Přes řadu naších interpelací
i naléhavých interpelací konfiskace Rudého
Práva opakují se denně a i v případech,
které nevolají, ale přímo křičí
po zakročení, jako na př. konfiskace Večerníku
Rudého Práva ze dne 14. března 1927, kde
bylo zabaveno "Doporučuji vřele závodní
časopisy a agitaci s nimi". V tomto případě
censorská činnost překročila opravdu
všechny meze. Stejně nemožným způsobem
byly konfiskovány články o boji železničářů,
o procesu Gajdově a jiné. Předkládáme
proto řadu ukázek konfiskační praxe
z poslední doby.
Večerník Rudého Práva ze 4. března
byl konfiskován takto:
"… Dnešní vládní plány
proti železničním zaměstnancům
zastiňují všechno dosavadní příkoří,
které bylo na železničářích
spácháno, a proto ten všeobecný a spontánní
odpor všeho zaměstnanectva. Vzrušení personálu
je tak veliké, že situace na železnicích
jest velmi vážná. Železničáři
jsou v pohotovosti k boji! Železničářské
organisace dohodly se na jednotném postupu a učinily
všechna potřebná opatření. Přes
noc vytvořili železničáři jednotnou
frontu a v případě, že vláda
uskuteční cestou nařizovací reakční
služební řád, jsou připraveni
na boj! Není ohledů k železničářům
- nebude ohledů k reakční vládě.
Železničáři mají v rukou zbraně,
aby vládu a ministra Najmana donutili ke kapitulací
a ústupu, a nebudou váhati jich použíti!"
"... Vláda provokuje železničáře.
- Drážní personál odhodlán k
pasivní resistencí."
"... Sjednocené železničářské
organisace jsou pohotovy přijmouti boj, bude-li vláda
neústupna. Masy železničářů
jsou odhodlány zahájiti pasivní resistenci
a případně boj ještě zostřiti,
když toho bude třeba. Doba roztříštěností
jejich řad je věcí minulosti. Buržoasie
naráží dnes na jednotnou vůli sjednocené
armády, připravené na rozhodující
boj. Trpělivost zaměstnanců drah je vyčerpána
a jsou připraveni vynutiti si splnění svých
spravedlivých požadavků."
Rudé Právo z 5. března bylo konfiskováno
na těchto místech:
"…"Stávka na železnicích, toť
útok na nejchoulostivější místo
státu," napsal včera orgán monsignora
Šrámka ve štvavém článku
proti železničářům. Všichni
českoslovenští železničáři
by si to měli pamatovat. Jen kdo je bit, míří
na Achillovu patu. A železničáři jsou
bití od vlády celně-kongruové koalice
sprostým a provokujícím způsobem.
Hlídač, který zaviní srážku
na trati, je trestán. Sjednocení železničáři
budou trestat vládu, která žene stát
do nutné srážky. To neznamená, že
již teď agitujeme pro stávku na železnících.
Služební řád a odvolání
nařízení ministra Najmana o zdražení
režijních lístků vymůže
si železniční proletariát menšími
prostředky, než je generální stávka.
Na to v nejhorším případě stačí
tříhodinná úplná stávka
na železnících. Ale povinností železničářů
není jen myslit na sebe, ale na celou pracující
třídu, a nezapomenouti, že vláda, jejíž
provokatérský bič je vyburcoval k obrannému
sjednocenému boji, je táž vláda, která
hodlá prosaditi celou řadu pracující
třídu v celku zbídačujících
zákonů. Celá dělnická třída
stojí dnes za železničáři. Železničáři
jsou povinní svoje zbraně dáti k disposici
celé dělnické třídě.
Zbraň generální stávky na železnicích
nechť je užita, bude-li nutno, pro odražení
reakčních zákonů, pro svržení
vlády celně-kongruové koalice, pro nastolení
vlády dělníků a rolníků!"
"… Náš boj proti válečnému
nebezpečí vyžaduje především
upevnění naších posic ve velkých
závodech, zejména v rozhodujících
odvětvích válečného průmyslu,
houževnatou drobnou prací, organisováním
znemožnění dopravy válečného
materiálu a zesílením sympatisujících
davových organisací Náš boj proti válečnému
nebezpečí vyžaduje také přípravy
proletariátu k přeměně imperialistické
války - jakmile vypukne - ve válku občanskou,"
"... Není tomu dlouho, co na Karláku byl projednáván
veliký politický protikomunistický proces
se čtyřmi našimi poslanci pro obstrukcí
agrárních cel a páterské kongrui.
Proces, kterým utrpěla československá
buržoasie veliké fiasko nejen u nás, ale i
za hranicemi. Proces, který ostudně demaskoval jeho
inscenovatele. Byl-li kdo, jenž odcházel v očích
pracujícího lidu ze soudní síně
nejvýš kompromitovaný s pečetí
nekonečné ostudy na čele, pak to byla jen
národnědemokraticko-klerikálně agrární
buržoasie s poslaneckým klubem lidové strany
pátera Šrámka, na jehož popud byla celá
žaloba také státním návladnictvím
zkonstruována. Mezinárodní blamáž,
dotvrzená samotným rozsudkem, kterou si měšťácká
reakční sebranka procesem i v cizině vysloužila,
musila býti alespoň jejím tiskem pochopitelně
nějak oslabena"
Večerník Rudého Práva dne 5. března
byl konfiskován takto:
"… Československý voják se tím
stává před zákonem méněcenným
občanem, který má jen povinnost na rozkaz
vlády umírat, ale nemá práva rozhodovat
o tom, jaká má býti vláda, v jejichž
rukách jest rozhodování o vojákové
životě a smrtí.
Vládní řečnící, kteří
v ústavně-právním výboru doporučovali
schválení zákonné osnovy, ať
jíž to byl zpravodaj agrárník dr. Králík,
dr. Kramář, nebo ministři Udržal a Černý,
odůvodňovali zákonnou osnovu nutností
odpolitisovati armádu a nepřipustiti, aby se vojsko
a četnictvo stalo rejdištěm politických,
národnostních a třídních sporů
a agitace. Vojsko a četnictvo prý mají sloužiti
všemu občanstvu. Možná, že se ještě
najdou vojáci, kteří této frázi
věří, ale třídně uvědomělý
voják mezi nimi nebude ani jeden. Buržoasii jde o
to, aby se vojsko nestalo rejdištěm stran protiměšťáckých,
rejdištěm myšlenek národnostně
menšinových, rejdištěm uvědomování
třídního, jde ji o to, aby armáda
zůstala privilegovaným rejdištěm vládnoucí
české buržoasie. A jen ona aby v ní
měla právo na agitaci. Neboť co jiného
než agitací pro zájmy buržoasie jest ona
celá vojenská výchova od cvičiště
až po zimní školy pro mužstvo, v nichž
se klade tolik důrazu na zachování stávajícího
"pořádku", na soukromý majetek,
měšťácký stát, vlast, na
autoritu, poslušnost, disciplínu? Voják má
býti nejrůznějšími prostředky
agitačně ať po dobrém či po zlém
zpracován a vychován na poslušný nástroj
vládnoucí buržoasie. A jen proto to pronásledování
všech, kdož tomu překáží,
jen proto ta zuřivá censura všeho, co se týká
armády, to pátrání po komunistech
a jejich tisku v kasárnách, zákonodárství,
které nejukrutnějšími tresty stíhá
právě činy, které jakkoli panství
měšťáctva nad armádou ohrožují.
A témuž účelu slouží také
včerejší usnesení ústavně-právního
výboru. Československé vojsko má býti
"odpolitisováno" proto, aby se mohlo státi
doménou politiky ryze buržoasní.
Jest toliko otázkou, zda bude skutečné dosaženo
toho, oč koaliční vláda usiluje. Ze
se zákonná osnova, beroucí vojákům
a četníkům volební právo stane
zákonem, jest více než pravděpodobno,
neboť zde dosud nejsou žádné známky,
že by sociálně-patriotické strany byly
ochotny přistoupiti na jednotnou proletářskou
frontu, která by byla jedině s to, aby tyto třídní
choutky buržoasie, zároveň se všemi reakčními
choutkami ostatními zarazila. Ale buržoasní…
"
"… Toto provokativní jednání je
neslýchané a železničáři
a jejich organisace si je nedají líbit a přesvědčí
buržoasní vládu o tom, že mají
ještě poruce zbraně a velmi ostré zbraně,
aby jí donutili k ústupu a kapitulaci."
"... neboť mají v rukou takové možnosti,
že celá reakční vláda za několik
dní by si rozmyslila provokovat roztrpčené
železniční zaměstnance. A železničáři
nebudou váhat použíti těch nejostřejších
opatření, aby prosadili své požadavky
a práva, a neodradí je ani sebe nabubřelejší
fráze o "zájmu státu" a "vlasti".
V Rudém Právu ze dne 6. března zabaveno toto:
"... Buržoasie dnes kašle na ústavu. Kašle
i na mírové smlouvy, které zaručují
území Ukrajinců pod Karpatami autonomii s
vlastním sněmem. Zatím co měšťácká
justice odsuzuje dělnické funkcionáře
k mnohaměsíčnímu žaláři
pro slovní kritiku "republikánsko-demokratické
státní formy", šlape buržoasie bezohledně
po vlastním právním řádě,
po vlastní ústavě, po vlastních zákonech."
"... a jasně osvětlující poměry,
vládnoucí mezi důstojnictvem, sympatisujícím
s degradovaným fašistickým generálem,
a na straně druhé stojícím za Hradem
a politickými kruhy, Hradu blízkými."
"... osvětlují se nejvýmluvněji
charaktery vysokých důstojníků a poměry,
jež mezi důstojnictvem dnes v armádě
panují "
Ve Večerníku Rudého Práva ze dne 7.
března zabaveno:
"... a podle dosavadního chování vlády
se zdá, že železničáři v
této otázce se pravděpodobně nevyhnou
otevřeného boje.
Železničáři, buďte připraveni!
Budujte ve všech místech společné akční
výbory, které eventuální boj povedou
a nezastaví se použíti všech opatření,
aby vláda kapitulovala. Železničáři
mají v rukou takové zbraně a prostředky
k bojí, že reakční vládní
klika kapitulovat bude! "
"… Jenže věc je ta, že za maďarského
režimu nebylo jakživo nic slýcháno o nějakém
lidožroutství, a že se objevuje teprve teď,
kdy moldavští cikáni "úpí"
jíž půldeváta roku pod režimem
českým. Je jistě pravda, že cikána,
tento dějinný přežitek z dob předhistorického
nomadského barbarství, nelze pokládati za
normální občanský typ, ale i na něm
je možno změřiti hospodářské
a kulturní poměry země, Moldavští
cikáni poráželi lidi jako dobytčata
z hladu. Vykládají, že neměli jiného
východiska. Co jim zaopatřovalo živobytí
jindy, třeba za dob "úpění"
pod maďarským režimem? Řekněme
o nich to nejhorší: Krádež, žebrota,
šumaření. A poměry na Slovensku jsou
patrně už takové, že není kde co
ukrást, a není kde co vyžebrat a není
tolik přebytků, aby bylo lze věnovati dvacetihaléř
na luxus muziky. Přijde-li hlad a není východiska,
tu se řádný slovenský občan
a věřící katolík dá
zaopatřit svátostmi a bohabojně umře.
Ale předhistorický kočovník se vrátí
ještě o jednu dějinnou periodu zpět
a stane se lidožroutem. Pan vyšetřující
soudce se snažil operovat proti moldavským cikánům
argumenty náboženskými, tedy mravní
metodou, nikoliv už nejmodernější: "Copak
nevíte, že zabíjeti a jísti lidí
je hřích?" "Ne, nám to nikdy nikdo
neřekl, a Filko rozkázal, abychom zabíjeli,"
odpověděl cikán. Takhle vypadají hospodářské
a kulturní poměry v osvobozeném Slovensku
po osmiapůlleté vládě demokracie!
Je to smutný příspěvek a smutná
gratulace k sedmasedmdesátým narozeninám
českého humanisty."
"… Neinformovaný čtenář
soudí, že jsou cesty československé
justice nevyzpytatelné. Ale zatím jsou cesty československé
justice velmi vyzpytatelné. Zájem měšťácké
politiky pro tento okamžik vyžadoval, aby byl Gajda
z generálního štábu odstraněn.
Ale pří tom není naprosto účelem
znemožniti Gajdu natolik, aby kdykoliv nemohl býti
zase povolán zpět jako zachránce, kterého
si buržoasie stále ještě ponechává
v reservě pro každý případ."
Ve večerníku Rudého Práva z 8. března
konfiskováno:
"… proti provokativnímu diktátu vlády.
Masy železničářů na desítkách
projevů vyzývají k použití všech
obranných opatření, aby reakční
návrh služebního řádu padl a
o přijatelný návrh bylo jednáno se
zástupci organisací. Zítra padne rozhodnutí
a je jisto, že železničáři, kteří
mají v rukou mocné zbraně (stávku,
pasivní resistenci a pod), najdou cesty, aby buržoasní
povýšence naučili respektovati vůli
mas. Tvořte rychle všude společné akční
výbory! Připravte se k boji!"
V Rudém Právu z 8. března zabaveno:
"Víme také, že demokratické soudy
by se v případě, kdyby šlo o obvinění
proti komunistovi, úplně spokojily výpovědí
vysokých státních úředníků,
ba i podřízených policejních agentů
a špiclů, o existenci nějakých dokumentů.
Ale místům, která měla věc
Kratochvílovu hájit jako věc svoji, byla
přece známa mentalita částí
československého soudcovského stavu,"
"... všecky soudy a kriminály republiky usvědčuji
"Venkov" z nepravdy, neboť ony trestají
komunisty za to, že vládu agrárních
lichvářů a bankovních kridatářů
chtějí vystřídati revoluční
vládou dělníků a malých rolníků,
která jediná bude s to, zlepšiti hospodářskou
situaci dělnictva na úkor buržoasie průmyslové
i agrární."
V Rudém Právu ze dne 10. března zabaveno:
"… Lenin svého času zavedl závodní
časopis, aby jím bolševisoval tisk, právě
tak jako se strana bolševisuje závodními buňkami.
Proto se nyní i v Německu začaly zakládati
závodní časopisy, které jsou dnes
částečně ještě v počátcích.
Veliká část závodních časopisů
má ještě ráz letáků. Jsou
zhotoveny nejprimitivnějšími prostředky,
jsou vyráběny, psány, vedeny i rozšiřovány
samotnými dělníky. Hlavní obsah těchto
časopisů tvoří materiál ze
závodů, t. zv. "holé skutečnosti".
Aby v závodních časopisech byl zastoupen
jen jeden názor, totiž názor komunistické
strany, jsou i ony postaveny pod kontrolu ústředí.
Komunisté doufají, že závodní
časopisy se během doby stanou nejdůležitějším
agitačně-bojovným prostředkem a že
jimi lze vytvořiti v každém závodě
jednotné politické mínění.
Na tom není ještě dosti; během času
má býti i denní komunistický tisk
ze závodů ovlivňován, při čemž
se vychází z názoru, že závodní
časopisy nemají snad býti náhradou
za komunistický denní tisk, nýbrž jen
jeho doplňkem. Komunisté doufají, že
pomocí závodních časopisů naleznou
dělnícké korespondenty..."
"… 3. Vydati závodní časopis na
základě známých skutečností.
Rozdati tento časopis pomocí soudružek z místní
skupiny před závodem..."
"... A starejte se také o rozšíření
"Žihadla", neboť to zde je k tomu, aby všude
v dílnách odhalovalo všechno bahno a všechny
nesprávností, páchané na dělnících.
A sami do něho pište, aby pořádně
ty pány nahoře popíchalo!"
V Rudém Právu ze dne 11. března konfiskováno:
"… Že horníci musí spojiti svůj
obranný boj se železničáři, že
má ihned býti vytvořena jednotná fronta
železničářů a horníků,
že k protestní generální stávce
horníků téhož dne dlužno připojiti
generální stávku železničářů."
V Rudém Právu ze dne 12. března konfiskováno:
"… A proto i my, ženy, slibujeme, že neustaneme
podvraceti buržoasní řády, aby na jejich
troskách mohla býti zbudována výstavba
sjednocených socialistických států
celého světa!"
"…"Roztrhávají Podkarpatskou Ukrajinu",
v němž je prudce útočeno proti osnově
na reformu správy, pokud se týká Podkarpatské
Rusi Pisatel praví v podstatě toto: V tom, jak nyní
československá buržoasie zachází
s podkarpatskýmí Ukrajinci, je nejlépe vidět
licoměrnost její národnostní politiky.
Dohoda ne nadarmo přiřkla Podkarpatskou Ukrajinu
Československu, neboť ono mělo zásluhy
svými legiemi, které byly předvojem dohodového
imperialismu na území Sovětského svazu
proti bolševikům. Vláda potřebovala
posíliti svou moc na Podkarpatské Ukrajině,
a aby zamaskovala před dohodou svůj úmysl
"Obšťastnila" ji autonomií. Fakt, že
slovenská a německá buržoasie spojila
se s českou proti dělníkům, dodává
vládě síly. Na Podkarpatské Ukrajině
je rozvinuto komunistické hnutí, které má
býti oslabeno novou administrativní reformou. Dále
pak je třeba zaplatiti slovenské buržoasii
za to, že zradila slovenskou národní menšinu,
a proto ke Slovensku připojena část Podkarpatské
Ukrajiny s Užhorodem. Jedním slovem roztrhávají
území Podkarpatské Ukrajiny a ničí
její autonomii. Nelze očekávati, že
by velké imperialistické státy vznesly protest
proti československé vládě, třebaže
měly účast na sjednání saintgermainského
míru. Vždyť morálka české
buržoasie je morálkou veškeré buržoasie.
Pochybujeme jen, že tento krok československé
vlády bude na prospěch československé
republiky."
"… Celý tón této chystané
vyhlášky mluví více než celé
stránky o absolutistickém duchu klerikální
celně-kongruové vlády, která nespokojenost
lidu s každou reakcí chce lámati ozbrojenou
státní mocí Pan ministr Najman si příchystal
ještě dříve než znal výsledek
včerejšího jednání poslanců-odborářů
se zástupcem vlády, ozbrojený státní
aparát, který by chránil mrvy a zrádce.
Vláda se domnívá, že jednotu železničářů
rozrazí tím, že slíbí odměnu
za zradu. Přepočítá se. Železničáři
jsou si dobře vědomi, že největší
jejich silou jest jednota, a zatočili by krátce
s lumpy, kteří by tuto jednotu chtěli rušit.
Příkazem dnes jest: nejvyšší pohotovost,
absolutní solidarita, železná kázeň
všech vůči společné exekutivě
železničářů!"
Večerník Rudého Práva ze dne 14. března
konfiskován takto:
"… Doporučují vřele závodní
časopisy a agitací s nimi."
Večerník Rudého Práva ze dne 17. března
konfiskován takto:
" "Masaryk, representant humanity, podepsal zbídačení
proletariátu."
Už i sám soud potvrzuje, že zákon o clech
zbídačuje chudé pracující vrstvy
obyvatelstva."
"… protože "úmyslně vytýčiv,
že president Masaryk jest všeobecně pokládán
za representanta humanity …" Druhou důvodovou
větou opět vykládá, že jíž
samo "zdůrazňování slov "representant
humanity" proti "zbídačení proletariátu"
svědčí o tom, že obviněný
věděl, že vážné ohrozí
čest presidenta republiky a jistě výrokem
svým ji i ohroziti zamýšlel".
"… A v tomto zákoně podle všeobecného
úsudku drobných lidí možno spatřovati
jejich zbídačení, Mezi ně náleží
i obžalovaný…"
V Rudém Právu ze dne 17. března konfiskováno:
"... To také znamená, že armáda
má býti nástrojem nejen kapitalistického
západu, v jehož područí republika je,
ale i nástrojem vládnoucí třídy
proti proletariátu, proti t. zv. vnitřnímu
nepříteli, jehož nespokojenost má jí
býti udušena."
"… z nichž však velká část
bude vlastně zálohami Rudé armády
v kapitalistických státech. Ty také uskuteční
heslo Leninovo, imunisované v československé
poslanecké sněmovně poslancem soudruhem Bolenem:
Změní imperialistickou válku ve válku
občanskou!"
Rudé Právo ze dne 18. března 1927 konfiskováno
takto:
"... aby vojáci v případě války
obrátili své zbraně nikoliv proti kapitalistům,
výrok v takovémto znění nebyl by podle
zákona na ochranu republiky stihatelný a trestný,
ale proti demokraticko-republikánskému státu
a jeho ústavě."
"… a slovy: my chceme vládu dělníků
a rolníků, chtěl změniti - pomocí
vojska (!!), a to násilím, současný,
společenský řád "demokraticko-republikánské"
státní formy,"
V Rudém Právu ze dne 20, března zabaveno:
"… Málo-li co věří lidstvo
na světě, ale když se někde věří
ve věčnou zlost tvůrce všehomíra,
který, jsa jeden, je současně otcem a synem
dohromady, stvořil lidi a proklel je pro svedené
jablko, sám sebe svým výtvorům slíbil
vykupitele, také se umučit od nich nechal a teď?
- Má na zemi zástupce vyšších i
nižších hodností a ti se z této
báje mají dobře. Tento poznatek přišel
Yaovi velmi k smíchu. Chápe, že bez Adama a
Evy bude celá tato společnost bez chleba, a proto
také chápe, jak se tito církevní "učenci"
chytají všeho možného, jenom aby nemusili
uznati celou nahou pravdu, že Adam s Evou, ráj, ani
první hřích nikdy neexistoval. Theoreticky
je spor dávno rozhodnut - věda rozdrtila víru,
ale přesto však se v praxi tento náboženský
blud udržuje, ba učí se mu zcela vážně
ve škole."
"… Nevíme o ní nic, než že Ježíš
utekl jí z domova a před synovskými city
dal přednost veřejné činnosti. Bylo
mu teprve 12 let, když se již přel těžce
s rabíny. Maje svého otce na nebesích, nepovažoval,
soudě podle bible, Josefa za autoritu. Svátek Josefa
zavdal včera klerikálnímu orgánu příležitost,
ukázati na rodinu Kristovu jako na vzor rodiny křesťanské.
Nevíme ovšem, jak by byli křesťanští
rodiče spokojeni s tímto typem manželství,
v němž otec není otcem a syn vzešel z
jiného. Jestli kde je popřena rodina, pak je to
v této církevní historii. Jakápak
rodina, jejíž hlavou je Josef? Křesťanští
otcové a matky, hledejte si své vzory přece
jinde. Neboť toto je vzor pro vás nenapodobitelný."
Ve Večerníku Rudého Práva ze dne 22.
března zabaveno:
"... Rumunská vláda učinila objednávky
střeliva a dél ve Škodovce a u Ringhofferových
závodů a objednávka tato má býti
v prvých dnech příštího týdne
schválena rumunským parlamentem."
Tážeme se pana ministra:
Poněvadž po řadě našich interpelací
není možno, aby panu ministrovi byla tato konfiskační
praxe neznáma, tážeme se, jakým způsobem
hodlá pan ministr zakročiti, aby se podobné
případy neopakovaly?
Josef Gsyl, tesař z Hatě, byl odsouzen hlučínskou
okresní politickou správou trestním nálezem
ze dne 14. prosince 1925, číslo t 2182 pro přestupek
§u 11 císařského patentu ze dne 20.
dubna 1854, číslo 96, na 24 hodin do vězení,
poněvadž prý dne 12. srpna 1925 při
slavnosti v Křížanovicích v Německu
za tabulkou Hať nesl černý prapor. Proti tomuto
trestnímu nálezu se včas odvolal. Mnoho svědků,
kteří bylí v odvolání uvedeni
jmény, jest i dnes ochotno potvrditi, že tenkráte,
dne 12. července 1925 (datum 12. srpna 1925 jest nesprávné)
předně ve slavnostním průvodu nebyla
vůbec nešena tabulka s nadpisem Hať a za druhé
černý prapor nenesl Gsyl, nýbrž jistý
optant. Tito svědkové nebyli však vyslechnutí
a, jako tak často, tak také v tomto případě,
byla dána větší víra pochybným
špiclům než čestným občanům
a proto splnomocněný komisař pro Hlučínsko
nevyhověl odvolání číslem Rat.
XII/286/5 ze dne 31. prosince 1926 s odůvodněním,
že skutkový stav věci byl prokázán
svědeckými výpověďmi… Poněvadž
proti rozhodnutí splnomocněného komisaře
nebylo dalšího opravného prostředku,
bylo zasláno dne 11. března 1927 slezskému
zemskému presidentovi podání prostřednictvím
hlučínské okresní politické
správy ihned, jakmile onen výměr došel.
Věc byla však vyřízena tak, že
dne 18. března, k šesté hodině večer
Josef Gsyl byl na silnici v Hati zatčen dvěma četníky
a odveden do Hlučína do vězení. Právně
myslící obyvatelstvo z Hatě bylo tím
ovšem nesmírně pobouřeno, poněvadž
všichni, kteří tenkráte byli v Křížanovicích,
vědí, že Gsyl jest skutečně trestán
nevinně. Několik set svědků jest ochotno
to odpřísáhnouti. Poněvadž se
však věří jen zprávám
špiclů, a ostatní lidé nejsou k svědectví
připuštěni, musil si Josef Gsyl odseděti
24 hodin vězení a tak úplně nevinně
ztratiti pracovní den.
Podepsaní táží se pana ministra:
1. Víte o svévolném počínání
hlučínské okresní politické
správy pří výkonu trestní policie?
2. Jak bývalý splnomocněný komisař
pro Hlučínsko odůvodní, že nevyslechl
navrhované svědky?
3. Jste ochoten naříditi, aby zmíněné
řízení bylo obnoveno, dáti Josefu
Gsylovi náležitou náhradu a zadostiučinění
jakmile se zjistí skutečný stav svědeckými
výpověďmi a bezpodmínečně
konfrontacemi?
V časopise "Sozialistische Jugend" z dubna 1927
byla zabavena ve článku "Dny hanby a ostudy"
tato místa:
"Odvod: není to nic jiného než urážka
důstojnosti každého jednotlivce, jest to urážka
celého lidství. Uvažme jen: stát, který
se o mládež vůbec nestará, vleče
ji před odvodní komisi, jestliže jemu navzdory
zdravotně nesešla. Tam sedí vojenští
lékaři a písaři; lékaři
odborně zkoumají nahá těla, sahají
na ně a dotýkají se jích... Kdo by
se z těch, kdo prodělali odvody, při vzpomínce
na to nezačervenal? Jsou to úplně cizí
lidé, kteří zde vystoupili vůči
mládeži… avšak s pojmem "vlast"
spojuje myslící mladý dělník
především svou nesmírnou bídu,
kterou vlast nikdy nevolá k "prohlídce".
"… Avšak mladí proletáři
mají předstupovati před odvodní komisí
s vědomím, že den odvodu není dnem radostí,
nýbrž dnem smutku, a mají se chovati podle
vážností dne..."
Tážeme se pana ministra:
1. Schvaluje-li uvedené zabavení?
2. Jest ochoten přikázati státním
zastupitelstvím, aby od takovýchto přehmatů
příště upustila?
Krajské vedení komunistické strany Československa
v Liberci dostalo dne 27. dubna t. r. od libereckého policejního
ředitelství "úkaz", v němž
byly stanoveny "podmínky", za nichž se dovoluje
konati májový projev v Liberci, úkaz, který
patří k nejhroznějším a nejneuvěřitelnějším
provokacím policie a byrokratické svévole,
jichž se dopustily i v tomto reakčním státě.
V tomto "úkazu" se vzhledem na veřejný
pořádek a klid mezi jiným také zakazuje,
aby objížděl automobil znázorňující
čínskou revoluci a na němž byly nápisy:
"Ruce pryč od Číny", " Ať
žije čínská revoluce". Rovněž
byla zakázána jízda automobilu, znázorňujícího
racionalisaci. Dále bylo zakázáno ne méně
než 13 standart, mezi nimi standarty s těmito nadpisy:
" Ať žije prvá vláda dělníků
a rolníků", "Sláva revoluční
Číně", "Sovětové
Rusko investuje letos 20 miliard na stavbu nových továren!
V Československu jedna továrna za druhou zastavuje
práci", "Novému vraždění
na světě může zabrániti jen proletariát",
"Protestujeme proti zvířeckostem bílého
teroru a fašismu v Maďarsku, Italii, Polsku a Bulharsku",
"Od zavedení agrárních cel ušetřili
velkostatkáři a spekulanti 2 miliardy mimořádných
zisků". Ba byla zakázána dokonce standarta
s tímto nadpisem: "Pryč s vojsky a válečnými
loďmi imperialistických států z Číny!"
"Pryč s nestejnými smlouvami, které
imperialisté vnutili čínskému národu!"
Podobné zákazy byly hlášeny z Českého
Brodu, Loun, Ústí n. L. a Karlových Varů.
V Karlových Varech tamější státní
policie, dovolávajíc se §u 14 zákona
na ochranu republiky, zakázala plakáty s nadpisy:
"Sláva sovětskému Rusku" a "Sláva
čínské revoluci" a plakátování
znemožnila.
Od kapitalistické vlády a jejích úřadů
jsme zvyklí všemu. Avšak takovou vyzývavost
a rdoušení jakéhokoliv pokusu svobodného
projevu mínění nepokládali bychom
za možné ani v tomto policejním státě.
Standarty, v jejichž nadpisech ani nejzaostalejší
reakcionář nemohl by odhaliti ani stopu porušení
dokonce občanského zákona, jsou zakazovány.
Takovéto zákazy musí vzbuditi přesvědčení,
že vláda,... aby znemožnili každý
odpor proti svému vykořisťování
a proti každému pokusu dáti se v milionech
vražditi v imperialistických dobrodružstvích
a pro zisk vykořisťovatelů. Tyto zákazy
svědčí však také o nepřátelství
naší vlády k čínskému
lidu, bojujícímu za svou svobodu a proti prvému
proletářskému státu, proti prvé
vládě dělníků a rolníků
světa...
Zde uvedené neslýchané přehmaty jsou
ostudou, jež nemá rovné. Musí každého
příslušníka pracujících
tříd co nejhlouběji pobouřiti a poštvati
ho k nejvášnivějšímu záští
proti nynějšímu vykořisťovatelskému
řádu. Všem pracujícím a potlačeným
musí otevříti oči o třídním
rázu tohoto státu a jeho vlády, které
mají před očima jen jediný cíl,
totiž chrániti zájmy vykořisťovatelů,
pracující lidí však vykořisťovati
a olupovati o všechna práva. Tento účinek
takovýchto opatření jest jedinou dobrou věcí
na nich. To však ani v nejmenším nezmenšuje
odpovědnosti vlády za takovéto drzé
přehmaty...
Tážeme se tedy vlády:
1. Jest ochotna ihned telegraficky naříditi, aby
tato neslýchaná opatření byla odvolána?
2. Jest ochotna pohnati libereckého policejního
ředitele, který onen "úkaz" podepsal,
a ony jeho představené, kteří mu to
nařídili, ihned k odpovědností a příkladně
je potrestati?
3. Jest ochotna se postarati, aby se takováto.... již
neopakovala a bylo zaručeno právo lidu svobodné
projevovati svou vůlí a své mínění?