Definice tohoto přestupku odpovídá celkem
definici nekalé reklamy v § 2 uvedené.
Rozdíly jsou tyto:
K přestupku nekalé reklamy vyhledává
se zlý úmysl, t. j. vědomí a vůle
přivoditi škodlivý výsledek. Pachatel
musí si býti toho vědom, že jde o údaje
nepravdivé a k oklamání způsobilé.
Nenastává tedy trestnost, šlo-li o údaje
pravdivé. Nadto vyžaduje se, aby pachatel jednal v
úmyslu zjednati vlastnímu nebo cizímu podniku
na úkor jiných soutěžitelů přednost
při soutěži.
Vykládací pravidla § 2, odst. 2, 3, 4 platí
i u přestupku nekalé reklamy.
Z uvedeného patrno, že trestní represse má
míti místo jen, jsou-li tu zvláštní
subjektivní náležitosti, které jednání
pachatelovu propůjčují ráz obzvláště
zavržitelný.
Přestupek nesprávného označování
původu zboží má nastoupiti podle osnovy
namísto přečinu a přestupku, jež
se nacházejí v zákoně č. 5/1924
(§§ 7, 8 cit. zák.). Osnova dává
skutkové povaze tohoto deliktu jednodušší
a přesnější znění, přizpůsobujíc
ji systému ostatních deliktů osnovy. Napříště
má býti trestným toliko jednání
úmyslné, nikoliv i kulposní (srv. §
8 zák. č. 5/1924). Pachatel, označuje nesprávně
původ zboží, musí jednati přímo
v úmyslu oklamati (srv. § 11, č. 3 zák.
o obchodu s potravinami.), z čehož jde, že musí
si býti vědom nesprávnosti označení.
Lhostejno je, zda zamýšlel i někoho poškoditi
a zda poškození skutečně též
nastalo či nikoli.
Jednání proti nařízením vydaným
na základě § 7 - pokud nezakládá
skutkovou podstatu přestupku podle § 26 - stíhá
se jako přestupek politickými úřady
(§ 45).
Případ tento vzhledem ke své obzvláštní
zavržitelosti kvalifikován je jako přečin.
Na rozdíl od civilní skutkové podstaty téhož
jména vyhledává se, aby pachatel byl si toho
vědom, že jeho údaje jsou nepravdivé
a způsobilé poškoditi podnik. Ostatek je lhostejno,
šlo-li o sdělení důvěrné
či nic.
Podle okolností může nastati konkurence s delikty
proti bezpečnosti cti (srv. i § 494, lit. c, tr. z.
a §§ 24-26 zák. čl. XLI z roku 1914, obsahující
z části odchylná ustanovení o pomluvě).
Platnost těchto ustanovení zůstává,
nedotčena (§ 53, odst. 4).
Ustanovení tohoto paragrafu je dalším srv.
§ 3) ochranným opatřením ve prospěch
osob činných při veřejném tisku
a má za účel obmeziti odpovědnost
těchto osob i po stránce trestní.
Tvoříť předcházející
paragraf (27) trestní skutkovou podstatu kvalifikovanou
jako přečin, který mohl by býti založen
i uveřejněním v rozšiřovaném
tiskopisu.
Mohl by tedy nastati případ, že by osoby shora
uvedené byly stíhány podle čl. III.
zákona ze dne 15. října 1868, č. 142
ř. z. pro přestupek zanedbání povinné
péče. Ukládáť jim ustanovení
toto zkoumati obsah tiskopisu po té stránce, není-li
jím založena skutková podstata zločinu
nebo přečinu. Za opominutí této péče
jsou trestně odpovědny.
Osnova zbavuje osoby uvedené této tíživé
a mnohdy neprovedné povinnosti, vyhovujíc takto
jejich oprávněnému zájmu (srv. §
15, č. 2, odst. 3 zák. ze dne 17. října
1919, č. 568 Sb. z. a n. o trestáńi válečné
lichvy).
Pokud ovšem redaktor či jiné osoby při
tisku činné vystupují samy jako původci
(autoři) zpráv, jež jsou podle řečených
paragrafů závadné, nemá ustanovení
§ 28 místa a platí i v příčině
jich povšechné předpisy.
Rozšiřování údajů cestou
zvukovou nebo světelnou (srv. § 3, odst. 3) přirozeně
nepřichází tu v úvahu.
K trestnosti tohoto skutku kvalifikovaného jako přečin
se vyhledává, aby pachatel jednal v úmyslu
přivoditi záměnu a aby jeho jednání
bylo též objektivně způsobilé
záměnu přivoditi.
Co zde skutek činí zavržitelným, je
úmysl přivoditi záměnu a těžiti
tak z podnikových značek druhého, ať
se již tak děje za cílem vlastního obohacení
či nic, nebo za účelem poškození
druhého či nikoli. Případně
může nastati konkurence s jinými trestnými
činy, zejména, podvodem.
Trestní skutková povaha je tu úplně
shodna s civilní.
Připojen odstavec, stanovící jako vedlejší
trest propadnutí majetkového prospěchu, jenž
byl přijat, nebo jeho hodnoty ve prospěch státu.
U žalob civilních nebylo shledáno důvodu
pro toto opatření.
Připomenouti dlužno, že podle ustanovení
§ 53, odst. 4 zůstává v platnosti zákon
ze dne 3. července 1924, č. 178 Sb. z. a n. o úplatkářství
a porušování úředního
tajemství, jenž stíhá jak aktivní
tak i pasivní úplatkářství
z moci úřední tresty soudními. Zákon
vztahuje se v prvé řadě na orgány
a zaměstnance státu, země, župy, okresu,
obce nebo jiné veřejnoprávní korporace,
veřejných podniků, ústavů a
fondů (t. zv. veřejní činitelé).
Těmto veřejným činitelům jsou
postaveni na roveň orgánové a zaměstnanci
bank, spořitelen, záložen a jiných peněžních
ústavů, hospodářských a výdělečných
společenstev a ústavů povinného pojištění,
jiných pak soukromých podniků a ústavů,
pokud jsou pod státním dozorem (§ 6, odst.
2 cit. zák.).
Z uvedeného jde, že sem spadají i osoby, na
něž se bude vztahovati i ustanovení §
30 této osnovy a bude na soudu, aby uváže všechny
okolnosti posoudil, nejde-li úřad v daném
případě o delikt oficiosní podle citovaného
zákona, po příp. není-li tu ideální
konkurence podle všeobecných zásad práva
trestního.
Prostředník, jehož bylo při aktivním
nebo pasivním podplácení použito (viz
§ 12), bude - dal-li se vědomě ke spáchání
trestného činu získati - trestný podle
povšechných předpisů trestního
zákona o spoluvině (§ 5 tr. z., pokud se týče
§ 69 uh. zák. čl. V/1878).
Trestní skutková povaha je tu přizpůsobena
civilní, pokud vztahuje se k žalobě o náhradu
škody (§ 13, odst. 3). Rozdíl je toliko ten,
že k přečinu se vyhledává, aby
pachatel byl si vždy vědom toho, že tajemství
může býti použito za účelem
soutěže; pouhá kulposnost tu nestačí.
Ani tu není však třeba důkazu, že
podnik, jehož tajemství bylo sděleno nebo využito,
byl poškozen nebe že pachatel zamýšlel jeho
poškození.
K trestnosti tohoto přestupku se žádá,by
pachatel jednal u vědomí, že jednání
jeho podnik poškozuje. Soutěžitel, jenž
služeb použije, musí si býti nad to vědom
toho, že osoba, o níž jde byla výlučně
přijata pro jiný podnik.
Ustanovení § 33 má za účel zostřiti
dozor zaměstnavatelův nad jejich zaměstnanci
neb zmocněnci a rozšířiti jejich ručení
za činy těchto osob.
Stávať se zhusta, že zaměstnavatelé
těží z neodpovědných činů
svých zaměstnanců. aniž se jim dá
dokázati, že k provedení činu dali rozkaz
neb na něm měli účast, již by
bylo možno podle povšechných předpisů
trestního práva stíhati. Mnohdy jednají
takto zaměstnanci, jen aby se svému zaměstnavateli
zavděčili, nebo jeho pochvaly získali, za
mlčky daného neb předpokládaného
souhlasu nebo vědomí jeho. Z výsledku činnosti
jejich mají prospěch jer zaměstnavatelé,
zatím co trestní odpovědnost postihuje v
takovém případě jen zaměstnance
samy.
Z důvodu toho jeví se býti spravedlivým,
postihnouti trestem i takového zaměstnavatele, který
věda, že jeho zaměstnanec nebo zmocněnec
dopouští se ve prospěch jeho i podniku některého
z deliktů v osnově uvedených, provedení
jeho úmyslně, ač mohl tak učiniti,
nezabrání.
Jak již bylo v povšechné části
této zprávy uvedeno, byla pro stíhání
trestní zvolena forma deliktů soukromožalovatelných,
ježto nejlépe odpovídá zvláštní
povaze jejich.
Pokud tedy v osnově není zvláštního
ustanovení, platí všechna ustanovení
platného trestního práva, pokud se vztahují
na delikty soukromožalovatelé.
To platí zejména o odvolání žaloby,
o prominutí (§ 530 tr. z., pokud se týče
§ 116 uh. tr. zák. - zák. čl. V/1878),
o promlčení, o právech a povinnostech soukromého
žalobce (§§ 46, 50 tr. ř., pokud se týče
§ 43 a 47 uh. tr. ř. zák. čl. XXXIII/1896),
atd.
Slovo "hlavní" v závorce uvedené
značí poukaz na trestní právo na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi dosud platné, kde úkolu,
který u nás koná soukromá obžaloba,
hoví t. zv, hlavní soukromá obžaloba
(na rozdíl od podpůrné soukromé obžaloby).
Dokud nebude unifikováno trestní právo a
trestní řád v celém státě,
budou ovšem některé z uvedených náležitostí
trestního stíhání na Slovensku a v
Podkarpatské Rusi, z části odchylné.
Osnova alespoň z části zasahuje tu do těchto
poměrů a stanoví jednotné předpisy,
tak v příčině doby, do které
dlužno obžalobu podati. Lhůta ta stanoví
se jednotně dobou šesti týdnů ode dne,
kdy se oprávněný dověděl o
trestním činu a osobě pachatelově.
Lhůta tato je propadná (§ 34, odst. 2).
Věcná příslušnost soudů
(§ 34, odst. 1) stanovena je podle všeobecných
předpisů. Příslušnost porotních
soudů je však vyloučena.
Místní příslušnost řídí
se jak u přečinů tak i přestupků
všeobecnými předpisy. Bude tedy zpravidla příslušným
onen sborový (okresní) soud, v jehož ob ad
a byl trestný čin spáchán (§
51 tr. ř., pokud se týče § 16 uh, tr.
ř. zák. čl. XX XIII;1896).
V § 34, odst. 3 stanoví se oprávnění
k podání soukromé obžaloby shodně
s úpravou aktivní legitimace k podání
civilních žalob padle § 15. Zvláštní
ustanovení platí jen v příčině
přestupku podle § 33, ježto obdobné civilní
skutkové povahy není.
Ustanovení § 35 odpovídá z části
ustanovením § 28 zák. o ochranných známkách,
§ 59 zák. o právu autorském, pokud se
týče § 21 zák. čl. XVI:1884,
a § 105, odst. 2 zák. patentového a účelem
jeho je zajistiti výkon některých opatření,
uvedených blíže v § 36. Srv. též
§ 492 uh. tr. ř.
Jde hlavně o to, aby zajištěno bylo zboží
(obaly, nádoby, oznámení, nápisy,
výklady), v příčině něhož
třeba provésti nějaké opatření
(odstranění nebo doplnění údaje
nebo podnikové značky nebo propadnutí zboží,
obalů atd.) před takovými úkony odsouzeného,
které by opatření takové učinily
později nemožným. Zpravidla stane se tak zabavením,
soudním uschováním těchto věcí.
Jako zvláštní případ uvádí
osnova (§ 35, odst. 1) zadržení a vyloučení
zboží z dopravy se strany celních úřadů.
Z citace § 36 jde, že tato prozatímní
(zajišťovací) opatření mají
místo jen při přestupku nekalé reklamy
(§ 25) a přečinu zneužívání
podnikových značek a zevnějších
zařízení podniku (§ 29).
Opatření tato mají i důležitý
význam pro vedení důkazu, ježto se jimi
znemožní event. pokusy žalovaného zmařiti
důkaz trestného činu.
Nebylo však shledáno důvody připustiti
prozatímní (zajišťovací) opatření
i v jiných případech, tedy na př.
k tomu cíli, aby se zabránilo páchání,
pokračování, neb opakování
trestného činu, jak činí shora uvedené
specielní záhony (srv. na př. § 105
sák. pat.).
Bylať obava na snadě, že by opatření
takové bylo nebezpečnou zbraní v rukou nesolidního
soutěžitele, jenž mohl by jich snadno použíti
k chikaně a k poškození, ne-li zničení
svého soka.
Nebezpečí takové jest i v případech
shora uvedených a proto činí osnova několik
opatření v zájmu toho, proti němuž
prozatímní opatření čelí.
Tak při zboží rychlé zkáze podléhajícím
učiní soud z moci úřední vhodné
opatření, ary se škodě zabránilo
(odst. 2). 0 návrhu na povolení prozatímních
(zajišťovacích) opatření rozhodne
soud ihned, vyslechna pokud možno strany. Povolení
svoje může soud podmíniti složením
přiměřené kauce, jakož i záloh
na útraty tohoto opatření. Soud může
z moci úřední opatření zrušiti
neb omeziti, uzná-li toho potřebu; složí-li
obviněný přiměřenou jistotu,
musí býti opatření zrušena. Proti
všem těmto rozhodnutím soudu lze si stěžovati
do tří dnů, o stížnosti, jíž
může býti přiznán odkládací
účinek, rozhodne nadřízený
soud.
Ustanovení tato stačí úplně,
aby vyloučila jakékoli zneužíván,
prozatímních opatření. Předpokladem
pro povolení těchto prozatímních opatření
je, že bylo zavedeno trestní řízení
proti určité osobě (arg. slova "za trestního
řízení") a možno je navrhovati,
dokud trestní řízení nebylo skončeno
vydáním pravoplatného rozsudku. Návrh
může býti učiněn současně
se žalobou.
V řízení civilním možno prozatímní
opatření povoliti jen, jsou-li dány povšechné
podmínky příslušných civilních
soudních (exekučních) řádů.
Státi se tak műže i před podáním
žaloby.
Ustanovení tohoto paragrafu vztahuje se k přestupku
nekalé reklamy (§ 25) a přečinu zneužívání
podnikových značek a zevnějších
zařízení podniků (§ 29) a účelem
jeho je zameziti další použití neb rozšíření
údaje (podnikové značky), jehož závadnost
byla odsuzujícím rozsudkem na jisto postavena.
K tomu cíli může soud v rozsudku vysloviti,
že údaj nebo podnikovou značku jest se zboží
odstraniti nebo přiměřeně doplniti
tak, aby nadále neklamaly. V těch případech
však, ve kterých by takovéto opatření
nevedlo k cíli - tak u údajů, které
jsou ke zboží nebo jeho obalům nebo na nádoby,
oznámení, nápisy atd. nezahladitelně
připojeny, na př. vryty, vtištěny, vypáleny,
vytesány - může soud uznati na propadnutí
všech těchto věcí.
Podmínkou těchto opatření, která
se mohou státi jen na návrh soukromého žalobce,
je, že s věcmi těmi műže odsouzený
(tedy i spoluvinník nebo spoluúčastník)
nakládati. Nalézá-li se věc v disposici
osob jiných, ne-může k opatření
podle § 36 dojíti.
Jak již při § 35 bylo uvedeno, lze si provedení
těchto opatření zajistiti již během
trestního řízení prozatímními
opatřeními podle § 35.
Aby se účelu shora uvedeného dosáhlo
i v tom případě, že by nemohl býti
proti žalovanému vynesen rozsudek odsuzující,
jinak však byly objektivně dány skutkové
náležitosti přestupku § 25 (na př.
zboží jest opatřeno zjevně nepravdivým,
k oklamání způsobilým údajem)
neb přečinu podle § 29, stanoví §
36, odst. 2, přípustna s t. zv. objektivního
nálezu, známého ze zákona tiskového,
patentového a zákona o obchodu s potravinami. V
takovémto případě může
soud uznati na zmíněná opatření
i v rozsudku osvobozujícím, při čemž
nezáleží na tom, z jakého důvodu
došlo k osvobození obžalovaného. Zde se
jaksi stíhá, zboží samo.
V příčině nákladů na
toto opatření platí povšechné
předpisy o nákladech na řízení
trestní.
Ustanovením § 36, odst. 3, umožňuje se
zlehčenému (§ 27) dosíci odvolání
zlehčení. Stane se tak odvoláním v
jednom nebo několika časopisech, jež soud určí,
a to na útraty odsouzeného. Jinak platí v
příčině uveřejnění
obdobně předpisy § 40.
Osnova stanoví tu zvláštní trestní
sazbu pro přečiny a pro přestupky. Sazba
pro všechny přečiny a pro všechny přestupky
je stejná, ježto naše trestní právo
dává soudci dostatečnou možnost, aby
při výměře trestů v mezích
sazby přihlížel ke zvláštnostem
konkretního případu a podle toho trest zvyšoval
nebo snižoval. Trest vězení i trest pokuty
jsou tu tresty hlavními a soud může rozhodnouti
se pro ten či onen způsob trestu a při převaze
přitěžujících okolností
po případě pro oba dva. Mají-li polehčující
okolnosti převahu, může soud vyměřiti
trest i pod nejnižší sazbu zákona. Přirozeně,
že předpisy o podmíněném odsouzení
platí i tu. Je tu tedy v dostatečné míře
přihlíženo k tomu, aby trest byl přizpůsoben
zavinění pachatelovu a aby při mně
významných a omluvitelných deliktech byl
vyměřen nejnižší sazbou, která
vůbec podle našich trestních zákonů
může přijíti v úvahu. Na místo
trestu vězení nastupuje podle trestního práva
posud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platného
trest uzamčení; podstatného rozdílu
mezi oběma druhy trestu není.
Ustanovení o době náhradního trestu
za nedobytný trest peněžitý odpovídá
požadavku účelnosti.
Zmínka o trestnosti pokusu stala se vzhledem na §
67 uh. zák. čl. V. z roku 1878, podle něhož
nutno v zákoně uvésti, má-li pokus
přečinu býti trestný či nikoli.
Ustanovení to je rázu sociálního a
k prospěchu zaměstnanců, kteří
jinak mohli by uniknouti trestnosti jen, byly-li tu podmínky
neodolatelného nátlaku nebo nouze podle § 2,
lit. g) tr. z. pokud se týče § 77 uh. tr. z.
zák. čl. V/1878.
Podle osnovy stačí k beztrestnosti zaměstnanců
prokázaná skutečnost, že by jim v případě
neuposlechnutí služebního příkazu
hrozilo propuštění ze služby nebo citelné
hmotné poškození (srv. § 5 zák.
č. 124/1924).
Není třeba, aby příkaz dal zaměstnavatel,
stačí, rozkázala-li tak i jiná osoba,
vůči níž jest obviněný
zavázán ke služební poslušnosti
(arg. slova "služební příkaz"),
na př. správce, prokurista, dílovedoucí.
Důkaz o nebezpečí propuštění
ze služby, resp. citelného hmotného poškození
poskytne zpravidla obviněný, soud však musí
k těmto skutečnostem přihlížeti
i tehdy, byly-li během trestního řízení
třeba i jiným způsobem na jevo postaveny
(arg. slova "prokáže-li se"). Z povahy věci
jde, že ustanovení § 38 nemá místa
u deliktů, kterých se podle osnovy mohou dopustiti
jedině zaměstnanci sami (§§ 30, odst.
2, 31, 32), neboť tu o služebním příkazu
nelze mluviti. Civilní odpovědnost zaměstnanců
není ovšem předpisem tímto nijak dotčena.
Kromě náhrady škody, včítajíc
v to ušlý zisk, může býti soukromému
žalobci v adhaesním řízení přiznáno
i přiměřeně odškodné za
utrpěné příkoří a jiné
osobní újmy, tedy vše to, co může
přiřknouti žalobci soud civilní podle
§ 16, odst. 4.
I pro trestní soud platí tu ustanovení §
16, odst. 3, že o tom, zda škoda vznikla a o její
výši může rozhodnouti podle volného
uvážení, oceňuje pečlivě
všechny okolnosti. Nějakého obmezení
v příčině výše náhrady
škody není. V příčině
odškodného paví se i tu, že výše
jeho má býti přiměřená,
což posoudí soud podle konkretního případu.
Trest pro svévoli (§ 19) a odškodné za
zjevně svévolné vedení sporu (§
20) tu přirozeně nemá místa, ježto
trestní právo, resp. trestní řád
poskytují proti neodůvodněným trestním
obžalobám, resp. svévolné obžalobě
jiné dostatečné prostředky.
Platí tu podstatě totéž, co bylo již
uvedeno o uveřejnění rozsudku v řízení
civilním (§ 18).
Z rozhodnutí o uveřejnění rozsudku
a rozsahu důvodů mohou obě strany podati
odvolání. Rozhodnutí druhé instance
je konečné.
Kdežto ustanovení hlavy I. a II. sledují účel
spáchané již činy nekalé soutěže
potírati - ať již repressí civilní
nebo trestní - snaží se osnova v hlavě
III. těmto nekalým jednáním předejíti
tím, že činí řadu opatření,
jimiž se praeventivně odnímá předem
půda možnostem a sklonům, které se tu
jeví.
Z toho již patrno, že pro účel ten hodí
se lépe forma řízení správního
(policejně-trestního). Přistupuje k tomu,
že u některých skutkových podstat sem
spadajících není možno předem
vyplniti uspokojivě jich obsah tak, aby vyhovovaly potřebám
stále se měnicím, a z důvodu toho
bylo nutno bližší úpravu některých
z nich ponechati cestě nařizovací (tak u
případů podle §§ 41 a 44). Příslušnost
politických úřadů zvolena i proto,
že se při činech sem spadajících
jedná v podstatě o t. zv. delikty policejní,
při nichž se trestá již přestoupení
zákazu neb příkazu o sobě, bez ohledu
na úmyslnost pachatelovu. Nadto podobají se delikty
tyto t. zv. živnostenským přestupkům,
pro něž rovněž příslušnost
správních úřadů je stanovena.
Trestných skutkových podstat sem spadajících
je celkem čtvero a mají jimi býti zachyceny
případy represse obzvláště vyžadující.
Pro stíhání jich - které se na rozdíl
ad deliktů soudních děje z moci úřední
-jsou příslušny politické úřady
I. stolice, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní
policejní vrchnosti. Pro řízení platí
tu všeobecné předpisy trestního řízení
správního, až na nepatrné úchylky
v příčině lhůty odvolací
(§ 4, odst. 2).
Zda soutěžitelé jednáními v této
hlavě uvedenými byli poškozeni či nic,
nepadá na váhu. Osnova zvláštních
civilních žalob o náhradu škody tu nepřipouští
a mohl by proto poškozený soutěžitel domáhati
se náhrady škody jen, byl-li dány podmínky
všeob. obč. zákona v příčině
náhrady škody zaviněné. Z části
upraven je poměr civilní v 43.
Ustanovení tohoto paragrafu vztahují se jen na takové
osoby, které po živnostensku prodávají
nebo na prodej chovají určité zboží.
Zkušenosti denního života, ohled na soutěžitele
a neméně i ohled na massy drobného konsumentstva
ukazují nutným stanoviti v určitých
případech obligatorně způsob, jak
nutno některé zboží po živnostensku
prodávati nebo na prodej chovati. Opatřením
takovým má se předejíti obzvláště
hrubým nešvarům, jež se ti některého,
zejména hromadně prodávaného zboží
vyskytují a jimiž širší kruhy konsumentů
bývají zejména často klamány.
Ježto jde tu o poměry velice různotvárné
a stálým změnám podléhající,
je nemožno upraviti je předem na delší
dobu cestou zákonnou a z důvodu toho přestává
osnova jen na vymezení základních zásad,
ponechávajíc bližší provedení
jich vládním nařízením, která
budou vydána po slyšení zúčastněných
kruhů (§ 51).
Možno tu pak naříditi:
1. že některé zboží může
býti v tuzemsku prodáváno nebo na prodej
chováno jen v předepsaných jednotkách
podle počtu, míry a váhy. Jednotky takové
mohou býti předepsány buď pro případ
každého živnostenského prodeje nebo jen
pro případ prodeje v drobném. V zájmu
exportního obchodu nemají se tyto předpisy
vztahovati na zboží určené pro export;
2. že určité zboží může
býti prodáváno nebo na prodej chováno
jen, je-li opatřeno buď samo nebo na své úpravě
(obalech, nádobách) údajem o počtu,
míře, váze nebo původu (§ 4);
3. že určité zboží musí
býti opatřeno k témuž účelu
určitým obalem;
4. že určité zboží nebo jeho úprava
(obaly, nádoby) musí býti opatřeno
i údajem o jméně, firmě nebo bydlišti
(sídle) výrobce nebo prodavače.
ad 1. Opatření toto opírá se o známou
zkušenost, že u některého zboží
jsou odběratelé zvyklí kupovati je v určitých
jednotkách podle počtu, míry nebo váhy,
na př. v 1 kg sáčcích atd. Vládním
nařízením může býti prodej
zboží v těchto jednotkách stanoven za
povinnost.
ad 2. Opatřením tímto chrání
se účinně odběratelé zboží
před oklamáním tím, že se jim
ve formě písemné a tedy důkazu způsobilé
zajišťuje množství prodávaného
zboží co do počtu, míry, váhy
nebo jeho původu. Připojení těchto
údajů na zboží má zejména
význam u zboží, jehož množství
se při koupi zpravidla nepřezkoumává
nebo přezkoumání takové nedá
se na místě provésti.
Zejména udání původu (§ 4) na
zboží jest okolností pro odbyt určitého
zboží velmi důležitou. Z důvodu
toho připouští již § 5 zákona
o označování původu zboží
možnost stanoviti cestou nařizovací obligatorní
označení některých druhů zboží
místním původem zboží. Osnova
přejímá toto ustanovení a zařazuje
je do ustanovení správních.
ad 3. Opatření ad 2. mohla by býti snadno
obcházena neb státi se illusorními, kdyby
u některých druhů zboží nebylo
předepsáno povinné jich balení (tak
na př. u čokolády).
ad 4. Opatření takové bude praktické
zejména u zemědělských a lesních
produktů, kde údaje tuto uvedené mají
zvláštní význam a důležitost
(semena).
Onova úmyslně nepojímá do povinnosti
označovací i údaje o jakosti zboží,
neboť tím mohlo by snadno býti vydáno
v šanc výrobní tajemství producentovo
a nutno v této příčině ponechati
ochranu stávajícím zákonům
(zejména zák. o obchodu s potravinami).
Nařízení, o něž jde, budou vydána,
po slyšení korporací, jimž přísluší
po zákonu zastupování dotčených
zájmů (§ 51). Přestoupení jejich
trestati se budou jako přestupky politickými úřady
I, stolice (§ 45).
Osnova uvádí tu zvláštní nákupní
prameny (konkursní podstata, exekuční dražba
a výprodej), jež mají pro koupěchtivé
obecenstvo zvláštní význam, vzbuzujíce
představu zboží výhodně (levně)
získaného, čímž na úkor
jiných soutěžitelů jde zboží
toto obzvláště na odbyt.
Jde o to, aby této okolnosti nebylo zneužíváno.
Osnova zahazuje proto při veřejném nabízení
takovéhoto zboží ke prodeji poukazovati na
jeho nákupní pramen, byť i poukaz ten byl zcela
pravdivý.
Tvrdí-li ovšem někdo, že má zboží
z těchto nákupních pramenů a tvrzení
jeho není pravdivé, může nastoupiti
soudní represse pro nekalou reklamu podle § 2, resp.
25. Stejně mohlo by býti nastupováno proű
tomu, kdo na př. dosáhne povolení úředního
výprodeje, zboží vyprodá, avšak
opatří si nové zboží a toto dále
prodává, utvrzuje kupujícího v domněnce,
že jde o výprodej zboží starého
(arg. § 2 slova "o podnětu, příčině
neb účelu prodeje").
Trestní sankci § 42 nepodléhají samozřejmě
ti, kdož v úřední funkci zboží,
o něž jde, nabízejí k prodeji, na př.
správci konkursní podstaty, výkonní
orgánové exekučních soudů a
pod. (arg. slova "ale k podstatě její jíž
nepatří").
Přestoupení zákazu v tomto paragrafu uvedeného
stíhá se jako přestupek politickými
úřady I. stolice (§ 45).
Jak již jméno samo nasvědčuje "
jde u těchto obchodů o to, získati pro určité
zboží neb určité výkony hromadného
odbytu. Státi se tak má za pomoci a součinnosti
širokých kruhů obecenstva, které jsou
tu ke své náhončí službě
získávány sliby domnělých výhod
(dodání zboží neb provedení určitého
výkonu).
Zákazníku slibuje podnikatel výhody tyto
jen pod podmínkou, že na základě odevzdaných
mu poukázek neb podobných zařízení
přivede podnikateli neb jiné osobě další
odběratele, kteří by s ní vstoupili
do stejného smluvního poměru. Je tedy zákazník
i každý další odběratel povinen
všechny převzaté poukázky nebo jiná
podobná zařízení dále odbýti
a získati tak podnikateli řadu dalších
odběratelů s týmž účinkem.
Tímto způsobem zajišťuje si podnikatel
veliký okruh odběratelů, který stále
roste a na způsob laviny se šíří.
Přirozeně, že - i když podnikatel jedná
přesně dle svých slibů, čemuž
zpravidla nebývá - mohou býti slibované
výhody splněny jen poměrně nepatrnému
počtu odběratelů a to na útraty těch,
kteří nebyli s to podmínkám podnikatelovým
vyhověti, zatím co podnikatel sám úplatným
odbytem velikého počtu svých poukázek
či podobných zařízení získává
v každém případě hravě,
bez námahy a jakéhokoliv risika značných
zisků, a to na úkor jiných solidních
podnikatelů.
Patrno, že tu jde o nekalé jednání,
jehož zavržitelnost je na bíledni. Z důvodu
toho osnova obchody tohoto druhu zakazuje a postihuje trestní
sankcí (§ 45, odst. 1).
Trestným je nejen podnikatel, jenž dal k obchodům
toho druhu podnět, nýbrž i každý,
kdo se jich zúčastnil jako odběratel nebo
rozšiřovatel poukázek nebo podobných
zařízení (§ 43, odst. 1, druhá
věta). Jde tu o účast na činech zjevně
nekalých. Odběratelé neb rozšiřovatelé
tito konají vědomě dohazovačské
a náhončí služby pro obchody, jejichž
škodlivost pro obecenstvo a solidní obchodníky,
ba i pro celkové národní hospodářství
je nepochybná. Bez jejich součinnosti nemohlo by
k provedení nekalých záměrů
podnikatele a tím k poškození spoluobčanů
vůbec dojíti. V úvahu spadá i okolnost,
že podnikateli jsou tu přečasto osoby v zahraničí,
jichž zdejšími trestními opatřeními
nelze postihnouti.
V § 43, odst. 2 a 3, upravují se civilněprávní
následky lavinových, obchodů. Smlouvy tohoto
druhu, které byly uzavřeny mezi podnikatelem a zákazníkem
nebo tímto a osobou třetí, prohlašuje
osnova za neplatné, Odběratel poukázky neb
podobných zařízení nemůže
žalovati na splnění, ježto by požadoval
plnění, za něž úplata byla z
části zaplacena od jiných odběratelů.
Oproti tomu poskytuje osnova odběrateli právo požadovati
vrácení toho, co dal za poukázku neb podobné
zařízení, vzdá-li se dodání
zboží neb provedení výkonu nebo vrátí-li
zboží již přijaté. Podnikatel sám
nemůže žádati zpět to, co byl plnil.
Pod pojem lavinových obchodů nespadá však
zvláštní způsob odbytu zboží,
spočívající v tom, že se při
prodeji zboží vydávají poukázky,
za které - předloží-li se jich podnikateli
určitý počet - poskytuje se zvláštní
odměna v penězích neb ve zboží.
Pokud jde o získávání odbytu zboží
neb určitého výkonu poukazem na zvláštní
odměnu (premii) závislou výhradně
na výsledku slosování neb na jiné
náhodě, jsou to t. zv. jednání premiová,
o nichž jedná 44.