IX./227 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Koberga, Krause a druhů

ministrovi vnitra

o nezákonných jazykových nařízeních

v hostinské živnosti.

Nejvyšší správní soud nálezem 673/26 na stížnost hostinských a výčepníků a jejich společenstev ve 161 případech zrušil jako nezákonná nařízení okresních politických správ vydaná jednotlivým hostinským podle § 54, odst. 2 živnostenského řádu zákona ze dne 5. února 1907, č. 26 ř. z. o jazyko-policejní úpravě v živnosti hostinské, v nichž se ukládalo:

1. Aby všechny tabulky s nápisy byly bud jednojazyčné české nebo česko-německé s českým zněním na prvém místě a téže velikostí jako německé znění. Rovněž také označení jednotlivých místností.

2. Aby jídelní lístky, nápojové lístky atd. byly vykládány také česky a to stejně velké jako německé.

3. Aby se postarali o přiměřený počet česky mluvících zaměstnanců. Veřejné ústní přelíčení o těchto stížnostech konalo se jíž 16. března 1925. Nález sám byl však vyhlášen teprve 19. ledna 1926.

Tím vznikla pro okresní politické správy, zvláště však pro vládu a ministerstvo obchodu povinnost, aby ihned opět obnovily přerušený právní stav. Všichni hostinští totiž, když jejich odvolání k ministerstvu obchodu bylo zamítnuto, velmi značnými tresty a pohrůžkou, že jim bude odňata koncese, byli nuceni skutečně také provésti tato nařízení okresních politických správ, poněvadž ministerstvo obchodu nepřiznalo stížnostem k nejvyššímu správnímu soudu odkládacího účinku.

Neboť zákon ze dne 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n. o nejvyšším správním soudu, tedy jeden z prvních zákonů Československé republiky, ustanovuje v § 2, že pro příslušnost nejvyššího správního soudu platí s nepatrnými změnami předpisy, platné dosud pro rakouský nejvyšší správní soud, zvláště pak základní zákon o správním soudu z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z roku 1876. V § 7 tohoto zákona, který zůstal plně v platnosti, se praví:

ťShledá-li správní soud, že stížnost jest důvodná, má popírané rozhodnutí nebo opatření jakožto zákonu odporující zrušiti a příčinu toho uvésti. Úřadové správní jsou povinni u věcí další opatření učiniti, spravujíce se při tom míněním právním, na kterém správní soud nález svůj založil.Ť

Ve věci jazyko-policejní úpravy v živnosti hostinské a výčepnické, ačkoliv od uveřejnění nálezu nejvyššího správního soudu uplynuly již 4 týdny, dodnes se to však ještě nestalo. Okresní politické správy vždy prohlašují, že musejí teprve vyčkati pokynů vlády, vláda, vlastně ministerstvo obchodu nevyrozumělo však dosud ještě nižší správní úřady, aby obnovily porušený právní stav, ačkoliv jasné a nedvojsmyslné ustanovení zákona o správním soudu tuto povinnost ukládá. Jednotlivé okresní politické správy se dokonce snaží, podléhajíce štvaní určitých tiskových českých orgánů zabrániti hostinským, aby použili svého zákonitého práva. Pokusila se o to veřejnou vyhláškou na příklad okresní politická správa varnsdorfská.

Mnoho hostinských však stížnost nepodalo ze strachu před úředními opatřeními nebo obávajíce se vysokých nákladů, jíní opět z neznalosti zákonných ustanovení o správním soudu, jelikož ministerstvo obchodu, zamítajíc odvolání, výslovně zdůraznilo, že proti onomu opatření není již opravného prostředku a že případná stížnost k nejvyššímu správnímu soudu nemá odkládacího účinku.

Nyní jednotlivé politické úřady tvrdí v těchto případech, že jejich nařízení nabylo právní moci, odůvodňujíce to tím, že rozhodnutí nejvyššího správního soudu vztahuje se jen na jednotlivé konkretní případy, o nichž právě bylo rozhodnuto, Tornu odporuje nejen dlouholetá tradice účinků rozhodnutí správního soudu a účel soudního řízení, nýbrž i jasný smysl již zmíněných míst zákona. Není však také vůbec pochybnosti, že všechna tato uvedená opatření odporují §u 128, odst. 3 ústavní listiny o volném užívání jazyka a proto tedy všechna tato nařízení odporují zákonu a nikdy nemohou nabýti právní účinnosti. Nejvyšší správní soud se sice nezabýval s touto částí stížností, které odůvodňovaly nezákonnost nařízení okresních politických správ ústavní listinou a jazykovým zákonem a které uváděly, že také odporují smlouvě saint-germainské o ochraně menšin, nýbrž zrušil nařízení proto, že nemají opory v §u 54 odst. 2 ž. ř.

Tím dal nejvyšší správní soud jistě na jevo, že si byl vědom toho, že ona nařízení odporují ústavě. Vláda musí tedy nevyhnutelně ihned zrušiti všechna ona jazyko-policejní nařízení pro hostinskou a výčepnickou živnost se všemi jejích následky. Podřízené úřady neřídí se však nikterak oním nálezem a jest to opět varnsdorfská okresní politická správa, která ihned odňala jednomu hostinskému koncesí, poněvadž nepodav stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, sňal dvoujazyčné tabulky a to, dokud ony dvoujazyčné tabulky na svém hostinci opět nevyvěsí. Proti odnětí koncese bylo mu sice přiznáno odvolání, avšak z veřejných důvodů nebyl mu přiznán odkládací účinek a onen hostinský musil hostinec zavříti, dokud tabulky opět nevyvěsila tím byla ovšem jeho existence hospodářsky velmi těžce poškozena.

Politické úřady nutily hostinské a výčepníky, aby vyvěšovali dvoujazyčné nápisy a pokračovaly v těchto opatřeních, když se jíž bylo konalo přes sto přelíčení o stížnostech před nejvyšším správním soudem a nyní se jen čekalo na vyhlášení rozsudků, tedy v době, ve které by správa, která dbá, aby byla hájena úcta k právu a zákonu, byla musila bezpodmínečně vyčkati a přes to byly mnoha hostinským uloženy velmi citelné peněžní tresty a pohroženo jim odnětím koncese a dokonce nyní, po vyhlášení nálezu byl hostinec uzavřen, poněvadž tabulka byla opět sňata. Mnoho hostinských musilo také propustiti své zapracované zaměstnance a přijímati za ně jiné, kteří dovedli česky, tedy tolik a tolik zaměstnanců ztratilo živobytí, poněvadž nedovedli česky. V čistě německém území nepociťovala se nikdy potřeba česky mluvících zaměstnanců. Není tedy pochyby, že těmito nezákonnými opatřeními a nezákonným odepřením odkládacího účinku odvoláním a stížnostem bylo mnoho státních občanů majetkově těžce poškozeno. Tato věc dokazuje však opět zřetelně, že jest nezbytně třeba, aby byl konečně proveden § 92 ústavní listiny o ručení státu za škodu způsobenou nezákonným výkonem veřejné moci.

Přes rozhodnutí nejvyššího správního soudu udělují se však i nyní ještě nové koncese jen s podmínkou, že budou vyvěšeny dvoujazyčné nápisy, vykládány jídelní lístky, že budou přijati česky mluvící zaměstnanci a v tomto případě jest velmi těžko se odvolávati, poněvadž jde o živobytí uchazeče o koncesi a poněvadž po dobu odvolání nemůže živnost vykonávati.

Zároveň však musíme se také postaviti proti článku 99 prováděcího nařízení k jazykovému zákonu, aby snad na základě tohoto článku nebyla také příště vydávána hostinské živnosti opatření, odporující ústavě i samotnému jazykovému zákonu a smlouvě o ochraně menšin.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:

1. Jste ochoten naříditi, aby byl opět obnoven právní stav porušený nezákonnými opatřeními a všechna příslušná opatření živnostenských úřadů zrušiti?

2. Jste ochoten přísně naříditi podřízeným úřadům, aby nebránily státním občanům, jestliže z nálezu nejvyššího správního soudu vyvozují náležité právní důsledky a opět odstraňují dvoujazyčné tabulky, jídelní lístky atd.? Jste také ochoten ihned zrušiti trestní opatření podřízených úřadů vydaná z tohoto důvodu?

3. Jste ochoten podati sněmovně ihned návrh na vydání prováděcího zákona k §u 92 ústavní listiny?

4. Jste ochoten neprodleně se postarati, aby škoda, která byla způsobena státním občanům vyvěšením tabulek atd. byla plně a zcela nahrazena a tresty, které již zaplatili, které však byly uloženy nezákonně, aby byly vráceny?

5. Jste ochoten naříditi podřízeným úřadům, aby udělujíce nové koncese nekladly jako podmínky vyvěšení dvoujazyčných nápisů, předkládání jídelních lístků a přijetí česky mluvících zaměstnanců?

6. Jste ochoten naříditi podřízeným úřadům, aby podle čl. 99 prováděcího nařízení k jazykovému zákonu neudělovaly takových rozkazů, jak jsme právě uvedli?

V Praze dne 24. února 1926.

Dr. Koberg, Kraus,

dr. Schollich, Siegel, dr, Keibl, Weber, inž. Kallina, Wagner, Zierhut, dr. Hanreich, Matzner, Horpynka, dr. Lehnert, Mayer, dr. Spina, Böllmann, Hodina, Fischer, Windirsch, Heller, Schubert, Weisser.

X./227.

Interpelace

poslance Huga Bergmanna a spol.

ministru vnitra

o úřední činnosti přednosty okresní politické správy Jana Barcala v Kamenici nad Lipou.

Přednosta okresní politické správy v Kameníci nad Lipou Jan Barcal počíná si ve svém úřadě velmi stranicky, o čemž svědčí tato fakta:

Dal si zavolati redaktora časopisu ťKrajinské ListyŤ Antonína Richtra a upozorňoval ho, aby nepsal tak ostře proti římsko-katolické církvi. Při tom vyzvídal na něm, kdo píše ony články.

Ignoroval úplně oficielní oslavu 28. října 1923 a 1924, neúčastnil se rovněž oslav Žižkovských v roce 1924, přes to, že zástupci ostatních státních úřadů se jich účastnili.

Barcal nedostavil se vůbec k uvítání pana presidenta Masaryka dne 18. července 1925 v Jindřichově Hradci a šel ve své osobní a politické zaujatosti tak daleko, že žádal na vrch, komisaři Steinhauserovi, který se onoho uvítání účastnil, aby dal do novin prohlášení, že učinil tak Steinhauser toliko za svou osobu, nikoliv za okresní správu politickou.

Při odevzdávání nové úřední budovy státní v Kamenici nad Lipou dne 1. října 1925, kterýžto slavnostní akt Barcal řídil, neuznal vůbec za vhodné, zmíniti se ani o hlavě státu, ani o republice, jejíž vláda dala zmíněnou budovu zbudovati.

Za to ovšem přímo okázale rada Barcal vítal katol. biskupa v Horní Cerekvi, kdež účastnil se jak průvodu, tak i hostiny.

Kdežto rada Barcal soustavně ignoruje podniky sokolské, účastní se ostentativně sletů orelských, což jistě charakterisuje ťnestrannéŤ vystupování přednosty okresní správy politické.

Ve své zaujatosti stěžoval si rada Barcal u zemské školní rady na učitelku Pejchlovou, že prý při vyučování ohrozila svým výkladem mravní cítění jeho dcery, ačkoliv okresní školní rada jednomyslně prohlásila, že jednání učitelky Pejchlové bylo úplně správné a naprosto korektní. Jindy zase zavolal si učitelku Korandovou z Horní Vsi a dotazoval se jí, proč vystoupila z církve katolické a na čí nátlak se tak stalo. Nebo na příklad pochválil ostentativně jednoho z mladších učitelů, když skládali slib, že dosud nepodlehl ťučitelskému teroruŤ. Následek tohoto příliš okatého nátlaku a zneužívání úřadu byl, že i tento učitel vystoupil z římsko-katolické církve, pohoršen stranickým jednáním rady Barcala.

Toto stranické vystupování přednosty okresní politické správy bylo předmětem veřejných výtek místního tisku, aniž se rada Barcal mohl vůbec nějak ospravedlniti. Ba i nadřízené úřady zakročily proti nesprávnému postupu rady Barcala. Tak stalo se při pohřbívání děcka českobratrského vyznání z rodiny Fialovy ze Včelničky, kdy okresní správa politická zamítla stížnost rodičů zmíněného děcka proti vykázanému místu na hřbitově ťBrádleŤ v oddělení sebevrahů, které většinou obyvatelstva pokládáno jest za méně důstojné. Ministerstvo školství na podané odvolání proti okresní správě politické rozhodlo, že rodičové mohou pohřbíti dítě na místě jiném. Takto nadřízené úřady samy musely poučiti pana radu Barcala o právu a lidskosti. - Podobně stranicky vedl si rada Barcal pří jednání o hřbitovním řádu, který byl sestaven a zaslán ke schválení zemské správě politické bez vědomí obce Kamenice, ač měl býti vypracován za účastí občanů přifařených obcí.

Jelikož proti těmto nepřístojnostem a nesprávnostem úředním rady Barcala byly pronášeny časté výtky týdeníků, postaral se radla Barcal o ťnápravu a tím, že knihtiskaři, který dotyčný list vydává, odňal veškerý tisk pro okresní správu politickou, ač po celých 17 let onen závod řádně pracoval pro úřad, Tak se pomstil pan rada Barcal za své vlastní viny na živnostníku a raději zadával práce do cizího města.

Zaujatost rady Barcala šla tak daleko, že vůbec ani nezakročil, ač byl úřadem svým povinen, proti nezákonnému tisku a vydávání časopisu ťZemědělský dorostŤ v pokoutní, naprosto neoprávněné tiskárně na vsí, To také svědčí o krajně stranickém jednání rady Barcala.

Uvádíme jenom těchto několik křiklavých případů z úřední činností rady Barcala, který tímto svým stranickým jednáním ztratil veškerou vážnost v očích občanstva a diskreditoval tím úřad zřejmým nadržováním určité církvi, ba možno říci jedné politické straně - lidové.

Podepsaní táží se pana ministra:

1. Ví pan ministr o stranickém jednání rady Barcala?

2. Jest pan ministr ochoten zavésti šetření o stížnostech a sděliti výsledek šetření?

3. Jest pan ministr ochoten po zjištění fakt zjednati nápravu ve vedení okresní správy politické v Kamenici nad Lipou a poučiti radu Barcala, jak nestranně si má vésti v úřední činnosti, event. odvolati ho z místa, kde on tolik diskreditoval sebe a tím i svůj úřad?

V Praze dne 15. března 1926.

Bergmann,

Procházka, Sladký, Trnobranský, dr. Franke, Hrušovský, Knejzlík, Prášek, Špatný, Moudrý, dr Uhlíř, Zeminová, dr. Gagatko, Netolický, dr. Patejdl, David, Mikuláš, Buříval, Pechmanová, Lanc,

Laube, Slavíček, Riedl, Langr.

XI./227 (překlad).

Interpelace

poslance inž. R. Junga a druhů předsedovi vlády,

aby bylo zakázáno košerování zvířat.

Přes veškeren domnělý pokrok stále ještě jest dovolena rituelní porážka, tak zvané košerování. Košerování záleží v tom, že zvíře bez jakéhokoliv omráčení jest podříznuto. Kdežto zvířata omráčená ranou svalí se jako bleskem zasažena a v mnoha případech sebou trhají jen ještě při bodnutí do krku, košerování děje se takto: Rohy se upevní na vytahovadle, sváží se přední nohy a pak zadní, zvíře jest vytaženo do výše tak, že visí ve vzduchu, pak se mu sváží všechny čtyři nohy dohromady, zvíře se spustí dolů a položí se na stranu. Tyto přípravy trvají 6-7 minut. Pak se krk zvrátí nazad jakousi vidlicí, takže záhlaví leží rovně na zemi. Pak se podřízne krk. Krev řine se širokými proudy do mísy podstavené pod hlavu; jakmile jest mísa plná, vymění se. Kdykoli, krev začne prouditi slaběji, nežidovský řeznický pomocník rozšíří ránu rukou a nožem. Silné trhání, vzpínání a zdvihání hlavy - mnohá zvířata točí se pří tom kolem své osy - končí asi 6 minut po podříznutí krku.

Jak vysvítá z hořejšího vylíčení, jde o způsob zabíjení zvířat, který se snad před 4000 lety nepovažoval za strašný, v dnešní době však, v době prý vysoké civilisace, etiky a pod. vzbuzuje však přímo odpor. Máme sice spolky na ochranu zvířat. Jestliže se však ony ani úřady neodvažují zakročiti proti této zřejmé kulturní ostudě, příčinu toho dlužno hledat jednak v ostychu, že zde jde o rituelní otázku a jednak v ochraně známé židovské citlivosti. Tato ochrana není však naprosto na místě. Židé požívají rovnoprávnosti. Tato rovnoprávnost má za následek odstranění všech reakčních přednostních práv a o takové právo jde při košerování.

Podepsaní táží se tedy pana předsedy vlády:

Jest ochoten zakázati košerování.

V Praze dne 16. března 1926.

Inž. Jung,

dr. Spina, Stenzl, Hodina, Eckert, Zierhut, Mayer, Böhm, dr. Hanreich, Krebs, dr. Wollschack, Knirsch, Fischer, Weisser, Windirsch, Platzer,

Heller, Schubert, Patzel, Simm, Wagner.

XII/227 (překlad).

Interpelace

poslance Krumpeho a druhů vládě,

aby se výletníkům v politickém okrese děčínském ulehčil přechod přes hranice.

K překročení hranic potřebují obyvatelé na pomezí pohraniční propustky vydané obcí, Výletníci, kteří nebydlí v pohraničních okresech, takovéto osvědčení nemohou dostati, Opatření pasu k návštěvě Českosaského Švýcarska jest příliš zdlouhavé a nákladné. Pohraniční policie vydává těmto výletníkům denní průkazy, za něž podle nařízení ze dne 18. června 1925, č. 163 Sb. z. a n. dlužno zaplatiti 13 Kč, Tato částka jest nepoměrně vysoká, ztěžuje přechod přeš hranice a jmenovitě znemožňuje rodinné výlety přes hranice. Tato věc ohrožuje existenci československých pohraničních míst, která si opatřují výdělek téměř výhradně z turistického ruchu.

Obec Hřensko má spojení se zázemím jen saskou železniční tratí Schandau-Podmokly. Železniční stanicí pro Hřensko jest stanice Schöna, ležící na saské půdě. V době, kdy jest zastavena osobní doprava parníky, jsou obyvatelé Hřenska a okolních míst odkázáni výhradně na tuto železniční stanici a na druhé straně do Hřenska samotného mohou se všichni výletníci dostati jen přes tuto stanici. Schöna jest oddělena od Hřenska jen Labem. Za přechod ze Schöny do Hřenska požaduje se rovněž poplatek za přechod hranic 2 Kč, takže máme podivuhodný zjev, že českoslovenští státní občané, cestujíce doma, musí platiti poplatek za přechod hraníc. Tím jest značně stížena návštěva Hřenska a jmenovitě pro hromadiné návštěvy a žákovské výlety silně zdražena, což jest těžkým poškozením těchto obcí, odkázaných jen na cizinecký ruch.

Podepsaní táží se tedy vlády:

1. Ví vláda o tomto ztěžování přechodu hranic a o hospodářských újmách, které tím postihují dotčené obce?

2. Jest vláda ochotna snížiti poplatky za denní průkazy na snesitelnou míru a zrušiti jakýkoliv poplatek za přechod hranic ze stanice Schöna do Hřenska?

V Praze dne 16. března 1926.

Krumpe,

dr. Petersilka, dr. Mayr-Harting, Zajícek, Bobek, inž. Jung, dr. Wollschack, Simm, Budig, Böllmann, Halke, Oehlinger, Schubert, Platzer, Hodina, Bartel, dr. Feierfeil, dr. Luschka, Greif, Scharnagl, Kunz.

XIII./22 (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů ministrovi financí

o neslýchaném postupu jihlavské berní správy proti německým lékařům.

Jihlavská berní správa vzala za základ pro vyměření daně z obratu pro rok 1924 průměrně trojnásobný skutečný příjem německých lékařů, usedlých v Jihlavě, kdežto české lékaře odhadla směšně nízkými částkami. Tak lékaři nemocenské pokladny dru Maxu Fischerovi byla předepsána z jeho soukromé praxe v roce 1924 daň z obratu z 80.000 Kč, ačkoliv pan dr. Fischer jako chéf-lékař okresní nemocenské pokladny v Jihlavě vůbec ani nemůže provozovati nějakou značnější soukromou praxí. Všechny důkazy, které nabídl, zvláště však také to, že dr. M. Fischer v roce 1924 pro nemoc 2 měsíce vůbec, nevykonával svého povolání, zůstaly bez povšimnutí. Primáři okresní nemocnice v Jihlavě dru Nitschovi bylo předepsáno ke zdanění Kč 100.000.- ačkoliv jako primář okresní nemocnice v Jihlavě a lékař tabákové továrny má rovněž jen zcela nepatrnou soukromou praxi. Také praktickému lékaři dru Thorschovi bylo předepsáno ke zdanění rovněž 100.000 Kč, ačkoliv pro nemoc vykonává lékařskou praxí jen ve svém obydlí a návštěv nemocných konati nemůže. Zubnímu lékaři dru Hepnerovi, který má jen malou praxí z méně zámožných vrstev, bylo předepsáno ke zdanění 80.000 Kč. Vedle těchto případů mohli bychom jmenovati ještě mnoho jiných.

Referent berní správy pro daň obratovou, vrchní berní správce Oškrdal, vůbec se nesnaží o pravidelné nalézání právem a pří tom projevuje hrubou neznalost, zvláště lékařské činnosti, spojenou s daňovým sadismem, který se však uplatňuje jen vůči německým lékařům. Předložené důkazní návrhy o obratu, výpisy z knih, účty u poštovní spořitelny atd. jíž předem jsou označovány za nepřesné a nezasluhující víry. Jako znalec jest slyšen český lékař, nepříznivě nakloněný lékařům německým, jehož snahou jest hospodářsky zničiti německé lékaře, kdežto znalce, jehož jmenovala odborová organisace německých lékařů, berní správa odmítá. Celé ukládací řízení jest nesprávné. Ke směrnicím, které vytýčil nejvyšší správní soud ve věci obratové daně lékařů (rozhodnutí č. 17074-24) se vůbec nepřihlíželo. Těmito, neslýchaně vysokými daňovými předpisy jest existence dotčených lékařů velmi těžce poškozena.

Tážeme se tedy pana ministra:

Je-li ochoten důkladně přezkoumati příliš vysoké zdanění německých lékařů v Jihlavě a postarati se o spravedlivé zdanění a přibrati znalce německé lékařské organisace.

V Praze dne 24. března 1926.

Krebs,

dr. Spina, Patzel, Schubert, inž. Jung, Windirsch, Weisser, Fischer, Heller, Platzer, Zierhut, Tichí, dr. Wollschack, Simm, Böllmann, dr. Hanreich,

Stenzl, Eckert, Hodina, Nitsch, Böhm.

XIV./227 (překlad).

Interpelace

poslanců O. Schuberta, J. Böllmana a druhů

ministrovi financí

a vybírání obecních přirážek.

Podle platných zákonů o obecních financích berní úřady vybírají obecní přirážky k přímým daním. Již schvalování mnoha zvlášť zvýšených přirážek zemským správním výborem vyžaduje dlouhé doby. Kolísavý a zdlouhavý způsob vyměřování daní vrhá ovšem ostré stíny také na vybírání těchto přirážek.

Vybíráním přirážek tímto způsobem uvedlo v nepořádek řádné hospodaření mnoha obcí. Mimo to přirážky, jež ovce k hospodaření potřebují, vydávají se jimi nejen v nedostatečné výši, ale ani ne včas.

Tyto poměry stávají se zhoubné, jestliže se, jak jest tomu v mnoha průmyslových oblastech, strádajícím a také jiným ťzvláště protežovanýmŤ podnikům poskytnou větší daňové slevy, čímž obce musí opět odpisovati a vraceti neobyčejně veliké peníze obecních přirážek. Částky, jež musí, býti vráceny, činí i u menších berních obcí často statisice a nezbytně vedou k jejich finanční zkáze. Aby se tomuto aspoň přechodně vyhnuly, musí takové obce uzavírati půjčky často s vysokým zúrokováním i jinými tíživými podmínkami. Tato soustava při vybírání přirážek nedá se tedy nadále udržeti.

Proto se podepsaní táží:

1. Ví ministerstvo financí o těchto neudržitelných poměrech?

2. Jest ministerstvo financí ochotno obnoviti opět spořádané poměry a vybíráním přirážek opět pověřiti obce podle starého dobrého způsobu?

3. Jest ministerstvo financí ochotno provésti bezvadné šetření v tom směru, jak tento způsob vybírání přirážek a jiné vylíčené nešvary uvádějí obce do finančních nesnází?

4. Jest ministerstvo financí ochotno vyhověti těmto těžce poškozeným obcím tím, že jim poskytne zvláštní větší bezúročné úvěry a jinou finanční podporu?

V Praze dne 16. března 1926.

Schubert, Böllmann,

Szent-Ivány, Koczor, dr. Korláth, dr. Holota, Nitsch, Platzer, Füssy, Tichí, Wagner, Weisser, Heller, Eckert, Siegel, Scharnagl, Budig, dr. Petersilka, Bartel, dr. Mayr-Harting, Halke, dr. Feierfeil, Zajíček, dr. Spina, Hodina.

XV./227 (překlad).

Interpelace

poslance dra V. Feierfeila druhů ministrovi vnitra,

že prý francouzská cizinecká legie najímá československé státní občany.

Ženská organisace ťLiga žen pro mír a svoboduŤ uveřejňuje provolání, v němž varuje před lidmi, kteří pod nejlákavějšími sliby jmenovité mezi nezaměstnanými a nedospělými nedělají nic jiného, než najímají pro francouzskou cizineckou legii.

Že tato výstraha je skutečně na místě, vysvítá ze stálých časopiseckých zpráv o těch, kdo jako oběti podobného balamucení byli vydáni napospas francouzské cizinecké legii. Konec konců z řádění takovýchto agentů dlužno učiniti odpovědnou francouzskou vládu a toto chování francouzské vlády úplně odporuje přátelství mezi československou vládou a vládou francouzskou. Mnohý československý státní občan stal se již také obětí činnosti, za niž tedy nutno odpovědnou činiti francouzskou vládu.

Dovolávají se zmíněného provolání a stálých časopiseckých zpráv, táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr ochoten, rozkázati podřízeným úřadům, aby této věci věnovaly největší pozornost?

2. Jest dále ochoten u francouzské vlády zakročiti proti činnosti agentů, jsoucích ve sužbách francouzské cizinecké legie v Československu, která naprosto odporuje zvláštním přátelským poměru mezi vládou československou a francouzskou?

V Praze dne 16. března 1926.

Dr. Feierfeil,

Bartel, Böllmann, Kunz, Bobek, dr. Luschka, Oehlinger, Schubert, Platzer, Krumpe, Greif, Scharnagl, Halke, Hodina, Budig, dr. Mayr-Harting, inž. Jung, dr. Wollschack, Simm, Zajíček, dr. Petersilka.

XVI./227 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Mayr-Hartinga, dra F. Spiny, dra F. Lushky, inž. R. Junga, A. Stenzla a druhů

ministrovi vnitra

o zatykačích na zločince.

Státní policejní ředitelstva vrací zatykače sepsané německy, dovolávajíce se jazykového nařízení, poněvadž prý tyto zatykače musí býti sepsány jazykem státním. Zatykače jsou však dopisy, jimiž jsou stíhání zločinci a v nichž jest popsána osoba a čin. Jsou to tedy spisy podle článku 5 jazykového nařízení, vydávané v zájmu státní správy a tedy také mohou býti přijaty nejsou-li sepsány ťve státním jazykuŤ. Zatykače jest třeba vydati a zaslati rychle. Policejní úřady, jmenovitě v menších městech, nemají zpravidla potřebných technických pomůcek, aby mohly sepsati dopis a rozmnožiti nejen ve svém jednacím jazyku, nýbrž ještě i ve státním jazyku. Jest tedy naléhavě třeba, aby státní bezpečnostní úřady, nepřihlížejíce k jazyku, přijímaly takovéto dopisy, které jsou v zájmu státu.

Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra, je-li ochoten naříditi podřízeným správním úřadům, aby spisy, které jsou převážně v zájmu státu, jako na př. zatykače a jiné věci, vždy přijímaly bez ohledu na jazyk.

V Praze dne 17. března 1926.

Dr. Mayr-Harting, dr. Spina, dr. Luschka, inž. Jung, Stenzl,

Bartel, Halke, Kunz, Zajíček, Scharnagl, Bobek, Oehlinger, Knirsch, Windirsch, dr. Feierfeil, Krumpe, Eckert, Patzel, dr. Wollschack, Budig, dr. Petersilka, Simm, Platzer, Greif, Tichí.

XVII./227 (překlad).

Interpelace.

poslanců dra Czecha, Kaufmanna, Evžena

de Witte a druhů ministrovi vnitra,

že ve Vejprtech byla zakázána veřejná schůze lidu.

V pondělí dne 15. března 1925 měla se konati ve Vejprtech veřejná schůze lidu, kterou svolal zmocněnec vejprtské okresní organisace německé sociálně demokratické strany dělnické a v předepsané lhůtě jí oznámil vejprtské politické exposituře. Schůze měla se zabývati palčivými politickými thematy (otázka daní, prodloužení vojenské služební doby a jazykové nařízení) a zároveň měla se poskytnouti příležitost poslanci německé sociálně-demokratické strany - výslovně byl ohlášen ťřečník poslanec soudruh Evžen de WitteŤ - aby svým voličům podal zprávu o své činnosti.

Správce úřadu Kilian, ihned, když mu bylo odevzdáno ohlášení, prohlásil svolavateli schůze, ťže tato schůze lidu musí býti zakázána podle §u 6 shromažďovacího zákona, poněvadž podle zkušeností nabytých v poslední době při téže příležitosti na jiných místech, lze míti důvodně za to, že dojde k nezákonnostem a rušení veřejného pokoje a řádu.Ť

Že toto odůvodnění není správné vysvítá jíž z toho, že s týmž pořadem bylo pořádáno v posledních dnech jistě přes 100 schůzí lidu a že veřejný pokoj a řád porušen nebyl. I kdyby se poukázalo na karlovarské událostí, oč by se snad pan správce úřadu Kilian mohl pokusiti, naprosto by to neobstálo, poněvadž tato karlovarská schůze měla průběh naprosto klidný a jak známo teprve po skončení schůze klid porušila policie, která přepadla průvod, vracející se domů. Toto však může správce vejprtské politické expositury tím méně uváděti pro svůj zákaz schůze, poněvadž podobné nebezpečí ve Vejprtech nehrozí, když tam není státní policie a není tedy vůbec příčiny k porušení veřejného pokoje a řádu. Leč že snad pan správce vejprtské politické expositury jest toho mínění, že každé pojednávání o skutečných, vládnoucích poměrech ve státě musí vésti hned k nepokojům, což by však bylo opět tak příkré odsouzení vládní politiky, jakého bychom neočekávali od úředníka republiky. V podstatě se tedy zákaz schůze, vyslovený správcem vejprtské politické expositury, rovná vlastně vyhlášení politického výjimečného stavu, neboť prostě ruší shromažďovací právo, zaručené státním občanům ústavou.

Úplně podobně byly také zakázány schůze, svolané v Chomutově a v Nýrsku, ba v okrese Kašperské Hory okresní politická správa zakázala dokonce 7 schůzí s odůvodněním přímo nehorázným, že théma (daňové otázky a jazykové nařízení) prohlásila za ťodporující trestnímu zákonuŤ. Máme zde tedy co činiti se svévolí, která jest nesnesitelná a naprosto nedůstojná republiky.

Tážeme se pana ministra vnitra:

Ví o těchto věcech?

Jest ochoten ihned zaříditi vše, čeho třeba, aby se takovéto svévolnosti nemohly již opakovati?

Zamýšlí zajistiti shromažďovací právo státních občanů, tedy chrániti svobody, výslovně ústavní listinou zaručené a beztoho již velmi skrovně vyměřené?

V Praze dne 16. března 1926.

Dr. Czech, Kaufmann, de Witte,

Juran, Hillebrand, Kopasz, Taub, Hackenberg, Kolláriková, Heeger, Harus, Grünzner, Hruška, Dietl, Leibl, Schäfer, Schweichhart, Schuster, Dědič, Pohl, Čulen, Vrtaník, Roscher, Blatny, Čermák, Kršiak, Kírpal.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP