Vláda předložila již v roce 19? Národnímu
shromáždění osnovu zákona o pracovních
soudech, kterými mají býti nahraženy
soudy živnostenské. Podle osnovy této má,
býti způsob dosazování přísedících
nově upraven. Osnova byla projednávána v
ústavně-právním výboru senátu
Národního shromáždění,
avšak nebyla pro skončení volebního
období uzákoněna. Podle výsledků
projednávání v senátním výboru
byla osnova nyní přepracována a bude v nejbližší
době znovu předložena Národnímu
shromáždění. Poněvadž pak
při nové redakci bylo přihlíženo
k přáním v zákonodárném
sboru projeveným, lze očekávati, že
bude osnova projednána a v nejbližší době
uzákoněna. Za tohoto stavu nebylo by účelno
vypisovati nové volby přísedících
živnostenských soudů.
Nelze popříti, že obsazování
uprázdněných stolic na německé
universitě pražské spojeno jest s většími
potížemi nežli na kterékoliv jiné
universitě československé. Obtíže
ty vyplývají z daných skutečností
a nemohou proto býti označovány,jako zkrácení
a utlačování této university. Německá
univerzita na uprázdněné stolice navrhuje
totiž zpravidla kandidáty z ciziny, zvláště
z říše Německé. Poněvadž
pak příjmy vysokoškolských profesorů
jak v Rakousku, tak i v Německu jsou příznivější
nežli v republice Československé, je přirozené,
že kandidáti z ciziny žádají při
nejmenším požitky stejné, při čemž
svoje příjmy přepočítávají
podle kursu valuty, neobracejíce zřetele k rozdílné
kupní síle valut. Žádají proto
mnohdy tak vysoké vyrovnávací přídavky
osobní, že státní správa při
nejlepší vůli nemůže v takových
případech podmínky jejich přijmouti
jak z důvodů rozpočtových, tak i se
zřetelem na příjmy profesorů již
zde usazených. Tak na příklad stalo se, že
navržený kandidát kladl podmínku, aby
zajištěn mu byl čistý příjem
150.000 Kč ročně.
Vyjednávání s navrhovanými kandidáty
vedou se bez průtahu, jakmile jsou připraveny předpoklady
pro takové jednání, jest však zajisté
pochopitelno, že jednání vyžádá
si vždy nějakou dobu, zejména, když nepodaří
se získati prvního navrženého kandidáta
a jest pak třeba stejným způsobem započíti
jednání s kandidáty dalšími.
Bytová tíseň jest všeobecná a
v Praze obzvláště velká. Trpí
jí nejen profesoři, povolávaní na
pražskou německou universitu, nýbrž i
profesoři všech vysokých škol. Ministerstvo
školství a národní osvěty i v
budoucnosti bude dále se snažiti, aby také
v záležitostech bytových potřebám
profesorů německé university v Praze bylo
vyhověno, pokud to bude vůbec v mezích kompetence
ministerstva školství a národní osvěty
možno a pokud příslušná přání
nebudou pokračovati hranice možnosti. Nelze zajisté
na příklad v dnešních bytových
poměrech opatřiti v Praze za přijatelnou
cenu 6-8 pokojový byt, nebo poskytati k tomu účelu
do několika desetitisíců jdoucí částky.
Drahotní přídavky k důchodům
podle zákona o pensijním pojišťování,
zavedené zákonem z 12. srpna 1921, č. 299
Sb. z. a n., měly za účel odpomoci naprosté
nedostatečnosti důchodů pensijních,
vzniklé znehodnocením měny a jen částečně
upravené novelou pensijního zákona z r. 1920.
Opatření toto jest opatřením nouzovým
pro dobu, nežli úplnou novelisaci pensijního
zákona, na níž se s urychlením pracuje,
bude možno odstraniti důsledky poválečného
znehodnocení měny a s ním spojeného
t. zv. podpojištění, t. j. pojištění
jen na zlomek skutečné mzdy. Podle pensijního
zákona z r. 1906 a novely z roku 1914 pojišťovala
se nejvyšší roční mzda 3.000 K,
podle novely z roku 1920 jest pojištěným maximem
9.000 Kč. Jest nesporno, že důchody kvotálně
z těchto maxim vyměřované - a to za
krátkou dobu pojištění většinou
zůstávaly a zůstávají pod hranicí
existenčního minima.
Zákon o drahotních přídavcích,
jako opatření z nouze poskytuje k důchodům,
přídavky v té výši, aby úhrnný
důchod se pokud možno přiblížil
k existenčnímu minimu, neposkytuje tudíž
nebo omezuje přídavky k důchodům,
kde již tohoto existenčního minima,jest dosaženo.
S druhé strany zvyšuje 300% drahotní přídavky
u důchodů nejmenších na určité
minimum, takže u nejnižších důchodů
(vyměřovaných v roce 1914 a násl.
po pětiletém pojištění v nejnižší
platové třídě - při roční
pojištěné mzdě 600 K) dostupují
drahotní přídavky 2000%.
Poznamenává se dále, že zákon
o pensijním pojištění vstoupil v platnost
1. ledna 1909, značná část pojištěnců
byla podrobena pojistné povinnosti teprve novelou z r.
1920, takže důchody nositeli pensijního pojištění
nyní přiznávané zakládají
se na pojištění krátkém, namnoze
jen pětiletém, nebo nepatrně delším.
Nemohou tudíž nositelé pojištění
bráti zřetel ke skutečné době
služební, nýbrž jen k době pojištěné.
Jest zřejmo, že v souvislosti s podpojštěním
dříve zmíněným, krátká
doba pojištění dává podklad k
výměře důchodů u srovnání
se skutečným posledním platem a se skutečnou
dobou služební poměrně nízkých.
Tomu právě mají odpomoci drahotní
přídavky, které však - ježto pro
ně nositelé pojištění nemají
úhrady a musí tudíž býti na zaměstnavatele
rozvrhovány - musí býti obmezeny na skutečnou
nejnutnější potřebu (stanovené
maximum celkového důchodu s přídavkem)
a nemůže tedy celkový důchodový
příjem býti srovnáván s posledním
skutečným, avšak nepojištěným
služným, ani se skutečně dokonalou,
avšak nepojištěnou dobou služební.
Jak již uvedeno, připravuje se novela pensijního
zákona, která má odstraniti dosavadní
největší nedostatky zákona poválečnými
důsledky vzniklé, takže bude moci býti
přikročeno k podstatnému zvýšení
pensijních důchodů.
Zvýšení dosavadních drahotních
přídavků na výši v interpelaci
navrhovanou (bez omezení maxima) není proveditelné
a nebylo by pro drahotní přídavky úhrady;
nositelé pojištění jí nemají
a její rozvržení na zaměstnavatele setkalo
by se zajisté s tím větším odporem,
když korporace zaměstnavatelů žádají
odstranění nebo aspoň snížení
rozvrhu nynějších drahotních přídavků.
Německé státní reformní reálné
gymnasium v Novém Bohumíně bylo založeno
v roce 1911 jako ústav městský a s platností
od 1. září 1920 bylo převzato do správy
státní. Obec města Nového Bohumína
převzala na sebe články II. a III. smlouvy
ze dne 13. listopadu 1920 o postátnění jmenovaného
ústavu závazek, že poskytne k umístění
postátněného ústavu na trvalo všechny
ve smlouvě vypočtené místnosti, ve
kterých ústav tehdy byl umístěn, zařídí
jednu učebnu jako fysikální posluchárnu
a opatří pro ústav vlastní kreslírnu
a že poskytne v téže budově bezplatně
a beze všeho omezení všecky místnosti,
jichž bude postátněný ústav potřebovati
k náležitému svému vybudování.
Podle smlouvy jest tudíž povinností obce města
Nového Bohumína, aby opatřila jmenovanému
ústava všechny potřebné místnosti,
kterých se mu nedostává.
Ministerstvo školství a národní osvěty
dvakráte již uložilo zemské školní
radě v Opavě, aby upozornila obec bohumínskou
na shora uvedený smluvní závazek a aby podala
zprávu, pokud obec bohumínská závazku
tomu dostála. Obec města Nového Bohumína
však místo splnění svých smluvních
povinností předložila ministerstvu školství
a národní osvěty podáním ze
dne 3. března 1926 resoluci městského zastupitelstva
bohumínského ze dne 26. února 1926, v níž
se uvádí, že "jest povinností státní
správy, aby se postarala o důstojné a zdravotně
vhodné ubytování jmenovaného ústavu
novostavbou." Z toho lze usuzovati, že obec nemíní
svým závazkům dostáti. Nynější
nedostatky v umístění tohoto ústavu
nejsou tudíž zaviněny státní
správou, nýbrž tím, že obec města
Nového Bohumína přes dvoje upozornění
neplní to, k čemu se smlouvou zavázala.
Se zřetelem na stanovisko, jež v té věci
obec zaujímá, budu nucen použíti ráznějších
zákonných prostředků k tomu, aby náprava
byla zjednána.
Příděl zbytkových statků a
větších zemědělských podniků
dle §§ 24 a 25 zákona přídělového
není dosud Státním pozemkovým úřadem
ukončen.
Dosavadní výsledky přídělového
řízení o zbytkových statcích
a větších zemědělských
podnicích vykazují toto rozdělení,
pokud běží o nabyvatele:
Ze všech Státním pozemkovým úřadem
přidělených zbytkových statků
a větších zemědělských
podniků dostalo se jako nabyvatelům
1. úředníkům poškozeným pozemkovou reformou | 33.4% |
2. zřízencům | 3.8% |
3. družstvům zaměstnanců poškozeným pozemkovou reformou | 4.2% |
4. pachtýřům poškozeným pozemkovou reformou | 22.2% |
5. praktickým zemědělcům (na Slovensku zejména rolníkům, v ostatním území zejména hospodářským úředníkům bez zaměstnání) | 11.2% |
6. z důvodu směn dle § 24 zákona přídělového | 7.1% |
7. obcím | 2.3% |
8. státu | 2.7% |
9. humanním ústavům | 0.2% |
10. veřejným korporacím | 2.3% |
11. jiným družstvům než pod č. 3. jmenovaným | 4.7% |
12. legionářům | 2.5% |
13. jiným uchazečům než shora jmenovaným | 3.4% |
celkem | 100.-% |
Příděl děje se za dozoru správního
výboru Státního pozemkového úřadu.
Časopisecká zpráva, že 75% zbytkových
statků přiděleno bylo osobám, které
při volbách nedostaly žádného
mandátu, neodpovídá skutečnosti.
Zákony a prováděcí nařízení
o pozemkové reformě neukládají uveřejňovati
seznam nabyvatelů zbytkových statků.
Státní pozemkový úřad může
předložiti seznam nabyvatelů teprve tehdy,
až s přídělovými pracemi o zbytkových
statcích bude hotov a vydána budou konečná
rozhodnutí o všech zbytkových statcích
a zemědělských podnicích, jež
jsou v přídělovém řízení.
O případu Anny M. v Rýmařově
bylo provedeno zevrubné šetření již
na základě článku časopisu
Volkswacht z 26. ledna 1926 "Die Tragödie einer jungen
Mutter."
Všechna tvrzení interpelace byla obsažena i ve
zmíněném článku a byla také
jejich nesprávnost konstatována úřední
opravou, jež byla uveřejněna v časopise
Volkswacht, 26. února 1926.
Anna M. byla z nemocnice propuštěna 9. prosince 1925,
do vyšetřovací vazby byla vzata večer
11. ledna 1926 - nebyla tedy zatčena, jakmile opustila
nemocnici, nýbrž více než o měsíc
později.
V nevytopené místnosti byla po zatčení,
jen na chvíli (ani ne hodinu), než byla trvale umístněna.
Křeče, jež v tu dobu dostala, nebyly, jak uznal
ihned povolaný lékař, nebezpečné
povahy. Hned druhého dne (12. ledna) byla Anna M. znova
lékařsky prohlédnuta a podle lékařova
návrhu příštího dne ráno
(13. ledna) dopravena na saních do nemocnice. Byla tedy
ve vazbě celkem jen půldruhého dne a není
správno, že bylo s ní nakládáno
jako se simulantkou.
O katastrofě v Truhlářské ulici byla
podána interpelace poslanců Staňka, Udržala,
Roudnického, Šamalíka, Tomáška,
Dra Meissnera, Dra Franke, Zeminové, Dra Kramáře,
Dra Lukavského, Horáka, Najmana a druhů.
Odpověď na tuto interpelaci byla vytištěna
a rozdána v poslanecké sněmovně Národního
shromáždění pod č. t. 199.
Jmenovaná interpelace poslance Heegera a druhů kryje
se obsahově s interpelací shora vzpomenutou. Poněvadž
výsledky pátrání dosud se nezměnily,
dovoluji si odpovídaje na tuto interpelaci poukázati
na tlak poslanecké sněmovny č. 199.
O katastrofě v truhlářské ulici byla
podána interpelace poslanců Staňka, Udržala,
Roudnického, Šamalíka, Tomáška,
Dra Meissnera, Dra Franke, Zeminové, Dra Kramáře,
Dra Lukavského, Horáka, Najmana a druhů.
Odpověď na tuto interpelaci byla vytištěna
a rozdána v poslanecké sněmovně pod
č. t. 199.
Jmenovaná interpelace Dra Mayr-Hartinga a druhů
obsahově kryje se s interpelací shora vzpomenutou.
Poněvadž výsledky pátrání
dosud se nezměnily, dovoluji si odpovídaje na tuto
interpelaci poukázati na tisk poslanecké sněmovny
č. t 199.
V § 13. zákona ze dne 30./9. 1924, čís.
216 Sb. z. a n. ustanoveno, že za válečné
půjčky přihlášené k výměně
dle tohoto zákona vydány budou 3% dluhopisy slosovatelné,
jejichž zúročení počíná
1. července 1924. Praví se však dále,
že výplata úroků počne po vydání
dluhopisů s kuponovými archy.
Tím zaručeno bylo nabyvatelům zmíněných
odškodňovacích dluhopisů zúročení
těchto dluhopisů od 1. července 1924. Výplata
úroků může se však státi
teprve po vydání dluhopisů.
K uplatňování nároků na výměnu
válečných půjček za odškodňovací
dluhopisy požadovala se dle vládního nařízení
ze dne 13. prosince 1924, čís. 276 Sb. z. a n. formální
přihláška doložená průkazy
o splnění zákonných podmínek,
k podávání přihlášek pak
stanovena byla propadná lhůta od 15. dubna do 30.
června 1925.
Aby vlastníci válečných půjček,
kteří z,jakéhokoliv důvodu nemohli
v této lhůtě opatřiti si potřebné
doklady, nebyli právě pro tuto závadu vyloučeni
ze záměny jejich válečných
půjček, povolilo ministerstvo financí, aby
přihlášky podávány byly v takových
případech prozatím bez dokladů.
O podaných přihláškách o výměnu
válečných půjček za odškodňovací
dluhopisy povolány byly rozhodovati úřady
jmenované v čl. XVI a XVII cit. vládního
nařízení. Tyto úřady byly povinny
zkoumati přihlášky, žádati jejich
doplnění, případně vyžádati
si přísežné prohlášení
stran o určitých skutkových okolnostech.
Rozhodování o podaných přihláškách
bylo ovšem brzděno nedostatečně doloženými
přihláškami a příslušné
úřady byly nuceny velmi často požadovati
doplnění přihlášek. Tím
stalo se, že k meritornímu zkoumání
přihlášek ve většině případů
mohlo býti přikročeno teprve ku konci roku
192 a v roce 1926. Definitivní rozhodnutí pak mohlo
se díti téměř ve všech případech
teprve v roce 1926.
Teprve po pravoplatně schválené přihlášce
lze vydati odškodňovací dluhopisy.
Aby pro tisk odškodňovacích dluhopisů
mohla učiněna býti opatření,
bylo nutno zjistiti aspoň přibližně
celkovou jmenovitou hodnotu přihlášených
válečných půjček, což
vyžadovalo taktéž jistý čas, uváží-li
se velký počet rozhodujících úřadů
a jejich roztroušenost po celém státě.
Finanční sprát a státní učinila
opatření, aby nenastaly průtahy ve vydávání
dluhopisů odškodňovacích oprávněným,
a poukázala za tím účelem ředitelství
státního dluhu, aby opatřilo tisk těchto
dluhopisů, takže lze se nadíti, že odškodňovací
dluhopisy budou vydány ještě před splatností
kuponu 1. července 1926.
Státní pozemkový úřad uzavřel
dohodu s ústředním ředitelstvím
liechtensteinským o rozsahu převzetí zemědělské
půdy od velkostatku Lednice. Podle této dohody mělo
ředitelství odprodati z volné ruky dvůr
v Nových Mlýnech osobě, kterou určí
Státní pozemkový úřad již
dříve (17. října 1925) zažádalo
liechtensteinské ústřední ředitelství
u státního pozemkového úřadu,
aby uděleno bylo zásadní svolení k
prodeji dvora Nové Mlýny Josefu Veverkovi, mlynáři
v Nových Mlýnech. Státní pozemkový
úřad spisem ze dne 13. března 1936 označil
podle dohody shora jmenovaného mlynáře Jos.
Veverku jako kupce dvora Nové Mlýny a tím
zároveň vyhověl žádosti ústředního
ředitelství liechtensteinského. Kupci bude
uložena podmínka, aby odprodal příslušnou
výměru zemědělské půdy
oprávněným uchazečům, pokud
bude lze dvůr jako hospodářskou jednotku
zmenšiti.
Manželé Josef a Anežka Veverkovi koupili se schválením
Státního pozemkového úřadu
(č. jedn. 51.83324-I/3) mlýn č. p. 29 v Nových
Mlýnech s pozemky v celkové výměře
1 ha z volné ruky od velkostatku Lednice. Dle potvrzení
obce Nové Mlýny ze dne 31. května 1921 nebylo
proti schválení smlouvy námitek a kupující
byl obcí doporučen.
Zákonem ze dne 30. září 1924, čís.
216 Sb. z. a n. přiznán byl vlastníkům
válečných půjček nárok
na výměnu válečných půjček
za 3% odškodňovací dluhopisy.
Tato výměna vázána byla mimo jiné
podmínkou, že čisté jmění
vlastníka válečných půjček
nepřevyšuje 25.000 Kč. - a že vlastník
nemá válečných půjček
více než nom. K 125.000 - (nikoli nom. K 130.000.-).
K uplatňování nároků na výměnu
válečných půjček za odškodňovací
dluhopisy byla předepsána vládním
nařízením ze dne 13. prosince 1924, č.
276 Sb. z. a n. formální přihláška
doložená průkazy o splnění zákonných
podmínek, k podání těchto přihlášek
pak byla stanovena propadná Ihůta od 15. dubna do
30. června 1925.
O podaných přihláškách povolány
byly rozhodovati úřady jmenované v čl.
XVI. a XVII. cit. vládního nařízení.
Tyto úřady byly povinny zkoumati přihlášky,
žádati jejich doplnění, případně
žádat i přísežný výslech
stran příslušným soudem o určitých
skutkových okolnostech.
Poněvadž většina přihlášek
nebyla potřebnými doklady vůbec anebo jen
nedostatečně doložena, bylo třeba dalších
výzev přihlašovatelům, aby své
přihlášky doplnili, resp. objasnili, a tyto
výzvy bylo třeba v mnoha případech
opakovati.
Tyto průtahy zaviněné samotnými vlastníky
válečných půjček způsobily,
že příslušné úřady
mohly ve většině případů
teprve na sklonku roku 1925 a počátkem roku 1926
přikročiti k meritornímu rozhodování
o podaných přihláškách.
V § 13 odst. 2 zákona ze dne 30. září
1924, č. 216 Sb. z. a n. stanoveno, že výplata
úroků počne po vydání dluhopisů
s kuponovými archy. Poněvadž pak vydání
odškodňovacích dluhopisů závisí
na pravoplatně schválené přihlášce,
nelze úroky z odškodňovacích dluhopisů
vypláceti dříve, dokud nebylo o podané
přihlášce rozhodnuto.
Svrchu zmíněné průtahy stranami zaviněné
způsobily též, že nemohl býti ještě
v roce 1925 učiněn odhad celkového počtu
odškodňovacích dluhopisů jednotlivých
kategorií potřebných pro tisk dluhopisů.
Finanční státní správa učinila
však již opatření, aby odškodňovací
dluhopisy mohly býti vydány oprávněným
osobám ještě před splatností
kuponů 1. července 1926.