Prvé dvě hlavy rozpadají se nad to ve dva
oddíly (ustanovení zvláštní a
společná).
Prvý oddíl hlavy I. nese nadpis "Jednání
nekalé soutěže" a jsou v něm uvedeny
skutkové podstaty jednotlivých případů
nekalé soutěže. Jsou to:
1. jednání proti dobrým mravům soutěže
vůbec (§ 1),
2. nekalá reklama (§ 2) s dodatkem (§ 3) obsahujícím
zvláštní předpisy o civilní odpovědnosti
osob při tisku činných,
3. nesprávné označení původu
zboží (§§ 4-9),
4. zlehčování (§ 10),
5. zneužívání podnikových značek
a zevnějších zařízení
podniku (§ 11),
6. podplácení (§ 12),
7. porušování a využívání
obchodních a výrobních tajemství (§
13),
8. nekalá soutěž osob pomocných a používání
její soutěžitelem (§ 14).
V paragrafech těchto vytčeny jsou skutkové
podstaty jednotlivých zjevů nekalé soutěže
po stránce soukromoprávní. Jednání
proti nim opravňuje k žalobám civilním
(žaloby zdržovací a odstraňovací
a žaloba o náhradu škody).
Analogické předpisy, jenže s hlediska ochrany
trestní, uvedeny jsou v hlavě druhé, v oddílu
I. v §5 25-33. Skutkové podstaty tuto uvedené
liší se od civilních jen potud, pokud těžší,
trestní represse těchto činů je podmíněna
zvláštním hrubým zaviněním,
zejména jednáním obmyslným.
Právě vzhledem k těmto rozdílům
represse civilní a trestní nebylo lze vyhnouti se
opakování hlavních znaků jednotlivých
případů nekalé soutěže,
byť i tím osnova nabyla poněkud většího
objemu. S touto úpravou setkáváme se i v
jiných zákonodárstvích.
Je tu jakási gradace při použití prostředků
ochranných.
1. Nejširšího rozsahu je žaloba o zdržení
se (žaloba zdržovací), při ní žalobci
jde jedině o to, aby jednající od svého
činu upustil. Vzhledem k tomu, že tu jde toliko o
odražení zásahu do cizího právního
zájmu, nevyhledává se tu zpravidla subjektivního
zavinění na straně žalovaného,
nýbrž stačí tu pouhá objektivnost,
tedy faktická přítomnost těchto náležitostí,
na př. objektivní způsobilost poškoditi,
oklamati, zjednati přednost při soutěži,
způsobilost přivoditi záměnu a pod.
Není tedy třeba dokazovati, že jednající
znal nebo znáti musil tyto náležitosti. Možno
tudíž potlačovati touto žalobou i jednaní,
jež se jednajícímu jeví třeba
úplně jako bezzávadné, indiferentní.
Stejného rázu jest i žaloba o odstranění
závadného stavu (žaloba odstraňovací),
při níž jedná se žalobci o to,
aby jednající odstranil závadný stav
činem jeho způsobený.
2. Přísnějšími podmínkami
vázána jest žaloba o náhradu škody
a to v podstatě tím, že se při ní
vyhledává subjektivní zavinění
jednajícího i v příčině
určitých skutkových náležitostí
pod č. 1. uvedených. Jde tu tedy, v podstatě
o vědomí nekalosti a škodlivosti jednání.
Vyžadujeť se, aby jednající okolnosti
tyto znal nebo znáti musil, třeba by nejednal přímo
v úmyslu nějaké zlé účinky
přivoditi (zlý úmysl, viz dále č.
3.). Vědomosti klade tedy osnova na roveň
nevědomost, zaviněnou nápadnou bezstarostností,
tedy hrubou nedbalost (culpa lata), nejdouc zase tak daleko,
aby stanovila odpovědnost i za pouhé lehké
zavinění (culpa levis). Byloť by to nad potřebu
přísným opatřením, jež
by vneslo neklid a nejistotu ve veškeré soutěžní
podnikání. Nutnoť vzíti v úvahu,
že boj konkurenční do jisté míry
seslabuje a zatemňuje představy o škodlivosti
soutěžních počinů pro druhého
soutěžitele a bylo by příliš strohým,
stíhati proto každé sebe menší
vybočení z mezí hospodářské
prozíravosti a opatrnosti. Takovéto odstupňování
civilních žalob jest - až na malé výjimky
(§§ 10, 12) - provedeno důsledně ve všech
skutkových podstatách. vedené výjimky
jsou povahou věci odůvodněny.
3. K trestnímu stíhání jako
nejsilnější repressi nekalého jednání
vyžaduje se zpravidla zlý úmysl, tedy vědomí
skutkových náležitostí a vůle
přivoditi určitý škodlivý výsledek.
Podle těchto hledisek jsou jednotlivé skutkové
podstaty důsledně v celé osnově odstupovány.
Na rozdíl od zákona německého a rakouského
vložena byla všechna trestní ustanovení
do zvláštního samostatného oddílu,
aby se zájemcům zjednala rychlá informace
a přehled.
Pokud se týče systematiky, položena ustanovení
soukromoprávní před ustanovení trestní.
Jestli věcně účelnějším
dáti do předu skutkové podstaty, vykazující
odstíny jemnější, ježto předejde
se tak mnohému opakování a vysvětlování
některých pojmů v ustanoveních pozdějších.
Stíhání nekalé soutěže,
jak civilní, tak i trestní, vloženo je výlučně
do rukou interesentů (soutěžitelů) samých.
Soutěžitelem rozumí osnova každého
podnikatele, jenž vyrábí nebo prodává
zboží téhož nebo podobného druhu
nebo jenž provádí výkony téhož
nebo podobného druhu, nebo vůbec je podnikově
činným ve stejném nebo podobném oboru
hospodářském (§ 46, odst. 1.). To jest
odůvodněno tím, že zákon má
zajistiti ochranu soutěžitelů a že oni
také nejlépe budou moci posouditi, zda to které
jednání jejich zájmu se dotýká,
a zda je třeba domáhati se proti rušiteli zákroku
soudního. Pro tuto zvláštní svou povahu
nehodí se tento obor nikterak pro řízení
oficiosní, jak se nyní většinou i v
cizím zákonodárství uznává.
Jde tu o odborné znalosti, zkušenosti, obchodní
a jinaké zvyklosti atd., jichž veřejní
orgánové nemají a míti nemohou, a
nelze se proto od nich nadíti po této stránce
úspěchu. Stíhání k žalobě
soukromé vyhoví daleko lépe účelu,
jejž zákon sleduje, tím spíše,
když současně je řadou ustanovení
postaráno o to, aby zabráněno bylo žalobám
svévolným a chikanosním. Kromě soutěžitelů
přiznává osnova v určitých
případech žalobní právo i korporacím
podle stanov povolaným hájiti hospodářské
zájmy soutěžitelů činem dotčené;
o tam bude blíže při § 1 pojednáno.
Trestním stíháním nekalé soutěže
byly pověřeny výlučně řádné
soudy (občanské), poněvadž jen ty
při svém dokonalém ustrojení a vhodném
procesuálním aparátu jsou s to vyhověti
všem zvláštním požadavkům
potírání nekalé soutěže.
Jedná se o trestní činy zcela zvláštní
povahy rázu spíše soukromoprávního,
které se ku projednávání před
vojenskými soudy nehodí.
Toliko stíháním některých přestupků
rázu policejního pověřeny jsou úřady
správní (politické úřady, resp.
administrativní policejní vrchnosti I. stolice).
Zákon má se vztahovati na veškeré samostatně
provozované hospodářské činnosti,
nesoucí se ke zdroji příjmů zhodnocováním
zboží nebo výkonů bez rozdílu,
jde-li o činnost upravenou řádem živnostenským
čili nic. Podléhají mu tedy nejen obchodní
podniky v užším smyslu - mezi něž
dlužilo řaditi i podniky peněžní,
bankovní a všechny s nimi související
živnosti pomocné, na př. činnost sensálů,
dohodců, sprostředkovatelů atd. - nýbrž
i všechny ostatní hospodářské
podniky, třeba by obchodními nebyly, jako prvovýroba
(zemědělství, lesnictví, hornictví,
na př. chov dobytka, těžba nerostů,
dolování, lomy atd.) a výroba druhotná,
jako živnosti řemeslné, stavební, živnosti
provádějící za úplatu výkony,
jako divadla, kina, kabarety atd. Ba nelze z platnosti zákona
vyloučiti ani t. zv. svobodná povolání
(advokátů, notářů, lékařů,
inženýrů, civilních technikű,
patentových zástupců, geometrů) a
jiná vědecká neb umělecká zaměstnání,
pokud činnosti tyto jsou způsobilé vyvolati
hospodářskou soutěž a jeví po
této stránce tytéž hospodářské
účinky jako výdělečné
činnosti. Z téhož stanoviska vychází
i německý a rakouský zákon proti nekalé
soutěži.
Aby tento široký dosah osnovy byl ze znění
zákona samého co možná určitě
na jisto postaven, používá osnova k označení
tohoto účelu širokého pojmu "hospodářský
styk" (§§ 1, 12), naznačující
tím soubor právních nebo faktických
skutečností, které se vytvářejí
činnostmi lidskými, nesoucími se ke směně
jakýchkoli hospodářsky ocenitelných
statků nebo výkonů.
Tím ovšem určen je rozsah ochrany po stránce
pasivní, totiž v příčině
subjektu, proti němuž může býti
žalobami podle zákona proti nekalé soutěži
nastupováno. Otázka, kdo jest oprávněn
na základě tohoto zákona vystupovati aktivně
jako žalobce, upravena je v §§ 15, 34 a 46. Oprávněným
k žalobě je tu zpravidla každý soutěžitel,
t. j. podnikatel, jenž vyrábí nebo prodává
zboží téhož nebo podobného druhu
nebo provádí výkony téhož nebo
podobného druhu nebo vůbec je podnikově činným
ve stejném nebo podobném oboru hospodářském.
Ze slova "podnikatel" jde, že může
tu jíti jen o osoby, které jsou jednak samostatné,
nesouce risiko svého podnikání, jednak činnost
jejich předpokládá jistou opětovanost,
trvalost, tedy snahu, směřující ke
zdroji výdělečnému. Nespadají
sem proto osoby, které jen ojediněle, nahodile nebo
příležitostně předsevezmou některou
činnost, o niž jde. Plyne to ostatně z iterativní
formy, jíž osnova k vyjádření
této činnosti používá ("vyrábí",
"prodává", "provádí").
Aby ten, kdo zboží zhodnocuje (prodává,
zcizuje atd.) nebo výkony provádí, měl
k tomu cíli sloužící zvláštní
zařízení (provozovnu, krám, dílnu
atd.), se nevyžaduje a dlužno na všechny takové
případy vztahovati zejména i pojem "podnik",
"podnikatel". K podnikatelům podle tohoto zákona
sluší počítati i družstva (konsumní
společenstva), neboť v hospodářském
styku mají na utváření ceny a jiné
poměry soutěžní týž vliv
a výsledek jako jiné podniky nezaložené
na podkladě vzájemnosti. Stejně není
potřebí, aby provozování soutěžní
činnosti opíralo se o živnostenské či
jinaké úřední povolení. Tak
zv. fušerství, t. j. faktum neoprávněného
provozování živnostenských oprávnění
samo o sobě nepodléhá však ani civilní,
ani trestní sankci podle osnovy a nutno tu nadále
ponechati jednání takové repressi úřadů
živnostenských. Tím jsou ze zákona vyloučeny
spory o objemu živnostenských oprávnění,
což jest odůvodněno tím, že tu
jde o odborné otázky, jichž řešení
by soudy nesmírně zatěžovalo a přenášelo
se na pole, kam povahou svou vůbec nepatří.
Nápravu této otázky, pokud je žádoucí,
nutno zůstaviti reformě živnostenského
řadu. Jak shora uveden,, nelze ovšem z toho vyvozovati
že fušer nepodléhal by ustanovením zákona
proti nekalé soutěži; budeť tu stejně
jako oprávněný živnostník, pokud
se nekalé soutěže dopouští, civilně
i trestně za ni odpověden.
V oddílu tomto uvádí osnova celkem osm případů
nekalé soutěže, z nichž sedm vykazuje
jisté typické, obsahově již vykrystalisované
skutkové podstaty nekalých jednání,
kdežto jeden (§ 1) je rázu povšechného,
spíše jen náznakového.
Osnova se rozhodla pro smíšený systém
kasuistický se suppletorní generální
klausulí. Způsob tento má do sebe mnoho výhod
a je jaksi kompromisem mezi oběma krajními směry,
totiž výlučnou kasuistikou, na níž
spočívala prvá osnova rakouská a výlučnou
generální klausulí, a kterou se opírala
naše prvá osnova.
Ač totiž zjevy nekalé soutěže jsou
velmi pestré, různotvárné a časem
podléhají změnám, lze přece
jen konstatovati, že určité zjevy její
se ve svých stejnýćh typických formách
obzvláště často vyskytují a hospodářské
styky poškozují. Jeví se proto účelným,
aby byly tyto vyhraněné a celkem již ustálené
případy nekalé soutěže ve zvláštních
skutkových podstatách přesně vytčeny
čímž i stíhání jejich
se usnadní.
Aby však bylo umožněno zachytiti i takové
případy nekalé soutěže, které
nejsou ještě do té míry vyhraněny,
aby mohly tvořiti samostatné skutkové podstaty
neb ke kterým teprve časem dospěti by mohla
vynalézavost nesvědomitého konkurenta, pojata
byla v čelo osnovy (§ 1) tak zv. generální
klausule, jež má postihnouti všechny ostatní
případy nekalé soutěže, pokud
jen vyhovují náležitostem v paragrafu tomto
uvedeným.
Při výlučné kasuistice, jak ji navrhovala
původní osnova rakouská, byl by zákon
úplně bezmocný oproti těm, kteří
- aniž by porušili předpisů zákona
- dovedli by nicméně najíti si nové
nekalé cesty a prostředky, jimiž by svého
konkurenta poškodili a tím svého cíle
přece jen dosáhli.
Pouhá generální klausule pak při své
neurčitosti a povšechnosti skýtá příliš
nedostatečný podklad pro soudní zjištění,
zda a o jaké nekalé jednání jde.
Kasuistické případy, jež osnova v §§
2-14 vypočítává, jsou celkem tytéž,
s jakými se shledáváme i v cizích
zákonodárstvích, na př. německém,
rakouském, maďarském a j. To platí zejména
o skutkových podstatách, uvedených v §§
2, 4, 10, 11, 12 a 13. Skutková podstata, uvedená
v § 14, pojata byla do osnovy na výslovné přání
zájemců, zejména z kruhů živnostenských.
Všem uvedeným případům je společné,
že se tu jedná jednak o soutěž,
t, j. spoluzávodění o odbyt zboží
neb výkonu, jednak o nekalost (arg. nadpis oddílu),
t. j. nemravnost prostředků v závodění
tom použitých. Kde není soutěže,
nemůže býti ani nekalé soutěže.
O věci této bude ještě při pojmu
soutěžitele (§ 46) blíže pojednáno.
Nekalého jednání mohou se dopustiti nejen
soutěžitelé, nýbrž i jiné
osoby. K vyjádření této skutečnosti
používá osnova k označení subjektu
obratu "kdo". Výjimka jest ovšem tam, kde
jen určité osoby mohou býti subjekty civilní
nebo trestní represse (na př. §§ 3, 12,
odst. 2, 13, odst. 1, 14). V čem spočívá
nekalost jednání, dlužno vyčísti
ze skutkové podstaty jednotlivých případů
nekalé soutěže.
O významu a účelu této skutkové
podstaty, označované t. zv. generální
klausulí, bylo již shora povšechně pojednáno.
Přes svou nutnou povšechnost, umožňující
postihnouti případy nekalé soutěže
v ostatních skutkových podstatách nevytčené,
vykazuje tato podstata nicméně některé
znaky, které ji do značné míry ohraničují
a její použití obmezují, čímž
vychází osnova vstříc přáním,
aby přílišná povšechnost a neurčitost
její neohrožovala volnost, reelní soutěže.
Vyžadujeť se, aby jednání, o něž
jde, stalo se v hospodářském styku.
Co se rozumí hospodářským stykem,
bylo již v povšechném oddílu blíže
vyloženo. široký dosah tohoto pojmu dovoluje,
aby sem zahrnuty byly téměř veškeré
činnosti, sloužící k ukájení
lidských potřeb, pokud jen pohnutkou neb skutečným
následkem jich jest docílení nějakého
hospodářského prospěchu, ať vlastního
či cizího.
Z uvedeného patrno, že pojem hospodářských
styků je širší pojmu "obchodní
styk", jehož užívá se v §u 4
osnovy.
Vyhledává se dále, aby se jednající
do stal v rozpor s dobrými mravy soutěže.
Soutěží rozumí se tu spoluzávodění
o odbyt zboží neb výkonů. Spoluzávodění
to ovládáno je jistými mravními zásadami
(dobrými mravy), které zachovávají
nebo mají zachovávati všichni ti, kdož
mají na tomto spoluzávodění účast.
Nejde tu snad jen o mravní pravidla té které
výdělečné činnosti, nýbrž
o povšechné zásady regulující
hospodářskou činnost vůbec a odpovídající
tudíž mravnímu nazírání
a představám o slušnosti osob na této
činnosti zúčastněných, správně
a spravedlivě myslících.
Avšak ne každé jednání proti dobrým
mravům soutěže je podle § 1 osnovy závadné.
Vyžaduje se, aby kromě povšechné ethické
morální zavržitelnosti bylo nad to způsobilé
poškoditi soutěžitele. Není-li
tu této způsobilosti, nespadá jednání
pod tento předpis, třebas se dobrým mravům
v soutěži příčí; neníť
účelem osnovy potlačovati každý
takový abstraktní nemorální počin,
neboť to je věcí morálky, pedagogiky
a veřejného mínění atd.
Pokud se týče represivních prostředků
proti takovémuto jednání, rozeznává
osnova mezi žalobou zdržovací (odstraňovací)
a žalobou o náhradu škody.
Pro žalobu zdržovací (odstraňovací)
stačí pouhá objektivnost, t. j. skutečnost,
že jednání je v rozporu s dobrými mravy
soutěže a je způsobilé poškoditi
soutěžitele. Aby tato objektivnost byla co nejurčitěji
vyznačena volí osnova zvláštní
neosobní dikci ("dostane se"), kterou se zbavuje
žalobce nutnosti dokazovati jednajícímu nějaké
zavinění.
Žalovati lze tedy touto žalobou i toho, kdo si nebyl
naprosto vědom toho, že jedná proti dobrým
mravům soutěže, pokud jen jednání
jeho objektivně takovým jest. Stejně, jednal-li
v omylu, neznalosti dobrých mravů a pod.
Nerozhoduje rovněž, byl-li si jednající
vědom toho, že jednání jeho je způsobilé
poškoditi soutěžitele; stačí, že
tomu tak skutečně bylo.
Stanovisko toto je důsledné vůči zásadě,
jíž šetřeno u všech dalších
případů nekalé soutěže.
Zněním § 1 odstraněna jest i pochybnost,
se kterou se shledáváme v generální
klausuli cizích zákonodárství, zda
totiž jednání proti dobrým mravům
předpokládá v každém případě
vinu (deliktnost) či nic. Osnova zahrnuje i nezaviněná
jednání proti dobrým mravům v uvážení,
že hospodářský život zná
takové případy a že praktická
potřeba činí nutným chrániti
ohroženého soutěžitele i proti počinu,
jevícímu se třeba jen objektivně jako
jednání nekalé.
Pokud jde o žalobu o náhradu škody, vyhledává
se, aby jednající byl nebo musil si býti
vědom škodlivosti svého jednání
pro soutěžitele. Ani tu neodchyluje se osnova od struktury
ostatních podstat, neboť požadavek, aby si byl
jednající vědom škodlivosti svého
jednání, je podmínkou žalobního
práva na náhradu škody ve všech ostatních
případech.
Oproti tomu nevyhledává se, aby si byl jednající
vědom také toho, že jednání jeho
je v rozporu s dobrými mravy soutěže. Důvod
toho je ten, že důkaz takový je při
neurčitosti pojmu dobrých mravů téměř
nemožno podati, čímž by žaloby o
náhradu škody podle § 1 byly téměř
ilusorní. Ostatně musí se tu vycházeti
z předpokladu, že žalovaný má všechny
potřebné vědomosti, jichž řádný,
reelní způsob jeho soutěžní činnosti
vyžaduje (srv. § 1299 obč. z.). Touto poněkud
odlišnou konstrukcí od jiných ustanovení
osnovy stává se jednání proti dobrým
mravům soutěže podle § 1 zvláštní
skutkovou povahou sui generis. To dlužno míti na zřeteli
při subsumpci různých innominátních
případů pod generální klausuli
§ 1.
O pojmu "vědět musil" bylo již shora
pojednáno. Srv. i § 16, odst. 1., obsahující
zákonnou interpretaci tohoto obratu.
Jednání, jež bude lze podle tohoto paragrafu
posuzovati, budou velmi různá a dlužno ponechati
soudům, aby pečlivým přihlížením
ke zvláštnostem dění a potřeb
hospodářského života daly generální
klausuli vhodné upotřebení, při čemž
budou musiti dbáti toho, aby jí byly zachyceny případy
ochrany vskutku vyžadující, s druhé
strany však, aby nebylo jí zneužíváno
na úkor žádoucí volnosti soutěžní.
Ježto podle § 53, odst. 4., mají zůstati
v platnosti předpisy všech jiných zákonů
a nařízení, které přímo
nebo nepřímo do týkají se látky,
upravené tímto zákonem, ostává
v platnosti vedle § 1 této osnovy i ustanovení
§ 1295, odst. 2. obč. zák., podle něhož
lze žalovati o náhradu škody toho, kdo jinému
způsobem příčícím se
dobrým mravům způsobí úmyslně
škodu.
Jedním z nejúčinnějších
prostředků, jimiž v hospodářských
stycích získává a rozšiřuje
se kruh odběratelů a odbyt vůbec jest reklama,
t. j. chválení a vynášení vlastností
zboží a výkonů, jež se odběrateli
nabízej. Ježto bez reklamy nelze si dobře představiti
úspěch hospodářského podnikání,
lze připustiti zásah do tohoto prostředku
boje konkurenčního jen tehdy, přesahuje-li
reklama meze toho, co je ve slušných a reelních
hospodářských stycích přípustno
a dovaleno.
Z důvodu toho snažila se osnova v § 2 vytčením
několika obmezujících náležitostí
postihnouti vskutku jen t. zv. reklamu nekalou, pod kterou
rozumí se veřejně učiněné
nebo rozšiřované údaje o poměrech
podniku, které jsou způsobilé oklamati a
zjednati tím soutěžiteli na úkor jiných
soutěžitelů přednost při soutěži.
Povšechná tato definice uvedená v prvém
odstavci je doplněna výkladem některých
pojmů jejích v odstavcích následujících.
Způsob ten má výhodu authentické interpretace
a činí definici stručnější
a přehlednější.
Osnova používá všeobecného výrazu
"údaj", chtějíc tím naznačiti,
že nemusí jíti jen o sdělování
určitých skutečností, nýbrž
i o pronášení vlastního subjektivního
mínění. Neníť mezi oběma
těmito způsoby myšlenkového vyjadřování
pro obor nekalé soutěže podstatného
rozdílu. Způsob, jakým byl údaj vyjádřen,
nerozhoduje. Podle ustanovení druhého odstavce může
býti údajem i vyobrazení neb jakékoli
zařízení, které má slovní,
písemný nebo tištěný údaj
nahraditi a je k tomu způsobilé (na př. světelná
nebo zvuková reklama).
O jaký podnik jde, je lhostejno; může to býti
vlastní nebo cizí podnik. Může tedy
jednati proti § 2 i osoba třetí (nesoutěžitel),
pokud jen jednání její je způsobilé
vyvolati škodlivé účinky v odst. 1.
uvedené. Poměry, jež by tu mohly přijíti
v úvahu, uvádí osnova demonstrative v odst.
2., snažíc se co možná přihlédnouti
ke všem naskytujícím se tu možnostem.
Uvádějí se tu obchodní, osobní
a vůbec všechny poměry, jež pro rozhodování
se zákazníka mohly by míti vůbec nějaký
význam.
Údaje musí býti způsobilé
oklamati a zjednati tím podniku na úkor jiných
soutěžitelů přednost při
soutěži.
Zpravidla budou údaji klamavými údaje nesprávné,
nemusí však vždy tomu tak býti, neboť
i údaje správné mohou býti tak upraveny,
že vykonají na zákazníka týž
účinek jako údaje objektivně nesprávné.
Z důvodu toho klade osnova v odst. 3. údajům
klamavým na roveň i údaje správné,
působí-li klamavě svou zvláštní
úpravou. Na př. bývá ve výkladu
uvedena cena zboží sice správně, ale
takovým způsobem, že část této
ceny je z ulice neznatelna a teprve v obchodě přesvědčí
se zákazník o svém omylu, účel
nekalé reklamy byl tím však dosažen, neboť
zákazník byl přilákán do obchodu,
kde dá se již umluviti a uvedené zboží
neb jiné zakoupí.
Klamavým jest i údaj zastřený v různé
dodatky, výpustky a zkratky (§ 2, odst. 3.).
Bude tedy jistý reklamní údaj posuzovati
podle jeho celkového dojmu, což platí zejména
o údajích kombinovaných ze slov a vyobrazení.
Údaj musí býti dále způsobilý
zjednati podniku na úkor jiných soutěžitelů
přednost při soutěži. Zpravidla bude
každý klamavý údaj míti tento
účinek, ale nemusí tomu vždy tak býti.
S druhé strany stačí způsobilost zjednati
přednost o sobě, nejde-li současně
o údaj klamavý. Mezi klamavým údajem
a odhodláním se zákazníka ke koupi
neb objednávce musí tedy býti příčinná
souvislost (arg. slova "tím"). Nebylo by jí,
kdyby na př. zákazník nedbaje klamavého
tvrzení rozhodl se k koupi neb objednávce ze zcela
jiné pohnutky (na př. dobročinnosti, na
základě hesla "Svůj k svému",
pohnutek národnostních atd.).
Uvedenými požadavky zajišťuje se, že
nebudou stíhána některá bezvýznamná
a odběratelům zjevná přehánění
reklamní, s nimiž se shledáváme u dryáčnického
(křiklavého) neb žertavného nabízení
zboží nebo výkonů. Údaje musí
tedy činiti dojem vážných, opravdově
míněných tvrzení.
Rakouský a německý zákon proti nekalé
soutěži vyjadřuje myšlenku shora uvedenou
obratem: "způsobilost vzbuditi zdání
obzvláště příznivé nabídky".
Ježto dikce tato zavdala podnět k četným
pochybnostem a různým výkladům, použila
osnova obratu, který se zdá jasnější
a účelnější. Podstatným
je tu porušení rovnováhy mezi soutěžiteli
zjednáním přednosti (nadskoku) ve prospěch
jednoho na úkor druhého soutěžitele.
Údaj musí se státi veřejně.
Veřejnými údaji jsou údaje přístupné
a zjevné každému, širokému obecenstvu,
bez ohledu jakému, na př. údaje ve veřejných.
shromážděních, v tisku, insertech, letácích,
výstavách, vývěsních tabulích,
firmách, údaje na zboží veřejně
vystaveném, na př. ve výkladech, ústní
veřejná vychvalování atd. Podle vykládacího
pravidla odst. 4. je tu veřejný údaji tehdy,
stal-li se ve sděleních pro větší
okruh osob, zejména v nápisech na zboží
neb jeho obalech, ve vyhláškách obchodních
oběžnících, cenících a
tiskopisech. Jde tu o údaje určené pro množství
osob co do počtu neurčité, pro část
obecenstva, okruh odběratelů a pod. Slovo "větší"
nemusí značiti vždy jen ciferně značněji
množství osob jako spíše takový
(relativní) poměr k množství odběratelstva,
při němž je podle daných poměrů
nebezpečí poškození soutěžitelů.
Sdělení pro větší okruh osob
je tu nejen tehdy, bylo-li řízeno na všechny
současně, nýbrž i, dalo-li se postupně
formou roztrušování od osoby k osobě,
na př. reklamní údaj rozšiřovaný
agentem v určité obci od osoby k osobě. Takováto,
jaksi hromadně a systematicky činěná
reklama, je neméně závadna nežli prv
uvedená.
Nebylo však shledáno účelným
postihnouti i takové reklamy, které byly proneseny
jen vůči jednotlivému zákazníku,
jen proň a nikoli za účelem dalšího
rozšiřování (arg. slova "veřejně").
Důvodem tohoto obmezení je hlavně nebezpečí
chikanosních žalob a menší zájem
soutěžitelů na této formě nekalé
reklamy.
Pokud se týče soukromoprávní ochrany
proti nekalé soutěži, rozeznává
osnova důsledně i tu mezi nekalou reklamou objektivně
závadnou a reklamou zaviněnou. Pro potírání
prvé je přípustna toliko žaloba zdržovací
(odstraňovací), kdežto u druhé i žaloba
o náhradu škody.
Pro žalobu zdržovací stačí, že
údaj jest objektivně způsobilý oklamati
a zjednati tím podniku na úkor jiných soutěžitelů
přednost při soutěži. K žalobě
o náhradu škody je třeba, aby byl podán
důkaz o tom, že žalovanému byly nebo musily
býti známy okolnosti právě uvedené.
Šlo-li při reklamě o nesprávný
údaj původu zboží, nelze nastupovati
podle uvedených ustavení, nýbrž platí
zvláštní předpisy obsažené
v §§ 4-9. Důvod tohoto opatření
je, že nutno všechny případy nesprávného
označení, ať již staly se z jakékoli
pohnutky, podříditi zvláštním,
z části odchylným předpisům,
aby se v nich mohl, uplatniti zvláštní zájmy,
jež se tu vyskytují (§ 2, odst. 6.).
Důležitost, jakou má tisk ve veřejném
životě, a nutnost odstraniti vše, co by mohlo
brzditi jeho záslužné poslání,
byly důvodem, že osnova stanoví v příčině
odpovědnosti osob spolupůsobících
při redakci, vydání, tisku nebo rozšiřování
tiskopisu z části odchylné, mírnější
předpisy. Nemohla ovšem jíti tak daleko, aby
odpovědnost těchto osob vůbec vyloučila
v uvážení, že při některých
případech nekalé soutěže je tisk
obzvláště nebezpečnou zbraní
v rukou nekalého soutěžitele a že nelze
připustiti, aby tisk sloužil a vědomě
propůjčoval se k tomuto zavržitelnému
úkolu.
Jde tu hlavně o nekalou reklamu (§ 2), nesprávné
označování původu zboží
(§ 8), zlehčování (§ 10) a zneužívání
podnikových značek a zevnějších
zařízení podniku (§ 11). V případech
těchto ukázalo se býti nutným stanoviti
pro osoby shora uveden zvláštní výjimečné
předpisy. Osnova činí tak povšechně
v § 3 v příčině nekalé
reklamy, kdežto v ostatních případech
(8, 10 a 11.) poukazuje se povšechně na přiměřené
jich použití podle § 3.
Ochrany požívají všechny osoby, které
jsou činny (spolupůsobí) při redakci,
vydávání, tisku nebo obvyklém rozšiřování
tiskopisu.
V příčině odpovědnosti rozeznává
osnova mezi údaji, při nichž je patrno, že
jsou uveřejněny za úplatu (§
3, odst. 2) a údaji jinakými (§ 3, odst. 1).
Za údaje prv řečené nenesou osoby
shora uvedené vůbec žádné odpovědnosti
a může býti žaloba o náhradu škody
podána jedině proti původci údaje.
Aby nebylo pochybnosti, kdo se tím míní,
uvádí osnova v druhé větě odst.
2. autentický výklad tohoto pojmu.
Okolnost, že jde o zveřejnění za úplatu,
musí býti patrna buď z obsahu nebo zń
způsobu uveřejnění (na př.
forma insertu, přičinění čísla
u zprávy).
Nejde-li o uveřejnění, jež se takto
manifestuje jako placené, nastává odpovědnost
osob shora uvedených, ale i pak velmi obmezená.
Mohouť býti osoby ty žalovány o náhradu
škody jedině tehdy, věděly-li, že
uveřejněné údaje jsou způsobilé
oklamati a zjednati tím soutěžiteli přednost
na úkor jiných soutěžitelů. Pouhá
kulposnost tedy k žalobě nedostačuje.
Důvod rozlišování obou těchto
případů je ten, že při uveřejňování
úplatném nejde o uveřejnění
motu proprio, nýbrž k cizí objednávce,
a to za úplatu. Tato okolnost - z obsahu nebo způsobu
uveřejnění patrná - je také
příčinou, že veřejnost údajům
obsaženým v placených zprávách
(na př. insertech nebo placených zaslánech)
nepřikládá tolik víry, jako jinakým
sdělením tisku.
Z toho, že § 3 mluví jen o žalobě
na náhradu škody, jde a contrario, že výhoda
tisku poskytnutá nevztahuje se i na žaloby zdržovací,
což je zvláštní objektivní povahou
těchto žalob zcela odůvodněno. Arciť
i tu může býti žalována jen osoba,
které přísluší disposice nad
tiskopisem, neboť jen ona může býti donucena,
aby od dalšího uveřejňování
zprávy upustila.
Okolnosti, jež vedly k ochraně osob činných
při tisku, jsou stejné i u osob zaměstnaných
při reklamě světelné (kinematografie,
skioptikon) nebo zvukové (gramofon, radio) a z důvodu
toho vztahuje § 3, odst. 3, předpisy shora uvedené
i na údaje rozšiřované těmito
formami reklamy.
Důležitost, jakou má správné
označení místního původu zboží
v obchodním životě, dále různé
mezinárodní smlouvy (jmenovitě Madridská
úmluva ze dne 14. dubna 1891 o potlačování
nesprávných označování původu
zboží), které nás nutily přizpůsobiti
obsahu jejich naše interní zákonodárství,
byly příčinou, že se přikročilo
k zákonné úpravě této látky
dříve, nežli k vypracování povšechné
osnovy proti nekalé soutěži.
Stalo se tak zákonem ze dne 20. prosince 1923, č.
5 Sb. z. a n. z r. 1924 o označování původu
zboží. Osnova nynější přejímá
podstatný obsah tohoto zákona, jejž současně
zrušuje (§ 53, odst. 1.) a zařazuje materielní
jeho ustanovení do §§ 4-9 a z části
i do § 41, formální pak přizpůsobuje
povšechným ustanovením této osnovy.
Další trvání tohoto zákona po
vydání povšechného zákona proti
nekalé soutěži nebylo by na místě.
Upravujeť zákon o označování
původu zboží tutéž látku,
o níž se jedná v této osnově
a nastaly by za dalšího trvání prv řečeného
zákona právní nejistota, komplikace a kolise,
přivoděné zejména tím, že
v podstatě tytéž trestné činy
kvalifikovány jsou v zákoně o označování
původu zboží jako přečiny, kdežto
v osnově zákona proti nekalé soutěži
jako přestupky. Tím, že se látka, o
níž jedná zákon o označování
původu zboží, pojímá do zákona
proti nekalé soutěži, docílí
se jednotné úpravy, přehledu a zabrání
roztříštěnosti, jež by jinak nutně
nastala.
Nesprávné označování původu
zboží bude míti zpravidla charakter nekalé
reklamy, leč nemusí tomu vždy býti a
z důvodu toho stanoví § 2, odst. 6, že
o údajích, nesoucích se k původu zboží,
platí zvláštní ustanovení a nesprávném
označování původu zboží
(§ § 4-9).
Osnova vychází ze zásady, že nutno v
zájmu reelních obchodních styků potlačovati
každé označení, které je způsobilé
vzbuditi v obchodním styku nesprávnou domněnku,
že zboží, o něž jde, bylo vyrobeno
v určitém místě, v určitém
územním obvodu neb území určitého
státu (§ 4, odst. 1). Vyžadujeť těchto
výjimečných, přesnějších
ustanovení obzvláštní důležitost,
význam a důvěra, jakou kruhy obchodní
i konsumentské označení původu zboží
zpravidla přikládají.