Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

K události líčené v interpelacích mohu, pokud se týká finanční správy, nyní uvést toto:

Když v místním styku byl uveřejněn článek o příhodě, bylo zavedeno proti oficiálu F. Mužíkovi trestní řízení pro zločin §u 99 tr. zákona, avšak státní zastupitelství v Chebu neshledalo důvodu k soudnímu jeho stíhání. Asistent Bouda nepřicházel v obžalobě vůbec v úvahu. Mimo to podali oby úředníci žalobu na hostinského Fassmanna pro urážku na cti. Toto trestní řízení není dosud skončeno.

Zemské finanční ředitelství v Praze vyzvalo okresní finanční ředitelství v Chebu, aby učinilo návrh na zavedení kárného vyšetřování jak proti oficiálu F. Mužíkovi, tak proti asistentu F. Boudovi, jakmile o věci bude soudně rozhodnuto, a nařídilo dále, aniž vyčkalo soudního rozhodnutí, přesázku oficiála F. Mužíka z Jáchymova. Přesázka bude provedena, jakmile bude pro něho a jeho zástupce zajištěn byt. O asistentu důchodkové kontroly F. Boudovi bude rozhodnuto později, až nový přednosta v Jáchymově nastoupí, oficiála Mužíka vystřídá a s poměry úřadu se seznámí.

Výsledek disciplinárního řízení dovolím si oznámiti dodatečně.

V Praze dne 14. června 1926.

Jest pravda, že se na českém severu prodávalo máslo míšené s margarinem. Na tržišti se takové porušené máslo objevuje jen zřídka, poněvadž se provádí přísná kontrola, ovšem se však hojnou měrou prodává po domech.

Zástupcové obchodníků, kteří takové máslo prodávali, byli v ministerstvu pro zásobování lidu vyrovnání a požádáni, aby na protizákonnost tohoto prodeje upozornili.

Kontrola byla zostřena a v četných případech odebrány byly vzorky a učiněno oznámení.

Okresní soud v Jablonci n./N. odsoudil v prvém čtvrtletí 1926 celkem 31 osob k peněžitým trestům i vězením.

Ministerstvo spravedlnosti poukáže státní zástupce aby v případech, kde trest vyměřen příliš shovívavě, proti rozsudku podali opravný prostředek.

Orgánům kontroly dány zvláště podrobné instrukce, aby falšování dále sledovali.

Zemská politická správa v mandátu ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy uložila okresním politickým správám v Jablonci n./N., Liberci a Turnově, aby konaly dozor nad obchodem máslem, jakož i ostatními potravinami co nejpřísněji.

Novelisaci zákona o obchodu potravinami ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. z. z r 1897, a zákona o obchodu máslem, sýrem, převařeným máslem, sádlem a jejich náhražkami ze dne 25. října 1901, čís. 26 ř. z. z r 1902, jen z toho důvodu, že se vyskytly závady v interpelaci zmíněné, nepokládáme za nutnou, ježto se s platnými předpisy vystačí, budou-li řádně prováděny.

V Praze dne 10. června 1926.

Interpelace domáhá se toho, aby zákon ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n. o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří byl novelisován v tom směru, že by státní příspěvek ny důchody invalidní a starobní byl zvýšen. Přes to, že vláda má samozřejmě na zřeteli také potřeby stavu živnostenského a obchodního, nelze tomuto přání vyhověti, neboť výše státního příspěvku byla stanovena na 500 Kč ročně po bedlivém uvážení a právě se zřetelem na nynější stav národního hospodářství našeho státu. Při tom nesluší též přehlížeti, že stejnou částkou 500 Kč ročně jest také stanoven státní příspěvek k invalidnímu a starobnímu důchodu podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Omezení výplaty státního příspěvku na důchodce, jichž příjem za uplynulý berní rok nepřesahoval částku prostou daně t příjmu, stanovené § 67 odst. 4 zákona č. 148/1925 Sb. z. a n. odpovídá obdobnému omezení podle § 123 odst. 4 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n., takže mezi oběma normami není v tom směru rozdílu. Z uvedeného jest zjevno, že za dané situace finanční a hospodářské zvýšení státního příspěvku k důchodům podle zákona č. 148/1925 Sb. z. a n. není možné.

Pokud interpelace dále požaduje, aby ministr sociální péče učinil všechna opatření za tím účelem, by ve všech oborech správy, zvláště však při ukládání jmění pojišťoven sociálních a při jmenování jejich zaměstnanců bylo plnou měrou dbáno práv menšinových národů a zvláště národa německého, dlužno podotknouti, že ministru sociální péče po zákonu č. 148/1925 Sb. z. a n. nepřísluší přímý vliv na konkrétní akty ukládací srv. § 97 odst. 5 zákona). Totéž platí o aktech jmenovacích s vyjímkou ředitelů pojišťovny samostatných jež jmenuje výbor pojišťovny se souhlasem ministra sociální péče. Konkrétní ukládací a jmenovací akty provádí komise uvedená v § 18 odst. 3 cit, zákona. Poněvadž pak při zřízení této komise se uplatňuje zásada poměrnosti, poskytuje již tato zásada sama o sobě možnost, aby při jmenování zaměstnanců a ukládání jmění bylo dbáno práv menšin národních. Podobný stav jest také v oboru působnosti zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Pokud jde posléze o požadavek, aby v přípravném sboru, jenž bude jmenován podle § 145 cit. zákona, dostalo se přiměřeného zastoupení zájmům národnosti německé, bude k tomuto přání přihlíženo v mezích vlivu, jenž ministru sociální péče při zřizování přípravného sboru podle zákona přísluší.

V Praze dne 16. června 1926.

Vládním nařízením ze dne 6. listopadu 1920, č. 608 Sb. z. a n., o zrušení okresních rad školních a zřízení okresních výborů školních nebylo ustanoveno určité funkční období pro okresní výbory školní, které jsou podle § 2 cit. vl. nař. zřízeny jen na dobu přechodnou, než dopis ke zřízení župních rad školních. Ani ze znění § 7, odst. 2 cit. vl. nař. nevyplývá nutnost, aby byly okresní výbory školní obnovovány po každých nových volbách do poslanecké sněmovny Národního shromáždění.

Přes to bylo však zahájeno jednání o tom, má-li býti k obnovení okresních výborů školních přikročeno novým jmenováním zástupců učitelstva a občanstva, jednání to nebylo však ještě ukončeno.

V Praze dne 15. června 1926.

Jest samozřejmo, že vláda nevydala zvláštních pokynů, jak se mají chovati úředníci zemského správního výboru v Praze, když zakročují poslanci němečtí nebo poslanci jiné národnosti.

Pokud jde o případ, jenž jest předmětem interpelace, sděluji, že zemský správní výbor jako úřad služebně nadřízený úředníku, na jehož chování v dotazu jest si stěžováno, vyslechnuv jmenovaného úředníka a úředníka, jenž incidentu byl přítomen, neshledal vzhledem k prokázanému skutkovému stavu důvodu, aby proti onomu disciplinárně zakročil.

V Praze dne 2. července 1926.

Podle § 15 zákona č. 216/1924 Sb. z. a n. má lombardní dlužník právo splatiti lombardní dluh zajištěný válečnými půjčkami, po případě i s příslušenstvím, jestliže jeho na berní rok 1923 právoplatně zdaněný příjem nepřevyšuje 30.000, resp. 15.000 Kč a nemá-li válečných půjček více než 30.000, resp. 15.000 K jmenovité hodnoty. Nařízením nemůže býti dlužníkům poskytnuto více práv, než jim dává zákon, a protože tu jde o soukromoprávní poměr mezi lombardním věřitelem a dlužníkem, mohou býti spory z poměru toho vznikající, zvláště pokud by šlo o určení rozhodné výše válečných půjček, řešeny jen řádnými soudy na základě volného soudcovského výkladu příslušných zákonných ustanovení. Tento výklad nemůže ministerstvo financí nařizovací cestou nijak vázati.

Ministerstvo financí nemá ve své kompetenci možnosti naříditi Národní bance československé a soukromým bankovním závodům, aby odepsaly lombardní dluh i s dlužnými úroky ve všech případech, kde lze prokázati, že příjem dlužníkův jest menší nežli 15.000 Kč, i když dlužník má více válečných půjček než 15.000 K jmenovité hodnoty.

V Praze dne 7. července 1926.

Případy, kde jde o zvlášť zvýšené přirážky, nebývají zpravidla usneseny ve lhůtách stanovených §em 6 zák. č. 329/21, neboť projednávání rozpočtů obecních vyžaduje v těchto případech delší doby a nelze též přehlédnouti, že proti usnesení o vybírání těchto zvláště zvýšených přirážek podávají zejména větší poplatníci odvolání, čímž se ovšem konečné stanovení výše přirážkového procenta velmi zdrží. Odpomoci by se dalo, kdyby se obce usnášely včas a na výši přirážek, odpovídající hospodářským poměrům místního poplatnictva.

Okolnosti o zdrženém vyměřování daní a přirážek k nim náležejících jsou finanční správě známy, o čemž svědčí úsilí, s jakým se pracuje na zjednání běžného stavu vyměřovací agendy, ku kterémuž účelu zahájena začátkem t. r. akce ve velkém rozsahu, podle níž mají se tyto práce skončiti do konce roku 1926.

Kolísavý způsob vyměřovací, pokud jím interpelace míní různost předpisů v jednotlivých letech, nelze odstraniti, neboť daně se vyměřují podle výsledku jednotlivých hospodářských let, na což musí i samosprávné svazky bráti zřetel.

Odstraněním nedoměrků bude docíleno jasnosti a stability daňových a přirážkových povinností, čímž bude dán i základ pro pravidelnější placení poplatníky a pro příznivější odvod přirážek obcím, okresům a zemím.

Ačkoli pak podřízené úřady věnují vymáhání daní a přirážek patřičnou péči, brání plnému jeho úspěchu trvající nepříznivé poměry hospodářské v obchodu a průmyslu, které nelze dosud považovati za zcela překonané.

V důsledku těchto hospodářských poměrů došlo k vydání zákona z 8. října 1924 č. 235 Sb. z. a n., jímž poskytují se poplatníkům mimořádné úlevy daňové. Pokud se týče provádění tohoto zákona jest nutno konstatovati, že se postupuje velice objektivně a slevy povolují se po zralém uvážení každého jednotlivého případu jen oněm poplatníkům, kteří vymáháním celého daňového nedoplatku byli by ohroženi v dalším hospodářském podnikání nebo ve výživě. Před rozhodováním o těchto úlevách jest - jde-li také o obecní přirážky (vyšší než 1.000 Kč) - slyšena s hlasem poradním také finanční komise příslušné obce podle §u 3 citovaného zákona.

Nejde však jen i odpisy podle zákona č. 235 ex 1924; stejné potíže vyvolávají i rekursní odpisy a rozdíly mezi povinnostmi skutečně předepsanou a povinností, podle níž prozatím daň s přirážkami byla vybírána, t. j. platbami podle posledního předpisu.

Obcím pak, kterým se nedostalo rozpočtu odpovídajících přídělů a které prokáží skutečnou, naléhavou a okamžitou potřebu, jsou velice liberálně povolovány zálohy na přirážky jak zemskými finančními úřady tak i ministerstvem financí. Zálohy tyto nutno ovšem v později došlých přídělech vyúčtovati.

Pokud se týče navrácení vybírání přirážek do agendy obcí, poukazuji na odpověď na interpelaci poslanců Böhma, Scharnagla a druhů č. tisku 3158/XXI z roku 1921, v níž tato otázka byla zevrubně zodpověděna a nynější stav odůvodněn.

V Praze dne 14. července 1926.

Pro dny 27., 28. a 29. března 1926 byla dána na program městského divadla v Chebu opereta "Krista z myslivny" (Försterchristl); prvního dne byla vylepena v Cehbu divadelní návěští, obsahující stanovený repertoár až do 31. března 1926 a uvádějící osoby her. Dne 27. března t. r. přišel na policejní komisařství chebské divadelní ředitel Antonín Kohl, aby intervenoval v jisté divadelní věci. Při této příležitosti byl Kohl upozorněn, že jak za ředitele Henniga, tak i za dřívějšího vlastního vedení chebského divadla bylo zvykem označovati hlavní mužskou roli ve jmenované operetě "císařem" (Der Kaiser), nikoli tedy "císařem Josefem II." /Kaiser Josef II.), jak bylo tentokráte v divadelních návěštích uvedeno. K tomu prohlásil Kohl, že on sám povšiml si toho bohužel pozdě, že však již nytištěné programy, určené pro návštěvníky jednotlivých představení uspořádá tak, aby obsahovaly označení hlavní mužské role slovem "císař" (Der Kaiser). Kohl mimo to sám prohlásil, že dá přelepiti seznam osob na nově upravených divadelních návěštích.

Ztohoto vylíčení jde na jevo, že policejní komisařství nenařídilo změnu dovadelního oznámení, že hotová divadelní návěští nebyla zničena ani nová vytištěna a že zejména nebylo jmenovaným úřadem žádní zabavení provedeno.

Za těch okolností nemám důvodu učiniti nějaké opatření ve věci.

V Praze dne 15. července 1926.

O stavu vinařství jest spolupodepsaný ministr financí plně informován, avšak vyhovění požadavkům, obsaženým v interpelaci, zejména po snížení sazby všeobecné daně nápojové a přiznání jistého množství nezdanitelného "vína pro domácí spotřebu "každému vinaři" není proveditelné pro nedostatek příslušného zákonného podkladu v zákonech z 25. září 1919 č. 533 Sb. z. a n., ze dne 14. října 1919 č. 572, případně zákona z 22. prosince 1920 č. 677 Sb. z. a n.

Ministerstvo financí pracuje však na osnově zákona, jímž mají býti podstatně změněna nebo doplněna některá ustanovení uvedených zákonů o všeobecné dani nápojové a zvláštní dávce z vína v lahvích. Před vypracováním nového zákona o všeobecné dani nápojové budou slyšeny též příslušné korporace producentů vína.

Ministerstvo zemědělství pečuje se zřetelem na nezbytné potřeby čsl. vinařství o budování odborného školství, výzkumnictví a pokusnictví a to nejen v oboru vinohradnictví, nýbrž i sklepního hospodářství. podporuje v mezích možnosti nákup révového materiálu v cizině, pokud nestačí sklizeň amerických révových podložek ze státních matečných vinic, zřizovaných postupně ve všech jednotlivých viničných oblastech. Zakládá také státní pokusné a vzorné vinice, ve kterých se provádějí různé pokusy, jichž výsledky mají usměrniti další akce. Ke zlepšení odbytu vína pracuje se organisací vinařských družstev; státní vinné sklepy, udržované pro Podkarpatskou Rus v Berehově, konají v zájmu zlepšení tamního sklepního hospodářství a tím i k získání odbytu vinné sklizně zvlášť dobré služby.

Ministerstvo zemědělství organisuje za využití státních výzkumných ústavů zemědělských vinařskou odbornou službu, kterou se zajišťuje mimo jiné pořádání odborných kursů a přednášek v vinařství; ustanovení vinařští inspektoři a instruktoři slouží jako praktičtí odborní rádcové vinařům ve všech záležitostech, týkajících se zakládání a udržování vinic, jakož i sklepního hospodářství. proti falšování vína pracují sklepní inspektoři.

k požadavku vinařů, aby mohli na dále výčepem "pod vichem" zpeněžovati svoje víno, zaujímá ministerstvo zemědělství stanovisko příznivé.

Ministerstvo zemědělství vytvořilo svojí posavadní péčí předpoklady k zajištění úspěchu široké akce k zvelebení vinařství; tuto akci bude možno ovšem zahájiti až tehdy, kdy budou k disposici potřebné prostředky.

V Praze dne 7. června 1926.

Otázka přípustnosti přidávání ochranných solí (zvaných též preservními) k masu jest již řešena v Codex alimentarius, kdež v důlu II. str. 111 jest taková manipulace s masem, hlavně sekaným, za účelem udržení svěžího vzhledu prohlášena za nepřípustnou.

Ochranné soli, sestávající ze směsi různých anirganických chemikálií, hlavně chlorečnanů, působí, že maso zachovává svěží červenou barvu. Nezabraňují však rozkladu masa, nýbřž toliko změně barvy masa, která se jinak již při počánajícím rozkladu (hnilobě) dostavuje dříve, než se tento projeví zápachem neb chutí.

Jest tudíž tato otázka pro úřady, povolané k dozoru nad obchodem potravinami podle zákona ze dne 16. ledna 1896, č. 89 ř. z. z r. 1896, již rozřešena zmíněným ustanovením platné potravinářské knihy (Codex alimentarius) a není potřebí probírati ji znovu ve zvláštní poradě.

Kromě toho sdělilo již ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy výnosem ze dne 26. dubna 1926, čís. 10253 ai 26, na dotaz Svazu společenstev řezníků a uzenářů s německou jednací řečí v Teplicích - Šanově stanovisko úřadů zdravotních v této záležitosti a upozornilo na nepřípustnost přísady zmíněné.

Kdyby přes to, živnostníci, zpracující maso, přidávali k němu tyto sole, bude ministerstvo uvažovati o tom, zda by se tento zákaz neměl formulovati ve formě vládního nařízení, vydaného na základě § 6 citovaného zákona. Ustanovení ministerstkého nařízení ze dne 17. července 1906, čís. 142 ř. z., nelze na tyto manipulace s amsem použíti, ježto se nejedná zde o barvení masa, nýbrž toliko o udržení přirozené barvy přes pokračující rozklad.

V Praze dne 21. července 1926.

Poměry, o kterých se zmiňují páni interpelanti, jsou mi známy a ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy pokusí se přes to, že zákonné předpisy neskýtají dostatečného podkladu pro řádnou úpravu těchto poměrů, vydati předpisy o dopravě potravin v celku.

V Praze dne 28. července 1926.

aby bylo zrušeno skladiště prachu a střeliva v Šumperku, ohrožující život obyvatelstva (tisk VI./358).

O témž předmětu byla podána interpelace poslance Bartela a druhů. Odpověď na tuto interpelaci byla vytištěna a rozeslána poslaneckou sněmovnou pod č. t. 442/XXX. Odpovídaje tudíž na interpelaci poslanců Schmerdy, Vrtaníka a druhů dovoluji si poukázati na tisk poslanecké sněmovny č. t. 442/XXX.

V Praze dne 27. řervence 1926.

Stížnosti v interpelaci obsažené byly již svého času z kruhů mimoparlamentních vzneseny na odborná ministerstva a zavdaly jim podnět, aby se blíže zabávala otázkou rituelního porážení jatečných zvířat. Při tom dospěla zúčastněná ministerstva k názoru, že při provádění přípravných prací u příležitosti porážení jatečných zvířatvůbec, tedy nejen rituelního, nýbrž i nerituelního, přiházejí se začasto závady, na jichž odstranění nutno naléhati, že však platné právní předpisy neposkytují úřadům v tom směru dostatečné opory.

Zúčastněná ministerstva nabyla přesvědčení, že jest třeba, aby zastaralé právní normy, čelící proti týrání zvířat, nahraženy byly předpisy, které by jednak odpovídaly modernímu požadavku humanního cítění a které by unifikovaly různé předpisy této materie se dotýkající, dosud platné v jednotlivých oblastech Československé republiky.

Úplný zákaz košerování jatečných zvířat jako rituelního obyčeje dal by se ztěží srovnati se svobodou náboženských výkonů, která jest náboženské společnosti židovské zaručena §em 122 ústavní listiny v mezích tímto §em vytčených, jako ž i ustanovení zákona ze dne 21. března 1890, č. 57 ř. z. o zevních právních poměrech náboženské společnosti židovské. Jest však snahou zúčastněných ministerstvech, aby do rámce chystaných všeobecných předpisů proti zýrání zvířat byly pojaty specielní předpisy, které by odstranily závady vyskytující se jak při rituelních tak i při nerituelních porážkách jatečných zvířat.

Na osnově jednotného zákona proti týrání zvířat zúčastněná ministerstva již pracují.

V Praze dne 20. července 1926.