VIII/604.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, Frant. Buřívala, Boh. Procházky, Ludm. Pechmanové a spol.

předsedovi vlády

o vládním nařízení ze dne 16. července 1926 čís. 145 Sb. z. a n.,

Vláda republiky Československé, provádějíc zákon ze dne 15. října 1925 čís. 221 Sb. z. a n. o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, nařídila pojistné 2 % ze stálých požitků služebních, odpočivných nebo zaopatřovacích, měsíčně však nejméně 16 Kč a nejvíce 50 Kč. Z toho platí zaměstnanec 1/2, tedy 1 %, nejméně 8 Kč a nejvíce 25 Kč měsíčně.

Vláda použila při stanovení této minimální a maximální sazby zmocnění, daného ji v §u 32 citovaného zákona způsobem, který zákonodárce nazamýšlel a neočekával, neboť toto ustanovení sazeb pojistného straní vyloženě vyšším kategoriím úřednickým s platem přes 2,500 Kč měsíčně, aby nemusily platiti pojistné 26-70 Kč měsíčně, t. j. 1 % ze svého stálého požitku služebního p. př. odpočivného a dotýká se přímo drtivě menších státních zaměstnanců svou nejmenší hranicí pojistného per 8 Kč.

Zaměstnanci se státními požitky pod 800 Kč měsíčně platí pak pojistné přes 1 % až 75 % svých stálých požitků, neboť bylo strženo i vdově, která pobírá dar z milosti 12 Kč měsíčně, 8 Kč pojistného, takže jí zbylo na výživu na měsíc 4 Kč (zaplatila 75 % pojistného). Tohle nebyl úmysl zákonodárcův a odporuje proto nařízení čís. 145/1926 duchu zákona čís. 221/25 a stábvá se naprosto neudržitelným. Zdá se nám, že nebyla sazba pojistného dobře uvážena, anebo rozhodl jednostranný zájem a egoismus vysoké byrokracie která se tímto způsobem chrání a převaluje břemeno přímo nesnesitelné na ty nejchudší státně-zaměstnanecké vrstvy, které bly téměř úplně vyloučeny z dobrodiní nového platového zákona, ničeho jím nezískavše.

Stejně tíživými jsou pro venkovské a na hranicích státu sloužící zaměstnance taxy, stanovené za lékařské ošetřování přespolní a zhoršují ještě více tvrdý život zaměstnanců v nehostinných krajích a pustinách, střežících hranice státu.

Rovněž překvapilo, že veliké státně zaměstnanecké ústředny, ku př. Čsl. Obec Úřednická atd., nebyly vyzvány, aby předložily l ávrhy kandidátů pro jmenování správního a okresních sborů léčebného fondu a byly tyto velké ústředny vůbec při jmenování těchto sborů opomenuty, čímž porušena očekávaná nestrannost a objektivnost vlády v tomto směru. Z těchto důvodů táží se podepsaní pana předsedy vlády:

1. Jest vláda ochotna spravedlivě upraviti sazby pojistného a změniti podle tohto § 8. vl. nař. ze dne 16. VII. 1926 čís. 145 Sb. z. a n., aby odpovídalo duchu zákona a úmyslu zákonodárcově?

2. Jest vláda ochotna změniti taxy za přespolní lékařské ošetřování a ulehčiti tím zaměstnancům na hranicích?

3. Jest vláda ochotna příště nepřehlížeti zaměstnanecké ústředny, zejména Čsl. Obec Úřednickou?

4. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila neb zaříditi hodlá?

V Praze dne 14. října 1926.

Bergmann, Buříval, Procházka, Pechmanová, Sladký, inž. Záhorský, Hrušovský, Langr, Prášek, Slavíček, David, Moudrý, Netolický, Tučný, dr. Patejdl, Zeminová, Špatný, Knejzlík, dr. Franke, dr. Uhlíř, dr. Gagatko, Riedl.

IX/604.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, Frant. Buřívala, Boh. Procházky, Ludm. Pechmanové a spol.

ministru financí

o placení daní z příjmu za minulá léta státními zaměstnanci na Slovensku a Podkarpatské Rusi,

Svaz organisací státních a železničních zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi zakročoval v roce 1923 v daňových otázkách u ministerstva financí. Při jednání s panem sekčním chéfem Drem Vlasákem bylo žádáno, aby i na Slovensku daň z příjmů byla srážena účtárnami z platu, jako je tomu v historických zemích. Avšak finanční správa tomuto požadavku nevyhověla, odvolávajíc se na odlišné zákony, platné na Slovensku a Podkarpatké Rusi, které posud nebyly unifikovány.

Je tedy vidno, že u zaměstnanců nescházelo na dobré vůli daně platiti, ale že to byla finančí správa, která se nepostarala, aby státním zaměstnancům plnění této občanské povinnosti usnadnila. Naopak liknavostí finančních úřadů na Slovensku a v Podkarp. Rusi daně za roky 1924 a 1925 doposud ani nebyly vyměřeny, takže někteří zaměstnanci dluhují na daních několik tisíc Kč.

Výnos ministerstva financí čís. 30,639/26/III-9a, nevyhovuje tím, že výhody nejsou účastni oni zaměstnanci, jichž příjem je byť jen o několik korun vyšší nežli 2,000 Kč měsíčně.

Vyrovnání daňových nedoplatků zatěžuje stejně i zaměstnance s platem nad 2,000 Kč, ba právě tito jsou postiženi citelněji, poněvadž při progresivním zdaňování příjmu připadají na ně vyšší berní sazby. Mimo to při systému alimentačních přídavků dosáhli u nižších kategorií požitků přes 2,000 Kč měsíčně většinou ti zaměsnanci, kteří měli početnější rodinu. Porovnání dvou zaměstnanců, z nichž jeden překročil stanovenou hranici příjmovou a druhý nikoliv, dokazuje, že by bylo jen spravedlivo, aby daňových úlev dostalo se všem zaměstnancům. Tak na př. zaměstnanec s příjmem Kč 2,000 měsíčně zaplatí 5%ní srážkou z platu toliko 800 Kč, čímž vyrovná nedoplatky za všecka minulá léta, naproti tomu zaměstnanec s příjmem 2,100 Kč zaplatí jen na jeden rok 1461,90 Kč, čili ve skutečnosi je pak příjem tohoto menší než onoho.

Zaměstnanci, kteří přes to daně předem zaplatili, jsou vnevýhodě, ztrácejíce přeplacené obnosy, řevyšující kvoty výnosem čís. 30.639,III 9a/26 stanovené.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Jest pan ministr ochoten rozšířiti platnost výnosu čís. 30,639/III 9a/26 na všechny státní zaměstnance na Slovensku a Podkarpatské Rusi bez ohledu na hranici příjmu?

2. Jest pan ministr ochoten paušalovati daňové nedoplatky státních zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi takto?

při platu od 608 Kč ----- 1500 Kč 4%ní srážkou

při platu od 1500 Kč----- 2500 Kč 5%ní srážkou

při platu od 2500 Kč----- 4000 Kč 6%ní srážkou

při platu od 4000 Kč----- výše 7%ní srážkou

z hrubého měsíčního příjmu.

3. Jest pan ministr ochoten částku, kterou někteří zaměstnanci složili u berních úřadů jako zálohu na daě, posud jim nevyměřené, odpočítati od daňového paušálu na ně připadajícího?

4. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil, aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 14. října 1926.

Bergmann, Buříval, Procházka, Pechmanová, David, Langr, Mikuláš, Netolický, Prášek, Lanc, inž. Záhorský, Sladký, Slavíček, Knejzlík, Moudrý, Riedl, dr. Franke, Špatný, dr. Patejdl, dr. Uhlíř, Tučný, Hrušovský, Zeminová.

X/604.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, Frant. Buřívala, Boh. Procházky, Ludmily Pechmanové, Karla Riedla a spol.

vládě

o přeřazení míst do vyšší skupiny činovného,

§ 12 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. a § 12 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 104 Sb. z. a n. v odstavci 7. stanoví, že vyjímečně mohou býti jednotlivé obce vzhledem k mimořádným drahotním poměrům zařaděny vládním nařízením do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců. Tento vyjímečný moment platí plnou měrou pro dole uvedená místa služební, jak bylo prokázáno četnými žádostmi oněch měst neb zaměstnanců, tam služebně ustanovených, vládě předloženými.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Jest vláda ochotna přeřaditi město Plzeň, které za dřívějších předpisů bylo v I. třídě míst. přídavku zařazeno, dále města Košice, Mor. Ostravu, Olomouc, Pardubice, Slezskou Ostravu, Užhorod, do skupiny míst A?

2. Jest vláda ochotna přeřaditi města České Velenice, Hradec Králové, Kladno, Kralupy, Kroměříž, Litoměřice, Mukačevo, Přerov, Trutnov, Warnsdorf, Žatec, Železný Brod, která za starých předpisů zařaděna byla v II. třídě místního přídavku, dále města Hor. Růžodol, Růžodol I., Rochlice a Františkov, tvořící předměstí Liberce, Bohumín město, Nový Bohumín, Dobravu, Fryštát, Karvinnou, Lazy, Orlovou, Petřvald, Hrušov, Kunčice, Kunčičky, Michálkovice, Radvanice, Muglínov a Záblatí, tvořící předměstí Slezské a Moravské Ostravy, Kateřinky u Opavy, Aš, Báňskou Bystříci, Beroun v Čechách, Bezegsás, Bor u Č. Lípy, Brandýs n. L., Břeclavu, Děčín, Filakovo, Hust, Jáchymov, Krnov, Luhačovice, Píšťany, Poděbrady, Podmokly, Postoloprty, Roudnici n. L., Rossbach v Čechách, Sevljuš, Šumburk n. D., Trnovany, Uherský Brod, Uhorskou Ves, Úvaly, Vrútky, Znojmo, Čes. Třebovou, do skupiny míst B?

3. Jest vláda ochotna přeřaditi města Sedlec pod Kaňkem (spojeno s Kutnou Horou), Kartouzy Valdice (spojené s Jičínem), které byly již za starých norem zařazeny do III. třídy místního přídavku, dále města a obce Bělohrad Lázně, Bílovice nad Svitavou , Hrušovany u Brna, Horní Branná, Řepy u Prahy, Roztoky u Prahy, Röhrsdorf na saských hranicích, Staňkov, Veselí n. Lužnicí, Velká Revúca do skupny míst C?

4. Jest vláda ochtna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila neb zaříditi hodlá?

V Praze dne 14. října 1926.

Bergmann, Buříval, Procházka, Pechmanová, Riedl, Slavíček, dr. Uhlíř, Langr, inž. Záhorský, David, Mikuláš, Netolický, Prášek, Moudrý, Tučný, Lanc, Hrušovský, dr. Patejdl, Špatný, dr. Franke, Zeminová, Sladký.

XI/604.

Interpelace

poslance J. Lance a spol.

ministru financí

o propuštění Josefa Lipperta, úředníka důchodkového kontrolního úřadu v Užhorodě,

Josef Lippert nstoupil 13. srpna 1919 službu u pohraniční střáže v Podkarpatské Rusi, kde byl po uplynutí jednoho roku ustanoven strážmistrem. Dekretem zemské finančí správy pro Podkarpatskou Rus ze dne 30. prosince 1920 byl jmenován úřednickým čekatelem důchdokové kontroly ve stavu úřednictva Podkarpatské Rusi. Koncem ledna 1922 nastoupil 14tidenní dovolenu, která mu končila 12. února 1922. Dovolenou prožíval v Rakovníku, odkud nastoupil zpáteční cestu 8. února 1922 a do Košic přijel 9. února 1922 ve 4 hod. odpoledne. Vzhledem k tomu, že železniční trať Košice-Čop byla vysoko sněhem zaváta, byla veškerá železniční doprava na této trati na 8 dnů přerušena. Tím se stalo, že Josef Lippert nemohl v jízdě pokračovati, byl nucen 8 dnů proti své vůli v Košicích setrvati a svou dovolenou o 8 dnů překročiti.

Přes to, že překročení své dovolené přerušením železničního spojení ospravedlňoval, byl dekretem zemské finančí správy pro Podkarpatskou Rus ze dne 27. února 1922, čís. 5862/328-b/III-22 ze služby propuštěn pro hrubé porušení ustanovení §u 28. služební pragmatiky.

Na základě stížnosti, kterou Josef Lippert ministerstvu financí podal, bylo nařízeno řízení, které doplněno prohlášením kvalifikační komise dle §u 11. odst. 2. služeb. pragmatiky a propuštění toto dekretem hlavního finančního ředitelství v Užhorodě ze dne 6. prosince 1923, čís. 40318/603-I, ponecháno v platnosti.

Proti tomuto rozhodnutí podal postižený stížnost ministerstvu financí, která rozhodnutím ze dne 25. února 1924, čís. 12526/24 byla zamítnuta.

Proti rozhodnutí ministerstva financí podal Josef Lippert stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Praze, který dne 26. října 1925, čís. 17189/25 rozhodnutí ministerstva financí pro nezákonnost zrušil.

Hlavním finančním ředitelstvím v Užhorodě byl zaslán postiženému tento přípis:

"Ministerstvo financí sdělilo se zdejším úřadem výnosem ze dne 4. prosince 1925, čís. 15007/25-IV/11a, nález Nejvyššího správního soudu ze dne 26. října 1925, čís. 17189/25, kterým bylo zrušeno rozhodnutí téhož ministerstva ze dne 25. února 1924, čís. 12526/24 pro nezákonnost. Vzhledem k tomu zrušujeme platnost 1. odstavce zdejšího výnosu ze dne 16. dubna 1924, čís. 10748-208-I a-24, jímž s Vámi sdělilo hlavní finanční ředitelství v Užhorodě rozhodnutí ministersva financí ze dne 25. února čís. 12565/24, zrušené výše citovaným nálezem Nejvyššího správního soudu. Současně vás uvědomujeme, že v důsledku toho stává se zdejší rozhodnutí ze dne 6. prosince 1923, čís. 40318/603Ia, pozměněné rozhodnutím uvedeným ve 3. odstavci zdejšího výnosu ze dne 16. dubna 1924, čís. 10748-208-Ia, rozhodnutím konečným, a že proti těmto není opravný prostředek v cestě instanční přípustný. tím současně vyřízena jest Vaše žádost ze dne 12. prosicne 1925 o povolání do služby.

Podepsaní se táží pana ministra financí:

1. Je-li ochoten propuštění Josefa Lipperta ze státní služby dáti znovu vyšetřiti a jemu po zjištění bezdůvodného propuštění přijetí do státní služby umožniti?

2. Je-li ochoten postarati se o to, aby postiženému byla služba i s přídavky do 26. listopadu 1925 vyplacena?

V Praze dne 19. října 1926.

Lanc, inž. Záhorský, Pechmanová, Tučný, Buříval, Hrušovský, Červnika, Langr, Moudrý, Bergmann, Netolický, dr. Patejdl, Procházka, dr. Gagatko, Slavíček, Prášek, Riedl, dr. Franke, Laube, Sladký, David, Mikuláš, Zeminová.

XII/604.

Interpelace

poslance Viléma Brodeckého a soudruhů

ministru vnitra

o zkrácení na požitcích všech od četnictva ku státní stráži bezpečnostní převzatých četnických gážistů,

V r. 1925 a 1926 bylo od četnictva převzato ke státní stráži bezpečnostní celkem asi 500 četnických gážistů. Jest to - mimochodem podotčeno - svědectvím nezdravých poměrů v četnictvu, které je vyznaly ze sboru, k němuž kdysi dobrovolně a s láskou šli.

Četničtí gážisté, kteří přešli ke státní střáži, vykazují započitatelnou služební dobu od 10 do 20 let a byli u četnictva podle této služební doby správně zařazeni. Při přestupu ke stráži bylo jim dekretem zajištěno správné propočítání služební doby v nejkratším čase, jakož i ostatní požitky, na příklad požitek odloučených od rodin v těch případech, kde nebude možno přestouplým společně bydleti s rodinou v místě působiště.

Ač od přestupu těchto strážmistrů ke střáži bezpečnostní uplynul celý rok, dostávají do dnešního dne požitky toliko prvého platového stupně, dokonce ještě dnes podle stupnic a zásad zákona 394/22, tudíž bez ohledu na zákon č. 103/26.

Mimo to se jim nevyplácejí přídavky odloučených od rodin, pokud na ně mají právo, ač podle zjištění ministerstvo financí výplatu těchto přídavků povolilo před několika měsíci.

Skoro ve všech případech se jedná o ženaté lidi, namnoze o otce rodiny, kteří nemajíce bytů, žijí na dvě strany a byli tak vrženi do nezměrné bídy. Zadržováním pak právem jim patřícího požitku jsou vháněni do nezaviněných dluhů. V zájmu státu nelze tomuto bezpříkladnému opomenutí policejní správy přihlížeti a proto se táží podepsaní:

Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby všem k stráži bezpečnosti přestouplým četnickým gážistům byly jejich požitky poukazovány podle platných zákonů a norem a zameziti tak dojem, že se minsterstvu vnitra jedná o to, aby tímto nelidsky tvrdým způsobem byl přerušen hromadný útěk od četnictva?

V Praze dne 22. října 1926.

Brodecký, Geršl, Srba, inž. Nečas, Bečko, Tayerle, Koudelka, Brožík, Pik, Chalupník, Svoboda, Karpíšková, D. Dérer, Johanis, Remeš, Kříž, Jaša, Klein, Biňovec, dr. Winter, Hampl.

XIII/604 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Korlátha a spoločníkov

ministrovi železnic

vo veci Andreja Polláka železničného nádvorníka v Užhorode, prepusteného bez penzie,

Andreja Polláka, železničného nádvorníka v Užhorode, udal jeden jeho nenávistník, Michal Sturcz, jednotlivec, ktorý pre lúpežnú krádež už viackráť bol trestaný, u riaditeľstva dráh v Užhorode, že zo železničného transitu ukradol väčšie množstvo šatstva. Disciplinárny úrad prijal vec za dokázanú a zbavil Andreja Polláka miesta. Orgánovia, vyslaní z Košic, vzali mu pri prehliadke domu takmer všetko jeho šatstvo, ktoré bolo v byte.

Vec dostala sa pred civilný súd, zabývala sa ňou i súdna tabula v Košiciach, ktorá rozsudkom č. To. VI. 55/24/63 sprostila Andreja Polláka obžaloby a uložila riaditeľstvu dráh, aby bolo Pollákovi vrátené všetko šatstvo, ktoré mu bolo pri domovej prehliadke zabavené. Jednu časť zabaveného šatstva riaditľstvo železníc vrátilo, a za druhú časť, ktorá bola medzitým zašantročená, zaplatilo 1540 Kč odškodného.

Vo vedomí svojej neviny a so sprosťujúcim rozsudkom požiadal Andrej Pollák niekoľkokráť o nové disciplinárné pokračovanie, avšak podľa sdelenia riaditeľstva železnic v Košiciach bola žiadosť Pollákova ministerstvom železníc zamietnutá.

Po dobu 26 rokov slúžil Andrej Pollák štátu verne a oddane. Trestaný nikdy nebol, svoju službu konal vždy presne a svedomite. Štvanica zavedená proti nemu bola iba dielom pomsty človeka mravne naprosto sošlého.

Civilný súd dal Andrejovi Pollákovi satisfakciu, prečo tedy ministerstvo železnic zdráha sa tak učiniť?

Andrej Pollák je 60 ročným starcom, ktorý spolu so svojou manželkou už od rokov biedačí, očakávajúc, že pravda vyjde na denné svetlo a že dostane zaslúženú penziu.

Tážem sa pána ministra železnic, či ste ochotní dať vec Andreja Polláka bez odkladu znova vyšetriť, nespravedlnosť voči nemu spáchanú odčiniť a poukázať mu zákonitú penziu odo dňa jeho prepustení?

V Prahe dňa 20. októbra 1926.

Dr. Korláth, Szent-Ivány, Nitsch, dr. Holota, Windirsch, Hodina, Halke, Zeirhut, Weisser, Böllmann, Füssy, Eckert, Koczor, Tichi, Wagner, Fischer, Platzer, Stenzl, dr. Hanreich, Böhm, Heller.

XIV/604 (překlad).

Interpellácia

poslanca Szent-Iványho a spoločníkov

ministrovi financií

o nariadení ministerstva financií zo dňa 22. apríla 1926, čís. 30.639/26-III/9 a,

Nariaďenie ministerstva financií zo dňa 22. apríla 1926, čís. 30.639/26-III/9 a,

povoľuje čo do platenia dane dôchodkovej zamestnancom s úhrnným mesačným platom Kč 608-2000 úľavy tak, že jestliže títo odo dňa 1. mája budú platiť 4% resp. 5% svojích hrubých požitkov, budú týmito mesačnými splátkami sprostení dane dôchodkovej pre dobu sahajúcu do roku 1926.

Toto ustanovenie je voči nedbalým, svojej bernej povinnosti neplniacím úradníkom práve tak humánné, jako je nespravedlivé proti takým úradníkom a penzistom, ktorí svojím berným povinnostiam dosiaľ presne vyhovovali, lebo tí, čo neučinili zadosť svovej poplatnickej povinnosti, budú teraz vo smysle uvedeného nariadenia týmito 4% resp. 5 % splátkami sprosteni dôchodkovej dane na 6 rokov, - kdežto tým, ktorí i dosiaľ plnili svoje berné povinnosti budú tiež strhované mesačne 4-5 % a totiž títo budú platiť vlastne dvakrát a to preto, lebo plnili včas a svedomite svoje zaväzky voči štátu.

Toto jednanie je nespravedlivé a krivda záleží v tom, že nespravedlive postihuje práve tých, ktorí sa dokázali byť riadnymi občany a dobrými poplatníky, - a toto nespravedlivé jednanie nelzä ináč odčiniť len tak, jestliže pán minister financií súrne zakročí, aby všetkým úradnikom, ktori svoju dôchodkovú daň pred nastúpením platnosti tohoto nariadenia z časti alebo cele zaplatili, - včetne samozrejme i všetkých penzistov, - bola celá dosiaľ zaplatená dôchodková daň bez odkladu a v celku vrátená aby ich dôchodková daň upravená bola srážkami ve smyslu citovaného nariadenia.

Tážeme sa preto pána ministra financií:

1. Či ste ochotní túto nespravedlnosť súrne odčiniť?

2. Či ste ochotní bez odkladu vrátiť sumy zaplatené na daň dôchodkovú úradníkom a penzistom, ktorí svojím berným záväzkom dosiaľ dobrovoľne vyhoveli?

V Prahe, dňa 18. októbra 1926.

Szent-Ivány, dr. Holota, Füssy, Windirsch, Platzer, Fischer, Hodina, Halke, Böhm, Zierhut, Weisser, dr. Korláth, Nitsch, Wagner, Eckert, Koczor, Tichi, Stenzl, dr. Hanreich, Böllmann, Heller.

XV/604 (překlad).

Interpelace

poslanců Grünznera, Tauba a druhů

ministrovi vnitra,

aby byl podán zákon o cestářích,

Ve schůzi sociálně-politického výboru dne 1. července 1924 učinil zástupce ministerstva vnitra prohlášení, že vláda zamýšlí podati návrh zákona, jímž se nově upravují platy cestářů a cestmistrů. Vzhledem k tomuto prohlášení usnesla se většina sociálně-politického výboru lneprojednávati podaný iniciativní návrh o tomto předmětu, nýbrž vyčkati, až bude vládní návrh. Nebyl však podán ani v uplynulém zákonodárném období ani nebyl dosud podán sněmovně nové. Několik sněmovních dotazů nemělo žádného výsledku. Poněvadž od doby, kdy zástupce ministerstva slíbil, že bude podán vládní návrh, uplynulo již přes dva roky, tážeme se pana ministra:

Kdy zamýšlí vláda konečně podati poslanecké sněmovně dávno již ohlášený návrh zákona o úpravě platů cestářů a cestmistrů?

V Praze dne 19. října 1926.

Grünzner, Taub, Blatny, Schäfer, Sliwka, Čermák, Kreibich, Heeger, Leibl, Kirpal, Hackenberg, Juran, Pohl, de Witte, Muna Dietl, Kaufmann, Vrtaník, dr. Czech, Schweichhart, Schuster.

XVI/604 (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

ministrovi financí

o postupu berních úřadů v libereckém berním okrese,

V obvodu liberecké berní správy byly v posledních týdnech prováděny berní exekuce. A tam, kde nebylo lze vymoci peněz, berní pohledávky byly hypotekárně zajištěny na nemovitostech dlužníků daní. V mnoha případech lze na tomto postupu berních úřadů poznati, že se užívá jen jediné šablony, neboť bylo zjištěno, že se zakročilo i proti takovým stranám, které již dávno vyhověly svým závazkům. Tímto postupem byly dále, pokud jde o dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku, postiženy také strany, které nejen plně zaplatily dávku z majetku, nýbrž v mnoha případech tyto dávky dokonce přeplatily. Postup berních úřadů v libereckém berním okrese vůči zemědělcům jest v této době úplně neospravedlněný. Zemědělci jsou ještě zaměstnáni svážením sklizně, mimo to pracují na osevech a dosud jim zbylo málo času, aby částečně zpeněžili výtěžek sklizně. Proto nemají po ruce volných peněz. Ostatně za letošní sklizeň získají jen velice málo peněz, poněvadž výtěžek obilí a žita je úplně nedostatečný. Postup berního úřadu, jejž za těchto poměrů lze nazvati nejen nespravedlivým, nýbrž také bezohledným, působí neobyčejné rozčilení. Tam, kde bylo nařízeno hypotekárně zajistiti berní pohledávky, musí postižené strany platiti ještě také zbytečné útraty, jimž se bylo lze zcela dobře vyhnouti, kdyby byly berní úřady s pochopením pohlížely na situaci zemědělství.

Tážeme se tedy pana ministra financí:

1. Vydal rozkaz, aby takovým způsobem byly vymáhány daně?

2. Ví o postupu berních úřadů v libereckém berním okrese?

3. Ne-li, je ochoten učiniti opatření, aby bylo přiměřeně přihlíženo k platební síle poplatníků v libereckém berním okrese?

4. Je dále ochoten naříditi, aby přeplatky na dávku z majetku a z přírůstku na majetku byly započteny na účet dlužných a běžných daní?

5. Jest dále ochoten naříditi, aby poplatníci dostali konečně jasné vyúčtování zaplacených a splatných daní?

V Praze dne 19. října 1926.

Windirsch, Szent-Ivány, Stenzl, dr. Korláth, dr. Holota, Halke, Schubert, Füssy, Nitsch, Heller, Weisser, Böhm, Koczor, Fischer, Eckert, Zierhut, Platzer, Böllmann, Tichi, Wagner, Hodina.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP