I. Návrh úpravy omezuje se, pokud jde o věcný
rozsah, na úpravu platových poměrů
zaměstnanců v činné službě,
služební poměry těchto zaměstnanců
upravují se jenom potud, pokud je nutno je přizpůsobiti
novému systému. Rovněž co do úpravy
odpočivných a zaopatřovacích požitků
a pensijních příspěvků nejde
návrh dále, nežli je to nezbytně nutno
jako důsledek úpravy aktivních platů.
II. Po stránce osobního rozsahu přidržuje
návrh zásadně postupu, který byl dosud
zachováván ve všech všeobecných
platových úpravách (naposledy v zákonu
č. 394/1922 Sb. z. a n.) a upravuje přímo
poměry zaměstnanců v pragmatikálním
a kvasipragmatikálním poměru.
Předseda Nejvyššího účetního
kontrolního úřadu jest státním
úředníkem II. hodnostní třídy,
nepodléhá však služební pragmatice.
Z toho důvodu jest nutno zvlášť určitě,
která ustanovení zákona se na něho
vztahují.
Stejně jako úprava podle zákona č.
394/1922 Sb. z. a n. obmezuje se úprava, pokud jde o ostatní
zaměstnance ať již ve vlastní správě
nebo v podnicích, ústavech a fondech na úpravu
nepřímou ustanovením, že poměry
těchto osob upraví se podle zásad, na nichž
jest tento návrh vybudován, při čemž
se ovšem vylučují určité kategorie
zaměstnanců, a to oněch, jejichž platové
a služební poměry jsou upraveny kolektivními
nebo individuelními smlouvami nebo kteří
jsou přijati jen na časově omezené
úkony nebo na určitou práci.
Jak bylo již uvedeno, upravují se v návrhu
přímo pouze platové poměry zaměstnanců
v pragmatikálním a kvasipragmatikálním
poměru (profesoři vysokých škol, vojenští
a četničtí gážisté). Jde
tu celkem o čtyři velké skupiny lišící
se povahou služby a to skupinu služby správní,
soudcovské, školské a vojenské (četnické).
Každá z těchto služeb má své
zvláštní povahové rysy jež odůvodňují
co do honorování zaměstnanců určité
rozdíly v platové úpravě.
Jednou ze stěžejních zásad vyslovených
v vodu, na nichž je návrh platového systému
vybudován, jest zásada honorování
podle služebního výkonu, uplatnění
této zásady má za následek, že
v oborech služebních, kde výkon služby
zůstává.. po celou služební dráhu
zaměstnancovu nezměněn, nutno pro takovéto
zaměstnance stanoviti jedinou platovou stupnici, vyčerpávající
úplně veškerý postup platový.
Tím je dán základní.ráz platové
úpravy pro obor služby školské.
Služba vojenská a s ní stejnorodá služba
četnická vyžadují, aby v zájmu
služebním byly zachovány dosavadní hodnosti,
též předpoklady pro zařadění
do služebních tříd jsou u těchto
oborů služby jiné než u služby správní.
Z těchto důvodů doporučuje s zvláštní
oprava pro vojenské a četnické gážisty,
která ovšem musí vyhovovati zásadám
nové úpravy.
Pokud jde o soudce, nelze přehlédnouti jednak okolnost,
že automatické jmenování soudcem je
organisačně vyloučeno, jednak okolnost, že
jde o kategorii jejíž služební a platové
poměry mají býti podle ústavy upraveny
zákonem i v podrobnostech; za takovou podrobnost sluší
považovati i určení služebních
míst pro platové schema. Z toho důvodu se
upravují platové poměry soudců, úředníků
státních zastupitelstev, vrchních státních
zastupitelstev a generální prokuratury ve zvláštní
části, aniž by se při tom úprava
odchylovala nějak od směrnic, jež podle zásad
svrchu vytčených jsou vůbec při celé
úpravě sledovány.
Tyto úvahy vedly k tomu, že se upracují platové
a některé služební poměry zaměstnanců,
o niž jde, ve čtyřech částech
podle skupin svrchu uvedených. Toliko ustanovení
části páté a šesté (ustanovení
společná a ustanovení o odpočivných
a zaopatřovacích platech) vztahují se na
zaměstnance všech čtyř skupin.
III. Pokud jde o věcný obsah platového systému
dlužno předeslati poznámkám k jednotlivým
částem zákona toto:
Služební příjem zaměstnanců
se skládá: 1. ze služebního platu, který
tvoří služné, činovné
a případně výchovné, a 2. z
případných naturálních příjmů
a 3. z případných služebních
a osobních přídavků neb jiných
stálých výhod.
Vedle toho má zaměstnanec právo, o na nahraditi
služebních výloh (při úředních
cestách, přeložení z moci úřední,
substituci atd.).
V zákoně se stanoví pouto sazby služebního
platu, určení ostatních služebních
příjmů a náhrady služebních
výloh ponechává se vládnímu
nařízení, případně usnesení
vlády.
Nehledí-li se k některým novým názvům,
návrh zachovává až na alimentační
přídavky dosavadní součásti
služebních požitků, jež jsou také
obvyklé ve většině cizích států,
zejména také v sousedním Rakousku, s jehož
úpravou má návrh dosti společného.
Při výměře nového služebního
platu vycházel návrh ze stavu předválečného
tím, že zvyšuje předválečné
sazby, a to řídě a pudle toho, co byla uvedeno
v "Zásadách" (A III), násobkem
vyplývajícím z dané měrové
relace. Tohoto principu bylo ovšem možno použíti
jen pro střední blok státních zaměstnanců,
tedy pro úřednictvo s vyloučením úředníků
nejvyšších na straně jedné a zřízenců
a nejmenších úředníků
na straně drobě. Vezmeme-li celkové požitky
tohoto středního boku (včetně příspěvků
na děti), shledáme, že v novén systému
přibližně odpovídají požitky
středního boku valutárnímu koeficientu.
U kategorií nejnižších bychom arci i dnes
při tomto koeficientu, jenž zůstává
pod koeficientem cenovým, narazili na existenční
minimum a proto se u kategorii nejnižších zase
upravují definitivně platy podle indexu cenového
oproti míru. Naproti tomu nezbylo než obmeziti kategorie
nejvyšší i pod koeficient valutární
v zájmu kategorií nejnižších, mají-li
celkové náklady na požitky státních
zaměstnanců zůstati v rámci, který
připouští definitivní rozpočet
přizpůsobený poměrům valutárním,
průměrným důchodům obyvatelstva
a jeho únosnosti a produktivitě našeho národního
hospodářství. Koeficient u požitků
nejvyšších kategorií jest asi 4, takže
ani definitivní platový systém, který
zavádíme, nepostrádá jisté
nivelisační tendence poválečné.
Služné jest odstupňováno u skupin, pro
něž jest stanoveno vzhledem k nutnému rozlišování
služebních výkonů více platových
stupnic, podle platových stupnic a zvyšuje se postupem
do vyšších stupňů a o náslužné
přídavky. Toto zvýšení je v nižších
plat. stupnicích upraveno tak, aby přiměřeně
nahrazovalo dosavadní výhodu časového
postupu. Platový rozdíl mezi jednotlivými
služebními třídami u těchto skupin
se projevuje jednak počtem a výší náslužných
přídavků, jednak různým činovným
a různou dobou čekatelskou.
Celkem se zvyšuje služné u úředníků
v nejnižší platové stupnici vždy
po třech letech desetkrát, v šesté platové
stupnici jako počáteční stupnici pro
I. služební třídu osmkrát, u
důstojníků v nejnižší platové
stupnici rovněž desetkrát a v sedmé
platové stupnici jakožto počáteční
stupnici pro služební třídu I. osmkrát.
U státních učitelů v počáteční
platové stupnici desetkrát, pro první stupeň
předběžného vzdělání
devětkrát.
U skupiny soudců a profesorů rozeznává
se základní služné a případně
funkční služné, jež ve svém
součtu odpovídají přibližně
služnému obdobného služebního postavení
administrativního úředníka I. služební
třídy. Základní služné
jest jen jediné a zvyšuje se vždy po třech
letech u soudců celkem devětkrát, u profesorů
osmkrát, u řádných a mimořádných
profesorů vysokoškolských vždy šestkrát.
Doplňkem základního služného
jest u soudců a středoškolských nebo
jim na roveň postavených profesorů, kteří
vykonávají některou z funkcí v zákoně
stanovených, funkční služné,
jež se rovněž zvyšuje po třech letech
a je odstupňováno u soudců v sedmi stupnicích,
u profesorů ve třech stupnicích. Konečná
sazba základního a funkčního služného
se stanoví tak, aby zásadně byl zachován
poměr mezi konečným platem těchto
funkcionářů konečným platem
úředníků s funkcí, jež
před válkou byla zařaděna do stejné
hodnostní třídy.
U zřízenců se stanoví, vzhledem k
značné různosti výkonu kategorii zřízeneckých
a nutnosti náležitého odstupňováni
platů, na místě dosavadních dvou platových
stupnic tři stupnice, v nichž se služné
zvyšuje vždy po třech letech celkem devětkrát.
Počáteční služné jest
sice ve vyšších stupnicích stejné,
avšak v konečné částce dosahuje
se poměrné značného rozpětí.
U četnických gážistů mimo služební
třídy byly podrženy dosavadní, tři
platové stupnice, u vojenských gážistů
mimo služební třídy, kteří
jsou nyní roztříděni na tři
hodnostní skupiny - rotmistrů, štábních
rotmistrů a praporčíků - zavádějí
se tomu odpovídající tři platové
stupnice.
Vedle služného se poskytuje vesměs činovné,
které jest odstupňováno jednali podle služebních
tříd, jednak podle platových stupnic případně
stupňů, takže v něm dochází
současně uplatnění zásada hodnocení
předběžného vzdělání
a. významu služebního výkonu. Vedle
toho liší se ještě činovné
podle obce, ve které jest úřední působiště
zaměstnancovo.
Podobně, jako tomu bylo dosud, upravuje se přímo
v zákoně rozdělení míst na
jednotlivé skupiny pro výši činovného.
Do skupiny A zařaďují se vedle hlavního
města říšského ještě
Brna a Bratislava jakožto značně lidnatá
střediska velkých území. Opouští
se tedy dosavadní systém, podle kterého hlavní
města říše bylo ve zvláštní
třídě místního přídavku.
Další skupinu míst tvoří města
s více než 25.000 obyvateli. Až dosud do ne,,blíže
následující třídy místních
přídavků náležela města
s více než 40.000 obyvateli. Tato hranice se snižuje
na 25.000, poněvadž výše činovného
pro tuto skupinu se vyměřuje částkou
po měrně nižší, než tomu bylo
dosud u odpovídající třídy
místních přídavků. Podle počtu
obyvatel náležejí do této skupiny: České
Budějovice, Cheb, Jablonec, Jihlava, Košice, Liberec,
Most, Olomouc, Opava, Ostrava, Mor. Pardubice, Plzeň, Prostějov,
Teplice-Šanov, Ústí n. Lab. Vedle toho vzhledem
k zvlášť nepříznivým poměrům
drahotním zařaďují se do této
skupiny světová, lázeňská místa
Karlovy Vary a Mariánské Lázně, dále
Slezská Ostrava, jež bezprostředně sousedí
s Moravskou Ostravou, a Užhorod, jakožto hlavní
město Podkarpatské Rusi.
Ostatní zbývající místa (pod
25.000 obyvatel) náležela dosud do III. a IV. třídy
místních přídavků, a to obce
nad 10.000 obyvatel do III. a pod 10.000 do IV. třídy.
Navrhuje se pro skupinu C (dříve III. třída)
nižší hranice a to od 2000 obyvatel z téhož
důvodu jako u skupiny míst .
Nutným následkem značného snížení
požadovaného počtu obyvatel pro poslední
skupinu míst jest také poměrně nižší
výměra činovného pro tuto skupinu.
Jest to odůvodněno nejen zájmem státních
financí, nýbrž i s hlediska hospodářského
ohledem na ostatní skupiny míst. Okolnost, že
někteří zaměstnanci v místech
této skupiny jsou nuceni vydržovati děti navštěvující
vyšší školy v městech a tam bydlící,
nemůže býti důvodem, aby tato mí
ta byla zařaděna do vyšší skupiny
míst, případně, aby činovné
pro teta skupina bylo všeobecně stanoveno vyšší
částkou.
Konečně jest podle návrhu součásti
služebního platu také výchovné,
které se diferencuje jednak podle počtu dětí,
jednak podle toho, zda-li jde o úředníky
a zaměstnance na roveň postavené nebo ostatní
zaměstnance. Výchovné činí
u úředníků, má-li jedno dítě,
1800 Kč, má-li více dětí 3000
Kč, u ostatních zaměstnanců 1200 Kč,
případně 2100 Kč. Okolnost, že
tento přídavek se podržuje při systému,
zdála by se nasvědčovati tomu, že návrh
neopouští zcela alimentační princip.
K správnému vystižení podstaty a úkolu
řečeného přídavku nutno jej
posuzovati v souvislosti s odbouratelnými přídavky,
které se poskytují zaměstnancům jíž
nyní ustanoveným (odbouratelný přídavek
na více než dvě děti nynějších
zaměstnanců se služným do 33.600 Kč
a odbouratelný přídavek ženatých
pro nynější zřízence a vojenské
a četnické gážisty mimo hodn. třídy).
Zkoumáme-li podstatu a úkol svrchu uvedených
přídavků, musíme si především
ujasniti důvody, které k nim vedly. Jde tu v jádru
o otázku cifer, v kterémžto ohledu dlužno
řešiti dva problémy, a to:
1. přechod z dosavadního systému do nového
týká se i zaměstnanců budoucích),
2. převod nynějších zaměstnanců
do nového systému.
ad I. Dosavadní systém má dva charakteristické
znaky: alimentační princip a relativní degresi
platu směrem k vyšším relacím,
Celkové pažitky stoupají podle rodinného
stavu tak, že. požitky v nejvyšším
rodinném stavu (6 dětí) jsou až dvojnásobné
oproti požitkům svobodného. Degrese požitků
od nižších relací k vyšším
jest provedena tak, že v nižších relacích,
zejména při vyšším stavu rodinném
požitky přesahují cenový index neb aspoň
ho dosahují. Čím výše, tím
jest tento poměr nepříznivější,
takže ve středních relacích i při
vyšším stavu rodinném lze mluviti jen
o valorisaci indexu měnového a ve vyšších
relacích klesají hluboko pod tento index.
Nový systém provádí princip honorování
práce a valorisaci platu. Zvedá fixní plat
(tedy především plat svobodného) v určitém
poměru k předválečnému stavu,
a to tak, aby průměrný důchod odpovídal
násobku valutovému. V nižších relacích
dosahují platy násobku cenového, ve vyšších
relacích jsou pod násobkem valutovým. Nutno
si ujasniti, že při zlepšení hospodářského
stavu zblíží se násobek cenový
s násobkem valutovým a že z toho vzejde zisk
pro všechny zaměstnance, zejména pak ve srovnání
s předválečným stavem velký
zisk pro zaměstnance v nižších relacích.
Jest přirozeno, že při dosavadním poměru
valutového a cenového indexu, zejména ve
středních a nižších relacích,
nedostupují platy potřebné výše
a že jest tudíž nutno určité nadlepšení
pro zatížené domácnosti. Přirozeně
jest třeba toto nadlepšení, poněvadž
jest vyvoláno nepostačitelností sazeb schématu,
pojmouti do systému tedy i pro budoucí zaměstnance
a jest dále nutno toto nadlepšení diferencovati,
neboť naznačená nepostačitelnost jeví
se zvýšenou měrou právě ve vyšších
relacích.
Ad 2. Otázka převedení nynějších
zaměstnanců do nových platů jest především
otázkou, jak upraviti věc, aby zaměstnanec
měl co nejmenší vyrovnávací přídavky.
Důsledkem svrchu vylíčeného principu
alimentačního v nynější soustavě
jest, že při novém systému byly by úbytky
a tím také vyrovnávací přídavky
věší u vyššího rodinného
stavu, a to především v nižších
až středních relacích, z čehož
vyplývá nutnost,.aby jinak se jevící
značné vyrovnávací přídavky
byly pro tyto nižší a střední relace
a vyšší stavy rodinné zmenšeny zvláštními
rodinnými příspěvky, které
by se zásadně odbourávaly nikoliv zvýšením
platu, jako jest tomu při vyrovnávacím přídavku,
aby nenastalo materielní zhoršení proti dnešnímu
stavu, nýbrž odpadnutím těch skutečností,
při kterých dnes byly poskytovány, t. j.
jím, že odpadnou děti nebo žena. Proto
přiznává osnova, přídavek na
ženu, a to žen zřízenců a jim na
roveň postaveným a dále počínajíc
třetím dítětem přídavek
na dítě všem zaměstnancům až
do určité hranice služného (až
do 33.600 Kč.).
Z uvedeného vyplývá, že jak výchovné,
tak i dětské přídavky nemají
v novém systému charakter alimentační,
nýbrž čistě charakter regulační
a sledují cíl, aby při převodu zaměstnanců
do nového systému, který upouští
od principu alimentačního, nebyli příliš
poškozeni zaměstnanci, kteří měli
dnes vyšší plat z důvodů alimentačních.
Při tom přirozeně jsou sazby jak výchovného
tak i dětských přídavků pouze
výsledkem propočtu dnešních sazeb a
jsou konstruovány pouze z tohoto hlediska. V dnešním
systému alimentačním jeví se pak značná
nesouměrnost v tom, že přídavky na 1.,
3. a 5. díti jsou značně vyšší
nežli přídavky na 2., 4. a 6. dítě.
Návrh uplatňuje důsledně zásadu,
že nikdo nemůže býti přijat ani
povýšen, leč na volné systemisované
služební místa a to výslovným
ustanovením u každé zaměstnanecké
skupiny a zdůrazňuje tuto zásadu též
v příslušném ustanovení o ostatních
zaměstnancích, jichž poměry zákon
přímo neupravuje, nýbrž přenechává
úpravě podle zásad, na nichž je vybudován.
Tím vylučuje se možnost, aby nezbytně
nutný dočet zaměstnanců, zjištěný
a normovaný v smyslu zákona o úsporných
opatřeních ve veřejné správě,
byl automatickým přibýváním
zaměstnanců zvyšován. Zaměstnanci,
kteří budou přijati do státní
služby mimo systemisovaná místa (jde tu o zaměstnance
v individuelním smluvním poměru, zaměstnance
ustanovené na kolektivní smlouvu nebo přijaté
pro určitý úkol, případně
na. určitou dobu) mohou býti přijati jen
v rámci příslušného úvěru
a nemají nárok, aby vstoupili do služebního
poměru, pro nějž je systemisované místo.
Z povahy věci se podává, že zákon
nemůže obsahovati přesnou systemisaci služebních
míst, nýbrž, že se musí omeziti
na rámcová ustanovení v tom směru
se v příslušných ustanoveních
jednotlivých částí zákona u
každé skupiny nařizuje, že počet
systemisovaných míst nesmí přesahovati
normální potřebu sil. Tato potřeba
sil má býti stanovena v jednotlivých úřadech
a resortech v souvislosti s opatřeními, jež
sliní provésti podle zásad o úsporných
opatřeních ve veřejné správě,
až do této doby bude nutno vystačiti se zatímní
systemisací. Tam, kde při různosti služebních
výkonů se zavádí více platových
stupnic, sluší systemisovati služební
místa v jednotlivých platových stupnicích
podle významu služebních výkonů,
zodpovědnosti a obtížnosti služby, případně
se zřetelem k nebezpečí, se kterým
výkon služby rva dotyčném místě
jest spojen. Ocenění významu služebních
úkonů nutno ponechati výkonné moci.
V zákoně samotném lze vytknouti pouze základní
směrnice a určité schematické znaky,
na jichž podkladě, jakožto rámci, má
konkrétní ocenění míst býti
provedeno.
Aby systemisace byla provedena jednotně a úměrně
ve všech oborech služby, předpisuje zákon
v příslušných ustanoveních, že
systemisaci schvaluje vláda. Tento požadavek platí
ovšem nejen ohledně správy, nýbrž
i pro služební místa v podnicích. Jest
to nutno ve zvýšené míře vzhledem
k významu, který spojuje nový systém
se systemisací. Jen při současném
provádění systemisace týmž orgánem
bude možno zjednati si správný obraz o personálních
potřebách všech resortů a spravedlivě
odstupňovati význam jednotlivých funkcí
a podle toho zařaditi je do vyšší nebo
nižší stupnice platové podle stejného
měřítka ve všech resortech. Záruka,
že zde postupováno bude naprosto objektivně,
jest dána kolektivitou vlády.
Okolnost, že systemisace má býti provedena
v rámci skutečné potřeby podle významu
míst a se zřetelem na způsob služby,
vylučuje vzhledem k tomu, co právě bylo řečeno,
aby jakýmkoliv schematickým způsobem byl
stanoven určitý klíč pro rozvrstvení
systemisovaných míst. Stanovení takového
klíče nebylo by pro disparátnost služebních
poměrů v různých úřadech
možné ani pro poměr míst mezi jednotlivými
služebními kategoriemi, ba ani pro rozvrstvení
služebních míst na jednotlivé platové
stupnice v jedné a téže kategorii. Ták
na př. ve službě kancelářské
bude poměr míst kancelářských
úředníků k počtu míst
pomocného personálu u malého úřadu
zpravidla nepoměrně příznivější
ve prospěch míst kancelářských
úředníků než u velkého
úřadu, kde lze lépe vedoucí práce
kancelářské koncentrovati.
Systemisaci míst bude nutno jak v zájmu administrativy
tak i, v zájmu zaměstnanců samých
provésti co nejdříve a bude tedy nutno pomýšleti
na systemisaci provisorní, která samozřejmě
nebude ještě podávati obraz správného
provedení systemisačních zásad, z
nichž zákon vychází, nýbrž
vykazovati bude ještě v mnohých směrech
zřejmé znaky přechodu z dosavadního
stavu do nového systému. Systemisace definitivní,
která bude úkolem velmi obtížným,
souvisí úzce s reformou správy a tedy i s
pracemi komise podle §u 3 restrikčního zákona
a bude tedy podmíněna součinností
této komise.
Požadavek čekatelské doby se nejen zachovává,
nýbrž i rozšiřuje, jak pokud jde o délku
čekatelské doby, tak i pokud jde o osobní
rozsah. Oproti dosavadní jednoroční lhůtě
čekatelské (u profesorů roční)
zavádějí se nové lhůty čekatelské
odstupňované podle požadavku předepsaného
vzdělání - čím vyšší
předběžné vzdělání,
tím kratší čekatelská doba, pouze
u profesorů a učitelů na uměleckoprůmyslových,
průmyslových, zemědělských
a jiných odborných školách se zatím
čekatelská doba nestanoví, poněvadž
se vyžaduje pro definitivní ustanovení předběžná
prakse nebo činnost vyučovací ve stejné
délce jako jest doba čekatelská u obdobných
skupin. U soudců je ovšem vyloučen nárok
čekatele na ustanovení soudcem, přesto však
má u nich tříletá doba čekatelská
význam pro započtení pro zvýšení
služného při ustanovení soudcem. Přirozeně
odpadá čekatelská doba. u profesorů
vysokých škol. U některých služebních
kategorií vojenských důstojníků
se zkracuje čekatelská doba o dobu, kterou musí
čekatel ztráviti na vojenském odborném
učilišti pro výchovu důstojníků
z povolání. Pro ustanovení na služební
místo důstojníka generálního
štábu a důstojníka intendantstva v I.
služební třídě nemá čekatelská
doba významu a tudíž odpadá, poněvadž
tyto kategorie se doplňují důstojníky
již definitivně ustanovenými. Pro důstojníky
četnictva převáté z vojenské
služby se čekatelská doba výslovně
nestanoví, poněvadž ji museli absolvovati již
jako důstojníci vojenští.
Oproti dosavadnímu stavu zavádí se čekatelská
doba i pro kategorii zřízeneckou. Děje se
tak z toho důvodu, že způsob doplňování
z řad zřízenců, jaký byl obvyklý
za Rakouska (z poddůstojníků se sluhovským
certifikátem) již není praktický a že
je tudíž nutno doplňování pragmatikálních
zřízenců vybudovati na jiném základě.
Také okolnost, že automatické pragmatisování
výpomocných zřízenců jako neslučitelné
hlavní zásadou systému nutno pro budoucnost
odstraniti, vyžaduje aby těmto osobám bylo
jinak umožněno nabytí zajištěného
postavení po určité službě ve
státě. To děje se tím, že mohou
se státi čekateli nepragmatikální
místa. zřízenecká (§ 25). Poněvadž
však v důsledku automatického pragmatisování
výpomocných zřízenců neodpovídá
dnešní stav pragmatikálních zřízenců
skutečné potřebě, není možno,
aby tato instituce byla ihned uvedena v život, proto se činí
opatření, aby výpomocní zřízenci,
aspoň po určité době nabyli definitivního
postavení (§ 210).
Při každém novém neb opětném
ustanovení obdrží zaměstnanec zásadně
služné počátečního stupně
příslušné nejnižší
platové stupnice. Opětným ustanovením
rozuměti jest jen případy, kdy zaměstnanec,
jehož služební poměr byl rozvázán,
byl opětně do služby přijat, nespadají
sem tudíž případy reaktivace pensionovaného
zaměstnance, neboť při přeložení
zaměstnance do výslužby nastává
pouze změna služebního poměru.
Zvýšení služného (adjuta) jest
vázáno na podmínku, že služební
doba, která musí býti dovršena, jest
započitatelnou pro zvýšení služného
(adjuta). Započitatelnou dobou rozumí se tu, pokud
jde o zvýšení služného, započitatelná
doba skutečně ztrávená ve služebním
poměru, o který jde, jakož i doba, pro to které
zvýšení služného započtená,
pokud pak jde o zvýšení adjuta, v poměru
čekatelském skutečně ztrávená
započitatelná služební doba. Zda a pokud
jest skutečná služební zloba započitatelná
pro zvýšení služného řídí
se dosavadními předpisy upravujícími
započitatelnost služební doby pro postup zaměstnanců,
o něž jde, do vyšších požitků
(nejen postup do vyššího stupně, nýbrž
i časový postup), neboť zvýšení
služného nahrazuje i časový postup.
Platnost těchto předpisů vztahuje zákon
výslovně na započitatelnost pro zvýšení
služného a rozšiřuje zároveň,
pokud jde o zřízence, vojenské a četnické
gážisty mimo služební třídy,
na ně platnost předpisů o započitatelnosti
pro postup úředníků, pokud se týče
důstojníků, do vyšších požitků.
Obdobně upravuje zákon otázku odkladu zvýšení
služného.
Zaměstnanec může býti povýšen
jen tak, že se mu propůjčí volné
služební místo systemisované ve vyšší
platové stupnici. Jest tudíž vyloučeno
jakékoliv povýšení ad personam. Sazby
služného v nižších platových
stupnicích jsou tak upraveny, že zaměstnanec,
který bez vlastní viny nemohl býti dříve
povýšen jen pro nedostatek uprázdněného
místa, finančně tím neutrpí,
poněvadž měl-li již služné
vyšší, nežli jest počáteční
služné v platové stupnici, v níž
mu bylo služební místo propůjčeno,
neobdrží počáteční služné,
nýbrž služné rovnající se
jeho dosavadnímu služnému, případně
služné nejblíže následující.
Aby neztratil dobu ztrávenou s dosavadním služným,
započte se mu při povýšení tato
doba, ovšem jen tenkráte, jestliže služné,
které by v dosavadní platové stupnici při
nejbližším zvýšení služného
byl obdržel, kdyby nebyl býval povýšen,
jest vyšší nežli služné, které
při povýšení obdržel. Touto úpravou
a dalšími výhodami, které zaměstnanci
přináší povýšení
na služební místo ve vyšší
platové stupnici (výhodnější
postup, případně vyšší činovné),
jest dostatečně honorován požadavek
přiměřené výhody, která
by měla býti s povýšením spojena.
Zákon upravuje dále přestup zaměstnanců
jedné skupiny do jiné skupiny, omezuje se však
jen na případy nejvíce praktické (ku
př. přestup správního úředníka
k soudu a obráceně, profesora do služby správní
a naopak), které nastávají zpravidla z důvodů
služebních, jiné případy přestupu
bude nutno a možno řešiti individuelně
na základě příslušných
ustanovení zákona o novém neb opětném
ustanovení, případně o započtení
určité doby pro zvýšení služného.
Jak svrchu uvedeno, mohlo býti při výměře
nového služebního platu přihlíženo
jen k určitému násobku předválečného
platu v mezích daných měnovým indexem.
Naproti tornu, zejména u nižších kategorii
a ve vyšších rodinných třídách,
dosahují nynější celkové požitky
více než dvanáctinásobku předválečného
platu. Vzhledem k tomu bylo nutno postarati se o to, aby převod
do nových požitků byl vhodným způsobem
ulehčen a aby vyrovnávací přídavky
k doplnění dosavadních vyšších
požitků nebyly příliš veliké.
Za tím účelem se poskytuje zaměstnancům,
kteří při převodu do nových
platů obdrží služné nejvýše
33.000 Kč přídavek na třetí
až šesté dítě, ženatým
zřízencům, vojenským a četnickým
gážistům mimo služební třídy
- u posledních vyjma vrchní strážmistry-velitele
stanic - převedeným do nových platů
pak mimo to ještě doplňovací přídavek
ženatých.
Aby nikdo nebyl úpravou poškozen, přiznává
se pak všem zaměstnancům, jichž služební
příjmy podle zákona by byly menši než
jejich dosavadní celkové požitky, na jichž
místo nové služební příjmy
nastoupí, vyrovnávací přídavek
ve výši rozdílu mezi oběma částkami,
který se postupně odbourává.
Obtížná otázka převodu byla řešena
ve smyslu zásady uvedené v úvodu (Zásady
I., bod 2.), podle níž se doporučuje zaměstnance
převésti do nového platového systému
tak, aby byly odstraněny neb alespoň omezeny nepříznivé
následky časového postupu jevící
se v tom, že zaměstnanci byli do vyšších
hodnostních tříd neodpovídajících
jejich výkonům povýšeni jen proto, že
dosáhli již časovým postupem požitků
těchto hodnostních tříd. Praktickému
provedení této zásady odpovídá
nejlépe postup, podle něhož by zaměstnanci
obdrželi při převodu ono služné,
jehož by dosáhli, kdyby byl na ně uplatněn
nový systém od počátku její
služby. Způsob, jakým se tato myšlénka
provádí a odůvodňuje, vylíčen
jest podrobně v poznámkách k části
sedmé (Přechodná ustanovení I. Převod
do nových platů).
Bylo také uvažováno o převedení
úředníků důstojníků
podle požitků. To však by znamenalo zaplnění
vyšších míst úředníky,
kteří jen časovým postupem dosáhli
požitků vyšší hodnostní třídy
a kteří by tak přeskočili i hodnostně
úředníky, kteří jsou dosud
hodností, případně služebním
pořadím, před nimi. Tento stav by byl zajisté
z velké části úředníkům
samotným nevítaný a z hlediska služebního
jest naprosto nežádoucí. Jaký reflex
by mělo přeřadění úředníků
podle požitků, lze posouditi podle připojené
tabulky VIII C.
Pokud jde o odpočivné a zaopatřovací
platy, jest nejdůležitější změnou,
která se navrhuje, nová úprava pensijní
základny. Pensijní základnu tvoří
totiž nyní jen služné a přídavky,
které jsou výslovně označeny jako
započitatelné pro výměru výslužného.
U zaměstnance, který nemá služného
ani činovného, tvoří na místě
služného pensijní základnu dvě
třetiny příslušného adjuta (remunerace),
stanoveného pro skupinu míst A. Omezení pensijní
základny na služné odůvodněna
jest značným zvýšením služného
a novou úpravou činovného, dosavadní
poměr plné pense k aktivním požitkům
se tímto opatřením valně nemění.
Pokud jde o adjuta a remunerace, jest vzhledem k značnému
jejich zvýšení a nové úpravě
výslužného pro čekatele a asistenty
odůvodněno, aby tito zaměstnanci platili
pensijní příspěvek, z toho důvodu
bylo nutno stanoviti pensijní základnu pro tyto
zaměstnance.
Podrobnosti platového systému a jeho provedení
u jednotlivých skupin zaměstnaneckých vylíčeny
jsou v dalších poznámkách. k jednotlivým
částem zákona, k jichž doplnění
doporučuje se vzíti k ruce tabulky o vývoji
platových poměrů I. až VII.