Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Za nájemné pokládá se soubor všech plnění za přenechání budovy neb její části i s příslušenstvím (§ 150, odst. 2.), ať toto plnění záleží v čemkoli.

Za nájemné se pokládá obzvláště:

1. nájemné skutečně přijaté;

2. plat za přenechané užívání zdí budovy, průjezdu, dvorku, studny v něm, komínů, balkonů a pod.;

3. plat za přenechaný klíč domovní a plat za čištění domu, pokud připadají vlastníku domu;

4. plat za převzatý závazek nevypověděti nájemního předmětu do určité doby;

5. plat za právo předkupní k najaté budově za nájemního poměru;

6. platy, které konají nájemníci za poplatníka na státní daně spolu s přirážkami, na veřejnoprávní dávky, kterými poplatník je povinen, na úroky, pojistné a dále na úhradu nákladu za opravy a udržování najatého předmětu;

7. náklady vynaložené nájemníky na nutné opravy, pokud pronajimatel byl povinen je provésti a pokud a do jaké míry byl tím ušetřen výdajů;

8. náhrady nájemníků za stavební úpravy a investice;

9. náklady na změny a úpravy stavební, učiněné nájemníky na najatém předmětu se svolením poplatníka, pokud a do jaké míry byl jimi obohacen.

(2) Nájemné posečkané, prominuté, jakož i ono, kterého nezaplatily osoby s poplatníkem příbuzné nebo sešvakřené do třetího stupně, pak jeho služebníci nynější i bývalí. pokládá se za skutečně přijaté.

(3) Nájemné nedobytné, t. j. takové, které po projití nájemního období, za které bylo splatno, zůstalo jinými osobami nežli v odst. 2. uvedenými nezapraveno a ani soudní exekucí nemohlo by býti vydobyto, nepokládá se za nájemné, byla-li nedobytnost řádně prokázána.

(4) Plnění v přírodninách nebo v práci ocení se podle skutečných, v místě obvyklých cen.

(1) Nájemné je podrobeno dani činžovní, jen pokud plyne vlastníku z budovy samotné i s příslušenstvím.

(2) Příslušenstvím rozumí se podle tohoto zákona předměty s budovou neb její části pevně spojené, jako zařízení osvětlovací, kamna, telefon, telegraf, elektrické zvonky, vezděné vany v koupelnách, výklady a j., vyjma zařízení strojní a živnostenské, ústřední topení a výtahy.

(3) Dani činžovní tudíž nejsou podrobeny platy za spolu přenechané užívání:

a) pozemků podrobených pozemkové dani;

b) práv s budovou spojených;

c) předmětů, které nejsou s budovou (její částí) pevně spojeny, anebo nenáleží k obvyklému vybavení nájemního objektu;

d) strojního a živnostenského zařízení, ústředního topení a výtahů;

(4) Náhrady za plnění poplatníka, jímž tento z důvodu smlouvy nájemní neb pachtovní podle zákona není povinen, nepokládají se za platy, podrobené dani činžovní.

(5) V případech odst. 3., lit. a), smí se na užívání pozemků, pokud neslouží zemědělské nebo jiné výrobě, účtovati z celkového smluveného nájemného neb úhrnu nájemného zvlášť smluveného nejvýše třicetinásobek jejich ryzího katastrálního výtěžku, kterýž pak dani činžovní není podroben.

(6) U bytů přenechaných s nábytkem, zařízením a posluhou je podrobeno výjimečně dani činžovní celé nájemné, lze však z něho na opotřebení nábytku, zařízení a za posluhu odraziti ročně 50%.

(7) U domů lázeňských v léčebných místech lázeňských, v nichž jest zavedena všeobecná daň činžovní, zvyšuje se srážka podle odst. 6. výjimečně na 50%.

(1) Z nájemného neb nájemní hodnoty vyloučí se, jsou-li v nich obsaženy a nejsou-li nijak zvláště hrazeny, částky v berním roce skutečně placené na dávky nebo na dávkám podobné platy, jež postihují uživatele budovy (její části), odvádějí se však poplatníkem obci, jako: dávka z nájemného, vodné, vodní činže, poplatek za vodoměr a poplatek za užívání obecních stok.

(2) Je-li část budovy osvobozena od daně činžovní, lze vyloučiti jen částky, úměrně připadající na díly budovy daní povinné.

(3) Při superedifikaci lze činži placenou majetníku půdy nebo zdí, na nichž výstavba stojí, z nájemného (nájemní hodnoty) superedifikátu odraziti.

Nájemní hodnota budovy neb její části oceňuje se penízem, kterého by bylo lze dosáhnouti jejím pronájmem v roce berním podle poměrů místního bytového trhu hledíc ku poloze, k účelu budovy, její velikosti, k jejímu stavebnímu zařízení, k době, po kterou sejí v roce užívá, a k jiným poměrům, majícím účinek na užitkovou hodnotu.

Podle nájemní hodnoty vyměřuje se daň činžovní v těchto případech:

1. jsou-li budova neb její části:

a) užívány poplatníkem, neb

b) přenechány zdarma komukoliv k užívání nebo

c) pronajaty komukoliv za zřejmě nižší nájemné, nežli jaké je v místě obvyklé;

2. užívá-li se budovy ku přechovávání cizinců a noclehářů (hotely, hostince, noclehárny a pod.);

3. bylo-li užívání budovy neb její části přenecháno zároveň s jinými majetkovými předměty nebo právy za úhrnný plat, vyjímajíc případy uvedené v §u 150, odst. 3., lit. a), pak odst. 5. až 7.

4. vzniknou-li o údajích stran v příčině úplat za přenechané užívání budovy neb její části pochybnosti, které nebyly vyvráceny.

(1) Vyměřovací úřad je zmocněn, aby v případě § 153, odst. 1., č. 1., lit. c) ponechal přiznání v platnosti, bude-li hodnověrně prokázáno, že přiznané nízké nájemné má svůj důvod ve známých umírněných požadavcích pronajimatelových vůči všem nájemníkům, a není-li přiznané nájemné o více nežli o 20% menší nájemného, jehož by bylo lze na místním trhu bytovém dosáhnouti.

(2) O stejně nižší částku proti dosažitelné činži smí se oceniti nájemní hodnota budov a jejich částí, užívaných poplatníkem nebo přenechaných zdarma jeho manželce, jeho pokrevencům, osobám s ním sešvakřeným do třetího stupně, služebnictvu, správci domu, domovníku, pak osobám podle posledního pořízení nebo smluvní výhrady učiněné při prodeji nebo postupu budovy.

(1) Daň činžovní vyměřuje se na podkladu písemných, nájemníky stvrzovaných přiznání.

(2) Podávání a úřední zkoušení přiznání upravuje se v IX. hlavě.

(1) Daň činžovní činí z vyměřovacího základu:

1. v Praze, Brně a Bratislavě 12%,

2. v ostatních místech 8%.

(2) Daň činžovní v místech zcela dani činžovní nepodrobených (§ 143, lit. b) nesmí býti nižší nežli daň třídní na příslušný berní rok na celou budovu připadající, jinak zůstane budova v dani třídní.

(1) Přestane-li se budovy podrobené dani činžovní (její části) užívati a nenese-li vůbec užitku, dále začne-li se budovy takové (její části) užívati poznovu, nebo počne-li opět nésti užitek, jest poplatník povinen ohlásiti tyto skutečnosti písemně vyměřovacímu úřadu do 15 dnů ode dne, kdy nastaly, a uvésti zevrubně dotčené místnosti.

(2) Ponechání nábytku v místnosti, která se s ním obyčejně pronajímá, není na překážku, pokládati místnost výjimečně za neužívanou.

(3) Úřad vyměřovací má právo přesvědčiti se místní prohlídkou o správnosti oznámeného neužívání.

(4) Opomine-li poplatník oznámiti neužívání neb opětné užívání, může býti potrestán pořádkovou pokutou, pokud opominutí nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(1) Pozdější platby peněžité neb jiná plnění na nájemné, původně za nedobytné uznané a jako takové nezdaněné (§ 149, odst. 3.), jest poplatník povinen za příčinou zdanění písemně oznámiti do 15 dnů vyměřovacímu úřadu, jinak může býti potrestán pořádkovou pokutou, pokud opominutí nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(2) Platby nebo plnění podle odst. 1. přičte vyměřovací úřad k nájemnému toho roku, ve kterém ho bylo dosaženo.

(1) Byla-li budova podrobená dani třídní pronajata za berního roku zcela neb částečně prvním dnem kalendářního čtvrtletí, vstupuje do povinnosti daně činžovní čtvrtletím, kterým se začal nájemní poměr; od této doby se daň třídní z ní odepíše.

(2) Započal-li se však nájemní poměr za kalendářního čtvrtletí, zůstává v dani třídní až do konce toho čtvrtletí, načež počíná se u ní povinnost k dani činžovní.

(3) Pronájem má poplatník oznámiti do 15 dnů ode dne, kdy nastal, úřadu vyměřovacímu, jinak může býti potrestán pořádkovou pokutou, pokud opominutí nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(4) Přešla-li budova podrobená dani činžovní v místě všeobecné dani činžovní nepodrobeném za berního roku zcela neb částečně v poplatníkovo užívání, nebo přenechal-li ji poplatník zcela nebo z části k bezplatnému užívání osobě třetí, nemají změny ty na povinnost daně činžovní na ten rok účinku.

(1) Bylo-li místo zařaděno zcela do daně činžovní (§§ 143, lit. a), 146, odst. 2.), počíná se povinnost daňová. berním rokem, v němž se stalo rozhodnutí o zařadění pravoplatným.

(2) V tomto případě mají se podati přiznáni do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o tom právní moci nabyvší bylo obci doručeno.

(3) Lhůta k oznámení podle §u 157, odst. 1. počíná se 15. dnem ode dne doručení rozhodnutí v odst. 2. uvedeného.

(1) Dani třídní podrobeny jsou, nehledíc k výjimce v § 121, lit. b), posl. věta, všechny dne 1. ledna roku berního nepronajaté budovy obsahující místnosti obytné v místech zcela dani činžovní nepodrobených.

(2) Za obytné místnosti pokládají se zejména:

a) prostory, které slouží za obydlí anebo jsou k obývání způsobilé, jako: světnice, podkrovní světnice, ložnice, světlé komory, světlé kuchyně, kabinety, kanceláře a dílny řemeslníků, sloužící též za byt;

b) t. zv. otevřené místnosti, jako: kupecké a jim podobné krámy, pisárny, skladiště na zboží, hostinské a kavárenské místnosti, tančírny a hostinské pokoje.

(3) Naproti tomu neplatí za obytné:

1. Kuchyňky světlé s podlahovou plochou pod 12 m2, kuchyně tmavé, jichž možno užívati jenom k vaření, špíže, předsíně, prádelny, koupelny, sklepy, podschodí, prostor výtahový, vestibuly, chodby, půdy a verandy;

2. prostory, které nejsou se všech stran uzavřeny stěnami, jako kovárny a bednárny;

3. prostory zařízené výlučně k účelům polního hospodářství, jako: stodoly, konírny, chlévy, komory k ukládání zásob a nářadí, sýpky, senníky, řezárny, kolny, sušárny na ovoce, lisovny a pazderny.

(4) Jsou-li místnosti v odst. 2. pod lit. b) uvedené ve zvláštních budovách vedlejších, zdaňují se výjimečně (§ 120) s hlavní budovou jako jednotný celek.

(1) Daň třídní vyměřuje se podle počtu obytných místností podle tohoto sazebníku:

(2) U budov, ve kterých je přes 16 obytných místnosti, jest připočítati k nejvyšší sazbě za každou další obytnou místnost 20 Kč.

(3) U budov přepychových, jako: zámků, lovčích zámečků, vil a sanatorií zvyšují se sazby o 30%. Od tohoto zvýšení mohou býti ministerstvem financí po slyšení ministerstva školství a národní osvěty osvobozeny budovy starožitné, dějinně památné nebo umělecky cenné, které nebývají celkem ani 4 měsíce v roce užívány, jsou-li řádně udržovány.

(4) Pro chatrné obytné budovy zařaděné do I. až včetně II. třídy platí sazby o 50% snížené, má-li poplatník takovou obytnou budovu jen jednu.

Vyměření daně třídní děje se tím způsobem, že se budova zařadí do náležité třídy sazebníku, přikáže se jí podle něho sazba, načež se zapíše do katastru daně třídní.

K budovám a místnostem z daně vyňatým a od daně trvale osvobozeným se při tom nepřihlíží.

(1) Zařadění do třídy děje se, nestačí-li k tomu údaje stran, na podkladě zápisu, sepsaného o místní prohlídce.

(2) Vyměřovací úřad oznámí poplatníkovi zařadění budovy výměrem, z něhož lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

(1) Podkladem ročního předpisu daně třídní, který provádí úřad vyměřovací bez vydání platebních rozkazů, jest katastr daně třídní. Vyměřovací úřad upraví jej za povinné součinnosti obcí podle poučení vydaného ministerstvem financí a to pro každé konskripční místo nepodrobené zcela dani činžovní zvlášť.

(2) Změny základů daně proti dosavadnímu stavu buďtež výpisem z katastru sděleny starostům obcí s výzvou, aby výpis vyložili po 15 dnů v obci k veřejnému nahlédnutí; veřejné vyložení nahrazuje výměr o zařadění podle § 164, odst. 2.

(3) Proti povinnosti a výši daně lze se od volati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností; odvolací lhůta počíná se dnem, následujícím po skončení vyložení výpisu z katastru v obci.

(4) Katastr daně třídní budiž podroben na nařízení finančního úřadu II. stolice občasnému přezkoušení za povinné pomoci obcí. Příslušné poučení, jak při tom dlužno postupovati, vydá ministerstvo financí.

(1) Aby katastr daně třídní každého času podával pravý stav skutečností pro daň rozhodných, dlužno jej podle výsledků občasného přezkoušení (§ 165, posl. odst.) a podle výsledků odvolání opravovati a doplňovati a mimo to zaznamenávati do něho všechny změny nastalé (případy evidenční):

1. v osobě vlastníka;

2. v objemu soupisného místa, byly-li jednotlivé budovy od něho odloučeny nebo k němu připojeny;

3. v předmětu samém a to pokud změny nastaly:

a) věnováním budovy nebo její části účelu, jímž se povinnost daně třídní zakládá nebo zrušuje,

b) v určení, byla-li obytná budova stavební úpravou předělána celým rozsahem na neobytnou nebo budova neobytná zcela nebo z části na budovu obytnou;

4. vznikem nových, přestavbou starých budov neb úplným jejich zánikem;

5. rozdělením nebo sloučením budov, čímž daňové předměty přibyly neb ubyly;

6. v zevním objemu budovy, když se tím počet obytných místností změnil.

(2) Pouhé změny uvnitř stavení, byť se jimi způsobilo zvětšení neb zmenšení počtu místností obytných nebo zvětšení neb zmenšení jednotlivých místností, jsou předmětem evidence a mají vliv na dosavadní výši daně z budovy teprv od nejbližšího roku po občasném všeobecném přezkoušení katastru, kdy se budova přeřadí do třídy podle skutečného stavu.

(3) Bude-li zařaděno některé místo soupisné zcela do daně činžovní, přestane se o něm katastr vésti, bude-li však z ní vyřaděno, zřídí se pro ně katastr a povede se dále.

(1) Změny uvedené v § 166, vyjma ony pod č. 2., má vlastník vyměřovacímu úřadu do 15 dnů od dne, kdy změna nastla, písemně oznámiti. Oznámiti změnu podle §u 166, odst. 1., č. 1. jest povinen jak dřívější poplatník, pokud se týče jeho dědici, tak i nabyvatel; tento má oznámení doložiti soudním vkladním usnesením.

(2) K oznámení o událostech, které zakládají povinnost daně třídní a které způsobují změnu daně provedením stavby nebo stavebních úprav, dlužno připojiti stavební nákres, potvrzený starostou obce, že byla stavba skutečně podle něho přesně provedena, s údajem kalendářního dne, kdy byla dokončena.

(3) Oznámení událostí, pro něž se povinnost. daně třídní zrušuje (§ 166, odst. 1., č. 3., lit. b), buďtež co do správnosti potvrzena starostou obce.

(4) Opominutí oznámiti změny výhodné pro státní pokladnu může býti potrestáno pořádkovou pokutou, pokud nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(1) K evidenčním případům, v to počítajíc převod vlastnictví, přihlíží se zpravidla od příštího berního roku, který jde po nastalé změně; byl-li však poplatník v evidenčním případě pro něho výhodném povinen změnu oznámiti a učinil-li tak pozdě, teprve od příštího roku, jenž jde po oznámení.

(2) Poplatníku dostane se od vyměřovacího úřadu na jeho oznámení příslušného výměru, z něhož lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

(1) Zápis vlastnictví v katastru nemá soukromoprávních následků.

(2) Omyl v katastru daně třídní nesmí býti v mezích ustanovení o promlčení přímých daní na škodu státní pokladny.

(1) Byla-li obytná budova, která neobsahuje více nežli 8 obytných místností, zcela prázdná a nepoužívána nepřetržitě po celý berní rok, odepíše se z ní celá daň třídní na tento rok připadající, podal-li poplatník písemné oznámení o uprázdnění do 15 dnů, čítajíc ode dne, kdy nastalo.

(2) Rylo-li oznámení podáno po zmíněné lhůtě, odepíše se daň třídní teprve od příštího čtvrtletí, které jde po oznámení.

(3) Opětné užívání dlužno písemně oznámiti vyměřovacímu úřadu do 15 dnů, jinak může býti poplatník potrestán pořádkovou pokutou, pokud opominutí nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(4) Na berní rok, ve kterém opětně užívání nastalo, předepíše se daň třídní výměrou celoroční.

(1) Byla-li budova dani třídní podrobená zničena nebo podstatně poškozena živelní pohromou, na níž vlastník nemá viny, odepíše vyměřovací úřad daň třídní podle rozsahu škody zcela nebo z části za celý berní rok, v němž pohroma se udála, oznámí-li se mu škoda písemně do 15 dnů ode dne, kdy nastala.

(2) Z rozhodnutí vyměřovacího úřadu o odpisu daně podle §§ 170 a 171 může se poplatník odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.