Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Domovní dani podrobeny jsou všechny budovy i se zastavěnou jimi plochou a nádvořím (§ 96, č. 3.).

(2) Budovami podle tohoto zákona jsou stavby spojené pevně se zemí nebo v zemi, zřízené k trvalým účelům bydlení, hospodářství nebo výdělku, jež nelze bez porušení přenášeti.

Budovy zdaňují se buď podle činžovního výtěžku, aneb podle počtu obytných místností; podle toho je domovní daň dvojí:

a) daň činžovní (Oddíl II.),

b) daň třídní (Oddíl III.).

(1) Domovní dání jest povinen vlastník nebo trvalý poživatel budovy.

(2) Trvalému poživateli budovy je na roveň postaven doživotní poživatel.

(3) Při dílčím vlastnictví stíhá daňová povinnost každého vlastníka dílu domu samostatně, předpokládajíc, že počátkem účinnosti tohoto zákona rozdělení domu tu již bylo a že činily díly domu také zvláštní knihovní tělesa.

(4) Stojí-li budova na cizí půdě neb na cizích zdech (superedifikát), je daní z ní povinen její poživatel.

(5) Kde se v tomto zákoně mluví o vlastníku, rozumí se jim, pokud není výslovně něco jiného ustanoveno, také ostatní osoby, uvedené v tomto paragrafu.

(1) Daň předpisuje se zpravidla na kalendářní (berní) rok, a to pro každou samostatnou budovu zvláště s výjimkou § 161, odst. 4.

(2) Pro předpis jsou rozhodna vlastnická neb požívací práva podle stavu 1. ledna roku berního, pokud se týče podle dne, jímž se počíná daňová povinnost.

(3) Při změně držby má nový držitel nésti daň vyměřenou předchůdci, počínajíc čtvrtletím, jež jde po nabytí držby, při nuceném prodeji však ode dne příklepu.

Daňová povinnost nově vzniklých budov neb součástek jejich počíná se:

a) u daně činžovní dnem skutečného použití aneb, byly-li od daně osvobozeny, dnem jdoucím po dni, kdy daňové osvobození zaniklo;

b) u daně třídní od příštího kalendářního roku, který jde po skutečném použití stavby, nebo při zániku daňového osvobození od příštího dne.

(1) Daňová povinnost se končí:

a) u daně činžovní dnem:

1. kterým budova zanikla nebo

2. kterým byla za příčinou zbourání vyklizena nebo

3. kterým se počíná dočasné neb trvalé osvobození její od daně;

b) u daně třídní projitím kalendářního roku, kdy nastal, pokud se týče byl oznámen příslušný případ evidenční (§ 166); v případech pak, kde se započalo dočasné osvobození od daně, dnem předchozím.

(2) Omezují-li se skutečnosti v odst. 1. pod č. 1. až včetně uvedené na část budovy, zaniká daňová povinnost pouze pokud se týče daně, připadající na tuto část.

Vyklizení budovy (její části) nařízené policií stavební posuzuje se jako zánik; zrušení vyklizovacího nařízení neb opětné užívání po odstranění závad jako vznik budovy.

(1) Den, kterým nastalo skutečné užívání nově zřízených budov neb jejich částí, oznámiti dlužno k účelům daně činžovní písemně u příslušného vyměřovacího úřadu do 15 dnů.

(2) Opominutí oznámení podle odstavce 1. může býti potrestáno pořádkovou pokutou, pokud nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(3) O povinnosti oznamovati změny v předmětu daně třídní jedná § 167.

(1) Stavební přeměny, jimiž budova dosud daní nepovinná stala se daní povinnou, posuzují se jako zřízení nové budovy; přeměny stavební pak, jimiž budova dosud daní povinná stala se daní nepovinnou, posuzují se jako zánik budovy.

(2) Vzniknou-li fysickým rozdělením budovy díly úplně samostatné, posuzují se jako budovy nově zřízené a naopak sloučí-li se stavební úpravou dvě nebo více samostatných budov v jednu, posuzuje se taková stavební přeměna jako zánik těch budov, které s jinou splynuly.

Z domovní daně jsou vyňaty:

1. státní budovy, pokud slouží jako sídlo presidenta republiky,

2. státní budovy a jich části, pokud slouží účelům v § 127, č. 1., 3 6., vyznačeným nebo veřejné dopravě,

3. budovy cizích států, užívané diplomatickými zástupci a konsuly z povolání, pověřenými u vlády republiky československé, pokud trvá vzájemnost,

4. budovy (části budov), kterým přísluší osvobození podle státních smluv,

5. budovy a jich části, pokud slouží veřejné bohoslužbě náboženských společností uznaných státem, pak budovy a jejich části, sloužící za úřadovny osob, jež jsou pověřeny duchovní správou společností náboženských státem uznaných nebo vedením matrik,

6. budovy hřbitovní.

7. budovy pojišťoven zřízených podle zvláštních zákonů, sloužících výlučně a trvale účelům pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, úrazu, invalidity a stáří nebo pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří nebo nemocenskému pojištění veřejných zaměstnanců,

8. budovy (samostatně použivatelná křídla budov) sloužící výlučně a trvale jako provozovny a skladiště účelům výroby; součásti sloužící za naturální byty osob obstarávajících správu a hlídku, pak součásti sloužící účelům kancelářským a manipulačním podniku v budově provozovaného nejsou vynětí z daně na překážku, jestliže podlahová plocha těchto všech prostor dohromady nepřesahuje 1/5 celkové podlahové plochy budovy (samostatně použivatelného křidla).

Trvalé osvobození přísluší budovám (částem budov), které nenáležejí státu, pokud slouží výlučně a trvale:

1. účelům státní nebo veřejné správy vůbec a ubytování vojska,

2. účelům Společnosti Československého červeného kříže,

3. jako veřejné nemocnice nebo veřejné ústavy sloužící zdravotnictví nebo zaopatření chudých,

4. jako veřejné lidumilné a dobročinné ústavy, sledující podobné účely jako ústavy pod č. 3. zmíněné, na př. ústavy pro blbé a slabomyslné, nalezince, sirotčince, opatrovny. ústavy pro slepce, hluchoněmé a pod.,

5. jako ústavy vyučovací a výchovné spravované bez výdělečných účelů veřejnými korporacemi neb nadacemi; sem náleží též vědecké akademie, musea, veřejné knihovny, hvězdárny, studentské koleje, internáty a pod.,

6. jako turistické útulny.

(1) Ministerstvo financí může i v jiných případech, než které má na mysli § 127, povolovati osvobození budovám (částem budov), které slouží výlučně a trvale účelům veřejným, dobročinným nebo všeužitečným, předpokládajíc, že při činnosti k těmto účelům směřující nedosahuje se výtěžku vůbec nebo se dosahuje jen výtěžku poměrně nepatrného, pak budovám památným, jichž nikdo nepoužívá.

(2) Osvobození může býti povoleno také částečně, jen na určitou dobu nebo za určitých podmínek.

Vynětí z daně, pokud se týče osvobození od daně, zahrnuje:

1. u státních budov a u budov cizích států služební byty, kterých zaměstnanci užívati jsou povinni v zájmu služby,

2. v ostatních případech vyjma ustanovení § 126, č. 8. místnosti téhož druhu v dotčených budovách, pokud jsou s účely, o které se vynětí z daně neb trvalé osvobození opírá, ve spojitosti a v rozsahu, jakého tato spojitost nezbytně vyžaduje; to platí zejména o osobách pověřených vedením správy, opatrováním, ošetřováním a pod.

(1) Vynětí z daně a trvalé osvobození nepřísluší budovám (částem budov), které jsou k účelům §§ 126-128 za nájemné přenechány; za nájemné se však nepokládají náhrady poskytované státem za užívání budov (jejich částí) k účelům státním nebo veřejným vůbec, náhrady poskytované podle příslušných ustanovení o ubytování vojska a platy ošetřovanců v ústavech (§§ 127-128).

(2) Přenechá-li oprávněná osoba byt daně prostý (§ 129) třetí osobě, předepíše se z úplaty neb z nájemní hodnoty (§ 153) příslušná daň vlastníku domu, který ji může přesunouti na osobu oprávněnou. O takovém přenechání má učiniti vyměřovacímu úřadu oznámení do 15 dnů čítajíc ode dne, kdy nastalo.

(3) Opominutí tohoto oznámení může býti potrestáno pořádkovou pokutou, pokud nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(1) Výjimky a osvobození, kteráž nejsou v souladě s ustanoveními §§ 126-130, pozbývají platnosti, počínajíc dnem űčinnosti tohoto zákona.

(2) K výjimkám § 126 dlužno přihlížeti z povinnosti úřední.

(3) Za trvalé osvobození podle §§ 127 a 128 dlužno žádati. žádosti buďtež podány u příslušného vyměřovacího úřadu nejdéle do 30 dnů, počínajíc dnem, kdy se skutečné užívání počalo.

(4) V případech §u 127, pokud se týče §u 126, přísluší rozhodovati vyměřovacímu úřadu, z jehož rozhodnutí lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

Osvobození trvá po dobu, po kterou jsou dány zákonné podmínky osvobození a to:

a) byla-li žádost včas podána, od počátku skutečného užíváni,

b) byla-li však opozděně podána, počátkem kalendářního čtvrtletí, jež jde po dni podané žádosti, a končí se buď pronájmem anebo užíváním budovy (části budovy) k jiným účelům.

(1) Vlastník jest povinen oznámiti do 15 dnů u příslušného vyměřovacího úřadu změny v poměrech, které nárok na osvobození mění nebo zrušují; opomenutí tohoto oznámení může býti potrestáno pořádkovou pokutou, pokud nezakládá skutkové podstaty jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(2) Vyměřovací úřad jest oprávněn přesvědčiti se kdykoliv, zda trvají nadále poměry, jež osvobození odůvodňují.

(3) Trvalé osvobození neosvobozuje od povinnosti podati přiznáni, požádá-li o to vyměřovací úřad.

(1) Z důvodu stavby povoluje se pro stavby, které byly započaty po 31. prosinci 1926 dočasné osvobození od daně a přirážek, a to pro:

a) novostavby, to jest zřízení nových stavení na pozemcích před tím nezastavěných;

b) přístavby, to jest zvětšení dosavadních stavení ve směru vodorovném na ploše před tím nezastavěné, zřídí-li se stavbou nové celé místnosti, uzavřené stěnami;

c) nástavby, to jest zvýšeni dosavadních stavení zřízením nových pater;

d) úplné přestavby, zbourají-li se dosavadní staveni v celém rozsahu až na povrch zemský a postaví novu;

e) částečné přestavby, zbourají-li se celá samostatně použivatelná křídla stavení ve všech patrech i s půdou až na povrch zemský, nebo celá patra i s půdou, a vystaví-li se a jejich místě křídla nebo patra nová.

(2) Osvobození od daně vztahuje se vždy jen na celé nově postavené místnosti.

(3) Pro budovy postavené pouze na určitou dobu nepovoluje se dočasné osvobození od daně.

(4) Trvalé úlevy z důvodu stavby, vyplývající z dosavadních zákonů a záležející v používání zmírněných daňových sazeb, pokud jsou pro poplatníka s výhodou, potrvají v platnosti ještě 10 let od počátku účinnosti tohoto zákona. Srážka na dani třídní podle § 3, č. 3. zák. č. 242/1911 ř, z., se zrušuje.

(1) Dočasné osvobození povoluje se ode dne dokončeni stavby do příštího kalendářního čtvrtletí a odtud na 6 let.

(2) Bylo-li některých částí stavení užíváno dříve, nežli celá stavba byla dokončena, jsou podrobeny zdanění až do dne, kterým dočasné osvobození od daně bylo povoleno. K užívání stavby podmíněnému jejím prováděním se při tom nehledí.

(1) Výjimečně přísluší domům s malými byty a malými provozovnami, které byly zřízeny novostavbou (§ 134, lit. a) neb úplnou přestavbou (§ 134, lit. d), osvobození od domovní daně a všech přirážek ode dne dokončení stavby do příštího kalendářního čtvrtletí a odtud na 12 let.

(2) Za domy s malými byty a malými provozovnami pokládají se taková stavení, ve kterých z úhrnu obyvatelných podlahových ploch a podlahových ploch místností věnovaných obchodním, živnostenským neb jiným účelům připadají alespoň dvě třetiny na malé byty a malé provozovny.

(3) Za malé byty považuji se stavebně v sobě uzavřené byty, jejichž obytná podlahová plocha nepřesahuje celkem 80 m2.

(4) Za malé provozovny pokládají se stavebně pro sebe uzavřené dílny drobných živnostníků, obývajících malý byt v témže domě.

(5) Za domy s malými byty a malými provozovnami se nepokládají: přepychový majetek (vily a pod.), pak hotely, hostince, léčebny, pensionáty, internáty, budovy nadační a p.

(6) Sezonní byty nesluší pokládati za malé byty.

(7) Ustanovení §u 134, odst. 4. platí tu. obdobně.

(1) Za dočasné osvobození od daně je třeba žádati.

(2) Žádost nutno podati do 30 dnů ode dne dokončení celé stavby u vyměřovacího úřadu; doklady, které dlužno k ní přiložiti, stanoveny budou nařízením.

(3) Žádost, která nebyla těmito doklady opatřena, se straně vrátí, aby ji do přiměřené lhůty doplnila; učiní-li tak, pokládá se za včas podanou.

Podala-li strana žádost pozdě, povolí se dočasné osvobození teprve počínajíc prvním dnem kalendářního čtvrtletí, které jde po dni podané žádosti, na zbytek doby čítané podle §u 135, odst. 1., pokud se týče §u 136, odst. 1.

Na řádně doloženou žádost nařídí vyměřovací úřad, uzná-li toho potřebu, místní prohlídku, aby zjistil podmínky dočasného osvobození od daně a přezkoušel místopis.

O žádosti za dočasné osvobození rozhoduje vyměřovací úřad, z jehož rozhodnutí lze s odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

(1) Poplatník je povinen oznámiti do 15 dnů písemně neb ústně u příslušného úřadu vyměřovacího, že nastaly okolnosti, kterými budova pozbyla vlastnosti jako dům s malými byty, a udati den, kdy se tak stalo; opomine-li to oznámiti, může býti potrestán pořádkovou pokutou, pokud nezakládá opominuti skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(2) Ustanovení §u 133, odst. 2. platí obdobně o osvobození domů s malými byty.

(3) Dočasné osvobození neosvobozuje od povinnosti podávati přiznání.

(1) Zanikne-li vlastnost domu jako domu s malými byty dříve, nežli řádná doba osvobození (§ 135) prošla, povolí vyměřovací úřad pro příslušnou budovu osvobození od daně na zbytek doby v §u 135 vytčené z povinnosti úřední.

(2) Zanikne-li tato vlastnost po projití řádné doby osvobození, ale nežli vypršelo osvobození podle § 136, odst. 1. a § 138, zaniká osvobození od daně dnem zániku této vlastnosti.

(3) Nabude-li stavba potom opět vlastnosti domu s malými byty, nenabývá tím již nároku na výhodu podle § 136.

(1) Dani činžovní jsou podrobeny:

a) v soupisných místech, v nichž je v rozhodné době (§ 114) pronajato více nežli čtvrtina obytných místností (§ 161, odst. 2., lit. a) a b), pak v léčebných lázeňských místech všechny budovy;

b) v ostatních místech jen budovy zcela neb částečně pronajaté.

(2) Soupisným místem rozumí se soubor budov očíslovaných samostatně, t. j. od budov jiného místa nezávisle.

(3) Při čítání obytných místností podle lit. a) se k místnostem obytným z daně vyňatým a od daně trvale osvobozeným nehledí.

(4) Seznam léčebných míst lázeňských vydá ministerstvo financi.

(1) Za pronajaté pokládají se s výhradou ustanovení §u 159 budovy, které byly skutečně pronajaty dne 1. ledna roku berního, pokud se týče za sezony.

(2) Pronájmem rozumí se každé přenechané užívání budovy (její části) za plat (§ 149, odst. 1.) bez rozdílu, je-li přenechání to nájmem, pachtem nebo jiným právním poměrem.

(1) Od počátku působnosti tohoto zákona až do konce roku příštího sčítání lidu jsou podrobeny dani činžovní v místech, která byla dosud podrobena zcela dani činžovní, všechny budovy; nadále rozhoduje o povinnosti k dani činžovní podle §u 143, odst. 1. lit. a) s výhodou ustanovení §u 147 vyměřovací úřad na celé období od jednoho sčítání lidu ke druhému.

(2) Jen klesne-li v tomto období v soupisném místě poměr pronajatých místnosti obytných k nepronajatým pod šestinu, povolí na žádost obce nebo kteréhokoli poplatníka ministerstvo financí, aby bylo místo vyřaděno ze všeobecné povinnosti daně činžovní, a to od příštího roku berního, který jde po roce, v němž žádost byla podána, až do konce období (odst. 1.).

(1) Rozhodným pro všeobecnou povinnost daně činžovní je stav počátkem roku, ve kterém se děje sčítání lidu.

(2) Rozhodnutí, že bylo místo nově zařaděno do všeobecné povinnosti daně činžovní, doručí vyměřovací úřad obci do rukou starosty obce s vyzváním, aby je uvedl v obecnou známost způsobem v obci obvyklým.

(3) Z tohoto rozhodnutí může se odvolati jak obec, tak i každý daní povinný k finančnímu úřadu II. stolice, jehož rozhodnutí je konečné.

(4) Odvolání má odkládací účinek.

(1) Výjimečně jest přípustno:

1. aby dvě nebo více míst, vyhovujících společně ustanovení § 143, lit. a) bylo sloučeno v jeden celek, jsou-li spolu stavebně a hospodářsky v tak úzké spojitosti, že činí uzavřené sedliště; části míst, u kterých takovéto spojitosti není, mohou býti vyloučeny ze sloučeni, leží-li alespoň 1 km stranou od uzavřeného sedliště;

2. aby část místa, vyhovujícího podmínkám § 143, lit. a), jež není uzavřeným sedlištěm a jejíž budovy jsou alespoň 1 km vzdáleny od uzavřeného sedliště, byla na žádost obce vyloučena ze všeobecné daně činžovní.

(2) O sloučení a vyloučeni rozhodne na návrh vyměřovacího úřadu finanční úřad II. stolice a zpraví o něm všecky zúčastněn obce (města); odvolání k ministerstvu financí má odkládací účinek.

(3) Sloučení i vyloučení nabývá účinnosti nehledíc k ustanovení §u 145 - na zbytek období počátkem roku, jenž jde po dni, kdy o sloučení bylo pravoplatně rozhodnuto, pokud se týče kdy k vyloučení byl dán podnět.

(1) Daň činžovní vyměřuje se na každý kalendářní (berní) rok, když prošel, z nájemného (§ 149) nebo z nájemní hodnoty (§ 152) tohoto roku po srážce odpočítatelných položek (§ 151).

(2) U bytů sezonních zastupuje kalendářní (berní) rok období, po které se v roce obyčejně pronajímají.

(3) U budov, které se stávají povinnými daní činžovní během roku a v případě § 159, odst. 4., je základem daně nájemné neb nájemní hodnota za dobu od počátku povinnosti daně činžovní až do konce roku po srážce odpočítatelných položek (odst. 1.).