Zájem protisovětského bloku je však
začlenění Maďarska, Italie a Malé
Dohody do této akce a uvolnění napiatého
poměru Francie, Italie a Malé Dohody. Proto není
pro nás překvapením návštěva
Zaleskiho v Budapešti, který 26. května t.
r. v interviewu časopisu "Giornale d´Italia"
uvedl: "Rád bych viděl sblížení
Maďarska a Francie. Poněvadž poměr Polska
a Italie je výborný, je přirozeno, že
Polsko vítá přátelství Italie
a Maďarska. Je také naděje na dohodu Maďarska
s Rumunskem."
O Československu Zaleski nemluví, za to však
francouzský státník La Monzie, který
přirozeně s vědomím a za souhlasu
francouzské diplomacie navštíví počátkem
června Budapešť a Československo a hlavně
se zajímá o poměry Podkarpatska. Budapešťský
časopis "A Reggel" uveřejňuje v
čísle z 29. května projev La Monzieho, kde
praví doslovně:
"Podkarpatsko je Archimedův bod revise. Z politických
a hospodářských důvodů mohlo
býti nejsnadnější zasáhnutí
do revise na Podkarpatsku, což odpovídá zájmům
jak obyvatelstva maďarského, tak i podkarpatoruského.
Tato revise má býti taková, aby Maďarsko
dostalo společné hranice s Polskem. Kdyby se toto
sousedství uskutečnilo, změní se maďarská
zahraniční politika."
V takové atmosféře ujasňuje se jádro
evropské zahraniční politiky. Tak bude srozumitelným
projev Masarykův o revisi a zesílení
revisní agitace v Maďarsku. Tak bude pochopitelné,
že hrabě Bethlen vystoupil z dřívější
reservy a měl řeč úplně ve
smyslu integrity a revise. Je pochopitelno horečnější
pronásledování komunistů v Maďarsku
v poslední době a útok Maďarské
revisní ligy na dělnictvo. Je pochopitelná
placená agitace býv. komunistického renegáta
Ludvíka Surányiho a práce Gézy
Szüllöho na mezinárodní konferenci
národnostních menšin. Také bylo pochopitelné,
proč je nutná společná hranice mezi
Maďarskem a Polskem přes Podkarpatsko, což je
nejkratší nástup proti sovětskému
svazu.
Víme dobře, že mezinárodní většina
Československa pro uskutečnění tohoto
protisovětského cíle spojí se dříve
nebo později s Bethlenem a Horthym. Cenu této dohody
zaplatí proletariát maďarský, český,
slovenský, německý, ukrajinský a jiných
národností na válečných jatkách.
Podle mínění mezinárodní buržoasie
vypršela doba poražení sovětského
svazu a mezinárodní imperialismus by rád
ustanovil nové hranice na úkor území
sovětského svazu.
Imperialismus za účelem loupežných plánů
roztrhává jednotlivá území,
aniž se ptá jednotlivých národů,
do kterého svazku národů chtějí
býti zařazeny, zda chtějí samostatně
žít: a jakou vládnoucí formu chtějí
zavésti. Buržoasie československá tak
jako buržoasie maďarská potlačuje národnostní
menšiny ke svým imperialistickým účelům.
Jen vítězství dělnické třídy
a vítězství komunistického výrobního
řádu uskuteční sebeurčovací
právo národů. Jako každý jiný
národ, mají také národy Podkarpatska
rozhodovati o svých osudech a ani maďarská,
ani československá buržoasie, ani žádná
jiná imperialistická skupina nemá práva
rozhodovati o Podkarpatsku. Uskutečnění sebeurčovacího
práva národů a národní osvobození
souvisí úzce s vítězstvím sociální
revoluce.
Oddáliti výbuch rozporů imperialistických
skupin a sjednotiti ostatní skupiny proti sovětskému
svazu je životním zájmem mezinárodně
se koncentrujícího finančního kapitálu
a zájmem stále vzrůstající
mezinárodní buržoasie v Československu.
Maďarská a česká buržoasie od doby
odhlasování agrárních cel je v kontaktu
a jen iredentismus překáží úplnému
splynutí. Zkusili jsme v době stávky viničních
dělníků v Berehově a v době
stávky zemědělských dělníků
na Slovensku, jak srostl proti společnému třídnímu
nepříteli československý státní
aparát s maďarskými velkostatkáři
a nájemci, křesť.-socialistická strana
a maďarská národní strana s agrární
stranou a agrární strana se židovskou buržoasií.
Agrární strana a představitel finančního
a průmyslového kapitálu na Podkarpatsku,
židovská buržoasie s maďarskou mentalitou,
už v době zemských voleb v prosinci spolu s
židovskými hlasy daly čtvrtinu agrárních
hlasů na Podkarpatsku pod jménem agrární
židovské strany. Poloúřední orgán
zemského úřadu na Podkarpatsku "Podkarpatské
Hlasy" teď agitují nápadně pro
získání maďarské buržoasie.
Všechny tyto zjevy jsou přirozenými důsledky
dnešní periody kapitalismu a čsl. měšťácké
strany, které s jedné strany nenávidí
všechno, co je maďarské, s druhé strany
přebírají zákonodárství
maďarského feudalismu a adoptují v době
vzrůstajícího fašismu mentalitu maďarského
grófovského panství.
Poslední stávky viničních dělníků
berehovských a zemědělských dělníků
na Slovensku dokázaly, že vesnický proletariát
se také radikalisuje, t. j. třídní
diferenciace na vesnicích se přiostřuje a
vesnický proletariát spolu s průmyslovým
proletariátem vede boj za vyšší mzdy,
kolektivní smlouvy pod vedením komunistické
strany. To dává velkou ránu agrární
buržoasii a hluboce ruší stabilisační
proces. Proto buržoasie už v době stávek
hledá cesty a možnosti, aby stávky potlačila
všemi fašistickými prostředky a znemožnila
další přípravy. Bylo to nutno proto,
že sezonní dělníci na Slovensku a Podkarpatsku
se připravují vésti v době žní
stávku.
Maďarští velkostatkáři, židovští
nájemci a jejich advokáti poučili své
agrární kolegy a české úřady,
že je zbytečno zaváděti nové
drakonické zákony, protože staré feudální
maďarské čelední zákony jsou
na těchto územích ještě v platnosti,
jenom že nebyly využity. Maďarské čelední
zákony, t. j. zák. čl. XIII z r. 1876, čl.
zák. II z r. 1898 o poměru zaměstnavatele
a zemědělských dělníků,
čl. zák. XLI z r. 1899 o nádenících
a dělnících zaměstnaných u
vodních, silničních a drážních
prací, čl. zák. XLII z r. 1899 o pomocných
dělnících hospodářských,
čl. zák. XXVIII z r. 1900 o lesních dělnících,
zák. čl. XXIX z r. 1900 o dělnících
pěstujících tabák, zák. čl.
XLV z r. 1907 o hospodářské čeledi
jsou nejreakčnější zákony zákonodárství
celého světa a vznikly v době, kdy maďarské
zemědělské dělnictvo po prvé
bojovalo. Četníci tenkráte zlomili stávku
a stříleli do stávkujících
zemědělců, proto ty čelední
zákony vznikly ve znamení msty a zabránění
dalším stávkám. Takovéto zákony
potřebuje teď mezinárodní buržoasie
československá. Podle znění zákona
každý čeledín a hospodářský
sezonní otrok musí míti čelední
a pracovní knížku a skutečně
v jednotlivých okresech na Podkarpatsku už bylo vybubnováno,
že bez čelední knížky nesmí
se na poli pracovati a zemědělský dělník
nesmí býti zaměstnán. Proto každý
čeledín musí zaplatiti za knížku
6 Kč. Čelední a pracovní knížky
jsou znamením potupy. Zákon č. 571 z r. 1919
zrušil a škrtl ze starého živnostenského
řádu body o železničních a báňských
dělnících a čelední nařízení
platná v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Podle znění čl. VII byl ministr soc. péče
zmocněn zrušiti čelední knížky
na Slovensku. Ministři sociální péče
za 10 let zapomněli vydati taková nařízení,
je však skutkem, že po 10 let pracovní a čelední
knížky na Podkarpatsku a na Slovensku neexistovaly
a podle praxe byl zmíněný zákon všude
platný. Po 10letí takové praxe zavedla loni
buržoasie jako poučení ze zemědělské
stávky pracovní a čelední knížky,
což znamená, že chce zmíněné
maďarské čelední zákony se vší
přísností uplatňovati. Co obsahují
tyto zákony? Cituji jen několik míst. Podle
všech čeledních zákonů má
čeleď odevzdati při nastoupení práce
knížky zaměstnavateli, který tam zapíše
vše, co se mu zlíbí, a při nutnosti
odevzdá četnictvu a úřadům.
Samozřejmě žádá k vydání
knížky domovský list, který 9/10
proletariátu nemůže dostati. Podle §u
53 zák. čl. II/1898, jakmile dělník
buď z práce uteče nebo nemůže vydržeti
mučení, hlad, tělesnou námahu, může
jej gazda dáti přivésti četníkem
a mimo to může jej dát uvězniti, ale
jen po ukončení práce, jinak v pracovní
době v zájmu gazdově nesmí býti
uvězněn. Toto ustanovení se opakuje v každém
článku zákona. Podle §u 49 denní
pracovní doba je od slunka východu do slunce západu,
v kteréžto době má dělník
1 hodinu v poledne, t. j. denní pracovní doba je
14 hodin. (Předsednictví ujal se předseda
Malypetr.)
§ 65 zní: "Platnosti nemají úmluvy
sjednané za účelem společného
zastavení práce, aby na zaměstnavateli byla
vynucena vyšší mzda a zaměstnanci vybojovány
přednosti, ani ty úmluvy, aby stávkující
byli podporováni a stávkokazové potrestáni."
Podle téhož paragrafu může býti
uvězněn na 60 dní ten, kdo ve stávce
zemědělských dělníků
je účastněn, kdo stávku organisuje,
sbírá na ni peníze, svolává
schůze, kdo ke schůzi propůjčí
místnost a kdo se schůze zúčastní.
Rovněž může býti uvězněn
na 60 dní, kdo agituje proti čeledním knížkám,
kdo boj dělníků podněcuje a pro stávku
agituje.
Co to všechno znamená? To znamená, že
zemědělští dělníci jsou
zbaveni práva na stávku, nemají práva
bojovati za větší skývu chleba, nesmějí
práci opustiti, nesmějí se organisovati a
agitovati, jinak dostanou 60 dní vězení.
Zajímavý je také § 69, podle kterého
uvěznění stávkující
mají býti propuštěni na žádost
zaměstnavatele. Jakmile jsou ochotni pracovati a poslušně
skončiti práce, jest jim trest prominut.
Podle §u 5 zákona č. 45 z r. 1907 čeledín
bez souhlasu gazdy nemůže dostati cestovní
pas a i po svolení gazdově může mu býti
vydán cestovní pas až po skončení
práce. Onemocní-li dělník, má
gazda právo jej po 8 dnech nemoci vyhoditi. Na spaní
může mu gazda nechati jen tolik času, kolik
mu podle jeho dobrého zdání stačí
k osvěžení a tato doba nemusí býti
v noci.
Mohl bych ještě mnoho citovati, ale to je zbytečno.
Citovaná ustanovení ukazují, že staré
feudální čelední maďarské
zákony jsou zákony otrokářů,
zavádějící nevolnictví. Čeledín
ztrácí lidská práva, je vydán
na pospas svému zaměstnavateli, který ho
nemocného může vyhoditi, může ho
donutiti pracovati ve dne i v noci, může ho spoutaného
dáti přivésti četníkem a v
případě mzdových bojů může
ho dáti zavříti, jak také v posledních
měsících na Slovensku se stalo. Tyto nevolnické
zákony platí na území osvobozeného
Slovenska a Podkarpatska a nepochybujme, že mezinárodní
čsl. buržoasie zavede systém čeledních
knížek a zákonů, to je celý otrokářský
feudální zákon maďarský do Čech
a na Moravu, jak u železničních, báňských
a jiných dělníků a čeledínů,
jenž zákonem č. 571 byl zrušen.
Celá dělnická třída musí
si uvědomiti, že po zemědělských
dělnících přijdou na řadu dělníci
průmysloví. Proto vyzýváme celou dělnickou
třídu Československa:
Protestujte hromadně proti zavedení středověkého
otrockého systému, proti rdoušení mzdových
bojů, proti olupování o politická
práva. Bojujte za svá politická práva.
Slovenští a podkarpatští zemědělští
dělníci, pryč se systémem čeledních
knížek. Nikdo nevyzdvihuj čeledních
knížek. Na útok odpovídejte útokem.
Připravujte mzdový boj. Neuzavírejte zvláštních
smluv, nýbrž bojujte za kolektivní smlouvu.
Připravujte se na nový boj, organisujte zemědělské
dělníky. Lesní dělníci, žňoví
dělníci, dělníci na tabákových
polích, mlatci a sezonní dělníci,
utvořte ve všech místech akční
výbory také s indiferentními a jinostranickými
proletáři. Začněte boj v době
nejnutnějších hospodářských
prací a vybojujte pro sebe stávkou větší
skývu chleba, lepší pracovní podmínky
a kolektivní smlouvu. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. inž. Nečas. Dávám
mu slovo.
Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno!
Budiž dovoleno, abych odpověděl několika
slovy svému předřečníku dr
Gátimu na jeho výklady o zahraniční
politice a zejména také na jeho útoky proti
soc. demokratům a na jeho výklad o chování
se maďarských soc. demokratů k t. zv. revisní
lize.
Jeho výklady byly pozoruhodné v několika
směrech. Pomíjím ty, které náležejí
do obvyklých komunistických výkladů,
do obvyklé komunistické terminologie, a chtěl
bych zejména přibíti dnes, že se dr
Gátimu, který je čelným vůdcem
komunistické strany, nelíbí to, že maďarští
soc. demokraté neshodují se v této chvíli
s revisní ligou. Třebaže on při tom
říkal, že maďarští soc. demokraté
sklánějí se před Bethlenem atd., přece
jen z jeho slov bylo zřejmo, jak nerad snáší,
že maďarští soc. demokraté ve svém
těžkém postavení se nyní v tomto
směru tak vyslovili. Lehko se tu dnes mluví proti
maďarským soc. demokratům a říká
se jim, že se sklánějí před Bethlenem.
Ale, pane kol. dr Gáti, kdo zůstal dnes a
vede boj za proletariát v Maďarsku a kdo vzal do zaječích
v tomto okamžiku?
Pan kol. Gáti mluvil také o Podkarpatské
Rusi, citoval jakýsi maďarský orgán
o tom, že Podkarpatská Rus jest Archimedovým
bodem revise, a dotkl se v několika místech otázky
Podkarpatské Rusi, Bethlenova projevu a dotkl se také
projevu Masarykova o revisi hranic. Musím opakovati,
co bylo již několikráte velmi důrazně
řečeno, že není pravda, že by byl
kdokoliv z našich ředitelů státu se
vyslovil pro jakoukoliv revisi hranic. To bylo řečeno
několikráte a není potřebí
v tomto směru znovu tyto věci rozbírati;
kdo s touto věcí přichází,
sleduje určité tendence znepokojovací atd.
Bylo by dobře, aby se už jednou přestalo s
hovořením o revisi hranic, jakoby tato slova byla
padla z úst našich zodpovědných státníků.
Když už pan kol. Gáti napadl soc. demokraty
v souvislosti s trianonskou smlouvou, revisní ligou atd.,
chtěl bych jednou přibíti nesprávné
a podivné stanovisko komunistů ve věci Podkarpatské
Rusi. Jejich stanovisko vlastně znamená, že
si komunisté sedají v otázce Podkarpatské
Rusi na tři židle. Když zde mluví mnozí
z nich - to můžete najíti v "Rudém
Právu" a i v ostatních oficielních listech
komunistických - vidíte snahy po autonomii v rámci
trianonské smlouvy. Když přijdete do Podkarpatské
Rusi, do rusínských, ukrajinských krajů,
najdete v jejich listech, že hovoří o sovětské
Ukrajině mezi Rusíny, a v Maďarsku zdůrazňují,
co hovořil Rakoczy, který je přece jedním
z hlavních vůdců maďarských komunistů
a který se vyslovil za velikého procesu pro integritu
býv. Maďarska. Tedy sami komunisté v otázce
Podkarpatské Rusi jednají takovým způsobem,
jaký se jim právě hodí v dotyčné
oblasti, způsobem nevěcným, nesprávným,
který znamená vlastně klamání
proletariátu a obyvatelstva Podkarpatské Rusi. (Posl.
dr Gáti: Můžete to dokázati?) Mohu
to dokázati, protože mohu přinésti oficielní
listy Podkarpatoruské. Na př. v "Podkarpatské
Pravdě" se hovoří o sovětské
Ukrajině v tom smyslu, jako kdyby měla přijíti
Podkarpatská Rus k sovětské Ukrajině.
Mohu přinésti, co řekl Rakoczy na tom velkém
procesu budapešťském, kde hovořil o integritě
hranic a o tom, co znamená, že Podkarpatská
Rus by připadla Maďarsku, nyní Maďarsku
Horthyovskému. Mohu dokázati, že mluví
pro autonomii, jakou st.-germainská smlouva zajistila Podkarpatské
Rusi. To je stanovisko jistě neupřímné,
to je sedání si na 3 rozličné židle.
A v tomto okamžiku, kdy maďarští soc. demokraté
svádějí tak veliké a těžké
boje s Bethlenem, v tom okamžiku, kdy komunisté opustili
tuto zemi, je naší povinností, abychom poukázali
na toto falešné a neupřímné stanovisko
komunistické.
Slavná sněmovno! Já jsem dnes nevstoupil
na tuto tribunu, abych hovořil o zahraničních
věcech, nýbrž považoval jsem za svou povinnost,
abych dnes v této sněmovně protestoval proti
velikému násilí, kterého se dopustil
zemský úřad Podkarpatské Rusi na pracujícím
obyvatelstvu, na zemědělském a lesním
proletariátu Podkarpatské Rusi. (Slyšte!)
Jde zde o porušení celé řady našich
základních zákonů, ale nejenom to,
jde zde o porušování a omezování
občanské svobody, jak k tomu ještě později
přijdu.
Na Podkarpatské Rusi bylo v poslední době
přikročeno k vydávání pracovních
a čeledních knížek (Slyšte!
- Skandál!), které mají, vážená
sněmovno, v úvodní své části
výklad paragrafů, sestavený zemským
úřadem Podkarpatské Rusi v textu ruském,
maďarském a slovenském, a které jsou
snůškou nejreakčnějších
předpisů a výtažků ze starých
maďarských feudálních zákonů,
kde citovány jsou sice také naše zákony
československé, ale jichž tu není dbáno.
Jsou tam předpisy nejhroznějšího rázu.
Náš klub považoval proto za svoji povinnost podati
v této věci naléhavou interpelaci vládě
naší republiky. (Výkřiky posl. Srby.)
My jsme nedávno podali naléhavou interpelaci,
která dnes byla předložena posl. sněmovně.
Je to tisk 2202 o tom, že se nedodržuje na Podkarpatské
Rusi 8hodinová doba pracovní. Tato interpelace byla
podána tenkráte, když v Hustu vypukly veliké
výtržnosti a když tu byli pozavíráni
nikoliv ti, kdož porušovali zákon o 8hodinové
době pracovní, nýbrž ti, kdož tento
zákon chránili. My jsme tenkráte podali naléhavou
interpelaci a otiskli jsme ji ve svých novinách.
A v té době, když byla otištěna,
zemský úřad v Podkarpatské Rusi přikročil
s urychlením k vydání pracovních a
čeledních knížek, které jsou
výsměchem všem nejdůležitějším
zákonům sociálně-politickým
v naší republice.
Vážená sněmovno! Dovolím si přečísti
naléhavou interpelaci, kterou náš klub v této
věci dnešního dne podal. Interpelace zní
(čte):
"Naléhavá interpelace posl. inž. Nečase,
Bečko, dr Dérera, Tayerle a
soudr. na vládu republiky Československé
ve věci zavádění dětské
práce a 12hodinné pracovní doby zemským
úřadem Podkarpatské Rusi, jakož i ve
věci porušování jiných platných
zákonů republiky tímto úřadem."
Vážená sněmovno, musím předčítati
tuto interpelaci doslovně, neboť v pracovních
knížkách a v těch ustanoveních
stojí, že kdo by bojoval proti čeledním
řádům, může býti potrestán
vězením nebo velikou pokutou, ačkoliv tyto
čelední řády obsahují řadu
protizákonných opatření. Jestliže
by někdo na Podkarpatské Rusi přednášel
text této interpelace, který jste zde slyšeli
a který je ve věci i v obsahu mírný
proti tomu, co se stalo - tedy bude v několika směrech
stíhán a trestán (čte):
"V minulých dnech vydány byly výnosem
zemského úřadu pro zemi Podkarpatoruskou
dělnické legitimace a čelední knížky
v jazyku slovenském, ruském a maďarském.
Zemský úřad v Užhorodě zavádí
pod č. j. 5402 čelední knížky
a v ustanoveních, která jsou v nich obsažena,
dopouští se zřejmě porušení
platných zákonů."
"Vydává-li zemský úřad
se sídlem v Užhorodě, patrně pod tlakem
politické strany agrární, nové čelední
knížky, vychází tím vstříc
jednotlivým skupinám zaměstnavatelů
a obnovuje poměry, které r. 1919 uznány byly
všeobecně za neudržitelné. Avšak
zemský úřad pro zemi Podkarpatoruskou jde
ještě dále: nejenom že vydal čelední
knížky, aniž o tom jednal zemský výbor,
a obsah těchto čeledních knížek
schválil, ale vložil do nich ustanovení, která
jsou v úplném rozporu s platnými zákony.
Na úvodním místě ustanovení
se uvádí, že jde o zákonný článek
XLV z r. 1907 o úpravě právního poměru
mezi hospodářem a polnohospodářskou
čeledí se zřetelem na všeobecný
zákon ze dne 13. července 1922, č. 244 Sb.
z. a n.
V řadě ustanovení obsažených
v čelední knížce je nejenom vědomě
nesprávně vykládán zákon o
osmihodinové době pracovní ze dne 19. prosince
1918, č. 91 Sb. z. a n., nýbrž je vědomě
porušován a polnohospodářským
zaměstnancům a zaměstnavatelům je
přímo ukládáno porušování
tohoto zákona.
Ačkoliv § 10 zákona ze dne 19. prosince 1918,
č. 91 Sb. z. a n., stanoví, že ani v podnicích
zemědělských a se zemědělstvím
souvisících nesmějí se zaměstnávati
námezdné děti, pokud neukončily povinné
návštěvy školní a nedosáhly
věku 14 let, ustanovuje § 3 hlavy I čelední
knížky, že "nezletilcovi nad 12 roků
lze vydati čelední knížku jen se souhlasem
jeho zákonitého zástupce.
Z tohoto ustanovení vychází zřejmě
na jevo, že by pak mohly býti zaměstnávány
v zemědělství námezdně děti
pod 14 roků. Podle §u 2 výnosu musí
míti každý hospodářský
čeledín čelední knížku;
tudíž 12 roků staré dítě,
jemuž lze vydati čelední knížku,
bude posuzováno jako hospodářský čeledín
a přes ustanovení zákona z 19. prosince 1918
bude s ním uzavřen pracovní poměr."
(Posl. Johanis: Což tam nemusí chodit do školy
od 12 do 14 let?) Hned k této věci přijdu.
"Zde se zemský úřad dopustil zřejmého
porušení zákona. Že zemský úřad
v Užhorodě byl si plně vědom toho, že
dává zaměstnavatelům zemědělským
nejenom možnost, nýbrž přímo právo
zaměstnávati děti školou povinné,
vysvítá z toho, že v odst. 2 §u 32 se
ukládá hospodáři povinnost poskytnout
možnost, aby školou povinní, kteří
jsou u něho ve službě, mohli řádně
navštěvovati školu. (Výkřiky
posl. Srby a Johanise.)
V jiných paragrafech, jednajících o uzavření
služební smlouvy, se ustanovuje, že nebylo-li
jinak ve smlouvě ujednáno, platí smlouva
uzavřená s polnohospodářským
čeledínem na dobu jednoho roku. Také zde
se vystavují čeledínové velmi značnému
nebezpečí, neboť vnucuje se jim služební
poměr, který musí trvati nejméně
jeden rok.
Z dalších protizákonných ustanovení,
obsažených v čeledních knížkách
zavedených zemským úřadem, dlužno
uvésti § 30, ve kterém se praví, že
ohledně pracovní doby platí zákon
ze dne 19. prosince 1918 č. 91 Sb. z. a n. a prováděcí
nařízení k němu ze dne 11. ledna 1919,
č. 11 Sb. z. a n. V knížce praví se
však výslovně: "Podle tohoto jest denní
pracovní doba 12 hodin s přestávkou půl
hodiny dopoledne a odpoledne a hodinová přestávka
v poledne." (Výkřiky čsl. soc. dem.
poslanců.)
Ačkoliv zákon o 8hodinové době pracovní
ustanovuje, že také pro osoby v zemědělských
a lesních podnicích pravidelně zaměstnané,
které žijí mimo domácnost hospodářovu
a mají plat denní, týdenní nebo měsíční,
nesmí skutečná pracovní doba zaměstnanců
trvati zásadně déle, než 8 hodin ve
24 hodinách nebo nejvýše 48 hodin týdně,
stanoví zemský úřad v Užhorodě,
že pracovní doba denní je 12 hodin. I když
podle nařízení ministra sociální
péče ze dne 11. ledna 1919 bylo podnikům
zemědělským a se zemědělstvím
přímo souvisejícím povoleno, aby při
rozdělování doby pracovní vzaly za
základ rozdělení práce období
4nedělní s podmínkou, že v tomto období
nesmí celková doba pracovní přesahovati
192 hodiny, jest jisto, že toto ustanovení dodržováno
nebude, když se předem přikazuje, že denní
pracovní doba je 12 hodin a že má býti
dopoledne a odpoledne půlhodinová přestávka
a hodinová přestávka v poledne."
Při tom mimochodem sluší poznamenati, že
by se to vykládalo všeobecně na Podkarpatské
Rusi, každému, kdo zná tamní poměry,
je to docela jasné tak, že by ta denní pracovní
doba skutečně odpracovaných hodin byla 12
hodin a že by se jim do toho ty denní přestávky
nepočítaly.
"Svědčí přímo o otrockých
poměrech, do kterých mají býti uvrženi
čeledínové, že podle §u 19 nemá
čeledín právo zdržovati se mimo hospodářství
přes povolený čas a že nesmí
proti zákazu hospodáře přijímati
ve svém bytě třeba jen dočasně
osoby nepatřící k domácí čeládce.
Podle tohoto ustanovení jest omezena nebo přímo
zrušena svoboda zaměstnance přes to, že
se v §u 4 mluví o tom, že podmínky služební
smlouvy ujednávají strany volnou dohodou v mezích
zákona.
Nechceme poukazovati na další ustanovení, ale
zdůrazňujeme, že jinak měří
zemský úřad hospodářům
zaměstnavatelům a jinak dělníkům.
Tam, kde jde o práva zaměstnavatele, jsou vypočítána,
avšak jedná-li se o zaměstnance, jako v §§
15, 43, 46, stanoví se, že čeledín nemusí
nastoupiti službu, nebo může zrušiti služební
poměr "z důležitých příčin"
- při čemž není nijak vyznačeno,
které to důležité příčiny
jsou nebo býti mohou."
Tím zejména v tamním prostředí,
při tamních poměrech vystavují se
dělníci všanc libovůli.
"Vydání čeledních knížek
na Podkarpatské Rusi s protizákonným obsahem
nasvědčuje reakčnímu duchu, který
se zahnízdil ve vedoucím úřadu této
země." (Posl. dr Winter: Za to nemůže
Podkarpatská Rus, nýbrž exponenti zdejších
kruhů!) Ano.
"Rozhodnutí, které tímto opatřením
provedl zemský úřad v Užhorodě,
znamená na poli sociální ochrany velký
krok nazpět. Místo sjednocení našeho
zákonodárství v celé republice provádí
se tímto způsobem další tříštění
jenom proto, aby se vyhovělo choutkám a sobeckým
zájmům určité zaměstnavatelské
skupiny.
Podepsaní proto ptají se naléhavě
vlády:
1. Je-li ochotna naříditi okamžité odvolání
čeledních a pracovních knížek
na Podkarpatské Rusi s protizákonným obsahem,
jak byly zavedeny výnosem č. j. 5402 zemského
úřadu v Užhorodě?
2. Je-li vláda ochotna zakročiti proti zemskému
presidentu Rozsypalovi, který zaváděním
dětské práce, 12hodinové doby pracovní
a porušováním jiných platných
předpisů (Výkřiky čsl. soc.-demokratických
poslanců.) a nařízení dopustil
se protizákonných činů a zneužití
úřední moci?" (Tak jest!)
Slavná sněmovno, z toho, co jsem zde přečetl,
z této naléhavé interpelace seznali jste
jenom část ustanovení. Je zajímavo
přečísti celé čelední
knížky a sledovati paragraf za paragrafem. Tyto čelední
a pracovní knížky jsou hroznou obžalobou
nejen režimu podkarpatoruského, nýbrž
i našeho koaličního režimu, který
v této době r. 1929 takové věci na
Podkarpatské Rusi může vůbec dovoliti.
My jsme v této sněmovně několikráte
ukázali na hrozné nezákonnosti a věci,
které se dějí na Podkarpatské Rusi.
Bylo to tenkráte, když jsme po volbách ukazovali
fotografii těch kvitancí, které byly důkazem,
že zemský president Podkarpatské Rusi uplácel
velkými sumami, 80.000 Kč atd. určité
strany, aby tříštil strany, a to strany státotvorné.
My jsme ukazovali v této sněmovně několikráte
na to, co se děje se státními lesy a státním
majetkem na Podkarpatské Rusi. My jsme na to ukazovali
a předváděli jsme zde řady dokladů
z lesního ředitelství rahovského,
buštinského a odjinud, číselně,
konkretně a jasně, ale nebyla nám nikdy dána
odpověď v této věci. Když kol.
Remeš v rozpočtovém výboru přednesl
ty cifry, dostalo se mu druhý den odpovědi ve "Venkově",
orgánu tehdejšího min. předsedy, takového
rázu, že kol. Remeš musel podati na list
žalobu. Redaktor byl odsouzen, ale to byla také jediná
odpověď, které se nám na všechny
naše žaloby od pana ministra zemědělství
dostalo.
My jsme se nesčetněkráte namáhali
v zemědělském výboru i jinde, abychom
zjednali pořádek. Před několika dny
měli jsme příležitost a bylo nám
slíbeno v zasedání zemědělského
výboru před 3 dny, že budeme míti příležitost
následujícího dne přednésti
své stížnosti, týkající
se nepořádků se státním lesním
majetkem na Podkarpatské Rusi i toho, co se děje
s pozemkovou reformou na Podkarpatské Rusi. Bylo nám
zaručeno a kolegové dávali na to čestné
a nevím jaké slovo kolegovi Remešovi,
Koudelkovi a j., když se vyslovovaly pochyby o tom,
že druhý den se dostaví do schůze ministr
zemědělství, že druhý den se
dostaví do schůze president stát. pozemkového
úřadu a že nám bude dána příležitost,
abychom mohli, protože šlo právě o jeden
paragraf záborového zákona, každý
své přání, stížnosti atd.,
týkající se provádění
pozemkové reformy a hospodaření se státním
lesním majetkem, přednésti.