Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Soudci dosahovali podle služební pragmatiky platu VII. hodnostní třídy jako úředníci skupiny A po 20 letech v případě, že se jim za určitých předpokladů započetla při jmenování soudcem doba přesahující tři roky pro časový postup. Podle zákona č. 541/1919 Sb. z. a n. dosahuje soudce platu VI. hodnostní třídy za 19 let, tedy o dva roky dříve nežli úředník skupiny A, ovšem v předpokladu, že do jednoho roku po skončení přípravné služby vykonal soudcovskou zkoušku. Automatické jmenování soudcem nebylo zavedeno. Zákonem čís. 290/1924 Sb. z. a n. byly přiznány soudcům oproti úředníkům právním zvláštní soudcovské a přednostenské přídavky, jež jsou uvedeny v tabulce V.b; tyto přídavky byly také přiznány konceptním úředníkům ministerstva spravedlnosti a jiným správním úřadníků na justiční služby, u nichž se pro ustanovení vyžaduje soudcovská kvalifikace.

Nový platový systém vychází stejně jako u ostatních zaměstnanců i ohledně soudců od předválečného honorování. Úchylky se jeví vzhledem na odchylnou povahu služby soudcovské hlavně jen při převodu do nových platů, jenž děje se přímo na systemisovaná již místa kdežto správní úřednici s vysokoškolským vzděláním se převádějí nejprve o stupnici níže a budou moci až po nové systemisaci služebních míst postoupiti výše podle toho, kolik míst bude systemisováno.

Jinak jest celkem provedena zásada stejného honorování rovnocenných míst a jen odchylné povaze soudcovské služby přizpůsobuje se také systém.

Okolnost, že jde o úpravu platových poměrů jediné kategorie resp. dvou kategorií týchž postupových poměrů, umožňuje uplatniti zde systém funkčního služného, kterým se doplňuje základní služné automaticky se zvyšující. Obojí, funkční služné i základní služné tvoří dohromady celkové služné, které zásadně odpovídá služnému správních úředníků v obdobném služebním postavení.

Tento systém poskytuje přesnější podklad pro systemisaci, ač jinak zásady, pokud jde o systemisaci míst úřednických, platí přirozeně i pro systemisaci míst soudcovských.

Služební místa soudcovská se roztřiďují ve dvě skupiny. Do prvé skupiny patří místa, s nimiž jeli spojen výkon zvláštní vyšší soudcovské funkce, do druhé všechna ostatní (soudcové přidělení okresním soudům). Služební plat soudců se skládá ze služného, činovného a výchovného. Služné soudců zařaděných do prvé skupiny tvoří základní služné a funkční služné a funkční služné; soudcové náležející do druhé skupiny obdrží toliko základní služné.

Místa obou nejvyšších soudců ve státě, t. j. místo prvního presidenta nejvyššího soudu a prvního presidenta nejvyššího správního soudu, staví se mimo tyto skupiny.

Zásada hodnocení předběžného vzdělání se uplatňuje v jednotlivé platové stupnici základního služného společné soudcům všech kategorií. Stupnice základního služného soudců počíná služným o 900 Kč vyšším než jest počáteční služné konceptního úředníka správního, kterýžto rozdíl v porovnání s nepovýšeným konceptním správním úředníkem stoupá v 5. stupni soudcovské stupnice na 1800 Kč, v 6. stupni na 2700 Kč, v 7. stupni na 3000 Kč, v 8. stupni na 3300 Kč, v 9. stup. na 3600 Kč a dosahuje v 10. stupni 6300 Kč, sluší vysvětliti tím, že při stanovení této stupnice byl vzat zřetel na to, že podle zákona č. 541/1919 Sb. z. a n. dosahoval konceptní správní úředník služebního příjmu IX. h. tř. časovým postupem po 5 letech, kdežto soudce mohl - alespoň theoreticky - téhož služebního příjmu dosáhnouti již po 3 letech (srov. či. III., § 1. a čl. VI. lit. c) a d) cit. zák.), nejpozději však po 4 letech (srov. § 5. vl. nař. č. 666/1920 Sb. z. a n.). Srovnává-li se celkový příjem soudce náležejícího do druhé skupiny (u okresního soudu) s celkovým příjmem konceptního úředníka správního alespoň jednou povýšeného, jest celkový příjem soudcův v 1. až 8. stupni o 900 Kč vyšší, než celkový příjem konceptního úředníka správního (I. a II. rad. tř.); tento rozdíl se snižuje v 9. stupni na 600 Kč a klesá v 10. stupni na 300 Kč. Proti celkovému příjmu správního úředníka, již po druhé povýšeného jest celkový příjem soudce druhé skupiny pochopitelně nižší (v 7. stupni o 2700 Kč, v 8. stupni o 3000 Kč, v 9. stupni a 3900 Kč a v 10. stupni o 3000 Kč), a to proto, že konceptní úředník správní bude při dvojím povýšení zastávati již místo významnější zodpovědnější (l. 4a nynější VI. h. tř. - předválečná VII. h. tř.). Považuje-li se celkový hrubý příjem konceptního správního úředníka za 35 let služby za 100%, činí celkový hrubý příjem soudce druhé skupiny (u okresního soudu) 108.90%, resp. 102.14%, resp. 97.59%., podle toho, běží-li o správního úředníka nepovýšeného nebo jednou či dvakráte povýšeného.

Zásada hodnocení pracovního úkonu dochází výrazu ve funkčním služném kterého se dostává (vedle základního služného) toliko soudcům zařaděným do prvé skupiny. Toto funkční služné - jak se podává již z návrhu - jest odstupňováno podle významu soudcovské funkce a zvyšuje se u středních funkcí dva až třikrát vždy po třech letech, jež soudce v této funkci ztráví.

Na rozdíl od příliš přímočarého řešení zákona č. 290/1924 Sb. z. a n. klade návrh při honorování soudců hlavní důraz na funkci skutečně zastávanou a odstupňuje proto funkční služné podle významu soudcovské funkce daleko pronikavěji než byl v uvedeném zákoně rozlišen všeobecný přídavek soudcovský i zvláštní přídavek přednostenský. Důsledkem tohoto zásadního rozdílu mezi oběma úpravami jest, že při nižších funkcích soudcovských se objevují se v návrhu úbytky proti dosavadnímu stavu (zvláště ve vyšší rodinné třídě), které jsou však vyváženy značným ziskem, jehož se (i u srovnání s nynějším stavem) dostává při povýšení do vyšší soudcovské funkce.

Jednotlivé platové stupnice funkčního služného jsou stanoveny se zřetelem k odpovídajícím funkcím v administrativní službě takto:

Radům nejvyššího správního soudu a nejvyššího soudu získává se přiznává další zvýšení služného, poněvadž již za Rakouska měli někteří radové správního dvoru služné IV. hodnostní třídy (s aktivním přídavkem V. hodnostní třídy); vedle toho měli radové tohoto soudu přídavek ročních 2000 Kč.

Při přestupu správního úředníka k soudu nutno po určení stupně základního služného odečísti z jeho celkové započitatelné služební doby (včítajíc v to dobu čekatelskou) tři roky aby nepředstihl soudce se stejnou služební dobou.

Ustanovení 3. odstavce má zabrániti zneužívání výhody poskytnuté ustanovením odstavce 2.

Až do úpravy podle zákona, č. 78/1919 Sb. z. a n. byli vysokoškolští profesoři jmenováni do hodnostních tříd, a to řádní profesoři do VI. a mimořádní profesoři do VII. Zákon č. 78/191 Sb. z. a n. přiznal v § 9 profesorům vedle místního přídavku případně činovního přídavku ještě zvláštní místní vysokoškolský přídavek, jehož výměra (od 1500 do 3000 Kč ročně) se řídí sídlem vysoké školy a počtem posluchačů. Kromě toho byl přiznán v § 11 6000 Kč a děkanům 3000 Kč ročně, Profesoři, kteří jsou přednosty ústavů, klinik, poliklinik neboj řediteli seminářů, jakož i profesoři, kteří konají s posluchači laboratorní, konstruktivní a jiná praktická cvičení, mají podle § 10 cit. zák. remuneraci od 1000 do 2000 Kč ročně. Tuto remuneraci vyměří ministerstvo školství podle vládního nařízení č. 339/1919 Sb. z. a n.

Návrh nemění ničeho na výši funkčního přídavku rektorům a děkanům, ruší zvláštní místní vysokoškolský přídavek a přiznává maximum remunerace podle § 10 semestrálně.

Pokud jde o platové schema, navrhují se pro mimořádné a řádné profesory vysokých škol zvláštní platové stupnice, vždy po 7 platových stupních. Rozdíl mezi jednotlivými stupni činí u mimořádných profesorů 3000 Kč, u řádných 4500 Kč. Počáteční služné mimořádných profesorů odpovídá služnému 1. plat. stupně 4. platové stupnice správních úředníků (předvál. VII. hodn. tř.); konečné služné spadá mezi služné 3. a 4. platového stupně 3. platové stupnice správních úředníků (předvál. VI. hodn. tř.). Platová. stupnice řádných profesorů počíná služným rovnajícím se 1. platovému stupni 3. platové stupnice (předvál. VI. hodn. tř.). Nejvyšší služné, jehož může každý řádný profesor dosáhnouti, odpovídá poslednímu platovému stupni 2. platové stupnice správních úředníků (předvál. V. hodn. tř.), vedle toho může býti rádnému profesoru, který dovršil tři roky započitatelné služební doby v nejvyšším stupni, přiznáno další zvýšení až a 12.000 Kč, jsou-li splněny podmínky v zákoně stanovené.

Proti dosavadnímu stavu znamená nová úprava u obou skupin profesorů vysokých škol podstatné zlepšení, které jest však, plně odůvodněno významem jejich učitelského úřadu.

Činovné mimořádných profesorů činí (v Praze) 6600 Kč, řádných profesorů 8100 příp. 9600 Kč, jest tedy u mimořádných profesorů vyšší než činovné 4. platové stupnice a u řádných profesorů vyšší než 3. příp. 2. platové stupnice správních úředníků.

Výchovné se poskytuje obdobně podle zásad platných pro správní úředníky.

V jednotlivostech se ještě podotýká, že se umožňuje opět ustanovovati neplacené profesory v očekáváni, že instituce tato bude vysokoškolskému studiu na prospěch, aniž by jí bylo využíváno na úkor řádného obsazování placených systemisovaných profesorských míst.

Vývoj platové úpravy profesorů a učitelů na středních školách, učitelských ústavech, průmyslových a jiných odborných školách (dříve živnostenských) za Rakouska a republice jest znázorněn v tabulce II A.

Státních škol zemědělských až na vinařskou školu Klosterneuburku za Rakouska nebylo, platové poměry učitelů této školy byly upraveny administrativně, a to obdobně jako na živnostenských školách. Rovněž vznikly teprve po převratu státní konservatoře v Praze (mistrovská a střední) a v Brně (střední) úprava platových a služebních poměrů učitelských sil na těchto ústavech byla proveden. zákonem č. 179/1920 Sb. z. a n., případné zák. č. 183/1920 z. a n., a to podle obdoby úpravy pro profesory resp. učitele vědeckých předmětů na odborných školách.

Platová úprava profesorů a učitelů na středních školách, učitelských ústavech a živnostenských školách z roku 1898 byla provedena ve třech zákonech, a to č. 173 pro střední školy, č. 174 pro učitelské ústavy a č. 173 pro živnostenské škály. Zvláštnosti jednotlivých úprav přešly i do společné novely č. 55 ř. z. r. 1907 a byly z větší části podrženy i v služební pragmatice r. 1917.

Podle úpravy z roku 1898 resp. 1907 měli profesoři středních škol a učitelských ústavů hodnost, služné a aktivitní přídavek IX. hodnostní třídy a učitelé živnostenských škol X. hodn. tř. Platový postup byl založen na principu automatického postupu v kvinkvenálkách, u učitelů živnostenských škol v trienálkách. Kvinkvenálek i trienálek bylo pět, profesoři živnostenských škol měli kvinkvenálky 100 Kč menší než profesoři středních škol a učitelských ústavů.

Profesoři mohli býti povýšeni do VIII. příp. VII. hodn. tř., a to profesoři středních škol a učitelských ústavů zpravidla ne před dosažením druhé příp. čtvrté kvinkvenálky. S povýšením do vyšší hodnostní třídy nebyla spojena u těchto profesorů změna služného nýbrž jen změny aktivního přídavku. Naproti tomu profesoři živnostenských služeb obdrželi při povýšení do VIII. hodn. tř. také služné této hodnostní třídy, povýšení mělo se u nich státi teprve po dosažení třetí kvinkvenálky výjimky však byly časté, dok ovce již při přijití mohla býti propůjčena VIII. hodn. třída. Profesorům na živnostenských školách povýšeným do VII. hodn. tř. mohl býti v zřeteluhodných případech přiznán do pense započitatelný přídavek ročně 600 K.

Učitelé náboženství byli v IX. hodn. tř. definitivní učitelé tělocviku v X. hodn. tř., jejich služné (1600 K příp. 2200 K) se zvyšovalo o nejvýše pět kvinkvenálek.

Ředitelé středních škol, učitelských ústavů a státních živnostenských škol byli zařaděni do VII. hodn. tř. a mohli býti povýšeni také do VI. hodn. tř. Služné ředitelů středních škol a učitelských ústavů se jmenováním ani povýšením neměnilo, naproti tomu dosáhli ředitel živnostenských škol -vyššího služného, které však bylo nižší nežli služné korespondujících hodnostních tříd (4600 příp. 5600 Kč). Ředitelé škol pro jednotlivá odvětví živnostenská a všeobecných státních škol řemeslnických, jakož i přednostově odborů při státních školách živnostenských měli hodnost a služné VIII. hodn. tř.

Ředitelé, příp. přednostové odborů měli funkční přídavek (ředitelé středních škol a učitelských ústavů 1000 K, ředitelé živnostenských škol 1600 K, ředitelé na živnostenských školách v VIII. hodn. tř. a přednostově odborů 1200 K).

Služební pragmatika učitelská z r. 1917 zavedla časový postup ve třech skupinách podle toho, zda první ustanovení bylo v IX. (skupina A) či v X. (skupina B) nebo v XI. (skupina C) hodn. tř. Lhůty postupové byly stanoveny tak, že činila

u skupiny A v požitcích IX. hodn. tř. 7, v požitcích VIII. hodn. tř. také 7 roků,

u skupiny B v požitcích X. hodn. tř. 7 roků,

u skupiny C v požitcích XI. hodn. tř. 6, X. hodn. tř. 8 roků.

Učitelé býv. dílovedoucí byli z časového postupu vyloučeni.

U služebních kategorií, na které se nehodí předpoklady pro zařadění, mohl upraviti časový postup ústřední úřad.

Časovým postupem nedosáhli však profesoři (učitelé) platu příslušné hodnostní třídy, nýbrž jen aktivního přídavku, stejně jako při povýšení do vyšší třídy, jak svrchu bylo vylíčeno.

Vedle toho zavedla služební pragmatika učitelská povyšovací lhůty pro definitivní ustanovení suplentů a asistentů, a to ve skupině A a B 8 roků, ve skupině C 4 roky.

Mohl tedy profesor skupiny A dosáhnouti aktivitního přídavku VII. hodn. tř. povýšením za 20 roků, časovým postupem za 22 roků, tedy o dva roky později.

Zároveň zvýšila služební pragmatika učitelská postupové částky čtyř kvinkvenálek (2, 3, 4 a 5) u profesorů od IX. hodn. tř. nahoru o 100 Kč.

Konečně byl zvýšen ředitelům středních škol, učitelských ústavů a živnostenských škol funkční přídavek o 200 Kč.

Zákonem č. 541/1919 Sb. z. a n. byly zavedeny značné změny a to,

1. povyšovací lhůta pro zatímní profesory (skupina A) byla snížena s osmi na čtyři roky. Učitelé vědeckých předmětů na průmyslových, zemědělských a jiných odborných školách se jmenují přímo do X. hodn. tř. bez čekatelské doby, učitelé dílenští na dva roky na smlouvu, s platem nejnižšího stupě XI. hodn. tř., po dvou letech mohou býti jmenováni definitivně do XI. hodn. tř..

2. platový postup byl přizpůsoben platovému postupu státních úředníků, a to ohledně učitelů vědeckých předmětů a dílenských učitelů (dílovedoucí) průmyslových, zemědělských a jiných odborných škol na podkladě individuelního předběžného vzdělání přesně podle skupin B, C, D, E státních úředníků, pro profesory, kteří počínají IX. hodn. tř., byly stanoveny postupové lhůty jako pro úřednickou skupinu A, s výjimkou postupové lhůty pro třídu VII., která zkrácena o jeden rok,

3. ředitelé státních škol středních, vyšších obchodních, průmyslových, jakož i zemědělských zařaděni do VI. hodn. tř., ředitelé státních škol obchodních (dvoutřídních), odborných a nižších zemědělských, trvalí správcové škol středních a přednostové odborů státních škol průmyslových do VII. hodn. tř. s možností povýšení do VI. hodu tř. a trvalí správcové škol odborných a nižších zemědělských škol do VIII. hodn. tř.,

4. funkční přídavky ředitelů, správců a přednostů odborů zvýšeny o 50%,

5. stanoveny remunerace za hodiny převyšující nejvyšší výměru učební povinnosti (maximum 17 až 20 vyučovacích hodin týdně), a to profesorům zatímním 300 Kč, suplujícím profenorům a učitelům 240 Kč za týdenní hodina naukového předmětu, za týdenní hodiny ostatních předmětů profesorům a učitelům 240 Kč, suplujícím profesorům 190 Kč.

Nejvyšší požitky, jichž profesor automaticky dosáhl podle úpravy z r. 1907, byly o 200 Kč vyšší nežli požité, VII. hodn. tř. 3. stupně, podle služební pragmatiky učitelské pak o 200 Kč vyšší nežli požitky 4. stupně VII. hodn. tř. Těchto požitků dosáhl profesor za 25 let, kdežto úředník za 28 příp. 32 let. Úprava z r. 1917 však již se děla pod vlivem válečných poměrů a dlužno tedy spíše vycházeti z úpravy r. 1907, podle níž měl profesor oproti časovému, postup úředníka výhodu tří let. Podle zákona č. 541/1919 Sb. z. a n. dosahuje úředník platu VI. hodn. tř. 1. stupně po 21 letech, profesor po 19 letech celkové služby, činí tudíž výhoda profesora dva roky.

Návrh stanoví pro profesory středních škol (s plným středoškolským a vysokoškolským vzděláním) z důvodů již svrchu vylíčených (stejnorodost služebního výkonu) jedinou platovou stupnici.

Jest pravda, že za tohoto stavu budou všichni profesoři účastni stejného platového postupu, pokud v konkrétním případě nenastanou důvody vylučující nebo zdržující tento postup, kdežto u správních úředníků a soudců budou síly zdatnější moci býti (ovšem v rámci stanovené systemisace míst) povýšeny udělením místa zařaděného do vyšší platové stupnice, resp. vyšší stupnice funkčního služného.

Na okolnost, že u profesorů nepřichází vůbec v úvahu povýšení, byl vzat proto zřetel při určování výměry služného. Zároveň bylo přihlédnuta k tomu, že podle zákona č. 541 z r. 1919 Sb. z. a n. (čl. VII. § 4.) dosahovali profesoři služebního příjmu 1, plat. stupně IX. hodn. tř. již po 4 letech (srov. též § 6 vl. nař. č. 666/1920 Sb. z. a n.) a že jejich postupová lhůta v VII. hodn. tř. činila toliko 5 roků (čl. VII., § 9 zák. č. 541,11919 Sb. z. a n.), takže získávali proti konceptním úředníkům správním - jak bylo výše uvedeno - v rámci časového postupu celkem 2 roky.

Počíná proto platová stupnice profesorů služným o 600 Kč vyšším než je počáteční služné konceptního úředníka správního, končí (počínajíc 28. služebním rokem) služným rovněž o 600 Kč vyšším než jest služné posledního platového stupně (d) 4. platové stupnice, t. j. než konečný plat, kterého podle návrhu normálně (asi počínajíc 31. služ. rokem) dosáhne konceptní správní úředník dvakráte povýšený. Srovnává-li se úhrn celkového hrubého příjmu, jehož dosáhne profesor za 35 let) služby, s celkovým hrubým příjmem konceptního správního úředníka za tutéž dobu, činí celkový hrubý příjem profesorů 117.44%, resp. 110.46%, resp. 105.23% celkového hrubého příjmu konceptního správního úředníka podle toho, běží-li o úředníka nepovýšeného nebo jednou či dvakráte povýšeného.

*) Ačkoliv profesoři dosahují nároku na plné výslužné již za 30 let služby, přece, pro srovnání se správními úředníky nutno vzíti za podklad 35letou službu.

Lhůta pro jmenování profesorem se zkracuje na tři roky a jest tedy totožna s čekatelskou lhůtou I. služební třídy správních úředníků.

Činovné činí až do 6. platového stupně 5100 Kč ročně, počínajíc 7. platovým stupněm 6000 Kč ročně.

Učitelé (vědeckých předmětů) a dílenští učitelé (dílovedoucí) státních škol průmyslových a odborných, jakož i škol zemědělských byli, jak svrchu uvedeno, dosud zařaděni podle svého individuelního předběžného vzdělání do skupin časového postupu B, C, D a E. úprava tato plně nevyhovovala, poněvadž zásada zařadění podle individuelního předběžného vzdělání bránila náležitému hodnocení činnosti učitele, který během svojí praxe na odborné škole se vyvinul v sílu velmi zdatnou, avšak pro své nižší předběžné vzdělání nemohl býti přeřaděn do skupiny vyšší. Této zásadě návrh hledí vhodným způsobem odpomoci.

Také navrhovaný platový systém člení odborné učitele podle jejich předběžného vzdělání ve čtyři stupně předběžného vzdělání (I.-IV.), odpovídající dosavadním skupinám časového postupu B, C, D a E: vedle zásady hodnocení individuelního předběžného vzdělání uplatňuje se však v nové soustavě i zásada hodnoceni pracovního úkonu tím, že návrh stanoví pro odborné učitele trojí platovou stupnici (1.-3.). Odborný učitel kteréhokoliv stupně předběžného vzdělání může býti, osvědčí-li se, povýšen do 2.resp. 1. platové stupnice. Poněvadž zkušenost nabytá učitelskou praxí na škole vyrovnává do jisté míry původní rozdíl předběžného vzdělání, jsou v 1. a 2. platové stupnici náslužné přídavky společné vždy pro dva stupně (I. a II. na jedné a III. a IV. na druhé straně), kdežto 3. platová stupnice má náslužné přídavky odlišeny ještě podle všech čtyř stupňů předběžného vzdělání.

Činovné jest pro všechny tři platové stupnice společné, avšak odstupňována podle stupně předběžného vzdělání, takže v něm dochází výrazu opět. zásada hodnoceni předběžného vzdělání.

Čekatelská lhůta se nahrazuje u profesory a učitelů škol průmyslových, odborných jakož i zemědělských požadavkem předchozí praxe nebo činnosti vyučovací, je však pamatováno na její případné zavedení pro učitele škol obchodních, pokud bude tato instituce zavedena, činí čekatelská lhůta tři roky.

Pokud jde o ustanovení jednotlivých paragrafů, stačí poukázati k tomu, co bylo uvedena v odůvodnění předpisů pro správní úředníky, příp. soudce, pouze k ustanovení odst. 7. §u 66 bylo by podotknouti, že ustanovení to bylo recipováno ze služební pragmatiky učiteské (§, 93) a měla za účel, aby bylo možno rozvázati poměr učitelů z prakse technické, umělecké nebo živnostenské, kteřá neprokázali před svým definitivním ustanovením, že jsou způsobilí k učitelskému úřadu.

Otázka započtení prakse nebo jiné školské služby pro zvýšení služného se v zákoně neřeší, bude však ve vládním nařízení podle § 142 přiloženo 1 dosavadnímu stavu, rovněž bude snahou státní správy, aby byl vzat zřetel při úpravách podle § 148 na okolnost, že profesoři průmyslových a jiných odborných škol měli před válkou různé výhody oproti profesorům středních škol.

Vysokoškolští asistenti (konstruktéři) jsou v poměru smluvním bez nároku na definitivu a jejich remunerace se řídily a řídí výší služného X. příp. u nekvalifikovaných asistentů XI. hodn. tř. Bližší data jsou uvedena v tabulce VII. Příslušná ustanovení o těchto asistentech snažila se jim umožniti přestup do jiné státní služby různými výhodami.

Dosavadní úprava přizpůsobila se novému systému s tím rozdílem, že se pro příště rozeznávají dvě služební skupiny kvalifikovaných asistentů a to asistentů s plným vysokoškolským vzděláním a s částečným vysokoškolským vzděláním.

Zákon se zmiňuje též o nehonorovaných asistentech (§ 94), kteří budou ustanovováni na neurčitou dobu, která ovšem nebude delší než dva roky.

Pokud jde o asistenty státních škol průmyslových, odborných a zemědělských, přizpůsobuje se rovněž posavadní úprava novému systému.

Ohledně dílovedoucích vyslovuje se pro budoucnost zásada smluvního poměru, jež bude jak v zájmu škol, tak i v zájmu dílovedoucích samotných.