Nejvyšší správní soud nálezem
673/26 na stížnost hostinských a výčepníků
a jejich společenstev ve 161 případech zrušil
jako nezákonná nařízení okresních
politických správ vydaná jednotlivým
hostinským podle § 54, odst. 2 živnostenského
řádu zákona ze dne 5. února 1907,
č. 26 ř. z. o jazyko-policejní úpravě
v živnosti hostinské, v nichž se ukládalo:
1. Aby všechny tabulky s nápisy byly bud jednojazyčné
české nebo česko-německé s
českým zněním na prvém místě
a téže velikostí jako německé
znění. Rovněž také označení
jednotlivých místností.
2. Aby jídelní lístky, nápojové
lístky atd. byly vykládány také česky
a to stejně velké jako německé.
3. Aby se postarali o přiměřený počet
česky mluvících zaměstnanců.
Veřejné ústní přelíčení
o těchto stížnostech konalo se jíž
16. března 1925. Nález sám byl však
vyhlášen teprve 19. ledna 1926.
Tím vznikla pro okresní politické správy,
zvláště však pro vládu a ministerstvo
obchodu povinnost, aby ihned opět obnovily přerušený
právní stav. Všichni hostinští
totiž, když jejich odvolání k ministerstvu
obchodu bylo zamítnuto, velmi značnými tresty
a pohrůžkou, že jim bude odňata koncese,
byli nuceni skutečně také provésti
tato nařízení okresních politických
správ, poněvadž ministerstvo obchodu nepřiznalo
stížnostem k nejvyššímu správnímu
soudu odkládacího účinku.
Neboť zákon ze dne 2. listopadu 1918, č. 3
Sb. z. a n. o nejvyšším správním
soudu, tedy jeden z prvních zákonů Československé
republiky, ustanovuje v § 2, že pro příslušnost
nejvyššího správního soudu platí
s nepatrnými změnami předpisy, platné
dosud pro rakouský nejvyšší správní
soud, zvláště pak základní zákon
o správním soudu z 22. října 1875
č. 36 ř. z. z roku 1876. V § 7 tohoto zákona,
který zůstal plně v platnosti, se praví:
ťShledá-li správní soud, že stížnost
jest důvodná, má popírané rozhodnutí
nebo opatření jakožto zákonu odporující
zrušiti a příčinu toho uvésti.
Úřadové správní jsou povinni
u věcí další opatření
učiniti, spravujíce se při tom míněním
právním, na kterém správní
soud nález svůj založil.Ť
Ve věci jazyko-policejní úpravy v živnosti
hostinské a výčepnické, ačkoliv
od uveřejnění nálezu nejvyššího
správního soudu uplynuly již 4 týdny,
dodnes se to však ještě nestalo. Okresní
politické správy vždy prohlašují,
že musejí teprve vyčkati pokynů vlády,
vláda, vlastně ministerstvo obchodu nevyrozumělo
však dosud ještě nižší správní
úřady, aby obnovily porušený právní
stav, ačkoliv jasné a nedvojsmyslné ustanovení
zákona o správním soudu tuto povinnost ukládá.
Jednotlivé okresní politické správy
se dokonce snaží, podléhajíce štvaní
určitých tiskových českých
orgánů zabrániti hostinským, aby použili
svého zákonitého práva. Pokusila se
o to veřejnou vyhláškou na příklad
okresní politická správa varnsdorfská.
Mnoho hostinských však stížnost nepodalo
ze strachu před úředními opatřeními
nebo obávajíce se vysokých nákladů,
jíní opět z neznalosti zákonných
ustanovení o správním soudu, jelikož
ministerstvo obchodu, zamítajíc odvolání,
výslovně zdůraznilo, že proti onomu
opatření není již opravného prostředku
a že případná stížnost k
nejvyššímu správnímu soudu nemá
odkládacího účinku.
Nyní jednotlivé politické úřady
tvrdí v těchto případech, že
jejich nařízení nabylo právní
moci, odůvodňujíce to tím, že
rozhodnutí nejvyššího správního
soudu vztahuje se jen na jednotlivé konkretní případy,
o nichž právě bylo rozhodnuto, Tornu odporuje
nejen dlouholetá tradice účinků rozhodnutí
správního soudu a účel soudního
řízení, nýbrž i jasný
smysl již zmíněných míst zákona.
Není však také vůbec pochybnosti, že
všechna tato uvedená opatření odporují
§u 128, odst. 3 ústavní listiny o volném
užívání jazyka a proto tedy všechna
tato nařízení odporují zákonu
a nikdy nemohou nabýti právní účinnosti.
Nejvyšší správní soud se sice nezabýval
s touto částí stížností,
které odůvodňovaly nezákonnost nařízení
okresních politických správ ústavní
listinou a jazykovým zákonem a které uváděly,
že také odporují smlouvě saint-germainské
o ochraně menšin, nýbrž zrušil nařízení
proto, že nemají opory v §u 54 odst. 2 ž.
ř.
Tím dal nejvyšší správní
soud jistě na jevo, že si byl vědom toho, že
ona nařízení odporují ústavě.
Vláda musí tedy nevyhnutelně ihned zrušiti
všechna ona jazyko-policejní nařízení
pro hostinskou a výčepnickou živnost se všemi
jejích následky. Podřízené
úřady neřídí se však nikterak
oním nálezem a jest to opět varnsdorfská
okresní politická správa, která ihned
odňala jednomu hostinskému koncesí, poněvadž
nepodav stížnost k nejvyššímu správnímu
soudu, sňal dvoujazyčné tabulky a to, dokud
ony dvoujazyčné tabulky na svém hostinci
opět nevyvěsí. Proti odnětí
koncese bylo mu sice přiznáno odvolání,
avšak z veřejných důvodů nebyl
mu přiznán odkládací účinek
a onen hostinský musil hostinec zavříti,
dokud tabulky opět nevyvěsila tím byla ovšem
jeho existence hospodářsky velmi těžce
poškozena.
Politické úřady nutily hostinské a
výčepníky, aby vyvěšovali dvoujazyčné
nápisy a pokračovaly v těchto opatřeních,
když se jíž bylo konalo přes sto přelíčení
o stížnostech před nejvyšším
správním soudem a nyní se jen čekalo
na vyhlášení rozsudků, tedy v době,
ve které by správa, která dbá, aby
byla hájena úcta k právu a zákonu,
byla musila bezpodmínečně vyčkati
a přes to byly mnoha hostinským uloženy velmi
citelné peněžní tresty a pohroženo
jim odnětím koncese a dokonce nyní, po vyhlášení
nálezu byl hostinec uzavřen, poněvadž
tabulka byla opět sňata. Mnoho hostinských
musilo také propustiti své zapracované zaměstnance
a přijímati za ně jiné, kteří
dovedli česky, tedy tolik a tolik zaměstnanců
ztratilo živobytí, poněvadž nedovedli
česky. V čistě německém území
nepociťovala se nikdy potřeba česky mluvících
zaměstnanců. Není tedy pochyby, že těmito
nezákonnými opatřeními a nezákonným
odepřením odkládacího účinku
odvoláním a stížnostem bylo mnoho státních
občanů majetkově těžce poškozeno.
Tato věc dokazuje však opět zřetelně,
že jest nezbytně třeba, aby byl konečně
proveden § 92 ústavní listiny o ručení
státu za škodu způsobenou nezákonným
výkonem veřejné moci.
Přes rozhodnutí nejvyššího správního
soudu udělují se však i nyní ještě
nové koncese jen s podmínkou, že budou vyvěšeny
dvoujazyčné nápisy, vykládány
jídelní lístky, že budou přijati
česky mluvící zaměstnanci a v tomto
případě jest velmi těžko se odvolávati,
poněvadž jde o živobytí uchazeče
o koncesi a poněvadž po dobu odvolání
nemůže živnost vykonávati.
Zároveň však musíme se také postaviti
proti článku 99 prováděcího
nařízení k jazykovému zákonu,
aby snad na základě tohoto článku
nebyla také příště vydávána
hostinské živnosti opatření, odporující
ústavě i samotnému jazykovému zákonu
a smlouvě o ochraně menšin.
Podepsaní táží se tedy pana ministra
vnitra:
1. Jste ochoten naříditi, aby byl opět obnoven
právní stav porušený nezákonnými
opatřeními a všechna příslušná
opatření živnostenských úřadů
zrušiti?
2. Jste ochoten přísně naříditi
podřízeným úřadům, aby
nebránily státním občanům,
jestliže z nálezu nejvyššího správního
soudu vyvozují náležité právní
důsledky a opět odstraňují dvoujazyčné
tabulky, jídelní lístky atd.? Jste také
ochoten ihned zrušiti trestní opatření
podřízených úřadů vydaná
z tohoto důvodu?
3. Jste ochoten podati sněmovně ihned návrh
na vydání prováděcího zákona
k §u 92 ústavní listiny?
4. Jste ochoten neprodleně se postarati, aby škoda,
která byla způsobena státním občanům
vyvěšením tabulek atd. byla plně a zcela
nahrazena a tresty, které již zaplatili, které
však byly uloženy nezákonně, aby byly
vráceny?
5. Jste ochoten naříditi podřízeným
úřadům, aby udělujíce nové
koncese nekladly jako podmínky vyvěšení
dvoujazyčných nápisů, předkládání
jídelních lístků a přijetí
česky mluvících zaměstnanců?
6. Jste ochoten naříditi podřízeným
úřadům, aby podle čl. 99 prováděcího
nařízení k jazykovému zákonu
neudělovaly takových rozkazů, jak jsme právě
uvedli?
Přednosta okresní politické správy
v Kameníci nad Lipou Jan Barcal počíná
si ve svém úřadě velmi stranicky,
o čemž svědčí tato fakta:
Dal si zavolati redaktora časopisu ťKrajinské
ListyŤ Antonína Richtra a upozorňoval ho, aby
nepsal tak ostře proti římsko-katolické
církvi. Při tom vyzvídal na něm, kdo
píše ony články.
Ignoroval úplně oficielní oslavu 28. října
1923 a 1924, neúčastnil se rovněž oslav
Žižkovských v roce 1924, přes to, že
zástupci ostatních státních úřadů
se jich účastnili.
Barcal nedostavil se vůbec k uvítání
pana presidenta Masaryka dne 18. července 1925 v Jindřichově
Hradci a šel ve své osobní a politické
zaujatosti tak daleko, že žádal na vrch, komisaři
Steinhauserovi, který se onoho uvítání
účastnil, aby dal do novin prohlášení,
že učinil tak Steinhauser toliko za svou osobu, nikoliv
za okresní správu politickou.
Při odevzdávání nové úřední
budovy státní v Kamenici nad Lipou dne 1. října
1925, kterýžto slavnostní akt Barcal řídil,
neuznal vůbec za vhodné, zmíniti se ani o
hlavě státu, ani o republice, jejíž
vláda dala zmíněnou budovu zbudovati.
Za to ovšem přímo okázale rada Barcal
vítal katol. biskupa v Horní Cerekvi, kdež
účastnil se jak průvodu, tak i hostiny.
Kdežto rada Barcal soustavně ignoruje podniky sokolské,
účastní se ostentativně sletů
orelských, což jistě charakterisuje ťnestrannéŤ
vystupování přednosty okresní správy
politické.
Ve své zaujatosti stěžoval si rada Barcal u
zemské školní rady na učitelku Pejchlovou,
že prý při vyučování ohrozila
svým výkladem mravní cítění
jeho dcery, ačkoliv okresní školní rada
jednomyslně prohlásila, že jednání
učitelky Pejchlové bylo úplně správné
a naprosto korektní. Jindy zase zavolal si učitelku
Korandovou z Horní Vsi a dotazoval se jí, proč
vystoupila z církve katolické a na čí
nátlak se tak stalo. Nebo na příklad pochválil
ostentativně jednoho z mladších učitelů,
když skládali slib, že dosud nepodlehl ťučitelskému
teroruŤ. Následek tohoto příliš
okatého nátlaku a zneužívání
úřadu byl, že i tento učitel vystoupil
z římsko-katolické církve, pohoršen
stranickým jednáním rady Barcala.
Toto stranické vystupování přednosty
okresní politické správy bylo předmětem
veřejných výtek místního tisku,
aniž se rada Barcal mohl vůbec nějak ospravedlniti.
Ba i nadřízené úřady zakročily
proti nesprávnému postupu rady Barcala. Tak stalo
se při pohřbívání děcka
českobratrského vyznání z rodiny Fialovy
ze Včelničky, kdy okresní správa politická
zamítla stížnost rodičů zmíněného
děcka proti vykázanému místu na hřbitově
ťBrádleŤ v oddělení sebevrahů,
které většinou obyvatelstva pokládáno
jest za méně důstojné. Ministerstvo
školství na podané odvolání proti
okresní správě politické rozhodlo,
že rodičové mohou pohřbíti dítě
na místě jiném. Takto nadřízené
úřady samy musely poučiti pana radu Barcala
o právu a lidskosti. - Podobně stranicky vedl si
rada Barcal pří jednání o hřbitovním
řádu, který byl sestaven a zaslán
ke schválení zemské správě
politické bez vědomí obce Kamenice, ač
měl býti vypracován za účastí
občanů přifařených obcí.
Jelikož proti těmto nepřístojnostem
a nesprávnostem úředním rady Barcala
byly pronášeny časté výtky týdeníků,
postaral se radla Barcal o ťnápravu a tím,
že knihtiskaři, který dotyčný
list vydává, odňal veškerý tisk
pro okresní správu politickou, ač po celých
17 let onen závod řádně pracoval pro
úřad, Tak se pomstil pan rada Barcal za své
vlastní viny na živnostníku a raději
zadával práce do cizího města.
Zaujatost rady Barcala šla tak daleko, že vůbec
ani nezakročil, ač byl úřadem svým
povinen, proti nezákonnému tisku a vydávání
časopisu ťZemědělský dorostŤ
v pokoutní, naprosto neoprávněné tiskárně
na vsí, To také svědčí o krajně
stranickém jednání rady Barcala.
Uvádíme jenom těchto několik křiklavých
případů z úřední činností
rady Barcala, který tímto svým stranickým
jednáním ztratil veškerou vážnost
v očích občanstva a diskreditoval tím
úřad zřejmým nadržováním
určité církvi, ba možno říci
jedné politické straně - lidové.
Podepsaní táží se pana ministra:
1. Ví pan ministr o stranickém jednání
rady Barcala?
2. Jest pan ministr ochoten zavésti šetření
o stížnostech a sděliti výsledek šetření?
3. Jest pan ministr ochoten po zjištění fakt
zjednati nápravu ve vedení okresní správy
politické v Kamenici nad Lipou a poučiti radu Barcala,
jak nestranně si má vésti v úřední
činnosti, event. odvolati ho z místa, kde on tolik
diskreditoval sebe a tím i svůj úřad?
Přes veškeren domnělý pokrok stále
ještě jest dovolena rituelní porážka,
tak zvané košerování. Košerování
záleží v tom, že zvíře bez
jakéhokoliv omráčení jest podříznuto.
Kdežto zvířata omráčená
ranou svalí se jako bleskem zasažena a v mnoha případech
sebou trhají jen ještě při bodnutí
do krku, košerování děje se takto: Rohy
se upevní na vytahovadle, sváží se přední
nohy a pak zadní, zvíře jest vytaženo
do výše tak, že visí ve vzduchu, pak se
mu sváží všechny čtyři nohy
dohromady, zvíře se spustí dolů a
položí se na stranu. Tyto přípravy trvají
6-7 minut. Pak se krk zvrátí nazad jakousi vidlicí,
takže záhlaví leží rovně
na zemi. Pak se podřízne krk. Krev řine se
širokými proudy do mísy podstavené pod
hlavu; jakmile jest mísa plná, vymění
se. Kdykoli, krev začne prouditi slaběji, nežidovský
řeznický pomocník rozšíří
ránu rukou a nožem. Silné trhání,
vzpínání a zdvihání hlavy -
mnohá zvířata točí se pří
tom kolem své osy - končí asi 6 minut po
podříznutí krku.
Jak vysvítá z hořejšího vylíčení,
jde o způsob zabíjení zvířat,
který se snad před 4000 lety nepovažoval za
strašný, v dnešní době však,
v době prý vysoké civilisace, etiky a pod.
vzbuzuje však přímo odpor. Máme sice
spolky na ochranu zvířat. Jestliže se však
ony ani úřady neodvažují zakročiti
proti této zřejmé kulturní ostudě,
příčinu toho dlužno hledat jednak v
ostychu, že zde jde o rituelní otázku a jednak
v ochraně známé židovské citlivosti.
Tato ochrana není však naprosto na místě.
Židé požívají rovnoprávnosti.
Tato rovnoprávnost má za následek odstranění
všech reakčních přednostních
práv a o takové právo jde při košerování.
Podepsaní táží se tedy pana předsedy
vlády:
Jest ochoten zakázati košerování.
K překročení hranic potřebují
obyvatelé na pomezí pohraniční propustky
vydané obcí, Výletníci, kteří
nebydlí v pohraničních okresech, takovéto
osvědčení nemohou dostati, Opatření
pasu k návštěvě Českosaského
Švýcarska jest příliš zdlouhavé
a nákladné. Pohraniční policie vydává
těmto výletníkům denní průkazy,
za něž podle nařízení ze dne
18. června 1925, č. 163 Sb. z. a n. dlužno
zaplatiti 13 Kč, Tato částka jest nepoměrně
vysoká, ztěžuje přechod přeš
hranice a jmenovitě znemožňuje rodinné
výlety přes hranice. Tato věc ohrožuje
existenci československých pohraničních
míst, která si opatřují výdělek
téměř výhradně z turistického
ruchu.
Obec Hřensko má spojení se zázemím
jen saskou železniční tratí Schandau-Podmokly.
Železniční stanicí pro Hřensko
jest stanice Schöna, ležící na saské
půdě. V době, kdy jest zastavena osobní
doprava parníky, jsou obyvatelé Hřenska a
okolních míst odkázáni výhradně
na tuto železniční stanici a na druhé
straně do Hřenska samotného mohou se všichni
výletníci dostati jen přes tuto stanici.
Schöna jest oddělena od Hřenska jen Labem.
Za přechod ze Schöny do Hřenska požaduje
se rovněž poplatek za přechod hranic 2 Kč,
takže máme podivuhodný zjev, že českoslovenští
státní občané, cestujíce doma,
musí platiti poplatek za přechod hraníc.
Tím jest značně stížena návštěva
Hřenska a jmenovitě pro hromadiné návštěvy
a žákovské výlety silně zdražena,
což jest těžkým poškozením
těchto obcí, odkázaných jen na cizinecký
ruch.
Podepsaní táží se tedy vlády:
1. Ví vláda o tomto ztěžování
přechodu hranic a o hospodářských
újmách, které tím postihují
dotčené obce?
2. Jest vláda ochotna snížiti poplatky za denní
průkazy na snesitelnou míru a zrušiti jakýkoliv
poplatek za přechod hranic ze stanice Schöna do Hřenska?
Jihlavská berní správa vzala za základ
pro vyměření daně z obratu pro rok
1924 průměrně trojnásobný skutečný
příjem německých lékařů,
usedlých v Jihlavě, kdežto české
lékaře odhadla směšně nízkými
částkami. Tak lékaři nemocenské
pokladny dru Maxu Fischerovi byla předepsána z jeho
soukromé praxe v roce 1924 daň z obratu z 80.000
Kč, ačkoliv pan dr. Fischer jako chéf-lékař
okresní nemocenské pokladny v Jihlavě vůbec
ani nemůže provozovati nějakou značnější
soukromou praxí. Všechny důkazy, které
nabídl, zvláště však také
to, že dr. M. Fischer v roce 1924 pro nemoc 2 měsíce
vůbec, nevykonával svého povolání,
zůstaly bez povšimnutí. Primáři
okresní nemocnice v Jihlavě dru Nitschovi bylo předepsáno
ke zdanění Kč 100.000.- ačkoliv jako
primář okresní nemocnice v Jihlavě
a lékař tabákové továrny má
rovněž jen zcela nepatrnou soukromou praxi. Také
praktickému lékaři dru Thorschovi bylo předepsáno
ke zdanění rovněž 100.000 Kč,
ačkoliv pro nemoc vykonává lékařskou
praxí jen ve svém obydlí a návštěv
nemocných konati nemůže. Zubnímu lékaři
dru Hepnerovi, který má jen malou praxí z
méně zámožných vrstev, bylo předepsáno
ke zdanění 80.000 Kč. Vedle těchto
případů mohli bychom jmenovati ještě
mnoho jiných.
Referent berní správy pro daň obratovou,
vrchní berní správce Oškrdal, vůbec
se nesnaží o pravidelné nalézání
právem a pří tom projevuje hrubou neznalost,
zvláště lékařské činnosti,
spojenou s daňovým sadismem, který se však
uplatňuje jen vůči německým
lékařům. Předložené důkazní
návrhy o obratu, výpisy z knih, účty
u poštovní spořitelny atd. jíž
předem jsou označovány za nepřesné
a nezasluhující víry. Jako znalec jest slyšen
český lékař, nepříznivě
nakloněný lékařům německým,
jehož snahou jest hospodářsky zničiti
německé lékaře, kdežto znalce,
jehož jmenovala odborová organisace německých
lékařů, berní správa odmítá.
Celé ukládací řízení
jest nesprávné. Ke směrnicím, které
vytýčil nejvyšší správní
soud ve věci obratové daně lékařů
(rozhodnutí č. 17074-24) se vůbec nepřihlíželo.
Těmito, neslýchaně vysokými daňovými
předpisy jest existence dotčených lékařů
velmi těžce poškozena.
Tážeme se tedy pana ministra:
Je-li ochoten důkladně přezkoumati příliš
vysoké zdanění německých lékařů
v Jihlavě a postarati se o spravedlivé zdanění
a přibrati znalce německé lékařské
organisace.
Podle platných zákonů o obecních financích
berní úřady vybírají obecní
přirážky k přímým daním.
Již schvalování mnoha zvlášť
zvýšených přirážek zemským
správním výborem vyžaduje dlouhé
doby. Kolísavý a zdlouhavý způsob
vyměřování daní vrhá
ovšem ostré stíny také na vybírání
těchto přirážek.
Vybíráním přirážek tímto
způsobem uvedlo v nepořádek řádné
hospodaření mnoha obcí. Mimo to přirážky,
jež ovce k hospodaření potřebují,
vydávají se jimi nejen v nedostatečné
výši, ale ani ne včas.
Tyto poměry stávají se zhoubné, jestliže
se, jak jest tomu v mnoha průmyslových oblastech,
strádajícím a také jiným ťzvláště
protežovanýmŤ podnikům poskytnou větší
daňové slevy, čímž obce musí
opět odpisovati a vraceti neobyčejně veliké
peníze obecních přirážek. Částky,
jež musí, býti vráceny, činí
i u menších berních obcí často
statisice a nezbytně vedou k jejich finanční
zkáze. Aby se tomuto aspoň přechodně
vyhnuly, musí takové obce uzavírati půjčky
často s vysokým zúrokováním
i jinými tíživými podmínkami.
Tato soustava při vybírání přirážek
nedá se tedy nadále udržeti.
Proto se podepsaní táží:
1. Ví ministerstvo financí o těchto neudržitelných
poměrech?
2. Jest ministerstvo financí ochotno obnoviti opět
spořádané poměry a vybíráním
přirážek opět pověřiti
obce podle starého dobrého způsobu?
3. Jest ministerstvo financí ochotno provésti bezvadné
šetření v tom směru, jak tento způsob
vybírání přirážek a jiné
vylíčené nešvary uvádějí
obce do finančních nesnází?
4. Jest ministerstvo financí ochotno vyhověti těmto
těžce poškozeným obcím tím,
že jim poskytne zvláštní větší
bezúročné úvěry a jinou finanční
podporu?
Ženská organisace ťLiga žen pro mír
a svoboduŤ uveřejňuje provolání,
v němž varuje před lidmi, kteří
pod nejlákavějšími sliby jmenovité
mezi nezaměstnanými a nedospělými
nedělají nic jiného, než najímají
pro francouzskou cizineckou legii.
Že tato výstraha je skutečně na místě,
vysvítá ze stálých časopiseckých
zpráv o těch, kdo jako oběti podobného
balamucení byli vydáni napospas francouzské
cizinecké legii. Konec konců z řádění
takovýchto agentů dlužno učiniti odpovědnou
francouzskou vládu a toto chování francouzské
vlády úplně odporuje přátelství
mezi československou vládou a vládou francouzskou.
Mnohý československý státní
občan stal se již také obětí
činnosti, za niž tedy nutno odpovědnou činiti
francouzskou vládu.
Dovolávají se zmíněného provolání
a stálých časopiseckých zpráv,
táží se podepsaní:
1. Jest pan ministr ochoten, rozkázati podřízeným
úřadům, aby této věci věnovaly
největší pozornost?
2. Jest dále ochoten u francouzské vlády
zakročiti proti činnosti agentů, jsoucích
ve sužbách francouzské cizinecké legie
v Československu, která naprosto odporuje zvláštním
přátelským poměru mezi vládou
československou a francouzskou?
Státní policejní ředitelstva vrací
zatykače sepsané německy, dovolávajíce
se jazykového nařízení, poněvadž
prý tyto zatykače musí býti sepsány
jazykem státním. Zatykače jsou však
dopisy, jimiž jsou stíhání zločinci
a v nichž jest popsána osoba a čin. Jsou to
tedy spisy podle článku 5 jazykového nařízení,
vydávané v zájmu státní správy
a tedy také mohou býti přijaty nejsou-li
sepsány ťve státním jazykuŤ. Zatykače
jest třeba vydati a zaslati rychle. Policejní úřady,
jmenovitě v menších městech, nemají
zpravidla potřebných technických pomůcek,
aby mohly sepsati dopis a rozmnožiti nejen ve svém
jednacím jazyku, nýbrž ještě i
ve státním jazyku. Jest tedy naléhavě
třeba, aby státní bezpečnostní
úřady, nepřihlížejíce
k jazyku, přijímaly takovéto dopisy, které
jsou v zájmu státu.
Podepsaní se tedy táží pana ministra
vnitra, je-li ochoten naříditi podřízeným
správním úřadům, aby spisy,
které jsou převážně v zájmu
státu, jako na př. zatykače a jiné
věci, vždy přijímaly bez ohledu na jazyk.
V pondělí dne 15. března 1925 měla
se konati ve Vejprtech veřejná schůze lidu,
kterou svolal zmocněnec vejprtské okresní
organisace německé sociálně demokratické
strany dělnické a v předepsané lhůtě
jí oznámil vejprtské politické exposituře.
Schůze měla se zabývati palčivými
politickými thematy (otázka daní, prodloužení
vojenské služební doby a jazykové nařízení)
a zároveň měla se poskytnouti příležitost
poslanci německé sociálně-demokratické
strany - výslovně byl ohlášen ťřečník
poslanec soudruh Evžen de WitteŤ - aby svým voličům
podal zprávu o své činnosti.
Správce úřadu Kilian, ihned, když mu
bylo odevzdáno ohlášení, prohlásil
svolavateli schůze, ťže tato schůze lidu
musí býti zakázána podle §u 6
shromažďovacího zákona, poněvadž
podle zkušeností nabytých v poslední
době při téže příležitosti
na jiných místech, lze míti důvodně
za to, že dojde k nezákonnostem a rušení
veřejného pokoje a řádu.Ť
Že toto odůvodnění není správné
vysvítá jíž z toho, že s týmž
pořadem bylo pořádáno v posledních
dnech jistě přes 100 schůzí lidu a
že veřejný pokoj a řád porušen
nebyl. I kdyby se poukázalo na karlovarské událostí,
oč by se snad pan správce úřadu Kilian
mohl pokusiti, naprosto by to neobstálo, poněvadž
tato karlovarská schůze měla průběh
naprosto klidný a jak známo teprve po skončení
schůze klid porušila policie, která přepadla
průvod, vracející se domů. Toto však
může správce vejprtské politické
expositury tím méně uváděti
pro svůj zákaz schůze, poněvadž
podobné nebezpečí ve Vejprtech nehrozí,
když tam není státní policie a není
tedy vůbec příčiny k porušení
veřejného pokoje a řádu. Leč
že snad pan správce vejprtské politické
expositury jest toho mínění, že každé
pojednávání o skutečných, vládnoucích
poměrech ve státě musí vésti
hned k nepokojům, což by však bylo opět
tak příkré odsouzení vládní
politiky, jakého bychom neočekávali od úředníka
republiky. V podstatě se tedy zákaz schůze,
vyslovený správcem vejprtské politické
expositury, rovná vlastně vyhlášení
politického výjimečného stavu, neboť
prostě ruší shromažďovací
právo, zaručené státním občanům
ústavou.
Úplně podobně byly také zakázány
schůze, svolané v Chomutově a v Nýrsku,
ba v okrese Kašperské Hory okresní politická
správa zakázala dokonce 7 schůzí s
odůvodněním přímo nehorázným,
že théma (daňové otázky a jazykové
nařízení) prohlásila za ťodporující
trestnímu zákonuŤ. Máme zde tedy co
činiti se svévolí, která jest nesnesitelná
a naprosto nedůstojná republiky.
Tážeme se pana ministra vnitra:
Ví o těchto věcech?
Jest ochoten ihned zaříditi vše, čeho
třeba, aby se takovéto svévolnosti nemohly
již opakovati?
Zamýšlí zajistiti shromažďovací
právo státních občanů, tedy
chrániti svobody, výslovně ústavní
listinou zaručené a beztoho již velmi skrovně
vyměřené?