II. volební období | 3. zasedání |
I. posl. Tománka, dra
Jurigu, Macháčka a spol min. zemedelstva v záležitosti
Zemedelskej Rady,
II. posl. dra Gátiho, Mondoka, Sedorjaka a súdr.
min. zemedelstva o krivdách, ktoré utrpelo zemedelské
obyvateľstvo obce Dercena
při prevádzaní pozemkovej reformy a tým,
že mu odňatá bola poda dosial užívaná,
III. posl. Tauba, Schäfera,
Leibla a druhů min. sociální péče
o vybudování sociálního pojištění,
o reformě pensijního pojištění
soukromých zaměstnanců a o úrazovém
pojištění,
IV. posl. Pika, Remeše a
soudr. min. financí o zastavení přídělu
státních stavebních losů na stavby
obytných domů pro státní a veřejné
zaměstnance,
V. posl. Procházky, Buřívala
a spol. min. železnic a národní obrany započítání
služby vojenské ztrávené dobrovolně
na Slovensku,
VI. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky, Pechmanové a spol. min. financí
o výkladu §u 17 odst. 2 zákona ze dne 22. prosince
1924, čís. 286 Sb. z. a n.,
VII. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky, Pechmanové a spol. min. financí
o výplatě kilometrovného berním exekutorům
na Podkarpatské Rusi,
VIII. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky, Pechmanové a spol. předsedovi
vlády o vládním nařízení
ze dne 16. července 1926 čís. 145 Sb. z.
a n.,
IX. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky, Pechmanové a spol. min. financí
o placení daní z příjmu za minulá
léta státními zaměstnanci na Slovensku
a Podkarpatské Rusi,
X. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky, Pechmanové, Riedla a spol. vládě
o přeřazení míst do vyšší
skupiny činovného,
XI. posl. Lance a spol. min.
financí o propuštění Josefa Lipperta,
úředníka důchodkového kontrolního
úřadu v Užhorodě,
XII. posl. Brodeckého
a soudr. min. vnitra o zkrácení na požitcích
všech od četnictva ku státní stráži
bezpečnostní převzatých četnických
gážistů,
XIII. posl. dra Korlátha
a spol. min. železnic vo veci Andreja Polláka železničného
nádvorníka v Užhorode, prepusteného
bez penzie,
XIV. posl. Szent-Iványho a spol. min. financií
o nariadení ministerstva financií
zo dňa 22. apříla 1926, čís.
30.639/26-III/9 a,
XV. posl. Grünznera, Tauba a druhů
min. vnitra, aby byl podán zákon o cestářích,
XVI. posl. Windirsche a druhů
ministrovi financí o postupu berních úřadů
v libereckém berním okrese,
XVII. posl. dra Schollicha a
druhů min. vnitra o postupu novojičínské
okresní politické správy proti městu,
Slovenská Zemedelská
Rada po päť ročnom učinkovaní nevykazuje
očakávaných výsledkov. Na príčiny,
tohoto zjavu posvietili sme v dennej tlači a označili
sme i žiadúcnu nápravu. Zaintresované
orgány v tejto veci pod ťarchou dôkazov
mlčaly. Ako vady vo správe Zemedelskej
Rady boly označené menovite: majorizovanie ústavu
v každom jeho článku strnou agrárnou,
nedodržovanie jeho štatútov, neujasnený
pomer k iným štátnym ustanovizniam zemedelským,
macošské zaobchádzanie s úradníctvom
slovenským a nesprávnosti pri udelovaní štátnych
subvencií.
O reorganizácii stopujúcej
nápravu malo sa rokovať 15. septembra t. r. za Vášho
predsedania v Bratislave. Výsledok tohoto rokovania
bol však ten, že sa dotknul len jedného bodu
vytýkaných vád a sice kolízie medzi
Zemedelskou Radou a župnými zemedelskými
orgány. Rezultát v tomto bode dosiahnutý
je však v protive so zásadou demokratickosti
a autonomnosti, na ktorých zásadách práve
tento ústav bol vybudovaný. Ostatné body
zostaly rokovaniu nepovšimnuté.
Preto dolupodpísaní upravujeme na pána ministra
dotaz:
1. Či má vedomie
o tom, že Zemedelská Rada je spolitizovaná
stranou agrárnou, že predsednictvo, výbor Zemedelskej
Rady a delegáti valného shromaždenia sú
výlučne príslušníkmi agrárnej
strany že žiadosti o podporu sú vybavované
po predbežnom dobrozdaní sekretariátu
agrárnej strany, že do komisií daňových
vysiela Zemedelská Rada len stúpencov agrárnej
strany?
2. Či má vedomie
o tom, že tenajšie predsedníctvo Zemedelskej
Rady je irregulárne nakoľko je menované poťažne
volené proti zneniu §§ 5. a 7. štatútov?
a že požíva plat proti zneniu § 16. stanov?
3. Či si to uvedomuje
pán minister, že doplnenie výboru Zemedelskej
Rady župnými zemedelskými decernentami je proti
zásade autonomnosti ústavu?
4. Či má vedomie
o tom pán minister, že rozpočet Zemedelskej
Rady sa vôbec nerešpektuje a že výdaje
Zemedelskej Rady kryté sú nepravidelne udelovaním
almužny sekčných šéfov v ministerstve
zemedelstva?
5. Či má vedomie
o tom pán minister, že slovenské úradnictvo
Zemedelskej Rady po 4-5 ročnej službe z viny
Zemedelskej Rady, potažne z viny samého ministerstva
zemedelstva doposial zväčša neni ešte definitívne
menované, čím následkom zákona
č. 103 z roku 1926 ztráca nárok na prepočítanie
služobných rokov. Či je ochotný pán
minister menovať ich s ohľadom na ich služobnú
dobu v tej platovej stupnici, ktorá by im bola prináležala
i s ohladom na "slov. výhodu", ako ju obdržali
ostatní zamestnanci z korunných zemí?
Či má vedomie o tom pán minister, že
slovenské odborné úradnictvo je len v subalternej
službe, že z politických
pohnutiek je stále preháňané a ináč
v práci hatené? Či vie pán minister,
že penzijné pomery úradníctva Zemedelskej
Rady sú vôbec neupravené?
6. Či je ochotný
pán minister v týchto veciach v obore
svojej pôsobnosti previesť nápravu?
Obec Dercen leží v okrese
Mukačevo v Podkarpatskej Rusi ,v území
panstva Schönbornového,
obyvateľstvo počíta skoro 2000 duší,
a je výlučne malým gazdom, bezzemkom a nemajetným.
Pozemky ležiace v chotári uživalo obyvateľstvo
obce od r. 1919 a to asi 500 jutár z časti
za polovicu naturálneho výnosu a od doby platnosti
zákona č. 68 z r. 1922 za peňažné
pachtovné.
V Nižnom Kerepeci súsedacom,
s obcou a s ňou takmer sostavänom má
Schönbornové panstvo
mimo lesného statku asi 1800 jutár pôdy, z ktorej
bolo od r. 1919 230 jutár prepachtované, a 97 jutár
je pašienkom. Od r. 1925 gazdovali obyvatelia obce Dercena
na 490 jutár pôdy.
Teraz vraj rozhodol pozemkový
úrad tak, že asi medzi 500 obyvateľov Nižného
Kerepeca rozdelí zo zabranej pôdy 500 katastrálnych
jutár ornej pôdy do vlastnictva, 230 kat. jutár
bude zbytkovým statkom, 250 kat. jutár použije
ku vnútornej kolonizácii a dá ju do vlatníctva
17 kolonistom a z pôdy najplanejšej kvality dostane
sa len 160 kat. jutár takmer 2000 duší počítajúcemu
obyvateľstvu Dercena. I z týchto 160 jutár
je 97 jutár pašienkom a len 63 jutrá
sú ornou pôdou.
To znamená, že 500
obyvateľom Nižného Kerepecu dostane sa trikráť
tak veľká a tedy na 500 obyvateľov pripadne 500
jutár a na 2000 obyvateľov 160 jutár. Tento
vražedný plán pozemkového úradu
znamená i to, že 17 kolonistom dostane sa 250 jutár
pôdy a 2000 obyvateľov, ktorých každý
predok vzdelával chotár obce Dercena, môže
gazdovať len na 160 jutrách.
Táto do neba volajúca
nespravedllnosť je kriklavým príkladom kortešovského
systemu pozemkového úradu a roztrpčuje až
do krvi ubohý ľud obce Dercena. Plán pozemkového
úradu je zlomyseľný a zároveň
hlúpy, lebo nepočíta s pomery a vyvolá
revolučnú náladu nielen v obce Dercenen,
ale vo všetkých obciach mukačevského
okresu, ktoré sú už beztoho veľmi roztrpčené.
Rozhorčený
ľud obce Dercena už sa tým ani netají,
že radši zomrie v obrane svojej pôdy, než
aby umrel hladom, budeli mu pôda odňatá. Protekčný
system pozemkového úradu pripravuje tedy s naprostou
istotou revolúciu v Podkarpatskej Rusi.
Včas tážeme
sa tedy ešte pána ministra:
1. Či viete o tom, že
štátny pozemkový úrad zamýšľa
obyvateľstvo obce Dercena vylúčiť z držby
pozemkov v chotári ležiacích a obyvateľstvom
obce Dercena už od rokov užívaných, ač
počet zemedelského obyvateľstva obce Dercena
činí 2000 duší a toľko ľudí
nemôže sa uživiť zo 160 jutár, z ktorých
97 jutár sú pašienky?
2. Či ste ochotní,
pane minster, pôsobiť k tomu, že - keď
už pozemkový úrad nepridelí obyvateľom
obce Dercena viac pôdy - aby ponechal v držbe
obyvateľom obce Dercena aspoň tú pôdu,
ktorú dosiaľ vzdelávali?
Dne 1. července 1926 nabyl
účinnosti zákon o pojištění
dělníků pro nemoc, invaliditu a stáří.
Již před tímto návrhem počala
pravá štvanice proti sociálnímu pojištění,
a když zákon nabyl účinnosti, stala
se ještě prudší. Není snad ani
jedné schůze podnikatelských organisací,
kde by se neútočilo na sociální pojištění.
Občanský tisk podporuje tyto pletichy, ba dokonce
politické strany, jejichž parlamentní zástupci
pro tento zákon hlasovali, účastní
se útoků na sociální pojištění.
Poněvadž tento zákon se
provádí teprve krátkou dobu, nelze vážně
mluviti o nějakých praktických zkušenostech,
pokud jde o jeho účinky, a jest zřejmo, že
při tom nejde o věcné, nýbrž
o veskrze tendenční stanovisko, jež povstalo
pozuze z nepřátelství proti sociálně
politickým institucím.
Při tom stačí srovnati platný zákon
snávrhem, jjž kdysi vypracovali odborníci,
- a jenž nikterak nevyhovuje úplně stanovisku
dělnictva, - abychom poznali, že již při
vypracování vládního návrhu,
ale ještě více během politických
a parlamentních vyjednávání
stanovisko podnikatů častokráte zvítězilo
nad věcnými, nutnými požadavky sociáního
pojištění. Také my víme, že
tento zákon jest nedostatečný, ale reformu
vyhovující věcným požadavkům
bylo by lze provésti jen tak, že by se zvýšily
dávky, přísně by
se provedla jednotnost pojištění a zřídila
by se úplná samospráva. Ale proti každému
zhoršení, jež by ještě znehodnotilo
zákon beztoho nedokonalý, dlužno v zájmu
věci co nejrozhodněji bojovati.
Tyto útoky na sociální
pojištění dělníků jsou
tím povážlivější, poněvadž
celá soustava sociálně pojiš'tovacího
zákonodárství má ohromné mezery,
a vyplniti je co nejdříve jest naléhavým
požadavkem dělníků a zaměstnanců.
Pensijní pojištění zaměstnanců
potřebuje již dávno reformy pro hospodářský
rozvoj válečné a poválečné
doby. Vláda však ničím nepřispívá,
aby návrh, o němž již více než
rok jednají příslušné odborové
organisace, dozrál k parlamentnímu projednávání.
Právě tak naléhavá
jest reforma zákona o úrazovém pojištění
dělnictva. Toto pojištění stále
ještě je v podstatě omezeno na dělníky
v podnicích, kde se užívá motorových
zařízení.
Tím jsou zemědělští
a lesní dělníci skorem úplně,
a také dělníci v drobných živnostenských
podnicích v široké míře vyloučeni
z úrazového pojištění. Jsou však
také vystaveni nebezpečí úrazů
při provozu a pro svůj špatný sociální
a hmotný stav potřebují, nastane-li takový
případ, skorem ještě více ochrany
a péče, než osoby, jež do úrazového
pojištění jsou pojaty. Jest tedy nezbytně
nutno rozšířiti úrazové pojištění
na všechny druhy dělnictva,
zvláště na dělníky zemědělské.
Podepsaní táží
se tedy vlády:
1. Jest vláda ochotna čeliti
všem útokům proti sociálnímu
pojištění a všemi prostředky zabrániti
jakémukoliv zhoršení?
2. Jest vláda ochotna podati
sněmovně ještě v tomto zasedání
návrh reformy nemocenského pojištění
a pensijního pojištění soukromých
změstnanců?
3. Jest vláda ochtona podati
sněmovně ještě v tomto zasedání
návrh novely k zákonu o úrazovém pojištění
dělníků, jíž by se úrazové
pojištění rozšířilo na všechny
osoby, které jsou podrobeny zákonu ze dne 9. října
1924, č. 221 Sb. z. a n. ?
Podle zaniklého zákona o stavebním ruchu
bylo ustanoveno, že se poskytuje peníz až do
600.000.000 Kč k účelu stavby obytných
domů pro státní a veřejné zaměstnance.
Toto opatření bylo velmi účelné,
neboť obce a jiné veřejné korporace
mohly zakoupiti státní stavební losy prostřednictvím
ministerstva veřejných
prací. Toto ministerstvo za plnou hodnotu zakoupených
losů budovalo v městech, nouzií bytovou postižených,
obytné domy pro státní a veřejné
zaměstnance, čímž řešena
nejen krise abytová, ale současně i nezaměstnanost.
Zvláště pak od té doby,
kdy zanikl zákon o stavebním ruchu a kdy veškeré
podnikání stavebně bytové bylo ochromeno,
osvědčil se tento způsob řešení
bytové otázky. Stát snadno a beze ztrát
odprodal veliké množství státních
losů stavebních, státní a veřejné
zaměstnanectvo získalo byty,
dělnictvo a živnostnictvo stavebních odborů
a živností získalo zaměstnání.
Celá veřejnost,
interesovaná města, státní a veřejní
zaměstnanci byli před třemi měsíci
překvapeni zprávou, že stavebně bytové
podnikání na podkladě losové akce
bylo zastaveno, objednávky losů anulovány
a všechny projekty staveb zrušeny. Při tom nejvíce
překvapilo, že ze zákonem ustanovené
kvoty 600,000,000 Kč bylo pro stavebně bytovou akci
vyčerpáno pouze 450,000,000 Kč, takže
zbytku 150,000,000 Kč pro naznačený účel
nebylo použito. Toto
překvapující opatření ministerstva
financí, které zastavilo prodej státních
stavebních losů, těžce poškodilo
mnoho měst a obcí v republice, poškodilo bezbytné
a špatně bydlící státní
a veřejné zaměstnance, kteří
jsou bez bytu nebo špatně bydlí
a způsobilo, že nezaměstnanost ve stavebních
odborech a živnostech se zvětšila.
Z těchto důvodů
táží se podepsaní:
1. Jest pan ministr ochoten vysvětliti,
proč tak účelná akce stavebně-bytová
byla zastavena?
2. Jest pan ministr ochoten vysvětliti,
k jakým účelům bylo použito zbývajících
losů za část 150,000,000 Kč neupotřebenou
na stavby obytných domů pro státní
a veřejné zaměstnance a proč porušen
zákon?
Výnosem min. železnic
ze dne 24. září 1921, čís.
53924, par. 6. přiznáno započítání
dobrovolné vojenské služby všem zaměstnancům
nastoupivším do železničních služeb
před 1. zářím 1919, ježto se
na ně vztahuje ustanovení zákona ze dne 9.
dubna 1920, čís. 222 Sb. z. a n.
Stálý dělník
František Turčínek, od odboru pro udržování
dráhy v Uh. Hradišti I,, nastoupil do služeb
dráhy 13. listopadu 1913. Pracoval nepřetržitě
do 10. listopadu 1918. V oné době konány
přednášky o hrozícím nebezpečí
naší samostatnosti na Slovensku, mladí, zbraně
schopní mužové vybízeni k obraně
vlasti.
Turčínek uposlechnuv
výzvy, s nadšením přihlásil se
jako dobrovolník do českoslov. vojska, obdržev
k onomu kroku svolení od odboru Hradiště I
nastoupil k vojsku a sloužil na Slovensku až do 20.
září 1920.
Navrátiv se churav, hlásil
se okamžitě do služeb dráhy, po uzdravení
byl 29. listopadu 1920 zvovupřijat na svoje dřívější
místo. Dle par. 86 služebního řádu,
nedefinitivní zaměstnance službu vojesnku nastoupivší
považován je za propuštěného ze
služeb železničních.
Turčínek podal si
zádost na řed. českoslov. drah v Brně,
o stabilisaci tra'tovým pomocníkem dle směrnic
výnosu min. železnic z 20. června 1925 čís.
27075-pres/1, neboť výnos min. žel. ze dne 7.
října 1924, číslo 46202-pres/2, stabilisaci
do označené kategorie umožňoval.
Ředitelství dle
platných směrnic zamítlo pod č. 16/322a-I-25,
žádost turčínkovu, proto podal stížnost
min. železnic jež, číslem 12561-26 pres/2,
opětně stížnost zamítlo proto,
že nebyl nucen nastoupiti vojenskou službu, ale sám
službu železniční dobrovolně opustil.
Je zajisté aktem nejvyšší
spravedlnosti, by člověku svoji národní
povinnost plnícímu, byla do čekací
doby započítána nejen služba před
nastoupením dobrovlovné služby u českoslov.
vojska, nýbrž i služba vojenská, jež
musí býti za všech okolností považována
za rovnocennou s bývalou rakouskou službou vojenskou.
Podepsaní se táží:
Je pan ministr železnic ochoten
v tomto i v podobných případech vydati nařízení,
by zaměstnanci, na nichž nynějšími
nařízeními pácháno jest bezpráví,
měli uvedené vojenské služby započítány
do služby železniční?
Je pan ministr národní
obrany ochoten přivoditi zrovnoprávnění
vojenské služby u československého vojska
s rakouskou vojenskou službou?
Odstavec 2 §u17. zákona ze dne 22. prosince 1924,
čís. 286 Sb, z a
n. ustanovuje, že má-li, nebo nabude-li někdo
vedle nároku na státní odpočivné
nebo zaopatřovací požitky, ještě
nárok na aktivní požitek státní
nebo nestátní veřejný, snižuje
se výplata státního odpočivného
nebo zaopatřovacího požitku na polovinu,
je-li však státní odpočivný nebo
zaopatřovací požitek vyšší,
o polovinu nižšího požitku.
Paragraf 20 odstavec 1) pak praví,
že státními aktivními, odpočivnými
a zaopatřovacími požitky rozumí se aktivní
a odpočivné (zaopatřovací) požitky
státního zaměstnance, případně
zaopatřovací požitky vdovy (oprávněné
družky) po něm, jakož i odpočivné
zaopatřovací požitky jiných zaměstnanců
a vdov po nich, vyplacené z prostředků státních
nebo z prostředků ústavů, podniků
a fondů státních a státem spravovaných,
neb jejich zaopatřovacích ústavů.
Paragraf 22 odstavec 1) praví:
"Pokud se jinak nestanoví, vztahují se ustanovení
dílu I. na všechny státní zaměstnance,
t. j. všechny zaměstnance státu, ústavů,
podniků a fondů státních a státem
spravovaných, čítajíc v to i dělníky,
jakož i příslušníky četnictva
a vojenské osoby z povolání.
Z tohoto znění citovaných
paragrafů vykonstruovalo ministerstvo financí výklad,
obsažený ve sdělení ze dne 28. dubna
1926 čís. 26984/VII-18, k dotazu ministerstva pošt
a telegrafů ze dne 22. srpna 1925, čís. j.
34101/I-25, jímž rozhodlo, že nastává
kumulace požitků při služebním
použití percipientů státních
odpočivných požitků jako pošt.
pomocníků a poštovních poslů,
neb výpomocných sil za přesčasné
a že i tyto příjmy těchto kategorií
nutno považovat za aktivní požitek státní
ve smyslu § 17. odst. 2 bod 1.
Tento výklad mnisterstva
financí považujeme za naprosto násilný
a odporující nejen duchu zákona, ale i úmyslu
zákonodárce, neboť na výslovný
dotaz interpelanta v soc. politickém výboru, při
projednávání zákona čís.
286 bylo zástupcem vlády prohlášeno,
že na případy a požitky v předu
uvedené se kumulace nevztahuje, nýbrž že
aktivním požitkem míní e požitek
stálý, trvalý a pravidelný plně
zaměstnané síly, nikoliv však požitek
nepravidelný, dočasný,
neb jen při částečné zaměstnanosti
požívaný. Ostatně § 21 odst. 2)
praví, že se má přihlížeti
k celkovým stálým požitkům.
Důvodová zpráva
k zákonu čís. 286/1924 nepodléhaly
zkrácení z důvodů kumulace a že
tudíž příkrý výklad mnistersva
financí odporuje citované důvodové
zprávě a tudíž duchu zákona.
Konstatujeme dále, že
praxe, nařízená ministerstvem financí,
není administrativně jednoduchá, nýbrž
naopak velmi složitá, takže sami referenti zemských
finančních ředitelství interpelantovi
prohlásili, že úprava odpočivných
požitků podle § 17 je nadměrně
zatěžuje a brzdí hladké a včasné
poukazování pravidelných odpočivných
a zaopatřovacích požitků, nač
si pensisté pravidelně velice stěžují
a stížnosti tyto byly již častěji
v parlamentě přednášeny
i samotnými poslanci. - I v tomto případě
jest praxe ministersva financí v rozporu s duchem zákona.
Na konec konstatujeme, že
výklad ministerstva financí není sociálně
spravedlivý, neboť postihuje ty nejmenší
z nejmenších a sociálně nejslabší
zaměstnance s malou pensí, pro úraz, nemoc
neb restricki z aktivní služby propuštěné,
kteří zastávají neplně honorované
a výpomocné funkce, s neplným zaměstnáním,
jichž stát potřebuje, ale nemůže
honorovati tak, aby z tohoto honoráře mohl žíti
člověk bez jiného příjmu.
Jest tudíž citovaná
praxe a výklad ministerstva financí po třetí
v rozporu s duchem zákona a úmyslem zákonodárce
tím spíše, když pošt. pomocníci
a pošt. poslové nejsou placeni přímo
ze státní pokladny, nýbrž příslušný
výměrek poukazje se přednostovi úřadu,
který ho likviduje a není dle platných předpisů
nikomu povinen skládati účtů, jak
výměrkovou sílu honoruje, poněvadž
na svoji odpovědnost obstarává výměrkované
úkony.
V důsledku toho táží
se podepsaní pana ministra financí:
1. Ví pan ministr o této praxi?
2. Jest pan ministr ochoten zrušiti
citovaný výnos mniisterstva financí ze dne
28. dubna 1926, čís. 26984/VII-18 pro nezákonnost
a neudržitelnost, poněvadž jest v rozporu s duchem
zákona ze dne 22. prosince 1926 čís. 286,
Sb. z. a n. a s úmyslem zákonodárců?
3. Jest pan ministr ochoten sděliti
podepsaným, co v této věci zařídil
aneb zaříditi hodlá?
Hlavní finanční
ředitelství v Užhorodě výnosem
ze dne 1. září 1922 čís. 29751/463
Ib povolilo, aby bylo berním exekutorům na Podkarpatské
Rusi poukazováno dle předložených cestovních
denníků kilometrovné ve výši
1 Kč za 1 km. Může-li exekutor použíti
vlaku, bude mu refundováno cestovní III. třídy.
Kilometrovné vyplácí se za cesty, konané
od obce k obci, nikoliv za cesty po obci.
Ustanovení toto platí
od 1. října 1922 a nebylo dosud odvoláno.
Přes to nevyplácí se berním exekutorům
na Podkarpatské Rusi řádně ani kilometrovné
ani jízdné ba ani to, co mají smlouvou a
dekretem zaručeno.
§ 7. odst. c) smlouvy zní:
"Použijete-li při služební cestě
železnice, nahradí se vám lístek III.
třídou osobního vlaku."
V dekretu pak se praví:
"Při cestách mimo služební místo
přísluší Vám paušál
cestovní 3 Kč a přídavek k němu
15 Kč, tedy úhrnem Kč 18,--. Mimo to nahradí
se Vám při služebních cestách
lístek III. třídy osobního vlaku."
Berní exekutoři
Jan Janda a Josef Jirásek, od berního úřadu
ve Velké Sevljuši nedostali dosud ani kilometrovné
ani cestovné, ačkoliv několikráte
toto u hlavního finančího ředitelství
v Užhorodě reklamovali.
Jan Janda má od 1. října
1922 do 30. července 1926 obdržeti na kilometrovném
obnos Kč 5,673,--.
Poněvadž jsou takto
zadržovány uvedené příplatky
téměř všem berním exekutorům
na Podkarpatské Rusi, vznášíme k panu
ministrovi financí tento dotaz:
1. Ví pan ministr financí
o těchto poměrech a jest ochoten naříditi,
aby berním exekutorům na Podkarpatské Rusi
bylo pravidelně poukazováno co jim po právu
náleží, a aby cestovné a kilometrovné
příplatky nebylyl jim zadržovány?
2. Jest pan ministr financí
ochoten sděliti podepsaným, co v této věci
zařídil?