Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Novojičínská okresní politická správa nařídila výnosem ze dne 29. prosince 1926, číslo 24982, dovolávajíc se článku 96a 97 jazykového nařízení.

1. aby slovo "radnice" v nápisu "Rathaus-radnice" bylo napsáno na radnici v Novém Jičíně latinkou poněvadž český jazyk jiného písma nezná.

2. aby orientační tabulka obsahující úřadovny, vyvěšená v předsíni radniční budovy, měla také české znění téže úpravy a rozměrů jako německé znění,

3. aby úřední místnosti, pokud vedle číslic jsou označeny výhradně německými nápisy, byly opatřeny také nápisy českými,

4. aby tabulky, které slouží orientaci pro styk se stranami, byly opatřeny také zněním ve státním jazyku.

Dále bylo nařízeno, že podle §u 89 jazykového nařízení platí tyto předpisy obdobně také pro ústavy a podniky obecní správy a že obecní razítko má býti opatřeno příslušným znění také v českém jazyku a to latinkou.

Tomuto rozkazu dlužno vyhověti do 15. února 1927, jinak se hrozí, že podle článku 85 jazykového nařízení bude sjednána odpomoc, již jest potřebí, na náklad obce.

Tento výměr okresní politické správy ze dne 19. prosince 1926, číslo 24982, jest většinou nezákonný.

Především dlužno konstatovati, že výnosem okresní politické správy číslo 18810 ze dne 21. listopadu 1926 byla městská rada vyzvána, aby předložila jednací spisy o projednání jazykové otázky v obci. Týmž výnosem bylo město upozorněno ještě na některá ustanovení jazykového nařízení. Poněvadž tento výměr nebo výnos měl za obsah vyzvání, byla včas podána stížnost, jednak že nebylo připojeno poučení o opravných prostředcích, jednak, že naříkané nařízení nebylo věcně odůvodněno.

O této stížnosti nebylo dosud rozhodnuto.

Vedle toho bylo výnosem novojičínské okresní politické správy ze dne 26. listopadu 1926, číslo 23584 rozhodnuto, že městská rada jest povinna provésti český nápis "radnice" na radniční budově latinkou. Také proti tomuto opatření okresní politické správy byla včas podána stížnost pro podstatnou vadu řízení onoho výměru, neboť se v něm neuvádělo, o jaké zákonné ustanovení se toto opatření opírá a také proto, že výměr nemá zákonného podkladu. Neboť podle §u 2 jazykového zákona ze dne 29. února 1920, číslo 122 Sb. z. a n., jazyk veřejných vyhlášek a zevních označení samosprávných úřadů ustanoví státní moc výkonná. Toto ustanovení stalo se článkem 82, odst. 1, jazykového nařízení ze dne 3. února1926, čís. 17 Sb. z. a n. Podle něho pro zevní označení obecních úřadů a úřadoven platí obdobně ustanovení odstavce 1, 2 a 3 článku 81 jazykového nařízení. Budovu, v níž nalézá se obecní úřad, jest však vždy označiti (též) jazykem československým, nápisem stejných rozměrů a stejné úpravy. Z toho vysvítá, že se rozměry a úprava českého označení obecního úřadu v obcích které ustanovily za jednací jazyk, němčinu, což jest v tomto případě, mají říditi podle německého označení. Drží-li se německý jazyk tak zvaného písma frakturního, nezbývá nic jiného, než aby také české označení bylo napsáno tímto písmem. Okresní politická správa nemá však práva nedbati ustanovení jazykového nařízení.

Přes to, že o stížnosti nebylo ještě rozhodnuto, okresní politická správa výnosem ze dne 29. prosince 1926, číslo 24982 znovu nařizuje, aby slovo "radnice" bylo na radnici napsáno latinkou.

Odůvodnění, že český jazyk nezná jiného písma než latinky, jest rovněž nesprávné, nebo´t ještě existují tisky s českým zněním tištěné písmem frakturovým.

Pokud jde o orientační tabulky se seznamem úřadoven, vyvěšené ve vchodu radnice a pokud se týká označení úřadoven, byla již dříve učiněna nutná opatření a tato označení byla přizpůsobena ustanovením jazykového zákona a jazykového nařízení.

Nařízení obsažených v naříkaném výnosu o jazyku nápisů má se užíti podle článku 89 jazykového nařízení také pro ústavy a podniky v obecní správě.

K tomu podotýkáme: § 3 jazykového nařízení upravuje jen užívání jazyků samosprávných úřadů, zastupitelských sborů a veřejných korporací ve státě a jejich veřejnoprávní funkci, naproti tomu však nikoliv jako soukromo-právních subjektů. Pokud jazykové nařízení upravuje užívání jazyků v ústavech a podnicích, jde za meze zákona a jest tedy nezákonné.

Právě tak, jako stát neuznává subjektivních jazykových práv ke státním podnikům a ústavům, nemohou býti uplatňována ani k ústavům a podnikům obcí. to by přímo odporovalo "duchu zákona", jehož se dovolává § 8 jazykového zákona.

Konečně dlužno ještě poukázati na odstavec 3 §u 128 ústavní listiny, podle něhož státní občané republiky Československé mohou ve stycích soukromých a obchodních volně užívati jakéhokoliv jazyka. Není pochyby, že toto ústavně-právní omezení musí platiti také pro obce.

Pokud jde o rozkaz stran obecního razítka, jest úplně nezákonný. Podle § 3, odst. 3 jazykového zákona státní výkonná moc stanoví pouze jazyk veřejných vyhlášek a zevního označení samosprávných úřadů. Obecní razítko není však ani vyhláška, ani zevní označení. Článek 82, odstavec 2, a tedy také ony body rozkazu, proti nimž byla podána stížnost, nemají zákonného podkladu.

Svrchu uvedených důvodů jest také naprosto zbytečné ustanovovati nějakou lhůtu.

Postup novojičínské okresní politické správy jest tedy pouhým obtěžováním obce, diktovaným národním šovinismem, pravděpodobně, aby národní mír ve městě, trvající již nějakou dobu, byl opět svévolně porušen a to těmi, kdo byli především povoláni, jej hájiti.

Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:

1. Víte o těchto událostech a schvalujete tento nezákonný postup?

2. Jste ochoten ihned vydati pokyny podřízeným úřadům a uložiti jim, aby se nedopouštěly nezákonností v jazykových otázkách?

3. Jste ochoten naříditi také správci novojičínské okresní politické správy Ščavovi, aby konečně přestal s těmito malichernými šikanami německého obyvatelstva ve městě i na okrese a zachoval naprostou nestrannost?

V Praze dne 17. ledna 1927.

Poněvadž stát nedostatečně si vede vůči německému školství nebo je zanedbává, má německý kulturní svaz veliké úkoly a musí soukromě sbírati od obětavých rodáků peníze na účely německých škol. Proto také se koná tak zvaná desítiminutová sbírka při zábavách a jiných slavnostech. Je však zvláštní, že jednotlivé okresní politické správy, povolujíce tyto sbírky, činí potíže, ačkoliv pečlivá státní správa jinak bez potíží povoluje sbírky na všechny možné a nemožné české účely.

Tak hlučínská okresní politická správa rozhodnutím ze dne 21. prosince 1926 zamítla žádost okresního spolku německého kulturního svazu v Opavě, aby mu bylo povoleno konati desítiminutovou sbírku při německých slavnostech na Hlučísnku s tímto odůvodněním: "Ústřední jakož i zdejší úřady povolily již na letošek a na příští rok tolik sbírek, že kdyby povolily další, byla by tím dobročinnost obecenstva přetížena. Okresní politická správa přihlíží zvláště k tomu, že většina obyvatelstva zdejšího okresu patří k finančně slabým vrstvám. Odkládací účinek nebyl tomuto rozhodnutí přiznán z důvodů veřejného pokoje a řádu." Toto nedemokratické,neodpovědné chování hlučínské okresní politické správy jest nesrozumitelné. Právě německá sbírka na kulturní účely není povolena, kdežto jiné sbírky se klidně povolují. Ohled na chudobu obyvatelstva jest více než směšný. V demokratickém státě musí přec obyvatelstvo volně rozhodovati chce-li při sbírce přispěti či nikoliv a jest to velké omezení svobodné vůle, zamýšlí-li se uvésti dokonce dobročinnost do mezí úředně povolených. Chce-li hlučínská okresní politická správa míti zřetel k chudobě obyvatelstva, měla by k tomu lepší příležitost, když ukládá tresty, jež pro každou maličkost jdou hned do set.

Jednání správce hlučínské okresní politické správy jest tedy činem zjevné nenávisti k Němcům a takových případů musili jsme na Hlučínsku u tohoto správního úřadu bohužel zjistiti již mnoho. Celé Hlučínsko sténá pod těžkým národním útiskem a české úřady je spravují a zbavují práv tak, jak jest to obvyklé jen ještě u zcela nevzdělaných černošských kmenů v nejtemnější Africe.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Víte o tomto postupu hlučínské okresní politické správy a jste ochoten ihned jej napraviti a opavskému okresnímu spolku uděliti povolení k desítiminutové sbírce na Hlučínsku?

2. Jste ochoten poučiti správce hlučínské okresní politické správy, jak se má chovati ve styku s hlučínským obyvatelstvem a doporučiti mu, aby mu co nejvíce vyhovoval a aby v národních otázkách zachovával náležitou zdrženlivost?

V Praze dne 20. ledna 1927.

Z obce Hatě v okrese hlučínském docházejí četné stížnosti na četnického strážmistra Dostala, jenž zvláště při vydávání potvrzení pro malý pohraniční styk všem osobám, jež jsou známy jako Němci, dělá největší možné těžkosti. Kdežto Češi i tehdy, jsou-li velice podezřelí z podloudnictví, dostávají celoroční osvědčení pro přechod přes hranice, strážmistr Dostal odpírá tuto výhodu skorem všem německým obyvatelům obce Hatě, tak n. p. Alfrédu Morcinkovi a jeho manželce, ačkoliv oba v pohraniční vsi Křižanovicích mají blízké příbuzné a jejich dcera tam musí choditi do školy, dále prus. železničnímu úředníku v. v. Janu Morcinkovi, provazníku Janu karaschovi,jenž musí své řemeslo vykonávati také v sousedních pruských obcích, rolníku Janu Riemerovi,jenž jako majetník povozu musí často jezditi přes kousek říšskoněmeckého území do Bohumína pro cihly. Tím se mu odnímá možnost výdělku, takže jest tím těžce poškozován. toto neodůvodněné odpírání ročních osvědčení pro malý pohraniční styk budí tím větší podiv, že s druhé strany české děti dokonce v stáří 15 a 16 let beze všeho taková osvědčení dostávají. Pokud jde o spolehlivost jmenovaných žadatelů a o nutnost, aby tato osvědčení byla vydána, haťský obecní starosta na několik dotazů výslovně prohlásil, že proti těmto osobám není žádné námitky, a že jejich žádost je odůvodněna. Velitel četnické stanice vymlouvá se před lidmi na hlučínskou okresní politickou správu a tvrdí, že ona nařídila, aby tato osvědčení nebyla povolována. Ale zdá se, že osvědčení nebylo pro přechod přes hranice,předložená k potvrzení, četnictvo vůbec nezaslalo okresní politické správě, nýbrž nechalo je ležeti. Tak obchodnímu pomocníku Josefu Slanému,jenž jest nyní zaměstnán v Německu a proto na průkaz svého pracovního potvrzení má právo na stálé osvědčení pro malý pohraniční styk, četnický strážmistr Kos z Hatě odepřel je vydati s odůvodněním: "On nedostane legitimace, on je politický." Z toho vyplývá, že haťští četníci, udílejíce potvrzení, postupují libovolně a svévolně.

Proto se podepsaní táží pana ministra vnitra:

1. Víte o vylíčeném týrání?

2. jak odůvodníte jednostranné nadržování Čechům a neodůvodněné odpírání osvědčení pro přechod přes hranice Němcům?

3. Co zamýšlíte učiniti, aby tyto nešvary byly odstraněny?

V Praze dne 1. února 1927.

U karlovarských poštovních úřadů nastaly od několika let poměry, jež se nedají trvale udržeti. Němečtí poštovní úředníci, úřednice a zaměstnanci, kteří byli dobře obeznámeni s poměry zvláště u telegrafního úřadu, byli většinou nahrazeni českými zaměstnanci a od té doby vyskytují se tam tak velké nešvary, že se zřetelem na význam světových lázní Karlových Varů dlužno je odstraniti.

Při posledních poradách o státním rozpočtu výslovně zdůraznili odpovědní činitelé, že se pošta a železnice vedou sice jako státní podniky, že se však usiluje, aby v těchto podnicích nabyl vrchu především obchodní duch. Nuže podepsaný dostal sta různých stížností; jedny se týkají telegrafních úřadů druhé poštovních.

V Karlových Varech si lidé zvláště živě stěžují, pokud jde o telegrafní úřady, že telefonní zaměstnanci, kteří asi neznají německy, stále chybně spojují, což interpelant sám musil několikráte zjistiti. Tři chybná spojení při desíti voláních nejsou řídká. Několikráte jsem také musil čekati nejméně dvě minuty, než se vůbec hlásila ústředna.

Předmětem jiných stížností jest, že zvláště nyní ve vánoční době poštovní správa nařídila, že se od 1/25. hodiny odpoledne nesmějí podávati najednou více než 3 balíky a že se v 6 hodin přijímání balíků vůbec zastavuje. Dříve bývalo před vánocemi zvykem nehledě na počet. Jest v zájmu obchodníků, aby toto nařízení bylo znovu vydáno. Obchodníci musejí ve dne pečovati především o zákazníky a teprve večer se mohou zabývati zasíláním zboží.

Podepsaní se táží, je-li pan ministr ochoten naříditi poštovní správě, aby výše uvedené nešvary co nejdříve odstranila?

V Praze dne 1. února 1927.

Am Mittwoch, den 24. November 1926 ereignete sich im Schülerwagen des Zuges 1007 auf der Strecke Hennersdorf-Jägerndorf folgender Vorfall:

Der Schaffner Ondráček verlangte die Fahkarten und Schülerausweise nur in čechischer Sprache. Über Ersuchen des Josef Kristen, Schülers der VII. Klasse der Staatsrealschule in Jägerndorf, sich der deutschen Sprache zu bedienen, da es sich doch ausschließlich um detsche Schüler handelte, wiederholte er nochmals barsch seine Aufforderung bloß čechisch. Da er daraufhin die Fahrkarten nicht bekm, wollte er dem Obgenannten seinen Ausweis mit Gewalt wegnehmen. Der Schüler weigerte sich jedoch ihn herauszugeben, woraf der Schaffner Ondráček in Olbersdorf den zugsführer und den diensthabenden Beamten hinzurief. Diese nahmen schließlich dem Schüler seinen Ausweis ab. Als Josef Kristen erklärte, er werde sich beschweren, antwortete ihm der Schaffner, er Könne fausend Zeugen haben und werde trotzdem draufzahlen. Beim Stationsvorstande in Hennersdorf erklärte Ondráček wahrheitswidrig, er habe die Fahrkarten in deutscher und čechischer Sprache verlangt und trotzdem habe sich ihm der Schüler widersetzt. Demgegenüber bekunden die Zeugen Hellmut Riedel, Walther Stein und Walther Lichtblau, sämtliche Realschüler in Jägerndorf, daß der Schaffner sich trotz des Esuchens, deutsch zu reden bloß der čechischen Sprache bediente, als er die Fahrkarten verlangte.

Da derartige Vorfälle in der letzten Zeit wiederholt vorkommen und das čechische Zugsbegleitpersonal sich auch im rein deutschen Sprachgebiet mit Vorliebe und ausschließlich der čechischen Sprache bedient, die dem hiesigen reisenden Publikum größtenteils unbekannt ist, stellen die Gefertigten an den herrn Eisenbahnminister folgende Anfragen:

1. Billigen Sie das vorstehend geschilderte Verhalten des Schaffners Ondráček?

2. Wie gedenden Sie die sprachlichen Übergriffe des Zugsbegleitpersonales im Bereiche der Staatsbahndirektion Olmütz gegenüber dem deutschen Publikum abzustellen?

3. Warum finden auf den Strecken in Nordmähren und Schlesien, die einen ausgesprochen deutschen Charakter haben, fast ausschließlich čechische Bedienstete beim Personenzugsverkehr Verwendung?

Prag, am 4. Dezember 1926.

Historya wyborów do gminy Karwiny, liczącej koło 20 000 mieszkańców, jest prawdziwym skandałem i wybrykiem urzędów, znęcających się nad ústava i kardynalnemi prawami samorządu ludu tamtejszego, zagwarantowanego nie tylko konstytucya ale takže umowami czesko-polskiemi w odniesieniu do polskiej mniejszości na Śląsku. Podczas kiedy we wszystkich gminach na obszarze Czeskosłowackiej Republiki przeprowadzono wybory zastępstw gminnych, to w gminie Karwinie rządzi jeszcze dotychczas od samego plebiscytu przez 6 alt nieprzerwanie administracyjna komisya rządowa z rządowym komisarzem na czele ku ogólnemu niezadowoleniu i rozgoryczeniu całego ogółu ludności, od której z drugiej strony wymaga się spełniania wszystkich obowiązków obywatelskich względem gminy i państwa.

Za to poprawne zachowanie się ludności spotykają ja szykany odnośnych urzędów politycznych kraju i powiatu w Opawie i Frysztacie, które, idąc na rękę znikomej rządzącej klice w komisyi administracyjnej, odwlekają ostateczny termin załatwienia wyborów droga ad hoc spreparowanych rekursów, nie mających droga ad hoc spreparowanych rekursów, nie mających żadnego, tem mniej rzeczowego umotywowania. Przypominamy p. Ministrowi spr. wewn., že dzięki tej metodzie przewlekania urzędów politycznych, unieważniono pierwsze wybory z r. 1923, przedłużając znienawidzone rządy komisyi administracyjnej na 3 lata do r. 1926. Po ponownych wyborach z dnia 13./VI.1926, przeprowadzonych w spokoju i porządku, podano znów rekurs (odwołanie). Mimo že już dawno przeprowadzone śledztwo i zeznania świadków wykazały zupełną bezpodstawność zarzutów rekursu, mimo osobne deputacye ze strony partyi, wchodzących w skład rządu, i protestów przedstawionych p. Ministrowi spr. wewn.-odnośne urzędy powiatowe i krajowe odciągają załatwienie rekursu pod różnymi błahymi i formalnymi pretekstami. Rekurs ten wlecze się już 6 miesięcy. Obecnie - pono - znajduje się już załatwiony rekurs od kilku tygodni w "okresní politické správě" we Frysztacie, która ale jeszcze wcale nie uznała za stosowne zwołać konstytuujące posiedzenie nowowybranego zastępstwa gminnego w Karwinie. Zamiast tego natomiast rozpoczyna się nagonka i prześladowanie niewygodnych osób, jako to n. p. nauczyciela Guziura z Karwiny, którego urzędy nagle, bez przyczyny, ze szkoda dla skarbu państwa i wbrew protestom całego gremium nauczycielskiego i rodziców dzieci szkolnych przesądziły z Karwiny do Gruszowa, aby w ten sposób' pozbyć się niewygodnego kandydata na burmistrza względnie komunalnego pracownika, wysuwanego przez partye ludności tubylczej.

Wywołuje to zrozumiale oburzenie ludności na stronniczość urzędów i podtrzymywanie nicotnych klik przeciw olbrzymiej większości wyborców do tego stopnia, že ludność wzdraga się wobec tych płacenia podatków i przyjmowania odpowiedzialności za rządy, olbrzymie długi i gospodarkę gminna administr.-komisyi w Karwinie.

Wobec powyższego pytają podpisani p. Ministra spraw wewn, co zamyśla uczynić, aby wymogom prawa samorządu stało się zadość, aby gospodarkę komisyi administracyjnej w Karwinie skontrolować, aby winne rozmyślnego przewlekania wyborów gminnych w Karwinie czynniki rządowe były przykładnie ukarane i by bezzwłocznie dano odnośnym urzędom rozkaz załatwienia rekursu i zwołania konstytuującego posiedzenia nowego zastępstwa gminnego w Karwinie.

Praga, dnia 16. grudnia 1926.

In dem im Bereiche der Gemeinde Pommerndorf, Bezirk Hohenelbe, befindlichen Teile des verstaatlichten Waldbesitzes (Keilbachtal) wurde im Jahre 1925 durch Sturm eine größere Waldfläche umgebrochen. Dieses Holz wurde im Verlaufe der letzten Monate aufgearbeitet und sind zu den Aufräumungsarbeiten fremde Arbeitskrägte herangezogen worden. Durch diese Maßnahme ist den einheimischen Arbeitern, die unter dem früheren Besitzer Czernin stets verwendet worden sind, die Arbeit und damit der Verdienst entzogen worden, was gewiß von Bedeutung ist, nachdem die Bewohner des Riesengebirges mit auf solche Verdienstmöglichkeiten angewiesen sind. Durch diese Zurücksetzung fühlen sich die einheimischen Arbeitskräfte aber auch deshalb benachteligt, weil sie es mit ihren Familienangehörigen wieder sind, die dann bei den Aufforstungsarbeiten Hilfsdienste leisten sollen. Bei den Aufräumungsarbeiten wurde auch nicht mit der nötigen. Umsicht vorgegangen, denn die Stämme wurden ohne Rücksicht auf den noch vorhandenen Waldbestand über die Abhänge heruntergelassen wodurch die Hölzer und auch der worhandene Waldbestand arg gelitten haben. Unter den frheren Werhältnissen wurden die Aufräumengsarbeiten in der Weise vorgenommen, da´von den einheimischen Arbeitern die gefällten Stämme während der Winterszeit auf Hörnerschlitten zu Tale transportiert worden sind. Das während des Sommers in das Tal beförderte Holz wurde nun nicht weitertransportiert, sondern im Keilbachtal (Revier Ochsengraben) aufgeschichtet und es lagert dort auch jetzt noch und zwar in solchen Mengen, daß für die Bewohner des kleinen Elbetales eine groé Gefahr besteht, wenn durch Hochwasser dieses Holz in Bewegung gesetzt werden sollte. Es ist daher notwendig, da´auch die Staatsforstverwaltung bei ihren Arbeitsdispositionen den gleichen Weg geht, den die Efahrung der Gegend lehrt und daß hiebei besonders Rücksicht auf die einheimische Arbeiterschaft genommen wird, der gerade die Waldarbeiten auch während der Winterszeit einen entspechenden Verdienst gebracht haben.

Der Herr Minister für Landwirtschaft wird daher gefragt, ob er bereit ist, zu verfügen, daß bei den Waldarbeiten in den Staatsforsten im Riesengebirge in erster Linie einheimische Arbaiter verwendet werden und daß die im Keilbachtale zur Zeit aufestapelten Holzmengen entfernt werden?

Prag, am 9. Dezember 1926.