Zpravodaj posl. Malík: Nikoliv.
Zpravodaj posl. Roudnický: Nejsou.
Místopředseda Horák: Není tomu
tak.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala
ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona také ve
čtení druhém.
Jest nám ještě rozhodnouti o resolučních
návrzích.
Jest to nejprve resoluce obou výborů, otištěná
ve zprávě (tisk 2000).
Zpravodaj posl. Malík: Vyslovuji se pro.
Zpravodaj posl. Roudnický: Vyslovuji se rovněž
pro.
Místopředseda Horák (zvoní):
Kdo souhlasí s resolucí navrženou oběma
výbory, otištěnou ve výborové
zprávě a doporučenou pány zpravodaji,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce tato jest přijata.
Dále jest to resoluční návrh posl.
Simma a druhů o uzavření mezinárodních
úmluv pro reciproční poskytování
starobních podpor.
Zpravodaj posl. Malík: Vyslovuji se proti.
Zpravodaj posl. Roudnický: Nedoporučuji.
Místopředseda Horák (zvoní):
Kdo souhlasí s tímto návrhem posl. Simma
a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh jest zamítnut.
Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
5. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 2039) zákona, kterým se prodlužuje účinnost
zákona ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb.
z. a n., o ochraně nájemníků (tisk
2091).
Podle usnesení předsednictva, vyhovujícího
projeveným přáním, navrhuji, aby se
sloučilo jednání a rozprava o odstavci tomto
a o dalších dvou odstavcích pořadu,
jimiž jsou:
6. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 2040) zákona, kterým se doplňuje zákon
ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., o stavebním
ruchu (tisk 2092).
7. Zpráva výboru soc.-politického o vládním
návrhu (tisk 2044) zákona, kterým se prodlužuje
účinnost zákona ze dne 28. března
1928, č. 45 Sb. z. a n., o odkladu exekučního
vyklizení místností (tisk 2090).
Důvodem pro navrhované sloučení jest,
že tyto tři osnovy zabývají se bytovou
péčí. tvoříce tak jakýsi
celek.
Jsou snad nějaké námitky proti sloučenému
projednávání těchto tří
osnov? (Nebyly.)
Námitek není.
Projednávání a rozprava o těchto třech
odstavcích pořadu budou tedy podle návrhu
sloučeny.
Zpravodaji o prvé z těchto osnov jsou: za výbor.
soc.-politický p. posl. Al. Petr, za výbor
rozpočtový p. posl. Roudnický. Zpravodaji
o druhé osnově jsou: za výbor soc.politický
p. posl. Dubický, za výbor rozpočtový
p. posl. Pekárek.
Zpravodajem při třetí osnově jest
za výbor soc.-politický p. posl. Myslivec.
Ke společnému projednávání
uděluji slovo panu zpravodaji posl. Al. Petrovi k
podání zprávy o osnově tisk 2091.
Zpravodaj posl. Al. Petr: Slavná sněmovno!
Vládní návrh zákona, o němž
referuji, jest provisorium, kterým prodlužuje se ochrana
nájemníků do 31. října letošního
roku. Jsem si vědom, že toto řešení
najde odpůrce v obou zúčastněných
stranách - jak u majitelů domů, tak u nájemníků
- z nichž prvá přeje si odstranění
ochrany vůbec, kdežto druhá ráda by
viděla ochranu zabezpečenu na delší
čas a obě strany mají pro svoje požadavky
velmi podstatné důvody.
Jsem však přesvědčen, že problém
tak veliké sociální a hospodářské
důležitosti, jako je ochrana nájemníků,
nedá se řešiti s hlediska jedné nebo
druhé strany, nýbrž že zákonodárce
musí při řešení tohoto problému
míti na zřeteli prospěch obecný.
Ochrana nájemníků zavedena byla fakticky
zákonem z r. 1920 a od té doby je postupně
uvolňována: jednak vylučováním
určitých bytů z ochrany, zvyšováním
činží, výpovědí z bytu,
za určitých okolností i pod ochranu nájemníků
spadajících. Poslední zákon z loňského
roku vyloučil z ochrany nájemníků
všechna místa do 2000 obyvatel. Zákon určuje
ovšem, že na zrušení musí se usnésti
příslušné obecní zastupitelstvo.
Do dnešního dne z celkového počtu 14.000
takovýchto obcí použily tohoto ustanovení
v Čechách 73 obce, na Moravě 74 obce, v zemi
Slovenské a Podkarpatoruské žádná,
celkem tedy v celé republice 147 obcí Loňským
zákonem vyloučeny byly z ochrany také všechny
nové nájmy po 31. březnu loňského
roku, vedle toho byla připuštěna volná
úprava nájemného na neurčitou řadu
let, takže je zřejmo, že zákony posledních
let, týkající se ochrany nájemníků,
postupně ji uvolňují a odstraňují.
Avšak tato opatření byla se strany majitelů
domů a odpůrců ochrany nájemníků
vůbec považována za nedostatečná
a tito zájemníci žádají zrušení
ochrany nájemníků vůbec a zvýšení
nájemného na šestinásobek nájemného
z r. 1914. Poukazují důvodně na to, že
zdražení nájemného ve starých
domech je daleko nižší než zdražení
ostatních životních potřeb a že
nerentuje cenu domu. Mají pravdu, tvrdíce, že
ochrana nájemníků znemožňuje
majiteli volné nakládání majetkem.
Poukazují na případy, že majitel domu
nemá často ve svém domě bytu ani pro
sebe a příslušníky své rodiny.
Ostatně všecky tyto námitky jsou známé
a nemusím všechny zde uváděti. Neváhám
také prohlásiti, že mnohé z těchto
stížností a námitek jsou plně
oprávněny a že splnění mnohého
z uvedených požadavků bylo by jen spravedlivé.
Bohužel, problém ochrany nájemníků
je tak obtížný, že nelze přikročiti
ke splnění všech, třebas spravedlivých
požadavků těchto interesentů, hlavně
z toho důvodu, že nedostatek bytů je stále
neobyčejně veliký a že ještě
celé desetitisíce rodin a domácností
jsou bez bytů vůbec. Podle úředního
zjištění je na příklad v Praze
posud 30.000 rodin bez bytu, v Plzni 2400 rodin, v Liberci 1382,
v Pardubicích 890, v Hradci Králové 400,
v Mostě 519, ve Varnsdorfě 560, v Mor. Ostravě
1500, v Prostějově 950, v Bratislavě 5000,
v Petržalce 930, v Košicích 800, v Užhorodě
1071 atd. Vybral jsem jen namátkou z té obsáhlé
statistiky případy nejkřiklavější,
ale i v každém jiném větším
městě je citelný nedostatek bytů,
takže počet rodin a domácností bez bytů
jsoucích je stále veliký, dostupující
stovek a v celku v celé republice jsou stále ještě
desetitisíce rodin a domácností potřebujících
bytů, rodin to sociálně slabých, které
by se ve většině případů
spokojily alespoň jednou místností, jen kdyby
vůbec jim mohla býti opatřena. Tedy to jest
jedna překážka, proč nelze těm
přáním majitelů domů a celé
fronty odpůrců ochrany nájemníků
vyhověti, i když musíme přiznati, že
je to skutečný zásah do volného nakládání
se soukromým majetkem.
Druhým, stejně těžkým problémem
je požadované zvýšení činží
o 600%, tedy na šestinásobek proti předválečnému
nájemnému. Vím, že nesporná většina
starých domů se nerentuje, ale račte si,
slavná sněmovno, představiti, jak veliké
finanční zatížení znamenalo i
by splnění tohoto jinak oprávněného
požadavku, zvýšení nájemného
na šestinásobek, u vrstev odkázaných
na pevný měsíční plat a tím
více pak u dělnictva, odkázaného na
denní mzdu. Vedle soukromého zaměstnanectva
a dělnictva přichází hodně
v úvahu, zvláště ve větších
městech, také živnostnictvo, poněvadž
je existencí, provozem svých živností
odkázáno na nájem. Dovoluji si tedy tvrditi,
že toto zatížení zvýšením
nájemného, jak dnes je požadováno o
600% proti nájemnému z r. 1914, by zmíněné
vrstvy občanské, soukromé zaměstnanectvo,
zvláště dělnictvo, a tvrdím i
živnostnictvo, odkázané svou výrobou
na nájem, nesnesly a že bychom se neobešli bez
úpravy mezd a platů. Tato úprava mezd a platů
byla by přirozeně příčinou
velikých sociálně-hospodářských
sporů a bojů. U zaměstnanců státních
a veřejných snad mohla by býti otázka
vyřešena určitým zvýšením
platů, ale dovolte mi říci, že já
pro svoji osobu nedal bych souhlasu k tomu zvýšení
dříve, pokud bych neměl závazného
prohlášení ministra financí, že
potřebné peníze k úhradě tohoto
zatížení pro státní zaměstnance
má a z čeho, poněvadž všeobecný
slib: "upravíme to!" bychom nemohli přirozeně
vzíti jako uspokojující závazek. A
prosím, i kdyby u této kategorie nájemníků,
poškozených zvýšením, vyřešilo
se to tímto způsobem, jak uhradíte to nesnesitelné
zvýšení u soukromého zaměstnanectva,
u dělníků, zřízenců
a všech těch, které jsem jmenoval? Jsem přesvědčen,
že zvláště u dělnictva, jehož
životní úroveň dnes jest již beztak
příliš nízká, vyvolali bychom
neodvratně nepřiměřeným zvýšením
veliké hospodářské a sociální
zápasy. Zvýšení platů a mezd
má za následek zvýšení výrobních
nákladů. Toto mělo by ihned odezvu ve zvýšení
cen výrobků a životních potřeb
a my bychom byli v bludném kruhu, ze kterého pak
velmi těžko by bylo možno vyjíti.
Bytový problém celý a otázky s ním
souvisící, to je stále ještě
neblahé dědictví války a poměrů
poválečných. Jak by bylo bývalo dobře,
kdyby hned v poválečných poměrech
byl býval udělán veliký rámcový
zákon na řadu let, který by byl vyřešil
tento důležitý problém! Po převratu
se tak nestalo, a proto my každoročně musíme
se tímto problémem zabývati a provisorně
jej řešiti a každoročně znepokojujeme
široké vrstvy interesentů v této otázce
na obou stranách. Připravuje se veliký rámcový
zákon. Vzhledem však k důležitosti a velkému
rozsahu tohoto problému, o který jde, nelze jednati
ukvapeně. Každý krok v otázce ochraně
nájemníků a všech otázkách,
které s tím souvisí, musí býti
velmi dobře zvážen a velmi dobře promyšlen,
než se udělá, aby, když jej učiníme,
znamenal skutečně definitivní vyřešení
a úpravu. Je potřebí času na úpravu
celého toho materiálu a proto, poněvadž
platnost zákona o ochraně nájemníků
končí posledním březnem, podává
vláda slavné sněmovně návrh
zákona, kterým se dosavadní zákon
prodlužuje, a myslím, že mohu slavné sněmovně
doporučiti, aby tento vládní návrh
tak, jak byl projednán a beze změny přijat
výborem soc.-politickým, za který referuji,
také beze změny přijala a schválila.
(Souhlas.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu zpravodaji k osnově
tisk 2091, panu posl. Roudnickému.
Zpravodaj posl. Roudnický: Slavná sněmovno!
Rozpočtový výbor v dnešní své
schůzi projednával vládní návrh
tisk 2039 o ochraně nájemníků. Ochrana
nájemníků není jen předmětem
péče osob stojících v popředí
některých komun nebo snad korporací na ní
zúčastněných, nýbrž zaměstnává
státníky všech evropských států
a nejsou před tímto problémem uchráněny
ani státy zámořské.
Ochrana nájemníků byla po světové
válce přímo nutností. Po 4 roky světové
války se nestavělo, ano již 3 roky před
válkou byla stavební stagnace a proto bylo samozřejmé,
že po válce, když byly zakládány
nové rodiny, volaly po samostatných bytech. Těch
nebylo. A Praha tuto tíži pocítila ještě
více, když musila zařizovati naše centrální
úřady. Bytová péče byla starostí
lidí sociálně cítících
a nepřestane jí býti ani nadále, ale
tato otázka nesmí se ztotožňovati s
dnešním stavem vázaného bytového
hospodářství.
Bytová péče zůstane i nadále
starostí ministerstva soc. péče i tehdy,
až vázané hospodářství
bytové pomine, neboť je to otázka zdraví,
otázka mravnosti a otázka sociální
pomoci lidem hospodářsky slabým, aby si pořídili
vlastní přístřeší v rodinných
domcích.
Dnes jedná se o zákonu vázaného hospodářství
státního, jenž vyšel z nutnosti ochrany
nájemníků, aby v bytové nouzi nebyli
vysazeni na ulici a nebyli lichvou vykořisťováni.
Zákon tento je oprávněn do té doby,
dokud nebude postaráno o dostatek bytů volných.
V tom směru nesla se snaha všech na věci zúčastněných
činitelů. Poskytovány byly proto státní
subvence, státní garancie, stavěny domy z
prostředků veřejných, ať již
státních nebo obecních, a na konec dány
byly úlevy daňové a přirážkové
do té míry, že domy s malými byty byly
osvobozeny na 35 let od daní a přirážek.
Ukázalo se, že i podpora obcí i státu
nebyla by mohla úspěšně bytové
nouzi čeliti, kdyby nebyli bývali zainteresováni
i jednotlivci poskytnutou úlevou daňovou a přirážkovou.
Můžeme říci, že jsme vyšli
nyní z nejhoršího. Budou-li poskytnuty úlevy
daňové až do konce r. 1930, můžeme
čekati, že již r. 1931, vyjímaje největší
města, nebude nedostatek bytů, a že majitelé
domů budou rádi, budou-li míti byty obsazeny.
Od r. 1919 do r. 1927 bylo postaveno celkem 96.399 bytů,
zbořeno 2806, tedy zbývá přírůstek
za tuto dobu 93.593. V Praze postaveno bylo 33.612 bytů,
zbořeno 1312, zbývá tedy 32.297.
Na bytové otázce byly, jak jsem již řekl,
zúčastněny všechny státy. V cizině
byla již dříve úplně zrušena
ochrana nájemníků pouze v Bulharsku, od 1.
srpna 1926 ve Finsku, od 19. června 1927 v Holandsku, od
1. ledna 1924 v Lucembursku, od 1. ledna 1925 v Portugalsku, od
1. listopadu 1925 ve Švýcarsku, kde však bylo
spolkovou radou kantonům doporučeno, aby věnovaly
této otázce zvláštní péči
a v těch případech, kde by majitelé
domů nedostávali plnou rentabilitu, zjednati v této
věci nápravu.
V Italii zrušen byl zákon na ochranu nájemníků
30. června 1926, ale již 14. června 1927 byla
ochrana nájemníků znovu zavedena, a to v
té míře, v jaké byla až do r.
1926. 3. června 1928 byla ochrana nájemníků
prodloužena až do 30. června 1930.
Není pravda, že co se týče ochrany nájemníků,
jsou nejpozdější snad jen 2 státy, Rusko
a Československá republika. Je pravda, že i
jiné státy mají dosud ochranu nájemníků,
třebaže šly v uvolňování
ochrany nájemníků dále. Značně
omezenou ochranu nájemníků mají: Anglie,
Belgie, Dánsko - Dánsko jen pro Kodaň a okolí
- Francie, Jugoslavie, Estonsko - jen pro hlavní město
Tallin - Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Norvéžsko,
Polsko, Rumunsko - jen pro byty státních a veřejných
zaměstnanců - Španělsko a Švédsko.
Poněvadž u nás nedostatek bytů ve velkých
městech dosud trvá, není možno pomýšleti
na okamžité zrušení ochrany nájemníků,
ale na druhé straně je i v zákoně
na ochranu nájemníků tolik nesrovnalostí,
že je třeba jej v mnohých směrech pozměniti.
Tak na př. denní listy přinášejí
tento týden zprávu o soudním sporu majitele
domu Borskýho v Říčanech. Tento dal
svému nájemníku Karglovi výpověď.
Kargl si postavil dům a od svého nájemníka
vybíral ročně činži 9000 Kč,
sám pak bydlel v domě Borskýho a platil 800
Kč. Okresní soud v Říčanech
potvrdil výpověď, ale zemský soud ji
zrušil. A tak tento majitel domu, vybírající
činži ze svého bytu ve svém domě
9000 Kč, sám zůstává v domě
cizím a platí tam 800 Kč. On je chráněn
ochranou nájemníků. To jistě není
a nemůže býti intencí zákonodárcovou.
Podobně jsou i jiné křiklavé případy.
Dělník, jenž přichází
do Prahy a najímá si byt v novostavbě ve
IV. patře, je rád, když dostane pokoj a kuchyň
za 4000 Kč, a naproti tomu nájemník v I.
patře o 3 až 4 pokojích, majitel automobilu,
platící ročně kolem 2000 Kč,
je chráněn ochranou nájemníků.
Tyto a podobné křiklavé případy
nebude chtíti jistě nikdo hájiti, a bude
třeba pozměniti zákon v tomto smyslu. Ministerstvo
soc. péče vykonalo potřebná šetření
ve všech směrech. Připravilo zprávu
o poměrech bytových v jiných evropských
státech, zpracovalo seznam bytů volných a
požadovaných v jednotlivých větších
městech. Ministerstvo soc. péče si vyžádalo
dobrozdání všech kruhů na otázce
nájemnické zúčastněných
a výsledek této veliké práce je nyní
k disposici.
Nyní k projednávání tohoto elaborátu
je potřebí lhůty, aby bylo rozhodnuto, zda
je možno přistoupiti k definitivnímu řešení,
anebo opět k prodloužení provisoria do té
doby, dokud bude třeba ochrany nájemníků.
Připomínám však, že tuto otázku
nelze řešiti překotně, nýbrž
že je dlužno počítati s třídou
méně zámožnou, s gážisty,
pensisty a dělníky.
Rozpočtový výbor projednal vládní
návrh č. 2039, přijal jej ve znění
vládního návrhu a doporučuje slavné
sněmovně, aby jej přijala tak, jak byl v
rozpočtovém výboru schválen. (Souhlas.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Uděluji slovo zpravodaji za výbor soc. politický
k osnově tisk 2092, jímž jest pan posl. Dubický.
Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno!
Zatím co celá veřejnost očekávala
předložení velkorysého a stavebního
bytového zákona, který by řešil
důležité problémy bydlení a stavebního
podnikání podle vzorů ostatních států,
kde zákon poptávky a nabídky reguluje ceny
materiálu, pozemků, staveb a práce a v důsledku
toho i ceny bytů, předkládá se sněmovně
opětně jen provisorium, které prodlužuje
na 7 měsíců dosavadní neurovnaný
stav.
Na místo určitého plánu, který
by programově řešil bytové a stavební
problémy, přichází slib, že v
nejkratší době bude předložen velkorysý
návrh bytového zákona, v jehož rámci
má býti na několik let upravena také
další podpora stavebního ruchu. Chtěl
bych, slavná sněmovno, jako zpravodaj zdůrazniti,
že je nejvyšší čas, aby slib tento
byl splněn, aby nová osnova předložena
byla urychleně, nemá-li chaos ve věcech bytových
vyvrcholiti v katastrofu, která postihuje nejen majetek
domovní, nýbrž uvádí v nejistotu
i stavebníka i nájemníka.
Prodlužování dosavadního stavu bylo
by projevem slabosti a nedostatkem smyslu pro politické,
sociální i hospodářské úkoly
našeho státu. V těchto důležitých
otázkách nelze uhýbati před odpovědností,
nelze hověti agitačním přáním,
ať přicházejí odkudkoli, nýbrž
je nutno, aby všichni, kterým leží blaho
státu a klidný vývoj na srdci, spojili se
k činu, který by nás vyvedl z bludiště,
zabezpečil spravedlnost a zvýšil důvěru
v právní řád.
Vázané bytové hospodářství,
problém bytový a soukromý stavební
ruch, který jedině může opatřiti
dostatek bytů, jsou u nás v úzké souvislosti.
Bez definitivní úpravy bytové nemůže
býti zdravého stavebního podnikání
ani právní jistoty domovního majetku.
Dnes není možna pevná kalkulace stavby, kalkulace
stavebníka ani finančního ústavu,
ježto krátkodobé prodlužování
zákonů nedává podklad pro reelní
propočty a resultáty. Polovina obyvatelů
platí dnes činži vyšší a polovina
nižší bez ohledu na to, že konkurence nutí
bydlícího ve starém domě i bydlícího
v novém domě držeti stejné ceny v obchodě,
v živnosti, platiti stejné ceny za živobytí
a bráti stejné mzdy. Tento stav je neudržitelný
a proto definitivní vyřešení obou zákonů
je kategorickým příkazem v zájmu státním.
Za nynější situace nemohla arciť vláda
nechati projíti období od 31. března do konce
října t. r. bez opatření, které
by dalo pevný základ stavebnímu ruchu v nastávající
sezoně.
Proto prodlužuje vládní návrh účinnost
nařízení o vyvlastnění stavebních
pozemků podle loňského zákona do konce
října t. r., aby byl zachován nerušený
vývoj dosavadní praxe při opatřování
stavebních míst. Vládní návrh
prodlužuje rovněž o 7 měsíců
lhůtu, do které musí býti začaty
stavby se státní zárukou podle loňského
zákona. Ustanovení toto má velký význam
jednak pro stavby, na které již byla státní
záruka udělena, u nichž však vzhledem
k mimořádným poměrům letošní
zimy nemůže býti splněna podmínka
zahájení stavby do konce března, jednak pro
stavby další, pro které již žádosti
o státní záruku byly nebo teprve budou podány,
aby u nich mohla býti včas splněna podmínka
zahájení stavby bez škodlivého chvatu.
Toto ustanovení zdá se mně ve vládním
návrhu nejdůležitějším.
Poněvadž vyřízenými a podanými
žádostmi o státní záruku je vyčerpána
částka 150 mil. Kč, do které může
stát podle loňského zákona přijímati
záruku, navrhuje se rozšíření
této částky o dalších 50 mil.
Kč, aby jednak mohly býti vyřízeny
podané žádosti, jednak aby mohly přijíti
v úvahu pro podporu ještě další
stavby z letošní stavební sezony.
Vládní návrh, slavná sněmovno,
ponechává v platnosti v plném rozsahu daňové
a poplatkové výhody podle loňského
zákona i pro stavby, které budou dokončeny
do konce r. 1930. Toto důležité ustanovení
je základnou pro vývoj stavebního podnikání
v nastávající sezoně a je s to, aby
zabránilo překotnému. chvatu v provádění
staveb jen proto, aby byly zajištěny větší
daňové úlevy.
Pro posouzení, v jakém rozsahu používají
jednotlivé skupiny stavebníků podpory ve
způsobě pouhé záruky, uvádím
data o udělených podporách podle zákona
z r. 1927. Státní záruka podle tohoto zákona
byla udělena v celém státě:
1. družstvům na 150 nájemních domů
s 2658 byty a na 432 rodinných domků s 540 byty
o celkovém nákladu okrouhle 218,401.000 Kč;
2. obcím na 26 nájemních domů s 348
byty a na 12 rodinných domků s 12 byty o celkovém
nákladu okrouhle 10,986.000 Kč;
3. soukromníkům na 1327 rodinných domků
s 1695 byty o celkovém nákladu okrouhle 115,768.000
Kč.
Úhrnem byla tedy udělena státní záruka
na 176 nájemních domů a na 1771 rodinných
domků, celkem s 5258 byty o stavebním nákladu
okrouhle 345,155.000 Kč, z něhož činí
zaručené zápůjčky úhrnem
118,470.000 Kč. Nepatrný zbytek do 120 mil. Kč
je reservován na případné zvýšení
státní záruky při konečném
vyměření podpory podle výsledků
kolaudací. (Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.)
Podle zákona z r. 1928 může býti převzata
státní záruka za zápůjčky
do úhrnné částky 150 mil. Kč.
Poněvadž podle statistických záznamů
činí stavební náklad u žádostí
podaných do konce loňského roku okrouhle
400 mil. Kč, kterémužto nákladu odpovídá
40%ní záruka 160 mil. Kč, a poněvadž
docházejí postupně další žádosti,
je zvýšení této částky
o dalších 50 mil. Kč podle vládní
osnovy plně odůvodněno.
Ve výboru soc.-politickém byla věnována
zvláštní pozornost stavbě levných
domků pro zemědělské dělnictvo.
Venkov poměrně nejméně byl účasten
výhod stavebního ruchu z různých důvodů,
v neposlední řadě i vinou vlastní,
a je proto potřeba, aby novým účelným
zásahem byla stavba domků na venkově a hlavně
stavba bytů pro zemědělské dělníky
podporována. V tom směru přijal soc.-politický
výbor resoluci, která snahy tyto účelně
podporuje. Rozvoji stavebního ruchu a hlavně stavbě
malých bytů je na závadu vysoká cena
stavebních pozemků. Nejvíce jeví se
to ve Velké Praze. Uvnitř města Prahy žádá
se za jeden čtv. sáh až 70.000 Kč! Tato
spekulace je úžasná a měla by býti
odstraněna nejen v zájmu sociálním,
nýbrž i v zájmu národohospodářském,
celostátním.
Další překážka zdravého
stavebního ruchu jeví se v uměle zvýšených
cenách stavebních hmot. Nový index stavební
nemůže býti podle mého názoru
trvalý, ale právě proto není také
důvěra ve stálost finančních
hodnot nově postavených objektů. Tím
přichází do nemilé situace i stát,
když poskytuje záruku věřiteli za jeho
výpůjčku, a v tomto směru je nutno
provésti žádoucí nápravy.
Mám za to. že jsem ve shodě se slavnou sněmovnou,
když s tohoto místa ještě jednou reklamuji
nutnost předložení velkého rámcového
zákona stavebního a bytového a když
zároveň poprosím. aby vládnímu
návrhu zákona, na kterém se usnesl soc.-politický
výbor, dostalo se ústavního schválení.
(Souhlas.)