Předseda (zvoní): Dalším
zpravodajem k osnově tisk 2092 - za výbor rozpočtový
je pan posl. Pekárek. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Pekárek: Slavná sněmovno!
Již předcházejícími pány
referenty bylo zdůrazněno, že vláda
předkládá sněmovně k projednání
opětně provisoria, jimiž se řeší
ochrana nájemníků a podpora stavebního
ruchu.
Ovšem zdůrazňuje se v důvodové
zprávě k těmto provisoriím, že
lhůty, o kterou se dosavadní zákony prodlužují,
má býti použito k tomu, aby vytvořen
byl spolehlivý základ pro jednotný, široce
založený bytový zákon.
Když jsem odůvodňoval zákon čís.
44 z r. 1927, neváhal jsem tehdy zdůrazniti, že
právě proto, že otázka stavebního
ruchu je stále živou otázkou, poněvadž
stavební ruch je trvalou složkou hospodářského
života, je zapotřebí, aby otázka tato
byla řešena dlouhodobým, široce založeným
zákonem. Ale když rozpočtový výbor,
jehož jménem mám čest mluviti, měl
poznovu příležitost, aby dnes jednal o provisoriu
na dalších 7 měsíců, je to jen
opětovným důkazem složitosti tohoto
problému, v němž prolínají se
jak hospodářské, tak finanční
a sociální zájmy, ale také problému,
který ve své podstatě je velevýznamnou
otázkou mravní. Uvažme, že s výhodami,
jež byly určeny pro sociálně slabé,
současně se také svezli ti, kdož byli
soc. silnější, a zda je skutečně
mravně odůvodnitelné, abychom udržovali
na trvalo tento stav. Nesmíme také zapomínati,
že řešení tohoto problému je vždy
provázeno jistou resonancí politickou, která
se projevovala, když se zejména projednával
zákon o ochraně nájemníků v
této slavné sněmovně.
To vše ukazuje, jak je to finančně, sociálně
i politicky komplikovaný problém a že bude
přirozeně zapotřebí dlouhé
doby a veliké opatrnosti na všechny strany, máme-li
vytvořiti dílo na dlouhou dobu, jež by vyhovovalo
a jehož by nebylo zapotřebí novelisovati. A
já chci očekávati, jak také ostatní
páni referenti zdůraznili, že připravovaný
zákon bude znamenati skutečně spravedlivé
zvážení zájmů jak nájemníků,
tak majitelů domů, i podnikatelů staveb,
že bude výsledkem spravedlivého rozvrhu, že
bude takovým zákonem, že každý
bude donucen, aby svojí přiměřenou
hřivnou přispěl k dosažení díla
dokonalého.
Slavná sněmovno! Názory hospodářských
činitelů na předpoklady regulace bytového
trhu a stavebního podnikání shodují
se v jednom a shodují se tak názory nejen zástupců
občanských stran. nýbrž i zástupců
stran socialistických. Máme-li totiž dojíti
k normálním poměrům, je zapotřebí
dopomoci domovnímu majetku ku právní jistotě
a je třeba zajistiti přiměřenou rentabilitu
tohoto majetku. Cesta k zajištění právní
jistoty domovního majetku, myslím, jest jasně
dána a myslím, že o této cestě
je mezi všemi členy sněmovny nebo alespoň
mezi valnou většinou pp. členů sněmovny
jasno. Je třeba zlikvidovati konečně otázku
nájemnickou, je nutno přispěti zákonem
k tomu, aby opětovně, jako dříve,
nastoupila mezi majitelem domu a nájemníkem svobodná,
dobrovolná nájemní smlouva. Cestou k rentabilitě
domovního majetku, k rentabilitě prováděných
staveb je návrat k předválečné
úrokové míře, a je také dostatečné
osvobození daňové, dávkové,
poplatkové a přirážkové. Mluvilo
se při projednávání všech dosavadních
zákonů také o významnosti stavebních
úlev a veškeré dosavadní zákony
obsahují ustanovení o dočasné suspensi
stavebních řádů. Je pravda, vážení
pánové, že stavebními úlevami
jsme dosáhli nižšího nákladu stavebního,
ale my jsme toho nižšího nákladu stavebního
dosáhli současně na účet kvality
staveb, a že toto bylo nebezpečným opatřením
a hospodářsky škodlivým opatřením,
ukázala právě letošní zima. Ukázalo
se, že to, co pro majitele bytu bylo po stránce stavebního
nákladu úlevou, je dnes pro něho velkým
vydáním, resultujícím z vysokého
nákladu na otop a z toho, že předčasně
bude nucen prováděti velké, nákladné
opravy domovního majetku, který byl nedostatečně
po stránce kvality vybaven. (Posl. inž. Záhorský:
To platí také o ministerských budovách!)
Také.
Jeden moment nutno po mém soudu vyzdvihnouti, že totiž
z dnešní občanské většiny
byl do bytového zákonodárství vnesen
názor, že je hospodářsky nerentabilní,
aby se řešila podpora stavebního ruchu přímými
příspěvky ze státní pokladny.
Příspěvky těmi zatížena
byla pokladna státní, zatíženo bylo
poplatnictvo a zůstala nevyřešena otázka
bytová. (Posl. dr Winter: To způsobila stabilita
cen a nikoliv občanská většina!) Pane
kolego, stabilita cen v oboru stavebním nepřihlížela
k mimořádné situaci loňského
roku, táhla se řadu roků a byla již
v té době, kdy vy jste již byli ve vládě,
a nevnesli jste do tohoto podnikání řečeného
významného momentu. Jisto je, že těmi
finančními obětmi nebude odstraněna
nouze bytová. Nechci tvrditi, že těch příspěvků
nebylo třeba. Po válce byly poměry velmi
prekérní, bylo málo osob, málo jedinců,
málo podnikatelů, kteří byli způsobilí
nésti po stránce finanční risiko,
vyplývající z tehdejší mimořádné
situace. Ovšem neváhám připojiti, že
velké risiko vyplývalo z toho, že přímo
po válce zavedli jsme ochranu nájemníků
a zároveň nejistotu do domovního majetku.
Jest věcí velmi jednoduchého matematického
pochodu, abychom zjistili, že jakmile se začíná
uplatňovati na trhu bytovém konkurence, stává
se rentabilita obytných budov, pořízených
za dnešních stavebních nákladů
a my loňského roku stavěli jsme za cenu dvanáctkráte
vyšší než se stavělo před
válkou - velmi vratkou, kalkulujeme-li s dosavadními
výhodami v osvobozování daňovém,
dávkovém, přirážkovém
a poplatkovém, v osvobození daňovém
na 15 roků u staveb neprivilegovaných a na 25 roků
u staveb privilegovaných. To je velmi významná
otázka, kterou nutno uvážiti a která
bude museti býti jistě uplatněna při
řešení rámcového bytového
zákona, poněvadž jediné tehdy, mám-li
zaručenu dostatečnou a trvalou rentabilitu, mohu
získati pro podnikání stavební soukromého
podnikatele, který přece nikdy se neodhodlá
k tomu, aby pro dočasnou výhodu, maje naději
na budoucí ztráty, ukládal své peníze
do stavebního podnikání.
Nesmíme zapomínati, že je důležitá
otázka rentability i u privilegovaných staveb malobytových.
Uvažme, jaké pobouření budí na
příklad u majitelů těchto privilegovaných
staveb, když ať již z jakéhokoliv důvodu
je nucen ten, kdož reguluje celý podnik, žádati
po nich, aby zaplatili více než původně
jim říkal a než původně předpokládali.
Podívejme se na poslední události na Spořilově
a máme velmi eklatantní příklad, jak
nutno opatrně postupovati v takových věcech.
Opakuji, že s tímto názorem jsem se netajil
při projednávání dosavadních
zákonů o stavebním ruchu a že se netajím
s ním ani nyní a předpokládám,
že právě ta doba, po kterou bude platiti daňové
osvobození, bude zvláště uvažována
v novém zákoně.
Ale jedna věc zasluhuje úvahy. Zmínil jsem
se již na počátku své řeči
o ní, když jsem mluvil o mravním významu
tohoto problému. V přímé souvislosti
s významem daňových výhod jest zároveň
otázka, že při povolování úlev
daňových užitek z nich mělo nejen podnikání
bytových staveb, ale daleko význačnější
výtěžek mělo podnikání
luxusních obchodních paláců. Tato
otázka je velmi významná pro posouzení
účasti kapitálu na podnikání
staveb. Má-li kapitál možnost, aby v luxusních
stavbách paláců došel význačnějšího,
lepšího, vyššího svého zúročení,
pak přirozeně odvrací se od umístění
ve stavbách malobytových a je tedy třeba
uvážiti i tuto otázku při řešení
budoucího zákona rámcového.
Vytýká se - a v rozpočtovém výboru,
i včera v soc.-politickém výboru byla o tom
řeč - že prý ani soukromým podnikáním,
jak my zdůrazňujeme, nepodařilo se doposud
odstraniti bytovou nouzi. Pravda, doposud se nepodařilo
odstraniti bytovou nouzi, ale faktem je, že soukromým
podnikáním za tu poměrně krátkou
dobu, po kterou se uplatnilo, bylo pořízeno mnohem
více než z těch vysokých nákladů,
které na řešení této otázky
věnoval stát.
Ale proč se nepodařilo také ještě
vyřešiti úplně otázku bytovou?
Z těchto důvodů: Tehdá v počátcích,
když stát věnoval velmi značné
částky na regulaci bytové otázky,
nešlo předem při postavení domů
vždycky o to, aby se těm, kdož bytů neměli,
jich dostalo. Ve velikém počtu případů
šlo o přelívání obyvatelstva
z obcí do obcí. Máme řadu venkovských
měst, kde vznikly celé nové domovní
čtvrtě za podpory státní a při
tom se obce, které jsou v přímé souvislosti
s tímto městem - lze říci, že
je toliko skok z této obce do města - o podstatnou
část obyvatel vylidnily. Byty, opuštěné
těmito obyvateli, se novými obyvateli nenaplnily
a tedy tím, že v tom městě byly nastavěny
kolonie domů, se bytové nouzi neodpomohlo. Ale neodpomohlo
se jí také proto, že jsme řešili
dvě otázky současně, totiž otázku
bytové nouze a otázku bytové kultury. Není
mým úmyslem mluviti proti snahám zlepšiti
bydlení. My, slavná sněmovno, před
válkou jsme byli, pokud se týče bytové
úrovně, bytové kultury, za největším
počtem států evropských o jižních
státech nemluvím - byli jsme za těmi státy,
kde skutečně otázce bydlení se věnovala
péče. Je tedy přirozenou povinností
naší republiky činiti vše možné,
aby i u nás kultura bytová udržovala stejný
krok s ostatními státy, když v mnohých
věcech dovedli jsme udávati sami i tón. Tedy
právě tím, že jsme tyto dva problémy
směšovali, že mnoho lidí, kteří
po léta bydleli snad méně nákladně,
teď bydlí lépe a při tom de facto jejich
bytů použito pak nebylo, se stalo, že celý
efekt té naší péče o odstranění
bytové nouze neznamená skutečné, plné
odpomožení nedostatku bytů.
Bylo zdůrazňováno, i p. kol. Dubickým,
že v otázce stavebního podnikání
velevýznamnou je spekulace se stavebními pozemky.
Také jsem již v této slavné sněmovně
o tom mluvil a volal po opatření, aby zamezena byla
spekulace se stavebními pozemky. Domnívám
se však, že na každou otázku je nutno se
dívati jaksi s vyššího, poněkud
nestranného hlediska, a soudím, že tam, kde
jde o skutečně mravní problém - a
toto je také mravní problém, když někdo
přímo zneužívá výhodnosti
svého postavení k tomu, aby se obohatil na útraty
svých spoluobčanů je povinností těch
činitelů, kteří mají kráčeti
v čele pokroku a dávati pokyny, jak se má
celý národ chovat, aby i v tomto směru šli
dobrým příkladem napřed. Ale, vážení
pánové, když soukromý majitel pozemků
vidí, že obec dovede velmi dobře zneužívati
vlastnictví pozemků, kterých nabyla za velmi
levnou cenu, k tomu, aby pozemek prodala velmi draho, pak se nemůžeme
diviti zištnosti soukromníka, když využívá
mimořádné konjunktury k svému obohacení.
Vždyť v listech jsme měli příležitost
čísti, zač prodávají budovy
veřejní činitelé. V daném případě
nelze ovšem mluviti o ceně budovy, nýbrž
pouze o ceně pozemku, poněvadž budova se zbourá,
koupila se jenom proto, aby se zbourala a na místo ní
se postavila budova nová, luxusní, daleko rentabilnější.
Když vidíme, že i veřejní činitelé
neváhají sáhnouti k tomu, aby pozemky prodávali
za vysoké ceny, jak můžeme žádati
na soukromém podnikateli, aby byl mravnější
než ten, kdo ho má vésti?
Vážení pánové! Dopoledne jsem
měl příležitost poukázati na
připravovaný návrh zákona o novelisaci
dosavadního zákona o státní regulační
komisi. Návrh zákona tohoto je tuším
ještě v mezi ministerském jednání,
ale pokud mám informace, tímto novým zákonem
se na př. pražské obci dává přímo
monopolní právo k tomu, aby mohla hospodařiti
s pozemky na území Velké Prahy. Kdo nám
ručí za to, že tak, jako to dělala Pražská
obec až dosud, ve zvýšené míře
to nebude dělati později, až bude míti
toto monopolní právo, když se jí dokonce
umožňuje, aby se zmocnila za levný peníz
spousty pozemků, neboť na př. v zákoně
se uvádí, že proti dobré zvyklosti užívání
obecné ceny má se pražské obci dostati
pozemků za užitkovou cenu? Vždyť já
mohu vlastniti ohromný komplex pozemků, kterých
neužívám, které jsem prostě pronajal
někomu za nepatrnou úplatu, a teď může
přijíti obec Pražská a na základě
zákona, který připouští, aby
se nejvyšší užitková cena zvýšila
o 200%, požadovati, aby se tento pozemek stal jejím
vlastnictvím, ačkoliv já jsem třeba
ani 1/10% skutečného
výnosu z toho pozemku neměl, kdežto obec by
mohla žádati daleko více, než skutečně
za něj zaplatila, poněvadž zkušenosti
ukazují, že se tímto soukromokapitalistickým
názorem neváhá říditi obec
i tam, kde jde o dosažení zisku. Tedy i tato otázka
musí býti do budoucna řešena.
Již kol. Dubický zde zdůraznil obsah
předložené prodlužovací osnovy.
Uvedl, že v §u 1 se prodlužuje platnost dosavadních
ustanovení o vyvlastňování pozemků;
že se v §u 2 prodlužuje platnost hlavy V zákona
č. 43/1928 Sb. z. a n. na stavby započaté
do 31. října 1929 a že státní
záruka ze 150 mil. se zvyšuje na 200 mil. Kč.
V §u 3 jedná se o prodloužení platnosti
daňových a poplatkových úlev. V §u
4 se praví, kdyby pro státní správu
vznikly z titulu tohoto zákona mimořádné
výdaje, že neopomene si je v rozpočtu na r.
1930 přiměřeným způsobem zajistiti.
O problému, o kterém jednáme a o kterém
se všichni řečníci, tedy i já,
zmínili, dalo by se ještě velmi mnoho mluviti,
ale já se omezuji toliko na stručné poznámky,
které jsem uvedl a žádám slavnou.sněmovnu
jménem rozpočtového výboru, aby po
provedené debatě vládnímu návrhu
zákona, kterým se doplňuje zákon č.
43/1928 o stavebním ruchu, dala ústavní schválení.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zpravodajem o osnově
tisk 2090 je za nepřítomného p. posl. Myslivce
pan posl. Al. Petr. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Al. Petr: Slavná sněmovno!
Vládní návrh zákona tisk 2044, kterým
se prodlužuje účinnost zákona ze dne
28. března 1928, čís. 45 Sb. z. a n., o odkladu
exekučního vyklizení místností,
je podáván v souvislosti s prodloužením
zákona na ochranu nájemníků a stavebního
ruchu.
Nebudu opakovati důvody; jsou tytéž, které
jsem uvedl v referátě o prodloužení
zákona o ochraně nájemníků,
a proto navrhuji slavné sněmovně, aby zákon
schválila ve znění navrženém
vládou a schváleném soc.politickým
výborem.
Předseda (zvoní): Přikročíme
ke společné rozpravě. Podle usnesení
předsednictva navrhuji pro společnou rozpravu řečnickou
lhůtu 50 minut. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Přihlášeni jsou řečníci
na straně "proti" inž. Nečas,
Schuster, Bolen.
Dávám slovo panu posl. inž. Nečasovi.
Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno!
Vládní většina přichází
dnes opět s provisoriem stavebních zákonů
a tak vidíme nyní po 10letém trvání
republiky, že problém bytový, podpory stavebního
ruchu i ochrany nájemníků stále ještě
nebyl rozřešen a že v mnohém směru
je přímo hrozivý.
Za daného stavu věcí omezuje se klub soc.
demokratický na pozměňovací návrhy
k předloženým osnovám. Navrhujeme, aby
ochrana nájemníků byla prodloužena netermínovaně
až do definitivní úpravy bytových zákonů,
dále pak, aby podpora všeobecně užitečným
stavebníkům byla zvýšena ze 200 milionů
na 300 mil. Kč. Předkládáme též
sněmovně soc.politickým výborem přijatou
resoluci posl. Johanise, aby při příští
úpravě stavebního ruchu postavila vláda
sociálně zdravotní spolky ve věci
podpor na roveň družstvům a obcím. Není
snad třeba tento samozřejmý požadavek
ve sněmovně zvláště odůvodňovati.
Budiž dovoleno, abych za klub soc. demokratický dotkl
se několika problémů, které s projednávanými
osnovami souvisí.
V poslední době vedena byla některými
vládními stranami a tiskem soustavná kampaň
proti zákonu o ochraně nájemníků,
žádáno okamžité zrušení
zákona a operováno při tom řadou falešných
cifer a dokladů.
Jeden z vůdců koaličních stran a politik
jinak seriosní mluvil na veřejné schůzi
a napsal v novinách, že v Praze je kolem 10.000 volných
bytů. Stavitelé českoslovenští
ve své manifestační schůzi konané
17. února t. r. konstatovali, že ke dni 1. července
1929 bude ve Velké Praze asi 4.000 provozoven a bytů
volných a projevili názor, že při předpokládaném
přírůstku obyvatel a počtu rozestavěných
budov bude celková potřeba bytů ve Velké
Praze k tomu dni úplně kryta.
Vidíme tedy, že jeden z ochránců domácích
pánů udává cifru 10.000 volných
bytů, stavitelé však ve své schůzi
4000 bytů. (Posl. Johanis: Obec tvrdí, že
chybí jich 30.000!) Společenstvo stavitelů
udává další cifru, poněvadž
podle něho bude počet všech nepronajatých
bytů v Praze resp. těch, které budou volny
na trhu v polovině r. 1929, celkem 3.000, z toho polovina
bytů obytných.
Z těchto si odporujících cifer je zřejmo,
jaká jest nespolehlivost a jaký zmatek jest u těch,
kdo mohou býti považováni za osoby vážné.
Nemluvím o tisku neodpovědném.
Nepřátelé nájemníků
a ochránci kapitálu a podnikatelů brali za
podklad svých útoků Velkou Prahu. Přidržím
se tedy také tohoto případu.
Není pravda, že má Praha dostatek volných
bytů a že je po krisi. V Praze panuje naopak velká
bytová nouze a masy pracujícího obyvatelstva
nemohou, i kdyby byly byty nakrásně volné,
je vůbec najímati. Dnes třeba platiti v Praze
za 1pokojový byt s kuchyní 4500 Kč i více,
což je pro většinu obyvatelstva za dnešních
mzdových a drahotních poměrů cifra
nedostupná. Proto rozmohlo se v Praze, bohužel, stavění
jednopokojových bytů, "Wohnküche",
což je znamením velkého úpadku kultury
nejen bytové, nýbrž i veřejného
zdravotnictví a celkové úrovně obyvatelstva.
Při tom z jednopokojového bytu o jedné místnosti
třeba platiti 2500 Kč ročně, rovněž
tedy částku pro značný počet
obyvatelstva nejhůře situovaného nedostupnou.
Kolonie na periferii Prahy a nouzová obydlí jsou
stále těžkou obžalobou proti těm,
kdo mluví o dostatku obydlí v Praze.
Všem pak bez rozdílu, kdo mluví o možnosti
okamžitého odbourání ochrany nájemníků
a odvolávají se právě na příklad
Velké Prahy, ukazujeme na tuto okolnost: podle úředních,
odborných, pro středoevropské poměry
platných údajů je průměrná
a předpisům veřejné hygieny odpovídající
hustota bydlení 250 obyvatel na 1 ha. Ve Velké Praze
je však dnes průměr 568 obyvatel na 1 ha, tedy
více než dvojnásobný proti odborně
přípustnému a zdravotně odpovídajícímu
průměru. Žižkov pak vykazuje dokonce hustotu
1204 obyvatel na 1 ha, tedy převyšuje 5krát
přípustný průměr.
Tato strašná mluva čísel poráží
všechny umělé konstruktéry dat a cifer,
dokazující. že je už po bytové
krisi. Ostatně - a to platí pro Prahu stejně
jako ostatní města, i pro venkovský proletariát,
bydlící často pod úrovní člověka
- jediná důkladnější prohlídka
přesvědčí, i kdyby nebylo právě
uvedené zdrcující mluvy čísel,
kolik je chudáků bydlících ve sklepních
děrách, dílnách, starých stájích,
dřevěných boudách, lidí bydlících
na půdách a v barákových i jiných
koloniích, i v přeplněných malých
bytech. Takové ubikace jsou ovšem semeništěm
nejrůznějších nemocí, hlavně
tuberkulosy, i jiné hmotné a mravní bídy.
Zrušiti zákon o ochraně nájemníků,
nemá-li dojíti k těžkým otřesům
hospodářským i sociálním, je
jen tenkráte možno, bude-li nejen dostatek bytů,
nýbrž budou-li tyto byty za dosažitelné
ceny.
Za lehkomyslné nutno považovati, jak se hovoří
o možnosti zrušení zákona o ochraně
nájemníků a jak se ukazuje na to, že
státní zaměstnanci by byli odškodněni
zvýšením platů. Za prvé je podle
přibližného odhadu z nájemníků
jen 12% státních zaměstnanců. Což
soukromí zaměstnanci, dělníci, živnostníci
nebudou stejně těžce postiženi? A těch
je 88%. Za druhé není přece možno řešiti
i u státních zaměstnanců tuto otázku
povrchně drahotním přídavkem, zvýšení
musilo by se díti u základního platu, což
předpokládá nutně změnu zákona
č. 103/26. Ti, kdo by chtěli v této věci
ustoupiti, zrazují zájmy dělnictva, živnostníků,
soukromých zaměstnanců, i zaměstnanců
státních, když se mají, jak tisk referuje,
státní zaměstnanci odbýti zvýšením
přídavků a ne základního služného.
Za neodpovědné možno považovati mluvení
o zrušení ochrany nájemníků,
pokud tu není záruk, že by držitelé
starých domů nepřizpůsobili své
činže drahým činžím z novostaveb
- a držitelé nových domů budou pak míti
své vysoké nájemné zajištěno
tím, že nižší nájemné
ve starých domech zmizí. Tu by prospěch z
věci měli jen domácí páni,
nastalo by zdražení bytů atd. Pro nás
byl, je a bude bytový problém nejen otázkou
hospodářskou, nýbrž též
velikou otázkou sociální, zdravotní
a ve svých důsledcích i mravní. Proto
klademe tak veliký důraz na řešení
těchto problémů státem a samosprávou
i družstvy a proto zavrhujeme soukromokapitalistické
řádění, které tak zde, bohužel,
přede mnou vyzdvihovali v různých formách
všichni páni zpravodajové a které nás
přivedlo ke krachu a způsobilo tolik zel.
Velké stavební náklady s nesmírnými
zisky spekulantů znemožňují dnes pronajímání
i těch bytů, které by náhodou byly
volné, a vedou proto k těžké krisi.
Důrazně proto dnes opakujeme staré své
návrhy směřující k potření
těch soukromokapitalistických výstřelků,
jež způsobují všeobecně známá
zla. Žádáme o vydání zákona
proti kartelům, o vydání a provádění
ostrých protilichevních zákonů a předpisů
týkajících se zvláště
lichvy se stavebními hmotami, žádáme
dále vydání vyvlastňovacího
zákona čelícího zločinné
lichvě se stavebními pozemky; žádáme
dále, aby stát pracoval všemožně
ke snížení úrokové míry,
neboť to velmi rozhoduje o výši stavebního
nákladu. Žádáme, aby stát odstranil
protekční cla na stavební hmoty a snížil
tarify na ně, zvláště na dřevo
ze Slovenska a Podkarpatské Rusi.
Pokud jde o osvobození daňové a dávkové,
žádáme, aby bylo uděleno především
obcím a družstvům a aby domovní třídní
daň byla slevována také uživatelům
bytů, bydlícím ve vlastních domech.
Dnes je vlastně činžovní daň
z největší části spotřební
daní nájemníků, neboť je na nájemníky
převalována.
Těžce nutno vytknouti, že na příklad
obci plzeňské a tím všem druhým,
byla dvakráte ministerstvem vnitra a financí vrácena
žádost, aby novostavbám o malých bytech
byla slevena dávka obecní. Právě malých
bytů je nutně třeba.
V posledních dnech i při jednání ve
výborech snažili se někteří pánové
líčiti dobrodiní soukromého podnikání
ve věcech stavebních. K ilustraci, kam vede takové
soukromokapitalistické podnikání, jež
směřuje jen k obohacení jednotlivců
a věci bytové posuzuje jen s hlediska egoistického,
uvádím jediný toliko případ,
který je jedním z mnohých a jenž přímo
provokuje.
Jde tu o zločinnou lichvu králodvorské cementárny.
Případ ten uvádím proto, že jde
tu jednak o ohromný podnik, jenž je rozhodujícím
faktorem na trhu cementu a stavebních hmot, jednak též
proto, že v poslední době vyskytují
se stále určitější zprávy
o tom, že i stát za pomoci silničního
fondu chce se státi i při stavbách silničních
velikým odběratelem. Nedotýkám se
zatím dalšího pozadí věci.
Podle bilance z r. 1928 se zisk cementárny proti r. 1925
zdvojnásobil. Roku 1925 činil 28,445.000 Kč,
r. 1927 již 57,373.000 Kč, při čemž
ještě veliká část zisků
se ukryla do investičních nákladů,
jimiž byla továrna zmodernisována a zracionalisována.
Tři šichty dělníků pracovaly
nepřetržitě dnem i nocí na vybudování
novostaveb. Dělníci jsou v cementárnách
mizerně placeni, cement před válkou za 3.50
K prodávaný stojí dnes v cementárně
33.51 až 40 Kč. Při tom dnes kurs papírů
cementárny stoupl z pouhých 750 z r. 1920 na 4545
v r. 1928. tedy šesteronásobně. Podivné
je však. že položka "daně a veřejné
dávky" klesla u královodvorské cementárny
proti dřívějším letům
z 8.6 mil. na 5.5 mil. Kč.
Nevyzývá tento případ sám jednak
k opatření protilichevnímu, jednak k tomu,
aby se stát chopil - alespoň pro potřebu
vlastních staveb - iniciativy a sám si v režii
opatřoval potřebné stavební hmoty,
a stejně i obce a samosprávné celky?
Budiž dovoleno zmíniti se dnes dále o otázce,
která je skvrnou Prahy, jejím nejtemnějším
stínem, to je o problému kolonistů. Po periferiích
Prahy je rozseto kolem 12.000 největších chudáků,
lidí deložovaných, bez přístřeší,
na dlažbu vyhozených a těch, kdo za nynějších
mzdových poměrů jsou na tom nejhůře.
Jak vyhlíží bydlení v těchto
koloniích a s jakými potížemi kolonisté
zápasí. bylo zástupci soc. demokratické
strany již zdůrazněno v parlamentě 21.
června m. r. Ve věci kolonistů je třeba
bezodkladné pomoci a zákroku státu. Nepředstavujeme
si ovšem řešení problému kolonistů
jako komunisté. kteří v "Rudém
Právu" z 5. března o věci píší
takto: "Barákové kolonie! Spíše
by se měly zváti koloniemi trestaneckými,
ostrovy slzí. mučírnami! Jest jich velmi
mnoho na periferiích krásné,.zlaté"
Prahy. K nejhroznějším dojista patří
Deckerovy baráky, kolonie města Prahy v Nuslích.
Sociální péče rozdělila mnoho
dětí z těchto baráků po různých
ošetřovatelnách, a přece jich ještě
tolik se mučí bez ochrany a bez pomoci. Ve Slatinách
jsou baráky, které těžko nazvati lidským
obydlím. Jsou to spíše hnojníky. Na
zdích je jinovatka. Děti doslova mrznou v postelích,
místo co by se měly proháněti teple
oděny v přírodě a pak usednouti ve
vytopené světnici k dobré večeři,
jak je jejich právem. Rodiče nemají pro ně
ani dostatečného oděvu, ani výživné
potravy a nemají také uhlí, aby vytopili
světnice. Neodvažují se děti pustiti
z postelí. Je utrpením pobýti v mrazivé
místnosti, není možno odvážiti
se ven."
Jedněmi ústy mluví takto komunisté
o strašných poměrech v koloniích kolem
Prahy, týmiž ústy však volají po
tom, aby tyto příšerné přímo
ubikace byly zachovány, a pořádají
pro zachování těchto kolonií i schůze
a tábory.
Sociální demokracie žádá, aby
se definitivně a jasně prohlásilo, které
kolonie se dají držeti. Těm ať jsou všechna
práva zajištěna. Pro ostatní kolonisty
buďtež vybudovány slušné a řádné
byty. Soc. demokratická strana podává dnes
interpelaci v tom směru, aby vláda přikročila
ihned k předložení a uskutečnění
zákona asanačního, jímž by se
všem kolonistům opatřila moderní a požadavkům
hygieny odpovídající kolonie, jestliže
z důvodů regulačních nebo technických
a zdravotních mají býti určité
kolonie zrušeny.
Za všech okolností je třeba učiniti
konec nynějšímu trapnému postavení
kolonistů, kteří za poslední krvavý
groš vybudovali si jakous takous střechu nad hlavou
na periferii města a kteří stále nevědí,
co s nimi bude dále. Kolonistům je třeba
jistoty, nynější jejich postavení a
hrozby nad nimi se vznášející vhánějí
je do zoufalství. Je tedy nezbytně třeba
ihned stanoviti, které kolonie zůstanou zachovány,
a ty patřičně adaptovati a umožniti
vybudování v každém směru lidské,
opatření vody, kanalisace, elektriky, plynu i cest
a chodníků, pokud pak kolonie budou zrušeny,
ihned na základě asanačního zákona
vybudovati moderní, náhradní kolonii.
Ke konci budiž dovoleno upozorniti na to, že předložení
dnešních důležitých osnov zákonných
považujeme v nynější provisorní
formě za čin diktovaný politicko-taktickými
motivy a za akt rozpačitosti vyplývající
z dnešního stavu koalice. Vzpomínáme
dnes na starý návrh posl. Remeše, který
již v r. 1921 navrhoval ve věcech bytových
řešení dlouhodobé a definitivní
za pomoci fondu "bydlící nebydlícím".
Kdyby nebylo tenkráte ministerstvo financí pohřbilo
tento věcný, a jak dnes zkušenosti ukazují,
správný návrh, mohla býti naše
republika ušetřena toho zjevu, že je jediným
ze států evropských, kde se stále
ještě vysoce důležité problémy
bytové řeší krátkými a
nešťastnými provisorii. (Potlesk poslanců
čsl. strany soc.-demokratické.)