Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ženatý s 3 dítky má dalších 10% základního důchodu, 240 Kč, čili celkem ročně 6720 Kč. Ženatý se čtyřmi dítkami dalších 10% základního důchodu - 240 Kč - čili ročně celkem 6960 Kč. Ženatý s 5 dítkami dalších 10% základního důchodu - 240 Kč - čili ročně celkem 7200 Kč, a za každé další dítko je základní důchod zvýšen o 10%.

Vypadá tudíž na svobodného válečného slepce denně 16.66 Kč. Na ženatého s jedním dítkem denně 17.33 Kč, na jednu osobu tudíž 5.77 Kč denně. Na ženatého s 2 dítkami denně 18 Kč, na jednu osobu a den tedy 4,50 Kč. Na ženatého se 3 dítkami denně 18,66 Kč, na jednu osobu a den tedy 3.73 hal. Na ženatého se 4 dítkami denně 19.33 Kč, na jednu osobu a den 3.22 Kč.

Na ženatého s 5 dítkami denně 20 Kč, na jednu osobu a den tedy 2.85 Kč.

Na dítko se přiznává 2 Kč měsíčně, čili 66 hal. denně. Za to se může koupiti 1/3 litru mléka nebo 2 1/2 housky denně. Na psa ministerstvo nár. obrany přiznává 72 Kč měsíčně, čili 2.33 Kč denně. Z těchto naprosto nedostatečných důchodů musí si slepec platiti nájemné za byt, koupiti pro rodinu šatstvo, v zimě otápěti místnosti - a letos byla pořádná zima, jak všichni víte - a pod. Je-li někdo v rodině nemocen, nemá nároku na léčení na útraty státu a musí tyto výdaje platiti ze svých nedostatečných, ubohých, skrovných příjmů.

Je pravda, že ministerstvo soc. péče a jednotlivé zemské úřady poskytují mimořádné podpory v nouzi nezaopatřeným válečným slepcům. Avšak jak tyto podpory vypadají? Slepec musí předem o ni písemně žádati prostřednictvím zemských úřadů pro péči o válečné poškozence toho kterého kraje, zemský úřad pak pošle takovou žádost k vyšetření prostřednictvím podřízené okresní úřadovny, která se zase obrátí na četnickou stanici, na obecní úřad i jiné úřady - vždyť znáte tu těžkopádnou naši administrativu, takže vyřízení takové žádosti trvá někdy až půl roku, ne-li déle a dostane-li slepec pak těch 300 Kč, neví, kterou díru by s takovou podporou dříve ucpal.

Proč se musí také každá žádost zvláště šetřiti uvedenými úřady, neví v některých případech ani sám úředník, který provádí vyřízení dotyčné žádosti. Odvolá se přímo na výnos ministerstva soc. péče, ačkoliv předem ví, jak ten dotyčný je situován, a ve svém nitru pevně přesvědčen, že pomoci nutně a okamžitě potřebuje. Musí však kráčeti ve šlépějích byrokratických nařízení vyšších úřadů.

Důchody válečných slepců jsou podmíněné. Je mnoho případů, že slepec, který má trafičku, získá-li ve smyslu nynějšího §u 4 větší příjem o 100%, než jak by mu příslušel zákonitý důchod bez přídavku pro bezmocné, t. j. převýší-li válečný slepec-trafikant na př. r. 1928 hranici příjmovou o 100%, t. j. 7200 Kč, nemá již nároku na invalidní důchod r. 1929. Ale jelikož šetření se provádí vždy později, stává se, že slepec pobírá někdy i léta invalidní důchod, až při nahodilém šetření se zjistí, že mu důchod nepatří. (Posl. Vávra: Pak to chtějí zpátky!) Ano, pan posl. Vávra je velmi správně informován. Úřady to chtějí na těch chudých důchodcích třeba za 7 let zpátky. To bylo velmi správně řečeno.

Dostane ovšem nový výměr, kde je mu oznámeno, že má přebrán invalidní důchod o tolik a tolik tisíc a že se to buď vede prozatímně, jak se říká, v evidenci, anebo že se má zavázati tento přeplatek spláceti v měsíčních splátkách zemskému úřadu. Zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Praze vede většinou tyto přeplatky v evidenci, avšak zemské úřady pro péči o válečné poškozence v Brně, Bratislavě a Užhorodě je nemilosrdně vymáhají.

Jsou však přímo drastické případy. Na př. válečný slepec se musí vzdáti trafiky z různých důvodů, ač jeho příjem činil v uplynulém roce, kdy trafiku vedl, přes 7200 Kč ročně. Trafiky této se na příklad vzdal koncem r. 1928, ale po celý rok 1929 nemá nároku na invalidní důchod a musí tudíž se svou rodinou přímo bídně živořiti. Taková zákonná ustanovení nejsou praktikována v žádném civilisovaném státě.

Výměr o zamítnutí důchodu dostane takový válečný slepec po důkladném šetření za 4 až 6 měsíců, pak teprve může žádati, aby mu byl výjimečně povolen invalidní důchod ve smyslu §u 5 zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922 o výjimečném přiznání invalidního důchodu. Tak tedy v nejlepším případě se dočká válečný slepec, který měl větší příjem z trafiky než 7200 Kč ročně, za 9 až 10 měsíců invalidního důchodu 3600 Kč ročně, čili 300 Kč měsíčně. Zvýšeného invalidního důchodu pro bezmocné se mu nedostane ihned - tam ti chudáci nahoře (ukazuje na galerii), kteří sem přišli v zastoupení půl sedma sta slepců, to vědí nýbrž musí o něj zvláště žádati a opět v důsledku naší byrokratické administrativy čeká měsíce, až jeho žádost jest buď zamítnuta, anebo blahovolně je mu přiznáno zvýšení až nejvýše 2400 Kč ročně.

A teď dovolte, abych přednesl, jaké je zaopatření válečných slepců ve státech jiných. V Polsku základní nepodmíněný důchod válečného slepce - opakuji nepodmíněný, ne jako u nás - činí polských zlotých 1781, to jest 6832 Kč. K tomu příplatek na ošetřovatele jen pro bezmocné slepce činí jednu čtvrtinu základního důchodu, to jest 445 polských zlotých čili 1708 Kč. Ženatý s jedním dítkem má roční příplatek 650 polských zlotých čili 2457 Kč. Ženatý s dvěma dětmi má příplatek 820 polských zlotých čili 3199 Kč. Ženatý se 4 a více dětmi má roční příplatek 1170 polských zlotých čili 4422 Kč. To všechno, co zde shrnuji, je pro jednoho slepce.

Zaopatření válečných slepců v Maďarsku: Poddůstojníci mají ročně 1440 pengö, to jest 8480 Kč. Příplatek na dítě ročně 72 pengö, to jest 423 Kč. Tento příplatek se vyplácí do 16 let. Válečný slepec ze stavu mužstva má ročně 960 pengö, to jest 5644 Kč a příplatek na každé dítě do 16 let 48 pengö ročně, to jest 282 Kč. K tomuto důchodu dostávají bezmocní a stále na cizí pomoc odkázání váleční slepci tak zvaný ošetřovací příplatek ve výši invalidního důchodu, to jest nových 8480 Kč poddůstojníci a 5664 Kč mužstvo.

Zaopatření válečných slepců v Rakousku: Válečný slepec, bez rozdílu, zda jest důstojníkem anebo ze stavu mužstva, pobírá ročně 6972 šilinky, to jest asi 19.000 Kč ročně. Příplatek na každé nezaopatřené dítě až do 18 let činí 151.20 šilinků, t. j. 725 Kč. Důchody tyto jsou - opakuji - nepodmíněny a podle zákona má každý slepec na ně právo, i když je zaopatřen trafikou nebo jinou živností; to je vedlejší, důchody ty jsou nepodmíněny.

Zaopatření válečných slepců v Bulharsku: Důchod válečného slepce z řad mužstva činí ročně 24.000 lvů, to jest Kč 7.778, z řad poddůstojníků 50.700 lvů čili Kč 12.385 91. Vláda bulharská přislíbila zvýšení a bývala by je docela určitě provedla, ale pro značné jiné platy a stálá neštěstí v kraji nemůže důchody prozatím zvýšiti. Však víte, velectění pánové a dámy, jak Bulharsko v posledních letech bylo postiženo těžce živelními a jinými pohromami.

Zaopatření válečných slepců v Německu, státu poraženém: Svobodný válečný slepec, bydlící na venkově - a prosím, to nejsou požitky roční, nýbrž měsíční - má důchod Mk 67,26, t. j. Kč 541,87, ošetřovací přídavek k tomu Mk 100 -, t. j. Kč 805,65, polovice renty doplňkové Mk 21 -, t. j. Kč 169,18, stravné pro psa-vůdce měsíčně Mk 15 -, t. j. Kč 120,84; celkem má svobodný válečný slepec na venkově v Německu měsíčně Kč 1.637,54.

Neženatý, několika neduhy trpící má měsíční důchod Mk 130,39, t. j. Kč 1.050,48, ošetřovací přídavek měsíčně Mk 125 -, t. j. Kč 1.007,05, k tomu ještě renta doplňková Mk 42 -, t. j. Kč 338,37, stravné pro psa Mk 20 -, t. j. Kč 161,13; celkem měsíčně v našich penězích Kč 2.557,03.

Německý válečný invalida ženatý s dvěma dětmi: měsíční přídavek na ženu a dvě děti 50% plné renty s místním přídavkem Mk 65,20, t. j. Kč 495,28, pak zvýšení renty doplňkové Mk 18 -, t. j. Kč 145,01, k tomu požitky, které jsem uvedl již před tím, t. j. Kč 2.557,03; celkem měsíčně Kč 3.197,32.

Všechny tyto důchody jsou měsíční - opakuji měsíční a ne roční.

Zaopatření válečných slepců ve Francii: Válečný slepec ve Francii má ročně 19.700 fr. t. j. 25.649 Kč ročně, na každé dítě do 18 let příplatek ročně 1028 fr, t. j. Kč 1368, přídavek pro tuberkulosní válečné slepce ročně 7.000 fr, t. j. 9.247 Kč; a je-li válečný slepec mimo oslepení postižen ztrátou některého údu, roční zvláštní přídavek až 11.900 fr, t. j. 15.708 Kč. Spočítejte si ty důchody francouzské a porovnejte je s našimi důchody! K tomu ještě nutno přiznati šlechetné, krásné a velké Francii, že spravedlivě stejné renty vyplácí nejenom synům svým a příslušníkům své armády ze světové války, nýbrž i slepcům z Elsaska, kteří ve válce se zbraní v ruce v německé armádě šli proti Francii.

Zaopatření válečných slepců v Americe, Anglii, Belgii a v jiných státech ve válce zúčastněných je velmi dobré a uvedeno číslicemi musilo by se zdáti vládní majoritě i s veleváženým panem ministrem soc. péče zde přítomným přímo pouhým snem.

Úbytek důchodů se ustálil v poslední době a může činiti asi 20.000 důchodců, to jest asi 1/10 až 1/15 celkového počtu důchodců. Uspoří-li ministerstvo soc. péče za daných předpokladů jen 5% preliminované potřeby prostředků k výplatě důchodů válečných poškozenců (tit. 4, § 2, výdaje, řádná pol. 1 a 2 v celkové výši 315,788.574 Kč), činiti bude tato úspora asi 15 mil. Kč ročně. Při výpočtu shora uvedeném nebyly vzaty v úvahu úspory na značné položce výdajů mimořádných.

Na řádnou úpravu důchodů válečných slepců není třeba hledati úhrady, jelikož tato se jeví každým rokem na řádné položce ministerstva soc. péče následkem úbytku důchodců. A úbytek důchodců, zvláště mezi válečnými slepci, je přímo strašný. Račte popatřiti, velectění pánové a dámy, téměř každé druhé číslo časopisu "Válečný slepec" (ukazuje časopis) přináší, jak zde vidíte, na přední straně tohoto časopisu vesměs takovéto bolestné a truchlivé zprávy o úmrtích slepců, ne snad jednoho, nýbrž skoro vždycky několika najednou. Zde jich vidíte 5 (ukazuje časopis) a zde máte opět oznámení o úmrtí slepců. Z těchto srdcervoucích oznámení vidíte, jak to vypadá. Tito slepci zemřeli s kletbami proti válce na rtech, která je připravila o zrak a o zdraví. Umírajíce neklnuli však své milované, drahé republice, poněvadž při své inteligenci věděli, že vlast za nic nemůže, tím méně za to, že za dnešního režimu, který se musí zhroutiti dříve nebo později, že za této nešťastné éry protilidově vládnoucích stran je často skutečně - opravdově řečeno - lépe postaráno o brav a skot nežli o lidi. Tito umírající slepci dobře chápali, že to není vina státu, nýbrž těch činitelů, kteří jsou dnes u vládní moci a u kterých, soudě podle toho, jak se k slepcům a jich oprávněným požadavkům chovají, nejsou tito ubožáci plnoprávnými občany tohoto státu, nýbrž asi ničím, a jsou-li něčím, tedy jen snad nemilou přítěží, balastem. Kdo ví, neříkají-li jim také, nemohou-li veřejně, tedy po straně a mezi sebou, parasiti. Tito slepci již téměř v agonii, pozvolna umírající a zakončující svoji strastiplnou pout životem, v němž téměř plných 15 let měli skráně zdobené trnovou korunou, korunou hoře a utrpení, tito naši rodní bratři, z naší krve a z našeho masa, příslušníci našeho národa, občané této republiky, vedení tak dlouho na tu svou bolestnou Kalvarii a Golgotu, tito ubožáci před smrtí obraceli své smutné, utrpením strhané obličeje s očními důlky zraků zbavených ke svým nešťastným kamarádům, pokud je tito mohli navštíviti, ke svým matkám, sestrám, ženám i dětem. A společně s nimi se modlili, aby aspoň o zbylé živoucí slepce a jich rodiny, pokud tu ještě těch několik roků budou živořiti - vždyť umírají, jak vidíte, houfně - bylo poněkud lépe postaráno. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.)

Při této příležitosti musím poukázati na toto. Na slepecký sjezd, konaný 27. května v Typografické besedě, dostavili se zástupci všech politických stran bez výjimky, jak jsem již pravil v úvodu své řeči, a prohlásili, že jejich strany budou podporovati oprávněné požadavky slepců.

"Válečný slepec" - časopis, který pojednává o minulém sjezdu, konaném loni v Typografické besedě, kde rovněž tekly slzy a kde rovněž jsme mohli býti svědky velikého žalu, strádání a utrpení - přinesl nezkrácené a nefalšované referáty a posudky všech možných časopisů. Mezi jiným správně napsaly tehdy "Národní listy" - pravděpodobně tam měly sociálně cítícího referenta, který něco prodělal a kus bídy viděl a na svém vlastním těle pocítil - mohl bych dlouho citovati všecky ty časopisy, ale omezím se jenom na nejnutnější - "Národní listy" tedy píší: "Osud válečných slepců. - Zmírněme jejich neštěstí! Jubilejní rok, do něhož vstoupila naše republika, je rokem vzpomínek, vzpomínek radostných, neboť se obracejí k nejslavnějším chvílím našich nových dějin, k našemu vítěznému zápasu za osvobození. Není však naší povinností vzpomenouti při tom i těch, kteří v boji, námi nevyvolaném, ztratili životy, těch, kteří v oběť ukrutné válce přinesli své zdraví? K nejnešťastnějším z nich náležejí dojista váleční slepci."

A pokračují: "Utrpení oslepených vojínů. Na 700 oslepených vojínů se vrátilo po skončení války do svých domovů. Neviděli jásotu a vesele vlajících praporů, jimiž osvobozená vlast vítala bojovníky, nespatřili již těch, s nimiž před časem, odcházejíce na vojnu, se loučili. Radost zdravých, většinou mladých lidí se proměnila v bědný život mrzáků .... Jejich utrpení je veliké, hrozné. Jakou bolest cítí při své opuštěnosti, nemajíce kolem sebe nic, než tmu a snad soucitného člověka, který je provází, ošetřuje, předčítá. A neštěstí zvyšováno jest ještě vědomím, že mnohému z nich není ani tohoto života, plného strastí, dopřáno na dlouho, neboť pro slepce nesvítí slunečko, netěší se z krásné a zdravé přírody, v níž pohybovati se volně a často jim nedovoluje jejich slepota, oni odkázáni jsou z valné části tráviti dlouhé dny v samotě trudných příbytků. Není divu, že 80% válečných slepců hyne a pozvolna umírá tuberkulosou."

Dále píší "Národní listy": "Péče o válečné slepce. Částka, kterou ministerstvo soc. péče věnuje slepcům, je vskutku neveliká. Dnes dostává slepec měsíčně 200 Kč a s drahotním přídavkem nepřesahuje jeho důchod výše 300 Kč měsíčně. Že při tom dochází k řadě drastických případů tragiky, jest jen přirozeno. A tak aspoň těm, jímž podařilo se získati prodejny tabáku nebo třídní loterie, je dopřán život poněkud lepší, byť byl daleko vzdálen možnosti závidění."

"Váleční slepci z naší republiky" - pokračují "Národní listy" - "toho nevyhnutelně potřebují."

"Národní politika" píše o tom rovněž velmi krásně. "Venkov", časopis nejsilnější naší státotvorné strany, píše o válečných slepcích: "Ze schůze byly zaslány pozdravné telegramy panu presidentu republiky a ministerskému předsedovi Antonínu Švehlovi. Snahy Družiny oslepených vojínů zaslouží věru zájem a podporu vší naší veřejnosti, neboť tu jde o nejnešťastnější oběti světové války, jimž stát má povinnost zaopatřiti alespoň nejnutnější existenční prostředky."

"Reforma", časopis živnostenské strany, a všechny ostatní časopisy píší také tak. Srdcervoucí je přímo psaní "Prager Tagblattu" nemohu to všechno citovati.

A teď si představte a porovnejte psaní "Národních listů". Jsem dalek útoků proti nár.-demokratické straně, ale taková politika dvojí tváře musí se přibíti na pranýř v této slavné síni. Letos před několika dny píší "Národní listy", ačkoliv jejich zástupci viděli na slepeckém sjezdu všechnu tu bídu, všechno to neštěstí, všechnu tu úžasnou grandiosní tragedii, toto: "Stará se tudíž stát o oběti války svědomitě. To však nebude oposici vaditi, aby v debatě znovu neútočila."

Tak píší "Národní listy" a podle toho vypadají také průtahy a odklady úpravy poměrů válečných poškozenců; nejtěžším válečným poškozencům a slepcům nepřidává se dnes opětně naprosto nic.

Tak bych se ptal: Máte ještě trochu citu, máte svědomí, když je chcete nechati trpěti a strádati dál? Ach, já nerad na vás útočím a neútočím ani tak, jak by pánové z koaličních stran v plné míře dnes zasloužili. Konečně nikdo z nás není bez chyby. Stačí dobrá vůle, aby se ještě v posledním okamžiku vše napravilo, a proto vás prosím, slyšte, všechny vás prosím: Když jste to těm slepcům slíbili na těch sjezdech ve jménu svých klubů a svých stran, ustrňte se nad ubohými těžkými válečnými poškozenci, nade všemi a nad slepci zvláště! Učiníte-li aspoň nejnutnější nápravu a úpravu, vykonáte dobrý skutek, neboť tito lidé, pro které zde mluvím, nechtějí nic hříšného. Oni se drží velmi přísně přikázání božích: nežádají ani vola, jak praví modlitba, ani manželky svého bližního, ani což bližního jest, drží se přesně všech božích přikázání, opakuji, jsou chudí jako Ježíš Kristus, nechtí ani titulů, ani řádů, nikdo z nich nemá touhy po zbytkovém statku, nikoho neprovokují, a což hlavního jest, jen by rádi viděli svoje rodiny najedené a aspoň trochu oblečené. A jsou mezi nimi příslušníci všech stran. Já tu mluvím stejně za všechny, nepoliticky, nestranně, pouze hlasem a přímo krví jejich srdce, poněvadž je znám i jejich poměry a jsem skalopevně přesvědčen, že se pro ně při dobré vůli může přece něco učiniti. Měl jsem odvahu na sjezdě jim říci bez demagogie, bez nadsazování - jak vidím, jsou zde na galerii přítomni, a vědí, že mluvím pravdu -že nemohou dostati a také nedostanou všecko, co chtějí, ale že je možné jim pomoci. A ti lidé nezareptali, hlavou pokývli a souhlasili a jsou a budou spokojeni i vděčni za sebemenší pomoc, která se jim poskytne. Ale musí se ta dobrá vůle viděti.

Jestliže vy, kteří dnes máte většinu a tedy také možnost jim pomoci a s námi souhlasiti, tentokráte svá srdce zatvrdíte na úkor vsí lidskosti a spravedlnosti, spravedlnosti tak makavě samozřejmé, pak vám říkám, že takový nelidský čin bude určitě dalším velikým hřebem do vaší rakve, úderem mocným do vaší dočasné vládní moci. Pak již nebudou pro vás, bohužel, váleční poškozenci míti nic jiného než hlubokou a přímo fanatickou nenávist. Pak buďte ujištěni, že hozenou rukavici zvednou a že se zdvojeným úsilím budou všichni tito těžcí váleční poškozenci a slepci po boku všech lidí dobré vůle horečně pracovati ke změně nynějšího nespravedlivého vládního režimu a k nastolení vlády jiné, která také sice nebude moci dělati zázraků, jichž ostatně žádný, jen poněkud rozumný člověk, který zná poměry, pohybuje se delší čas ve veřejném životě a není demagog, nežádá a nebude žádati, ale která přece jen bude lidštější a sociálně spravedlivější!

Všem vám, kteří dnes rozhodujete o osudech tohoto státu a národa, připomínám znovu v závěru své řeči vaši povinnost: Proveďte úpravu aspoň poněkud spravedlivou a uspokojivou! Je to v zájmu dobré pověsti a důstojnosti této slavné sněmovny. Neučiníte-li tak, a to brzy, obávám se, že může nadejíti chvíle, že může přikvapiti okamžik, kdy otřásati se bude zákonodárná budova Národního shromáždění, chvíle, kdy chvěti se budou síně tohoto parlamentu. My si to nepřejeme a nežádáme toho, ale včasně varujeme. Chceme slyšeti v poslední chvíli pana ministra soc. péče. A i když pan ministr soc. péče je příslušníkem lidové strany a representantem veliké strany, druhé po agrární straně, osobně by mě těšilo - ať se o něm říká co chce a jak chce - kdyby on, tento syn Moravy, který rovněž již dávno a dávno organisoval křesťansko-sociální dělnictvo na širých moravských nivách, aby mělo lepší, podle jeho mínění, existenci a skývu chleba, skutečně opravdově a upřímně po dohodě s panem ministrem financí postaral se o zmírnění bědného života válečných slepců a těžkých poškozenců. Toto prohlášení z jeho úst by nás uspokojilo, kdybychom viděli, že se tak v brzké době stane, poněvadž pomoc je nutná. Rádi bychom slyšeli také prohlášení pana ministra financí dr Vlasáka, bude-li míti odvahu říci, že to nejde. Rádi bychom věděli, bude-li míti srdce a odvahu říci, že se pro těžké válečné poškozence něco udělati dá Chceme nejen slyšeti tato utěšlivá slova, nýbrž chceme - poněvadž všechny koaliční strany daly těmto slepcům a těžkým válečným poškozencům sliby - po pronesených slovech obou resortních pánů ministrů viděti v zápětí také činy, a na ty činy jsme věru velmi zvědavi. Proti osnově, jak ji navrhuje vládní majorita - a odpusťte mi to, nikdy jsem nebyl prudkým a vášnivým, co jsem zde čtyřikrát mluvil, ale dnes to musím říci tento nešťastný a neblahý zmetek, který trpěl velezradu celá léta, který plnými hrstmi rozdával státní majetek milcům, tato zrůdná stvůra, která se udržuje uměle při životě i přes to, že nemá za sebou pevné, spolehlivé většiny národa, jak ukázaly prosincové volby, proti osnově koaličních stran tak nespravedlivé, která přímo bije válečné poškozence a slepce ve tvář již tolik roků a letos opětně, proti tomu výrazu ukrutnosti a naprosté bezcitnosti, proti této osnově, která přes sliby několik roků trvající a stále dávané a opětované ponechává zase ubohé válečné poškozence ve velké bídě, pozvedám vášnivý protest a prohlašuji, že nár. socialističtí poslanci budou hlasovati proti jejímu přijetí s hněvem a rozhořčením, a že všemi prostředky, které nám skýtá zákon, jehož při našem spravedlivém boji neopustíme, budeme pracovati poctivě a s láskou ke zmírnění žalného osudu našich spoluobčanů válkou tak krutě postižených, a to tak dlouho, až ta jejich svatá pravda, jejíž heslo zde máme vyvěšeno, po všech strázních, bojích a nespravedlivých protivenstvích zvítězí. (Potlesk čsl. poslanců nár. socialistických.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dále má slovo paní posl. Kirpalová.

Posl. Kirpalová (německy): Slavná sněmovno! Opět jednou poblázněni a oklamáni - to jest první myšlenka, jež se člověku vnucuje při projednávání této předlohy. Váleční poškozenci věřili a doufali, že vládní strany přec konečně jednou předloží novelisaci zákona o válečných poškozencích. Místo toho předkládá se jen prodloužení nemorálního zákona bez stanovení lhůty. To znamená, že se novelisace odsunuje ke dni svatého Nikdy. Tímto způsobem myslí vládní strany, že se mohou zbaviti rozvinutí otázky válečných poškozenců. Prohlašujeme však dnes se vší rozhodností, že se jim to nepodaří; nedáme si ujíti nijakou příležitost a možnost, abychom nepoukázali na velikou nouzi, bídu a strašlivé ochuzení válečných poškozenců.

Pan zpravodaj kol. Hrdina pokusil se v úvodu své zprávy dokázati, že úmrtnost válečných invalidů nečiní více než 4, nejvýše 5%. Snad se dá pan kol. Hrdina několika číslicemi poučiti o jiném. Počet všech důchodců, počítaje v to vdovy, sirotky a předky, činil 31. prosince 1923 588.280, 31. prosince 1924 542.708, 31. prosince 1925 520.280, 31. prosince 1926 492.582, 31. prosince 1927 464.649 oprávněných důchodců. Podle toho činil úbytek, to jest ovšem nejen úmrtnost, nýbrž i úbytek následkem provdání vdov nebo dorůstání sirotků r. 1924 7,75%, r. 1925 4.2% a nyní počíná opět stoupati tedy opak toho, co se snažil prokázati pan kol. Hrdina - r. 1926 na 5.33% a r. 1927 na 5,66%. V témže smyslu, jako zde podával zprávu pan kol. Hrdina, psaly před nedávnem i "Lidové listy". I ony se pokoušely dokázati, že úmrtnost invalidů není příliš veliká, při nejmenším že není větší než úmrtnost všeobecná. List praví, že si opatřil u příležitosti mezinárodního kongresu válečných poškozenců, konaného 1., 2. a 3. března tohoto roku, informace od prvotřídního odborníka a tento odborník dokazuje, že úmrtnost činí 4, nejvýše 5%. V úvodu praví "Lidové listy", že se vedení válečných poškozenců zmocnili socialističtí demagogové, ne snad proto, aby válečným poškozencům pomohli, ne snad z lidskosti a z lásky k těmto obětem války, nýbrž z politických důvodů a aby mohli politicky štváti proti nynějšímu ministru sociální péče páteru Šrámkovi. Nevím, slavná sněmovno, je-li to politickým štvaním, řekne-li se pravda, označí-li se věci pravým jménem; nebo je snad politickým štvaním proti panu ministru Šrámkovi, je-li uveřejněna ve všech listech úřední zpráva, jež nebyla panem ministrem vyvrácena a která zní asi takto: "S úmyslu, aby do zákona o válečných invalidech, který má býti prodloužen, bylo pojato zlepšení, sešlo, poněvadž ministr soc. péče se postavil na odpor." Pánové a dámy, tato zpráva zasloužila, aby byla na všech rozích plakátována, aby byla vytištěna v počtu 464.649 letáků, tolik je důchodců, a aby tyto letáky byly rozeslány do bytů válečných poškozenců.

A nyní několik slov k dalším vývodům "Lidových listů", které se pokoušely dokázati, že výlohy na válečné poškozence, zejména v posledních letech stouply nebo jsou při nejmenším vyšší než v prvních letech trvání Československé republiky. Částečně to souhlasí. Jest pravdou, že v prvních letech byla vydání na válečné poškozence menší, avšak "Lidové listy" nepoukazují na příčiny toho. Víme, že v prvních letech se teprve dělaly přihlášky, že oběti války byly teprve volány k sociálně lékařským komisím, že pak teprve se konaly propočty a teprve v pozdějších letech se započalo s vyplácením důchodů. Přirozeně se tak výdaje zvýšily doplatky. Ale snad postačí porovnání dvou číslic k důkazu, že vy dání se v posledních letech neustále zmenšují. Výdaje na válečné poškozence činily r. 1924 911,427.550 Kč, r. 1929 podle posledního rozpočtu 482,568.422 Kč. Myslím, že jest každý komentář zbytečným. Toto porovnání ukázalo zcela jasný obrázek. Dále se snaží "Lidové listy" udělati z pana pátera Šrámka nejen dobrodince lidstva, nýbrž dobrodince válečných poškozenců nebo při nejmenším jedné části válečných poškozenců. Je známo, že loni byla snaha zastaviti vyplácení důchodů části válečných poškozenců, neboť se mělo za to, že možno docíliti úspor, přizná-li důchod jen těm válečným poškozencům, kteří jsou více než 33% invalidní, a je skutečností, že bylo také zemským úřadům nařízeno, aby sehnaly výpočty a statistiky; tyto výpočty a statistiky leží na zemských úřadech hotové, ale nepoužívá se jich, ne snad proto, že pan ministr Šrámek najednou objevil své dobré srdce a nechce ponechati asi 68.000 lidí beze všeho důchodu - nikoli, z docela jiného důvodu. Zamýšlelo se - a to bylo příčinou - dosíci tímto novým opatřením úspor a přes to sociálně působiti tím, že měly býti zvýšeny důchody invalidů více než v 33% práce neschopných. A ejhle, když byly propočty hotovy, ukázalo se, že daleko větší část válečných poškozenců jsou těžce poškození a že by tím státní pokladně nevzešlo zmenšení výdajů, nýbrž výdaj větší. Vidíte tedy, jak zní píseň o dobrém muži, tak vypadá dobré srdce pana ministra Šrámka. Aby se zachránila státní pokladna a výdaje se zmenšily a při nejmenším se nezvýšily (Výkřiky posl. Hackenberga.), nařídil pan ministr, aby se upustilo od tohoto opatření. Nechci ovšem říci, že to bylo důvodem jediným, proč mělo toto opatření býti provedeno. Při tom byl ještě skrytý úmysl, chtěli do pevně stmelených organisací válečných poškozenců, jak do české, tak do německé, vraziti klín, chtěli do organisací vnésti nespokojenost.