Dne 21. dubna 1926 dostala karlovarská městská
rada od karlovarské okresní politické správy
rozkaz podle § 13 ubytovacího zákona ze dne
11. června 1879, č. 93 ř. z., aby neprodlené,
nejpozději však do 24 hodin poskytla vojenskému
úřadu místnosti k trvalému ubytování
130 mužů, 4 důstojníků, 2 rotmistrů,
7 koní, 1 vozu, 1 kanceláře, 1 kuchyně
a 1 pokoje pro nemocné. Karlovarské městské
zastupitelství ve své schůzi, která
se konala dne 21. dubna, podalo námitky proti tomuto rozkazu
a oznámilo své pochybnosti také telegraficky
panu presidentu republiky. Nějakého důvodu,
aby byla do Karlových Varů náhle přeložena
posádka, není. Městské zastupitelství,
znal svých povinností stran udržování
lázeňského místa, právem se
obává, že taková posádka ve světových
lázních, kde nemocní z celého světa
hledají odpočinku a uzdravení, jest podstatnou
pohnutkou neklidu, a že klid, jehož si přejí
lázeňští hosté, bude rušen
pochody vojska, cvičením a zvláště
cvičením ve střelbě v okolí,
takže lze se obávati těžkého poškození
lázní. Vojenské úřady mají
dosti možnosti zřizovati posádky v místech,
kde to považují za nutné. Mimo to město
nemá vůbec možnosti v městě samém
nebo v okolí postarati se o ubytování takové
posádky. Stížnost, kterou ihned město
podalo proti rozkazu okresní politické správy
k zemské politické správě nebyla do
dneška vyřízena, což jest tím divnější,
že svrchu zmíněný rozkaz naprosto nepochopitelně
ustanovil, že odpověď města jest naléhavá.
Tážeme se tedy pana ministra:
1.) Proč byla posádka přeložena do Karlových
Varů?
2.) Jest vláda ochotna přihlížejíc
k odůvodněným námitkám městského
zastupitelství upustiti od toho úmyslu a míti
na mysli oprávněnou ochranu životních
zájmů světových lázní
Karlových Varů?
Podle časopiseckých zpráv vyjádřil
se ministr železnic o zvýšení cen za osobní
dopravu takto:
ťZvýšení jest hotovou věcí.
Bylo důkladně uváženo a propočítáno.
Bohužel nepostačí zvýšení
o 22%, jak bylo původně zamýšleno. Budeme
musiti přikročiti ke značnějšímu
zvýšení tarifů a to o plných
33%. Toto zvýšení nabude účinnosti
v nejbližší době, nikoliv však před
sokolským sletem.Ť
Toto ohlášení jest vše jiné jen
ne radostné překvapení pro obyvatelstvo V
době hospodářské bídy, kdy
se hroutí tisíce existencí, v době
nezaměstnanosti a při nedostatečných
mzdách a platech a při tíživém
daňovém břemenu jest stát první,
kdo zvyšuje ceny. Ukazuje se v tom pravá tvář
československého státu, který byl
kdysi - před lety - myšlen přímo jako
středisko sociálního pokroku. Státní
železniční správa musí si býti
vědoma, že toto hluboce zasahující opatření
způsobí další zdražování
a tím také další existenční
nesnáze širokých vrstev obyvatelstva.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
Jest ochoten podrobně vyložiti, proč se vůbec
pomýšlí na zdražení cen jízdních
lístků, když se přece prý provedla
úsporná opatření ve správě?
Jest zvláště ochoten podrobně odůvodniti,
proč mají býti ceny zvýšeny hned
o plnou třetinu?
Jet konečně ochoten uvažovati o zavedení
4. třídy u osobních vlaků, aby se
takto umožnilo aspoň jedné části
obyvatelstva, aby mohla užívati železnic aspoň
za poněkud přijatelnou cenu?
Poplatky za nová připojení telefonní
jsou dnes nesmírně vysoké a působí,
že zvláště venkovské obce nemohou
dosáhnuti telefonního připojení. Tím
jsou poškozování obyvatelé venkovských
obcí.
Dnes platí tyto sazby:
a) | b) | c) | ||
Kč | Kč | Kč | ||
1. | více než 5000 | 1600 | 1400 | 1100 |
2. | 2001 ť 5000 | 1400 | 1200 | 960 |
3. | 501 ť 2000 | 1240 | 1140 | 820 |
4. | 201 ť 500 | - | - | 700 |
5. | 51 ť 200 | - | - | 600 |
6. | 21 ť 50 | - | - | 540 |
7. | nejvýše 20 | - | - | 480 |
V zájmu zřetele k venkovským obcím
bylo by nutno, aby se při počtu účastníků
menším než 20 změnily sazby takto:
7. | 11 ť 20 | - | - | 480 |
8. | 6 ť 10 | - | - | 200 |
9. | 1 ť 5 | - | - | 100 |
Rozšíří-li se tyto sazby směrem
dolů, bude to podporovati stavbu telefonní sítě
na venkově, což zajisté i pro telefonní
správu není na škodu, ačkoliv se navrhují
nižší sazby. zkušenost učí,
že telefonní předplatitelé bydlící
na venkově, mají většinu hovorů
meziměstských, zač znovu dlužno platiti
zvláštní poplatky. Výši poplatků
za meziměstské hovory získá zase telefonní
správa větší příjmy, jež
úplně vyrovnají výše uvedené
nižší sazby za samostatná připojení.
Tážeme se pana ministra je-li ochoten zaříditi
aby poplatky za samostatná telefonní připojení
byly stupňovitě sníženy jak výše
uvedeno?
Pokud byly lesy náležející k panství
Czerninovu-Morzinovu a Harrachovu v soukromém provozu,
nečinily se chudému obyvatelstvu nižádné
překážky, aby si obstarávalo chrastí
a dřevo sbíráním dříví
v panských lesích. Jinak je tomu však od té
doby, kdy část uvedených lesních panství
přešla do státního majetku a tím
do státní správy Od té doby může
sbírati chrastí a dříví ve
státních lesích jen kdo má lístek
na sbírání dříví, pro
jehož vydání musí však býti
opět splněny zvláštní podmínky.
Tak lístek na sbírání dříví
dostane za 15 Kč jen ten, kdo 10 dní vypomáhá
vysazovati lesní kulturu, při čemž se
ovšem za tuto práci platí 10 Kč denně.
Lístek na sbírání dříví
vydává se však zadarmo, vypomáhá-li
se vysazovati lesní kultura za náhradu výše
zmíněné mzdy, 20 dní. Z lístek
na sbírání dříví musí
však zaplatiti 100 Kč, kdo při vysazování
lesních kultur nevypomáhá.
Poslední případ jest dosti častý,
neboť muži z chudých rodin jsou jinak zaměstnáni
a nemohou se pro vysazování lesních kultur
zříci práce. Také jejich ženy
nemohou tuto práci obstarati, poněvadž často
jde o ženy, které nemohou nechati své malé
děti bez dozoru, nebo které pro svůj tělesný
stav (těhotenství) nemohou vypomáhati v lese
při vysazování kultur.
Žádáme tedy pana ministra zemědělství,
aby nám oznámil, je-li ochoten působiti,
aby lístky na sbírání dříví
nebyly vázány na zbytečné krutosti?
V obci Vítkovicích v Krkonoších, v okrese
jilemnickém, žije na zvláštní příjmy,
ve volném čase v zimě vyrábějí
předměty, při nichž výtěžek
z prodeje nezaplatí ani práci. K takovým
výrobkům patří dřevěné
hrábě. Rozsah výroby dřevěných
hrábí a rovněž výtěžek
z toho získaný jest velice skromný. Přes
to se jilemnická berní správa domnívá,
že takové skrovné důchody lze považovati
rovněž za pramen daní a proto vyrábitele
dřevěných hrábí podrobuje také
výdělkové dani. Tím lze vysvětliti,
že žádala od drobného rolníka Josefa
Schiera ve Vítkovicích, č. 196 34 Kč
výdělkové daně a že mu na několik
let mimo to předepisovala 64 Kč daně z obratu.
Schier vyrobí v zimních měsících
od ledna do března asi 120 kusů dřevěných
hrábí, které když prodá po 5
Kč, utrží za ně úhrnem 600 Kč.
Tímto příjmem jest kromě mzdy za práci
placen také užitý materiál. Z vylíčeného
vyplývá, že v tomto případě
jde skutečně o věc, kterou může
s dobrým svědomím přehlédnouti
i finanční správa dychtivá příjmů.
Jilemnická berní správa předepisuje
však také výdělkovou daň a daň
z obratu drobným zemědělcům Vendelínu
Schierovi ve Vítkovicích č. 100 a Janu Franzovi
ve Vítkovicích č. 321, kteří
rovněž vyrábějí dřevěné
hrábě a mimo to spravují saně. Stejně
byli však postiženi také Antonín Fischer
ve Vítkovicích č. 76 a Jan Fischer ve Vítkovicích
č. 72, kteří spravují hrnce a brousí
pily a to proto, poněvadž v celé obci není
řemeslníků, kteří by mohli
provésti tyto často nutné práce. Je-li
zapotřebí správky, nemohou obyvatelé
vítkovičtí vždy jíti do Roketnice,
Vrchlabí nebo Jilemnice, poněvadž jest tam
velice daleko. Během týdnu musí obyvatelstvo
vykonávati své práce a v neděli jsou
v uvedených městech všechny podniky zavřeny.
Musí tedy v samých Vítkovicích býti
někdo, kdo by prováděl nutné a neodkladné
správky, které sotva stojí za řeč.
Tato práce nemá také vůbec rázu
práce živnostenské.
Proto se tážeme pana ministra financí, je-li
ochoten naříditi jilemnické berní
správě, aby neodůvodněnými
daněmi nepronásledovala drobné zemědělce,
kteří v zimě provozují úplně
nevýnosnou domácí práci?
Mnoho osob dávkou povinných vydlužilo si často
a zaplatilo podle zákona o dávce z majetku a přírůstku
na majetku částky, jimiž často vyrovnána
byla celá dávka, když dávka z majetku
a z přírůstku na majetku nepřesahovala
dohromady 500 Kč. Novelou zákona o dávce
z majetku a z přírůstku na majetku byly provedeny
odpisy, ustanovené novelou ze dne 21. prosince 1923, č.
6 Sb. z. a n. ex 1924. Tím dávkou povini stali se
věřiteli finanční správy. Přeplatky
měly býti súčtovány na jiné
daně a vráceny, když není berních
nedoplatků a osoba nepodléhá již vůbec
daňové povinnosti. Přes to však vyskytují
se stížnosti, že berní úřady
stíhají berními exekucemi ty, kdož z
dávky z majetku a z dávky z přírůstku
na majetku mají nějaký přeplatek.
V takových případech měly by berní
úřady provésti jasné vyúčtování
přeplatků a dlužných daní. Není-li
však již vůbec berní povinnosti, měly
býti přeplatky i s náhradními úroky
dávno vráceny.
Tážeme se tedy pana ministra financí, je-li
ochoten naříditi:
1.) aby osoby, které z přeplatků, souvisejících
s dávkou z majetku a z přírůstku na
majetku, mají u berních úřadů
pohledávku, zůstaly uchráněny berních
exekucí,
2.) aby co nejdříve provedeno bylo vyrovnání
mezi přeplatky, vzniklými z dávky z majetku
a z přírůstku na majetku, a dlužnými
daněmi a
3.) aby těm, kdo již vůbec nepodléhají
berní povinnosti, co nejdříve byly hotově
vráceny přeplatky na dávce z majetku a přírůstku
na majetku i s náhradními úroky.
Jelikož se v Mířkově (okres horšovsko-týnský)
měla otevříti česká menšinová
škola, prováděla se tam v dubnu 1925 obvyklá
agitace mezi německými rodiči a slibovalo
se ji, že přihlásí-li své děti,
dostanou od tamějšího dvora pozemky. Svedení
tímto vnadidlem, různí lidé dali také
zaznamenati své děti pro českou menšinovou
školu.
Poněvadž však jednak tyto sliby nebyly dodrženy,
jednak rodiče nabyli přesvědčení,
že jejich děti v české menšinové
škole, jejíhož vyučovacího jazyka
vůbec neznají, nemohou sledovati vyučování,
vzdali se úmyslu posílati své děti
do české školy a na konci školního
roku 1924/25 při řádně ohlášeném
zápisu dali je zapsati do německé školy
mířkovské. Tyto děti byly tam také
řádně přijaty a docházejí
pravidelně do německé školy od zahájení
vyučování ve školním roce 1925/26.
Dne 11. září 1925 byla v Mířkově
otevřena česká menšinová škola
a dne 18. září 1925 vyzvala horšovsko-týnská
okresní politická správa výnosem ze
dne 15. září 1925, č. 30270/I rodiče,
kteří v dubnu 1925 dali své děti zaznamenati
pro českou školu, aby posílali své děti
do české školy v Mířkově,
jinak že budou potrestáni podle §u 14, odst.
1, zákona ze dne 13. července 1922, č. 226
Sb. z. a n. Proti tomuto rozkazu rodiče podali stížnost.
Tento postup však ukazuje, že nyní dokonce české
úřady úředními prostředky
podporují nátlak na německé rodiče
nebo dokonce samy nátlak vykonávají.
Není pochybnosti, že mířkovští
němečtí rodiče podle §u 33 def.
šk. a vyuč. řádu byli povinni přivésti
své děti k pravidelnému zápisu žáků
do německé školy. Tímto řádným
zápisem pro školní rok 1925/26 byl zápis
nařízený výnosem ministerstva školství
a národní osvěty ze dne 21. dubna 1925, č.
30.649-I. na dobu od 27. června do 1. července 1925.
Rovněž není pochybnosti, že děti
v této době řádně přihlášené,
pokud bydlí ve školním obvodu a jsou ve stáří
školou povinném, podle §u 36 šk. a vyuč.
řádu musily býti do obecné školy
rozhodně přijaty. Tedy jak rodiče, tak také
správce mířkovské školy splnili
povinnosti zákonem jim uložené zápisy
jsou pravoplatné a rodičů nelze nutiti, aby
je měnili. Nyní však česká okresní
politická správa vykonává takovýto
nátlak a dovolává se při tom §u
14 zákona ze dne 13. července 1922, č. 226
Sb. z. a n., který jedná o trestech na přestupky
proti školní povninnosti a školní docházce.
Avšak každému logicky myslícímu
člověku musí přece býti jasno,
že proti rodičům, kteří vyhověli
zákonité povinnosti dáti své děti
zapsati a své zákonité povinnosti dáti
své děti zapsati a své děti, zapsané
do německé školy, pravidelně do německé
školy posílají, nelze uplatňovati výtky,
že by se dopouštěli přestupků proti
školní povinnosti a docházce do školy.
Předpisů stanovených v §u 14 bylo by
lze užíti právě jen v opačném
případě, kdyby totiž rodiče nedali
své děti zapsati do německé školy
a neposílali je tam. Každé dítě
má povinnost docházeti jen do jediné školy,
a to do školy, do které podle své národnosti
patří a do které bylo pravoplatně
zapsáno a přijato. Dále pro splnění
školní povinnosti a docházky do školy
jest pravoplatný jen jeden zápis a to jest všeobecný
zápis řádně úřady nařízený
a veřejně vyhlášený. Také
česká menšinová škola byla by bývala
povinna takový zápis veřejně vyhlásiti.
Jen děti zapsané při tomto zápisu
mohly by podle §u 14 býti nuceny docházeti
do české menšinové školy, nikdy
však děti do německé školy řádně
zapsané a přijaté. Ale při zapisování
dětí do české menšinové
školy zápis německých dětí,
o které zde jde, proveden nebyl. záznamy německých
dětí pro českou menšinovou školu,
provedené v dubnu 1925, nemají vůbec právního
významu, poněvadž je ovšem nelze srovnávati
se zápisem; neboť jednak tyto záznamy nebyly
jako pravoplatné ťzápisyŤ veřejně
vyhlášeny podle §u 34 šk. a vyuč.
řádu a jednak nelze je také považovati
právně za zápisy, poněvadž ovšem
zápis lze provésti jen do školy již otevřené.
Avšak v dubnu 1925, když se prováděl záznamy,
česká menšinová škola nebyla ještě
vůbec otevřena.
Úřední příkaz, jímž
se mají donutiti němečtí rodiče
pod pohrůžkou trestů, aby posílali své
děti do české menšinové školy,
jest tedy křiklavým přestupkem zákona.
Tážeme se tedy pana ministra, ví-li o tomto
případu a je-li ochoten náležitě
potrestati tuto křiklavou svévoli horšovsko-týnské
okresní politické správy a učiniti
opatření, aby příště české
úřady úředními prostředky
nepodporovaly nadhánění německých
dětí do českých menšinových
škol?
Dne 20. června 1925 byla zahájena v hrušovském
biografu v přítomnosti zemského presidenta
Šrámka, předsedy slezské zemské
školní rady česká výstava českých
obecných a občanských škol. Při
této příležitosti pronesl ředitel
tamější české občanské
školy E. Willert štvavou řeč, zahrocenou
proti hrušovským Němcům, v níž
zdůraznil, že posledním zbytkem zmírajícího
němectví v Hrušově jest německá
občanská škola s 87 dětmi (ve skutečnosti
z 93), z nichž 40 žáků jest slovanského
původu. Jest tedy požadavek Čechů, aby
tato škola byla zrušena, oprávněný.
Za několik dní poté bylo možno čísti
v časopise ťDeníkŤ, že nejvroucnější
přání všech Čechů jest
splněno, jelikož slezská zemská školní
rada postupně zruší německou občanskou
školu a že zápisy do první třídy
německé občanské školy byly již
zrušeny.
Teprve za týden vyšel výnos slezské
zemské školní rady, v němž bylo
ředitelství zakázáno, aby provádělo
zápisy do první třídy, takže
koncem školního roku 1927 přestane občanská
škola existovati.
Zápisy se však konaly. Žáci páté
třídy obecné školy byli zapsáni
pro šestý školní rok a přihlásilo
se pro tuto třídu 56 žáků, kteří
vlastně chtěli docházeti do první
třídy občanské školy. Proti těmto
zápisům použilo se všech možných
prostředků, než rodiče nedali se tím
zastrašiti.
Dne 1. července 1925 konala se schůze místní
školní rady, v níž zástupci německého
obyvatelstva přednesli rozhodný a slavný
protest proti zavření první třídy
a proti zrušení zápisu, poněvadž
tato opatření zemské školní rad
byla úplně nezákonná. Důvody
uvedené ve výnosu nemají nižádného
skutečného podkladu.
Jedním důvodem byl očekávaný
další pokles počtu žáků
na německé občanské škole a přece
se přihlásilo 56 rodičů, kteří
si přáli, aby jejich děti byly přijaty
do první třídy občanské školy.
Do druhé třídy přihlásilo se
34 žáků a do třetí třídy
27 žáků, takže občanská
škola měla ve školním roce 1925/26 117
žáků. Počet žáků
tedy vzrostl.
Dalším důvodem pro zrušení byla
příslušnost dětí, které
docházely do občanské školy, k jinému
národu.
Nehledě k tomu, že se číslo uvedené
ve výnosu neshoduje se skutečností, pro přijetí
dětí do školy platí pro Slezsko právo
rodičů.
Proti rozhodnutí zemské školní rady
byla podána stížnost k ministerstvu, které
jí zamítlo a pak k nejvyššímu správnímu
soudu, který dosud nerozhodl.
Zatím byla konečně po dlouhém vyjednávání
povolena šestá třída na obecné
škole. V této třídě připravují
se nyní žáci pro I. třídu občanské
školy, aby mohli v Bohumíně vykonati zkoušku
pro tuto třídu.
V 2. pololetí letošního školního
roku musí býti vyučováno 49 žáků
šesté třídy soukromě třemi
v prázdných odpůldnech, poněvadž
chtějí vykonati závěrečné
zkoušky z učebné látky pro I. třídu
občanské školy.
Musíme co neostřeji odmítnouti úmysl
zemské školní rady, snížiti úroveň
vyučování německých dětí
přeplněním jednotlivých tříd,
zvláště když z průběhu této
věci jest patrný její čistě
politický ráz. Námitka, kterou rádi
činí zástupci školních úřadů,
že do německé občanské školy
v Hrušově docházejí české
a polské děti, jest úplně neodůvodněná,
poněvadž podle předložených vysvědčení
ze 49 žáků jen 3 pocházejí z
českých škol a 2 z polských.
Za takovýchto okolností se nyní všeobecně
i zcela otevřeně přiznává,
že německá občanská škola
v Hrušově jest politickou věcí a že
jest tedy bezúčelné posuzovati tuto věc
podle zákonných a věcných důvodů.
V této věci podali podepsaní interpelaci
již 15. října 1925, o níž se však
již nejednalo, poněvadž poslanecká sněmovna
byla rozpuštěna. Zároveň poukazujeme
na podrobnosti vývodů této interpelace.
Podepsaní táží se tedy pana ministra,
je-li ochoten odvolati zrušení německé
občanské školy v Hrušově?
V obci Srní na Šumavě (Stodůlecké
Podíly I.) podle posledního soupisu lidu bylo mezi
1684 obyvatelů 13 Čechů. Jsou to finanční
strážníci, četníci s jejich příslušníky
a farář, kteří tam byli přeloženi.
Domácí usedlé obyvatelstvo jest čistě
německé. Také zde musila býti na přání
této malé menšiny zřízena česká
škola. Poněvadž tam není téměř
jediného českého dítěte, které
by chodilo do školy, musily býti získány
pro tuto školu děti čistě německých
rodičů. Touto zavržitelnou prací byli
pověřeni český listonoš Jaroslav
Jadovský, který to obstarával při
svých služebních pochůzkách a
silniční dělník Burda, člověk
požívající špatné pověsti.
Informace dostávali na faře. Tito nesvědomíti
agitátoři slibovali lidem různé věci
a zatajili rodičům, že má výti
zřízena česká škola, říkajíce
jim naopak, že by se konaly jen české jazykové
kursy atd.
Přihlášky přijímal český
finanční strážník Šleis.
Tímto způsobem dostalo se do seznamu 46 německých
dětí. Na základě tohoto zaslaného
seznamu byla dnem 1. září povolena česká
menšinová škola. Vyjma 2 děti daly se
však všechny děti při zápisu konaném
od 27. června do 2. července řádně
zapsati do německé školy a docházejí
do ní. Avšak Engelbert Šnicar, správce
české menšinové školy v Dolejším
Těšově, 5 hodin odtud vzdálené,
na základě seznamu finančního strážníka
Šleise bez vědomí a proti vůli rodičů
odhlásil 43 dětí z německé
školy a hrozí, že nebude-li vyhověno jeho
odhlášce, učiní oznámení
k ministerstvu školství. Tato klasická listina
zní takto:
Č. 158.
Věc: Odhlášení dítek zapsaných
do české školy v Srní.
Dne 27. srpna 1925.
1. příloha
v Srní.
Podle výnosu ministerstva školství ze dne 21.
března 1925, č. 30649/I podepsaná správa
školy odhlašuje z německé školy v
Srní děti zapsané do české
školy.
Zároveň se podle ministerského výnosu
ze dne 28. září 1923, č. 92710/I odd.
1 upozorňuje:
Pokud jde o odhlášení dětí zapsaných
do české školy v Srní, upozorňují,
že děti, které jsou zapsány v české
škole, musí do ní bezpodmínečně
docházeti, poněvadž podle zákona nesmějí
býti přijaty do německé školy.
Děje-li se to, ministerstvo zavede se správcem školy
úřední řízení pro nezákonný
postup.
Engelbert Šnicar,
řídící učitel.
Správce německé školy odevzdal tuto
listinu německé místní radě
školní jako příslušnému
úřadu.
Dne 25. září byla otevřena česká
škola a poněvadž se dostavilo jen málo
dětí, správce této školy znovu
nařídil, aby děti uvedené v seznamu
byly z německé školy ihned propuštěny.
Místní školní rada předvolala
rodiče oněch dětí a tázala
se jich, zda jejich děti budou docházeti dále
do německé školy, či budou-li odhlášeny.
Rodiče vesměs prohlásili, že trvají
na tom, aby jejich děti docházely do německé
školy. Vyšlo dokonce na jevo, že mnoho rodičů
vůbec ani neví o přihlášce do
české školy. Nesvědomití agitátoři
přihlásili prostě děti oněch
rodičů bez jejich vědomí pro českou
školu a tito rodiče mají nyní býti
tresty nuceni, aby své děti posílali do české
menšinové školy. Při otevření
této školy potloukal se listonoš Jadovský
před domem, v němž jest umístěna
česká škola a kývaje a volaje na děti,
chtěl je přiměti, aby šly do české
školy. Jmenovaný listonoš, ačkoliv má
zahájiti své služební pochůzky
kolem 8. hodiny dopoledne, potuluje se do 9 hodin na Kostelním
náměstí. Lidé dostávají
poštovní zásilky opožděně.
Poněvadž však česká škola
přes všechny prostředky, jichž se použilo,
není dostatečně navštěvována,
hrozí se nyní rodičům, že musí
hraditi náklady se zřízením české
školy. Dětem se slibuje, že je četnictvo
odvede do české školy.
Poněvadž v onom proslaveném dopisu správce
české menšinové školy v Dol. Těšově
jsou uváděny výnosy ministerstva, lze míti
zato, že celý postup byl nařízen z rozkazu
ministerstva. Zdá se, že nejvyšší
školní úřad ve státě neví,
že zápis a právoplatné přijetí
německých dětí do německé
obecné školy byly provedeny právě podle
zákonných ustanovení definitivního
školního a vyučovacího řádu
a že podle zákona jest nemožno vykonávati
nátlak, aby děti byly vyňaty ze své
povinné školy. Není mu také asi jasno,
že záznam děti pro českou menšinovou
školu nemá vůbec právního významu,
že se samozřejmě nemůže rovnati
zápisu; neboť jednak nebyl záznam veřejně
vyhlášen ve školní obci jako právoplatné
ťzápisyŤ podle §u 34 šk. a vyuč.
řádu a jednak jej nelze ani právně
posuzovati za zápis, poněvadž zápis
lze si samozřejmě mysliti jen do školy již
zřízené. Česká menšinová
škola v Srní v době záznamu německých
dětí nebyla však ještě vůbec
zřízena.
Nelze tedy německým rodičům vytýkati
zanedbání zákonité školní
povinnosti a školní docházky a jest nemožno,
aby úřad zakročil trestem. Rovněž
tak jest velmi podivuhodné, že děti odhlašuje
správce české menšinové školy
na věci úplně nezúčastněný.
Což ministerstvo neví, že přihlášky
a odhlášky podle §u 33, def. šk. a vyuč.
řádu mohou provésti jen rodiče nebo
jejich náměstkové osobně a jen jsou-li
zaneprázdnění, také jiné dorostlé
osoby, jimi pověřené anebo to mohou učiniti
písemně? Nemyslitelné jest však, aby
odhlášení provedl správce školy
hromadně.
Přímo nehorázně však působí,
že ministerstvo školství zřídilo
tuto českou menšinovou školu na základě
padělaných seznamů. Kdežto jinak úřady
v každém směru uznávají pro zřízení
jen úřední podklady, při zřízení
menšinových škol postačí, zašle-li
kterýkoli podvodník seznam dětí a
ministerstvo ne aby zkoumalo pravost a správnost těchto
seznamů a podkladů, nýbrž s radostí
a bezhlavě přijímá každou oznámenou
přihlášku. Provádí se to však
jen u českých menšinových škol.
U německých menšinových škol -
jako u školy v Prapořišti - zkouší
se seznam německých dětí podle národnosti
a jiných okolností, jichž se ministerstvu zachce,
po léta.
Celá věc svědčí o nesmírné
lehkomyslnosti a nesvědomitosti, s jakou se postupuje při
zřizování českých menšinových
škol a o bezohlednosti, s jakou se vykonává
nátlak na německé rodiče i za pomocí
úředních prostředků, aby byly
německé děti donuceny vyplniti české
menšinové školy, jak jest toho třeba.
Tážeme se tedy pana ministra, ví-li o řádění
svého oddělení pro menšinové
školy a sáhne-li ihned k nejúčinnějším
prostředkům, aby učinil přítrž
takovémuto nezákonnému postupu úřadů
a provždy jej zamezil: