Národní skupština přijala 24. července
1923 zákon o úřednících a ostatních
zaměstnancích civilních,: který obsahuje
jednak předpisy pragmatikální, jednak ustanovení
o služebních příjmech. Platový
systém tohoto zákona jest kombinací spočívající
na hodnocení jednak předběžného
vzdělání, jednak pracovního úkonu.
Zákon, který se nevztahuje na ministry a státní
podtajemníky, roztřiďuje státní
zaměstnance na
a) úředníky, b) podúředníky,
c) sluhy.
Podle předběžného vzdělání
dělí se úřednictvo ve 3 kategorie:
Pro I. kategorii se požaduje absolvování některé
fakulty nebo jí na roveň postavené vyšší
odborné školy, v obojím případě
s předepsanými zkouškami,
pro II. kategorii se žádá, aby uchazeč
absolvoval střední školu s maturitou nebo odbornou
školu s předepsanou zkouškou,
pro III. kategorii stačí absolvování
střední školy nebo nižší odborné
školy s příslušnou zkouškou.
Zaměstnanci odborů, pro které se vedle předběžného
vzdělání, stanoveného pro II. kategorii,
požaduje ještě absolvování zvláštních
vyšších odborných státních
kursů se zkouškami, patří sice do kategorie
II. avšak jejich řádný služební
příjem kromě přídavku na děti
se zvyšuje o 10%.
Průkaz předepsaného vzdělání
jest podmínkou přijetí do té které
kategorie. Přestup z kategorie nižší do
vyšší jest možný, opatři-li
si zaměstnanec požadované předběžné
vzdělání. Výjimečně
může ministerská rada rozhodnouti o zařadění
jednotlivců do kategorie, běží-li o
služební odbor, pro něž nelze stanoviti
theoretické předběžné kvalifikace,
ježto práce předpokládá především
schopnosti vrozené nebo nabyté, zvláštním
výcvikem, pří čemž však
platí omezení, že takovíto zaměstnanci
nemohou býti zařaděni do I. kategorie. Výjimečně
možno použíti zaměstnance i ve službě,
obstarávané zpravidla jinou kategorií, než
ke které zaměstnanec náleží podle
svého předběžného vzdělání.
Podle hodnoty pracovních výkonů se člení
I. kategorie na 9 skupin, z nichž skupina 9. označuje
se jako přípravná, skupiny 8. a 7 jako pomocné
a ostatní (6. až 1.) jako hlavní,
II. kategorie na 5 skupin, z nichž 5. skupina, je přípravnou,
4. a 3. pomocnou a, 2. a 1. hlavní,
III. kategorie na 4 skupiny, při čemž 4. skupina
pokládá se za přípravnou, 3. a 2.
za pomocnou a. I. za hlavní.
Pro ustanovení podúředníkem požaduje
zákon absolvování nejméně dvou
tříd střední nebo jí příbuzné
školy, pro přijetí za sluhu znalost psaní
a čtení a pro muže výkon vojenské
služby.
Podle hodnoty pracovního výkonu se rozeznávají
u podúředníků 3 a u sluhů 2
skupiny:
Zákon sám zařádil do 1. skupiny I.
kategorie předsedy státní rady, kasačního
soudu a hlavní kontroly, do 2. skupiny téže
kategorie členy těchto institucí a universitní
profesory s dvacetiletou, do pense započitatelnou službou.
Zařadění ostatních zaměstnanců
do příslušných kategorií a skupin
bylo ponecháno královskému dekretu, který
měl býti vydán do 2 měsíců
po účinnosti zákona.
Státní služba jest po prvé 3 roky zásadně
prozatímní.
Služební příjem zaměstnancův
tvoří:
1. plat
a) základní,
b) přídavkový,
2. příbytečné.
a) řádné,
b) zvýšené
3. přídavek na děti,
4. drahotní přídavek.
Prvé tři skupiny I. kategorie nemají vůbec
základních platů. Základní
plat ostatních úředníků se
liší podle kategorií, z nichž každá
obsahuje 10 platových stupňů. Základní
plat podúředníků a sluhů se
různí rovněž podle 10 platových
stupňů. Přídavkové platy úředníků,
podúředníků a sluhů se rozlišují
podle skupin v jednotlivých kategoriích.
Řádné příbytečné
úředníků 1. až 3. skupiny I.
kategorie, kteří nemají základního
platu, činí 3.600 dinárů. U ostatních
úředníků jest řádné
příbytečné odstupňováno
podle kategorií uvnitř těchto podle služebních
let.
Rovněž řádné příbytečné
podúředníků a sluhů se liší
podle délky služební doby.
V místech, kdy nájemné z bytů je trvale
vysoké, se poskytuje z rozhodnutí ministerské
rady po dohodě s finančním výborem
Národní skupštiny zvýšené
příbytečné. Za tím účelem
jsou obce, jež přicházejí v úvahu
pro toto zvýšení, rozděleni ve 3 třídy.
Zvýšení činí v I. třídě
30%, v II. třídě 20% a v III. třídě
10% řádného příbytečného.
Přídavek na děti jest odstupňován
podle stáří dítěte a činí
do 6 let dítěte 360 din., do 12 let dítěte
600 din. a později 960 din. ročně. Přídavek
se poskytuje všem státním zaměstnancům
rovnou měrou, avšak jen na děti manželské
nebo podle zákona přijaté, není-li
dítě zaopatřeno ze svého majetku nebo
vlastní prací, a to až do plnoletí nebo
dřívějšího zaopatření.
Studuje-li dítě s řádným prospěchem
nebo koná vojenskou službu, přiznává
se přídavek i po dosažení zletilosti,
nejdéle však do 23. roku. Je-li dítě
tělesně nebo duševně nezpůsobilým
výdělku a nemá jiného zaopatření,
připadá přídavek, pokud trvá
tato nezpůsobilost.
Drahotní přídavek měl býti
určen zvláštním zákonem, až
do té doby byla zmocněna ku příslušné
úpravě ministerská rada.
Úředník vstupuje zásadně do
nejnižší skupiny příslušné
kategorie. Pro postup z přípravných skupin
do vyšších se požaduje výkon státní
odborné zkoušky. Lhůty pro tyto zkoušky
nesmějí přesáhnouti dobu 3 let od
zastoupení služby. I pozdější postup
může býti vázán na výkon
zkoušky.
Úředník nemůže postoupiti z přípravné
skupiny do pomocné před uplynutím tříleté
lhůty, třeba již vykonal předepsanou
zkoušku. Pro postup do dalších úřednických
skupin stanoví zákon minimální lhůty,
čítané od nastoupeni služby, jež
nutno v každém případě dodržeti.
Rovněž pro postup podúředníků
a sluhů ve slupinách se stanoví nejmenší
lhůty čítané od vstupu do státní
služby, jež musí v každém případě
býti zachovány.
Podle obdržených zpráv předložila
počátkem r. 1925 vláda skupštině
návrh zvláštního zákona o soudcích.
Služební příjem soudců má
se skládati ze služného, příbytečného
a soudcovského přídavku.
Služební práva i povinnosti, jakož i hmotné
poměry státních zaměstnanců
jsou upraveny zásadně pro všechny úředníky
a zřízence zákonem ze dne 15. ledna 1922,
čís. 243 Státního věstníku.
Vedle tohoto všeobecného zákona platí
pro jednotlivé obory státní služby ještě
předpisy zvláštní. Platový systém
spočívá na zásadě honorování
pracovního výkonu kombinovaného s principem
alimentačním.
Státní zaměstnanci jsou roztříděni
do těchto kategorií:
Kategorie VI. zahrnuje dělníky a zřízence,
jako předběžné vzdělání
se požaduje obecná, po případě
občanská škola.
Do V. kategorie patří kvalifikovaní dělnici
a zřízenci, jakož i nižší
kancelářský personál, obojí,
s občanskou nebo neúplnou střední
školou.
V kategorii IV. zařaděni jsou učitelé
a vyšší kancelářští
zaměstnanci. Jako školní vzdělání
vyžaduje se střední (případně
i neúplná) nebo odborná škola.
Do III. kategorie zařaděni jsou učitelé
a ředitelé škol občanských se
střední nebo odbornou školou, po případě
s neúplným vysokoškolským vzděláním.
Do II. kategorie náležejí konceptní
úředníci, lékaři, zvěrolékaři,
universitní asistenti, lektoři, profesoři
středních škol, inženýři,
duchovní, předpokladem jest úplné
vysokoškolské (po případě specielní)
vzdělání.
Kategorie I. obsahuje vyšší konceptní
úředníky, biskupy, vyšší
vyslanecký personál, universitní profesory,
odborová přednosty v ministerstvech, přednosty
vyš. soudů. Pro zařadění do této
kategorie vyžaduje se vedle vysokoškolského vzdělání
ještě přiměřený počet
služebních let.
Přestup do vyšší kategorie jest možný
i bez příslušného předběžného
vzdělání na základě schopností
získaných prací.
Nutnost, délku a podmínky přípravné
služby stanoví každý resort pro svůj
obor zvláště. Služební příjem
zaměstnancův tvoří:
a) služné,
b) služební přídavek (u některých
služeb),
c) rodinný přídavek,
d) drahotní přídavek (podle rozpočtu
na rok 1924-25 ve výši 65%).
Místní přídavek stanoven v rozpočtu
na rok 1924-25 jen pro zaměstnance obecní.
Pro některé kategorie nejvyšších
funkcionářů (ministry, legační
personál, rektora university, ředitele státního
dluhu, předsedu a místopředsedu Národního
shromáždění) jsou zavedeny přídavky
representační.
Každá kategorie státních zaměstnanců
obsahuje 10 platebních tříd.
Zaměstnanec postupuje do vyššího služebního
příjmu buď časovým postupem t.
j. automaticky vždy po 3 letech až do nabytí
vyššího služebního místa,
anebo jmenováním na jiné služební
místo, při čemž se béře
ohled na schopnost a služební štáří,
ač jinak - není-li výslovných podmínek
v služebním řádu - má příslušný
úřad volný výběr.
Zaměstnanci se domáhají nové úpravy
která by přiblížila jejich platy předválečné
úrovni. Vládá hodlá tomuto požadavku
vyhověti. Úřednictvo dělilo by se
ve 4 kategorie a veškery přídavky kromě
rodinného a 65%ního drahotního byly by zrušeny.
Pro soudce platí zvláštní zákon.
Úprava právních a hmotných poměrů
státních zaměstnanců v Dánsku
spočívá na zákoně ze dne 12.
září 1919, č. 489, který byl
během doby doplněn a pozměněn různými
pozdějšími zákony.
Citovaný zákon nestanoví jednotné
platové stupnice společné pro všechny
státní zaměstnance, nýbrž určuje
jejich služné zvláště pro jednotlivé
služební obory (celkem v 31 odděleních).
Služební místa se obsazují na podkladě
konkursu a celkový počet jejich se stanoví
státním rozpočtem, po případě
tam, kde se jeví vhodným, zvláštním
zákonem v tomto posléz uvedeném případě
může býti počet příslušných
míst rozmnožen nebo jejich přeskupení
do vyšší či nižší platové
třídy provedeno rovněž jen zvláštním
zákonem. Jinak však může ministr v nutných
a naléhavých případech zatímně
zvýšiti počet zaměstnanců až
do doby, kdy bude o tom definitivně rozhodnuto v příštím
státním rozpočtu. Každého pátého
roku (poprvé v řádném zasedání
říšského sněmu 1920-1921) se
provádí všeobecná revise systemisace.
Služební příjem zaměstnancův
se skládá:
a) ze služného (loning),
b) z místního přídavku (stedtillaeg),
c) z drahotního přídavku (dyrtidstillaeg)
a
d) z konjunkturního přídavku, (konjunkurtillaeg).
Stupnice služného stanovené pro jednotlivé
obory služební se dělí zpravidla v platové
třídy. Služné ve vyšších
třídách jest pevné, v nižších
třídách stoupá v obdobích 2
resp. 3letých až do určitého maxima.
Místní přídavek se liší
podle 5 tříd (podle velikosti obcí), jest
stanoven pro každou třídu pevnou částkou,
nesmí však přesahovati určité
procento služného.
Drahotní přídavek se řídí
podle pohybu indexu maloobchodních cen a jest odstupňován
podle rodinného stavu,
a) pro ženaté muže, pro vdovce, vdovy, rozloučené
a rozvedené muže i ženy, kteří
mají vlastní domácnosti nebo jsou povinni
starati se o děti mladší 18 let, dále
pro svobodné za některého z obou právě
uvedených předpokladů činí
702 K ročně, ne však více jak 39% základního
služného spolu s periodickým zvýšením.
b) Pro všechny ostatní zaměstnance (muže
i ženy) stanoven jest částkou 360 K ročně,
ne však více než 20% základního
služného s periodickým zvýšením.
Za každá plná 3%, o něž úhrn
výdajových položek, tvořících
normální rodinný rozpočet, stoupne
nebo klesne pod úroveň výdajového
čísla normálního rodinného
rozpočtu, vypočítaného statistickým
úřadem pro červenec 1919, zvyšuje se
nebo klesá drahotní přídavek u zaměstnanců
uvedených pod a) o 54 K ročně, při
čemž se zároveň také maximální
hranice drahotního přídavku (39% základního
služného spolu, s periodickým zvýšením)
zvyšuje nebo snižuje o 3%. Drahotní přídavek
u zaměstnanců zmíněných pod
b) činí 2/3 drahotního přídavku,
příslušejícího zaměstnancům
pod a), při čemž procento, jímž
se stanoví maximální hranice drahotního
přídavku ce, se rovná 2/3 procenta platného
pro zaměstnance pod a).
Konjunkturní přídavek jest odstupňován
jednak podle výše služného (čítajíc
v to periodická zvýšení), jednak podle
rodinného stavu, liší se na jedné straně
zaměstnanci ženatí a jimi na roveň postavení,
resp. zaměstnanci, kteří dokonali 35. rok
věku a kterým stát neposkytuje celého
zaopatření, na druhé straně ostatní
zaměstnanci. Tito poslední dostávají
částky vypadající na ženaté.
Také výše konjunkturního přídavku
jest odvisle od změn indexu, maloobchodních cen,
avšak tempem volnějším než přídavek
drahotní. Za každé 2 stupně (=2 X 54
K), o něž drahotní přídavek pro
ženaté a jim na roveň postavené zaměstnance
stoupne nad peníz 702 K ročně, nebo pod tuto
částku klesne, se zvyšuje nebo snižuje
konjunkturní přídavek o 10% zákonem
stanovených sazeb.
Zaměstnanci veřejné správy se dělí
ve 3 skupiny: úředníky odborné, úředníky
pomocné a zřízence. Skupina odborných
úředníků obsahuje opět 3 kategorie,
vesměs o 3 třídách, totiž přednosty
administrace, přednosty odbor u a administrační
úředníky. Skupina úředníků
pomocných zahrnuje jednu kategorii o 3 třídách
a skupina zřízenců jednu kategorii o 7 platových
stupních. Pro úředníky odborné
stačí vzdělání středoškolské,
pro úřednictvo pomocné není předběžné
vzdělání vůbec předepsáno.
Přípravná, služba není zásadně
stanovena. Ustanovení v kategorii, resp. postup z nižší
do vyšší kategorie děje se na základě
konkursu a zvláštní zkoušky. Povýšení
ze třídy do třídy uvnitř téže
kategorie nastává podle pořadí (doby
ztrávené v nižší třídě),
z kategorie do kategorie podle turnu pro každou vyšší
kategorii zvláště stanoveného. Absolventi
vysokých škol mají výhodu, že jest
jim vyhrazen při obsazování uvolněného
vyššího místa jeden t. zv. volný
turnus, při čemž se dokonce ani nevyžaduje
předchozí služba, nýbrž pouze zkouška.
Tím jest úředníkům s vysokoškolským
vzděláním dána možnost rychlejšího
postupu.
Úprava platů soudcovských se značně
liší od úpravy platů správních
úředníků a může býti
nejlépe srovnána asi s platovou úpravou t.
zv. státních advokátů (abogados de
Estado), zvláštního ta samostatného
sboru úřednického, do něhož podle
nejnovější organisace (dekret z 21. ledna 1925)
náležejí kromě konceptních úředníků
finanční prokuratury též úředníci
právní služby veškerých ústředních
a vyšších úřadů. Platy těchto
úředníků jsou celkem totožné
s platy úředníků státních
zastupitelstev. Soudcové jsou postaveni platově
poněkud příznivěji i oproti těmto
dvěma kategoriím právnických úředníků.
Důsledkem odchylného historického vývoje
úřednické právo v Anglií se
podstatně liší od stavu platného v ostatních
evropských státech a jest proto také velmi
obtížno srovnávati platový systém
anglický s úpravami hmotných poměrů
státních zaměstnanců jinde. Pro účel
tohoto přehledu stačí uvésti, že
v Anglii se liší hlavně dvě kategorie
úředníků, totiž kancelářští
a konceptní. První zkoumají spis po formální
stránce, obstarávají vyrozuměná
strany a konají účetní práce,
druzí rozhodují pouze o meritu věci. Platy
jsou stanoveny zpravidla pro jednotlivé služební
funkce. Do vyššího platu se postupuje zásadně
povýšením, jež bývá vázáno
na výkop zkoušky, Vedle základního platu
poskytuje se drahotní přídavek (bonus), který
se řídí podle průměrného
cenového indexu za posledních 6 měsíců.
Drahotní přídavek se však nevypočítává
stejným procentem z celé částky základního
platu, nýbrž různou kvotou z jednotlivých
jeho částí (na př.: z prvých
Ł 91 sh 5 - [existenční minimum] - 130%, z
dalších Ł 108 sh 1. [tedy do 200]... 60% a z
dalšího vyššího platu nad Ł
200.. 45%).
Organisace služby jest naprosto rozdílní od
poměrů v evropských zemích a lze proto
i zde prováděti srovnání jen s největšími
výhradami. Nejvyšší úředníky
jmenuje president, po případě se schválením
senátu. Tito úředníci mají
právo ustanovovati pro vyřizování
důvěrných věcí tajemníky
placené z prostředků státních.
Ostatní spolkové úředníky přijímá
zásadně na základě konkursních
zkoušek Civil Service Commission. Přesného
dělení na vyhraněné kategorie po způsobu.
obvyklém v evropských kontinentálních
státech není. Služné jest jednotné,
bez přídavku, a nezvyšuje se uplynutím
určité doby. Povýšení na volné
místo se děje podle zkoušek a schopností.
Pevné úpravy není.
Připojená tabulka IX má pod ti přehled
o služném (minimum a. maximum) typických kategorií
státních zaměstnanců v shora zmíněných
státech. Podotýká se výslovně,
že tabulka nepřihlíží k jiným
druhům služebního příjmu, jako
jsou přídavky místní, drahotní,
rodinné, regulační, hospodářské
atp., a že proto v konkrétním případě
jest celkový služební plat zaměstnanců
té které kategorie v příslušném
státě vyšší. Služné
jest udáno vždy v měně platné
v tom kterém státě. Do tabulky byly pojaty
toliko typické kategorie - zaměstnanecké.
Jest samozřejmo, že s některými zvláště
významnými funkcemi (na př. prefekti, guvernéři,
vyslanci, přednostové větších
úřadů, předsedové soudů
atd.) jest spojeno služné i vyšší.
Upozorniti třeba též na to, že při
poměrně značné rozdílnosti
v organisaci služby může srovnání
služného býti toliko přibližné
a že po případě není vůbec
ani možno provésti srovnání u všech
zvolených typů.
K tabulce jsou připojeny:
a) vysvětlivky, jimiž má býti znázorněno
hierarchické postavení srovnávaných
typů v příslušném platovém
systému ;
b) přehled středních kursů příslušných
valut za měsíc srpen 1925,
c) přehled indexů velkoobchodních cen v některých
státech v l. 1922-1925,
d) přehled vážených indexů potravinových
v některých státech v 1. 1918-1925.
Cílem platové úpravy musí býti,
aby vyrovnala a uvedla v soulad zájmy jak zaměstnance,
tak i zaměstnavatele. To platí o každé
platové opravě, zvýšenou však měrou
o platové úpravě státních zaměstnanců,
jimž povaha úkolů jím obstarávaných
a způsob založení a úpravy jich služebního
poměru i v demokratickém zřízení
státním ukládají zvláštní
povinnosti a určují zvláštní
postavení.
Zájem zaměstnavatele - státu a v něm
ztělesněného veřejného zájmu
se projevuje jednak jako zájem služby t. j. řádného
obstarávání příslušných
úkolů státu, jednak jako zájem státních
financí a národního hospodářství.
Z hořejšího vylíčeni nynějšího
stavu platové úpravy státních zaměstnanců
je patrno, že tento stav nevyhovuje ani zájmům
služebním ani zájmům zaměstnanců
a pro svou neracionelnost ani zájmům státních
financí a národního hospodářství.
Časový postup (automatický postup do platů
vyšší hodnostní třídy) a
s ním související časové povýšení,
stejně jako šablonovitý nárok na automatické
definitisování (stabilisování) a na
přeřadění do vyšší
skupiny platové přivodily stav, který ve
svých konečných účincích
jest s to ochromiti řádný chod správy
a zatížiti státní finance a tím
národní hospodářství měrou
neodpovídající hodnotě výroby
a finanční nosnosti státu. Tento vývoj
ohrozil by nejen stát v jeho existenci, nýbrž
i existenci zaměstnanců samotných. Vedle
časového postupu a povýšení,
automatického definitisování a přeřaďování
byla to dále nesystematická nouzová, opatření
vyvolaná válečnými a poválenými
poměry (systém rodinných a alimentačních
přídavků a různé specielní
úpravy omezené jen na určité kategorie),
která nevycházejíce z jednotného
hlediska posunula vzájemný poměr honorování
mezi jednotlivými kategoriemi a skupinami a dokonce i uvnitř
kategorií mezi jednotlivými zaměstnanci způsobem,
který naprosto není v zájmu služebním
a nemůže také asi samotné zaměstnance
nijak uspokojiti.
Obdobným způsobem, v některých směrech
intensivněji, v některých méně
intensivně, se vyvíjely poměry v sousedním
Rakousku, kde jako u nás byl převzat celý
předválečný systém rakouský
i se změnami, které nastaly během světové
války. V ostatních státech omezila se většinou
nouzová opatření z důvodů válečných
a poválečných na zvyšováni platů
hlavně drahotními a alimentačními
přídavky. Všeobecnou snahou všech státu
jest, aby opětně byl zaveden pořádek
do platově úpravy státních zaměstnanců,
pokud to konsolidace hospodářských a politických
poměrů připouští. Všude
jest patrna snaha - také v Rakousku, kde systém
automatiky se velmi silně uplatnil - omeziti stav zaměstnanců
na míru nezbytně nutnou a udržeti jej na této
výši řádnou systemisací a přijímáním
i povyšováním zaměstnanců jen
na volná systemisovaná místa. Jde tu tudy
vlastně o návrat k původnímu stavu,
který jedině jest v souhlasu se zásadami
řádného hospodaření.
Není proto ani u nás jiné cesty pro úpravu
nežli této. Při tom však je nutno vhodným
způsobem dbáti toho, aby nepříznivá
důsledky strohého provádění
tohoto principu nezavedly systém tam, kam dospěl
vývoj v bývalém Rakousku právě
proto, že princip volných systemisovaných míst
neposkytoval zaměstnancům možnosti, aby jejich
služební příjmy se dostatečnou
měrou zvyšovaly, i když jim bez vlastní
viny nebylo možno dosíci zlepšeni příjmu
povýšením. Spočívá tudíž
jádro celého problému v účelné
kombinaci principu přijímání a povyšování
na volná systemisovaná místa a principu automatického
zvyšování platu.
Z toho, co bylo řečeno, podávají se
zásady pro úpravu platovou, jež mono shrnouti
v krátkosti asi takto:
I. S hlediska zájmu služby se doporučuje:
1. odstraniti přijímání a povyšování
zaměstnanců bez volných systemisovaných
míst, odloučiti časový postup od povýšení,
zároveň však vedle toho umožniti zaměstnanci
platový postup úměrný jeho výkonu,
i když nedosáhne místa systemisovaného
ve vyšší platové stupnici. Při
tom bylo by zaměstnanci, který vůbec nebyl
povýšen, zabezpečiti, jestliže vyhovuje
služebně, přibližně tytéž
požitky, kterých dosahuje nyní časovým
postupem a zaměstnanci povýšenému na
místo význačnější vyší
služební příjem, než jakého
dosahuje dnes časovým postupem. Není žádného
důvodu, aby také u míst nejméně
důležitých, obtížných a
odpovědných a proto systemisovaných v té
které kategorii v nejnižší platové
stupnici nastalo zvýšení požitků
proti nynějšímu stavu, poněvadž
prakticky pouze úředník podprůměrný
není během své služební doby
ani jednou povýšen a nedosáhne tedy místa
význačnějšího. Automatický
postup jako základ platového systému možno
ponechati pouze u těch skupin zaměstnanců,
u nichž výkon služební se v podstatě
nemění (služba školská);
2. honorovati zaměstnance podle významu, odpovědnosti
a obtížnosti místa, které zastává.
Zaměstnanec, který zastává místo
důležitější, obtížnější
a odpovědnější, může právem
požadovati, aby byl honorován lépe, než
zaměstnanec se stejnou služební dobou, avšak
na místě méně významném.
Ale také zájem státu vyžaduje, aby zaměstnanci
na místech důležitých byli lépe
honorováni, poněvadž jest tím dán
jednak popud pro síly schopnější, aby
samy se snažily dosáhnouti takových mást,
jednak jest okolnost, že určité místo
jest lépe honorováno, pro zaměstnance, jenž
místo to zastává, vzpruhou k usilovnější
činnosti právě tak, jako naopak podlamuje
snaživost zaměstnancovu, dostává-li
na místě důležitějším,
obtížnějším a odpovědnějším
tentýž anebo dokonce menší plat než
zaměstnanec, konající službu na místě
méně důležitém, obtížném
a odpovědném.
Protože správné provedení této
zásady cení vzhledem k složitosti a nepřehlednosti
ústrojí státní správy jednoduchým
úkolem, jest nutno, aby zásada správného
ocenění a honorování míst mohla
býti účelně a spravedlivě uplatněna,
doplniti individuelní (specielní) ocenění
míst určitými schematickými měřítky
pro ocenění služebních výkonů,
spojených s místy, o jichž honorování
jde.
V tomto směru přichází v úvahu
jako kriterion podmínka předepsaného předběžného
vzdělání, které jest spolehlivým
znakem pro roztřídění zaměstnanců
na určité třídy (skupiny), jež
tvoří schematický základ pro platové
rozvrstvení státních zaměstnanců.
Požadované předběžné vzdělání
zajisté má býti, úměrné
významu příslušné služby,
pro kterou se předpisuje, nutno však dbáti
toho, aby z ohledu na platové výhody nebylo pro
určité služby požadováno předběžné
vzdělání vyšší, než
jakého skutečně jest zapotřebí.
Dalším prostředkem, jímž se může
projeviti provedení zásady správného
ocenění a honorování míst,
jest systemisace služebních míst. Při
systemisaci služebních míst třeba přihlížeti
ke skupinám konstruovaným podle předepsaného
předběžného vzdělání
a uvnitř skupin a kategorií pak k významu,
důležitosti a obtížnosti jednotlivých
míst. Zde ovšem schematičnost ustoupí
konkrétnímu (specielnímu) oceňování
a vzájemnému porovnávání jednotlivých
služebních výkonů, pro něž
se místa podle povahy a důležitosti systemisují.
Aby bylo docíleno náležitého odstupňování
základního platu pro služební místa
podle jejich významu, možno postupovati buď tak,
že by ve společné platové stupnici byla
jednotlivá služební místa zařaděna
do různých platových stupňů,
resp. základní platy s nimi spojené začínaly
různými platovými stupni, nebo že by
bylo stanoveno více samostatných platových
stupnic s odlišným počátečním
platem, do nichž byla by zařazena jednotlivá
služební místa. Eventualita prvá měla
by však tu vadu, že také zaměstnanec,
jemuž nebylo propůjčeno místo vyšší,
tedy jenž nepovýšII. dosáhl by v rámci
této společné platové stupnice - třebaže
později - týchž příjmů,
které by měl zaměstnanec povýšený
a že by tohoto časem eventuelně platově
dostihl. Z toho důvodu se doporučuje zříditi
několik platových stupnic, do kterých bylá
by zařaděna jednotlivá, služebního
místa podle svého významu. Při tom
bylo by zaměstnanci zaručiti výhodnější
platový postup jednal - v určitých mezích
- vydatnějším odstupem mezi jednotlivými
stupni vyšší stupnice, jednak výší
konečného platu.
Pokud jde o počet stupnic, doporučovalo by se jejich
počet proti nynějšímu počtu hodnostních
tříd zmenšiti. Rozšířením
časového postupu a propočtením služební
doby byly zmenšeny rozdíly mezi úředníky
nejnižších hodnostních tříd
a není zde zejména namnoze valného rozdílu
co do hodnoty úkonů těmito úředníky
vykonávaných. Lze proto při rozvrstvení
služebnách míst podle jejich hodnoty a významu
vystačiti s menším počtem platových
stupnic.
Konečně bylo by ještě odstraniti vše,
co by správné provedení zásady úměrného
honorovaní podle výkonu a předběžného
vzdělání ztěžovalo neb znemožňovalo
jsou to především
a) nesrovnalosti, které vznikly v rámci nynějšího
platového systému nesprávným nebo
nerovnoměrným hodnocením služebních
úkonů. Tu měla býti umožněna
náprava jal tam, kde dosud různé kategorie
byly zařaděny do téže platové
skupiny, ačkoliv se důležitost a obtížnost
jejich výkonů podstatně liší,
tak i tam, kde naopak tytéž úkony byly různě
honorovány jen proto, že byly vykonávány
zaměstnanci různých kategorií,
b) systém alimentačních a drahotních
přídavků, který vedl k zjevům
s hlediska služebního naprosto zvráceným,
jako jest případ, že plat přednosty
úřadu v VIII. hodn. tř. je menší
nežli plat zřízence téhož úřadu
se služební dobou jen o tři roky delší,
o čemž zejména tabulky III. a IV. poskytují
dostatečný obraz. Alimentační a drahotní
přídavky i po úpravě provedené
zákonem č. 394/1922 Sb. z. a n. tvoří
zejména v nižších hodnost. třídách
a u zřízenců a ve vyšších
rodinných třídách nepoměrně
velikou část celkových požitků.
Tak u zřízenců s počátečním
platem ve IV. rod. třídě (ženatý
s dvěma dětmi) 60%, v VIII. rod. třídě
(ženatý se šesti dětmi) 69%, u zřízenců
s konečným platem ve IV. rod. třídě
36%, v VIII. rod, třídě 48%, u úředníků
s platem XI. hodnostní třídy 1. st. ve IV.
rod. třídě 57%, v VIII. rod. třídě
69%, s platy VII. hod. tř. st. ve IV. rod. třídě
44%, v VIII. rod. tř. 55%, s platy IV. hod. tř.
1. st. ve IV. rod. třídě 21% a v VIII. rod.
třídě 32% celkových požitků.
Bylo by tedy podle možnosti tento systém omeziti,
avšak tak, aby nenastalo snížení celkových
příjmů proti požitkům dosavadním.
Kdyby mohly býti nynější platy zvýšeny
v témž poměru, v jakém se zhoršily
drahotní poměry, mohly by zásadně
příspěvky alimentační odpadnouti.
Není-li však možno z důvodů dole
sub II. uvedených zvýšiti platy ve stejném
poměru, jest nutno zachovati alimentační
princip alespoň z části, omeziti jej však
tam, kde celkový služební příjem
s náležitým zřetelem na způsob
honorování zastávané funkce, zvláštního
alimentačního přídavku nevyžaduje.
Za účelem lepšího výcviku dorostu
třeba dobu čekatelskou vhodně prodloužiti,
při tom ovšem bylo by čekatele přiměřeně
honorovati.
Nynější lhůty čekatelské
nepostačily naprosto k náležitému výcviku
dorostu. Jejich zkrocení nastalo pouze proto, aby docíleno
bylo lepšího honorováni zaměstnanců
na počátku jejich služební dráhy.
Fakticky trvá namnoze poměr čekatelský
déle, až do složení odborné zkoušky,
a nastává potom teprve jmenování se
zpětnou platností, aniž by toto jmenování
mělo pro praeterito vliv na výši služebních
příjmů. Bude proto s hlediska služebního
zájmu účelnějším stanoviti
přiměřeně delší dobu čekatelskou,
při tom však honorovati čekatele tak, jak odpovídá,
jejich služebním výkonům. I v dosavadní
nejnižší úřednické skupině
bude nutno zavésti lhůtu čekatelskou, ač
tam dnes z největší části fakticky
neexistovala. Původním důvodem toho byla
okolnost, že skupina E se doplňovala z řad
déle sloužících poddůstojníků,
a byly to zájmy vojenské správy, jež
podmiňovaly ustanovení certifikatistů úředníky
bez jakékoli služby přípravné.
Za daných poměrů nebylo by však odůvodněno,
aby právě v této kategorii bylo upuštěno
od služby přípravné. Není zajisté
správným, má-li úředník
skupiny E, D i C, jak tomu dnes jest, po prvních 11 let
služby stejný postup, úředník
skupiny E dokonce postup lepší, poněvadž
obdrží hned na počátku služby požitky
XI. hodnostní třídy, kdežto úředník
skupiny D a C požitky čekatelské. Úředníci
skupiny E a D mají stejný postup po celých
20 let služby, úředník skupiny C předstihuje
úředníka skupiny E v této době
pouze o 3 leta.
Zaměstnance zařaděné do hodnostních
tříd bylo by do nového platového systému
převésti tak, aby byly odstraněny nebo alespoň
obmezeny nepříznivé následky časového
postupu, jevící se v tom, že zaměstnanci
byli povýšeni do vyšších hodnostních
tříd, neodpovídajících jejich
výkonům jen proto, že dosáhli již
časovým postupem požitků těchto
hodnostních tříd.
II. S hlediska státních financí a národního
hospodářství jsou při vybudování
nového systému nejdůležitější
tyto dva momenty: 1. aby byl stanoven a nepřekročen
počet sII. nutných nezbytně k obstarávána
úkolů státu a aby byla provedena účelná
systemisace příslušných služebních
míst, 2. aby honorování sil bylo upraveno
nejen se zřetelem na zaměstnance a zájmy
služební, nýbrž i se zřetelem na
finance státu a nutný účinek úpravy
na národní hospodářství.
Prvá otázka se řeší v zásadách
svrchu uvedených, které vycházejí
z požadavku, aby stav zaměstnanců odpovídal
přesně normální potřebě
sII. aby počet těchto sil nebyl překročován
přijímáním nových sil bez volných
systemisovaných míst a aby také povyšování
zaměstnanců, u kterých jsou systemisována
místa v různých platových stupnicích,
se dálo jedině na volná systemisovaná
služební místa. Přirozeně není
možno zároveň s úpravou platovou provésti
normalisaci a systemisaci míst tak, jak to ustanovuje zákon
o úsporných opatřeních ve veřejné
správě, nýbrž bude nutno obmeziti se
na prozatímní opatření a definitivní
normalisaci a systemisaci odložiti až do doby, kdy bude
rozhodnuta otázka definitivní konstrukce příští
organisace správních úřadů
a budou provedena veškerá úsporná opatření,
jichž uskutečnění bude možné,
aniž by tím bylo ohroženo řádné
obstarávání nezbytných úkolů
státu.
Pokud jde o druhou otázku, vyhovuje se nutnému zřeteli
na potřeby zaměstnanců a zájmy služební
podle svrchu uvedených zásad potud, že při
stanovení platových schemat se přihlíží
jednak k předválečnému honorování
těchto zaměstnanců a k znehodnocení
peněz, jednak k významu, obtížnosti
a odpovědnosti místa zaměstnancem zastávaného.
Hranice, až do které může jíti
zhodnocení předválečných platů
(valorisace platů), jest však vymezena finančními
prostředky, které stát v rámci. státního
a národního hospodářství může
k tomu účelu poskytnouti, aniž by ohrozil ukojení
jiných stejně nezbytných potřeb státu
a podmínky příznivého vývoje
národního hospodářství. Stát
nemůže své příjmy zvyšovati
bez náležitého ohledu na stav a podmínky
vývoje národního hospodářství.
Tímto zřetelem musí se stát říditi
především při určování
úkolů, jichž provádění
na se béře, stejně však i při
způsobu provádění těch úkolů,
jichž splnění jako státní nezbytnost
si vytkl. Tkví tedy mez důchodů státních
a jiných veřejných zaměstnanců
stejně jako hranice důchodů soukromých
zaměstnanců i všech ostatních důchodů
(prvotních, odvozených a kollektivistických)
v nosnosti národního hospodářství,
která se řídí hodnotou produkce. Při
konkrétním řešení problému,
jak stanoviti důchody státních zaměstnanců,
dluž no ovšem počítati s danými
poměry a voliti způsob, který nejlépe,
vyhovuje těmto poměrům.
Pokud naše měna nebyla stabilisována, pokud
nebylo jisto, jaký vývoj do budoucna bude míti
naše měnová politika, bylo nutno přizpůsobovati
čas od času platy státních zaměstnanců
změnám ve drahotních poměrech, a to
ve formě různých přídavků
a příplatků, zejména, drahotních.
To mělo v zápětí, že příplatky
ty byly považovány za přechodný zjev
odpovídající přechodným drahotním
poměrům a tvořily v rozpočtu součástku
mimořádných výdajů státních.
Následkem toho byl rozpočet náš ve své
vnitřní struktuře úplně zkreslen,
poněvadž byly uměle rozmnožovány
touto cestou výdaje mimořádné a uměle
snižovány výdaje řádné,
k nimž beze sporu náleží všechny
jednotlivé součástky platů státních
zaměstnanců, a u srovnání s řádnými
a mimořádnými příjmy se jevil
nepoměr.
Ani rozpočet ani složení státních
výdajů a příjmů nemohlo býti
považováno za poměrně definitivní,
pokud nebyla naše měna trvale a právně
stabilisována. To se stalo zákonem o zřízení
cedulové banky z minulého roku, kterýžto
zákon dojde nyní zřízením cedulové
banky i formálně svého uskutečnění.
Je trvale rozhodnuto a tom, že setrváme při
dnešní peněžní jednotce a právně
jest vyloučená každá tendence deflační
a inflační. Leč stabilita měny se
nedá jen oddekretovati, poněvadž jest třeba
splniti též všechny podmínky hospodářské
a finanční stabilitu tuto zaručující.
K tomu nenáleží jen rovnováha ve veřejných
financích, poněvadž deficity neuhraditelné
řádným úvěrem jsou nebezpečím
inflace úvěrové a tudíž nebezpečím
pro měnu. Je třeba, aby i definitivní stav
našeho rozpočtu byl upraven podle stavu měny
co do příjmu a výdajů, ale hlavně
podle únosnosti. obyvatelstva, poněvadž vedle
finančního předpokladu jest předpoklad
hospodářské rovnováhy prvním
požadavkem. stability měnové.
Berní reforma, zavedení stabilisačních
bilancí atd., jsou různé články
směřující k jednomu a témuž
cíli.
Stejně je třeba, aby v rámci těchto
opatření byly též stabilisovány
a definitivně upraveny poměry veřejných
zaměstnanců. Tíseň veřejných
financí působila v přechodné době
k tomu, že nebyla možna přidávati všem
kategoriím podle mírového základu
a podle poměrů cenových. Nebylo však
též možno ponechávati všechny kategorie
pod hladinou cenovou stejně hluboko, poněvadž
bychom byli dospěli u kategorií nejnižších
hluboko pod existenční minimum. Zůstávalo-li
existenční minimum mezí, pod níž
při úpravě platů nebylo možno
jíti, vyplynul z toho důsledek, že se nižším
kategoriím přidávalo nepoměrně
více nežli kategoriím vyšším,
z čehož vyplývala tendence k nivelisaci platů.
Jen obměnou myšlénky potřeby bylo zdůrazňování
rodinných poměrů a přizpůsobování
platů k těmto poměrům podle rodinných
kategorií.
Jestliže se nyní definitivně upravuje rozpočet.podle
měny a taktéž i platový systém,
jest nasnadě otázka, podle které hladiny
se mají platy veřejných zaměstnanců
upraviti. Na první pohled zdá se samozřejmým,
že to má býti hladina cenová., která
měřena cenou životní míry, jest
v průměru asi devateronásobná. Leč
při bedlivějším rozboru se ukazuje koeficient
cenový jako nemožný a přesahující
únosnost obyvatelstva, proto i nespravedlivý. Hodnota
našich peněz měřena zlatem či
poměrem k zlatým měnám, ukazuje koeficient
poklesu asi 6 1/2 a zdá se, že tomuto koeficientu
přibližně odpovídá i průměrný
vzestup důchodů veškerého obyvatelstva.
Lze předpokládati, že průměrný
vzestup peněžních důchodů byl
okrouhle asi sedmeronásobný. Rozdíl mezi
koeficientem měnovým a důchodovým
na straně jedné a koeficientem cenovým na
straně druhé (7:9) jest udavatelem poválečné
drahoty, která nespočívá jen v absolutních
cenách o sobě, nýbrž v poměrem
cen životní míry k průměrnému
vzestupu důchodu. Kdybychom měli devateronásobné
ceny a devateronásobné důchody, nebylo by
drahoty skutečné, drahota by byla jen optickou.
Rozdíl mezi dnešní hladinou důchodovou
a hladinou cenovou jako udavatelem drahoty vyplývá
ze zmenšené produktivity národního hospodářství
po válce oproti poměrům mírovým
a jest způsobeno všemi složkami tvořícími
národní produkt, složkami osobními i
věcnými, jejichž další rozbor nespadá
do rámce tohoto odůvodnění.
Chceme-li měřiti únosnost obyvatelstva pro
veřejná břemena, nesmíme se proto
říditi indexem cenovým, nýbrž
indexem důchodovým. Lze tedy z druhé strany
právem říci, že v průměru
by měli veřejní zaměstnanci nárok,
aby jich požitky byly přizpůsobeny průměrným
důchodům obyvatelstva, tedy zkrátka koeficientu
měnovému. Z toho vyplývá odpověď
na otázku, která též byla položena,
nejsme-li tak bohatí, abychom upravili požitky všem
svým zaměstnancům podle cenového indexu.
Avšak tohoto principu je možno použíti jen
pro střední blok státních zaměstnanců,
tedy pro úřednictvo s vyloučením úředníků
nejvyšších na straně jedné a zřízenců
a nejmenších úředníků
na straně druhé. U kategorií nejnižších
bychom arci i dnes při valutárním koeficientu,
jenž zůstává pod koeficientem cenovým,
narazili na existenční minimum a proto je nutno,
aby u kategorií nejnižších byly proti
předválečné relaci platy definitivně
upraveny podle indexu cenového. Naproti tomu nezbývá,
než obmeziti kategorie nejvyšší i pod koeficient
valutární v zájmu kategorií nejnižších,
mají-li celkové náklady na požitky státních
zaměstnanců zůstati v rámci, který
připouští definitivní rozpočet
přizpůsobený poměrům valutárním,
průměrným důchodům obyvatelstva
a jeho únosnosti a produktivitě našeho národního
hospodářství.
Lze očekávati, že vývoj produktivity,
národního hospodářství povede
povlovně ke sblížení naší
hladiny cenové a hladiny důchodové, tudy
k odčinění skutečné drahoty,
což bude znamenati, že se i dále zhodnotí
požitky veřejných zaměstnanců,
zejména v kategoriích nejnižších.
Měl by tedy takto vybudovaný platový systém
také silný sociální rázy který
se mu vštěpuje na trvalo, takže přestal
by býti přechodným poválečným
zjevem.
III. Pokud jde o zájmy zaměstnanců, bylo
by vedle některých ze zásad již sub
I. uvedených, míti na zřeteli určité
potřeby, jichž splnění ovšem může
se státi jen v souhlasu se zájmy služby a zájmem
státních financí a národního
hospodářství, a to:
1. Honorováni zaměstnanců bylo by upraviti
tak, aby zaměstnanec bez starosti o hmotnou existenci svou
a své rodiny mohl se věnovati plně službě
a svým povinnostem. Tu jde především
o otázku poměru důchodů zaměstnance
k indexu cenovému (valorisaci důchodů). V
tom směru nutno poukázati na vývody sub II.
a sub. I., bol 2., obsažené.
2. Honorování jednotlivých skupin zaměstnanců
a odstupňování uvnitř skupin bylo
by upraviti tak, aby nebylo podstatného důvodu k
vzájemnému porovnávání a z
toho prýštící nespokojenosti.
3. Doporučovalo by se, aby mezi jednotlivými stupni
téže stupnice byl značnější
odstup, poněvadž jest s hlediska hospodářského
výhodnější, dostane-li se zaměstnanci
značnějšího zvýšení
platu třeba řidčeji než častějšího
zvýšení o obnosy, které pro normální
hospodaření nemají téměř
významu.