Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zákon ze dne 26. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. (o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců) stanovil v § 12 zásadu, že činovné vyměřuje se podle obce, ve které má zaměstnanec své úřední působiště. Pod dojmem "obec" rozumí prakse politický obvod, po případě katastr. Doslovné provedení této zásady zejména u služeben čsl. státních drah vede k velikým nesrovnalostem.

1. Služebny (staniční a dopravní úřady, zastávky, odbory pro udržování dráhy, správy výtopen a dílen) jsou zhusta zbudovány na katastru jiné obce, než pro kterou z převážné části vykonávají služby; nezřídka probíhá katastrální hranice pouze několik metrů od místa, považovaného podle platných předpisů za střed služebny, protože při zřizování služeben rozhoduje vedle momentů komerčních též hledisko technické a dopravní. Jaký dosah má věc, vysvítá nejlépe z toho, že na př. v obvodu jediného ředitelství státních drah bylo zjištěno asi 70 případů, kdy služebny leží na katastru jiné obce, než pro kterou jsou určeny a podle které byly pojmenovány. to vede jednou k vyměření činovného menšího, po druhé většího, což děje se pouze podle počtu obyvatel, bez zřetele ke skutečným cenovým poměrům v místě, na které jsou zaměstnanci služebny v nákupech odkázáni.

Na příklad:

Stanice Železný Brod leží v osadě Brodec na katastru obce Smrčí a proto personál této stanice požívá činovné skupiny D, ostatní pak státní zaměstnanci v Železném Brodě činovné skupiny C. Stanice Hrušovany n. I.-Šanov, pohraniční to stanice, nalézá se na katastru obce Šanov, a proto železniční zaměstnanci této stanice pobírají činovné skupiny D, ačkoliv pohraniční finanční stráž a celní zaměstnanci sotva 10 kroků od stanice vzdálení, pobírají činovné skupiny C. Stanice Kyšperk n. Ohří leží na katastru obce Pochlovice, jež má méně než 2000 obyvatel, takže vyměří se činovné přes 2000 obyvatel a příslušnost k němu zakládala by nárok na výplatu činovného podle skupiny míst C.

2. Služebny, které leží úplně vedle sebe nebo takřka vedle sebe v jednom místním komplexu, v němž ceny bytů a životních potřeb jsou naprosto totožny, dostanou podle slovného znění zákona činovné rozdílné, protože nebylo uskutečněno právní sloučení obcí, spolu souvisejících a tvořících dohromady přirozený celek. Markantní příklad: Dopravní úřad Karlovy Vary dol. nádraží má nyní provisorní činovné podle skupiny míst B (Karlovy Vary), dopravní úřad Karlovy Vary, horní nádraží podle skupiny C (Rybáře), pobočná výtopna v Karlových Varech podle C (Tuknice). Kdyby obec Tuknice měla náhodou pod 2000 obyvatel, vynikla by kuriosita, že z obou služeben vedle sebe ležících jedna by měla činovné podle skupiny míst B, druhá podle D.

3. Dvě města, tvořící hospodářsky město jediné, oddělené řekou neb jinou přírodní hranicí, mají dohromady potřebný počet obyvatel pro vyšší činovné, ale jsou dvěma samostatnými obcemi a proto mají činovné nižší.

Přímo drastickým příkladem jsou města Děčín (11.244 obyvatel) a Podmokly (19.544 obyvatel), dohromady mají 30.788 obyvatel. Státní zaměstnanci a učitelé nemohou přec za to, že z různých politických a finančních důvodů se tato města nespojila, ačkoliv se o to již několikráte jednalo.

S Děčínem a Podmokly souvisí obec Staré Město, Březiny, Bělá, Přepeře, Kalmswiese, Horní Grund, Bynov s celkovým počtem 10.383 obyvatelů, takže tvoří jedno město o 41.171 obyvatelích, město pohraniční, kde vždy objevují se cenové výstřelky nejcitlivější.

I ve veřejné správě považují se vlastně tato dvě města s různými jmény za jeden organický celek, neboť již státní správa zřídila některé úřady pro obě místa společně, ku př.:

Hlavní celní úřad Děčín-Podmokly,

Posádkové velitelství Děčín-Podmokly,

Správa výtopen a dílen čs. drah Děčín-Podmokly,

Pohraniční policejní komisařství Podmokly-Děčín,

Nová telefonní centrála Podmokly-Děčín atd.

Za Rakouska byla obě místa zařaděna do pražské stupnice místního přídavku. Takových míst je v republice Československé několik.

4. Vzniká ještě jedna nesrovnalost, která však postihuje všechny státní zaměstnance stejně, nejsouc přivoděna poměry specificky železničními. Jsou dvě místa, nepatrně od sebe vzdálená, v okruhu velkého města, na př. Sedlec a Roztoky u Prahy. Jedno patří ještě do politického obvodu velkého města (Prahy), druhé nikoliv; v našem případě vyměří se činovné pro Sedlec podle skupiny míst A, pro Roztoky podle D, ačkoliv ceny jsou tady na stejné výši jako v Praze (výletiště), ba snad při některých druzích potravin ještě nepříznivější. Zřejmou tuto nespravedlnost nutno odstraniti.

Zákon čís. 103 z r. 1926 vztahuje se na železnice jako na státní podnik jenom potud, že podle paragrafu 210 upraví se platové a služební poměry železničních zaměstnanců podle zásad, na nichž je vybudován zákon, služebním řádem, který vyžaduje schválení vlády, se zřetelem k k zvláštním poměrům a potřebám železnic. Zmíněný služební řád, resp. nařízení, tvořící součást služebního řádu, doposud vydáno nebylo. Pokud jde o otázku nesrovnalosti v činovném, dopouští sám zákon (§ 12, odst. 7.), že "výjimečně mohou býti jednotlivé obce, vzhledem k mimořádným drahotním poměrům, zařaděny vládním nařízením do vyšší skupiny míst". Poněvadž o nesrovnalostech u železnice se ví z poslední dílčí platové úpravy u úředníků, doporučovalo by se naléhavě, aby byly odstraněny již v připravovaném prováděcím nařízení a věc nebyla ponechána individuelnímu projednání pozdějšímu, to jest obtížnému a zdlouhavému vyhledávání schválení vlády v každém jednotlivém případě.

Při tom měla by se uplatniti tato hlediska:

1. pro služebnu, která leží na katastru jiné obce, než pro kterou z převážné části vykonává služby, vyměří se činovné podle této obce, je-li to v konkrétním případě výhodnější pro zaměstnance;

2. v případech, kdy v jednotlivém místním celku, v němž životní poměry jsou stejné, jest několik služeben, patřících do různých obcí, stanoví se pro všecky služebny jednotné činovné podle obce s největším počtem obyvatelstva.

Dochází i k jiným nesrovnalostem. Na příklad, že města, která již za Rakouska byla mimořádně zařazena do vyšší třídy místního přídavku, bylo novým platovým zákonem opět přeřazena do nižší skupiny míst činovného (na příklad Plzeň, České Velenice, Hradec Králové, Kladno, Kralupy, Kroměříž, Litoměřice, Mukačevo, Přerov, Mladá Bolestav, Trutnov, Sedlec pod Kaňkem, Kartouzy, Valdice, Louka, Horní Litvínov atd.)

§ 12 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., a § 12 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 104 Sb. z. a n., v odstavci 7. stanoví, že výjimečné mohou býti jednotlivé obce vzhledem k mimořádným drahotním poměrům zařaděny vládním nařízením do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců. Tento výjimečný moment platí plnou měrou pro dole uvedená místa služební, jak bylo prokázáno četnými, vládě předloženými žádostmi měst nebo zaměstnanců, tam služebně ustanovených.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Jest vláda ochotna co nejdříve vyrovnati všechny nesrovnalosti co do zařazení jednotlivých služebních míst do skupin činovného, jak zpředu bylo uvedeno?

2. Jest vláda ochotna znovu zrevidovati, zda všichni státní zaměstnanci v jednotlivých místech služebních používají stejného činovného?

3. Jest vláda ochotna přeřaditi do vyšších skupin míst činovného tato služební místa:

Ze skupiny C do A:

Děčín-Podmokly,

Ze skupiny C do B:

Bilina, Železný Brod (stanice), Mladá Boleslav (byla již v r. 1913 zařaděna do II. tř. m. příd.), Břeclava, Čelakovice, Česká Lípa, Hodonín, Chrudim, Jáchymov, Jičín, Dolní Litvínov, Nymburk, Rosice u Pardubic, Šumperk, Ústí n. Orl., Varnsdorf, Zvolen, Mukačevo.

Ze skupiny D do C:

Bakov n. Jiz., Brandýs n. Or.., Dobkovice u Neštědic, Frýdberk, Choratice, Náměšť n. Osl., Neštědice, Nové Město Slovenské, Pavrly, Roztoky u Podmokel, Radešovice u Říčan?

4. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila neb zaříditi hodlá?

V Praze dne 10. ledna 1927.

Dne 13. ledna t. r. dostavili se na civilní správu Podkarpatské Rusi v Užhorodě zástupci obce Vyloku, starosta obce a jeho náměstek - a žádali jménem obce, aby obyvatelům obce Vyloku, poškozeným povodní v roce 1925, byla poskytnuta podpora. Úředník dr. Kočerhan, ruský emigrant, deputaci přijal a divil se, že ve Vyloku dosud podpory nedostali. Vyslovil také ihned domněnku, že vyločtí jsou patrně protistátním živlem nebo dokonce komunisty. Na to odpověděl výtocký náměstek starosty, zvolený náhodou za stranu komunistickou, že komunisté jsou v každé obci na Podkarpatské Rusi a úředníkům že musí býti směrodatný jen zákon a nikoliv politické přesvědčení obyvatelstva.

Následujícího dne intervenoval v této věci podepsaný poslanec dr. Gáti a protestoval proti takovému způsobu informování vyšším úředníkem. Dr. Kočerhan doznal své výroky o protistátních živlech a komunistech a začal dokonce diskusi na thema, že je zájmem státu,a by komunisté podpor nedostali.

Úředník vyššího úřadu Podkarpatské Rusi, který takovým způsobem informuje zástupce obce, je neschopný úředník buď proto, že prozrazuje státní tajemství, nebo proto, že porušuje ústavou zaručené právo, neboť podle ústavní listiny má každý občan právo na svobodu politického přesvědčení a úřady nemohou zbavit občany kteréhokoliv politického příslušenství a tím méně celé obce nároků plynoucích jim ze zákonů. Nejméně oprávnění k takovému postupu má pak úředník na Podkarpatské Rusi, kde strana komunistická je nejsilnější stranou politickou vůbec.

Podepsaní se proto táží vlády:

1. Souhlasí vláda s takovou formou udílení informací, jakou vůči stranám užívá úředník dr. Kočerhan?

2. Může podle názoru vlády takový úředník nadále sloužiti u civilní správy a jednati se zástupci obcí a stran?

3. Je vláda ochotna poskytnouti chudému, povodní poškozenému obyvatelstvu obce Vyloku na Podkarpatské Rusi pomoc podle zákona?

V Praze dne 22. ledna 1927.

Platový zákon č. 103/26 v § 12 výslovně zmocňuje vládu, aby v místech, kde poměry drahotní jsou zvláště nepříznivé, přihlédla k těmto drahotním poměrům a zařadila je do vyšší skupiny činovného.

Tyto předpoklady a momenty jsou dány u všech následujících míst, jak to dokazují ty nesčetné žádosti městských zastupitelstev a organisací státně-zaměstnaneckých a podepsaní táží se proto:

a) Jest vláda ochotna přeskupiti města Plzeň, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Košice, Mor. Ostravu, Olomouc, Pardubice, Slezskou Ostravu, Užhorod a Mukačevo do skupiny A?

b) Jest vláda ochotna přeskupiti do skupiny B činovného tato města: Bolestav Mladá, Blansko, Břeclav, Beroun, Budějovice Mor., Bardiov, Dáňská Bystřice, Čop, Bohumín, Děčín, Frýdland, Frýštát, Františkov u Liberce, Hora Kutná, Hradec Králové, Kralupy, Kladno, Kroměříž, Kateřinyk u Opavy, Karvinné, Kunčičky, Chomutov, Chrudim, Hodonín, Holešov, Jáchymov, Jičín Nový, Jičín, Kadaň, Klatovy, Kraslice, Krumlov, Kyjov, Komárno, Humenné, Illava, Lanškroun, Lázně Františkovy, Lípa Česká, Loket, Louny, Náchod, Nitra, Mor. Meziříčí, Písek, Poděbrady, Podmokly, Poštorná, Příbor, Přerov, Piešťany, Poprad, Postoloprty, Růžodol Horní, Rožnava, Rochlice, Roudnice, Rossbach, Sušice, Slavkov, Skalice, Sevljuš, Šternberk, Šumburk, Teplice-Šanov, Trutnov, Třebíč, Teplice Trenčianské, Trnovany, Tábor, Trenčín, Varnsdorf, Č. Velenice, Ves Uhorská, Vrůtky, zlín, Znojmo, Nové Zámky, Zvolen, Žilina a mimo to všechna místa ve Slezsku a v Podkarpatské Rusi, Luhačovice.

c) Jest vláda ochotna přeřaditi do skupiny C. funkčního přídavku: Bechyni, Bělohrad Lázně, Bílovice n. Sv., Branná Horní, Kartousy, Sedlec pod kaŃkem, Hrušovany, Řepy u Prahy, Roztoky, Valdice, Veselí n. L., Velká Revůca, Stankov, Č. Kubice, Bohdaneč.

Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci a v tomto směru zařídila?

V Praze dne 22. ledna 1927.

Provádějíc § 32 zákona ze dne 15. října 1925 č. 221 Sb. z. a n., stanovila vláda nařízením ze dne 16. července 1926 č. 145 minimální a maximální hranice příspěvku do Léčebného fondu veřejných zaměstnanců pro všechny druhy členstva. Podle tohoto nařízení činí nejmenší příspěvek Kč 16,-, nejvyšší pak Kč 50,- měsíčně.

Toto ustanovení nadržuje vyšším úřednickým kategoriím, neboť při měsíčním příjmu nad Kč 2.500,- nebudou tito na Léčebný fond přispívati jedním procentem svých příjmů, nýbrž pouhým půl procentem, což jistě nebylo úmyslem zakonodárce.

Naproti tomu pojištěnci nižších kategorií, hlavně vdovy a sirotkové po podúřednicích a zřízencích jsou podle tohoto nařízení povinni platiti až i 75% svého požitku (Vdova, beroucí Kč 12,- měsíčně pense z milosti, musí platiti 8 Kč.)

Jiným státním a veřejným zaměstnancům, kteří jsou v požitku pense neb požitků odpočivných, ale musí k obhájení holé lidské existence pracovati u jiných, než státních zaměstnavatelů, strhuje se na nemocenské pojištění pro dvě pojišťovny. V těchto případech jedná se o nejchudší z chudých t. j. o staropensisty nebo zaměstnankyně tabákové režie a jest proto takové dvojí pojištění pro ně velmi citelným zkrácením

Konečně bylo dosud veřejně nepublikovaným léčebným statutem Léčebného fondu veřejných zaměstnanců zkráceno právo pojištěnců na vyléčení tím, že bylo nelidsky stanoveno, že úhrady léčebných výloh nebo léčebné taxy v nemocnicích se budou hraditi jen do dvou měsíců a to i v těch případech, kde se jedná o poranění, která utrpěl pojištěnec při výkonu své služby, jako jest tomu u četnictva nebo u pohraniční finanční stráže a u jiných.

Zákon č. 221/25 stanoví právo do důsledků na lékařské ošetření a na léky za příspěvek, jak jest stanoven v zákoně. Tím mají býti léky a lékařská pomoc pojištěncům poskytovány bezplatně. Vládním nařízením bylo však uloženo přespolním pojištěncům, aby platili kilometrové a za návštěvu lékaře zvláštní poplatky. Zásada bezplatného léčení byla tím porušena. Tím byl porušen zákon, čehož jest tím více litovati, že se zde jedná o zaměstnance exponované na důležitějších místech pohraničí a našeho venkova. Tímto nařízením byly zdraženy léky právě jen těm malým, hospodářsky bídně postaveným zaměstnancům.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana předsedy vlády:

1. Jest vláda ochotna podle vůle zákonodárce a podle smyslu zákona změniti ustanovení o maximálních a minimálních sazbách a o placení kilometrového, jakož i za návštěvy u lékaře nebo lékaře v bytě nemocného?

2. Jest vláda ochotna odčiniti strhování premií do léčebného fondu v těch případech, kde již pojištěnec má pojištění ještě jiného druhu, ale stejného významu?

3. Jest vláda ochotna zrušiti ustanovení léčebného statutu Léčebného fondu veřejných zaměstnanců, jímž terminuje se uzdravení každého pojištěnce na dobu 2 měsíců (výjimečně z milosti v době 3 měsíců)?

V Praze dne 22. ledna 1927.

Aby zmíněny byly krutosti zjevně nastvší, při rušení nároku na dětské přídavky, které dříve příslušely ženám zaměstnaným ve státních úřadech a podnicích (čl. V. bod 5 vládního nařízení č. 34 Sb. z. a n. ), zmocnila ministerská rada usnesením ze dne 16. února 1923 č. j. 1467/1728 S, ústřední úřady, aby v případech zvláštního zřetele hodných povolovaly přiměřený příspěvek zaměstnancům-ženám s nezaopatřenými dětmi, jež jsou prokázatelně zcela odkázány na výživu matky, není-li jiné osoby k alimentaci povinné a placení schopné.

Vynesením min. financí č. j. 48.995/3774/23-VII/20 bylo ústřední ředitelství tabákové režie vyrozuměno, že pro jednotný postup při předkládání návrhů na přídavky na děti zaměstnancům-ženám podle shora uvedeného usnesení předsednictva ministerské rady se stanoví toto:

Zaměstnankyním, jež vyhovují podmínkám shora naznačeným bude zpravidla povolován příspěvek na děti (manželské i nemanželské) ve výměře jednotného drahotního přídavku a případně ve výměře přídavku na děti zaměstnanců-vdovců téže kategorie podle zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., ovšem s vyloučením skutečných vdovců (§ 6, I. 8. zákona), avšak s tím omezením, že tyto drahotní přídavky budou povolovány do nejvyšší výměry příslušející vdovci se dvěma dětmi. Jen ve zcela vyjimečných případech může ústřední úřad povoliti na přesně odůvodněný návrh podřízeného úřadu drahotní přídavky nad tuto výměr.

Na základě tuto citovaných vládních nařízení a výnosů předložilo od r. 1923 mnoho aktivních dělnic tabákové, že vyhovují úplně podmínkách v oněch nařízených a výnosech uvedeným, správně kolkované žádosti ústřednímu ředitelství prostřednictvím správ tabákových továren a příslušných úřadů o přiznání přídavků na děti. z těchto všech žádostí však doposud vyřízena byla jen jediná, všechny ostatní doposud, jak bylo interpelantům sděleno, leží nevyřízené v ústředním ředitelství tabákové režie nebo v odboru IV. ministerstva financí.

Podepsaní se proto táží pana ministra financí:

1. Z jakých důvodů nebyly ony žádosti aktivních zaměstnankyň tabákové režie podle shora uvedených vládních nařízení úřady vyřízeny?

2. Hodlá pan ministr financí oněm úřadům naříditi, aby žádosti tyto ihned vyřídily a to tak, aby žadatelkám, které podmínkách ve shora uvedeném vládním nařízení s vynesení vyhovují, byly ony přídavky na děti povoleny se zpětnou platností ode dne podání žádosti?

V Praze dne 8. ledna 1927.

Josef Mandík,zřízenec čes. pathologického ústavu při zeměděl. a lesním inženýrství, byl v dubnu 1925 obviněn ze zpronevěry ústavního uhlí. V důsledku toho bylo naň učiněno trestní oznámení, on dočasně zbaven své úřední funkce a výnosem zem. správy politické č. 277.081 ai 1925/11/A-113/5 ai 1924 bylo mu služné podle § 146 služební pragmatiky sníženo o 1/3.

Soudním líčením, které se konalo dne 8. listopadu 1925 byl Josef Mandík úplně zproštěn viny a tato prokázána Antonínu Vackovi, zřízenci státních výzkumných ústavů ministerstva zemědělství (Vršovice, Jablonského ul.), který byl odsouzen k 6ti týdnům vězení, podmínečně na 3 léta.

Nepostrádá jisté zajímavosti že disciplinární řízení s Antonínem Vackem bylo již skončeno, a on ponechán přes své odsouzení dále ve službě, kdežto Mandík, byl sice ku vykonávání služby povolán, ale disciplinární řízení přes veškeré urgence jeho, jakož i odborové organisace Jednoty státních zřízenců není dosud s ním skončeno a v důsledku toho není mu také zadržené služné ve výši 1/3 za dobu od 1. května 1925 vráceno, čímž ocitl se v zoufalé finanční situaci, nehledě k tomu, že duševně a morálně trpí pro nařčení, jež se ukázalo býti nesprávným.

Z toho důvodu táží se podepsaní pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby disciplinární řízení s Jos. Mandíkem bylo ukončeno a vráceno mu zadržené služné, ježto soudně byla prokázána jeho nevina?

2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil, neb zaříditi hodlá, aby tento disciplinární omyl byl napraven?

V Praze dne 18. ledna 1927.