Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Správní úřednictvo bylo pro časový postup (t. j. postup do platu vyšší hodnostní třídy) rozděleno na podkladě zásadně předepsaného předběžného vzdělání v pět skupin (§ 52 služební pragmatiky) a to skupinu A (vysokoškolské vzdělání), B (středoškolské vzdělání a vysokoškolský kurs se státní zkouškou na vysoké škole), C (střední škola), D (čtyři nižší třídy střední školy nebo měšťanská škola a jednoroční běh učební s ní spojený, v obou případech pak ještě uspokojivý výkon zvláštní odborné zkoušky), (jiné vyšší vzdělání než podává obecná škola). Schema časového postupu podle služební pragmatiky a podle zákona č. 541/1919 jest obsaženo v tabulce II A případně III A. Podle tohoto schematu dosahoval, resp. dosahuje časovým postupem:

*) Úředníci skupiny A s dvojím, vysokoškolským vzděláním dosahují platu VI. hod. tř. po 24 letech (dříve platu VII. hod. tř. po 15 letech) a platu 4. stupně VI. hod. tř. po 23 letech.

Úředníci, kteří jsou vyloučeni z časového postupu (ku př. pro horší kvalifikaci než dobrou), mohou postupovati jen do - vyšších stupňů služného.

Vzhledem k složitosti správního aparátu a značné různosti výkonů od funkcí zcela podřadných až do funkcí rozhodujících nelze se při hodnocení služebních výkonů obejíti bez schematického rozvrstvení platového ani v novém systému. Toto rozvrstvení úředníků se provádí, jak bylo svrchu v zásadách I. bod 2. odůvodněno, podle požadovaného předběžného vzdělání, avšak jen ve čtyři postupové skupiny a to služební třídy, které až na služební třídu I. odpovídají dosavadnímu roztříděn, jež se osvědčilo a bylo jen přizpůsobeno vývoji, který nastal ohledně odborné průpravy (služ. tř. III). V I. služební třídě byly spojeny dosavadní skupiny A a B, poněvadž kategorie dosud do skupiny I. zařaděné vykazují byť i kratší, přece jen ucelené vysokoškolské vzdělání. Přirozeně nutno na délku vysokoškolských studií vzíti při platové úpravě přiměřený zřetel.

Na podkladě nahoto rozvrstvení se provádí zásada hodnocení významu místa a honorování výkonu tím, že se úřednická místa systemisují v rámci stanovené normální potřeby sil v sedal i platových stupnicích, dále tím, že se podle možnosti omezuje princip alimentační. Postačitelnost menšího počtu platových stupnic oproti dosavadnímu počtu jedenácti hodnostních tříd vyplývá ze zásad svrchu vylíčených.

Rovněž se odlučuje v souhlasu se zásadami svrchu vylíčenými časový postup od povýšení a mohou býti úředníci povýšeni a čekatelé přijati pouze na volná řádně systemisovaná místa. Odpadne tudíž pro budoucnost jakékoliv povyšování ad personam.

Do I. služební třídy náležejí, jak bylo již řečeno, služební místa úřednických kategorií, které byly v dosud platném systému zařazeny clo skupiny A a E. Zahrnuje tedy tato služební třída služební místa úřednických kategorií, pro než je zásadně předepsána středoškolské a vysokoškolské vzdělání, a to buď vysokoškolské vzdělání aspoň čtyřleté příp. sedmileté (skup. A) nebo kratší než čtyřleté, ale aspoň dvouleté (skup. B). Do II. služební třídy patří místa kategorií náležejících dosud do skupiny C, do III., třídy místa dosavadní skupiny D a do IV. třídy místa nynější skupiny E.

Místa I. služební třídy systemisují se v platové stupnici 1.-6, místa II. služební třídy v platové stupnici 3-7 a místa III. a IV. služební třídy v platové stupnici 4-7.

Přestup z nižší platové stupnice do vyšší, jest nožný toliko jmenováním, nikoli, jako dosud při časovém postupu, automatický (dovršením předepsané postupové lhůty). Zaměstnanci, který by nebyl povýšen, zabezpečuje se však, vyhovuje-li služebně, určitý minimální postup v rámci téže platové stupnice, a to nejprve v stanovených stupních služného, po jejich vyčerpání ev. v náslužných přídavcích (u platové stupnice 7.-5.), Výše náslužných přídavků jest odstupňována podle služebních tříd, takže i zde se uplatňuje zásada, hodnocení předběžného vzdělání jakožto kritéria pro hodnocení služebního výkonu. Při tom dosahuje podle návrhu zaměstnanec, který by nebyl vůbec povýšen, vyhovuje však služebně, přibližně asi téhož -služebního příjmu, jakého by dosáhl za dnešní soustavy časovým postupem, kdežto zaměstnanci povýšenému na místo význačnější se zajišťuje služební příjem vyšší, než jaký je dnes časovým postupem dosažitelný. Tento způsob řešení má na jedné straně vésti ke zvýšení výkonnosti úřednictva, na druhé straně má umožniti náležité honorování úředníků snaživých a služebně zvláště zdatných.

Vedle služného (včetně náslužných přídavků) se poskytuje!čínovné, které jest odstupňováno jednak podle služebních tříd, jednok podle platových stupnic, takže v něm diich.ázejí současně výrazu obě shóra uvedené základní směrnice nové soustavy. Kromě Toho liší se činovné ještě podle obce, ve které jest úřední pixsobiště úředníkovo (čtyři skupiny ml t A, B, C, p.),

Důsledkem takto provedené zásady hodnocení služebního výkonu jest, že byť by i zaměstnanci různé služební třídy byli jmenováni na místo zařaděné do téže platové stupnice, přece jejich celkový služební plat - na rozdíl od stavu dosud platného - nebude týž, nýbrž bude se lišiti (činovným, po případě náslužným přídavkem).

Pokud jde o výměru nového služebního platu, byl vzat patřičný zřetel na předválečné honorování v korespondujících hodnostních třídách a bylo hleděno k tomu, aby jednak mezi platovými stupnicemi nového schematu byl zachován pokud možno stejný poměr, jaký byl v r. 1914 mezi příslušnými hodnostními třídami, jednak aby i mezi úhrnem celkového hrubého příjmu jednotlivých služebních tříd za 3 let skutečné služby podržen byl celkem asi obdobný poměr, jaký byl v r. 1914 mezi úhrnem celkového hrubého služebního příjmu jednotlivých skupin časového postupu (A až E).

Při tom třeba podotknouti, že počet nových platových stupnic byl proti počtu dřívějších hodnostních tříd zmenšen, poněvadž jednak není namnoze valného rozdílu ca do hodnoty služebních úkonů mezi úředníky nejnižších hodnostních tříd, jednak byl rozdíl mezi těmito úředníky rozšířením časového postupu a propočítáním služební doby podstatně zmenšen. Rovněž sluší zdůrazniti, že při výměře služebního platu byl vzat přiměřený zřetel na to, že předválečný plat nejnižší hodnostní třídy byl vyměřen způsobem postačujícím na úhradu jen nezbytných potřeb.

Vzájemný poměr mezi úhrnem hrubého služebního příjmu, jehož mohli zaměstnanci jednotlivých skupin časového postupu dosáhnouti za 35 let služby, byl v roce 1914 (v Praze) tento:

Skupina

Podle návrhu byl by v I. a II. rod. třídě (v Praze) poměr úhrnného hrubého příjmu jednotlivých služebních tříd za 35 let služby takovýto:

Vezme-li se za základ (100%) šestinásobek celkového hrubého příjmu, jehož za 35 let služby docílily v r. 1924 (v Praze) jednotlivé skupiny časového postupu, má se podle návrhu úhrn celkového hrubého příjmu jednotlivých služebních tříd k tomuto šestinásobku (zlaté paritě) v I. a II. rod. tř. takto:

Služební třída:

Jest přirozeno, že při převodu z dosavadní soustavy rázu převážně alimentačního do systému nového se objeví v konkrétních případech dočasná minus na celkovém služebním příjmu proti stavu, jaký odpovídá dosavadním formám platovým zejména berou-li se v úvahu i odměny, přiznané zaměstnancům zákonem č. 289/1924 Sb. z. a n. Rozdíly tyto se vyskytují ve všech skupinách. Vysvětliti je nutno jednak tím, že obě soustavy platové, dosavadní a nová, se líší podstatně ve své struktuře (tam hodnostní třídy, zde platové stupnice, tam časový postup do vyšší hodnostní třídy a z počátku bienálky, zde toliko platový postup uvnitř téže platové stupnice a vesměs trienálky), jednak naprosto nesoustavným vývojem drahotních požitků, který měl v zápětí, že v nynějším jednotném drahotním přídavku, který se nám jeví jako konečný výsledek všech - přímo až chaotických - alimentačních úprav, nelze při sebe větší námaze nalézti jednotné linie, kterou bylo by lze při nové stabilisaci platové vzíti za bezpečné a spolehlivé východisko. Důsledkem toho, co bylo právě řečeno, jest, že zmíněné rozdíly se objevují hlavně ve služebních letech, v nichž zaměstnanec přecházel dosud časovýma postupem do služebního příjmu vyšší hodnostní třídy a že jsou napadnější zejmn. v VIII. a VII. hodn. třídě, které byly v dosavadním systému drahotními přídavky poměrně nejštědřeji dotovány.

Na prosté vyrovnání těchto rozdílu jest při zdůrazněné nesoustavnosti alimentačních požitků nemožné, poněvadž rozdíly tyto zmizely by jen tehdy, kdyby služné bylo zvýšeno měrou, která by sice na jedné straně odstranila veškeré nyní u srovnání s návrhem se vyskytující dočasné a sporadické úbytky, na druhé straně by však přinesla naprosto neúměrný a nijak neodůvodněný zisk převážné většině ostatních zaměstnanců a zvýšila náklad na platovou úpravu tak, že by daleko převážil finanční nosnost státu.

Jako není možno pro celkem nepříliš četné případy, v nichž nový služební příjem bude dočasně nižší než celkový příjem dosavadní, obětovati jednotnost a důslednost struktury nového platového systému, tak nebylo by správné, aby na tyto dočasné rozdíly byla kladena příliš velká váha, a to proto, že tyto úbytky vyskytují se v určitých služebních letech jsou vyváženy jednak - mnohdy dosti značným - ziskem z předchozích nebo následujících služebních letech, jednak zvýšením úhrnu příjmu, jehož se zaměstnanci dostane za celou 35letou službu. Tohoto dočasného úbytku však zaměstnanec nepocítí, ježto bude v konkretních případech vyrovnán doplňovacím přídavkem, který se bude jen postupně odbourávati při následujícím zvýšení služného. V některých případech znamená vyrovnávací přídavek dokonce i zisk při dalším zvýšení služného oproti zaměstnancům, kteří vyrovnávacího přídavku neobdrželi. Nesmí též přehlédnouti, že úbytky se objevují v novém systému platovém zpravidla v případech, když by zaměstnanec vůbec nebyl povýšen, řidčeji jen v případech jednoho povýšení a naprosto výjimečně (ve vyšších rodinných třídách) v případech dvojího povýšení.

V III. rodinné třídě (v Praze) jest podle návrhu poměr úhrnného hrubého příjmu za 35 let služby v jednotlivých třídách služebních tento:

K šestinásobku úhrnu hrubého příjmu za 35 let služby v r. 1914 má se úhrn hrubého příjmu za 35 let služby v III. rodinné třídě v jednotlivých služebních třídách podle návrhu takto:

Služební třída

Návrh prodlužuje vesměs čekatelskou dubu, zároveň však zvyšuje podstatně služební příjem čekatelů. Prodloužení čekatelské doby jest nezbytné z důvodů uvedených výše mezi všeobecnými zásadami pro novou platovou úpravu.

Ve skupině E nebyla za dosud platného systému čekatelská lhůta namnoze praktickou, poněvadž doplňování této kategorie dálo se původně (zejména u kancelářského úřednictva, které tvoří jádro této skupiny - z 5230 úředníků skupiny E je 4193 kancelářských úředníků) především z řad déle sloužících poddůstojníků a po převratu legionářů. Na důsledky toho bylo rovněž dříve poukázáno.

Dosavadní stav je nadále neudržitelný a proto návrh zavádí čekatelskou lhůtu (šestiletou) i pro IV. služební třídu. Stanovením čekatelské lhůty také pro tuto služební třídu se umožňuje zároveň účelné vyřešení otázky oficiantské v tom směru, že zdatné síly z řad kancelářských oficiantů, které skýtají záruku, že na úřednickém místě plně vyhoví, budou moci býti jmenovány úředníky po nejméně skutečné 6tileté službě oficiantské. Za tím účelem se stanoví, že kategorie kancelářských úředníků III. a IV. služební třídy se doplňují z řad kancelářských oficiantů, pokud se uprázdněné místo nepropůjčí úředníku již ustanovenému neb úředníku na dovolené s čekatelným nebo na dočasném odpočinku. V důsledku ustanovení zákona nebudou přijímáni čekatelé na místa kancelářských úředníků služební třídy IV. vůbec, na služební místa kancelářských úředníků služební třídy III. (nynější skupina D) budou přijímáni čekatelé jen, nebude-li způsobilých uchazečů z řad kancelářských oficiantů. Tímto způsobem bude možno v souhlasu se zásadami nového systému vyhověti oprávněnému požadavku, aby kancelářští oficianti, kteří se osvědčili, mohli se státu kancelářskými úředníky.

Vysoká výměra adjuta odůvodňuje - celkem nepatrné - diferencování adjuta podle skupin míst, neboť jinak by při ustanovení úředníkem mohl obdržeti úředník plat dokonce i menší (ve skupině míst C a D) než měl jako čekatel.

K jednotlivým ustanovením zbývá podotknouti ještě toto:

Podobně jako návrh má představovati úplnou úpravu platových poměrů všech zaměstnanců, na něž se vztahuje, a tím podati přehledný a praktické provedení usnadňující předpis, mají býti i ostatní otázky, které návrh ponechává úpravě cestou nařizovací, nově a v jediném předpisu upraveny. To platí a úpravě podle odstavce 2. a 3. i o ostatních úpravách, na něž zákon odkazuje.

V odstavci 3. se stanoví pojem "úřednické kategorie", který dosud v žádné úpravě nebyl vymezen. Označení "úřednické kategorie" používají platné předpisy v různém smyslu, z čehož ovšem vznikají nejasnosti. Tento nedostatek má kromě toho za následek, že i administrativa postupuje nestejně a že se zřizují v jednotlivých oborech státní správy (resortech) nové a nové kategorie, takže podle nynějšího stavu vykazují skupina A 31 kategorií, skupina B 12, skupina C 36, skupina D 14 a skupina E 18 kategorií, celkem tedy 111 úřednických kategorií pouze v administrativě.

Se služebního hlediska nelze vystačiti s roztříděním úřednictva pouze na služební třídy, které jakožto platové skupiny mají především význam s hlediska platového. Jest nutno, aby úřednictvo bylo dále roztříděno uvnitř služebních tříd na určité celky podle kriterií důležitých s hlediska služebního. Toho další roztřiďování jest nutné, pokud jde o podmínky přijetí do služby, přípravnou službu a definitivní ustanovení, jakož i pokud jde o jiné otázky související s vyškolením a způsobilostí úředníka pro určitý obor.

Služební pragmatika v tom směru se snažila vystačiti s pojmem služebního odvětví, jež definovala v § 36 takto:

"Za služební místa náležející k témuž služebnímu odvětví ve smyslu tohoto zákona se pokládají v rozličných resortech všechna místa, pro jichž dosažení jsou stanoveny podstatně stejné podmínky."

Nejasnost této definice způsobovala, že docházelo k různým výkladům a různému pojímání služebního odvětví. Služební pragmatika zmiňuje se na četných místech o služebním odvětví, na př.: § 1 (ustanovení ve službě), § 16 (složení kvalifikační komise), § 22 (obstarávání jiných služebních úkonů), § 36 (převzetí do jiného služebního odvětví, vzdání s postavení v hodnostní třídě), § 37 (služební pořadí), § 39 (pořadové seznamy úředníků), § 40 (tituly.), § 41 (stejnokroj), § 46 (zvýšení adjuta), § 50 (převzetí do jiného služebního odvětví, postup do vyšších stupňů služného), § 51 (časový postup), § 52 (předchozí vzdělání předepsané pro ustanovení v příslušném služebním odvětví), § 56 (jmenování praktikantů úředníky), § 67 (přeložení, srv. též § 8 zák. č. 286/1924 Sb. z. a n.), § 70 (výměna míst), § 73 (dovolená s čekatelným).

Z tohoto výpočtu jest patrno, že pojem úřednické kategorie, vymezený v odst. 3, §u 4, úplně nahradí pojem služebního odvětví podle služební pragmatiky a že se s ním vystačí také v rámce příslušných předpisů navrhované úpravy. Pouze pokud jde a služební pořadí, doporučuje se, aby služební pořadí se neřídilo příslušností k téže kategorii, nýbrž stačí vzhledem k dosavadním zkušenostem příslušnost k téže služební třídě.

Pojem kategorie charakterisují dva znaky, a to: příslušnost k téže služební třídě a obstarávání stejných nebo v podstatě stejnorodých služebních výkonů. Podle těchto znaků budou kategorie určeny zvláštním nařízením, čímž dostane se této definici pojmu úřednické kategorie autentického výkladu a zamezí se tak nestejný postup v administrativě. K téže úřednické kategorii budou náležeti úředníci různých oborů státní správy (resortů) jako právně-administrativní úředníci, techničtí úředníci, zdravotní úřednici, účetní úředníci, kancelářští úředníci stejné služební třídy atd.

Vedle příslušnosti ke kategorii má i příslušnost k témuž oboru státní správy (resortu) nejen formální, nýbrž namnoze také věcný význam potud, že sice úředníci téže kategorie avšak různých oborů státní správy (resortů) konají určitou stejnorodou službu, že však vyškolení a specielní znalosti požadované pro tuto službu v jednom resortu se nekryjí s vyškolením a znalostmi požadovanými pro stejnorodou, službu v jiném resortu. Z toho se podává, že jest nutno, aby čekatel konal přípravnou službu nejen v téže úřednické kategorii, nýbrž také témž oboru státní správy (resortu).

Pokud pak jde o specielní podmínky předepsané pro přijetí za čekatele a ustanovení úředníkem, sluší ještě i dále rozlišovati, a to s hlediska služebního oboru. V jednom a témž oboru státní správy (resortu) jsou zastávány stejnorodé výkony služební úředníky různých služebních oborů, jde tu tedy specialisace ještě dále, a je nutno, aby byla požadována od čekatele a úředníka splnění zvláštních podmínek, předepsaných nejen pro příslušnou úřednickou kategorii, nýbrž i pro příslušný služební obor. Tím dány jsou čtyři znaky, podle nichž se úředníci s hlediska platového a služebního roztřiďují, a to služební třídy, uvnitř služební třídy úřednické kategorie bez ohledu na resort, v určitých vztazích pak roztřiďují se úředníci podle resortu a uvnitř resortů podle služebních oborů.

povahy věci se podává, že zákon nemůže obsahovati přesnou systemisaci služebních míst, nýbrž že se obmezuje na rámcové ustanovení, v tom směru nařizuje, že počet míst nesmí přesahovati normální potřebu sil. Tato potřeba sil má býti stanovena v jednotlivých úřadech resortech v souvislosti s úspornými opatřeními, jež sluší provésti podle zásad zákona čís. 286/1924. Počet míst stanovených pro jednotlivé obory služby sluší pak systemisovati v jednotlivých platových stupnicích podle významu služebních úkonů, jich zodpovědností a obtížnosti. Zákon ponechává toto ocenění výkonné moci, uplatňuje pouze rozvrstvení služby, které se provádí na podkladě předběžného předepsaného vzdělání, tím, že stanoví přímo, ve kterých platových stupnicích smějí býti systemisována místa určitých služebních tříd. Určitá místa vyjímá zákon, podobně jako je tomu i v úpravách jiných států, z rámce platových stupnic, jakožto místa zvláště význačná. Jde tu zásadně o místa, která jsou zařaděna dosud do II. hodnostní třídy.

Na rozdíl od dosavadního stavu má se zvýšení služného provésti vždy z moci úřední. Pokud jde o započitatelnost určitého období pro zvýšení služného a jeho odklad v rámci jednotlivých platových stupňů, jest v nutno použíti dosavadních předpisů v tom směru platných pro postup úředníků do vyšších požitků, tudy jak pro postup do vyšších stupňů platových, tak i pro časový postup (postup do platů vyšší hodnostní třídy), poněvadž zvýšení služného nahrazuje i časový postup.

Ustanovení o kvalifikaci, služebním pořadí, úředních titulech, služebním stejnokroji a dovolené bylo nutno pojmouti do zákona vzhledem k tomu, že se v novém platovém systému odstraňují hodnostní třídy.

Při určení nejnižší míry každoroční dovoleně na zotavenou vycházel návrh v celku z dosavadního stavu, měl-li by úředník v důsledku nového platového systému a převodu do něho podle nového ustanovení nárok na kratší dovolenou, než mu ji zaručuje dosavadní předpis služební pragmatiky, jest úmyslem zachovati mu dosavadní výměru i nadále zvláštním povolním.

Pokud jde a platové schéma zřízenecké, musí zásada hodnocení pracovního úkonu a pro něj vyžadovaného předběžného vzdělání dojíti výrazu

a) jednak v přiměřeném odstupu počátečního platu zřízeneckého a úřednického,

b) jednak v náležitém poměru úhrnu celkového hrubého příjmy, jehož se za stejnou dobu služební dostane na jedné strmě jednotlivým skupinám úřednickým a na druhé straně jednotlivým kategoriím zřízeneckým, a

c) konečně v nejvyšším platu, kterého - v poměru ku platovému schématu úřednickému - zřízenec může vůbec dosáhnouti.

Zásada hodnocení pracovního úkonu a případné pro něj vyžadované zvláštní odborné průpravy může se však uplatniti i v rámci samého platového schématu zřízeneckého tím, že hledíc k různé služební hodnotě pracovních úkonů jednotlivých skupin zřízeneckých, se stanoví pro tyto dvě, po případě i více platových skupin.

Se všech těchto hledisek vychází i navrhovaná úprava, zdůrazňujíc zásadu hodnocení pracovního úkonu i uvnitř samotné kategorie zřízenecké ještě také tím, že místo dosavadních dvou platových stupnic (zřízenecké a podúřednické) zavádí platové stupnice tři, z nichž třetí jest určena pro zřízence, druhá pro podúředníky a první pro kvalifikované podúředníky. Přestup z jedné platové stupnice do druhé bude se - podobně jako u úředníka - díti toliko propůjčením místa systemisovaného ve vyšší platové stupnici.

Zároveň byl však při stanovení platového schematu zřízeneckého vzat patřičný zřetel na to, že předválečný plat zřízenecký a podúřednický byl vyměřen ve výši postačující na úhradu jen nezbytných životních potřeb a že při platových úpravách z doby válečné i poválečné princip alimentační se uplatňoval u těchto kategorií měrou podstatně větší než jinde, takže na př. v r. 1925 celkový počáteční plat zřízence byl v I. rodinné třídě 7 X, v II. rodinné třídě 7.94 X, v III. rod. třídě 9.03 X, ve IV. rod. třídě 9.37 X, v V. rod. třídě 10.46 X, v VI. rod. třídě 10.80 X, v VII. rod. třídě 11.89 X a v VIII. rod. třídě 12.22 X větší než celkový počáteční plat v r. 1914. U podúředníků byl tento poměr podle rodinných tříd takovýto: 1:6.43, 1:7.27, 1:8.25, 1:8.56, 1:9.61, 1:9.84, 1:10.83 a 1:11.13.

Naproti tomu u úředníků byl poměr celkového platu v r. 1925 v jednotlivých skupinách, hodnostních a rodinných třídách proti předválečnému platu (=100% = 1) tento.

ve skupině A: X. h. tř.. I. r. tř. 1.24.46, II. r. tř. 1. 5.08,

IV. r. tř. 1:6.04, VIII. r. tř. 1:7.96,

VI. r. tř. I. r. tř. 1:3.48, II, r. tř. 1:4.16

IV. r. tř. 1:459,VIII. r. tř. 1:5.48,

IV. r. tř. I. r. tř. 1:2.66, II. r, tř. 1:2.48,

IV. r. tř.1:2.66, VIII. r. tř. 1:3.01,

ve skup.

C, D a E: XI. h. tř.: I. r. tř.1:4.62, II. r. tř. 1:5.46,

IV. r. tř 1:6.77, VIII. r. tř. 1:9.38,

VIII. h. tř.. I. r. tř. 1. 3-91. II, r. tř. 1. 4.55,

IV. r. tř.,1:5.16, VIII. r. tř. 1:6.37,

VII. h. tř.: I, r. tř. 1:3.52, II. r. tř. 1:4.34,

IV. r. tř. 1:4.92, VIII. r. tř. 1:6.07.

ad a)

Považuje-li se nejnižší služné úřednické (XI. h. tř.) v r. 1914 (1600) za 100%, činilo tehdy počáteční služné zřízenecké (900) 56.25% a počáteční služné podúřednické (1000) 62.50% nejnižšího služného úřednického.

Podle návrhu jest, rovná-li se nejnižší služné úřednické (9000) 100%, počáteční služné zřízenecké, resp. podúřednické (6300) 70%.

Pokládá-li se nejnižší celkový plat (služné a aktivitní přídavek) úřednický (XI. h. tř,) v r. 1914 (2176) za 100%, byl tehdy počáteční celkový plat zřízenecký (1260) 57.90, a počáteční celkový plat podúřednický (1400) 64.33% nejnižšího celkového platu úřednického.

Podle návrhu tvoří při předpokladu, že nejnižší celkový plat (služné a činovné) úřednický (12900) jest 100%, počáteční celkový plat zřízenecký, resp. podúřednický (9300) 72.09% nejnižšího celkového platu úřednického.

Poměr celkového hrubého příjmů zřízence za 35 let služby k celkovému hrubému příjmu jednotlivých úřednických skupin za tutéž dobu v Praze jest patrný z této tabulky:

1. Rok 1914:

2. Návrh:

V r. 1914 konečný celkový plat (čítajíc v to i starobní přídavek), jehož mohl zřízenec (2400), resp. podúředník (2720) dosáhnouti spadal u zřízence mezi celkový plat 2. a 3. plat. stupně h. tř., u podúředníka mezi 3. a 4. pl. stupeň XI. h. tř. Podle návrhu konečný plat (I. r. tř.) zřízenecký se rovná 2. platovému stupni 7. platové stupnice IV. sl. třídy, konečný plat podúředníka zařaděného do II. stupnice leží mezi 2. a 3. platovým stupněm 7. platové stupnice IV. sl. třídy a konečný plat podúředníka náležejícího do I. stupnice rovná se 3. platovému stupni 7. platové stupnice II. sl. třídy.

Srovnává-li se poměr počátečního celkového platu jednotlivých kategorií podle návrhu ku počátečnímu celkovému platu týchž kategorií v r. 1914, tedy při předpokladu, že příslušný celkový počáteční plat té které kategorie z r. 1914 (v Praze) jest 100%, činí navrhovaný počáteční celkový plat zřízencův 738.09%, podúředníkův 664.29%, úředníka I. b sl. třídy (skup. A) 657.01%, II. sl. třídy,(skup. C) 634.19%, III. sl. třídy (skup. E) 606.62% a IV. sl. třídy (skup. E) 592.83%. Vyšší násor)eh v kategorii zřízenecké vysvětliti třeba tím, že byl - jak bylo již dříve uvedeno - vzat přiměřený zřetel na to, že počáteční plat této kategorie byl v r.1914(v Praze) vyměřen způsobem postačujícím jen na úhradu nezbytných potřeb.

Považuje-li se šestinásobek úhrnu celkového hrubého příjmu jednotlivých kategorií za 35 let služby v r. 1914 (v Praze) za 100%, znamená, úhrn celkového hrubého příjmu za tutéž dobu podle návrhu u zřízence 111.09%, u podúředníka zařaděného do II. stupnice 107.17%, u podúředníka v I. stupnici 111.96%, u úředníka nepovýšeného) IV. sl. třídy (skup. E) 95.55%, III. sl. třídy (skup. D 97.38%, II. sl. třídy (skup. C) 96.36% a I.b sl. třídy (skup. A) 91.90% příslušného šestinásobku.

Počáteční služné jest ve všech třech platových stupnicích zřízeneckých stejné, poněvadž hodnota pracovního úkonu jest na počátku služební dráhy přibližné asi stejná a diferencuje se teprve průběhem doby nabytím větších zkušeností a ev. specialisací. Proto také odstup mezi služným jednotlivých platových stupnic zřízeneckých jest z počátku menší a stoupá od stupně ke stupni (156 Kč, resp. 144 Kč v 2. stupni a 1356 Kč, resp. 1344 Kč v 10. stupni).

V jednotlivostech dlužno se zmíniti pouze o § 35 (dovolená). Ustanovení služební pragmatiky, které se nahrazuje, má toto znění:

"Nejmenší míra dovolené určí se pro zřízence se započitatelnou služební dobou zřízeneckou menší než 15 let 8 dny a pro zřízence se započitatelnou služební dobou zřízeneckou delší než 15 roků 14 dny."

Znamená tedy nové ustanovení výhodu pro zřízence. Jinak platí to, co bylo řečeno o dovolené k § 22.