Národně-socialistický časopis "Der
Tag", vycházející v Ústí
nad Labem, uveřejnil ve svém čísle
ze dne 20. t. m. tuto zprávu:
"Habratice (v Sasku), dne 19. června. Dnes konal se
na hoře Schlechtebergu velký projev pro Sudetsko,
k němuž se přes deštivé počasí
dostavili četní rodáci a krajani z obou stran
hranic. Ve 2 hodiny odpoledne šel velký slavnostní
průvod městem, ozdobeným prapory, na blízkou
horu Schlechteberg. Zde habratický starosta uvítal
shromážděné srdečnými
slovy. Pfeifer (z Filipova) a poslanec Knirsch promluvili pak
o postavení a úkolech sudetských Němců.
Za bouřlivé pochvaly byl pak jednohlasně
usnesen tento projev:
Tábor konaný dne 19. června na hoře
Schlechteberg u Habratic, trvaje na právu sebeurčení
pro všechny národy, požaduje pro sudetské
Němce úplnou samosprávu s vlastním
sněmem a vlastní zemskou vládou. Jako důkaz,
že nynější česko-německá
vláda vážně míní zavésti
rovnoprávnost národů, žádá
shromáždéní,... Dále aby byla
ihned zrušena platná jazyková nařízení
a aby německý jazyk byl zaveden jako úřední
u všech úřadů v německém
území.
Shromážděné davy vyzývají
všechny krajany ve vlasti, aby za tyto samozřejmé
životní nezbytnosti každého národa
a jeho částí dále bojovali všemi
silami, obětavě, sebevědomé a vytrvale.
Prodchnuti takovou vůlí posílají shromáždění
ze svobodné německé výšiny pozdravy
do německé země."
Tato zpráva byla úplné zabavena. Neobsahuje
ani slova proti trvání Československé
republiky. Požadavky v ní obsažené jsou
v programech skorem všech sudetsko-německých
stran a několikráte je veřejně, ústně
i písemně vytýčily i strany, které
patří k dnešní vládní
koalici.
Podepsaní dovolují si tedy tázati se pana
ministra spravedlnosti:
1. Schvaluje pan ministr spravedlností toto jednání
státního zastupitelstva, vylučující
každou politickou diskusi?
2. Ne-li, co zamýšlí pan ministr spravedlností
podniknouti, aby učinil přítrž rdoušení
tiskové svobody a svobodného projevu mínění?
V příloze předkládáme ukázky
censorského řádění v době
od prosince 1926 do února 1927:
V Rudém Právu ze dne 2. XII, 1926 konfiskováno
toto:
"A jako jediné východisko a jediná naděje
proletariátu a celé kultury musí s tímto
růstem růsti a prohlubovati se revoluční
proletářské hnutí - neboť proletářská
revoluce v naší době a v celé západní
Evropě roste jako neodvratitelná, historická
nutnost."
" "Sovětská špionáž"
je věcí provokace vlády a bude to nakonec
její ostuda a ne komunistické strany, jako ve všech
podobných případech předchozích,"
"A tím je také zřejmo, že jediným
východiskem je a bude proletářská
revoluce, která smete buržoasii a s ní hospodářskou
krisí."
"Zkušenost v takovýchto případech,
kdy šlo o milionové, ba i o deseti- a stamilionové
podvodníky - vzpomeňme jen na obžalované
machry z Moravskoslezské banky! jest veřejnosti
dostatečně známa. Zaznamenáváme."
V témže čísle zabaveno:
"Různé zprávy. Po procese s obstruujícími
poslanci. Celá veřejnost pociťuje, že
výsledek procesu s našimi soudruhy-poslanci znamená
úplné ztroskotání tažení
proti komunistické straně a velikou blamáž
vládní koalice. Jeví se to i v tisku. Buržoasní
listy jsou zaraženy, jen klerikální "Pražský
večerník" snaží se udělat
z nouze ctnost a dokazuje, že prý "mírný"
rozsudek je důkazem - nestrannosti československé
justice. To je ovšem prapodivná argumentace. Sám
soud byl nucen přiznat, že obžalovaní
spáchali svůj čin, chtějíce
brániti dalšímu zbídačení
pracujícího lidu. Odsoudil-li soud přece
- třeba k trestům "mírným"
- pochopí každý snadno, čemu zákon
na ochranu republiky i ostatní zákony a soudy slouží.
A každý také chápe, proč obžalovaní
musili být odsouzeni aspoň k těmto trestům,
nemělo-li tažení vlády a klerikálů
skončiti ještě větším, úplným
a dokonalým fiaskem."
V Rudém Právu ze dne 14. XII. 1926 konfiskováno:
"Lichevní orgány, i kdyby chtěly proti
zdražovatelům a lichvářům něco
udělati, nesmějí. Vláda Švehlova
odkázala je do nečinnosti…"
"Na některé potraviny, jako drůbež,
zvěřinu a ryby nemohou ani pomyslit, protože
pod ochranou vlády a při pasivitě lichevních
orgánů ceny jich jsou vyhnány tak, že
zůstávají vyhrazeny vrstvám zámožným.
Ale i ceny masa a tuků jsou předmětem lichvářských
spekulantů, nad nimiž Švehlova vláda a
státní aparát drží ochrannou
ruku."
"... a Švehlova vláda nehne proto ani prstem,
aby celému lichvářskému kartelu neházela
klacky pod nohy. Pracuje úplně podle jejího
vyhladovovacího plánu!"
Ve Večerníku R. P. ze dne 15. XII. 1926 zabaveno:
"Celý státní aparát i s parlamentem
je pouze nástrojem k zajištění vykořisťování
proletariátu buržoasií a je-li tento nástroj
příkazům a přáním kapitalistů
povolný, jest jimi udržován a podporován,
jsou jimi podporování i "zástupci lidu",
kteří v každém případu
jsou ochotni buržoasii zachraňovati, zajišťovati
zákonně její vysoké zisky, vybudovati
buržoasní třídní správu
státu, soudnictví a pod."
V Rudém Právu ze dne 16. XII. 1926 konfiskováno:
1. "Válečné napětí mezi
Italií a Jugoslavií je stále akutní
a Československo jako spojenec Jugoslavie jim není
nedotčeno."
2. ze zprávy: "A nyní československá
správa chce přijití s poslední moudrostí
vládnoucích, se stanným právem. Ne
zlepšení poměrů ubohého obyvatelstva,
ne sociální reformy, nýbrž persekuce
a stanné právo, to je celá moudrost buržoasní
vlády. Jak dlouho se s ní vystačí?"
V Rudém Právu ze dne 19. XII. 1926 zabaveno ze statí
"Válečné nebezpečí a Československo."
"Těmito předlohami je československý
proletariát stavěn také před otázku
mezinárodního charakteru, před otázku
nebezpečí nové imperialistické války,
při níž by Československo nezůstalo
nečinným divákem."
"Jaké je postavení Československa v
tomto koncertu evropských imperialistických sil?
Československo jako vasal velkých imperialistických
celků jest předmětem tahanic mezi těmito,
je nástrojem v rukou jedné z těchto sil.
Konkrétně: politické Československo
nástrojem francouzského imperialismu. Vypuknutím
sporu italsko-jugoslavského dostává se Československo
(Italií ohrožovaná Jugoslavie je členem
"Benešovy" Malé dohody!) do zvláště
nebezpečné blízkosti ohniska imperialistických
rozporů ve střední Evropě a na Balkáně.
Nic by se však v podstatě na tomto nebezpečí
nezměnilo, kdyby Československo zaměnilo
svého principála, kdyby se z přívěsku
a nástroje francouzského stalo i politickým
nádeníkem anglickým, podobné jako
to učinilo Polsko; stálo by jen na druhé
straně imperialistické fronty jako kmán,
vysílaný a obětovaný vždy v první
seči. Československo by tuto kmánskou službu,
naprosto odporující skutečných zájmům
obyvatelstva, konalo jak v případu imperialistického
útoku na sovětské Rusko, tak i při
vzplanuvším konfliktu mezi imperialisty navzájem.
V obou případech by bylo beranem, obětovaným
pro cizí zájmy. V obou případech by
hrálo va banque o svoji vlastní existencí.
Tím přicházíme opět k původní
otázce, k věci vojenských zákonů,
předložených československou buržoasií
k parlamentnímu odkývání. Buržoasie
sleduje uskutečněním těchto vojenských
plánů dvojí cíl: za prvé upevňuje
a zdokonaluje svůj mocenský aparát proti
"vnitřnímu nepříteli", t.
j. proti pracujícímu lidu, ždímanému
do nemožnosti procesem kapitalistické stabilisace,
za druhé v souhlasu se všeobecným stupňovaným
zbrojením kapitalistických států se
technicky připravuje pro budoucí ozbrojené
konflikty mezinárodní. Zatím co v Ženevě
pan Beneš přednáší pro radost všem
hlupcům a šarlatánům řeči
o "odzbrojení", v Praze pan Udržal zaujímá
kaiserovský postoj a se směšnou vyzývavostí
řinčí šavlí. Ostatně nebylo
ani třeba Udržalova kmánského raportu
do Paříže, zmíněné vojenské
předlohy hovoří řečí
tak jasnou, že "mírumilovnost" Benešova
nemůže nikoho oklamati.
Je tedy úplně jasno. Všechny řeči
o "obraně vlastí" jsou planou frází.
Nejde o obranu vlasti, nýbrž o obranu peněžních
žoků proti hladovým proletářům,
jde o přípravy imperialistického útoku
na existenci nejmocnější opory pracujících
vrstev celého světa, na sovětský stát
dělníků a rolníků, jde o přípravu
nových imperialistických válek.
Proletariát Československa na to odpoví svými
vlastními bojovnými přípravami: jednotnou
frontou pracujících, pevným svazkem dělnictva
s vesnickou chudinou a bojem za zvýšení úrovně
pracujících vrstev."
V témže čísle zabaveno:
"Již tyto tři, namátkou uvedené
příšerné doklady o udavačské
činnosti vůdců sociálně-demokratických
z poslední doby postačují, aby každý
poctivý dělník odvrátil se s hnusem
od lidí, kteří ve jménu soc. demokratické
strany dělnické vykonávají u nás
úkol četníků a četnických
stanic, volají na dělníky policií
a soudy, a žádají, aby poctiví dělníci
byli vsazení do kriminálu."
V Rudém Právu dne 25. prosince 1926 zabaveno:
"Proletariát nemá na vybranou válku
nebo mír. Imperialismus k válce nutně vede.
A válka, nebude-li velmi brzy proměněna v
revoluci, znamenala by fysický zánik a úplné,
strašlivé vyhubení širokých mas
pracujícího lidu. Vítězství
proletariátu nebo zničení civilisace, tak
je postavena otázka v případě nové
světové války. Buď bude proletariát
bojovat za své zájmy až do vítězství,
anebo za cizí zájmy až do svého vyhubení.
Na štěstí pro lidstvo není pochyby,
že proletariát pří posledním
rozhodování dá přednost hroznému
konci měšťáckého panství
před jeho hrůzami bez konce. Čím lépe
bude revoluční proletariát přípraven,
tím větší část katastrofy
bude lidstvu ušetřena. Komunisté vědí,
jaké povinností jím to ukládá."
Částečně tamže zabavena zpráva:
"Šalda a Groh, těší se zvláštní
přízní úřadů. Grohovi,
který uprchl za hranice, byl nabídnut prostřednictvím
jeho právního zástupce "svobodný
průvod", který mu zajišťuje, že
při návratu do Československa nebude zatčen.
Ohledně Šaldy sdělují včerejší
"Lidové listy", že se radní komora
na žádost jeho právního zástupce
usnesla, propustiti jej na svobodu na složení kauce
pět mil. Kč. Podle toho je patrně vina Šaldova
prokázána, když se žádá
na straně národně-sociální
kauce tak značná a nejde tedy o žádný
"justiční omyl", jak se snažilo veřejnosti
namluviti po zatčení Šaldy "České
slovo". Mluvilo dokonce o persekucí strany, ale teď
je zřejmo, že Švehlova vláda vychází
národním socialistům za jich blahovolnou
oposicí ve věci bratří Groha a Šaldy
všemožně vstříc. Je to jedna z
odměn m. př. Švehly za to, že národně-sociální
poslanci projevili při hlasování o rozpočet
jeho vládě vyhladovění a zbídačení
plnou důvěru."
Večerník R. P. ze dne 27. XII. 1926 byl konfiskován
takto:
"Bude brzy čas, vydati ji na stejném papíře,
jako kdysi královský reskript..."
"A co se týče nesplněných slibů,
ať každý mete před svým vlastním
prahem!"
Ve Večerníku ze dne 30. XII. 1926 bylo konfiskováno
ze stati "Drzá policejní provokace proti naší
straně. Na rozkaz fašistického soudce Kaplana
obsazují desítky špiclů dům strany.
- Dlouhotrvající protizákonná prohlídka.
- Výsledek negativní. - Policie hledá "doklady"
k špionážským aférám"
toto:
"Není náhodou, že tato neslýchaná
a drzá provokace přichází právě
teď. Již jen několik dní nás dělí
od provokačních procesů, z nichž jeden
bude veden pro domnělou špionáž, druhý
proti naším soudruhům poslancům pro
protikongruovou obstrukcí. Vláda potřebuje
"dokumenty", vezmi kde vezmi, nemá-li s celou
štvavou kampaní proti straně utrpět
novou nehoráznou blamáž."
R. P. ze dne 30. XII. 1926 bylo konfiskováno takto:
" "Že se ten Švehla nestydí."
Ano, včerejší prohlídka v našem
karlínském domě byla opět "švehlovinou".
Od prosince 1920 až do 29. prosince 1926 Švehla vede
vyhlazovací boj proti Komunistické straně
Československa. Sám je příliš
zbabělý, aby uhodil zpříma. Sám
vede boj jen intrikami a provokacemi. Když chce udeřit,
nastrčí sekeru do rukou jiné osoby. V prosinci
1920 nastrčil ji do rukou býv. c. k. služebníka
barona Heinolda, dra Černého. A tehdejší
min. předseda Černý udeřil, ale do
vody. Že za nezdařenou ránu se vymstil na 3000
zajatcích proletářské fronty, které
zavlékl do kriminálů, je věc, kterou
proletariát zúčtuje jednou s buržoasií.
Od té doby vede Švehla boj proti komunistické
straně opatrněji. Rozmnožuje svoje intriky.
Vynalézá nové rafinovanosti svých
provokací. Je to jeho duch, který inscenuje první
proces špionáže soudr. Jílka a Housera,
není mu dost nízké a špatné,
aby pomocí nejzvrhlejšího individua zkonstruoval
proces proti těmže soudruhům, jež obžaluje,
že chystali atentát na presidenta Masaryka. Procesy
končí evropskou blamáží, ale
Švehla je neúnavný. Vynalézá
nové. Pomocí provokatérů, jimiž
se jeho republika jen hemží, chce ve chvílí,
kdy jeho režim hrozí se zhroutiti v korupci předáků
jeho vlastní strany, inscenovati nový špionážský
proces proti komunistické straně a několik
dní před zahájením procesu s obětmi
jeho poslední provokace (3. ledna) ohlašuje svou provokací
nejposlednější: sensační prohlídku
v Dělnickém domě v Karlíně.
Každé politické dítě teď
pozná, jaký byl praktický účel
této nové provokace a na jaké základně
spočívá dosavadní "špionážský"
materiál proti komunistům."
"Budeme mnohamilionovým lesem sevřených
mozolnatých pěstí, jestliže buržoasie
pokusí se sáhnouti na poslední naději
pracujících - na Komunistickou stranu Československa!"
Tamtéž zabaveno:
V Rudém Právu z 31. XII. 1926 konfiskováno:
" "Komunistický dům jako úl červených
včel, teď bouřlivou písní zazvučel.
Rozlétly se rozkazy na všechny strany a takto zněl
ten rozhlas správný: Revoluce jest! Práci
čest."
V tomto směru soud také shledává,
že mělo tu býti podněcováno k
revolucí, neboť dále se tu píše:
"A u všech střílen komunistických
zákopů ozvaly se rány z flint vojáků
kovkopů, kteří doposavad jen jako krtci zemi
ryli, aby teď první posice svou střelbou kryli."
Konečné jest tu líčen úspěch
revoluční akce dělníků tím,
že vojsko, vyslané na její potlačení,
odpírá poslušnost, nezakročuje proti
revoltujícím zástupům a naopak sbratřuje
se s nimi. To se tu říká takto:
"Po ulicích pražských lavinou se vojsko
žene a proti němu dítě do daleka roztoužené,
proletariát. To jsou naší bratří,
volá četař, k noze zbraň a stát!"
Vojsko tu odpírá střílet do revoltujících
a dopouští se tak zločinu vojenské vzpoury,
Vyvolává se tu tedy nálada revoluční
a zřejmě se tu vybízí k vyvolání
revolučního stavu." "
V Rudém Právu z 1. ledna 1927 zabaveno:
"... nastoupí spolu s ní tak, jako šly
do bojů za dílčí požadavky, i
do boje za dosažení konečného našeho
cíle, do boje za osvobození pracujícího
člověka podle vzoru ruských soudruhů,
zvítězivších a budujících
socialismus v Sovětském svazu. Pod vedením
komunistické strany jistě zvítězí!"
"Všemu proletariátu v ČSR! Československá
sekce Mezinár. rudé pomoci považuje za krajně
potřebné, připomenouti všem třídně
uvědomělým proletářům
v Československu kritickou situací obětí
bílého teroru a kapitalistické třídní
justice..."
"V Československu, kdež jest jíž
staletá tradice kriminálů a mučení,…"
"Proti fašistickému mezinárodnímu
kapitalismu solidární jednotná proletářská
fronta!"
"... k pomocí obětem bílého teroru
a kapitalistické třídní justice dneška!"
Večerník Rudého Práva ze dne 3. ledna
byl takto konfiskován:
"... První - "atentátová"
aféra - scvrknuvší se posléze na pouhé
"vyzvědačství" obžalovaných
soudruhů, ač důkladně svými
inscenovateli připravena a promyšlena, od začátku
až do konce vymyšlena přinesla jak buržoasií,
tak i úřadům a vládě jen nesmrtelnou
evropskou ostudu."
"Dělnická veřejnost, dělníci
nejen komunističtí, ale i sociálnědemokratičtí,
národněsociální a indiferentní,
nebyli ani na okamžik v rozpacích, aby nevěděli,
k jakým cílům tyto opakující
se nejšpinavější provokace největší
dělnické strany v Československu, revolučního
předvoje celé dělnické třídy,
strany komunistické, směřují. Dělníci
správně vycítili, že všechny ty
protikomunistické smýšlené aféry,
za nimiž vždycky stály strany fašistické
průmyslové, agrární a klerikální
buržoasie, nejsou než vhodným materiálem
buržoasií k protidělnickým štvanicím
a persekucím, než ranou, kterou přes komunistickou
stranu má býti zasaženo všechno dělnictvo
v Československu. Tak také tyto svinské aféry
nikoliv komunistické, ale buržoasní byly se
strany dělníků brány, tak s nimi bylo
také účtováno. S nemenším
klidem, s nemenší rozvahou a chladností přijal
proletariát v továrnách i poslední
protikomunistickou aféru "vyzvědačství"
zatčených šesti soudruhů a bohatší
o zkušenosti s předcházejícími
"atentátovými" a "vyzvědačskými"
ostudami provokatérů a řemeslných
špiclů a štváčů, s posměchem
míjel nové ty protikomunistické sprosté
štvanice, jež jako obvykle i tentokráte měšťácký
a sociálpatriotický tisk s "aférou"
prováděl."
V Rudém Právu ze dne 4. I. konfiskováno:
"... a jak jsme právě znovu svědky,
v procesech, vyprovokovaných placenými špicly.
Jak je to dávno, co provokatéři ve spolku
s úřady stvořili atentátnický
proces komunistický? Jak je to dávno, co splaskl
hanebně proces vyzvědačský? Nyní
hraje se nový. Zase v něm vystupují provokatéři.
Zase znovu se uplatňuje metoda buržoasie, zostuditi
alespoň komunistickou stranu, když jí nelze
zničiti. "
"... takže žaloba konstruovaná jedině
na údajích Šimůnkových a Bartákových,
měla tu hned v době do ohromných kontur rozrůstající
se největší aféry, jakou kdy Československo
jen mělo, aféry Koburk-Hodža-Eislerovy, tolik
české buržoasii potřebný "usvědčující
a nový materiál špionážní",
a to nejen proti zatčeným soudruhům, ale
vůbec proti celé Komunistické straně
Československa, že nebyla ani chvíli na rozpacích,
aby se stoprocentní jistotou nezvolala: Hle, zločin
vojenské zrady, hle, vyzrazování vojenských
dokumentů cizí moci v hlavním městě
republiky, hle, prozrazování důvěrných
divisních rozkazů, obsahujících důvěrná
a tajná data o výcviku organisací, hle, vyzrazování
důvěrných direktiv, tvořících
skutečnost, jež pro obranu republiky má zůstati
přísné utajena! Postavíme-li si však
toto tvrzení žaloby před sebe s veškerou
vážností, víme-li, jak zjistilo samo
MNO, že sověty si koupily za pár tisícovek
čsl. generála, který byl dokonce šéfem
generálního štábu čsl. armády,
a zeptáme-li se, jaké jsou to vlastně ony
strašlivé, vyzrazované vojenské dokumenty
sovětům ubohým invalidou-litografem z Hloubětína,
pak odpověď, kterou nám tu dává
samo st. návladnictví, je ta, že sovětům,
na tisíce kilometrů od ČSR, vzdálených,
nejednalo se o nic více a o nic méně, nežli..."
"A o těchto "vyzrazovaných skutečnostech,
opatřeních a předmětech, jež
mají zůstati pro obranu republiky utajeny, počítaje
v ně i neprozrazený poplachový signál
pražské posádky,..."
Večerník Rudého Práva ze dne 4. I.
1927 konfiskován:
"Ty "maličkosti", které ostouzejí
parlamentarismus, to je neslýchané podplácení,
to je okolnost, že lze za určitou sumu koupit zákon
(lex Cyril), že je demokracie prožraná skrz na
skrz korupcí. To všechno dnes široké masy
vidí. Chápeme, že to buržoasii mrzí.
Její panství se vždy opíralo o klam
a podvod když tento podvod a klam, když demokratický
a parlamentární švindl lid prohlíží,
je vláda buržoasie ohrožena. Proti tomu nepomohou
ani špionážské aféry."
V Rudém Právu ze dne 5. ledna 1927 konfiskováno:
"Kdo vzal včerejší buržoasní
a sociálpatriotické noviny do rukou, okamžitě
již z palcových titulků a podtitulků
vyčetl, proč současný veliký
politický protikomunistický proces byl zveřejněn.
Od fašistických "Národních listů",
přes agrární "Venkov" a "Večer"
("Lidový deník") až ke klerikálním
"Lidovým listům" a sociálně-demokratickému
"Právu lidu" samá protikomunistická
štvanice. "Právo lidu" drží
nade všemi vysoký tenor. Ukážeme zítra,
proč. Jinak p. Švehla může si mnouti radostí
ruce. "Komunistická špionáž dociluje
v měšťáckých listech svého:
Nejpustších protikomunistických štvanic,
nejhrubšího spílání, nejsměšnějšího
vyhrožování. Jest jen otázka, jak dlouho
s tímto běsněním buržoasie může
vydržeti, jak dlouho s ním jenom vydrží?
My si na tento okamžik počkáme s klidem. A
pak - - ?"
"... na jeho udání konstruuje státní
návladnictví veliký protikomunistický
vyzvědačský proces, proces rázu eminentně
politického, a hle,..."
"... a to proto jedině, aby ještě i včera
před soudem mohli svou předstíranou "slepotou"
omlouvati protizákonné zatčení Dymova"
"... předložil soudu několik dopisů,
prý od Driáka, a na nich prokazoval, že hodnověrnost
Driákova nestojí ani za fajfku tabáku. což
tvrdí ostatně i obhájce Vodičkův
dr. Kalabis, stejně jako i my a jiní. Dopisy, které
státní návladní soudu předložil,
stanou se jisté dnes "prvořadou sensací"
všeho buržoasního a sociálpatriotického
tisku a znovu bude z nich proti obžalovanému a komunistické
straně vytloukán uměle štvavý,
"kompromitující" materiál."
"A tímto materiálem státní návladnictví
nejenže přichází prokazovat, že
Driák jest dále ve službách sovětů
a dále že pro ně provozuje špionáš,
ale jím míní zesilovat i žalobu proti
soudr. Vodičkovi pro "vyzvědačství"
vznesenou! Na tyto okolnosti ukázal také ihned obhájce
dr. Kalabis a sám předložil soudu několik
dopisů od Driáka, na nichž rovněž
prokazuje jeho naprostou nevěrohodnost a vyslovuje podivení,
jak jen státní návladnictví jedněmi
ústy může prohlašovat Driákovy
výpovědi na policejním ředitelství
za pravdivé současně prokazovat Driákovu
naprostou nevěrohodnost!"
V čísle Rudého Práva ze dne 6. ledna
t. r. zabaveno:
"Dělníci si musí ovšem říci:
U nás vládnou měšťáci a
není naděje, že mohou býti demokratickou
cestou překonání. Co z toho plyne? Ze vůdcové
dělníků mají použít proti
měšťákům těchže prostředků,
jichž by měšťáci v podobných
poměrech použili protí ním!"
V Rudém Právu z 8. ledna 1927 konfiskováno:
"To je vskutku objev! Ne: někteří lidé
se přejídají (zatím co druzí
strádají hladem). Pan president jasně praví:
vetšina lidí se přepíjí a přejídá!!
Někdo by snad mohl tvrdit, že jde v této otázce
jen o soukromou hygienu pana presidenta. Tomu jistě není
tak. To bývalo zvykem v monarchiích přinášet
obšírné zprávy o zdravotním stavu
mocnářů. A ani tehdy se takové věci
nedávaly v čelo důležitých politických
projevů korunovaných hlav. Uzná-li tedy president
republiky v důležitém politickém projevu
na prvním místě tvrditi, že nikoli někteří
lidé nýbrž většina lidí
se přepíjí a přejídá,
pak to je věc, které pan president připisuje
význam všeobecný, pak to je rada, kterou udílí
všem občanům. A ta rada zní: Nepřejídejte
se! Zdraví většiny občanů ohrožuje
podle pana presidenta nejvíce přepíjení
a přejídání. O, jaká "vzácná
analysační síla"! Jaká "mohutná
výchovná moc!" "
"Rozumní lidé se tomu velmi divili. Dnes mají
vysvětlení: u nás je podle pana presidenta
přesycena většina lidu, tedy i ti chudí,
kteří přece tvoří ohromnou
většinu obyvatelstva. Je věru těžko
nepsat satiru."
"... aby náležitě ilustrovaly presidentova
slova o nutnosti slunných a prostorných bytů.
(Na ulicích je slunce a prostoru dost!) Vláda se
pečlivě stará o žaludky svých
občanů tím, že je chce cpát falšovanými
potravinami a bílou husovkou. A pan president přichází
a říká: Většina lidí se
přejídá a přepíjí! Příliš
mnoho jíte, proletáři! Slyšíte
ten "moudrý projev"? Recept na řešení
"sociální otázky" je nalezen. Méně
jíst!"
"Vždyť "výchovná moc" a
"analysační síla" takového
projevu jsou pro národnědemokratické fabrikanty
a bankéře k nezaplacení!"
"... řeč státního návladního
přímo zarážela lacinou povrchností,
s jakou se tento muž zákona a původce žaloby,
dožadující se pro všecky obžalované
trestu těžkého žaláře až
doživotního, pokusil o provedení důkazů
o víně všech obžalovaných."
"Pan státní návladní si přečetl
o posledním zasedání exekutivy snad jen agrární
"Večer", a to ještě lajdácky."
"... Vodičkovi, Šimůnkovi, Bartákovi
a ostatních, ale šlo jí hlavně o to,
aby pokud možná nejvíce kompromitovala před
veřejností celou Komunistickou stranu Československa.
Proto také státní návladní
takovým násilnickým způsobem snažil
se dokázati illegální činnost strany
komunistické.
V Rudém Právu ze dne 11. ledna 1927 konfiskováno:
"Maskování blamáže."
"Napsali jsme hned po zrození této nové
aféry, že se zde jedná o provokaci, to jest,
že páni držitelé politické moci
musili mít "aféru" za každou cenu.
A napsali jsme, že aféra tato skončí
jako všechny předchozí, blamáží,
ostudou."
"Ale tvrzení naše při zrození protikomunistické
špionážské aféry odvolati nemůžeme...
"Tedy i po této stránce aféra končí
nehoráznou blamáží.
A nyní za jakých okolností a v jaké
situaci narodila se tato provokace? Švehla sdělával
těžko rozpočtovou většinu, vyjednávání
s luďáky se mu nedařilo, proto pojistil si
stranu československých národních
socialistů aférou válečných
půjček, dav posaditi na Pankrác bratra ředitele
Šaldu. Na blízkém obzoru vyvstávaly
těžké mraky aféry Koburg-Eisler-dr.
Hodža, které hrozily zavaliti koaliční
politiky lavinou korupce při sdělávání
zákonů. Na Slovensku šéfredaktor Koza-Matejov
obviňuje vůdce luďáků prof. Tuku
z maďarské iredenty. Odvrátiti pozornost veřejnosti
od těchto pro vládní koalicí neutěšených
poměrů je tajný úmysl Švehlův.
A nejen to. Ale i nasaditi nůž na krk nenáviděné
komunistické straně, která přes všechno
pronásledování, přes všechno
"nýmantování" je stále rostoucí
mocí, která ohrožuje lup buržoasie, shromažďovaný
pod patronací buržoasního parlamentu, a sdružuje
všechny potlačované a vykořisťované
pod svoje rudé prapory."
"A tak Švehla pustil na arénu jednoho ze svých
nesčetných agentů-provokatérů.
Zase se mu to nepodařilo. Tentokráte měl
méně skrupulí než jindy a proto se snažil
provokací zamaskovati. Ale ani to se mu nepodaří
Komunistická strana vyšla z provokace čestně
a nepřemožena. Zanechává buržoasií,
pravda svoje zajatce. Byli zajati lstí, bídáctvím,
a zradou. Ale všeho do času. Korupce, a třídní
násilí nemohou potlačiti navždy pravdu
a spravedlnost."
V Rudém Právu ze dne 11. ledna 1927 konfiskováno:
"... ale který končí přes odsouzení
některých z obžalovaných novou velikou
blamáží pro českou buržoasií
a jeho inscenovatele. Blamáží již proto,
že..."
"... Proces ukončen byl rozsudkem opravdu hodným
celého průběhu procesu tak, jak nedalo se
ani jinak očekávati "
"... stejně jako státní návladní
ve své závěrečné řeči,
který ponechával stranou objektivní a průvodním
řízením prokázané důkazy
o vině obžalovaných, otevřeně
rozpřáhl se v řadě politických
útoků nejen proti III. internacionále a pražské
sovětské misi, ale vůbec proti celé
Komunistické straně Československa."
"... Obsahem článku byla v podstatě
stávka z r. 1922 prohlašována za grandiosní
boj dělníků, plný odvahy a statečnosti,
a jako hlavní příčina neúspěchu
jeho byly tu vypočítávány chyby, jichž
se tehdy bojující dělnictvo dopustilo a jichž
se napříště musí stůj
co stůj vyvarovati. Tak tu bylo zejména uváděno,
že boj byl veden bez cílevědomého vedení
KSČ, a z této základní chyby že
musí dělnictvo čerpati poznatky a ponaučení
pro příští své akce, vyvarovati
se i dalších chyb, z boje načerpaných,
a hleděti je odstraňovati okamžitým
přikročením k bolševisaci strany."