(1) Trestné činy v oddílu I hlavy II uvedené
stíhají se na soukromou (hlavní) obžalobu
a náleží trestní řízení
výlučně občanským trestním
soudům a to pro přečiny sborovým soudům
I. stolice, pro přestupky okresním soudům,
i když byly spáchány tiskem.
(2) Obžalobu jest podati do šesti týdnů
ode dne, kdy oprávněný se dověděl
o trestném činu a osobě pachatelově,
jinak žalobní právo zaniká.
(3) Obžalobu může podati:
a) pro přestupek podle §§ 25, 26 a přečin
podle § 30 každý soutěžitel, jakož
i každá korporace, podle stanov povolaná hájiti
hospodářské zájmy soutěžitelů
činem dotčené, leč by byla v témže
případě konala smírčí
řízení podle § 49;
b) pro přečiny podle §§ 27, 29 a 31 a
přestupek podle § 32 jen ten, jehož se trestný
čin bezprostředně dotýká;
c) pro přestupek podle § 33 ten, kdo je podle zásad
pod a) a b) uvedených oprávněn podati obžalobu
proti zaměstnanci nebo zmocněnci.
(1) Již za trestního řízení může
soud na návrh soukromého žalobce zaříditi,
čeho třeba k tomu konci, aby byl zajištěn
výkon výroku podle § 36, odst. 1. Zejména
může soud naříditi celním úřadům,
aby závadné zboží při dovozu
nebo vývozu až na další poukaz zadržely
a z dopravy vyloučily.
(2) Při zboží podléhajícím
rychlé zkáze učiní soud vhodné
opatření, aby se škodě zabránilo.
(3) O návrhu rozhodne trestní soud ihned vyslechna
pokud možno strany. Může však učiniti
takové opatření odvislým od toho,
složí-li žalobce přiměřenou
jistotu jakož i zálohu na útraty tohoto opatření.
(4) Soud může prozatímní (zajišťovací)
opatření zrušiti nebo obmeziti, uzná-li
toho potřebu; soud tak učiní, poskytne-li
obviněný přiměřenou jistotu.
(5) Na tato rozhodnutí soudu lze si stěžovati
do tří dnů. O stížnosti, jíž
může býti přiznán odkládací
účinek, rozhodne nadřízený
soud.
(1) K návrhu soukromého žalobce vysloví
soud v odsuzujícím rozsudku, že údaj
(§ 25) nebo podnikovou značku (§ 29) jest se
zboží odstraniti nebo přiměřeně
doplniti nebo není-li to možno, že propadá
zboží, obaly, nádoby, oznámení,
nápisy, vyhlášky atd., pokud odsouzený
může jimi nakládati.
(2) Totéž může soud k návrhu soukromého
žalobce vysloviti v osvobozujícím rozsudku,
pokud objektivně je dána skutková podstata
přestupku podle § 25 nebo přečinu podle
§ 29.
(3) V případě § 27 může
býti k návrhu soukromého žalobce žalovanému
uloženo, aby na své útraty v jednom nebo v
několika časopisech, jež soud určí,
uveřejnil odvolání zlehčení
(§ 40).
(1) Přečiny v §§ 27, 29, 30 a 31 uvedené
trestají se vězením od jednoho do šesti
měsíců nebo peněžitým
trestem od 200 Kč do 50.000 Kč nebo obojím
trestem.
(2) Přestupky v §§ 25, 26, 32 a 33 uvedené
trestají se vězením (uzamčením)
od jednoho týdne do dvou měsíců nebo
peněžitým trestem od 50 Kč do 20.000
Kč nebo obojím trestem.
(3) Doba náhradního trestu za nedobytný trest
peněžitý budiž stanovena podle zavinění
a nesmí převyšovati ani sama ani dohromady
s trestem na svobodě meze jeho zákonné sazby.
(4) Pokus přečinu je trestný.
Zaměstnanci, kteří se trestného činu
dopustili na služební příkaz, nejsou
trestní, prokáže-li se, že jim jinak hrozilo
propuštění ze služby nebo citelné
hmotné poškození.
V odsuzujícím rozsudku může soud soukromému
žalobci k jeho návrhu přiznati náhradu
škody (§ 16, odst. 2. a 3), jakož i přiměřené
odškodné za utrpěné příkoří
a jiné osobní újmy.
(1) Soud může soukromému žalobci k jeho
návrhu přiznati v rozsudku oprávnění
uveřejniti odsuzující rozsudek na útraty
odsouzeného v jednom nebo několika časopisech.
Stejné oprávnění může
soud přiznati obžalovanému k jeho návrhu,
byl-li obžaloby zproštěn, při čemž
útraty uveřejnění nese žalobce.
(2) Časopisy, v nichž se má uveřejněni
státi, nejvyšší výměru útrat
uveřejnění, jakož i ostatní podmínky
uveřejnění a jeho lhůtu určí
soud.
(3) Zpravidla uveřejniti jest rozsudek bez důvodů,
podle okolností může však soud povoliti,
aby uveřejněny byly i důvody rozsudku zcela
nebo z části.
(4) Z rozhodnutí o uveřejnění rozsudku
a rozsahu důvodů mohou obě strany podati
odvolání. Dalšího opravného prostředku
není.
(1) Vládním nařízením může
býti stanaveno, že určité zboží
smí býti v tuzemsku po živnostensku vůbec
nebo jen v drobném prodeji prodáváno nebo
na prodej chováno jenom v předepsaných jednotkách
podle počtu, míry, váhy nebo jen, je-li opatřeno
buď samo nebo na své úpravě (obalech,
nádobách) údajem o počtu, míře,
váze nebo původu, nebo jen, je-li opatřeno
určitým obalem.
(2) Vládním nařízením může
býti také stanoveno, aby určité zboží
nebo jeho úprava (obaly, rádoby) byly opatřeny
i údajem o jméně, firmě nebo bydlišti
(sídle) výrobce nebo prodavače.
(1) Nabízí-li se veřejně (§ 2,
odst. 4) k prodeji zboží, které pochází
z konkursní podstaty, ale v podstatě její
již nepatří, zakazuje se jakkoliv na to poukazovati,
že jde o zboží z konkursní podstaty.
(2) Totéž platí o zboží, jež
pochází z exekuční dražby nebo
z výprodeje.
(1) Zakázáno jest ve styku hospodářském
získávati odbytu smlouvami, jimiž se zákazníku
přislibuje výhodné dodání zboží
nebo provedení výboru pod podmínkou, že
na základě odevzdaných mu poukázek
nebo podobných zařízení přivede
druhé straně nebo jiné osobě další
odběratele, kteří by vstoupili s ní
do stejného smluvního poměru (lavinové
obchody). Rovněž jest zakázáno míti
účast v tomto smluvním poměru jako
odběratel nebo rozšiřovatel poukázek
nebo podobných zařízení.
(2) Smlouvy tohoto druhu, které byly uzavřeny mezi
podnikatelem a zákazníkem nebo mezi tímto
a osobou třetí, jsou neplatny.
(3) Odběratel může požadovati zpět,
co dal, vzdá-li se dodání zboží
nebo povedení výkonu nebo vrátí-li
zboží již přijaté.
(1) Zakazují se opatření k poškození
soutěžitelů způsobilá, při
nichž má se kupci zboží nebo odběrateli
nějakého výkonu dostati zvláštní
odměny (premie) závislé výhradně
na výsledku slosování nebo na jinaké
náhodě (jednání premiová).
(2) Bližší předpisy o tom budou vydány
vládním nařízením.
(1) Přestupky § § 42, 43, 44 a přestupky
nařízení vydaných a základě
§ 7 a 41 trestají se politickým úřadem
(administrativní policejní vrchností) I.
stolice pokutou od 50 do 10.000 Kč nebo vězením
(uzamčením) až do dvou měsíců,
pokud čin není trestný soudem. V případě
nedobytnosti pokuty vyměří se přiměřený
náhradní trest vězení (uzamčení)
v nejvyšší míře dvou měsíců.
(2) Proti nálezu lze podati u úřadu I. stolice
do 15 dnů, počínajíc dnem následujícím
po doručení nálezu, odvolání
k politickému úřadu (administrativní
policejní vrchnosti) II. stolice, který rozhodne
o něm s konečnou platností.
(1) Soutěžitelem rozumí se každý
podnikatel, jež vyrábí nebo prodává
zboží téhož nebo podobného druhu
nebo provádí výkony téhož nebo
podobného druhu nebo vůbec je podnikově činným
ve stejném nebo podobném oboru hospodářském.
(2) Zbožím rozumějí se také produkty
zemědělské, lesní, hornické
a prvotní výroby vůbec.
(3) Výrobou rozumí se také vypěstění.
Při ústním jednání (hlavním
přelíčení) může býti
na návrh vyloučena veřejnost, bylo-li by
veřejným projednáváním ohroženo
obchodní nebo výrobní tajemství.
3. Společná ustanovení o peněžitých
trestech, pokutách a výtěžcích
za věci prohlášené propadlými.
Peněžité tresty a pokuty podle tohoto zákona
uložené, jakož i výtěžky za
věci prohlášené propadlými, připadají
státu.
(1) Vládním nařízením bude
vydán seznam korporací, jež mohou předsevzíti
smírčí řízení ve věcech
nekalé soutěže.
(2) Kdo jest podle tohoto zákona, oprávněn
k žalobě, může požádati korporaci,
příslušnou podle obdoby zásad §
22, aby zahájila smír čí řízení.
(3) Za svoje sprostředkování jsou korporace
oprávněny požadovati od stran zvláštní
poplatek, jehož výši určí ministerstvo
obchodu v dohodě se zúčastněnými
ministerstvy.
(4) Smír před korporací uzavřený
má v příčině trestnosti pachatelovy
týž procesuální význam jako výslovné
prominutí trestného činu nebo ustoupení
od obžaloby podle platného trestního práva.
(5) Orgány korporací k předsevzetí
řízení oprávněné, jakož
i bližší předpisy o řízení
před těmito orgány stanoveny budou vládním
nařízením.
(1) Vládním nařízením bude
zřízen smírčí orgán
povolaný ku předsevzetí smírčího
řízení v případech nekalé
soutěže ve věcech peněžních
a bankovních a budou vydány bližší
předpisy o složení tohoto orgánu a o
řízení před ním.
(2) Jedná-li se o případy nekalé soutěže,
týkající se přímo nebo nepřímo
získávání vkladů, nelze uplatňovati
nároky podle tohoto zákona cestou soudní,
pokud případ nebyl vznesen na smírčí
orgán.
(3) Byla-li v případech v předchozím
odstavci uvedených podána soukromá obžaloba
u trestního soudu, aniž byl podán průkaz
o tom, že nedošlo ke smíru před smírčím
orgánem, postoupí soud z úřední
povinnosti obžalobu smírčímu orgánu,
aby provedl smírčí řízení.
Nedojde-li smíru, bude v řízení soudním
na návrh soukromého žalobce pokračováno;
k tomu cíli vrátí smírčí
orgán soudu spisy.
(4) Promlčení i lhůty staví se v případech
odst. 2 a 3 ode dne, kdy věc došla na smírčí
orgán, až do dne, kdy bylo oprávněnému
doručeno písemné osvědčení
smírčího orgánu o tom, že ke
smíru nedošlo.
(5) Ustanovení § 49, odst. 3 a 4, platí i pro
smírčí orgán a smíry před
ním uzavřené.
(6) Smírčí orgán může,
jsou-li splněny podmínky civilního soudního
řádu, vystupovati ve sporech vzniklých nekalou
soutěží ve věcech peněžních
a bankovních též jako rozhodčí.
Nařízení v §§ 6, 7, 41, 44, 49
a 50 zmíněná budou vydána, měněna
nebo rušena po slyšení korporací, jimž
přísluší po zákonu zastupování
dotčených zájmů.
(1) Československým příslušníkům
jsou co do ochrany poskytnuté tímto zákonem
na roveň postaveni cizí příslušníci,
kteří mají na území republiky
československé podnik nebo závod.
(2) Jinak může cizinec dovolávati se ochrany
tohoto zákona - pokud tu není zvláštní
úpravy státními smlouvami - jen za vzájemného
poskytnutí ochrany se strany státu, jehož je
příslušníkem, a to v podstatě
shodné s ochranou tímto zákonem propůjčenou.
(3) Zda tato podmínka je splněna, vyhlásí
ve Sbírce zákonů a nařízení
ministr spravedlnosti po dohodě se zúčastněnými
ministry. Není-li takovéto vyhlášky,
jest rozhodným v tom směru prohlášení
ministra spravedlnosti ve shodě se zúčastněnými
ministry. Toto prohlášení má pro soudy
účinek závazný. V případě
pochybnosti třeba vyžádati si toto prohlášení
z povinnosti úřední.
(1) Zrušují se: zákon ze dne 20. prosince 1923,
č. 5 Sb. z. a n. z r. 1924 o označování
původu zboží, zákon ze dne 12. prosince
1923, č. 3 Sb. z. a n. z r. 1924, o zákazu premiových
obchodů s předměty denní potřeby
a zák. čl. XXXIV/1893 o správném označování
množství obsahu zboží v balíkách
prodávaného.
(2) Vládní nařízení ze dne
29. srpna 1924, č. 193 Sb. z. a n. o okrskových
pojmenováních francouzských produktů
z vinné révy, vydané na základě
zákona o označování původu
zboží, zůstává v platnosti jakožto
nařízení vydané na základě
tohoto zákona (§§ 7 a 41) s tou zněnou,
že na místě trestních sazeb uvedených
v § 6 cit. nařízení nastupují
trestní sazby uvedené v § 45 tohoto zákona.
(3) Rovněž zůstávají v platnosti
pra Slovensko a Podkarpatskou Rus jako nařízení
vydaná na základě tohoto zákona (§
41) tato na základě zák. čl. XXXIV/1893
vydaná nařízení býv. ministerstva
obchodu: nařízení č. 5902/25 z r.
1907 o prodeji uhlí v pytlech a nařízení
ze dne 30. prosince 1908, č. 107232; o povinném
označování množství obsahu při
uzavřených lahvích, obsahujících
víno, pivo a lihové nápoje, v obou případech
s tou změnou, že pro tresty platí ustanovení
§ 45 tohoto zákona.
(4) Jinak zůstávají v platnosti předpisy
všech jiných zákonů a nařízení,
které přímo nebo nepřímo dotýkají
se látky upravené tímto zákonem.
(1) Zákon tento nabude účinnosti šest
měsíců po vyhlášení.
(2) Nárok na zdržení se a odstranění
závadného stavu může podle tohoto zákona
býti uplatněn i tehdy, když přes počátek
účinnosti zákona trvá závadný
stav způsobený jednáním zákonu
se příčícím. Avšak i v
tomto případě může nárok
na náhradu škody podle tohoto zákona býti
uplatněn jen ve příčině škody,
která vznikla po té, kdy zákon nabyl účinnosti.
Ministrům průmyslu, obchodu a živností,
zemědělství, spravedlnosti, financí
a vnitra se ukládá, aby ve shodě se zúčastěnými
ministry zákon tento provedli.
Volná soutěž jakožto významný
činitel hospodářský, vlivem jehož
dochází k rozvinutí a uplatnění
všech schopností jednotlivých podnikatelů
a prostředků výrobních a tím
i k zdokonalení výrobku a jeho zlevnění,
je zajisté zjevem zdravým a národohospodářsky
vítaným a nelze ji proto brzditi. Podstatou její
jest, že každý podnikatel může volně
používati všech prostředků, které
se mu zdají býti účelnými a
účinnými k získání co
největšího počtu odběratelů
a ca nejširšího odbytu, byť i jednání
jeho pro jiného podnikatele bylo sebe nepohodlnější,
obtížnější a škodlivější.
Než v zápase sil, jenž se tu rozvine, dochází
nezřídka k výstřelkům, jimiž
se soutěž zvrhá v soutěž nezřízenou,
nekalou, která vrhá těžké stíny
na veškero výdělečné podnikání.
Je to sobectví jednotlivců, kteří
místo aby cestami namnoze trnitými, nesnadnými
a nákladnými dopomohli svému zboží
nebo výkonu k odbytu, chápou se prostředků
nečestných, příčících
se dobrým mravům, obchodní morálce
a pravidlům cti a slušnosti a zajišťují
takto snadno a bez zvláštních obětí
svému, třebas i méněcennému
zboží a výkonům nezasloužené
přednosti oproti jiným soutěžitelům,
těžíce namnoze z jejich práce, píle
a nákladných zařízení. Takovým
jednáním solidní podnikatelé, nepoužívající
podobných taktik, ocitají se ve značné
nevýhodě a jsou za svou solidnost trestáni
a hmotně poškozováni, zejména tím,
že přicházejí o odbyt a zákaznictvo,
s nímž jinak mohli počítati.
Je přirozeno, že státní moc nemůže
nečinně přihlížeti k takovémuto
počínání, které je s to, aby
podkopalo důvěru v poctivost a reelnost při
veškerém výdělečném podnikání
a vyvolávalo snahy napodobovací i v kruzích
dosud nedotčených, čímž veřejná
morálka ve státě mohla by býti povážlivě
otřesena. Z důvodu toho třeba zákonem
stanoviti meze pro volné osvědčování
se jednotlivých soutěžitelů, vytýčiti
hranice, vyžadované pospolitými ohledy na okolí
a stejné zájmy jiných soutěžitelů.
Zákon musí svými ustanoveními učiniti
opatření, aby v zápolení soutěžním
bojováno bylo jen prostředky čestnými,
poctivými, mezi slušnými podnikateli obvyklými,
a stíhati nedovolené činy vhodnými
sankcemi.
Ač, jak uvedeno, nejedná se tu o ochranu konsumentů
samých, je nepochybno, že represse nekalé soutěže
ve svých důsledcích nemůže zaslati
bez příznivého vlivu i pro konsumenta samého,
zejména v těch případech, ve kterých
nekalé jednání směřuje k jeho
oklamání a svedení.
Volání po repressi nekalé soutěže
je již starého data a toliko neobyčejná
nesnadnost této látky, různost křižujících
se zájmů, i sou příčinou, že
dochází teprve nyní k podání
předlohy, která celou materii upravuje souborně,
jednotně a s hlediska určitých zásad,
o nichž ještě dále bude jednáno.
Již dříve nescházelo na snahách
upraviti tuto důležitou látku zákonem
a zejména od r. 1900 snahy ty nabyly konkrétních
forem. Působilť tu příklad Německa,
kde byl r. 1896 vydán říšský
zákon proti nekalé soutěži (nahrazený
r. 1909 novým zákonem). Tak již r. 1895 došlo
v rakouské poslanecké sněmovně k podání
předlohy zákona proti poškozování
co do množství a jakosti prodávaného
zboží a k osnově zákona o označování
původu zboží. Předlohy tyto však,
ač podán byl o nich obsáhlý poradní
materiál, nebyly uzákoněny. R. 1901 vypracována
byla osnova zákona proti nekalé soutěži,
o níž zahájena rovněž obsáhlá
expertisa. Pro různost názorů o účelnosti
methody výlučné kasuistiky, na níž
byla osnova vybudována, podala vláda r. 1906 druhou
osnovu, pojavši do ní vzhledem k projeveným
přáním suppletorní generální
klausuli.
Osnova tato, ač ji poslanecká sněmovna počátkem
r. 1907 vyřídila, nebyla uzákoněna.
Potíž působila tu zejména i okolnost,
že podle rak.-uher. vyrovnání z r. 1907 měly
ohledně represse nekalé soutěže vejíti
v platnost v obou státech zásady v podstatě
se shodující.
Válkou byly další přípravné
práce legislativní zastaveny a teprve po převratu
ukázalo se nutností otázkou nekalé
soutěže se opětně zabývati. Zvýšená
hospodářská podnikavost, kterou lze ve všech
oborech výdělkové činnosti znamenati,
a dostavivší se nadbytek zboží způsobuje
opět shora vylíčené nevítané
zjevy, které již před válkou volaly
po zakročení státní moci.
Jsou to dále mezistátní ohledy, které
nutí náš stát přikročiti
k úpravě zákonodárství proti
nekalé soutěži. Přistoupilť náš
stát k různým mezinárodním
úmluvám, které otázky nekalé
soutěže přímo neb nepřímo
se dotýkají.
Jest to zejména Pařížská smlouva
svazová ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského
vlastnictví, revidovaná naposled ve Washingtoně
dne 2. června 1911 (ř. z. č. 64 z r. 1913),
k níž Československá republika přistoupila
dne 5. září 1919 (vyhl. č. 364/21
Sb. z. a n.) a jež obsahuje mimo jiné závazek,
podle něhož je náš stát povinen
zajistiti příslušníkům Svazu
účinnou ochranu proti nekalé soutěži
(čl. 2 a 10 b).
Dále uvésti jest úpravu Madridskou ze dne
14. dubna 1891, týkající se potlačení
nesprávných označování původu
zboží, revidovanou ve Washingtoně dne 2. června
911 (č. 419/1921 Sb. z. a n.), jež ustanovuje řadu
opatření, vztahujících se k otázce
nekalé soutěže po stránce nesprávného
označování místního původu
zboží.
Dále jsou to některé obchodní smlouvy,
v nichž zavázal se náš stát činiti
opatření na ochranu některých výrobků
proti nekalé soutěži. Sem patří
zejména obchodní úmluva mezi republikou Československou
a Francií, uzavřená dne 17. srpna 1923 v
Paříži, dále obchodní dohoda
mezi československou republikou a republikou Rakouskou
a obchodní dohody mezi Československou republikou
a Maďarskem a Portugalskem a jiné.
Nehledíc k tomu, jest náš stát nutkán
upraviti otázku nekalé soutěže okolností,
že státy, s nimiž hraničí a s nimiž
je v čilých obchodních stycích, vydaly
již zákony proti nekalé soutěži
- byť i z části pod tlakem mírových
smluv, které jim závazek ten uložily -, takže
nedostatek podobného zákona v našem státě
nemohl by zůstati na delší dobu bez škodlivého
vlivu na utěšeně se rozvíjející
obchodní styky se státy těmito.
Přihlížejíc k těmto skutečnostem,
rozhodlo se ministerstvo obchodu upraviti i u nás tuto
důležitou a legislativně velmi nesnadnou látku.
Vzhledem k velkým potížím, jež
se tu v cestu kupily, přikročeno zatímně
k vypracování zvláště naléhavé
části problému nekalé soutěže,
totiž stati o nesprávném označování
původu zboží. Na bezodkladnou úpravu
této otázky naléhaly převzaté
závazky mezinárodní, zejména shora
uvedená úmluva Madridská a některé
smlouvy obchodní. Výsledkem této práce
byl zákon o označování původu
zboží ze dne 20. prosince 1923, č. 5 Sb. z.
a n. z r. 1924, který jaksi razil cestu k dalším
legislativním akcím v oboru potírání
nekalé soutěže vůbec. Zákon ten
byl výsledkem četných porad a expertis a
zkušeností při tom získaných
bylo použito při pozdějších pracích
na osnově povšechného zákona proti nekalé
soutěži. K zákonu tomu bylo vydáno prováděcí
vládní nařízení ze dne 29.
srpna 1924, čís. 193 Sb. z. a n. o okrskových
pojmenováních francouzských produktů
z vinné révy.
Kromě toho došlo k vydání zákona
z 12. prosince 1923, č. 3 Sb. z. a n. z r. 1924; o zákazu
premiových obchodů předměty denní
potřeby, t. j. obchodů, při nichž se
nabízejí nebo prodávají předměty
s poukazem na odměnu, která jest k předmětům
těm připojena.
K vypracování povšechné osnovy zákona
proti nekalé soutěži došlo r. 1923. Osnova
tato vybudována byla na principu t. zv. výlučné
generální klausule, jíž bylo dáno
toto znění: "Kdo za účelem hospodářské
soutěže jedná způsobem, příčícím
se dobrým mravům, nese toho důsledky po rozumu
tohoto zákona." Zda se určité jednání
příčí dobrým mravům,
měl posouditi sbor znalců z volné úvahy
veškerých okolností tohoto jednání,
označe je počinem nekalé soutěže.
Znalecké sbory měly se zříditi v sídle
každé obchodní a živnostenské komory.
Exekutivní stránku jejich výroků měly
obstarati politické úřady I. stolice. Při
ministerstvu obchodu měl se zříditi zvláštní
poradní sbor pro otázky zákonného
potírání nekalé soutěže.
Osnova tato však nenalezla v kruzích zájemců
ohlasu a byla většinou zamítána hlavně
jak uvádění pro neurčitost a přílišnou
pružnost výlučné generální
klausule, ač jinak uznávána byla pokrokovost
a demokratičnost osnovy.
Opírajíc se o výsledek obsáhlé
expertisy a vyhovujíc předneseným přáním
vypracovalo ministerstvo obchodu novou osnovu na zcela novém;
základě, který přizpůsobilo
principům, na nichž je vybudována většina
evropských zákonů proti nekalé soutěži,
zejména zákon německý a rakouský.
Bylť místo systému výlučné
generální klausule zvolen systém smíšený,
t. j. kasuistika se suppletorní generální
klasulí, při níž jsou v zákoně
uvedeny přesně ohraničené skutkové
podstaty jednotlivých typických případů
nekalé soutěže a kromě nich předpis,
zahrnující všechny ostatní innominátní
případy nekalé soutěže.
Osnova byla projednána v četných poradách
s interesovanými zájemci a zástupci vědy,
při čemž veškeré došlé
připomínky byly zevrubně uváženy
a osnově dáno konečně takové
znění, jež odstraněním kolisí,
použitím kompromisů a přihlížením
ke všem ukázavším se potřebám
a zájmům snaží se všechny interesenty
co nejlépe uspokojiti.
Ovšem nebyl až dosud náš právní
řád bez jakékoliv úpravy tohoto důležitého
předmětu. Jeť obor nekalé soutěže
velmi obsáhlý a setkáváme se s ním
i v řadě různých samostatných
úprav zákonných, třebas tyto sloužily
současně jiným účelům
a potřebám.
Sem spadají v prvé řadě zákony,
kde se nekalou soutěží porušují
nabytá práva subjektivní. Je to na př.
obchodní zákon se svými annexními
zákony, pokud jde zejména o ochranu firmy (čl.
15-27, pokud se týče §§ 10-13, 15-17,
19, 21 a 24 uh. obch. zák.), zákon patentový,
pokud jde o ochranu vynálezů živnostensky využitelných,
zákon o ochraně známek, zákon o ochraně
vzorků a modelů pro průmyslové výrobky,
zákon o ochraně původských práv
k dílům literatury, umění a fotografie,
a jiné.
Též občanský zákon v různých
svých ustanoveních dotýká se naší
látky, tak v § 43 0 ochraně jména (ve
znění nov. III.), v ustanovení o neplatnosti
smlouvy proti dobrým mravům (§ 879 ve znění
nov. III.), v předpisu o náhradě škody,
způsobené jednáním proti dobrým
mravům (§ 1295, odst. 2 ve znění nov.
III.) neb rozšiřováním skutečností,
ohrožujících úvěr, výdělek
neb existenci jiného (§ 1330, odst. 2 ve znění
nov. III.). V praksi nedošly však tyto předpisy
občanského zákona pohříchu
téměř žádného upotřebení
a náš Nejvyšší soud neměl
proto dosud příležitosti zaujmouti k nim stanovisko.
Též živnostenský řád obsahuje
řadu ustanovení, zasahujících úzce
do otázky nekalé soutěže, zejména
§§ 46-50 a § 114, lit. i), pokud se týče
§§ 60-64 a 160, lit. f) zák. č. 259/24.
Kromě toho zasahují sem více méně
intensivně ustanovení různých specielních
zákonů a nařízení, jako zákona
o výprodejích ze dne 16. ledna 1895, čís.
26 ř. z., o známkování chmele ze dne
12. srna 1921, č. 297 Sb. z. a n., o obchodních
pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20
ř. z. (zejména §§ 7 a 36), o uznávání
původnosti odrůd, uznávání
osiva a sádí a zkoušení odrůd
kulturních rostlin ze dne 17. března 1921, č.
128 Sb. z. a n., zákona ze dne 2. července 1924,
čís. 165 Sb. z. a n. o ochraně výroby
rostlinné, zákona o obchodu s potravinami a některými
předměty užitnými ze dne 16. ledna 1896,
č. 89 ř. z. z r. 1897, zákona o obchodu s
máslem, sýrem, přepuštěným
máslem a vepřovým sádlem a jejich
náhražkami ze dne 25. října 1901, č.
26 ř. z. z r. 1902, zákona o obchodu s vínem,
vinným moštem a, vinným rmutem ze dne 12. dubna.
1907, č. 210 ř. z., min. nař. ze dne 26.
ledna, 1918, č. 25 ř. z., chránící
obecenstvo proti klamání při odbytu zboží
po stránce jakosti a způsobu výroby, min.
nař. ze dne 12. srpna 1918, č. 302 ř. z.
proti podplácení zřízenců,
vládních nařízení o výrobě
a obchodu s potravinovými náhražkami ze dne
7. května 1920, č. 377 Sb. z. a n. a 9. prosince
1920, č. 640 Sb. z. a n., zákona ze dne 3. července
1924, č. 178 Sb. z. a n., o úplatkářství
a porušování úředního
tajemství.
V širším smyslu patří sem i zákony
o mírách a vahách, dále cejchovní
řád, zákon puncovní, zákon
o označování ručních střelných
zbraní, zákon o obchodech na splátky, a j.
Analogické předpisy jsou i v zákonodárství
bývalého království Uherského,
pokud jdou dosud v platnosti na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi, zejména § 55 a sl. uh. obch. zák., zák.
čl. XLVII/1908, nař. min. oby č. 25888/900,
8782/900 a 47000/1909.
Ve všech těchto specielních předpisech
setkáváme se ve větší či
menší míře, přímo či
nepřímo s prvky ochrany solidního obchodu
proti nekalému počínání ve
stycích obchodních, tedy s myšlenkou, kterou
nyní osnova činí hlavní normou a osou
celé své úpravy.
Jak ještě bude dále uvedeno, nestanou se ani
po vydání povšechného zákona
proti nekalé soutěži tato specielní
ustanovení nepotřebnými a zůstanou
proto - pokud výslovně nebudou zrušena - i
nadále v platnosti. Ba ani do budoucnosti nebude lze se
zříci úprav, některých otázek
nekalé soutěže specielními zákony,
zejména tehdy, dojde-li časem k vyhranění
dalších skutkových povah v určitých
stránkách hospodářského života
neb bude-li tu nutnost zvláštní civilní
nebo trestní represse, zejména v případech,
při nichž časem ukáže se potřeba
zvýšené ochrany s hlediska veřejného
zájmu. Není tedy vývoj na poli nekalé
soutěže uzákoněním povšechné
osnovy proti nekalé soutěži nikterak ukončen
ani v tom směru ohraničen, že by stíhatelny
byly jedině činy v tomto zákoně uvedené
(srov. 53 odst. 4 osnovy).
Lze však pevně očekávati, že již
touto osnovou přispěje se značně k
tomu, aby poctivost a důvěra v hospodářském
styku došly svého uplatnění, a aby položeny
byly meze a hráze pro nekalá jednání
všech těch, kteří až dosud těžili
z neupravenosti této otázky.
Osnova dělí se po stránce formální
v pět hlav: Ochrana soukromoprávní (§§
1-24), ochrana trestní (§ 25-40), ustanovení
správní (§§ 41-45), všeobecná
(§§ 46 až 53) a závěrečná
(§§ 54 a 55).