Čtvrtek 6. června 1929

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. inž. Jung. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Jung (německy): Dámy a pánové! Zaujímáme dnes znovu stanovisko k několika aférám, z nichž jistě nejvýznamnější jest vyzvědačská aféra štábního kapitána Falouta. Je to štěstí, že jde v tomto případě o opravdového Čecha a nikoliv o Němce. Neboť jinak by bylo boží dopuštění a byly by znovu vytaženy všechny rejstříky slepě zuřivé zášti proti našemu národu, aby se především odvrátila pozornost od jádra celé aféry. (Posl. Geyer [německy]: Takto se to ututlává!) Velmi správně! Československo dosud přes všechno zdánlivé odrakouštění nejvěrněji ze všech nástupnických států starého Rakouska napodobilo tento stát, jak pokud jde o absolutismus, který v Rakousku podle Bismarkova výroku panoval zmírněn jsa lajdáctvím, tak také pokud jde o lajdáctví starého Rakouska, k čemu jste ovšem připojili ještě pořádnou dávku neurvalosti. Ale převzali jste i jisté aféry z Rakouska a nyní máme československou Rédlovu aféru jako protějšek k někdejší špionážní aféře ve starém Rakousku. Nemáme příčiny, abychom se zabývali podrobnostmi Faloutova případu. Jeho důvod nezakládá se jen ve zhoubném lákání peněz, nýbrž i ve stálém neklidu, který přes všechny konference, přes všechno ujišťování o míru, stále leží nad Evropou od doby pařížských předměstských diktátů, a v prolhanosti státníků Malé a Velké dohody (Souhlas na levici.), v prolhanosti, která nám jedním dechem prohlašuje, že smýšlí co nejmírumilovněji a že udržuje nejmírumilovnější styky s těmi a oněmi a při tom přese všechno nechce věděti o nejdůležitější z těchto otázek, totiž o otázce odzbrojení. Musíme přece konstatovati, že Německá říše byla kdysi vlákána do pasti ujištěním, že když odzbrojí, bude to začátkem všeobecného odzbrojení. Táži se: Kde vlastně zůstalo toto všeobecné odzbrojení? Až po zuby ozbrojena stojí zde zvláště Francie se svými vasalskými státy, odmítá jakkoliv omeziti své zbrojení a tak stále ohrožuje evropský mír. Co činí velký ochránce nad Seinou, to věrně napodobují jeho malí nohsledové. Jak odkašlává, jak plivá, všechno mu velmi věrně odkoukali. Připomínáme si přece, jak v této sněmovně pan posl. Špaček jako zpravodaj a nikoliv jen jako pouhý prostý řečník, nýbrž jako zpravodaj o branných předlohách kdysi označil Německo a Maďarsko jako nepřátele. Tážeme se: Kde byl tehdy ten vždy tak zaměstnaný pan dr Beneš, proč mu nenapadlo zde zpravodaje zapříti, zaujmouti proti němu stanovisko, odmítnouti jeho výtky a vývody? (Posl. Simm [německy]: Když poměr k Německu jest normální!) Ano! A dlužno uvážiti, že právě tehdy byl jmenován nový český vyslanec do Berlína, který se jeden nebo dva dni po těchto vývodech představil říšskému presidentu Hindenburgovi a ujišťoval ho o nejpřátelštějších stycích svého státu s Německou říší. Tu ministr věcí zahraničních mlčel, ale ministr nár. obrany Udržal nejen nemlčel, nýbrž dokonce výslovně potvrdil Špačkovy vývody. Manévry, které se konají, konají se vždy proti nepříteli na severu nebo proti nepříteli na jihovýchodě. Nelze se pak diviti, když z tohoto otráveného ovzduší vyrůstají špionážní aféry. To jest jeden hlubší důvod, neboť nemá smyslu zabývati se snad malichernostmi, nýbrž dlužno hledati kořen věcí.

Další velice důležitou příčinou jest nevyřešená národnostní otázka. Již na prvém sjezdu strany za nynějších státních poměrů r. 1919 v Duchcově a rovněž ve svém státoprávním prohlášení, které jsme přednesli zde ve sněmovně r. 1920, ukázali jsme na tuto nerozřešenou národnostní otázku jako na ohnisko trvalého zneklidnění Evropy. Dnes jest právě tak málo rozhořčena jako tehdy, přesto, že nyní již 21/2 roku smíšená národní vláda vede věci v tomto státě. Zvláště pan dr Beneš brání se proti rozřešení této otázky, jak mezi jiným jasně dokazuje podání Malé dohody k výboru tří Společnosti národů a jak dokazují jeho vývody v zahraničním výboru posl. sněmovny a senátu. Slabé prohlášení obou německých ministrů k této otázce rozpoutalo, což jest také příznačným pro ovzduší v tomto státě, zuřivé útoky českého tisku. Pokud jde o vývody pana dr Beneše v zahraničních výborech obou sněmoven, pravil o menšinové otázce toto: "Pokud jde o menšinovou otázku, která byla projednávána na poslední schůzi Svazu Národů a v poslední době tak zvaným výborem tří v Londýně, zaujali jsme stanovisko, jež jsme tlumočili ve svém memorandu poslaném tomuto výboru. Konstatujeme, že naše politika a politika všech ostatních malodohodových států je diktována smlouvami, které jsme podepsali a které jsou velmi jasné. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Stanovisko našeho zahraničního ministerstva je a bude a musí býti bezpodmínečně to, že za všech okolností bude hájiti důsledně, k čemu jsme se zavázali. Nepřipustíme, aby nám někdo sahal na naše práva a nutil nás k tomu, aby se otázka některých smluv o ochraně našich menšin dostala před mezinárodní forum, co jest vlastně zbytečné, prostě proto, že naše smlouvy jsou předstiženy ve prospěch menšin tím, co u nás je. Naše menšiny dostávají více, než by kdykoliv a kdekoliv mohly dosáhnouti vlivem ciziny."

To jsou ty vývody, které jsem omezil na nejpodstatnější věci. Nuže, tak prostá, jak ji pan ministr věcí zahraničních dr Beneš líčí, přece tato otázka v Československu není. Jsou zde sice menšiny, ale co zde lze rozuměti pod menšinami, jsou přece jen jednotlivé odtržené zlomky národů, ale nelze zneuznávati, že při nejmenším my Němci a jistě také ještě Maďaři jako celek nemohou býti považováni za menšiny v obyčejném smyslu. Především nikoliv my sudetští Němci, neboť nelze zapomínati, že se svými skoro 31/2 miliony lidí daleko přesahujeme počet obyvatelstva tak mnohého evropského státu, že dále většina těchto 31/2 milionů lidí bydlí v jednolitém území a že sám president Masaryk změniv svá dřívější slova o přistěhovalcích a kolonistech, označil sudetské Němce za integrální součást státu. (Posl. Simm [německy]: Ale mimo to naše kulturní postavení!) To jest rovněž nanejvýš důležité. Pánové, kteří jsou jiného mínění, nechť si přece laskavě přečtou vývody svého krajana universitního profesora dr Emanuela Rádla v jeho známém díle. My němečtí národní socialisté byli jsme již ve starém Rakousku pro spravedlivé rozřešení národní otázky, my jsme již staré Rakousko označili za národnostní stát a již ve starém Rakousku jsme poukazovali, že tehdejší království a země patří do historického haraburdí a že se národnostní stát musí vybudovati právě jen na svých součástkách, národech. Máme tedy dnes mravní právo, abychom zaujali své nynější stanovisko, které jsme zaujali již na svém prvním sjezdu strany v Duchcově v r. 1919, které jest obsaženo ve státoprávním prohlášení, které jsme učinili ve sněmovně a které jest obsaženo ve všech projevech sjezdů naší strany, našich lidových táborů a které jsme zvláště bod za bodem vyložili ve svých pozměňovacích návrzích, podaných při parlamentním projednávání správní reformy v poslanecké sněmovně a v senátě. Ovšem duchaplní censorové v Československu se domnívají, že naše výklady se nesmějí ukázati v tisku. Předkládáme je zde ještě jednou, především, abychom pánům censorům ukázali, že jde o věci, o kterých, bohdá, můžeme zde mluviti bez překážky.

Oč jde podle našeho mínění a čeho jsme žádali v těchto pozměňovacích návrzích? Aby především náš národ byl národem rovnoprávným s Čechy a Slováky, aby za druhé jeho jazyk byl rovnoprávný s jazykem českým a slovenským, aby za třetí naše jednolité námi obydlené území bylo uznáno za zemi ve smyslu správní reformy, abychom za čtvrté dostali svou kulturní samosprávu, aby za páté pracovní místa ve veřejné službě v naší zemi patřila našim krajanům a aby se v ústředních místech s námi nakládalo podle klíče obyvatelstva, při čemž beztoho to s námi špatně dopadne, poněvadž jsme sice jen čtvrtinou obyvatelstva, ale platíme polovinu daní, aby za šesté byly učiněny vzájemné dohody o vlastních menšinách, to jest o rozptýlených částech národa. To by bylo podle našeho mínění nejnutnější a nejnaléhavější vyrovnání, které by ovšem musilo býti doplněno skutečně vřelým přátelským poměrem, nikoliv jen přátelstvím, které má úlohu jen ve frazeologii pana dr Beneše. Ale o tom není řeči přes vládní prohlášení dnešní národnostně smíšené vlády, se kterým se ujala svého úřadu a které tehdy přednesl její předseda.

K jedné aféře druží se - neštěstí zřídka přichází samo - ještě celá řada jiných korupčních afér nejhoršího druhu. Nejsou to první a nebudou to ani poslední. (Posl. Simm [německy]: Kdo hledá, najde!) Ovšem, jenže nikdo nechce hledati. Za jejich vlastní příčinu - ani zde nepřihlížím k některým maličkostem - dlužno jistě považovati vládu peněz, která vše korumpuje a pro niž parlamentní demokracie jest španělskou stěnou. Nesmíme zapomenouti, že i Německá říše měla takovou ošklivou aféru v aféře Barmatově. Zde ovšem jde jedna za druhou. Finanční kapitál má svá nepřímá a svá přímá lákadla. Rychle získané bohatství tak mnohých lidí svádí jiné, blahovolnost a mírnost, se kterou se zde zachází s keťasy a velkými darebáky, a tím mírnější a blahovolnější, čím větší darebáci to jsou... (Posl. Geyer [německy]: Pro ně nejsou trestní kolonie!) Zcela správně! Pro ně nejsou určeny trestní kolonie. Tyto poměry ovšem neodstrašují, nýbrž svádějí k napodobování. Zde musíme hledati poslední příčiny špinavých korupčních afér přítomných a minulých. Konstatujeme zde znovu - konstatujeme to s jistou radostí - že se tyto korupční aféry týkají zase jen Čechů, předně proto, poněvadž by se jinak znovu použilo příznivé příležitosti, aby se útočilo proti našemu národu a proti našim krajanům, a za druhé, poněvadž v hloubi svého srdce chováme naději, že náš národ není ještě nakažen tímto špatným duchem doby. (Posl. Geyer [německy]: Poněvadž není také ještě tak rozežrán lží!) Ano, ještě o tom promluvím.

Tak dalekosáhlá zvrhlost - zde několik vážných slov k českému táboru, neboť konečně jde o otázku, při které se vychází i přes stanovisko vlastního národa - z které vznikají podobné korupční případy, má také jiné příčiny. Počala se již se založením státu a budete-li všechny tyto věci poctivě zkoumati, musíte to sami konstatovati. Hned při založení státu působilo nemravným příkladem, že stát ve své dnešní formě jest vybudován na lži, jak jsme to konstatovali již ve svém státoprávním prohlášení zde ve sněmovně v r. 1920, na lži III. Memoiru. Nemravným příkladem působí lež o národním státě, jímž není a ve své dnešní formě ani býti nemůže, nemravným příkladem působí i lživé tvrzení, že vládne demokracie, které není, aspoň nikoliv ve vlastním smyslu slova, ve smyslu panování lidu. Neboť jakou formu vlády máme? Oligarchii "osmičky" a vysokých byrokratů. (Posl. Geyer [německy]: Jako nástroj Živnostenské banky a jiných koncernů!) Velmi správně, ta za tím stojí, ta netykavka, Živnobanka, v jejíchž rukou se sbíhají všechny nitky. Nemravným příkladem působí i to, že byly vyhozeny tisíce a tisíce úředníků věrných své povinnosti jen proto, že to byli Němci. Tím jste si zkazili svůj vlastní národ. Neboť zároveň bylo každému Čechu více nebo méně zřetelně řečeno, že stát jest jeho dojnou krávou. A tento dojem byl podstatně zesílen jednáním vedoucích osob. Kam to má vésti, když si členové sněmoven, funkcionáři a dokonce státníci dávají přidělovati zbytkové statky a místa správních radů. Nesmíte se pak diviti, že jiní, kteří při rozdělování vycházejí na prázdno, chtějí se nyní odškodniti v jiné formě. I propuštění Němců ze státní služby se provedlo s tohoto hlediska, aby se získalo množství nových volných míst pro Čechy, a tak se po nuceném propuštění skutečně hospodařilo.

Přes podlé zacházení, jemuž jest náš národ a zvláště naše hnutí v tomto státě vydáno, vždy jsme ze svého přesvědčení volně a upřímně volali po čistotě ve veřejnosti. Ale nesmíte se klamati ani o tom, že při těchto korupčních aférách hrají úlohu špatné platy veřejných zaměstnanců. Velice v neprospěch státu otálí vláda se zlepšením požitků státních pensistů a s nutnou změnou platových zákonů č. 103 a 104 Sb. z. a n. Škody, které se tím působí, nelze po mravní stránce vůbec měřiti, ale dokonce i po hmotné stránce jest snad předstižena škodou, kterou stát trpí rozličnými korupčními aférami. (Posl. Simm [německy]: Bez bakšiše to nejde!) Velmi správně!

Pravda vítězí - tak zní heslo státu. Bohužel, to není nyní heslem, neboť vlastní heslo musilo by zatím zníti: "Shrabuj peníze do svého měšce!" a "Vítězství nejzarytějšího šovinismu." Budeme ovšem hlasovati proti prohlášení předsedy vlády. (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany nár. socialistické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Srba. Dávám mu slovo.

Posl. Srba: Slavná sněmovno! Pan min. předseda v odpovědi na interpelace jednotlivých parlamentních stran, a mezi nimi i strany naší, o katastrofě semtínské zmínil se, že podle jeho názoru byly příčiny katastrofy pravděpodobně náhodného rázu, byť i prý nechtěl předcházeti soudnímu vyšetřování, které se o této věci vede.

Vážení pánové, jest jistě známkou mimořádné váhy, která přikládá se této katastrofě a hospodaření celé té továrny, jestliže dochází ve věci této k prohlášení min. předsedy a k debatě ve sněmovně. Jde skutečně o událost, která o hodně přesahuje svým vnitřním významem a dosahem případy podobného rázu, jaké jinak smutná skutečnost přináší z různých podniků co chvíli. Jde o katastrofu, vlastně dvě, které udály se v podniku, jemuž svěřena je důležitá výroba třaskavin v tomto státě a kde tedy celá veřejnost plným právem mohla předpokládati, že budou učiněna bezpečnostní opatření rázu zcela mimořádného, a kde také celá veřejnost předpokládala, že stát má zcela zvláštní ingerenci, zcela zvláštní vliv na provoz této továrny, jak po stránce technické, tak po stránce organisační a sociální vůbec. A veřejnost byla a musí býti velmi překvapena, když v odpovědi pana min. předsedy se praví, že tato továrna je podnikem čistě soukromým, na jehož vedení stát nemá žádného vlivu, kde si pouze z důvodů monopolních, podle zákona o třaskavinách, vyhradil jistý dozor, který v ohledu bezpečnostním připadá ministerstvu vnitra, v ohledu finančním ministerstvu financí, a kde také vojenská správa k hájení svých zvláštních vojenských zájmů má svého exponenta. A pan ministr řekl, že nechtěje předcházet výsledkům vyšetřování, přece jen soudí, že zde jde o náhodu, a uvedl také řadu případů podobného rázu z jiných míst. Soudím, ač uznávám zplna dobrou vůli p. min. předsedy, který, jak jest mi dobře známo, také osobně dostavil se do továrny, aby se informoval, že nemůžeme se spokojiti tím, jestliže indicie prozatím zdánlivě ukazují, že se zde ve skutečnosti stala nějaká náhoda, a musíme trvati na tom, aby soudní vyšetřování, které se vede dále, bylo vedeno takovými způsoby a s takovými předpoklady, aby pravda, která zde jest skutečně mimořádně skryta, mohla v každém případě jasně vyjíti najevo.

Vážení přítomní! Ti, kteří byli zaměstnáni při práci, byli zabiti, jejich svědectví již není. To je sice věc, která pro zatušování příčin jest velice příhodná, ale myslím, že nesmí býti důvodem, aby se na nějakou náhodu svalovala celá příčina této katastrofy. 7 lidských životů a řada zraněných jsou i v naší otrlé době přece jen obětí příliš velikou, než aby neměla otřásti svědomím veřejnosti a neměla ponuknouti příslušné orgány k nejkrajnějšímu napětí sil, aby pravda byla zjištěna, zvláště v tomto případě, kdy podnik sám má všechny prostředky a možnosti, aby mohl učiniti taková opatření, aby, pokud to bylo v lidské síle, se katastrofě zabránilo. Vyšetřování, které se bude díti, nemůže se díti u mrtvých, ale může se díti u živých, u pozůstalých po těch, kteří jsou zabiti. Tam by se pravděpodobně při nejmenším vyšetřující soudce dověděl o různých pověstech velice pravděpodobných a o stížnostech, které vedli ti, kteří jsou dnes mrtví ve svých rodinách, na různá opatření, která ohrožovala jejich životy a bezpečnost výroby. Zde jest potřebí, aby vyšetřující orgány vyšetřovaly pozůstalé v rodinách, aby ocenily to, co neštěstím šílená žena jednoho zabitého řekla, aby to posoudily věcně a nepředpokládaly, že jde o pouhé přehánění, aby daly možnost všem, kteří jsou tam zaměstnáni a mají zkušenosti, aby před vyšetřující komisí mohli vypovídati bez obavy, že přijdou o svoji existenci, nebo se octnou nějakým způsobem v nebezpečí hmotné újmy. Toto vyšetřování má se díti za účasti důvěrníků dělnictva, kteří mohou zajisté i zde do věci vnésti značné světlo.

Ani továrna tak skvěle prosperující, jak ještě ukáži, jako semtínská, nezůstala ušetřena pokusů o t. zv. racionalisaci. Na racionalisaci svádí se dnes kdeco a v prvé řadě svádějí se na ni všechna opatření, která oslabují bezpečnost v závodech a která snaží se vytlouci z dělnictva, ze zaměstnanců poslední zbytek jejich síly, energie a zdraví. Nejsme jistě proti racionalisaci. To bychom museli býti stejně proti strojům a proti jakémukoli technickému pokroku, ale my stojíme na stanovisku, že racionalisace, která se děje na úkor bezpečnosti zaměstnaných, není žádnou racionalisací, nýbrž pouhopouhým drzým vydíráním pracovní síly dělnictva. Racionalisace, která přináší zvýšené zisky podnikateli, při čemž on se nedělí o výtěžky svého zisku se svými pracovníky, ať již jde o zlepšování jejich sociálních opatření nebo zvýšení mezd, není žádnou racionalisací, nýbrž čiročirou honbou za ziskem. A zde rovněž mám pochyby nebo aspoň dohady, zda tyto racionalisační pokusy při výrobě technicky tak choulostivé, kde pouhé zvýšení teploty při chlazení nitroglycerinu má nebo může míti v zápětí výbuch, zda tyto okolnosti technického rázu nebyly právě oním momentem, který spoluzavinil tuto katastrofu. Také zde byly slyšeny hlasy zaměstnanců s konkrétními údaji, a je věcí úřadů, aby hodnotily tyto věci a šly za nimi bez jakýchkoli ohledů na kohokoli.

Při některých choulostivých zaměstnáních, která kladou zcela mimořádné úlohy na pozornost dělnictva, nesmí se také zapomínati na osobní momenty. Mohl bych vyprávěti věci velmi zajímavé, na př. z letectví, ale to nepatří sem. Také zde při výrobě nitroglycerinu a podobných chemických, lehce rozkladatelných věcí, je potřebí neobyčejně dbáti, aby ti, kdož při tom pracují, byli v dokonalé fysické i duševní rovnováze, neboť stačí nepatrný přehmat, stačí nedostatečné chlazení o 2 až 3 stupně, jak jsem řekl, a již může dojíti ke katastrofě. Tedy pozornost orgánů dozorčích nesmí jíti pouze za těmito otázkami technickými, nýbrž musí býti věnována situaci dělnictva, které je při tom zaměstnáno. Zde musí býti jisto, že ti lidé jsou správně živeni, že správně bydlí, že se mohou vyspati, že nemají příliš daleko do práce, že mají za drsného počasí býti sváženi do podniku, že nesmí býti briskováni svými nadřízenými, že nesmí býti dělník, který je zapracován, vyháněn, protože má vyšší mzdu, a nahrazen dělníkem méně placeným, po případě ženami.

Na tyto momenty dlužno dbáti tak jako na momenty technické, poněvadž tvoří důležitou součástku celého výrobního procesu. To jsou věci, na něž stát má a musí míti právo a povinnost dohlížeti a které musí býti při posuzování těchto věcí rovněž vzaty v úvahu. A zde se právě ukazuje, že továrna tato nestála v těchto věcech na výši doby. Platy a mzdy, nebudu to rozváděti v podrobnostech, nebyly takové, že by jen z daleka odpovídaly nebezpečí práce a všem nesnázím, které byly s tím spojeny. Měl jsem příležitost navštíviti před dřívější dobou továrnu uvnitř, kde jsem viděl děvčata zaměstnaná plněním patron dynamitových nebo dynamonových, a řekl jsem, že je to divný způsob nutiti dívky, které mají býti zaměstnány jinde, pracovati s materiálem tak nebezpečným. Tyto věci mají býti vzaty v úvahu, zda továrna si nepočínala způsobem nesprávným, zda falešné pochopení racionalisace nevedlo k tomu, že se nahradily školené síly mužské silami ženskými jen proto, aby vydřel se větší zisk z podniku, jehož zisky přesahují normální míru.

Pan min. předseda uvedl, že továrna se zachovala vůči pozůstalým velmi generosně, že poskytla vdovám dvouletý plat zabitého, každému dítěti 10.000 Kč, tedy něco, co vypadá ve srovnání s jinými podniky jako jisté plus. Vážení pánové a dámy, je člověku v dnešní kapitalistické společnosti běžno, že se lidský život hodnotí peněžní sumou. A suma, na kterou odhadla správa semtínské továrny životy zabitých a žal rodin, suma 10.000 Kč pro dítě za zabitého živitele, za zabitého otce, a dvouletá mzda, která mohla činiti snad nějakých 20 nebo 30 tisíc Kč za zabitého manžela, je skutečně sumou vzhledem k prostředkům této společnosti směšně nepatrnou. Tato společnost vydělává tolik, že obnos několikeronásobný neznamenal by pro ni nic, a každý z nás dovede pochopiti, jak bude moci býti asi živa žena, zbavená manžela, z nějakých 30.000 Kč a z úroků z této sumy a jak skvěle nahradí ten podnik otce úroky z těch 10.000 Kč, které velkomyslně věnoval. (Posl. Tomášek: Jak vysoko by se počítal život takového kapitalisty, kdyby vylétl do povětří?) Nevím, jak vysoko by byl hodnocen život kteréhokoliv z pánů ředitelů nebo akcionářů, kteří, jak známo, žádnému nebezpečí se přímo nevydávají, leda by se snad poranili při stříhání kuponů. (Veselost socialistických poslanců.)

Myslím, že toto rozluštění nemůžeme přijmouti jako uspokojující, nýbrž že musíme trvati na tom, aby náhrada se strany podniku byla aspoň taková, aby z jejích úroků mohla žena žíti a děti mohly býti vychovány. To je to nejmenší, co se může od podniku žádati. A při tom naprosto nestavíme se na stanovisko, že může vůbec nějaký peníz nahraditi lidský život (Tak jest!), který pro chudého i pro bohatého musí býti považován za stejně cenný.

Tyto věci jsou ovšem zároveň věcí odborové organisace semtínského dělnictva. Měl jsem příležitost na schůzi v Pardubicích společně s jinými říci mu do tváře, aby neočekávalo od podniku více, než z něho mohou vlastní silou vydobýti. Semtínské dělnictvo udělalo velkou chybu, že nedbalo dostatečně o svou vlastní odborovou organisaci, že závod, který měl 1600 dělníků, měl jich jenom několik set organisovaných. Příčina toho byla, bohužel, v tom, že řada drobnějšího venkovského obyvatelstva z okolí, která měla své živobytí ze svého malého hospodářství, chodila do této továrny, a nejsouc úplně závislá od své mzdy, dává si tyto mzdy stlačovati a tím působí také na stlačení mezd dělnictva, odkázaného pouze na svůj výdělek za námezdní práci. Dnes tyto poměry se začínají lepšiti a mohu s tohoto místa semtínské dělnictvo ujistiti, že v každém případě budeme trvati na tom, aby se zlepšily jak sociální poměry v této továrně, tak aby byly vyšetřeny skutečné příčiny výbuchu, jakož i aby továrna byla donucena, aby lidské životy a interesy pozůstalých hodnotila slušnějším způsobem, než jak dělala doposud.

Při této příležitosti chtěl bych se však několika slovy zmíniti o zvláštním charakteru této semtínské továrny. Pan min. předseda nám řekl, že je to továrna soukromá, na niž nepřísluší státní správě zvláštní ingerence, ale zároveň řekl - a to je také pravda - že tato továrna je jediným podnikem, vyrábějícím v republice třaskaviny, a že má státní monopol. Tedy, vážení přítomní, máme v republice továrnu, které stát dal výhradní právo vyráběti třaskaviny pro vlastní potřebu, pro všechen montanní průmysl, pro kameníky, krátce pro všechny, kteří třaskaviny potřebují, ale nevyhradil si ani podíl na akciích, ani na akciovém kapitálu, ani na zisku této továrně vznikajícímu. Ale on si nevyhradil ani vliv na finanční politiku tohoto podniku, ani vliv na ceny, za které tento monopolní podnik tomuto státu své výrobky dodává. (Výkřiky posl. Tomáška.) Stát uznal za správné, aby si pro výrobu pušek zřídil svou vlastní továrnu, Zbrojovku, kde má stát, myslím, asi 75% kapitálu, 5% mají zaměstnanci a 20% má Škodovka. Stát stojí na stanovisku, že v takovéto choulostivé věci, jako je výroba zbraní, nemůže býti odkázán pouze na soukromé podniky, i když to jsou podniky skvělé, jako je Škodovka, a že je potřebí, aby pro regulaci cen anebo vniknutí do věci a pro dozor měl svůj vlastní podnik.

Z této správné logiky vycházeje, zřídil si stát továrnu na létadla, aby korigoval ceny soukromého průmyslu a aby měl v ruce určitá tajemství výroby.

Vyrábíme pušky, ale pušky nemohou stříleti bez nábojů, a do nábojů je potřebí třaskavin a třaskaviny vyrábí nám soukromá společnost, na jejímž vedení a ceny nemá stát kromě dozorčí žádné ingerence, jak ukáži.

Vážení přítomní! Kdo je ta továrna? Tato továrna byla založena r. 1920. Založena byla za hlavního vedení naší Živnostenské banky, ještě s několika bankami společně, ale hlavně za účasti cizozemského kapitálu. Tuto továrnu vede, resp. má dneska v ruce část akcionářů českých, ale také část akcionářů rakouských a říšskoněmeckých, část akcionářů francouzských a část akcionářů anglických. V jakém poměru, to nikdo neví. Já jsem ovšem přesvědčen, že tito cizí akcionáři mají většinu a naši čeští akcionáři že budou míti pravděpodobně značnou menšinu.

Máme nyní špionážskou aféru, o níž se ještě zmíním. Při této špionážské aféře osobnost celkem podřízená dodávala cizímu státu co mohla kde sebrat, a zde máme továrnu, která ovládá celou obranu naší republiky, pokud se týče výroby třaskavin.

Vážení pánové, pánem této továrny není československý stát, není pánem jejích patentů a jejího tajemství, nýbrž pány této továrny jsou říšskoněmečtí akcionáři, rakousko-němečtí akcionáři, francouzští akcionáři a angličtí akcionáři. Vážení pánové, gratuluji naší státní správě k tomu, jak skvělým způsobem má postaráno o chránění vojenských tajemství, o chránění tajemství, týkajících se obrany státu.

Této továrně, díky monopolu, vede se tak skvěle, že jsouc založena r. 1920 s akciovým kapitálem 15 milionů Kč, již následujícího roku, 1921, zvýšila akciový kapitál na 30 milionů Kč, následujícího roku 1922 na 45 milionů Kč a r. 1923 na 75 milionů Kč, z čehož 60 milionů Kč fakticky provedla.

Na trhu žádné akcie nejsou. Tyto jsou v pevných rukách našich zahraničních konkurentů, a kdybychom měli mluviti podle dnešních zvyklostí (Hlasy: Přátel!), možná že přátel anebo nepřátel.

Kdyby byly tyto akcie na trhu, viděli bychom, jak bursa hodnotila nynější zisky, které tato továrna z tohoto státního monopolu v Československé republice má.

Když se podíváte na tu věc, pokud se můžete jen tak trochu dověděti, můžete z toho předpokládati a odhadnouti zisky této továrny, která existuje 7, 8 let, že má jenom 38,400.000 Kč mimořádných reserv. Můžete si mysliti, že toto zvýšení akciového kapitálu podle praxe obvyklé bylo pravděpodobně provedeno také z toho výdělku, a že asi také stěží tito pánové zvýšili akciový kapitál z vlastní kapsy, nýbrž že si tam vlastně ukryli, ulili zisk, který z této továrny vznikl. (Posl. dr Macek: Dělala tato továrna stabilisační bilance?) Nevím.

Za uplynulý rok vydělala tato továrna 8.225.000 Kč. Jakým způsobem hodnotí možné ztráty na lidských životech a možné ztráty na materiálu, o tom svědčí skutečnost, že fond pro požár a explosivní ztráty činí 18,806.000 Kč. Fond pro ztráty na životech následkem výbuchů udělala menší, 3,100.000 Kč. Pochybuji silně, že všechny náklady a dary, které dá, budou činiti více než půl milonu Kč.

Dovedete si představiti, jakým způsobem tato továrna provozuje cenovou politiku. To je věc v našich kruzích českých úplně obvyklá. Stačí, když se přibere nějaká česká banka, a té je potom úplně vhod, jestliže český konsument a české národní hospodářství je připraveno o 100 Kč, jen když ten čsl. interesent domácí dostane z toho korunu, poněvadž ta koruna do jeho vlastní kapsy je mu stokrát milejší než celý prospěch národního hospodářství. Může se nám stáhnout kůže s těla, jen když ten dotyčný spolupříživník dostane svou korunu do vlastní kapsy. (Posl. dr Winter: To nejsou parasiti!) O těchto parasitech nebylo mluveno, ačkoliv nebudou snad příliš daleko od kruhů, které o těch parasitech mluvily.

Když jsem byl ministrem veř. prací, záleželo mi na tom, aby se rozvinula u nás těžba na př. zlata. My máme poměrně staré a svou pověst mající zlaté doly, na několika místech byly otevřeny nové Sylva Tarouccou a jinými. Když jsem šel za tou věcí, shledal jsem, že těžbu zlata u nás brzdí nesmírné ceny třaskavin. Zlato je u nás roztroušeno v nepatrném množství uvnitř křemene, který jest tak tvrdý, že když se tam třaskavina nabije, vystřelí jako z flinty a musí se spotřebovat velké množství třaskavin. Dal jsem si tehdy předložiti, jakým způsobem se vyvíjela cenová politika bratislavské dynamitky, která vyplácí pravidelně 15% dividendy po všech odpisech, které jsou přímo skvělé, a také té naší nové státní monopolní továrny, a zjistil jsem, že od r. 1914 do června 1924 stoupla u nás cena dynamitu prvního, pro drobného spotřebitele, jen 19krát, dynamitu druhého rovněž 19krát, dynamonu 15krát a ostatních věcí podle toho.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP