V dohodě s ministerstvem zemědělství
sdělují na shora uvedenou interpelaci toto:
Ministerstvu veřejných prací jest známo,
že řeka Tisa nad železničním mostem
u obce Tekeházy vytvořila na levém břehu
asi 650 m dlouhý a 280 m do území zasahující
výmol a směřuje svým tokem nyní
přímo na obce Tekeházu a Gödónyházu;
rovněž tak pod železničním mostem
přiblížila se Tisa k řečené
obci Tekeháza mohutným 11/2 km dlouhým a
200 m širokým výmolem.
Vzhledem k hrozícímu nebezpečí pro
uvedené obce bylo ohrožené území
v letní době zaměřeno a referát
ministerstva veř. prací v Užhorodě dokončuje
nyní projekt zabezpečovacích prací,
jichž stavební náklad bude asi 3/4 mil. Kč.
Projekt tento bude v krátké době předložen
ministerstvu veřejných prací ku schválení,
které se dohodne pak s ministerstvem financí o způsobu
financování této říční
úpravy.
Hmotné poměry státních cestářů
(platy, požitky odpočivné apod.) byly upravovány
vždy při provádění zákonů
požitkových pro státní zaměstnance,
a to vynesením ministerstva veřejných prací
ze dne 27. XII. 1920 .č. 5608/XIV, vydaným na základě
čl. X. zákona ze dne 7. října 1919
č. 541 Sb. z. a n. a vynesením téhož
ministerstva ze dne 10. dubna 1923 č. j. 265/162 pres.
vydaným na základě zákona ze dne 22.
prosince 1922 č. 394 Sb. z. a n. nový platový
zákon (č. 103/1926 Sb. z. a n.) u nich - stejně
jako u ostatních úředníků a
ostatních státních zaměstnanců
- dosud proveden nebyl a vyplácejí se jím
zatím z toho důvodu přiměřené
zálohy na účet příští
úpravy jejich platů.
Citovanými výnosy bylo podstatně zlepšeno
hmotné postavení cestářů na
státních silnicích a ostatních nižších
zaměstnanců státní služby stavební
a to tak, že mají již od roku 1920 upraveny příjmy
nejvýhodněji ze všech kategorií zaměstnanců
státní služby stavební. O tom svědčí
tato data:
Cestář, který měl v r. 1913 průměrný
roční plat, t. j. plat vypadající
na jednoho cestáře dělením celkového
osobního úvěru pro cestáře
ve státním rozpočtu počtem systemisovaných
míst cestářů - celkem 928 K má
zatím bez ohledu na nový platový zákon
- průměrně ročně 13.257 Kč
u tedy jeho příjem roční se po převratu
zvýšil průměrně 14.3 kráte,
zatím co u státních úředníků
s vysokoškolským vzděláním za
týchž předpokladů se celkový
příjem zvýšil průměrně
pouze 5.9 kráte. Tento průměrný roční
příjem cestáře (13.257 Kč)
přesahuje průměrný roční
příjem úředního zřízence
(12.170 Kč) a dosahuje průměrný
roční příjem podúředníka
(13.291 Kč).
Nemůže se tedy tvrditi, že by státní
správa nevěnovala dostatečné péče
hmotným poměrům státních cestářů.
Zvýšení platů státních
cestářů bylo plně odůvodněno
tím, že. po převratu bylo nutno cestáře
více přidržovati k službě, aby
stav silnic, za války zpustošených se pozvedl.
Státní cestáři obdrží
mimo to každoročně také ošacení,
záležející z bot, šatů a
Čapky, postupně pak i nepromokavé pláště,
kožichy neb kožené kabáty. Jsou tedy státní
cestáři pro venkovskou službu nyní velmi
dobře vyzbrojeni.
K jednotlivým dotazům interpelace sděluji:
Ad 1. Nelze tvrditi, že by cestáři na státních
silnicích byli za nynějšího rozdělení
silničních úseků po 5 km zatíženi
prací do té míry, že by nebyli sto ji
řádně zastávati, neboť řádné
provedení všech běžných prací
cestářských, které se vyskytují
v tratích, jednotlivým cestářům
přikázaných, nevyžaduje podle zkušeností
na cestáři více tělesné námahy
než tomu bývá u jiných obdobných
manuelních zaměstnání, a protože
ku každé větši a naléhavé
práci (jako zaštěrkování během
vlhkého počasí podzimního, prohazování
závějí sněhových neb pod.)
bývají přibíráni na potřebnou
dobu výpomocní dělníci.
Úseky cestářské byly z původních
asi 4 km prodlouženy na 5 km proto, že počet
zaměstnanců státní služby stavební
musil býti v důsledku zákona ze dne 22./XII.1924
č.286 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních
snížen a snížení to postihlo také
nižší zaměstnance silniční
a mostní. Zkrácení 5 km-ových úseků
zase na 4 km až 41/2 km jest proto neproveditelné.
Systemisovaná místa cestářská,
uprázdněná odchodem cestářů
na trvalý odpočinek aneb úmrtím cestářů,
bývají ihned zastupována přechodně
výpomocnými dělníky, kteří
službu cestářskou na silnici konají
až do doby, než se uvolněná systemisovaná
místa cestářská obsadí trvale
na základě veřejného konkursu, jak
čas od času se děje. Tím jest postaráno
o nerušené udržování státních
silnic. A jelikož i za onemocnělé cestáře
se přijímají většinou výpomocní
dělníci, obstarávají cestáři
službu téměř jen ve vlastním
úseku silničním a nejsou službou přetěžováni.
Ad 2. Hned po zavedení delších úseků
cestářských bylo nařízeno,
aby bylo přihlíženo vždy k rodinným
a bytovým poměrům dotyčného
cestáře; postupuje se tedy u cestářů
právě tak, jako při překládání
jiných státních zaměstnanců.
Ad 3. Otázka ochrany cestářů, jako
orgánů veřejných při výkonu
policejní služby na státních silnicích
se projednává a přihlíží
se k ní při vypracování osnovy nového
silničního zákona. Zatímní
pokyny ve věcí byly vydány krátce
po převratu.
Ad 4. Pokud jde o postavení služebních domků
pro cestáře při státních silnicích,
není možno z ohledů na státní
finance opatřiti služební domky pro všechny
cestáře a dlužno se omeziti jen na případy
nevyhnutelné potřeby, jak se to skutečně
děje v mezích povolených úvěrů
ve státním rozpočtu kap. 14. tit. 7. §
4.
Ad 5. Cestářům, kteří v důsledku
restrikce byli přeloženi na jiné trati, kde
nemohou prokázaně dostati bytu, přiznává
se podle vynesení ministerstva veřejných
prací ze dne 22. VI. 1926 č. j. 6/19/1 ai 1926 zvláštní
odškodné za vedení dvojí domácnosti
ve výši stravného 7.50 Kč denně
za obdobných podmínek, jež jinak obecně
platí pro státní zaměstnance.
Ad 6. Otázka substitutů cestářských
a příslušných substitučních
diet se téměř nevyskytuje, jelikož za
onemocněného nebo z podobných příčin
nepracujícího cestáře bývá
zpravidla přijat výpomocný silniční
dělník na denní mzdu. Pracuje-li cestář
přes stanovený pracovní čas, vyplácí
se mu podle vynesení ministerstva veř. prací
ze dne 5. V. 1923 č. j. 14-73/1/29,477 ai 1923 za každou
hodinu přes čas příplatek ke mzdě,
rovnající se 1/350 měsíčního
platu. Nastala-li by přes to z nějakého důvodu
potřeba substituce, bude zajisté postaráno
o to, aby substituující obdržel podle poměru
odměnu.
Ad 7. Oprávnění klidit trávu při
státních silnicích jest upraveno předpisem
ministerstva veř. prací ze dne 24. IV. 1925 č.
0-127/65-15 594 ai 1925, podle kterého se ponechává
z důvodu spravedlivého rozdělení určitá
část trávy - jako odměna za řádnou
práci na silnici - cestářům bezplatně;
ostatní tráva, zejména v úsecích
kde jest jí nadbytek, se pronajímá za přiměřený
roční poplatek a to v první řadě
cestářům ze sousedních úseků,
v nichž není trávy dostatek, dále pensionovaným
cestářům, výpomocným dělníkům
silničním, vdovám po cestářích
atd. pokud se o to ucházejí. Ponechati všechnu
trávu z úseku cestáři jako součást
jeho mzdy, nebylo by praktickým, tím méně
pak spravedlivým, jelikož často v úsecích,
vyžadujících zvláštní resp.
větší služební péče,
bývá trávy málo nebo i zcela žádná
a naopak v úsecích s velkými svahy bývá
hojnost trávy, čímž vznikly by značné
a neodůvodněné rozdíly v příjmech
cestářů.
Citované vynesení o oprávnění
kliditi trávu při státních cestách
se osvědčilo, jak lze souditi z toho, že zanikly
dřívější časté
stížnosti cestářů v tomto směru
a že nebyly podány náměty ke změně
vynesení.
Ad 8. Při provádění nynějšího
platového zákona z r. 1926 budou i platy státních
cestářů upraveny vládním nařízením.
Pensijní (zaopatřovací) požitky nižších
zaměstnanců silničních, mostních
a vodních, jakož i vdov a sirotků po nich,
upravují dosud předpisy v úvodu již
zmíněné, vydané ministerstvem veřejných
prací a to ze dne 27./XII. 1920 ‚č. 560/XIV
a ze dne 10./IV. 1923 č. 265/162 pres. Pensijní
ustanovení v těchto předpisech obsažená,
jsou sestavena na obdobných zásadách jako
platí pro ostatní státní zaměstnance,
a značí oproti dřívějšímu
stavu podstatné zlepšení.
Ad 9. Cestářům, kteří ojediněle
v době jarní a podzimní při válcování
silnice řídí benzinové válce,
bylo vyplaceno podle dosavadních předpisů
pouze denní stravné 7.50 Kč a 2.50 denně
nocležné, případně i individuelně
odměna celková. Zkouší se totiž
nově zaváděný způsob občasného
použití některých cestářů,
v příslušných pracích pro jednotlivé
stavební okresy vycvičených, takže dosud
nebyl vydán zvláštní předpis
o příplatku za válcování, ošetřování
stroje, cestovné, nocležné atd.dotyčným
cestářům.
Mimo to používání cestářů
k řízení silničního válce
benzinového může přijíti v úvahu
jen tehdy, když by nebylo třeba náhradní
síly za cestáře v silničním
úseku cestářském, nebo když by
nebylo možno získati jiného vhodného
řidiče benzinového válce.
Otázka úpravy tohoto příplatku se
právě projednává v ministerstvu veřejných
prací a bude řešena tak, aby dotyční
cestáři byli za uvedené zvláštní
výkony přiměřeně odškodněni
a odměněni. Rovněž dostává
se zvláštních odměn oněm cestářům,
kteří provádějí značkování
silničních tratí.
Ad 10. Ve příčině jazykových
zkoušek státních cestářů
platí ustanovení vládního nařízení
ze dne 3. II. 1926 č. .17 Sb. z. a n. jímž
se provádí jazykový zákon.
Ve smyslu čl. 64. odst. 1. cit. vlád, nařízení
měli státní cestáři prokázati
znalost státního jazyka. Ti, kdož nevykazovali
znalosti státního jazyka vysvědčeními,
byli povinni ji prokázati zkouškou podle čl.
62 čís. 3 a čl. 63 odst. 1-3 řečeného
nařízení a to v míře, potřebné
pro jejich službu. Vzhledem na služební upotřebení
státních cestářů jest požadována
vládním nařízením zajisté
ta nejmenší míra znalosti státního
jazyka.
Zkoušky jazykové státních cestářů
byly již provedeny. Výsledek těchto zkoušek
není zde t. č. znám, ale ministerstvo veřejných
prací vyžádalo si u presidia zemské
správy politické v Opavě podrobnou zprávu
o výsledku jazykových zkoušek tamních
cestářů. Objeví-li se na základě
této zprávy nutným zakročiti ve prospěch
dotčených cestářů, zařídí
ministerstvo veřejných prací v mezích
možnosti potřebné.
Ad 11. Výnosem ministerstva veřejných prací
ze dne 15. I. 1923 č. 61.617/XIII-1921 upraveny byly služební
řády státních cestářů
jen v oněch částech, které vyžadovaly
naléhavě změn (nošení služebního
odznaku; nová úprava pracovní doby a dovolené
cestářů a trestání přestupků
služební povinnosti). V ostatních částech
není však třeba služební předpisy
nutně měniti a zůstanou proto dosavadní
služební řády v platnosti až do
vydání nového silničního zákona
a řádu silniční policie, na jichž
osnovách se již pracuje.
Pokud jde o rozdělení pracovní doby, rozhodlo
o ní ministerstvo veřejných prací
výnosem ze dne 15. ledna 1923 č. 61617/XIII ai 1921
a na změnu tohoto rozhodnutí se vůbec nepomýšlí.
Při opatřování služebních
oděvů a jich součástek vždy se
přihlíží podle možnosti k přáním
projeveným zaměstnanci, pro něž se oděvy
opatřují. Služební oděvy a jich
součástky obstarává pro celé
území republiky ministerstvo obchodu cestou veřejné
soutěže, na základě návrhů
zemských správ politických a referátů
ministerstva veřejných prací v Bratislavě
a Užhorodě a za spolupůsobení zástupce
ministerstva veř. prací.
Ministerstvo veřejných prací jest ochotno
svolati poradu o těchto věcech za účasti
odborové organisace dotyčných zaměstnanců
vždy, kdykoliv jest dosti podkladů pro taková
jednání.
V rámci nové organisace politické správy,
kterou předložila vláda Národnímu
Shromáždění k ústavnímu
projednání, bude upraveno také užívání
jazyků pro zemská zastupitelstva a zemské
výbory. Vzhledem k tornu považuje ministerstvo vnitra
za vhodné, aby projednání jazykového
řádu zemské správní komise
slezské té doby odložilo.
O stížnostech městské rady v Novém
Jičíně podaných do výnosů
okresní politické správy ve věci
zevního označení obecního úřadu
a úřadoven, obecních ústavů
a podniků a jazyka obecní pečetí byla
vydána již rozhodnutí II. instance dne 4. února
a 3. března t. r. Ježto obci je tedy zabezpečeno
projednání jejího sporu řádným
postupem instančním, v němž dojdou také
vyřízení námitky, na které
poukazuje interpelace, nezavdává případ
příčinu k nějakým jiným
opatřením.
Na žádost, aby v Javorníku zřízena
byla obecná škola pro děti československé
národností z Javorníka a okolí, které
jinak neměly příležitosti a možnosti
docházeti do některé ze škol s československým
jazykem vyučovacím, jichž jest v celém
dalekém kraji naprostý nedostatek, zahájeno
bylo o věci úřední řízení.
Aby bezpečně zjištěny byly podmínky
pro zřízení školy a zejména pak
počet dětí československé národnosti,
byl úřadem nařízen soupis dětí
a provedením jeho byla příslušnou okresní
politickou správou pověřena četnická
stanice v Javorníku.
Když po té podána byla nová žádost
o zřízení školy v jmenované obci,
bylo příslušným školním
inspektorem vykonáno na místě samém
nové šetření podle jehož výsledku
ministerstvo školství a národní osvěty
v srpnu 1926 rozhodlo, aby škola v Javorníku byla
podle § 5 zákona čís. 189/19 Sb. z,
a n. zřízena a počátkem školního.
roku 1926/27 otevřena. Za podklad pro rozhodování
o zřízení školy použito bylo výsledků
šetření, provedeného školním
inspektorem.
Šetřením, provedeným z podnětu
interpelace, bylo zjištěno, že při provádění
soupisu četnickým strážmistrem postupováno
bylo bezvadně a zejména také nebylo výslechem
rodičů prokázáno, že by komukoliv
byly činěny nějaké sliby.
Převzal jsem zodpovědění interpelace,
ježto provádění úpravy služebních
a platových poměrů učitelů
národních škol přísluší
do kompetence ministerstva školství a národní
osvěty.
Podle § 32 učitelského zákona č.
104/1926 Sb. z.a n. vztahují se na učitele veřejných
škol národních všecky pensijní
předpisy platné pro státní učitele
a v důsledku toho též všecky předpisy
platné pro státní zaměstnance - invalidy.
Odkazuji zejména na § 9 zákona ze dne 22. června
1878, č. 59 ř. z. se změnami zavedenými
zákonem ze dne 14. května 1896, č. 74 ř.
z. a pak na nařízení býv. ministerstva
financi ze dne 20. června 1917, č. 265 ř.
z.
Kromě toho vztahuji se na učitele i všeobecná
zákonitá ustanovení o válečných
poškozencích, zvláště zákony
ze dne 20. února 1920, č. 142, resp. ze dne 25.
ledna 1922, č. 39 .Sb. z. a n. U učitelů
válečných poškozenců posuzuje
se tudíž nárok na důchod invalidní
podle cit, zákonů stejně jako u ostatních
válečných poškozenců, zaměstnaných
ve službách obce, okresu, župy, země,
státu, veřejných fondů nebo některého
jich podniku. Učitelům, kteří byli
ustanoveni před nastoupením vojenské služby,
pokud se týče před událostí
zakládající nárok na důchod
válečných poškozenců, dostává
se důchodu podle přiznaného procenta výdělečné
nezpůsobilosti, jestliže nejsou z nároku na
důchod vyloučeni pro příjem přesahující
hranící stanovenou zákonem. Byl-li však
invalida jmenován učitelem teprve po události
zakládající jeho nárok na důchod
invalidní, má nárok na důchod poloviční,
je-li aspoň 50% nezpůsobilým k výdělku
a není-li rovněž vyloučen z nároku
na důchod pro příjem přesahující
zákonem stanovenou hranici.
Za toho stavu věci nejeví se potřeba nějaké
nové zvláštní zákonité
úpravy, zvláště když jíž
čl. IV. zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 306
Sb. z. a n., obsahuje ustanovení, že učitelům
legionářům a válečným
invalidům má býti dána přednost
při obsazování učitelských
míst v případech zvláště
pozoruhodných, zejména pak za okolností jinak
stejných; též v prováděcích
předpisech, které ministerstvo školství
a národní osvěty k tomuto článku
vydalo, jest přednostní postavení učitelů
legionářů a válečných
poškozenců zdůrazněno.
Na základě oznámení místní
odborové rady československého odborového
sdružení v Náchodě, jehož obsah
se celkem kryje se skutkovým dějem vylíčeným
ve shora uvedené interpelaci bylo u okresního soudu
v Jaroměři zavedeno trestní řízení
proti továrníku Ladislavu Čerychovi a několika
jeho zřízencům pro přestupek útisku.
Toto trestní řízení není dosud
skončeno.
Die Beschwerde der Stadtgemeinde von Karlsbad
gegen die Entscheidung des Ministeriums für öffentliches
Gesundheitswesen und körperliche Erziehung vom 30. November
1923, Z. 33269/Vl, in Angelegenheit der Bezeichnung der Badeeinrichtungen
wurde dem Obersten Verwaltungsgerichte am 31, März 1924 überreicht.
Das Oberste Verwaltungsgericht hat wie gewöhnlich die Verwaltungsakten
abverlangt und hiezu eine Frist von 45 Tagen bestimmt rund dem
Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche
Erziehung die gleiche Frist zur Einbringung der Gegenschrift gestellt.
In gegebenem Falle hat das Ministerium für öffentliches
Gesundheitswesen und körperliche Erziehung im Hinblicke auf
die detaillierte Begründung der angefochtenen Entscheidung
von der Einbringung einer Gegenschrift Abstand genommen, wovon
es unter Vorlage der Verhandlungsakten dem Obersten Verwaltungsgerichte
Mitteilung gemacht hat.
Das Oberste Verwaltungsgericht hat mit Beschluß
vom 27, November 1925, Z. 7447/25, über die Beschwerde die
öffentliche mündliche Verhandlung auf den 2. Juni 1926
festgesetzt. Diese Verhandlung fand am festgesetzten Tage in Anwesenheit
des Vertreters des beklagten Ministeriums und des Vertreters der
Beschwerde statt.
Nach durchgeführter mündlicher Verhandlung
hat der judizierende Senat seinen Beschluß mitgeteilt, daß
das Erkenntnis später publiziert werden würde und daß
den Parteien schriftlich bekanntgegeben würde, wann dies
der Fall sein wird.
Bei diesem Stände der Angelegenheit hat
die Regierung keine Ursache zu irgendwelchen weiteren Verfügungen.
Dem Ministerium für auswärtige Angelegenheiten
ist bereits vor der Einbringung der gegenständlichen
Interpellation eine Beschwerde des Bundes der Kriegsverletzten,
Witwen rund Waisen aus der Čechoslovakischen Republik mit
dem Sitze in Chemnitz gegen das Vorgehen des dortigen Konsulates
zugegangen. Diese Beschwerde wurde zum Gegenstande
einer amtlichen Erhebung gemacht, deren bisherige Ergebnisse die
Angaben widerlegen, daß das Konsulat die Zusammenarbeit
mit den Organisationen,der Kriegsbeschädigten ablehnen würde;
die Bezirksvereinigung in Chemnitz umfaßt 25 Ortsorganisationen
des Bundes, und diese Gruppen stehen weiter in ungestörtem
Verkehre mit dem Amte, das ihnen in ihnen Angelegenheiten in jeder
möglichen Art entgegenkommt. Das Konsulat verhält sich
bloß gegen die Leitung des ,Bundes ablehnend, dessen Mitarbeit
es sich allerdings gleichfalls geschätzt ,hätte, es
muß aber unerläßlich verlangen, daß das
Verhältnis der Repräsentanten des Bundes dem Amte gegenüber
auf gegenseitigem Vertrauen und loyaler. Mitarbeit beruhe. Aus
den Akten wurde ermittelt, daß im Bunde 2 Richtungen politischer
Färbung bestehen, die sich gegenseitig bekämpfen. Ähnliche
politische Reibereien in dem Bund, der eine reine Interessenund
soziale Organisation der Kriegsbeschädigten sein soll, hineinzutragen,
ist nicht am Platze, und es sind hiefür die leitenden Bundesorgane
verantwortlich. Es muß betont werden, daß durch die
zeitweise Unterbrechung der Beziehungen mit dem Bunde keine Schädigung
der Kriegsbeschädigten herbeigeführt wurde und daß
das Konsulat mit den Organisationen derselben in völliger
Harmonie arbeitet, es ist jedoch begreiflich, daß
die čechoslovakische Vertretungsbehörde, das Bestreben
hat, mit jenen Angehörigen des Bundes zusammen zur arbeiten,
die ihre Loyalität gegenüber ihrem Staate zum Ausdrucke
bringen und deshalb - bedauernswerter Weise
- Gegenstand von Angriffen seitens der anderen Partei sind.
Das Ministerium der auswärtigen Angelegenheiten
sowie das Konsulat in Chemnitz haben natürlicherweise ein
-Interesse daran, daß diese Streitigkeiten beseitigt werden,
und sind bestrebt, daß im gegenseitigen Verkehre der Bezirksorganisation
der Kriegsbeschädigten mit dem Konsulate ehestens normale
Verhältnisse wiederkehren,
Die Abzüge für die Naturalwohnungen
der Direktoren und Schulleiter der Volksschulen geschehen nach
dem § 15, Absatz 2 des Gesetzes vom 24. Juni 1926, S. d.
G. u. V. Nr. 104. (Vor der Wirksamkeit dieses Gesetzes erfolgten
die Abzüge auf Grund, der Bestimmung des § 3, letzter
Absatz, des Gesetzes vom 13. Juli 1922, S. d. G. u. V. Nr. 251).
Diese Abzüge geschehen zu Gunsten der Betzinksschulfonde,
beziehungsweise in Schlesien zu Gunsten des Landesfondes. Die
Gemeinden haben auf dieselben keinen gesetzlichen Anspruch denn
durch die zitierten Gesetze wurden sie nicht von der ihnen durch
frühere Landesgesetze über die Erhaltung der Schulen
auferlegten Verpflichtung befreit den Direktoren und Schulleitern
entweder eine Naturalwohnung beizustellen oder ihnen aus Eigenem
ein gesetzliches Quartiergeld zu leisten.
Insoweit die Gemeinden berechtigt sind, einen
Ersatz für die den übrigen Lehrern beigestellten Wohnungen
zu verlangen, heben sie selbst den entsprechenden Mietzins ein
oder können den Ersatz nach der Bestimmung -des Abs. 3 des
§ 26 des Gesetzes Slg. d. G. u. V. Nr. 104/1926 erwirken.