Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podle § 3. vlád. nař. ze dne 18. října 1923 č. 204 Sb. z. a n., kterým se upravují obvody a sídla finančních úřadů na Slovensku, byl ministr financí zmocněn, aby také obvody a sídla berních komisí, tedy i odhadních komisí pro daň dôchodkovou stanovil, respektive určil až do odvolání a to ve formě vyhlášky ministerstva financí.

takovýmto způsobem bylo stanoveno sídlo odhadní komise pro daň dôchdkovou a to pro oba berní okresy, Rimavskou Sobotu a Veledin, které byly upraveny podle okrasních úřadů, v Rimavské Sobotě vyhláškou ministerstva financí ze dne 3. prosince 1924 č. 265 Sb. z. a n.

§ 38 zák. čl. X : 1909, rovněž v interpelaci citovaný, není v platnosti, když odhadní komise skládá se podle předpisů §u 55 zák. čl. X : 1909, kteréžto předpisy byly částečně modifikovány ustanoveními č. 4 §u 11 zák. čl. XXVI : 1916. Výtka interpelace, že odhadní komise nebyla náležitě podle zákona obsazena, nespočívá na skutečnosti.

Všichni členové odhadní komise a to jak jmenovaní tak i volení bydlí v obvodu odhadní komise, nebyl tedy porušen příslušný předpis §u 55 zák. čl. X : 1909.

Není právní normy, že mezi členy odhadní komise musí býti jedna osoba, která absolvovala právnická studia, podle možnosti advokát. Má-li sídlo advokátní komora

v obvodu municipia (župa, město s municipielním právem), respektive - následkem nastalé změny co do úpravy sídla odhadní komise analogicky - v obvodu té které odhadní komise, volí do ní jednoho řádného a jednoho náhradního člena valná hromada advokátní komory.

Na Slovensku je pouze jedna advokátní komora a to se sídlem v Turčanském sv. Martině; neodporuje tedy složení odhadní komise ani v tomto směru zákonu.

V komisi jsou zemědělci dostatečně zastoupeni, t. j. třemi řádnými a třemi náhradními členy, z nichž tři jsou kromě polního hospodářství také jinak samostatně výdělečně činnými.

Je sice pravda, že není v komisi zemědělec jako řádný člen z okrasu veledínského (jmenován je z tohoto okresu jen jeden rolník jako náhradní člen), to však neodporuje zákonnému ustanovení a ostatně, nehledě k tomu, tímto složením odhadní komise nemohli utrpěti zemědělci okresu veledínského žádné újmy ani po stránce materielní, ježto jakost pozemků, způsob jejich obhospodařování, jakož i výrobní hospodářské poměry okresu Rimavsko-Sobotského, takže členové komise z okresu tohoto jsou plně obeznámeni s hospodářskými poměry sousedního okresu veledínského a mohou tedy se stejným výsledkem zastupovati i zájmy zemědělců tohoto okresu.

Nezakládá se na skutečnosti tvrzení interpelace, že by většina členů odhadní komise byla závislá na vládě, ba naopak možno tvrditi, že vyjma předsedu odhadní komise, který je státním zaměstnancem, ani jeden z členů komise není v závislém poměru na vládě. Ze řádných členů jeden je výlučným zemědělcem, dva mají mimo polní hospodářství ještě jiné výdělečné zaměstnání podléhající dani výdělkové, jeden je obchodníkem, jeden je mlynářem, jeden je notářem v. v., konečně jeden ředitelem továrny.

Odhadní komise skládá se jen z 8 řádných a 7 náhradních členů a není tedy možno při jmenování členů komise přihlédati ke všem žádostem všech vrstev poplatnictva, pokud jde o obsazení míst členů odhadní komise.

Co se týká výtky, že při vyhotovování návrhu na zdanění zemědělců nebylo šetřeno ustanovení § 16 úpravy č. 127.000 z r. 1916 a že nebyl čistý důchod přizpůsoben obvyklému nájemnému placenému z podobného polno-hospodářského majetku, nutno poznamenati, že uvedená ustanovení mají na mysli jen případy, v nichž není jiného zákonitého prostředku pro spolehlivější zjištění důchodu. Zjišťování pak důchodu na základě placeného pachtovného je dnes měřítkem velmi nespolehlivým již proto, že je toto pachtovné, byla-li uzavřena pachtovní smlouva nová, daleko vyšší než pachtovné při smlouvách uzavřených třeba v téže obci v letech válečných. V daném případě vypracovány byly proto v základě odborných dobrozdání a podle dat státního statistického ústavu tak zvané "Směrnice", jichž užíval úřad daň vyměřující jako pomůcky, při jejíž použití byly jednotlivé obce zařaděny úřadem po případě finančními komisemi do příslušných bonitních tříd podle katastrálního čistého výtěžku; na tomto podkladě, jímž bylo lze zjistiti výnosy zemědělské spolehlivěji a přesněji než použitím ustanovení § 16 úpravy, byl jednotlivě vypočten důchod se zřením k obvyklému obhospodařování pozemků v tom kterém místě. Při sestavování směrnic pokusil se ovšem finanční úřad v několika poradách dohodnouti se se zemědělskou radou pro Slovensko a jinými zemědělskými organisacemi o výpočtech výnosů zemědělských v jednotlivých oblastech. Jednání nevedlo ale k cíli pro nepoměrně nízké odhady expertů těchto organisací oproti výpočtu místních znalců.

Tvrzení interpelace, že byl jednoho katastrálního jitra navrhován čistý výnos ve výšce 1.000 až 2.000 Kč, zdaleka nesrovnává se se skutečností. Ohledem na jmenované směrnice byly obce v obvodu odhadní komise se sídlem v Rimavské Sobotě na základě statistických a odborných dat, předešlou odhadní komisí již přijatých, a podle průměrného katastrálního výnosu zařaděny do čtyř bonitních tříd. Čistý výnos z jednoho katastrálního jitra v jednotlivých třídách byl navržen podle rozlohy pozemků od 1 až do 100 katastrálních jiter mezi 430 Kč a 1260 Kč. u polního hospodářství rozlohy 10-300 katastrálních jiter navrhován byl příjem podle směrnic pro rozlohy od 50-100 katastrálních jiter vypočtených. U polního hospodářství od 300-1000 katastrálních jiter sníží se tyto směrnice o 30% a při každých dalších 1000 katastrálních jiter o 5% až nejvýše o 50%.

Odhadní komise znalá místních poměrů, nehledíc ovšem k případům, kde individuelní poměry tohoto kterého poplatníka to odůvodňovaly, neodchýlila se vůbec od návrhů, nýbrž vzala tyto za své. Tato okolnost nasvědčuje tomu, že vypočítané příjmy z polního hospodářství odpovídají místním poměrům a nejsou vůbec přemrštěny.

Právem může se tedy předpokládati, že odhadní komise nemohla míti podstatného důvodu pro odchýlení se od navrhovaných částek, neboť kdyby bývala měla k tomu nejmenších důvodů, určitě by tak byla učinila, také již vzhledem k přirozené okolnosti, že členové odhadní komise z poplatníků mají vždy na mysli v prvé řadě prospěch poplatníků a spoluobčanů.

Podati přiznání daně dôchodkové povinen je každý, jehož úhrnný příjem přesahuje 6.000 Kč. Podá-li některý poplatník přiznání opožděně, t. j. po uplynutí všeobecné lhůty ve vyhlášce stanovené, anebo nepodá-li přiznání ani na pobídku podle § 34 zák. čl. X. 1909, předepíše se mu trestní přirážka podle § 36 téhož zákonného článku modifikovaného ustanovením bodu 7. §u 11 zák. čl. XXVI : 1916. Upustiti od používání tohoto zákonného ustanovení není možno, jednak, že by to odporovalo zákonným předpisům, hlavně však také proto, že právě touto sankcí přinutí se poplatníci k spoluúčinkování při ukládání daně dôchodkové a že se tím do jisté míry zamezí, aby poplatníci svoji pasivitou ztěžovali přípravné práce vyměřovacích úřadů. Ostatně neodpovídalo by ani spravedlnosti, kdyby se s poplatníky, kteří neplní svých daňových povinností nakládalo stejně jako s těmi, kteří své povinnosti správně vykonávají.

V Praze dne 21. září 1926.

Podle ustanovení 1. odstavce § 56 živnostenského zákona čís. 259/1924 může každý živnostník kromě své hlavní provozovny zříditi závody vedlejší nebo sklady (prodejny). Vedlejší závody musí však co do živnostenského oprávnění býti totožným s hlavní provozovnou jinak umožnilo by se obcházení předpisů živnostenského zákona ve příčině průkazu pro živnosti řemeslné.

Není tedy třeba nové zákonné úpravy, neboť podle nyní platných zákonných předpisů nesmí majitel živnostenského oprávnění znějícího na výrobu obuvi po továrensku provozovati správkárny obuvi po řemeslnicku jakožto vedlejší závody.

Pokud jde o firmu T. A. Baťa ve Zlíně nutno upozorniti, že majitel této firmy Tomáš Baťa má živnostenské oprávnění na výrobu obuvi po továrensku a též živnostenský list znějící na řemeslnou živnost obuvnickou. Jako živnostník-řemeslník může Tomáš Baťa ve smyslu 1. odst. §u 56 a §u 1 odst. 1. zákona čís. 155/1925 na území Slovenska a Podkarpatské Rusi zříditi po řemeslnicku provozované správkárny obuvi jakožto vedlejší závody řemeslné živnosti obuvnické.

Pokud jde o výpomoc malořemeslníkům za dnešních nesnadných hospodářských poměrů, ministerstvo obchodu snaží se umožniti živnostníkům mechanisaci dílen v zájmu zlepšení jejich provozu a ulehčení konkurence s výrobou průmyslovou, a to jednak pomocí živnostenských strojových družstev, k jichž vybudování a posílení ministerstvo obchodu systematicky pracuje, jednak pak přímo poskytováním strojových zápůjček jednotlivým výrobním družstvům živnostenským v případě zvláštního zřetele hodných, pokud by první způsob podpory nebyl možný, resp. postačitelný. V tom směru ministerstvo obchodu zvláštní zřetel věnuje potřebám dotyčných kruhů živnostenských na Slovensku.

V Praze dne 30. září 1926.

Aby firma "Solné mlýny", společnost s r. o. v Olomouci, dodávala průmyslovou sůl již denaturovanou dřevěným neb uhelným popelem, nelze připustiti.

Průmyslové soli se totiž používá nejen při výrobě chladivých směsí, nýbrž k celé řadě jiných odvětví živnostenského neb průmyslového podnikání. Různý druhů výroby vyžaduje též celou řadu různých denaturačních prostředků a přídavek, který se hodí při výrobě zmrzliny může býti závadným na př. při výrobě mýdla a podobně. Z důvodů technických není možno, aby olomoucký solný mlýn prováděl již uvnitř podniku denaturaci průmyslové soli a to jednotným denaturačním prostředkem, nýbrž je nutno, aby denaturace byla vykonána jako dosud v živnosti neb podniku odběratelově.

Ministerstvo financí jako monopolní správa není ovšem neochotno na žádost odběratelovu připustiti jiný denaturační prostředek než ten, kterého dosud bylo používáno, jestliže se zjistí, po provedených zkouškách, že jest s to, aby učinil sůl nezpůsobilou k požívání a zajistil tak zájem finanční správy.

Zneužitím soli byl by poškozen solný důchodek a nelze proto povoliti každý prostředek, o který odběratel žádá.

Pokud jde o dřevěný neb uhelný popel, o němž se děje v interpelaci zmínka, dlužno podotknouti, že ministerstvo financí na žádost odborových organisací cukrářů, perníkářů atd. svolilo již v únoru t. r., aby k denaturaci soli potřebné při výrobě zmrzliny bylo používáno též 3%ního přídavku prosátého popele hnědouhelného nebo 2% přídavku popele dřevěného.

Žádostí o odběr průmyslové soli vyřizuje ministerstvo financí vždy s největším urychlením a dává pokyn podřízeným úřadům, do jejichž oboru působnosti spadá předběžné projednávání těchto podání, aby i ony, pokud je to možno, vždy je vyřizovaly bez prodlení.

V Praze dne 23. září 1926.

Jedním z hlavních bodů chystané unifikace a reformy dělnického úrazového pojištění jest též revise a nová, oprávněným potřebám prvovýroby živností a průmyslu vyhovující úprava roztřídění podniků úrazovému pojištění podrobených. Byly proto úrazové pojišťovny dělnické v Praze a Brně a zemská úřadovna, pro dělnické pojištění s největším urychlením provedly potřebná šetření v oboru úrazové statistiky.

Předběžné výsledky statistické, potřebné k připravované novele úrazového zákona, dodají ústavy pravděpodobně ještě v tomto roce, takže užšímu kruhu zájemníků bude dána možnost seznámiti se s jejími výsledky ještě před jednáním o připravovaném novém zařazení podniků.

Uveřejnění výsledků revidované statistiky může býti provedeno koncem příštího roku.

Vydání desetileté statistiky úrazové se nedoporučuje jak z důvodů finančních, tak z důvodů věcných, neboť musela by do ní býti pojata data za dobu válečnou, která svojí nespolehlivostí zavinila, že bylo nutno, na přímý popud ústavů, od zákonem požadované revise zařazení podniků v létech poválečných upustiti. Teprve rok 1922 může se považovati za normální a proto přikročeno bylo k sestavení revidované statistiky za tříletí 1922-1924, aby nové zařazení podniků mohlo co nejdříve vejíti v platnost. Ministerstvo sociální péče dalo již do tisku úrazovou statistiku za rok 1923, zpracovanou podle vzoru rakouského (Amtliche Nachrichten 1916), která jest značně rozšířena oproti statistikám předešlým.

Akce na zábranu úrazů jeví podstatný vzestup. Tak na př. v běžném roce schváleny byly ministerstvem vnitra stanovy spolku pro zábranu úrazů v Bratislavě. Zemská úřadovna pro dělnické pojištění v Bratislavě mu přislíbila všestrannou pomoc (poskytnutí místností, odborné síly, atd.) a z přebytků ročního hospodaření za rok 1924 založila fond v částce 100.000 Kč na zábranu úraz z něhož bude uvolňovati přiměřené částky na účely dříve zmíněné. Úrazová pojišťovna dělnická v Praze zahajuje rozsáhlou plakátovou akci za účelem propagace ochrany před úrazy. Úrazová pojišťovna dělnická v Brně koná šetření k zamezení úrazů v podnicích hornických.

Ministerstvo sociální péče sleduje se zájmem podobné akce a vedle toho připravuje zřízení zvláštní komise pro technickou a zdravotní ochranu osob výdělečně činných. Úkolem této komise bude zejména, aby se stanoviska odborného vypracovala a vládě předložila návrhy předpisů týkajících se bezpečnostních opatření na strojích a závodních zařízeních, bezpečných způsobů pracovních nebo zlepšení a doplnění předpisů v té příčině již vydaných.

Provádění zákonných předpisů v oboru úrazového pojištění dělnictva spadá do kompetence ministerstva sociální péče; převzal jsem tudíž sám zodpovědění interpelace.

V Praze dne 21. září 1926.

Proti osobám, které při komunistickém projevu ve Štěchovicích dne 1. května 1926 sňaly státní vlajku s hostince a vztýčily prapory rudé, bylo učiněné trestní oznámení a zavedené trestní řízení administrativní. Trestní řízení není dosud skončeno.

V komunistické průvodu uspořádaném v Ústí n. L. dne 1. května 1926, nesena byla standarta, představující mapu Československé republiky s nápisem "To je naše republika". Přes mapu taženy byly silné čáry, které měly patrně ve svém celku představovati mříž. Stráž bezpečnosti z vlastního popudu standartu zabavila. Pod zmíněnou mapou nebyl nápis "Pryč s potratem." Také v tomto případě bylo učiněno trestní oznámení a to jak proti pořadatelům průvodu, tak i proti občanovi, který standartu nesl v průvodě.

Jiné případy, v nichž by bylo zneužito oslav svátku prvého května k protistátním projevům, zjištěny nebyly.

V obou svrchu zmíněných případech zakročily úřední orgány z vlastního popudu a nebylo třeba žádného nátlaku občanů, aby konali svou povinnost.

I v budoucnu učiní samozřejmě úřady preventivně i represivně všecka opatření, aby protistátní demonstrace a projevy byly znemožněny.

V Praze dne 16. října 1926.

Pořádání veřejného průvodu a projevu pod širým nebem může býti podle §u 6. zákona o právu shromažďovacím politickým úřadem zakázáno, jestliže konáním veřejného průvodu nebo projevu byla by ohrožena veřejná bezpečnost nebo veřejné blaho. Příslušnému politickému, resp. státnímu policejnímu úřadu přísluší též posouditi, jsou-li v konkrétním případě dány okolnosti, jmenované úřady podle vlastního volného uvážení, neboť každý případ, v němž se úřad rozhodni k zákazu, musí býti posuzován individuelně.

Proti každému takovému zákazu má strana právo odvolati se k politickému úřadu II. stolice. V daném případě strana opravných prostředků nepoužila a vzdala se tak sama práva, aby rozhodnutí policejního ředitelství v Praze bylo instančním postupem přezkoumáno.

Pro zástupce, které úřad vysílá ke schůzi spolkovým a shromážděním podle příslušných ustanovení spolkového, pokud se týče shromažďovacího zákona, jest vydána instrukce ustanovující, kterak zástupci úřadu si mají počínati. Intervence ve shromážděních je z nejobtížnějších úkolů politických resp. policejních úředníků, kteří mají vývody řečníků zaznamenávati, zároveň však okamžitě posouditi, zda-li některý výrok zakládá skutkovou podstatu trestného činu a v kladném případě zakročiti. Rozhoduje tu tedy subjektivní názor úředníka, ku kterému musí dospět bez dlouhého rozmýšlení, a tu se někdy přihodí, že úředník zakročí i tam, kde to není zcela odůvodněno. To se stalo také v několika málo případech i při schůzích dne 31. května 1926, dlužno však zjistiti, že v jiných případech zakročení úředníků bylo oprávněno.

Poněvadž průvod po schůzi byl zakázán, bylo věcí bezpečnostního úřadu, postarati se o to, aby nebyl pořádán průvod proti zákazu. Za tím účelem uzavřela jízdní stráž bezpečnosti nábřeží u Národního divadla, aby zabráněn byl příchod na Národní třídu; účastníky schůze, kteří přes zákaz chtěli utvořiti průvod, rozptylovala jen stráž pěší.

Nějaké direktivy v daném případě policejnímu ředitelství v Praze nadřízenými úřady dány nebyly.

Osoby, které rušily schůzi uspořádanou Československou stranou národně-demokratickou dne 28. května 1926 v Žilině, byly zjištěny a bylo proti ním zavedeno trestní řízení pro přestupek podle §u 4 zákona proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních.

Za uvedených okolností nemám důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 13. října 1926.

Die Staatsanwaltschaft in Prag ist mit der Beschlagnahem der Nummer 22 der periodischen Druckschrift Ödie WirtschaftÖ vom 29. Mai 1926 wegen des in der Interpellation wörtlich angeführten Artikell "Die BenkbilanzenÖ vorgegangen, weil sie in seinem Inhalte den Tatbestand des Vergehens nach § 18, Z. 2, des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickte und der Ansicht war, daß es das öffentliche Interesse erheische, die Weiterverbreitung des beanständeten Inhaltes zu verhindern.

Das Landes-Strafgericht in Prag hat auf Antrag der Staatsanwaltschaft mit dem Erkenntnissen vom 30. Mai 1926, G. Z. Tl. I-326/26 die Beschlagnahme aus denselben Gründen bestätigt, womit es anerkannte, daß die Staatsanwaltschaft denm Gesetze gemäß vorgegangen ist. Gegen die Entscheidung des Gerichtes wurde kein Rechtsmittel in Anwendung gebracht, so daß es bei jener Entscheidung blieb, die ohne Anhörung jener Personen getroffen wurde, die sich durch die Konfiskation allenfalls getroffen fühlten.

Wenn die Herren Interpellanten aus dem Umstande, daß in dem Artikel auch alle ziffermäßigen Angaben, welche aus dem Hahresberichte einer bestimmten Bank übernommen worden sind, ableiten, daß die Behörde den Inhalt des beschlagnahmten Artikels nicht eingehend geprüft hätte, kann ihnen nicht beigepflichtet werden. Diese Angaben wurden bloß deshalb mitbeschlagnahme der anderen Stellen überhaupt jede Bedeutung verloren hätte.

Was die Abschätzung des öffentlichen Interesses an der Beschlagnahme hinsichtlich des ganzen Artikels anbelangt, zögere ich nicht anzuerkennen, daß der Inhalt eines großen Teiles des Artikels die Beschlagnahme nicht unbedingt erheischte. Hierauf habe ich die Staatsanwaltschaft in Prag bereits am 16. Juni 1926 aufmerksam machen lassen.

Ich habe daher keinen Grund zu irgendeiner weiteren Verfügung.

Prag, am 29. September 1926.

Die Antwort auf diese Interpellation habe ich für den Justizminister, an welchen sie gerichtet ist übernommen, weil es sich hier um eine vom Polizeikommissariat in Aussig a. E. ausgesprochene Beschlagnahme der Zeitschrift handelt.

Das Polizeikommissariat in Aussig a. E. hat in Ausführung der Presseaufsicht über die Zeitschrift "Der Tag" die Nummer 63 dieser Zeitschrift vom 31. März 1926 beschlagnahmt, weil es im Artikel "Tagungen der Sudetendeutschen im Auslande" den Tatbestand der stafbaren Handlung nach § 17, Zahr. 1, des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickt hat.

Das Kreis- als Pressegericht in Leitmeritz hat hierauf die Beschlagnahme am 1. April 1926 aus denselben Gründen gestrichen .

Trotzdem wurde in Nr. 67 der genannten Zeitschrift vom 7. April 1926 derselbe Artikel abermals in vollem Wortlaut veröffentlicht, und es wurde deshalb nach § 17, Zahl. 1, des Gesetzes zum Schutze der Republik und § 24 des Preßgesetzes auch diese Nr. min Beschlag belegt. Auch diese Beschlagnahm wurde von dem Kreis- als Pressegericht in Leitmeritz aus den angeführten Gründen bestätigt.

Es liegt hier somit eine gerechtliche Entscheidung vor, die lediglich im ordentlichen gerichtlichen Instanzenzuge abgeändert werden kann.

Prag, den 23. September 1926.

Die Verwendung von Reisig ist im Gebiete der staatlichen Forsvewaltungen im Riesengebirge in nachsthender Weise geregelt:

1. Den Forstarbeitern wird im Sinne des Lohnvertrages das Reisig umsonst überlassen.

2. Den Kulturarbeitern und Arbeiterinnen folgt die staatliche Forstverwaltung in Hohenelbe einen Klaubhotzzettel aus und zwar:

3. Nachweisbar armen Personen (Gemeindearmen) wird das Holzklauben ganz umsonst gestattet.

4. Fabriksarbeitern, Klienlandwirten usw., die in den Wäldern überhaupt nicht arbeiten, wirde ein klaubholzzettel für das ganze jahr um 100,- Kč ausgefolgt, so daß sie sich für diesen Betrag einen ausreichenden Vorrat an Brennholz beschaffen können.

Frauen, die selbst in die Kulturen nicht gehen können, können für sich eine ersatzkraft senden.

Nur durch die Ausfolgung von billigen Klaubholzzetteln an die Waldarbeiter hat die staatliche Forstverwaltung die zur Ausforstung nötige Zahl von Arbeitern gewonnen, die sonst in dem dortigen Industriebezirk überhaupt nicht zu haben wäre.

Soll die staatliche Forstverwaltung ihren Aufgaben in Bezug auf die Aufforstung niedergelegter Waldflächen entsprechen, dann ist es unbedingt nötig, daß von dem dargestellten Vogang in der Ausgabe von Klaubholzzetteln unter keinen Umständen abgegangen wird.

Schließlich wird bemerkt, daß auch der vormalige Besitzer die Zettel nicht unentgeltlich ausgefolgt hat, sondern für dieselben dem Preise des Holzes angemessene Beträge verlangt hat.

Prag, am 5. August 1926.