátu
na zdraví a životy jejich rodin mohl zůstati
kliden. Vidí-li slušný člověk,
že na ulici nějaký darebák okrádá
slepce, způsobí poplach. A v téže roli
byli komunističtí poslanci. Musili zburcovati lid,
musili otevříti oči všem, kteří
spali, když lupičská buržoasie stavěla
šraňky na laciný chléb. Proto rámusili,
proto dělali obstrukci, aby jejím hlukem probudili
se všichni sociální spáči mezi
chudými lidmi. Nepodařilo se jim. Ale protože
jejich tehdejší výstrahy ukázaly se
dnes oprávněné, mají býti trestání.
A jejich kolegové-poslanci žalují na ně
před soudem, jako prťáskové z prvé
třídy panu učiteli. Svými výpověďmi
si vystavují vysvědčení hrdin smutné
postavy. Všichni doznávají, že měli
strach. Vládní majorita bála se 41 komunistických
nýmantů! Chudák místopředseda
Dostálek cítil se býti v "nebezpečí
života". Posl. Adámka to tak dojalo, že
ani spáti nemohl a doma s ním nebyla vůbec
řeč. Heleďme! Posl. Kaňourek ze Strunkovic,
o němž se v kuloárech poslanecké sněmovny
povídá, že je totožným se strunkovickým
starostou, proslaveným ve válce tak, že se
dostal do Haškova Švejka, pamatoval si při soudním
líčení v úterý více,
než před dvěma měsíci u vyšetřujícího
soudce. Poslanecká sněmovna, resp. její vládní
většina, dostává se v tomto poslaneckém
procese do zvláštního světla, řekli
bychom na rozdíl od elektrického do "kaňourkovského".
A podobného druhu je i její úroveň."
"… Před zájezdem dělnické
delegace do Ruska vydáno buňkou v závodě
500 letáků, při volbách do závodního
výboru vydány letáky třikrát,
posledně vydán ve větším nákladu
závodní časopis, který byl velmi příznivě
dělnictvem přijat."
"... Nedostatek: Buňka nevydala závodní
časopis, i když pro každý případ
potřeby jest buňka hybnou sílou pro dané
akce."
Ve Večerníku Rudého Práva z 20. ledna
1927 konfiskováno:
"… Takovéto svědectví stojí
opravdu pro kočku. Samotní soudcové přijali
je s netajeným podivením, neboť je-li křeslo
ministerské vzdáleno od křesel, stojících
před lavicemi klerikálními, slušných
pár metrů, pak vzdálenost mezi křesly
před lavicemi klerikálními a křesly
před lavicemi komunistickými t. j. prostora mezi
krajním pravým a krajním levým křídlem
sněmovny je teprve značná!"
"… Defilé klerikálních poslanců
před soudem. Jejich výpovědi, jak jsme již
na počátku uvedli, vyznačují se velikými
rozpory. Zhusta jeden poslanec, přísežně
slyšený, se stoprocentní jistotou vyvracel
k všeobecné veselosti výpověď svého
klubovního kolegy, stejně přísežně
slyšeného a se stejnou stoprocentní jistotou
prohlašujícího svoji výpověď
za naprosto a jedině správnou a pravdivou. Poslanec,
který viděl a neviděl, a který měl
dojmy..."