Oportunistická je taková taktika, která se
dává vésti k opuštění
našich cílů, abychom se vyhnuli nutným
bojům a obětem. Vyhnouti se mzdovému boji
jenom proto, že "ohrožuje státní
pořádek" - nebo "ozdravění
poměrů" - je oportunistické. Ale vyhnouti
se stávce, když je pravděpodobna porážka,
která dělnictvo oslabí a zbaví odvahy,
je správné a nutné. Dnešní samozvané
vedení KSČ však nerespektuje těchto
základních směrnic a místo střízlivého
zkoumání situace a vážného konkretního
rozboru faktů dětinsky hlásá, že
právě nyní započalo období
útoku par excellence a že za účelem
aktivování hnutí je nutno pouze rychleji
"začít" a věc pak již půjde
kupředu. Při tom titíž lidé,
kteří ještě nedávno hlásali,
že tradice: "každá strana má míti
vlastní odborovou organisaci" je čistě
reformistický názor a neslýchané tříštění
odborů, hlásají dnes "nutnost"
a "účelnost" nových "čistě
komunistických" odborových organisací.
To co dnes provádí "vedení" komunistické
strany Československa v odborech zakládání
truc-svazů a rozbíjení MVS - to je největší
zločin na dělnické třídě,
protože je to práce pro kapitalisty, protože
je to největší pomoc, kterou ultraleví
frázisté přinášejí buržoasii
právě ve chvíli, kdy ona chystá řadu
nových útoků na dělnickou třídu.
Varovali jsme a varujeme znovu dělníky: Neposlouchejte
hazardéry z Polbyra! Nedopusťte, aby Mezinárodní
všeodborový svaz byl rozbit! Nebyla by to jen vaše
škoda, byla by to úhona pro celou dělnickou
třídu a pro věc revoluce!
Tvrzení, že jsme nepřáteli strany, komunistické
internacionály a sovětského svazu a že
jsme likvidátory, jest hloupým výmyslem samozvaného
"vedení", které není s to provésti
sebe menší úspěšný čin
ve prospěch dělnictva a likviduje samo kdysi vlivné,
silné hnutí komunistické a uvádí
je v posměch všem nepřátelům
dělnické třídy.
Nezměnili jsme v ničem svůj názor
na kapitalistický stát a na měšťáckou
demokracii, nezměnili jsme v ničem svůj názor
na sociální patrioty a na třídní
boj, neměli jsme a nemáme ani z daleka v úmyslu
státi se "mírnou, přičesanou,
veskrze legální" stranou. Proto nebude z našeho
postupu profitovati ani buržoasie, ani reformismus. Bojujíce
proti ultralevé politické linii a proti dětinskému
a zločinnému zahrávání s ilegalitou,
nepustili jsme ani na chvíli se zřetele úkoly,
uložené všem sekcím komunistické
internacionály jejím programem.
Sovětský svaz zůstává pro nás
první dělnickou pevností na světě,
kterou chceme a budeme všemi prostředky chrániti
a hájiti. Chceme uchovati víru v sociální
revoluci, chceme ozdraviti poměry v komunistické
internacionále a chceme u nás likvidovati skupinu
ultralevých frázistů, která vede stranu
a tím dělnickou třídu do zkázy.
Naší základní perspektivou, podmiňující
celý náš program a veškerou naši
taktiku, je nevyhnutelnost vítězné sociální
revoluce v Evropě a v celém kapitalistickém
světě. Věříme pevně,
že se nám za pomoci dělnictva měst i
venkova podaří ozdraviti stranu a učiniti
ji opět silnou, významnou, bojeschopnou, obávanou
a vítězící.
Vše pro jednotu, třídní charakter a
bojeschopnost MVS! Vše pro masovou komunistickou stranu Československa
ve smyslu leninském! (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Kaufmann. Uděluji mu slovo.
Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno!
Dámy a pánové! Pan předseda vlády
snažil se včera v prohlášení především
zprostiti a omýti ministerstvo národní obrany
z viny a spoluodpovědnosti na strašlivém výbuchu
v Semtíně. Snažil se však také
poslední vyzvědačskou ostudu, která
v posledních dnech rozvířila zvláště
mnoho prachu, vylíčiti jako nejnevinnější
událost. Prohlášení pana předsedy
vlády, které učinil z části
také jako ministr národní obrany, nemůžeme
vzíti na vědomí, poněvadž takováto
prohlášení byla při podobných
událostech již častěji učiněna,
poněvadž jsme vždy mohli konstatovati, že
se příslušná odpovědná
místa z takovýchto katastrof ničemu nenaučila
a poněvadž vždy se usilovalo, když oběti
byly usmrceny a nemohly snad později jako mrzáci,
ale přece na živu uvésti příčiny
katastrofy, svésti vinu na nešťastnou náhodu.
Především jest jedna věc jistá,
že hlavními viníky jsou militarismus a náš
systém, poněvadž především
militarismus dává podnět k výrobě
výbušných látek jako vojenského
nástroje, kterého potřebuje k hromadnému
vraždění, a poněvadž právě
militarismus všude, ve všech zemích, velmi vydatně
podporoval v posledních letech průmysl, zabývající
se výrobou výbušných látek a
otravných plynů, aby jich, kdyby snad došlo
k válce, mohl použíti a lidi hromadně
v několika vteřinách usmrtiti. Ale výbušiny
a jedovaté plyny, to jest válečný
materiál, který se nyní vyrábí
v době míru, nejsou pro miliony lidí nebezpečím
jen v době války, pro miliony lidí budoucí
příčinou smrti, nýbrž i v době
míru, v době, kdy se vyrábějí,
kdy chemikové nepřetržitě přemýšlejí
a pracují k tomu, aby zesílili a vystupňovali
do netušených rozměrů účinek
výbušin a otravných plynů, tyto látky
vyžadují si obětí lidských životů
nepřetržitě i v této době.
Semtínská katastrofa není prvá, se
kterou se v této sněmovně musíme zabývati,
zabývali jsme se již celým množstvím
menších, ale i větších katastrof
a vždy jsme musili konstatovati, že nejde vždy
o pouhou nebo hloupou náhodu, nýbrž především
obyčejně o nedbalost, příliš
málo obezřetnosti při práci, při
dopravě nebo při ukládání těchto
výbušných látek. Poukazuji na jeden
případ, který bude zajisté ještě
v paměti nás všech, připomínám
strašlivou katastrofu v Truhlářské ulici
v Praze, kde jsme mohli konstatovati, že viníkem byla
nepozornost a nedbalost především odpovědných
důstojníků, poněvadž nebezpečné
výbušiny, granáty atd. byly vezeny středem
města přímo neodpovědným způsobem.
Ale nebyly to jen velké výbuchy, jimiž jsme
se zabývali, které především
způsobily ohromné škody na lidských
životech a majetku, ale máme u nás v branném
výboru také stálou rubriku a stálou
kapitolu, a to jsou nepřetržitá letecká
neštěstí. Ty tvoří v kapitole
naší národní obrany nepřetržitý
řetěz a také zde můžeme zajisté
říci, že viníkem na těchto neštěstích
jest jen v docela nepatrné míře krkolomná
odvážlivost lidí, snad také nepozornost
mnoha lidí, snad i osobní fysické selhání.
Při prvé velké serii leteckých neštěstí
v prvých letech po válce, jejichž hlavní
příčinou byla francouzská letadla,
vidíme, že hlavní vinu na tomto ohromném
počtu leteckých neštěstí mělo
selhání materiálu, nedostatečné
vyzkoušení letadel, špatný materiál
a nedostatečné přezkoušení letadel
při převzetí vojenskými služebními
místy.
K těmto obětem nedbalosti a malé obezřetnosti
druží se ještě spousta ztrát lidských
životů, která má svou příčinu
zvláště v celém tom systému vojenského
trýznění lidí, a také zde můžeme
jistě nepřetržitě a od jedné
schůze branného výboru ke druhé konstatovati,
že opět a opět dobrovolně odcházejí
ze života četní mladí kvetoucí
muži, poněvadž se jim služební poměr
v aktivní vojenské službě stal nesnesitelný,
poněvadž jim představení neslýchaným
trýzněním ztěžují život.
Máme však ještě celou spoustu případů,
které se jen tu a tam dostanou do veřejnosti, kdy
militarismus zničí lidi, učiní z nich
mrzáky nebo jest toho příčinou; lidé
jsou z aktivní služby prostě propuštěni,
ale nikdo se již nestará o katastrofální
následky chyb nepozornosti a povrchního ošetřování
vojenskými lékaři. Náhodou jsem dnes
dostal psaní od takového nešťastníka,
z něhož můžeme konstatovati nejen přímo
zločinnou lehkomyslnost vojenských lékařů,
nýbrž i konstatovati, jak vojenské úřady
nakládají s lidmi, které dříve
zničily. Nejlépe to lze viděti z vylíčení
strašlivého neštěstí tohoto ubožáka,
které ho potkalo při výkonu vojenské
služby. Onen člověk jest otcem dvou dětí.
Píše mi (čte): "V říjnu
1920 byl jsem povolán k dvouleté vojenské
službě do Košic k pěšímu pluku
č. 32. V prosinci 1921 onemocněl jsem anginou a
byl jsem ošetřován v tamější
posádkové nemocnici. Když jsem byl propuštěn
z posádkové nemocnice, měl jsem v obou nohách
nápadný pocit slabosti a dostavily se bolesti a
nadělaly se boláky. Byl jsem pak dále ošetřován
panem podplukovníkem drem Zurou od náhradního
praporu pěšího pluku č. 32 a většinou
jsem byl zproštěn služby. Pro bolest v nohách
měl jsem být také poslán do lázní,
ale poněvadž prý byl nedostatek míst,
k tomu nedošlo. Můj stav se stále více
zhoršoval, i musil jsem býti vystřídán
od okresního doplňovacího velitelství
pěšího pluku č. 32, kam jsem byl právě
nedávno přikázán, poněvadž
jsem nemohl konati své povinnosti jako vojenský
posel pro bolesti v nohou. Později přišel jsem
do registratury 11. divise, kde jsem zůstal až do
září 1922, kdy jsem opustil vojenskou službu.
Poněvadž jsem tam konal jen lehkou kancelářskou
práci a můj stav se přes to zhoršoval,
dal jsem se několikráte předvésti
k lékařské prohlídce. Než pan
dr Zura věnoval mé nemoci malou pozornost a byl
jsem většinou propuštěn s poznámkou:
"Co chcete, vždyť jste v kanceláři
a nemusíte na cvičiště," nebo:
"Můžete přece pilně bráti
sluneční lázně." Pan kapitán
Degral z registratury z 11. divise mohl by prokázati jako
svědek, že několikráte poznamenal, proč
mne řádně neošetří nebo
nepošlou do lázní. Pro své tvrzení
mohl bych uvésti ještě spoustu jiných
pánů za svědky. V září
1922 byl jsem propuštěn z vojenské služby
jako zdravý. Když jsem přišel domů,
musil jsem již v říjnu dáti se léčiti
panem drem Egerem v Bělé nad Radbuzou. V lednu a
v únoru 1923 ležel jsem v nemocnici v Tachově,
v květnu a v červnu 1924 v nemocnici v Chebu. V
únoru 1925 poslal mne pan dr Dürfeld z Rybníka
na německou chirurgickou kliniku profesora Schloffera do
Prahy, kde mi dne 14. října musila býti pravá
noha nad kolenem odňata. 10. října 1926 musil
jsem opět na německou kliniku do Prahy, kde mi byla
odňata i levá noha. Tam bylo také zjištěno,
že moje nemoc má svůj původ v tehdejším
onemocnění v Košicích. Byl jsem upozorněn,
abych se hlásil, abych dostal státní invalidní
důchod. Moje žádost za důchod byla však
zamítnuta. Jsem otec dvou nezaopatřených
dětí a úplně nemajetný."
Tento člověk, aby netrpěla jeho služba
jako vojenského posla, kterou konal za své činné
vojenské služby, byl vojenským lékařem
tak nedbale ošetřován, že nechal bez povšimnutí
následky jeho nemoci, které se již tenkráte
projevovaly ve formě ochrnutí, vředů
atd., toho člověka stále drželi, ač
mu mohli dáti dovolenou, až jeho vojenská činná
služba skončila. Ten člověk byl nepřetržitě
nemocen, jeho nemoc se nikdy nepřestala projevovati a tento
člověk nedbalým ošetřováním
přišel o obě nohy, otec dvou nezaopatřených
dětí. Jako mrzák jest odkázán
na veřejnou dobročinnost a vydán na pospas
největší bídě, největší
nouzi. P. t. vojenská správa odmítla nyní
žádost tohoto člověka, z něhož
udělala mrzáka, za přiznání
důchodu. Nemáme jen, jak řečeno, tento
případ, kdybychom chtěli hledati, našlo
by se sta případů, kde se stali z lidí
nejen mrzáci, ale následkem nemoci, kterou si uhnali
během činné vojenské služby a
která tenkráte nebyla náležitě
léčena, byli fysicky z části zničeni
a vojenskou správou rovněž ponecháni
v největší bídě. Jejich žádost
za důchod nebo malou podporu byla docela prostě
odmítnuta.
Pan ministr chce odmítnouti odpovědnost vlády
odkazem k tomu, že semtínské továrny
jsou soukromý podnik. Prohlásil, že ministerstvo
má na správu a výrobu v tomto závodu
jen podmíněný vliv. Prohlašuje-li však
ministr Udržal jako předseda vlády,
že technické vedení, které provádí
vysloužilý generál, podléhá vlastně
ministerstvu vnitra, zní to komicky, poněvadž
přece jako předseda vlády jest odpovědný
za obě ministerstva, ale především jiným
ministerstvo národní obrany, pro něž
se vyrábí největší část
výbušin, musí býti odpovědno
za to, co se v podniku děje. Pan předseda vlády
odkazuje na soudní vyšetřování.
To jest ona stará, slavná formulka, soud vyšetří,
zjistí nebo také nezjistí, především
ale v tomto případě nezjistí, poněvadž
všichni svědkové, kteří by mohli
podati zprávu o příčině výbuchu,
jsou mrtví. (Posl. Hackenberg [německy]: Za viníky
budou označeni ti, kteří se stali obětmi!)
Zcela správně! Proto bude jako hlavní
příčina výbuchu opět uváděna
nešťastná náhoda. Pan ministr ukázal
také na cizinu, že také tam se přiházejí
taková neštěstí a řekl také,
že neštěstí není poměrně
tak veliké, poněvadž tolik lidí nezahynulo.
Domníváme se, že i když jde o jediný
lidský život, jest to pro nás již ohromně
veliká ztráta, abychom musili a mohli žádati,
aby vojenská správa, vyrábějíc
tyto nebezpečné výbušiny, učinila
vše, čím by se takovýmto neštěstím
zabránilo. Neboť kdybychom sečetli to, co bylo
ztraceno na lidských životech v posledních
letech podobnými případy, kolik lidských
životů dále bylo zničeno z jiných
důvodů, došli bychom k strašlivým
číslicím. Neštěstí mohlo
býti ještě větší a proto
nechápeme, že, když 26. dubna došlo k prvému
výbuchu a dne 28. k druhému, hned po prvém
výbuchu nebylo učiněno vše, aby se zabránilo
možnosti dalších pohrom. Ale je to právě
tak, jako se stavebními katastrofami v Praze. Po prvé
katastrofě se řeklo, nesprávné odborné
vyšetřování atd. a zatím, co
byly konány porady, k jakým opatřením
by se mělo sáhnouti, aby se takovýmto pohromám
zabránilo, řítila se v Praze jedna novostavba
za druhou. Také zde jste neuměli nic jiného,
než odbýti oběti nepatrným penízem.
Ze slov pana předsedy vlády také vysvítalo,
že páni jsou si úplně vědomi,
že nitroglycerin, tedy výbušná látka,
byla příčinou neštěstí,
a to výbušná látka neobyčejně
citlivá. Nitroglycerin jest především
proto tak nebezpečný, poněvadž při
chemickém postupu rozhodují nejen teploty, nýbrž
to, že prvky, jichž se užívá při
výrobě výbušin, podléhají
ve velmi krátké době rozkladnému procesu
a mohou se samy zapáliti, čímž se moment
nebezpečí značně zvětšuje.
Zde musíme si předložiti otázku, zda
výroba tak nebezpečných výbušin
jest také v tomto rozsahu a především
pro vojenské účely nezbytně nutná.
Ze zkušeností a také ze zpráv ministerstva
nár. obrany víme, že především
střelivo podléhá dosti rychlému rozkladu
a tím jest také ohroženo výbuchem následkem
samovznícení. Bylo by třeba tázati
se, je-li nutno v době míru, kdy zajisté
nemusíme počítati s válečnými
pokusy nebo nemáme s nimi počítati, aby se
miliony korun ukládaly v zásobách výbušin.
Bylo by třeba, aby ministerstvo nár. obrany podalo
zprávu, co zamýšlí učiniti, aby
zabránilo momentu nebezpečí, i když
se nedá úplně vyloučiti. Tu jsme toho
skromného mínění, že takové
objekty měly by býti zmenšeny a odděleny
od sebe a býti postaveny ve značně velké
vzdálenosti od lidských sídel, aby, vznikne-li
výbuch z důvodů, jež nezavinil nikdo
a jimž nelze ani při největší opatrnosti
a obezřetnosti úplně zabrániti, rozsah
katastrof byl pokud možno nejmenší. Dále
bylo by třeba, aby pracovní postup byl pokud možno
nejvíce rozdělen tak, aby technicky a chemicky byla
vyráběna množství co nejmenší.
To jsou vesměs věci, které jsou takřka
abecedou, ale o nichž by ministerstvo nár. obrany
a jeho dozorčí orgánové při
výrobě výbušin musili míti jasno.
Dále musilo by však býti pamatováno
také na to, aby výroba výbušin v šestém,
v sedmém nebo osmém chodu procesu byla pokud možno
zmechanisována, aby se ve chvíli největšího
nebezpečí při výrobě nitroglycerinu
používalo pokud možno nejméně lidí
k dozoru na nutné aparáty a stroje. Domnívám
se, že to by bylo to nejmenší, co by se mělo
učiniti, aby nebezpečí katastrof bylo sníženo
na nejmenší míru. Výroba hořlavých
výbušin měla by býti podle našeho
mínění omezena vůbec na onu míru,
jíž jest nezbytně třeba pro průmysl
a v zájmu hospodářství jako výbušných
látek a podobně. Jestliže pan předseda
vlády myslí to s lítostí nad obětmi
katastrofy vážně, nemůže zajisté
zůstati při těch 50.000 Kč, které
byly prozatím poskytnuty na zmírnění
nouze obětí pozůstalých. Při
nejmenším musilo by se vážně uvažovati
také o tom, co jsme zde naznačili.
A nyní ke druhé věci, poslední ostudné
aféře, která vznikla opět případem
špehounství. Také na to nejsme v Československu
chudí. Od vzniku tohoto státu měli jsme v
krátkých přestávkách neustále
případy špehounství a procesy se špehouny.
Musíme konstatovati, že v řadě případů,
kde byly žalovány civilní osoby, mělo
to v zápětí ostudu pro vojenskou správu,
poněvadž se obyčejně z aféry,
která měla býti odhalena, jak to také
pan předseda vlády prohlásil v případě
Faloutově, vyklubalo, že zprávy byly zveličeny
anebo že na věci příliš mnoho nebylo.
Ale při případech špehounství,
které jsme zjistili jako zvlášť závažné
a které měly skutečný podklad, byly
zapleteny více méně téměř
vždy osoby vojenské, vojenští úředníci.
Špehounství u nás kvete přesto, že
v Československu, jak o tom budu ještě mluviti
při jiné příležitosti, nejsme
právě chudí na zařízení,
aby se zabránilo pokleskům státních
občanů i v tomto oboru. Máme asi 14.000 četníků,
máme několik tisíc státních
strážníků, máme zcela jistě
- statistika o tom není - hezkých několik
tisíc tajných strážníků,
vesměs činitelů, kteří mají
dozírati na čestné, slušné státní
občany, aby nesešli na zcestí. Zatím,
co na jedné straně miliony státních
občanů jsou střeženi armádou
dozorčích orgánů, můžeme
konstatovati, že na druhé straně, že právě
na nejvyšších místech naší
vojenské správy má špehounství
své kořeny a že se tam může nejlépe
vyvíjeti. Tajné spisy mizejí, tajná
oddělení jsou otevírána, v odděleních,
k nimž má klíče jedině náčelník
generálního štábu a jeho náměstek,
jest zavedena přísná strážní
služba atd., a přes to přese všechno,
přes všechna bezpečnostní opatření
jsou možny takovéto ostudné případy.
Jest to zcela určitě důkazem toho, jak to
vypadá ve vysokém generálním štábu.
Zde nepomůže žádné koktání
z rozpaků. O tom nelze také veřejnost klamati.
Nelze také tvrditi, že veškerý tisk v
Československu úmyslně uveřejňuje
ve veřejnosti nepravdivé zprávy a tím
vyvolává znepokojení. Vše, co prohlásil
pan předseda vlády, přispěje k tomu,
aby ještě více bylo prokázáno,
že ve vysokém generálním štábu
není všechno v pořádku. Nikdo, ani ministr
nár. obrany, nemůže říci, jak
dlouho již trvala špehounská činnost kapitána
Falouta a snad by se o ní bylo jistě ani nemluvilo,
neboť nikdo nemůže říci, jak dlouho
byly by ještě mohly trvati tyto Faloutovy manipulace,
kdyby kapitán, jak se to již při takovýchto
případech často stává, nebyl
ztratil svou aktovku. Kdyby byl nespáchal tuto chybu, mohl
ještě dnes bráti spisy, fotografovati je a
prodávati do ciziny. Ale v Československu nejsou
kradeny a vyváženy jen spisy, nýbrž i
modely strojních pušek atd., úplně nové
typy, které byly ještě přísně
tajné. Případ Faloutův není
tedy ojedinělý. Ale vše to, co jsme zde konstatovali,
jest zajisté i důkazem toho, že všechno
tajnůstkářství ve vojenských
otázkách jest pro kočku, že se špehounství
provozuje všude, v každé zemi a to jako organisovaná,
každým státem sankcionovaná krádež,
státem placenými lidmi, že spisy jsou kradeny
a fotografovány a vydávány jiné zemi,
která za to platí. Jestliže se pan předseda
vlády snaží vylíčiti to jako
věc nikoliv nebezpečnou, že spisy prý
jsou bezvýznamné, že se nic nestalo, co by
mohlo ohroziti bezpečnost státu, pak ovšem
se musíme tázati, zná-li státy, které
za bezvýznamné spisy platí odevzdateli větší
částky a bylo by zajisté snad zajímavé
zadržeti v říšských hranicích
pána, který, jak se v novinách oznamovalo,
snažil se v Praze získati právního zástupce
pro kapitána Falouta a který chtěl za toto
zastoupení obětovati 60.000 marek (Posl. Pohl
[německy]: To je jen povídačka!) a zjistiti,
zda skutečně za činnost kapitána Falouta
chtěl obětovati tolik peněz. Ale máme
ještě případy jiné. Ve Frývaldově
ve Sleszku vypravoval jeden mladý muž druhému
snad neprozřetelně, co jednou četl v novinách,
zprávu z doby, kdy byl zděláván náš
branný zákon, kdy se v novinách veřejně
psalo o poradách branného výboru a kde byly
také uváděny číslice a rozsah
našich vojenských formací, i bylo proto proti
němu zavedeno vyšetřování a pro
zradu důležitých tajemství byl odsouzen
ke 4 rokům vězení. (Posl. Pohl [německy]:
To všechno se přec najde v Hickmannově světovém
atlase.) Zcela správně. U generálního
štábu lze za jistých okolností několik
let krásti listiny a konati špehounské služby
pro jinou zemi. To vše, co máme poznamenati k této
věci, nás zajisté opravňuje, abychom
zaujali stanovisko proti vývodům pana ministra,
stanovisko, které nám jedině zbývá,
to jest, abychom pokládali jeho prohlášení
za nedostatečné.
Náš klub se zabýval těmito otázkami
a uložil mi, abych učinil toto prohlášení:
Německá sociální demokratická
strana dělnická, která odedávna zdvihala
svůj varovný a obžalující hlas
proti militarismu, jest posílena ve svém přesvědčení
o neúčelnosti a zhoubnosti této soustavy
také těmito nejnovějšími událostmi.
Československý militarismus za krátkou dobu
svého trvání přivodil obyvatelstvu
spoustu neštěstí. Rok co rok odnímá
nejlepší pracovní síly výrobnímu
procesu, masy lidu zatěžoval nesnesitelnými
břemeny a svými bezmeznými náklady
odnímal spousty miliard, jichž bylo by lze použíti
pro účely kulturní a sociální.
V době nejkrásnějšího míru
žádá rok co rok nejtěžší
oběti na lidském zdraví a lidských
životech. Všichni ještě máme v paměti
velký výbuch v Truhlářské ulici.
Strašlivé serie leteckých neštěstí
mluví důraznou a zatracující řečí.
Strašlivá listina sebevražd vojáků
žaluje na militarismus jako na nelidskou instituci. Také
semtínští mrtví, jimž věnuje
svůj nejhlubší soucit, za něž jest
militarismus a kapitalistická touha po zisku stejně
odpovědná, rozmnožují němé,
ale za to tím výmluvnější svědky
proti systému, který ukládá národu
neslýchané oběti a přece mu nemůže
zaručiti jeho bezpečnost.
Odhalení špehounské aféry v ministerstvu
nár. obrany vzbudilo ve veřejnosti pobouření.
Mohlo však překvapiti jen toho, kdo přechází
kolem věci nevidě a nejde jí na kloub. Jenom
tato povrchnost nemůže v aféře Faloutově
viděti více, než morální zavržitelnost
jednotlivce a nepoznati souvislosti, z níž takováto
korupce musí nutně vyplynouti. Neboť špehounství
a zrádcovství jsou s militarismem nerozlučné.
Proto jest licoměrnictvím rozčilovati se
nad špehounstvím, nezatratí-li se zároveň
systém, z něhož pramení. My však
chceme zničiti militarismus a zároveň s ním
sprovoditi se světa vše, co jej provází.
Proto v této hodině obnovujeme náš požadavek
odzbrojení a rozhodné, bezvýhradné
politiky míru. Neočekáváme, že
tyto požadavky splní měšťácká
vláda. Víme, že měšťácký
pacifismus není nic jiného než bezmocná
ideologie nebo zřejmé licoměrnictví.
Jen vzrůstající vliv, jen politická
moc dělnické třídy může
vynutiti odzbrojení a trvalý mír.
S dostiučiněním vidíme, jak malé
Dánsko, které by mělo býti Československu
příkladem, pod socialistickou vládou odhodlaně
pokračuje na cestě, kterou jsme vytýčili,
s velkými nadějemi hledíme k nastoupení
úřadu anglické dělnické vlády,
která hlásá odzbrojení a od které
můžeme očekávati pokrok ve veškeré
mezinárodní politice míru. Věříme
v sílu dělnické třídy a víme,
že přes všechny překážky a
potíže přijde doba, kdy národové
pod praporem socialismu budou spolu obcovati pokojně ve
svobodě a blahobytu. (Souhlas a potlesk poslanců
něm. strany soc. demokratické.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášen p. posl.
dr Gáti. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Gáti: Na štvanice, které jsme
zde slyšeli od občana Bolena a ostatních
likvidátorů proti revolučnímu proletariátu,
proti předvoji komunistické strany Československa
a proti vůdkyni celého revolučního
dělnictva světa - komunistické internacionále
za souhlasu buržoasie a sociálpatriotů - to
jest jejich jednotná fronta shora - dalo už dělnictvo
nejlepší odpověď samo: vykoplo je ze svých
řad a dostali se tam, kam patří: do tábora
buržoasie, včetně reformistů. To nám
stačí. Dále nestojí za to, abychom
odpovídali.
V době, kdy československý parlament vyrábí
řadu zákonů fašistických ku přípravě
války, kdy ministerský předseda mluví
ve sněmovně o katastrofě, způsobené
výrobou válečných a výbušných
látek a o vojenské špionáži - vše
to příznaky blížící se
války jako před poslední válkou -
kdy odbourává politická práva dělnické
třídy, musíme se zabývati nápadnými
zjevy zahraničních politických událostí,
které udávají základní tón
a tempo celé vnitřní politice československé
buržoasie a velmi úzce souvisejí s dnešním
fašistickým kursem. Dělají se nepřetržitě
a plánovitě imperialistické válečné
přípravy. Stále více se přiostřuje
válečné nebezpečí mezi jednotlivými
imperialistickými skupinami, přiostřují
se rozpory kapitalistického výrobního řádu,
s druhé strany však stále horečněji
se pracuje na odkladu vzájemných imperialistických
válek, aby se mohly seřaditi ostatní imperialistické
mocnosti proti sovětskému svazu. V mezinárodním
světovém chaosu je to jediný pevný
bod, který jedině vyhovuje imperialistickým
cílům všech kapitalistických států
a své monopoly stále rozšiřujícímu
mezinárodnímu finančnímu kapitálu.
V souvislosti s těmito otázkami je zajímavý
poměr Československa a Maďarska v souvislosti
s posledními událostmi. [Další věty
byly usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 6. června 1929 podle §u 9, lit. m) jedn.
řádu vyloučeny z těsnopisecké
zprávy.]
Vzhledem k stísněnějšímu trhu
maďarskému, ke ztrátě velkých
výrobních a průmyslových území,
ke ztrátě velkých latifundií maďarského
feudálního a finančního kapitálu
byla maďarská buržoasie velmi poškozena,
čehož přirozeným důsledkem jest
iredentismus a žádost revise, kteréžto
požadavky měly ohlas v maďarské buržoasii,
bydlící v Československu, Rumunsku a Jugoslavii.
Bílý teror a fašismus, vyvíjející
se po 10 let od poražení diktatury proletariátu
pomocí československého, rumunského
a dohodového militarismu, neznamená jenom pomstu
maďarské buržoasie, jeho základní
podmínkou je kapitalistická konsolidace na úkor
proletariátu Maďarska. Pod záminkou znemožniti
komunistický převrat jest až do krajnosti vykořisťována
dělnická třída maďarská
a zbavena z velké části svých politických
práv. Pronásledování židů
a numerus clausus je také důvodem, aby vládnoucí
feudální třída Maďarska soustřeďovala
ve svých rukou větší vykořisťovací
možnosti. Hlavním motivem bylo odškodnění
jedné kasty za ztracené mocenské prostředky
na úkor pracujících tříd. Za
takovýchto poměrů bylo heslo integrity starého
Maďarska a revise mírových smluv hlásáno
jako jediný lék také mezi neuvědomělými
maďarskými dělníky a soc. demokraté
samozřejmě hlásali nutnost revise na svých
sjezdech. Jestliže soc. demokraté nechtějí
dnes ještě úplně státi na jedné
linii s revisní ligou, neznamená to nic jiného
než házení písku do očí
maďarského proletariátu, aby nepozoroval zradu
soc. demokratických vůdců. Ve skutečnosti
však srostla soc. demokracie Maďarska s buržoasií
stejně jako její bratrská strana československá
a jako v mezinárodním měřítku
každá sociál-patriotická strana sklání
se před vládnoucí třídou hraběte
Bethlena, pomáhá policii odhalovati "komunistická
spiknutí" a proto je trpěna maďarskými
fašisty. Maďarskou buržoasii bolí hlavně
ztráty latifundií maďarských feudálů,
nalézajících se nyní v následnických
státech. Charakteristickým dokladem toho je proces
optantů. Jednotliví representanti maďarských
feudálů se netají tím, že jim
záleží na udržení privilegií
více než na integritě, a v žádném
případě by samozřejmě nesouhlasili
s velkým Maďarskem pod diktaturou proletariátu,
které by ovšem bylo možné jen za dobrovolného
souhlasu národů. Doufají v imperialistickou
revisi s pomocí imperialistických válek a
fašistických spojenců, která by uplatnila
feudální monopoly. Proto je Mussolini vzorem maďarské
buržoasie, která sympatisuje s každým
fašistickým státem.
Hrabě Bethlen je chytrým politikem své třídy
a správně cítí, že osou světové
situace je příprava války a vytvoření
bloku imperialistů proti sovětskému svazu.
V zájmu revise a feudálních privilegií,
v zájmu vykořisťování dělnické
třídy odhaluje měsíčně
"komunistická spiknutí", což imponuje
mezinárodnímu kapitálu, italským fašistům,
anglickému lordu a německému hakenkreuzleru.
Fašistická Italie je přirozeným spojencem
fašistického Maďarska, protože má
společné zájmy. Imperialistické cíle
Mussoliniho ve Středozemním moři jsou namířeny
proti francouzskému imperialismu. Italie není poškozena
revisními plány Maďarska, jejichž hlavní
překážkou je francouzský a malodohodový
imperialismus. Proto navštěvují maďarští
státníci tak rádi Řím, proto
byl také Grandi v Budapešti.
Anglické konservativce udržovaly v aktivitě
zájmy francouzského imperialismu a nyní po
nových volbách anglických Bethlenovci doufají,
že rozpory anglo-francouzské se přiostří.
Angličtí liberálové v čele
s Lloyd Georgem již vícekráte prohlásili,
že jsou pro revisi mírových smluv. Jakmile
Labour Party ujme se vlády, nebude liberálům
za těžko přiměti k tomuto stanovisku
MacDonalda.
Zájmem Německa je také revise mírových
smluv; proto by rádo vidělo splnění
aspirace Maďarska. Životním zájmem francouzského
imperialismu je však udržení mírových
smluv v zájmu nových hranic a reparací a
proto má úzké styky s Malou Dohodou, která
byla založena proti nebezpečí maďarské
revise, a s polskými imperialisty, protože Polsko
má spory s Německem a sovětským svazem.
Polsko chce sovětský svaz napadnouti a namáhá
se o mezinárodní imperialistický blok proti
sovětskému svazu. Týž zájem má
Rumunsko a návštěva Pilsudského v Bukurešti,
jízda generála Le Ronda znamenají zpečetění
společných válečných úmluv.