Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
inž. Jung. Dávám mu slovo.
Posl. inž. Jung (německy): Dámy
a pánové! Zaujímáme dnes znovu stanovisko
k několika aférám, z nichž jistě
nejvýznamnější jest vyzvědačská
aféra štábního kapitána Falouta.
Je to štěstí, že jde v tomto případě
o opravdového Čecha a nikoliv o Němce. Neboť
jinak by bylo boží dopuštění a
byly by znovu vytaženy všechny rejstříky
slepě zuřivé zášti proti našemu
národu, aby se především odvrátila
pozornost od jádra celé aféry. (Posl.
Geyer [německy]: Takto se to ututlává!) Velmi
správně! Československo dosud přes
všechno zdánlivé odrakouštění
nejvěrněji ze všech nástupnických
států starého Rakouska napodobilo tento stát,
jak pokud jde o absolutismus, který v Rakousku podle Bismarkova
výroku panoval zmírněn jsa lajdáctvím,
tak také pokud jde o lajdáctví starého
Rakouska, k čemu jste ovšem připojili ještě
pořádnou dávku neurvalosti. Ale převzali
jste i jisté aféry z Rakouska a nyní máme
československou Rédlovu aféru jako protějšek
k někdejší špionážní
aféře ve starém Rakousku. Nemáme příčiny,
abychom se zabývali podrobnostmi Faloutova případu.
Jeho důvod nezakládá se jen ve zhoubném
lákání peněz, nýbrž i
ve stálém neklidu, který přes všechny
konference, přes všechno ujišťování
o míru, stále leží nad Evropou od doby
pařížských předměstských
diktátů, a v prolhanosti státníků
Malé a Velké dohody (Souhlas na levici.),
v prolhanosti, která nám jedním dechem prohlašuje,
že smýšlí co nejmírumilovněji
a že udržuje nejmírumilovnější
styky s těmi a oněmi a při tom přese
všechno nechce věděti o nejdůležitější
z těchto otázek, totiž o otázce odzbrojení.
Musíme přece konstatovati, že Německá
říše byla kdysi vlákána do pasti
ujištěním, že když odzbrojí,
bude to začátkem všeobecného odzbrojení.
Táži se: Kde vlastně zůstalo toto všeobecné
odzbrojení? Až po zuby ozbrojena stojí zde
zvláště Francie se svými vasalskými
státy, odmítá jakkoliv omeziti své
zbrojení a tak stále ohrožuje evropský
mír. Co činí velký ochránce
nad Seinou, to věrně napodobují jeho malí
nohsledové. Jak odkašlává, jak plivá,
všechno mu velmi věrně odkoukali. Připomínáme
si přece, jak v této sněmovně pan
posl. Špaček jako zpravodaj a nikoliv jen jako
pouhý prostý řečník, nýbrž
jako zpravodaj o branných předlohách kdysi
označil Německo a Maďarsko jako nepřátele.
Tážeme se: Kde byl tehdy ten vždy tak zaměstnaný
pan dr Beneš, proč mu nenapadlo zde zpravodaje
zapříti, zaujmouti proti němu stanovisko,
odmítnouti jeho výtky a vývody? (Posl.
Simm [německy]: Když poměr k Německu
jest normální!) Ano! A dlužno uvážiti,
že právě tehdy byl jmenován nový
český vyslanec do Berlína, který se
jeden nebo dva dni po těchto vývodech představil
říšskému presidentu Hindenburgovi a
ujišťoval ho o nejpřátelštějších
stycích svého státu s Německou říší.
Tu ministr věcí zahraničních mlčel,
ale ministr nár. obrany Udržal nejen nemlčel,
nýbrž dokonce výslovně potvrdil Špačkovy
vývody. Manévry, které se konají,
konají se vždy proti nepříteli na severu
nebo proti nepříteli na jihovýchodě.
Nelze se pak diviti, když z tohoto otráveného
ovzduší vyrůstají špionážní
aféry. To jest jeden hlubší důvod, neboť
nemá smyslu zabývati se snad malichernostmi, nýbrž
dlužno hledati kořen věcí.
Další velice důležitou příčinou
jest nevyřešená národnostní otázka.
Již na prvém sjezdu strany za nynějších
státních poměrů r. 1919 v Duchcově
a rovněž ve svém státoprávním
prohlášení, které jsme přednesli
zde ve sněmovně r. 1920, ukázali jsme na
tuto nerozřešenou národnostní otázku
jako na ohnisko trvalého zneklidnění Evropy.
Dnes jest právě tak málo rozhořčena
jako tehdy, přesto, že nyní již 21/2
roku smíšená národní vláda
vede věci v tomto státě. Zvláště
pan dr Beneš brání se proti rozřešení
této otázky, jak mezi jiným jasně
dokazuje podání Malé dohody k výboru
tří Společnosti národů a jak
dokazují jeho vývody v zahraničním
výboru posl. sněmovny a senátu. Slabé
prohlášení obou německých ministrů
k této otázce rozpoutalo, což jest také
příznačným pro ovzduší
v tomto státě, zuřivé útoky
českého tisku. Pokud jde o vývody pana dr
Beneše v zahraničních výborech
obou sněmoven, pravil o menšinové otázce
toto: "Pokud jde o menšinovou otázku, která
byla projednávána na poslední schůzi
Svazu Národů a v poslední době tak
zvaným výborem tří v Londýně,
zaujali jsme stanovisko, jež jsme tlumočili ve svém
memorandu poslaném tomuto výboru. Konstatujeme,
že naše politika a politika všech ostatních
malodohodových států je diktována
smlouvami, které jsme podepsali a které jsou velmi
jasné. (Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.) Stanovisko našeho zahraničního
ministerstva je a bude a musí býti bezpodmínečně
to, že za všech okolností bude hájiti
důsledně, k čemu jsme se zavázali.
Nepřipustíme, aby nám někdo sahal
na naše práva a nutil nás k tomu, aby se otázka
některých smluv o ochraně našich menšin
dostala před mezinárodní forum, co jest vlastně
zbytečné, prostě proto, že naše
smlouvy jsou předstiženy ve prospěch menšin
tím, co u nás je. Naše menšiny dostávají
více, než by kdykoliv a kdekoliv mohly dosáhnouti
vlivem ciziny."
To jsou ty vývody, které jsem omezil na nejpodstatnější
věci. Nuže, tak prostá, jak ji pan ministr
věcí zahraničních dr Beneš
líčí, přece tato otázka
v Československu není. Jsou zde sice menšiny,
ale co zde lze rozuměti pod menšinami, jsou přece
jen jednotlivé odtržené zlomky národů,
ale nelze zneuznávati, že při nejmenším
my Němci a jistě také ještě Maďaři
jako celek nemohou býti považováni za menšiny
v obyčejném smyslu. Především
nikoliv my sudetští Němci, neboť nelze
zapomínati, že se svými skoro 31/2
miliony lidí daleko přesahujeme počet obyvatelstva
tak mnohého evropského státu, že dále
většina těchto 31/2 milionů
lidí bydlí v jednolitém území
a že sám president Masaryk změniv svá
dřívější slova o přistěhovalcích
a kolonistech, označil sudetské Němce za
integrální součást státu. (Posl.
Simm [německy]: Ale mimo to naše kulturní postavení!)
To jest rovněž nanejvýš důležité.
Pánové, kteří jsou jiného mínění,
nechť si přece laskavě přečtou
vývody svého krajana universitního profesora
dr Emanuela Rádla v jeho známém díle.
My němečtí národní socialisté
byli jsme již ve starém Rakousku pro spravedlivé
rozřešení národní otázky,
my jsme již staré Rakousko označili za národnostní
stát a již ve starém Rakousku jsme poukazovali,
že tehdejší království a země
patří do historického haraburdí a
že se národnostní stát musí vybudovati
právě jen na svých součástkách,
národech. Máme tedy dnes mravní právo,
abychom zaujali své nynější stanovisko,
které jsme zaujali již na svém prvním
sjezdu strany v Duchcově v r. 1919, které jest obsaženo
ve státoprávním prohlášení,
které jsme učinili ve sněmovně a které
jest obsaženo ve všech projevech sjezdů naší
strany, našich lidových táborů a které
jsme zvláště bod za bodem vyložili ve
svých pozměňovacích návrzích,
podaných při parlamentním projednávání
správní reformy v poslanecké sněmovně
a v senátě. Ovšem duchaplní censorové
v Československu se domnívají, že naše
výklady se nesmějí ukázati v tisku.
Předkládáme je zde ještě jednou,
především, abychom pánům censorům
ukázali, že jde o věci, o kterých, bohdá,
můžeme zde mluviti bez překážky.
Oč jde podle našeho mínění a
čeho jsme žádali v těchto pozměňovacích
návrzích? Aby především náš
národ byl národem rovnoprávným s Čechy
a Slováky, aby za druhé jeho jazyk byl rovnoprávný
s jazykem českým a slovenským, aby za třetí
naše jednolité námi obydlené území
bylo uznáno za zemi ve smyslu správní reformy,
abychom za čtvrté dostali svou kulturní samosprávu,
aby za páté pracovní místa ve veřejné
službě v naší zemi patřila našim
krajanům a aby se v ústředních místech
s námi nakládalo podle klíče obyvatelstva,
při čemž beztoho to s námi špatně
dopadne, poněvadž jsme sice jen čtvrtinou obyvatelstva,
ale platíme polovinu daní, aby za šesté
byly učiněny vzájemné dohody o vlastních
menšinách, to jest o rozptýlených částech
národa. To by bylo podle našeho mínění
nejnutnější a nejnaléhavější
vyrovnání, které by ovšem musilo býti
doplněno skutečně vřelým přátelským
poměrem, nikoliv jen přátelstvím,
které má úlohu jen ve frazeologii pana dr
Beneše. Ale o tom není řeči přes
vládní prohlášení dnešní
národnostně smíšené vlády,
se kterým se ujala svého úřadu a které
tehdy přednesl její předseda.
K jedné aféře druží se - neštěstí
zřídka přichází samo - ještě
celá řada jiných korupčních
afér nejhoršího druhu. Nejsou to první
a nebudou to ani poslední. (Posl. Simm [německy]:
Kdo hledá, najde!) Ovšem, jenže nikdo nechce
hledati. Za jejich vlastní příčinu
- ani zde nepřihlížím k některým
maličkostem - dlužno jistě považovati
vládu peněz, která vše korumpuje a pro
niž parlamentní demokracie jest španělskou
stěnou. Nesmíme zapomenouti, že i Německá
říše měla takovou ošklivou aféru
v aféře Barmatově. Zde ovšem jde jedna
za druhou. Finanční kapitál má svá
nepřímá a svá přímá
lákadla. Rychle získané bohatství
tak mnohých lidí svádí jiné,
blahovolnost a mírnost, se kterou se zde zachází
s keťasy a velkými darebáky, a tím mírnější
a blahovolnější, čím větší
darebáci to jsou... (Posl. Geyer [německy]: Pro
ně nejsou trestní kolonie!) Zcela správně!
Pro ně nejsou určeny trestní kolonie. Tyto
poměry ovšem neodstrašují, nýbrž
svádějí k napodobování. Zde
musíme hledati poslední příčiny
špinavých korupčních afér přítomných
a minulých. Konstatujeme zde znovu - konstatujeme to s
jistou radostí - že se tyto korupční
aféry týkají zase jen Čechů,
předně proto, poněvadž by se jinak znovu
použilo příznivé příležitosti,
aby se útočilo proti našemu národu a
proti našim krajanům, a za druhé, poněvadž
v hloubi svého srdce chováme naději, že
náš národ není ještě nakažen
tímto špatným duchem doby. (Posl. Geyer
[německy]: Poněvadž není také
ještě tak rozežrán lží!) Ano,
ještě o tom promluvím.
Tak dalekosáhlá zvrhlost - zde několik vážných
slov k českému táboru, neboť konečně
jde o otázku, při které se vychází
i přes stanovisko vlastního národa - z které
vznikají podobné korupční případy,
má také jiné příčiny.
Počala se již se založením státu
a budete-li všechny tyto věci poctivě zkoumati,
musíte to sami konstatovati. Hned při založení
státu působilo nemravným příkladem,
že stát ve své dnešní formě
jest vybudován na lži, jak jsme to konstatovali již
ve svém státoprávním prohlášení
zde ve sněmovně v r. 1920, na lži III. Memoiru.
Nemravným příkladem působí
lež o národním státě, jímž
není a ve své dnešní formě ani
býti nemůže, nemravným příkladem
působí i lživé tvrzení, že
vládne demokracie, které není, aspoň
nikoliv ve vlastním smyslu slova, ve smyslu panování
lidu. Neboť jakou formu vlády máme? Oligarchii
"osmičky" a vysokých byrokratů.
(Posl. Geyer [německy]: Jako nástroj Živnostenské
banky a jiných koncernů!) Velmi správně,
ta za tím stojí, ta netykavka, Živnobanka,
v jejíchž rukou se sbíhají všechny
nitky. Nemravným příkladem působí
i to, že byly vyhozeny tisíce a tisíce úředníků
věrných své povinnosti jen proto, že
to byli Němci. Tím jste si zkazili svůj vlastní
národ. Neboť zároveň bylo každému
Čechu více nebo méně zřetelně
řečeno, že stát jest jeho dojnou krávou.
A tento dojem byl podstatně zesílen jednáním
vedoucích osob. Kam to má vésti, když
si členové sněmoven, funkcionáři
a dokonce státníci dávají přidělovati
zbytkové statky a místa správních
radů. Nesmíte se pak diviti, že jiní,
kteří při rozdělování
vycházejí na prázdno, chtějí
se nyní odškodniti v jiné formě. I propuštění
Němců ze státní služby se provedlo
s tohoto hlediska, aby se získalo množství
nových volných míst pro Čechy, a tak
se po nuceném propuštění skutečně
hospodařilo.
Přes podlé zacházení, jemuž jest
náš národ a zvláště naše
hnutí v tomto státě vydáno, vždy
jsme ze svého přesvědčení volně
a upřímně volali po čistotě
ve veřejnosti. Ale nesmíte se klamati ani o tom,
že při těchto korupčních aférách
hrají úlohu špatné platy veřejných
zaměstnanců. Velice v neprospěch státu
otálí vláda se zlepšením požitků
státních pensistů a s nutnou změnou
platových zákonů č. 103 a 104 Sb.
z. a n. Škody, které se tím působí,
nelze po mravní stránce vůbec měřiti,
ale dokonce i po hmotné stránce jest snad předstižena
škodou, kterou stát trpí rozličnými
korupčními aférami. (Posl. Simm [německy]:
Bez bakšiše to nejde!) Velmi správně!
Pravda vítězí - tak zní heslo státu.
Bohužel, to není nyní heslem, neboť vlastní
heslo musilo by zatím zníti: "Shrabuj peníze
do svého měšce!" a "Vítězství
nejzarytějšího šovinismu." Budeme
ovšem hlasovati proti prohlášení předsedy
vlády. (Souhlas a potlesk poslanců něm.
strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Srba. Dávám mu slovo.
Posl. Srba: Slavná sněmovno! Pan min. předseda
v odpovědi na interpelace jednotlivých parlamentních
stran, a mezi nimi i strany naší, o katastrofě
semtínské zmínil se, že podle jeho názoru
byly příčiny katastrofy pravděpodobně
náhodného rázu, byť i prý nechtěl
předcházeti soudnímu vyšetřování,
které se o této věci vede.
Vážení pánové, jest jistě
známkou mimořádné váhy, která
přikládá se této katastrofě
a hospodaření celé té továrny,
jestliže dochází ve věci této
k prohlášení min. předsedy a k debatě
ve sněmovně. Jde skutečně o událost,
která o hodně přesahuje svým vnitřním
významem a dosahem případy podobného
rázu, jaké jinak smutná skutečnost
přináší z různých podniků
co chvíli. Jde o katastrofu, vlastně dvě,
které udály se v podniku, jemuž svěřena
je důležitá výroba třaskavin
v tomto státě a kde tedy celá veřejnost
plným právem mohla předpokládati,
že budou učiněna bezpečnostní
opatření rázu zcela mimořádného,
a kde také celá veřejnost předpokládala,
že stát má zcela zvláštní
ingerenci, zcela zvláštní vliv na provoz této
továrny, jak po stránce technické, tak po
stránce organisační a sociální
vůbec. A veřejnost byla a musí býti
velmi překvapena, když v odpovědi pana min.
předsedy se praví, že tato továrna je
podnikem čistě soukromým, na jehož vedení
stát nemá žádného vlivu, kde
si pouze z důvodů monopolních, podle zákona
o třaskavinách, vyhradil jistý dozor, který
v ohledu bezpečnostním připadá ministerstvu
vnitra, v ohledu finančním ministerstvu financí,
a kde také vojenská správa k hájení
svých zvláštních vojenských zájmů
má svého exponenta. A pan ministr řekl, že
nechtěje předcházet výsledkům
vyšetřování, přece jen soudí,
že zde jde o náhodu, a uvedl také řadu
případů podobného rázu z jiných
míst. Soudím, ač uznávám zplna
dobrou vůli p. min. předsedy, který, jak
jest mi dobře známo, také osobně dostavil
se do továrny, aby se informoval, že nemůžeme
se spokojiti tím, jestliže indicie prozatím
zdánlivě ukazují, že se zde ve skutečnosti
stala nějaká náhoda, a musíme trvati
na tom, aby soudní vyšetřování,
které se vede dále, bylo vedeno takovými
způsoby a s takovými předpoklady, aby pravda,
která zde jest skutečně mimořádně
skryta, mohla v každém případě
jasně vyjíti najevo.
Vážení přítomní! Ti, kteří
byli zaměstnáni při práci, byli zabiti,
jejich svědectví již není. To je sice
věc, která pro zatušování příčin
jest velice příhodná, ale myslím,
že nesmí býti důvodem, aby se na nějakou
náhodu svalovala celá příčina
této katastrofy. 7 lidských životů a
řada zraněných jsou i v naší
otrlé době přece jen obětí
příliš velikou, než aby neměla
otřásti svědomím veřejnosti
a neměla ponuknouti příslušné
orgány k nejkrajnějšímu napětí
sil, aby pravda byla zjištěna, zvláště
v tomto případě, kdy podnik sám má
všechny prostředky a možnosti, aby mohl učiniti
taková opatření, aby, pokud to bylo v lidské
síle, se katastrofě zabránilo. Vyšetřování,
které se bude díti, nemůže se díti
u mrtvých, ale může se díti u živých,
u pozůstalých po těch, kteří
jsou zabiti. Tam by se pravděpodobně při
nejmenším vyšetřující soudce
dověděl o různých pověstech
velice pravděpodobných a o stížnostech,
které vedli ti, kteří jsou dnes mrtví
ve svých rodinách, na různá opatření,
která ohrožovala jejich životy a bezpečnost
výroby. Zde jest potřebí, aby vyšetřující
orgány vyšetřovaly pozůstalé
v rodinách, aby ocenily to, co neštěstím
šílená žena jednoho zabitého řekla,
aby to posoudily věcně a nepředpokládaly,
že jde o pouhé přehánění,
aby daly možnost všem, kteří jsou tam
zaměstnáni a mají zkušenosti, aby před
vyšetřující komisí mohli vypovídati
bez obavy, že přijdou o svoji existenci, nebo se octnou
nějakým způsobem v nebezpečí
hmotné újmy. Toto vyšetřování
má se díti za účasti důvěrníků
dělnictva, kteří mohou zajisté i zde
do věci vnésti značné světlo.
Ani továrna tak skvěle prosperující,
jak ještě ukáži, jako semtínská,
nezůstala ušetřena pokusů o t. zv. racionalisaci.
Na racionalisaci svádí se dnes kdeco a v prvé
řadě svádějí se na ni všechna
opatření, která oslabují bezpečnost
v závodech a která snaží se vytlouci
z dělnictva, ze zaměstnanců poslední
zbytek jejich síly, energie a zdraví. Nejsme jistě
proti racionalisaci. To bychom museli býti stejně
proti strojům a proti jakémukoli technickému
pokroku, ale my stojíme na stanovisku, že racionalisace,
která se děje na úkor bezpečnosti
zaměstnaných, není žádnou racionalisací,
nýbrž pouhopouhým drzým vydíráním
pracovní síly dělnictva. Racionalisace, která
přináší zvýšené zisky
podnikateli, při čemž on se nedělí
o výtěžky svého zisku se svými
pracovníky, ať již jde o zlepšování
jejich sociálních opatření nebo zvýšení
mezd, není žádnou racionalisací, nýbrž
čiročirou honbou za ziskem. A zde rovněž
mám pochyby nebo aspoň dohady, zda tyto racionalisační
pokusy při výrobě technicky tak choulostivé,
kde pouhé zvýšení teploty při
chlazení nitroglycerinu má nebo může
míti v zápětí výbuch, zda tyto
okolnosti technického rázu nebyly právě
oním momentem, který spoluzavinil tuto katastrofu.
Také zde byly slyšeny hlasy zaměstnanců
s konkrétními údaji, a je věcí
úřadů, aby hodnotily tyto věci a šly
za nimi bez jakýchkoli ohledů na kohokoli.
Při některých choulostivých zaměstnáních,
která kladou zcela mimořádné úlohy
na pozornost dělnictva, nesmí se také zapomínati
na osobní momenty. Mohl bych vyprávěti věci
velmi zajímavé, na př. z letectví,
ale to nepatří sem. Také zde při výrobě
nitroglycerinu a podobných chemických, lehce rozkladatelných
věcí, je potřebí neobyčejně
dbáti, aby ti, kdož při tom pracují,
byli v dokonalé fysické i duševní rovnováze,
neboť stačí nepatrný přehmat,
stačí nedostatečné chlazení
o 2 až 3 stupně, jak jsem řekl, a již
může dojíti ke katastrofě. Tedy pozornost
orgánů dozorčích nesmí jíti
pouze za těmito otázkami technickými, nýbrž
musí býti věnována situaci dělnictva,
které je při tom zaměstnáno. Zde musí
býti jisto, že ti lidé jsou správně
živeni, že správně bydlí, že
se mohou vyspati, že nemají příliš
daleko do práce, že mají za drsného
počasí býti sváženi do podniku,
že nesmí býti briskováni svými
nadřízenými, že nesmí býti
dělník, který je zapracován, vyháněn,
protože má vyšší mzdu, a nahrazen
dělníkem méně placeným, po
případě ženami.
Na tyto momenty dlužno dbáti tak jako na momenty technické,
poněvadž tvoří důležitou
součástku celého výrobního
procesu. To jsou věci, na něž stát má
a musí míti právo a povinnost dohlížeti
a které musí býti při posuzování
těchto věcí rovněž vzaty v úvahu.
A zde se právě ukazuje, že továrna tato
nestála v těchto věcech na výši
doby. Platy a mzdy, nebudu to rozváděti v podrobnostech,
nebyly takové, že by jen z daleka odpovídaly
nebezpečí práce a všem nesnázím,
které byly s tím spojeny. Měl jsem příležitost
navštíviti před dřívější
dobou továrnu uvnitř, kde jsem viděl děvčata
zaměstnaná plněním patron dynamitových
nebo dynamonových, a řekl jsem, že je to divný
způsob nutiti dívky, které mají býti
zaměstnány jinde, pracovati s materiálem
tak nebezpečným. Tyto věci mají býti
vzaty v úvahu, zda továrna si nepočínala
způsobem nesprávným, zda falešné
pochopení racionalisace nevedlo k tomu, že se nahradily
školené síly mužské silami ženskými
jen proto, aby vydřel se větší zisk
z podniku, jehož zisky přesahují normální
míru.
Pan min. předseda uvedl, že továrna se zachovala
vůči pozůstalým velmi generosně,
že poskytla vdovám dvouletý plat zabitého,
každému dítěti 10.000 Kč, tedy
něco, co vypadá ve srovnání s jinými
podniky jako jisté plus. Vážení pánové
a dámy, je člověku v dnešní kapitalistické
společnosti běžno, že se lidský
život hodnotí peněžní sumou. A
suma, na kterou odhadla správa semtínské
továrny životy zabitých a žal rodin, suma
10.000 Kč pro dítě za zabitého živitele,
za zabitého otce, a dvouletá mzda, která
mohla činiti snad nějakých 20 nebo 30 tisíc
Kč za zabitého manžela, je skutečně
sumou vzhledem k prostředkům této společnosti
směšně nepatrnou. Tato společnost vydělává
tolik, že obnos několikeronásobný neznamenal
by pro ni nic, a každý z nás dovede pochopiti,
jak bude moci býti asi živa žena, zbavená
manžela, z nějakých 30.000 Kč a z úroků
z této sumy a jak skvěle nahradí ten podnik
otce úroky z těch 10.000 Kč, které
velkomyslně věnoval. (Posl. Tomášek:
Jak vysoko by se počítal život takového
kapitalisty, kdyby vylétl do povětří?)
Nevím, jak vysoko by byl hodnocen život kteréhokoliv
z pánů ředitelů nebo akcionářů,
kteří, jak známo, žádnému
nebezpečí se přímo nevydávají,
leda by se snad poranili při stříhání
kuponů. (Veselost socialistických poslanců.)
Myslím, že toto rozluštění nemůžeme
přijmouti jako uspokojující, nýbrž
že musíme trvati na tom, aby náhrada se strany
podniku byla aspoň taková, aby z jejích úroků
mohla žena žíti a děti mohly býti
vychovány. To je to nejmenší, co se může
od podniku žádati. A při tom naprosto nestavíme
se na stanovisko, že může vůbec nějaký
peníz nahraditi lidský život (Tak jest!),
který pro chudého i pro bohatého musí
býti považován za stejně cenný.
Tyto věci jsou ovšem zároveň věcí
odborové organisace semtínského dělnictva.
Měl jsem příležitost na schůzi
v Pardubicích společně s jinými říci
mu do tváře, aby neočekávalo od podniku
více, než z něho mohou vlastní silou
vydobýti. Semtínské dělnictvo udělalo
velkou chybu, že nedbalo dostatečně o svou
vlastní odborovou organisaci, že závod, který
měl 1600 dělníků, měl jich
jenom několik set organisovaných. Příčina
toho byla, bohužel, v tom, že řada drobnějšího
venkovského obyvatelstva z okolí, která měla
své živobytí ze svého malého
hospodářství, chodila do této továrny,
a nejsouc úplně závislá od své
mzdy, dává si tyto mzdy stlačovati a tím
působí také na stlačení mezd
dělnictva, odkázaného pouze na svůj
výdělek za námezdní práci.
Dnes tyto poměry se začínají lepšiti
a mohu s tohoto místa semtínské dělnictvo
ujistiti, že v každém případě
budeme trvati na tom, aby se zlepšily jak sociální
poměry v této továrně, tak aby byly
vyšetřeny skutečné příčiny
výbuchu, jakož i aby továrna byla donucena,
aby lidské životy a interesy pozůstalých
hodnotila slušnějším způsobem,
než jak dělala doposud.
Při této příležitosti chtěl
bych se však několika slovy zmíniti o zvláštním
charakteru této semtínské továrny.
Pan min. předseda nám řekl, že je to
továrna soukromá, na niž nepřísluší
státní správě zvláštní
ingerence, ale zároveň řekl - a to je také
pravda - že tato továrna je jediným podnikem,
vyrábějícím v republice třaskaviny,
a že má státní monopol. Tedy, vážení
přítomní, máme v republice továrnu,
které stát dal výhradní právo
vyráběti třaskaviny pro vlastní potřebu,
pro všechen montanní průmysl, pro kameníky,
krátce pro všechny, kteří třaskaviny
potřebují, ale nevyhradil si ani podíl na
akciích, ani na akciovém kapitálu, ani na
zisku této továrně vznikajícímu.
Ale on si nevyhradil ani vliv na finanční politiku
tohoto podniku, ani vliv na ceny, za které tento monopolní
podnik tomuto státu své výrobky dodává.
(Výkřiky posl. Tomáška.) Stát
uznal za správné, aby si pro výrobu pušek
zřídil svou vlastní továrnu, Zbrojovku,
kde má stát, myslím, asi 75% kapitálu,
5% mají zaměstnanci a 20% má Škodovka.
Stát stojí na stanovisku, že v takovéto
choulostivé věci, jako je výroba zbraní,
nemůže býti odkázán pouze na
soukromé podniky, i když to jsou podniky skvělé,
jako je Škodovka, a že je potřebí, aby
pro regulaci cen anebo vniknutí do věci a pro dozor
měl svůj vlastní podnik.
Z této správné logiky vycházeje, zřídil
si stát továrnu na létadla, aby korigoval
ceny soukromého průmyslu a aby měl v ruce
určitá tajemství výroby.
Vyrábíme pušky, ale pušky nemohou stříleti
bez nábojů, a do nábojů je potřebí
třaskavin a třaskaviny vyrábí nám
soukromá společnost, na jejímž vedení
a ceny nemá stát kromě dozorčí
žádné ingerence, jak ukáži.
Vážení přítomní! Kdo je
ta továrna? Tato továrna byla založena r. 1920.
Založena byla za hlavního vedení naší
Živnostenské banky, ještě s několika
bankami společně, ale hlavně za účasti
cizozemského kapitálu. Tuto továrnu vede,
resp. má dneska v ruce část akcionářů
českých, ale také část akcionářů
rakouských a říšskoněmeckých,
část akcionářů francouzských
a část akcionářů anglických.
V jakém poměru, to nikdo neví. Já
jsem ovšem přesvědčen, že tito
cizí akcionáři mají většinu
a naši čeští akcionáři že
budou míti pravděpodobně značnou menšinu.
Máme nyní špionážskou aféru,
o níž se ještě zmíním. Při
této špionážské aféře
osobnost celkem podřízená dodávala
cizímu státu co mohla kde sebrat, a zde máme
továrnu, která ovládá celou obranu
naší republiky, pokud se týče výroby
třaskavin.
Vážení pánové, pánem této
továrny není československý stát,
není pánem jejích patentů a jejího
tajemství, nýbrž pány této továrny
jsou říšskoněmečtí akcionáři,
rakousko-němečtí akcionáři,
francouzští akcionáři a angličtí
akcionáři. Vážení pánové,
gratuluji naší státní správě
k tomu, jak skvělým způsobem má postaráno
o chránění vojenských tajemství,
o chránění tajemství, týkajících
se obrany státu.
Této továrně, díky monopolu, vede
se tak skvěle, že jsouc založena r. 1920 s akciovým
kapitálem 15 milionů Kč, již následujícího
roku, 1921, zvýšila akciový kapitál
na 30 milionů Kč, následujícího
roku 1922 na 45 milionů Kč a r. 1923 na 75 milionů
Kč, z čehož 60 milionů Kč fakticky
provedla.
Na trhu žádné akcie nejsou. Tyto jsou v pevných
rukách našich zahraničních konkurentů,
a kdybychom měli mluviti podle dnešních zvyklostí
(Hlasy: Přátel!), možná že
přátel anebo nepřátel.
Kdyby byly tyto akcie na trhu, viděli bychom, jak bursa
hodnotila nynější zisky, které tato
továrna z tohoto státního monopolu v Československé
republice má.
Když se podíváte na tu věc, pokud se
můžete jen tak trochu dověděti, můžete
z toho předpokládati a odhadnouti zisky této
továrny, která existuje 7, 8 let, že má
jenom 38,400.000 Kč mimořádných reserv.
Můžete si mysliti, že toto zvýšení
akciového kapitálu podle praxe obvyklé bylo
pravděpodobně provedeno také z toho výdělku,
a že asi také stěží tito pánové
zvýšili akciový kapitál z vlastní
kapsy, nýbrž že si tam vlastně ukryli,
ulili zisk, který z této továrny vznikl.
(Posl. dr Macek: Dělala tato továrna stabilisační
bilance?) Nevím.
Za uplynulý rok vydělala tato továrna 8.225.000
Kč. Jakým způsobem hodnotí možné
ztráty na lidských životech a možné
ztráty na materiálu, o tom svědčí
skutečnost, že fond pro požár a explosivní
ztráty činí 18,806.000 Kč. Fond pro
ztráty na životech následkem výbuchů
udělala menší, 3,100.000 Kč. Pochybuji
silně, že všechny náklady a dary, které
dá, budou činiti více než půl
milonu Kč.
Dovedete si představiti, jakým způsobem tato
továrna provozuje cenovou politiku. To je věc v
našich kruzích českých úplně
obvyklá. Stačí, když se přibere
nějaká česká banka, a té je
potom úplně vhod, jestliže český
konsument a české národní hospodářství
je připraveno o 100 Kč, jen když ten čsl.
interesent domácí dostane z toho korunu, poněvadž
ta koruna do jeho vlastní kapsy je mu stokrát milejší
než celý prospěch národního hospodářství.
Může se nám stáhnout kůže
s těla, jen když ten dotyčný spolupříživník
dostane svou korunu do vlastní kapsy. (Posl. dr Winter:
To nejsou parasiti!) O těchto parasitech nebylo mluveno,
ačkoliv nebudou snad příliš daleko od
kruhů, které o těch parasitech mluvily.
Když jsem byl ministrem veř. prací, záleželo
mi na tom, aby se rozvinula u nás těžba na
př. zlata. My máme poměrně staré
a svou pověst mající zlaté doly, na
několika místech byly otevřeny nové
Sylva Tarouccou a jinými. Když jsem šel za tou
věcí, shledal jsem, že těžbu zlata
u nás brzdí nesmírné ceny třaskavin.
Zlato je u nás roztroušeno v nepatrném množství
uvnitř křemene, který jest tak tvrdý,
že když se tam třaskavina nabije, vystřelí
jako z flinty a musí se spotřebovat velké
množství třaskavin. Dal jsem si tehdy předložiti,
jakým způsobem se vyvíjela cenová
politika bratislavské dynamitky, která vyplácí
pravidelně 15% dividendy po všech odpisech, které
jsou přímo skvělé, a také té
naší nové státní monopolní
továrny, a zjistil jsem, že od r. 1914 do června
1924 stoupla u nás cena dynamitu prvního, pro drobného
spotřebitele, jen 19krát, dynamitu druhého
rovněž 19krát, dynamonu 15krát a ostatních
věcí podle toho.