Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dále se tam praví (čte): "Pokoje pro nemocné mají místo pro 108 postelí. Denně však jsou obsazeny až 140 nemocnými. Jak jsou tedy tito lidé umístěni? Na žíněnkách, ve vanách, na pouhých prostěradlech leží těžce nemocní a nedostatek místa jest tak tísnivý, že lékaři jsou nuceni proti svému lékařskému svědomí denně předčasně propouštěti pacienty. Operovaní ponechávají se tam vůbec jen tak dlouho, dokud to lze napolo uvésti v soulad s lidskostí. Službu konajícím sestrám jest přikázána místnost bez okna, podobná skříni, ve které je sotva dosti vzduchu k dýchání. Za podívanou stojí záchody. Pro 1000 pacientů jsou dva záchody v hrozném stavu." Komise, když prohlížela tyto záchody klinického oddělení, nemohla uvěřiti, že tyto záchody, které tam jsou, a pisoir musejí stačiti pro 600 posluchačů, 30 lékařů, 80 pacientů na lůžkách a pro nesčetné množství docházejících nemocných. To jest stav prostě neuvěřitelný, neuvěřitelný proto, poněvadž jest skoro vyloučeno, aby zde v Praze mohly býti takové poměry. "Mimo to stojí v předsíních otevřené kbelíky, v nichž jsou nesnědené zbytky jídla nemocných. Jídla hnijí, hromadí se tam roje much, morový vzduch naplňuje tyto místnosti. Zajímavé jest, že správa nemocnice tyto shnilé zbytky jídel prodává za drahé peníze pěstitelům dobytka a že nechává kbelíky státi tak dlouho, až se právě na ně najde kupující.

Roentgenová stanice vyřídila letos dosud 7500 případů. Skládá se ze 4 nepatrných komůrek, které se spíše hodí na sklad uhlí než k roentgenování. Všude jest vysoké elektrické napětí, dráty volně visí kolem, takže ten, kdo se nevyzná v místnosti, jest v nebezpečí života. Není zapotřebí říci, že nosítka jsou ve stavu naprosto zanedbaném, že podlaha jest místy popukaná, špinavá atd."

V tom, co zde uvádějí přednostové klinik, mohli bychom pokračovati a ukázati, v jakém stavu jest jeden z nejdůležitějších ústavů tohoto státu, ústav, kde tisíce lidí hledá záchranu svého zdraví, kde lékaři ve dne i v noci jsou nuceni konati svou těžkou povinnost, kde jest jejich úkolem zachraňovati životy sta lidí. Jest přirozené, že v kapitalistickém státě všechna tato zařízení sociální péče jsou jen nouzová, poněvadž se nehodí k tomu, aby přinášela zisk kapitalistickému hospodářskému řádu. Jen všechny ústavy, jen všechna zařízení kapitalistického hospodářského řádu, která přinášejí zisk kapitalistické třídě, se podporují, vybudovávají, jak jich právě kapitalistická třída potřebuje. Časopisy v posledních dnech uveřejnily četné zprávy a ukazovaly v nich, že všechna taková zařízení, kliniky a nemocnice vůbec jsou v podobném stavu. Není výsměchem, slyšíme-li, že před několika dny prof. Dietrich, přednosta ústavu pro soudní lékařství, prohlásil při přednášce na rozloučenou, že musí výslovně konstatovati, že odevzdává ústav právě v tom stavu, v jakém jej před 36 lety přijal. Od té doby se nic nezměnilo, ačkoliv se činilo dosti plánů, dosti návrhů, aby se tam napravily těžkosti s místem. Víme z tisku, že byla zavřena klinika prof. Haškovce pro nervové nemoci, poněvadž povstal spor o budovu mezi státem a obcí, spor, který nemohl dopadnouti jinak, než na útraty nervově nemocných. Vedou spor stát a obec, vedou spor jednotlivá ministerstva, ministerstvo veř. zdravotnictví s ministerstvem školství, kdo má poskytnouti potřebné peníze, nejen aby se tyto ústavy vybudovaly, nýbrž aby se také udržely.

Všechno se odůvodňuje nedostatkem peněz. A již z toho poznáváme výši kultury státu, srovnáme-li počet jeho obyvatelů a počet nemocničních lůžek v tom státě. Tak shledáme, že v Americe připadá jedno nemocniční lůžko na 100 obyvatelů, v Německu na 200, ale v Praze na 400 obyvatelů. Již z toho můžeme usuzovati, jaké strašné poměry jsou zde v Praze. (Posl. Landová-Štychová: To je zločinná sabotáž na zdraví národa!) Tak jest! Mluví se o kulturních otázkách, mluví se o národnostních otázkách, mluví se o vývoji a o ochraně lidu a vidíme, že v tomto kapitalistickém vražedném hospodářském řádu jsou lidé poráženi a vražděni hladem, bídou, ale také nemocemi, že nikdo nepřispěje k tomu, aby tyto ostudné poměry změnil. Na všechny možné účely jsou potřebné peníze, na zdravotnictví, na sociální zařízení, na ústavy sociální péče však nezbývá nic. Bylo již ohlášeno, že rozpočet pro militarismus má býti v příštím roce zvýšen o 80 milionů Kč. (Posl. Landová-Štychová: Oni musejí oslavit sv. Václava!) Velmi správně, oslavit sv. Václava. Tu jest dosti peněz na všechny možné slavnosti a přijímání hostů, na representaci; na nemocnice, ozdravovny, kliniky není nic. Chci zde poukázati na nově vystavenou nemocnici na Bulovce, která má býti otevřena r. 1930 a kde má býti 1100 lůžek. Úplné zařízení nemocnice stojí 70 milionů Kč. Vojenský rozpočet má býti v příštím roce, jak jsem se již zmínil, zvýšen o 80 milionů Kč. To znamená, že by za tyto peníze nebo za peníze, kterých jest jinak zapotřebí na vražedné nástroje, bylo lze v Praze znovu zříditi 1200 lůžek. Bylo by zapotřebí zříditi isolační pavilony pro nakažlivé nemoci, pro souchotináře, v jednotlivých nemocnicích zde i na venkově, opatřiti moderní roentgenovací zařízení, neboť víme z praxe, že v pražských a venkovských nemocnicích velmi mnoho nemocných bývá popáleno, poněvadž roentgenisační přístroje jsou částečně zastaralé a poněvadž ústavy nemají peněz, aby podnikaly přiměřená badání v tomto oboru. Dochází ke sporům. Ale to není na tom nejnebezpečnější, nýbrž nebezpečnější jest to, že mnoho lidí popálených musí zahynouti. To se stále znovu odůvodňuje tím, že na všechny tyto věci není peněz. Když jsme se ve všeobecné nemocnici dotazovali, co jest příčinou těchto poměrů, bylo nám řečeno, že všeobecná nemocnice s klinickými odděleními má asi 34 milionů Kč dluhů a že by bylo zapotřebí zvýšiti rozpočet ze 3 na 9 milionů Kč, aby byly uhrazeny běžné výdaje. Řekl jsem, že na to peníze nezbudou. Pro cukrobarony, na sanaci zkrachovaných bank, na filmy, na všechny možné věci jsou zde miliony a zase miliony. Militarismus stál r. 1928 1400 milionů Kč. Jak mnoho bylo by lze vykonati zde pro trpící lidstvo. Na výzbrojní fond, jenž jest spravován úplně bez kontroly, vydává se 315 milionů. Na několika malých případech chci zde ukázati, nač jsou zde peníze, a které vrstvy obyvatelstva sedí v tomto státě u koryta. Tak vidíme, že zemědělská rada, v níž nejsou zastoupeni domkáři, drobní sedláci ani venkovské obyvatelstvo, rozdílí ročně 12 až 13 milionů na subvencích, že ústřední výbor tohoto sboru rozdílí ročně 25 milionů ze státních peněz. Subvence na stáje, skladiště, na drůbež, pastviny, na hovězí dobytek, krmivo pro koně a prasata, hnojiva, králíky, holuby a rybníky, na všechny možné věci jsou zde miliony a miliony, na kliniky a nemocnice není zde peněz a ponechávají se svému osudu. Subvence se dávají zvláště pánům agrárníkům a jejich družstvům. Tak dostává hospodářská záložna v Litomyšli subvenci 50.000 Kč na nákup dobytka. Hospodářská záložna v Klatovech dostává 20.000 Kč na nákup umělého hnojiva. Umělé hnojivo a dobytek jsou důležitější než lidé, kteří se kapitalistickým hospodářským řádem stali neupotřebitelnými a nemohou býti již vykořisťováni. (Posl. Landová-Štychová: Je tu ještě slib království nebeského po smrti!) Tak jest! Na všechno se dávají peníze, rozdělujete peníze mezi sebe, jak je potřebujete. Víme, že vláda a sněmovna mají peníze na vše možné. Připomínám jen, že při zlepšení generálských pensí dostal generál ve výslužbě asi 50.000 Kč. Římsko-katolický polní kurát dostává ročně 42.000 Kč. Vojenský kůň stojí ročně 6.000 Kč, policejní pes 1.200 Kč, poštovní holub 800 Kč. Na tyto účely, na militarisaci veřejného života jsou miliony a miliony. Pro kliniky, pro souchotináře, pro děti v pražských školách nezbývá nic. Ano, na chov koní se vydává ročně 23 mil. Kč, ale 6 nebo 9 milionů na pražskou všeobecnou nemocnici nemůže ministerstvo zdravotnictví a školství sehnati. Na ruské vystěhovalce dává vláda 4 miliony, na rekonstrukci družstevních lihovarů vydávají se ročně 4 miliony. Na koupelnu v nemocnici však není potřebných peněz a pan posl. Johanis zde uvedl pádný příklad, že nemocnice vedla celý rok spor se státní správou o opatření nového sporáku, poněvadž starý shořel. Lihovary jsou ovšem důležitější pro ziskuchtivost kapitalistů a agrárníků. I na četnictvo máte ročně 45 3/4 milionů Kč, na kliniky a nemocnice nic.

Vážení přítomní! Denně vidíme, jak v Praze vyrůstají nové stavby a paláce. Filosofická fakulta, právnická fakulta a jiné paláce se dostavují. Nechci tím říci, že tyto stavby jsou zbytečné, chci jen říci, že přece výdaje na zdraví tisíců a tisíců lidí jsou důležitější. Od r. 1918 do r. 1927 vydalo se v tomto státě skoro 20 miliard Kč na militarismus. To nám ukazuje, že jsou zde peníze na všechno, jen ne pro pracující lid, nikoliv pro zařízení, která jsou nutná, aby bylo zase obnoveno zdraví vykořistěných lidí.

Věda se stala pastorkem již tím, že jednotlivá ministerstva jsou obsazena lidmi, kteří projevují větší zájem o Terezii Neumannovou, než o blaho a zdraví lidu. Nedivíme se, že zde věda klesla na stupeň, který bude podnětem mnohým vrstvám, aby jednaly právě jako ve vylíčeném případě nemocniční ostudy. (Posl. Landová-Štychová: Pěstovati náboženský socialismus, to přijde laciněji!) Tak jest!

Chci vám zde uvésti několik příkladů, abych ukázal, že i na universitách jsou poměry, které jsou jistě ilustrací událostí odehrávajících se za kulisami. Víme, že jednotlivé katedry zůstávají neobsazeny jen proto, poněvadž ten nebo onen uchazeč patří k některému politickému nebo náboženskému směru, jenž se tomu nebo onomu pánu nehodí. Tak na př. vidíme, že na české universitě od smrti prof. Heverocha není obsazena stolice psychiatrie, jen proto, poněvadž skoro jediný žadatel prof. Taussig jest žid. Jen proto se stolice neobsazuje. Tyto zpátečnické tendence, které se ukazují na české universitě, lze ve vyšší míře pozorovati na německé universitě. Německá universita se úplně ponechává oněm národním kruhům, které tam zavedly haknkrajcléřský systém. To nám ukazuje několik zajímavých případů a chci zde o nich trochu podrobněji promluviti. S prof. dr Oskarem Fischerem, s tímtéž, jenž za války ukrýval manželku presidenta Masaryka v jednom ze svých sanatoři, když byl na ni vydán zatykač, nakládá se v Československu takto: Prof. dr Oskar Fischer narodil se r. 1876 ve Slaném, byl promován r. 1900, r. 1906 habilitoval se pro psychiatrii a neurologii a stal se r. 1917 tit. mimořádným profesorem. Pochází od něho asi 60 vědeckých spisů z oboru neurologie a psychiatrie, jeho hlavním oborem byla histopathologie nervové soustavy a zvláště badání progresivní paralysy a senilní blbosti, jejichž moderní pathologické poznání se zakládá hlavně na jeho pracích. Dále si získal jména v oboru léčby úbytí a progresivní paralysy a zavedl phlogetan a moderní chemickou léčbu umělým chemickým vyvoláním horečky. Z čistě osobních důvodů byl prostě přeskočen při odchodu prof. Picka, přes to, že byl považován za nejlépe kvalifikovaného, a totéž se děje i nyní, když se stolice psychiatrie zase uprázdnila. Osobní důvody pocházejí z války, za které byl činným jako šéflékař neurologického oddělení pražské posádkové nemocnice a později barákové nemocnice v Pardubicích, a stal se známým svým lidským chováním k vojákům. Byl to on, jenž se odvážil podati posudek o známém slabomyslném pijáku, vrchním štábním lékaři Halbhubrovi a otevřeně říci, že jeho představený jest slabomyslný. Proto byl zapleten do procesu, v němž byl obžalován dokonce pro zločin zeslabování vojska. Halbhuber těšil se zvláštnímu přátelství národních vrstev pražských a několika profesorů lékařské fakulty, kteří se neostýchali ve sporu mezi Fischerem a Halbhubrem označiti ho jako zvláště inteligentního lékaře, ačkoliv za několik dní 5 soudních psychiatrů prohlásilo Halbhubra za slabomyslného. Odtud pochází nepřátelské osobní chování několika profesorů lékařského sboru, kteří nemohli oželeti porážky svého slabomyslného přítele, známého zuřivce Halbhubra. Takové věci to jsou, které rozhodují, je-li někdo kvalifikován v očích těchto profesorů, aby s nimi zasedal v jednom sboru. Udál se druhý případ a to případ dr Wodaka. Dr Arnošt Wodak, ušní lékař v Praze, vydal více než 80 spisů, mezi tím asi 40 spisů o fysiologii lidského rovnovážného ústrojí, na jejichž základě se dnes považuje za jednoho ze zakladatelů tohoto oboru. Dále objevil nový způsob léčení nedoslýchavosti arsenem, jehož se dnes všude na světě užívá. Jest dopisujícím členem rumunské otorhinologické společnosti, která ho jím jmenovala uznávajíc jeho zásluhy o pokrok v tom oboru, byl jako jediný německý odborný lékař zvolen do mezinárodního collegium rhinolaryngologicum. V r. 1926 pozval ho k přednášce fysiologický ústav university ve Florencii, v r. 1928 pozvala ho universita v Saragose (ve Španělsku), aby tam konal přednášky. Přes výtečné posudky světových vynikajících mužů jako Hajek (Vídeň), Alexander (Vídeň), Stenger (Královec), Kobrak (Berlín) atd. zdejší německá universita několikráte zamítla jeho habilitaci z čistě osobních důvodů.

Nedávno se stal křiklavý případ. Mělo se nově obsaditi dermatologické oddělení polikliniky. Pro tento odbor jsou v Praze 3 docenti, kteří jsou 10 až 20 let habilitováni a jsou známými odbornými lékaři. Profesorský sbor však navrhl jako jediného kandidáta mladého lékaře, ještě nehabilitovaného, poněvadž 3 výše zmínění docenti jsou židovského původu. O lepší kvalifikaci protekčního dítěte - jest to ovšem Arijec - není řeči. Vždyť mezi těmi přeskočenými jest i docent dr Hecht, jenž se svou vědeckou činností - 123 vědeckých spisů - těší mezinárodní pověsti jako odborník. Ve věku 24 let byl tehdejším rakouským ministrem vnitra povolán do Vídně k anketě jako znalec pro potírání pohlavních nemocí. První konal na školách přednášky o pohlavních nemocech (1910 až 1912). Jest zakladatelem a ředitelem německé společnosti pro potírání pohlavních nemocí v Československé republice. Jest odborným poradcem ministerstva zdravotnictví v těchto otázkách. Byl jedním z původců našeho chvalně známého zákona o potírání pohlavních nemocí. Ale jest také jedním z nejznámějších serologů, jehož aktivní methody k rozpoznání příjice se nejvíce užívá kromě Wassermannovy methody. Jeho jméno má dobrý zvuk v celém světě, zvláště však ve Francii a Americe. Napsal mezi jinými monografii o povážlivé příjici, dále knihu o sociálním významu a potírání pohlavních nemocí, která se považuje za standardní dílo. A tento mezinárodně proslulý odborník nebyl v návrhu pro dermatologické oddělení polikliniky. Zaujetí proti němu jde tak daleko, že od r. 1913 jest nucen své vědecké serologické práce prováděti ve své malé soukromé laboratoři na vlastní útraty. A to všechno proto, že Hecht jest původem žid, poněvadž v mladých letech dosáhl vědeckého uznání bez protekce a především proto, že patří ke komunistické straně. Před 2 léty ministerstvo školství za ministra Srdínka se pokusilo opatřiti Hechtovi vlastní pracovnu na německé universitě. Profesorský sbor lékařské fakulty se vyslovil proti tomu a tak znemožnil Hechtovi intensivně vědecky pracovati.

Není tedy pochybnosti, že se v tomto státě vědám špatně vede a že podléhají všem možným vlivům, brzy národnostní, brzy náboženské a především politické povahy. Jest nepochybné, že v tomto státě zdravotní politika a sociální politika mohou býti jen pastorky, poněvadž se zde směřuje jen k tomu, aby se dosáhlo zisků, kde to jest jen možné a vše ostatní aby se nechalo stranou. Musíme na tyto návrhy zákonů pohlížeti se všech těchto hledisek, jaký význam mají pro dělnictvo a jaký pro kapitalistický hospodářský řád. A tu shledáme, že tyto dva návrhy zákonů neznamenají nic jiného, než zbyrokratisování, zfašisování lékařských komor, zvýšený vliv státní moci na tyto lékařské organisace, aby byly zapřaženy do služeb státu a jeho imperialistických účelů. Bylo již řečeno, že z návrhu zmizely dva zlověstné §§ 16 a 17, v nichž se mluvilo o mobilisaci lékařů v případě nebezpečí epidemií. Vážení! Není to náhoda, že se tyto dva paragrafy dostaly do zákona a zase z něho, není to náhoda proto, poněvadž ve zfašisování všech institucí v tomto státě vidíme prostředek, jímž se připravuje imperialistická válka. Tak dlužno i tyto dva zákony hodnotiti jako zákony z předválečné doby, jejichž pomocí se ruší samospráva lékařských komor, aby byl posílen státní vliv, aby bylo lze těchto institucí a jejich nositelů použíti pro účely státu za nebezpečí a pro přípravu k válce, jak by toho bylo zapotřebí. Proto podrobně vysvětlujeme své stanovisko k těmto dvěma zákonům a podali jsme četné pozměňovací návrhy, poněvadž musíme bojovati proti všem tendencím, aby jednak bylo omezeno pole působnosti lékařů, jednak aby lékařským komorám byla dána kárná moc, kterou mají vykonávati občanské soudy, když lékařské komory nejsou ničím jiným než stavovskými organisacemi, aby hájily společných zájmů lékařů.

Bojovali jsme zvláště proti tomu, aby ministerstva udílela titul odborného lékaře, poněvadž jsme si řekli, že udělení odborného titulu nemůže a nesmí býti úkolem správního sboru, nýbrž že musí patřiti těm, kdož mají možnost kontrolovati a posuzovati schopnosti žadatelovy. Bylo zajímavé, když nám zástupce moravské lékařské komory při dohovoru oznámil, že ministerstvo udělilo odborný titul lékaři, který již dříve třikrát žádal o odborný titul. Jednou o titul specialisty pro souchotiny, když mu to bylo zamítnuto, pro vnitřní nemoci a když mu ani tento titul nebyl povolen, dostal od ministerstva odborný titul pro fysikální ošetřování. Tímto lékařem jest pán, jenž prodává magnetický tuk proti souchotinám. Můžete si představiti, jak odborně ministerstvo zdravotnictví udělilo odborný titul. Obrátili jsme se proti těmto methodám a řekli jsme, že předpoklady pro posouzení odborného titulu mají býti povinností lékařů, klinik a lékařských komor. Postavili jsme se proti zbyrokratisování, aby státní moc získala zvýšený vliv pro svou politiku. Má býti úkolem lékařských komor a lékařů samých určovati, jak mají býti ustanoveny honoráře za lékařské výkony. Jistě nám nemůže tento stav vyhovovati, poněvadž chudý člověk jest odkázán stran honoráře na lékařův diktát. Stojíme na stanovisku, že v kapitalistickém státě jest stát především povinen pečovati o všechny, kdož kapitalistickým hospodářským řádem onemocněli a stali se neupotřebitelnými. Postavili jsme se také - a v té věci byli jsme v rozporu s lékaři - proti falešnému pojmu stavovské cti, která jest ještě středověkým pozůstatkem, tam kde se mluví o čestných komisích místo o kárných komisích. Postavili jsme se proti pokusu opravovati při volbách složení jednotlivých lékařských komor, jako zvláště na Slovensku, kde jest společná lékařská komora pro Slovensko a Karpatskou Ukrajinu. Žádali jsme voleb podle poměrné volební soustavy, ale to bylo zamítnuto, poněvadž byly národně politické obavy o složení lékařských komor. Nemáme ovšem zájmu na proletarisaci lékařského stavu, neboť víme: Čím více zproletarisovaný jest lékařský stav, tím nebezpečnější jest pro nemocné dělníky, chorý dělník jest jen předmětem výdělku. Stavíme se proti tomuto zproletarisování. Lékařům se má vésti tak, aby mohli nemocné ošetřovati a léčiti podle paušálu.

Víme, že lékař jako úřední orgán není ideálem. Vidíme to zvláště u vojska, kde nemocní vojáci jsou vydáni na milost a nemilost vojenským lékařům, kteří to neberou zrovna přesně. Jsem dalek toho, abych chtěl ublížiti tomu nebo onomu lékaři, ať již to jest lékař civilní nebo vojenský. Ale dějí se neslýchané a neuvěřitelné případy. Před delší dobou líčil jsem z tohoto místa případ vojína Grescho, jenž onemocněl těžkou močovou úplavicí, ale vojenský lékař neuznal ho nemocným, ačkoliv vojín Grescho vyhubl až na kost, takže poddůstojníci a důstojníci měli s ním soucit a schovali ho ve skladišti, jen aby nepřišel na veřejnost a tam neposkytoval odstrašující příklad. Když tento muž zhubl na 45 kg, byla mu vydána dovolenka, podle které ho vojenský lékař jako úplně zdravého a bez nebezpečí nákazy posílá domů. Když dojel domů, za dva dny v šumperské nemocnici zemřel. Když jsme dali tohoto muže těsně před tím, než byl odvezen do nemocnice, prohlédnouti lékařem, prohlásil lékař, že tento stav jest přímo neuvěřitelný a jak jen může býti možno takového člověka držeti celé měsíce u vojska, ačkoliv zkouška moče prokázala, že obsahuje 5.8% cukru. Grescho na smrtelném loži v šumperské nemocnici napsal ještě článek, kde praví, že byl zavražděn vojskem, kde říká, že ví, že jest ztracen bez pomoci, ale že byl obětován jen proto, poněvadž jest příslušníkem komunistické strany, že ho nechtěli z vojska propustiti proto, že jest komunistou. Tento příklad dal by se velmi mnohokráte násobiti, mnohokráte v soukromé praxi jednotlivých ústavních lékařů, mnohokráte u vojenských lékařů a ještě také v nemocnicích. (Posl. Landová-Štychová: A také ve věznicích!) A také ve věznicích, velmi správně, tam snad ještě křiklavěji, tam máme děsný případ Peschkův, jenž s otevřenou tuberkulosou kostí jest držen ve vězení a nemůže býti propuštěn, poněvadž jest obžalován podle zákona na ochranu republiky. Není pochybnosti, že kapitalistický hospodářský řád má zájem na obnovení zdraví onemocnělého člověka jen potud, pokud jest důležité pro výrobní proces, pro zájem kapitalistické třídy na zisku. Vše jiné jsou prostředečky, jichž se užívá a tak byly i tyto oba návrhy trochu okrášleny ustanoveními o poskytnutí první pomoci ve dne i v noci a ustanovením, že lékař jest zavázán poskytnouti pomoci. To jest okrasa, která má na venek buditi dojem, že to jest pokrok ve zdravotní politice. Ale vidíme, že všechny tyto zákony musejí se zhatiti tímto vražedným hospodářským řádem, že lze snad dosíci malého zmírnění stinných stránek, zmírnění protiv, ale ze této otázky nelze rozřešiti. A případné bylo, když jeden lékař při této poradě ve zdravotním výboru prohlásil: "Pánové z vlády a parlamentu, žádáte od nás, abychom byli nuceni proti své vůli ošetřovati nemocného, ačkoliv nemáte k tomu práva. Jest snad nějaký zákon, že když vyhladovělý člověk upadne na ulici ve mdlobách, že některý obchodník potravinami nebo někdo jiný jest povinen hladového nasytiti? Nikoliv." A tento lékař měl pravdu. Bohužel, jest tomu tak v kapitalistickém hospodářském řádu, že hladoví lidé mohou na ulici zdechnouti, aniž by bylo lze probuditi svědomí veřejnosti, státu, kapitalistické třídy, aby se pomohlo tomuto hladovému. A lékař pravil: "Není-li tento lahůdkář povinen hladového nasytiti, jak nás můžete nutiti, jak nám můžete předpisovati, že máme ošetřiti nemocného?" Pánové, to tak zřetelně ukazuje smýšlení, bohužel, i většiny lékařského stavu, že se tento lékařský stav stal výdělečným povoláním, sice nikoliv pro všechny, ale pro mnoho. Toto postavení musí jistě tvořiti rozpor mezi soukromým zájmem a všeobecným zájmem; ale tento zákon o lékařské praxi nemůže tohoto rozporu odstraniti. Když jste se v tomto rozporu mezi soukromým zájmem a všeobecným veřejným zájmem pokoušeli soustřediti v návrhu lékařského zákona veřejně-právní zdravotnictví, jsou to všechno jen pomůcky, jsou to všechno jen prostředečky k překlenutí, ale ve skutečnosti v kapitalistickém hospodářství zůstanou tyto nesoulady tak dlouho, až se dělnické třídě podaří povaliti a rozbíti kapitalistický hospodářský řád a na jeho místo postaviti nový, a tyto rozpory zůstanou tak dlouho, dokud se pracujícím lidem nepodaří ve společné frontě zahájiti boj nikoliv proti výstřelkům kapitalistické třídy, nýbrž proti tomuto soukromokapitalistickému hospodářskému řádu samému. Vidíme, že tyto dva návrhy jsou jen dalším článkem v řetězu zfašisování veřejného a státního života, že ani tyto zákony nejsou ničím jiným než předválečnými zákony, že lékařské komory a lékaři sami mají býti zbyrokratisováni, t. j. že má nastati zfašisování, aby zde státní moc projevila svůj zvýšený vliv a aby samospráva lékařských komor byla úplně zničena. Tyto úmysly jsme odhalili při projednávání zákona o sociálním pojištění, zákona o pensijním pojištění, tytéž úmysly mají se projeviti v nově připravovaném zákoně o úrazovém pojištění a v zákoně o bratrských pokladnách.

Není pochybnosti: I když dělnická třída nemá docela přímého zájmu na tomto zákoně, má přece zájem na jeho účincích, na jeho průvodních zjevech a na methodách, které jsou v tomto zákoně ustanoveny. Není pochybnosti, že dělnictvo má zájem na tom, aby lékařský stav byl zajištěn, neboť čím lépe se lékařům bude vésti, tím více lékařů bude, tím lépe budou nemocní ošetřováni, tím lépe se povede samým dělníkům. Čím hůře jsou na tom lékaři, tím bude méně lékařů. A tak to děláte vy, vylučujíce cizozemce; tím horší a nebezpečnější jest tento zákon pro zdraví lidu. A proto právě tak bojujeme při tomto zákoně jako při jiných zákonech, na kterých dělnictvo má přímý zájem. Jsme přesvědčeni, že dělnictvo pozná, že každé jednotlivé ustanovení zákona, že každý jednotlivý zákon, na němž se usnese tato sněmovna, jest jen zákonem proti dělnictvu, že tyto zákony jsou vydávány jen v zájmu kapitalistické třídy a proto nemůžeme míti zájmu na těchto zákonitých ustanoveních, na těchto nepatrných prostředcích, které házíte dělnické třídě, nýbrž budeme nesmiřitelně bojovati až do chvíle, kdy se nám podaří i v tomto státě se zmocniti moci. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr. Lehnert.