17. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů k §u 3:
Odst. 1 a 2 nechť znějí:
"(1) Podpora starobní činí 1200 Kč
ročně pro osobu.
(2) Poskytuje-li se podpora dvěma osobám, žijícím
ve společné domácnosti, snižuje se na
ročních 800 Kč pro každou z nich."
Odst. 3 budiž škrtnut.
18. Pozměňovací návrh posl. Hackenberga,
Tauba a soudr. k §u 3:
V odst. 1 budiž částka "500 Kč"
nahrazena částkou "1200 Kč".
Odst. 2 a 3 buďtež škrtnuty.
19. Pozměňovací návrh posl. Štětky
a soudr.:
§ 3 znějž:
"Podpora se vyměří v takové výši,
aby úhrnný roční důchod oprávněné
osoby činil daněprosté existenční
minimum."
20. Pozměňovací návrh posl. Štětky
a soudr:
§ 4 budiž škrtnut.
21. Eventuální návrh posl. Štětky
a soudr. k §u 3:
Bude-li zamítnut náš návrh na změnu
§u 3, navrhujeme:
Odst. 2 a 3 buďtež škrtnuty.
22. Pozměňovací návrh posl. Tučného,
Pechmanové a druhů:.
§ 4 budiž celý škrnut.
23. Pozměňovací návrh posl. dr Wintra,
Johanise, Tayerle a soudr.:
§ 4 budiž škrtnut.
24. Eventuální pozměňovací
návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr.
k §u 4:
Bude-li zamítnut návrh na škrtnutí §u
4, navrhujeme, aby odst. 1 §u 4 zněl:
"Ke státní starobní dávce poskytne
obec, v níž bydlí podporovaný, příplatek,
který činí 10 až 25% poskytované
starobní dávky a vyplácí se současně
se starobní dávkou."
25. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů k §u 4:
Odst. 1 nechť zní:
"(1) Ke státní starobní podpoře
poskytne obec bydliště podporovaného k částce
1200 Kč, případně 800 Kč, příplatek
takto odstupňovaný:"
Ostatní odstavce tohoto paragrafu zůstávají
beze změny.
26. Doplňovací návrh posl. Hackenberga,
Tauba a soudr.:
K §u 4 budiž připojen nový odst. 3:
"Dosud poskytované chudinské podpory jakéhokoliv
druhu nejsou dotčeny tímto zákonem. Obce,
které poskytují takové podpory, mají
však právo započítati je na příplatek
podle odst. 1."
27. Pozměňovací návrh posl. dr Wintra,
Johanise, Tayerle a soudr.:
§ 5 nechť zní:
"Žádost za starobní podpory je podati
písemně neb ústně u obce bydliště
spolu s průkazy, potřebnými ku zjištění
osobních údajů. Obec, v níž důchodce
bydlí, vyžádá si vyjádření
příslušné obce domovské, jež
dlužno podati do 14 dnů, načež předloží
žádost okresnímu úřadu. V doprovodu
žádosti vyjádří obec své
dobrozdání. Vyjádří-li se o
žádosti záporně, musí uvésti
důvody."
28. Pozměňovací návrh posl. Hackenberga,
Tauba a soudr.:
V §u 5 buďtež slova "okresní úřad"
nahrazena slovy "příslušnou okresní
nemocenskou pojišťovnou".
29. Pozměňovací návrh posl. Horpynky
a druhů:
V §u 5 buďtež škrtnuta poslední slova:
"a jakým způsobem bylo doposud postaráno
o výživu žadatelovu".
30. Pozměňovací návrh posl. Štětky
a soudr.:
§ 6 znějž:
"(1) O žádosti rozhodují zvláštní
komise, zřízené při okresních
nemocenských pojišťovnách a čítající
6 členů mimo předsedu.
(2) 3 členy komise volí zástupci pojištěnců
v představenstvu okresní nemocenské pojišťovny
z osob, které § 6. lit. b) zákona č.
221/1924 vyloučil z povinného pojištění
zaměstnanců pro případ invalidity
a stáří, a druhé tři výbor
obvodní úřadovny, zřízené
podle zákona č. 148/1925 z řad maloživnostníků
a malorolníků, které § 4, lit. b) vyloučil
se zřetelem na 60. rok jejich věku z pojistné
povinnosti osob samostatně hospodařících.
Pokud nebudou obvodní úřadovny podle zákona
č. 148/1925 zřízeny, provedou tuto volbu
stejným způsobem zástupci pojištěnců
v představenstvu okresní nemocenské pojišťovny,
v jejímž obvodě je komise zřízena.
(3) Předsedu komise a jeho náměstka zvolí
členové komise ze svého středu a to
předsedu ze řad zaměstnanců a náměstka
z osob samostatně hospodařících."
31. Pozměňovací návrh posl. dr Wintra,
Johanise, Tayerle a soudr.:
§ 6 nechť zní:
"O žádosti řádně doložené
rozhodne okresní úřad příslušný
podle obce bydliště. Okresní úřad
je povinen předložiti žádosti zvláštnímu
7člennému výboru, který bude žádosti
zkoumati. Do výboru budou povoláni okresním
úřadem 2 zástupci obcí, 2 zástupci
příslušné okresní sociální
pojišťovny a 2 zástupci odborových organisací.
Výboru předsedá náčelník
okresního úřadu nebo jeho zástupce.
Tento výbor přezkoumá také návrh
okresního úřadu na snížení
dávky nebo odejmutí dávky, jestliže
se změnily osobní poměry a osoby podporované."
32. Pozměňovací návrh posl. Tučného,
Pechmanové a druhů k §u 6:
Odst. 1 znějž:
"O žádosti řádně doložené
rozhodne komise, složená z 5 zástupců
občanstva, patřícího do skupiny pojištěnců
podle zákona č. 221 z 9. října 1924,
zřízené při každém okresním
úřadě."
Odst. 2 budiž škrtnut.
33. Pozměňovací návrh posl. Hackenberga,
Tauba a soudr.:
§ 6 nechť zní:
"O žádostech rozhoduje příslušná
okresní nemocenská pojišťovna. Do rozhodnutí
lze se odvolati v řízení u pojišťovacích
soudů podle ustanovení páté části
zákona o sociálním pojištění."
34. Pozměňovací návrh posl. Hackenberga,
Tauba a soudr.:
§ 7 nechť zní:
"Každá změna příjmu a majetkových
poměrů, které mají vliv na výměru
podpory, budiž oznámena přislušné
okresní nemocenské pojišťovně.
Stejně jest povinna obec bydliště upozorniti
tuto pojišťovnu na všechny takové změny."
35. Pozměňovací návrh posl. Tučného,
Pechmanové a druhů k §u 7:
Odst. 1 budiž škrtnut.
Odst. 2 začínati bude slovy:
"Obec bydliště podporovaného a jeho obec
domovská povinna jest hlásiti" atd.
36. Pozměňovací návrh posl. Štětky
a soudr.:
V §u 7 budiž odst. 2 škrtnut.
37. Pozměňovací návrh posl. Hackenberga,
Tauba a soudr.:
§ 8 budiž škrtnut.
38. Pozměňovací návrh posl. dr Wintra,
Johanise, Tayerle a soudr.:
§ 8 budiž škrtnut.
39. Eventuální pozměňovací
návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr.:
Bude-li zamítnut náš návrh na škrtnutí
§u 8, navrhujeme, aby § 8 zněl:
"Vyjde-li na jevo, že někdo v době, kdy
později dostával státní starobní
dávky, měl již jmění nebo jmění
nabyl, má stát právo žádati náhradu
za vyplacenou starobní dávku a to i proti pozůstalosti
osoby podporované. O povinnosti k náhradě,
jakož i o sporech tu snad vzniklých rozhodne s konečnou
platností okresní úřad příslušný
podle obce, v níž bydlí podporovaný."
40. Pozměňovací návrh posl. Štětky
a soudr. k §u 8:
Odst. 1 budiž škrtnut.
V odst. 2 nechť první věta zní:
"Vyjde-li na jevo, že někdo v době, kdy
dostával státní starobní podporu,
měl již jmění, z něhož mu
plynul důchod zajišťující existenční
minimum, nebo jmění takového později
nabyl, má stát právo žádati náhradu
za vyplacenou starobní podporu, pokud tím není
jeho pravidelný důchod pod existenční
minimum snižován."
41. Pozměňovací návrh posl. Tučného,
Pechmanové a druhů:
Odst. 1 §u 8 budiž škrtnut.
42. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů:
V §u 8 budiž odst. 2 škrtnut.
43. Pozměňovací návrh posl. Štětky
a soudr.:
V §u 9 buďtež odst. 2 a 3 nahrazeny odstavcem tohoto
znění:
"Podpory jest přiznati od 1. dne měsíce,
kdy splněny byly všechny náležitosti,
zakládající nárok na státní
starobní podporu."
44. Pozměňovací návrh posl. Hackenberga,
Tauba a soudr.:
V §u 9 buďtež odst. (2) a (3) nahrazeny zněním:
"Při prvém poukázání podpory
budiž poukázána zároveň také
podpora za dobu od 1. ledna 1929."
45. Pozměňovací návrh posl. Tučného,
Pechmanové a druhů:
V odst. 1 §u 9 buďtež škrtnuta slova: "s
příplatkem obecním podle §u 4."
46. Pozměňovací návrh posl. Tučného,
Pechmanové a druhů:
V odst. 2 §u 10 škrtnuta buďtež slova: "a
obecní příplatek."
47. Pozměňovací návrh posl. Hackenberga,
Tauba a soudr.:
V §u 13 buďtež škrtnuta slova "sám
o sobě."
48. Resoluční návrh posl. Simma a
druhů:
Československá vláda nechť připraví
vzájemné dohody se sousedními státy,
aby se příště automaticky poskytovala
starobní podpora jak příslušníkům
sousedních států, pokud žijí
na československém území, tak také
československým státním občanům
v cizině.
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Všetky návrhy sú predmetom jednania. Dávam
slovo k doslovu zpravodajcovi výboru soc. politického
p. posl. Malíkovi.
Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno!
Osnova zákona o státních starobních
podporách byla v debatě některými
pány řečníky dosti nepříznivě
posuzována. Konstatuji však, že přesto
skoro ze všech řečí vyzníval
základní ton, že se osnova přece jen
nemůže tak beze všeho odsuzovati, naopak že
se přece jen musí vítati, poněvadž
přináší přece jen aspoň
něco dobrého.
Některé výtky činily dojem, upřímně
se přiznávám, jako by nebyly míněny
vážně, jako by se vytýkalo jen proto,
aby se vytýkalo, jako by se oponovalo jen proto, aby se
oponovalo pro a k vůli oposici.
Dámy a pánové, myslím, že tyto
způsoby neprospívají ani demokracii ani parlamentarismu.
Odsuzovati něco proto, že to podala vláda,
která je v nemilosti té neb oné oposice,
a přisuzovati vládě viny, jichž ona
vůbec třeba nespáchala, považuji za
politickou přemrštěnost, nebo, řekněme,
politický šovinismus.
Padlo zde slovo, že prý nynější
režim zavinil, že otázka přestárlých
teprve nyní se konkrétně řeší,
teprve nyní přišla na řadu. Buďme
spravedliví a řekněme si, že to není
pravda. Nemůžeme přece zapříti
a popříti, že jsme již měli několik
vlád, několik kabinetů vlád, ve kterých
seděli také socialisté, a jaký byl
osud přestárlých?
Potvrzuji, že jsme měli zákony, že jsme
měli resoluci, ale já jsem již ve svém
úvodním slově řekl, že to byly
zákony na papíře, které nebyly realisovány.
(Posl. dr Winter: Poněvadž do tě doby nebyl
v účinnosti zákon o sociálním
pojištění!) Já hned přikročím
k zákonu o sociálním pojištění.
Nechci dnes nic vytýkati a nechci odsuzovati, co se tenkrát
stalo, jak se státi musilo.
Ráčíte mi, vážení pánové,
přece přiznati, že při projednávání
zákona o sociálním pojištění
přijali jsme zásadu, že jsme člověka,
který má 60 let, prohlásili za starého.
Tenkráte jsme určili hranici, kdy nastupuje stáří
člověka, a vy dobře víte, že
tenkráte pojišťovací matematika rozhodla,
že všichni, kteří překročili
60. rok, nemají býti pojati do sociálního
pojištění, do pojištění
invalidního a starobního, ale pojišťovací
matematika tenkráte také rozhodla, že musí
býti pojati do pojištění mladiství.
Dnes, přiznávám, jsme jaksi zkušenější...
(Posl. Johanis: Od 1. července s aktivními zaměstnanci
také bude zavedeno opatření pro přestárlé.)
Není o tom pochyby - a zejména dnes to všichni
snad přiznáváme - že daleko více
byly by sociálního pojištění
potřebny osoby starší, než ty osoby mladistvé,
ale nechci vytýkati, že právě tenkrát
opatrnost, řekněme finanční opatrnost,
a zásady pojišťovací rozhodly, aby se
osoby starší než 60 let do pojištění
starobního a invalidního nepojaly. Vážení
pánové! Když došlo k novelisaci zákona
o sociálním pojištění, bylo zde
pány vytýkáno, proč prý nebyl
přijat návrh odborné komise Ústřední
sociální pojišťovny, který, jak
známo, chtěl dodatečně podrobiti sociálnímu
pojištění také osoby, které tehdy
byly ze sociálního pojištění
vyňaty.
Já jsem ve svém úvodním slově
již dnes řekl, že i tento návrh nebyl
by splnil, co vlastně má splniti projednávaná
předloha. Tento návrh byl by sice přiznal
nárok na důchod invalidní resp. starobní,
ale jen za určitých podmínek. První
podmínka byla, že by ten pojištěnec musel
býti zaměstnán a musel také platiti
společně se zaměstnavatelem pojistné.
(Posl. Hackenberg: Ale měl by nárok!) Ano,
měl by nárok. Druhá podmínka, kterou
jsem vytýkal ve svém úvodním slově
je ta, že by ten nárok se stal splatným nebo
skutečným teprve po splnění čekací
doby. (Posl. Johanis: A kolik by činil?) A vytýkal
jsem právě, že by pro důchod starobní
čekací doba činila nejméně
5 let, kdyby ten člověk trvale a po celý
rok byl zaměstnán. Prosím, račte uvážiti,
kdyby šlo o člověka 65 let starého,
tak do roku 70. by neměl ještě nároku
na důchod. (Posl. Johanis: A kdyby byl invalidní,
kdy by měl nárok?) Za dva roky, ale plné
dva roky by musil býti zaměstnán a čekal
by dva roky, nežli by se mohl domáhati důchodu.
Jiná věc je otázka úhrady. Odborná
komise tenkráte sama vypočítala, že
by to pojištění přestárlých
bylo pasivní a to cifrou 165 mil. Kč. Je to obnos
skutečně značný a nemůže
se tak podceňovati, ale hlavní je to, že přece
jen by podle tohoto návrhu odborné komise nemohlo
se potřebným osobám přestárlým
pomoci ihned a to právě sleduje ten vládní
návrh, aby se přestárlým poskytl dar,
poskytla pomoc ihned, bez vázání na nějaké
zvláštní podmínky čekací.
Vyžaduje se tedy jen určité stáří,
nemajetnost a neschopnost k výdělku. Bylo zde tvrzeno,
že tento návrh odborné komise mohl býti
přijat, aniž by to stát něco stálo.
Vážení, myslím, že přece
jen se tak legračně nemá mluviti. Není
o tom pochybnosti, že kdyby ti dotyční dostávali
důchod, že by k němu podle zákona stát
musil přispívati po 500 Kč. Podle výpočtu
odborné komise jde alespoň o 140.000 lidí
a kdyby důchody těchto 140.000 lidí byly
splatny v jednom roce, znamená to 70 mil. vydání
pro stát, když počítám 500 Kč
na jednu osobu, nepočítaje ovšem ještě
vdovy a příslušníky rodiny. Z těchto
důvodů finančních a zejména
také pro tu dlouhou čekací dobu myslím,
že přece jen můžeme dáti přednost
této vládní osnově, která chce
pomoci ihned těm, kteří pomoci potřebují.
V §u 1 bylo vytýkáno, že není jasně
stylisován. Já se přiznávám,
vážení, že přesná stylisace
tohoto paragrafu je náramně obtížná.
Ale když chceme i tento zákon vtěliti do systému,
který jsme přijali při pojištění
sociálním, pak prosím nelze vytýkati,
že chceme jaksi doplniti tento systém a že jsme
nuceni vázati se na zásady zákona o sociálním
pojištění dělnickém, resp. o
pojištění osob samostatně hospodařících.
A když jsme tenkráte přijali hranici věkovou
60 let, že teprve stáří počíná
dokonaným 60. rokem, tedy tu myšlenku musíme
nějakým způsobem vyjádřiti
v této nové předloze a proto ohraničujeme
okruh osob, jimž se té pomoci, státní
podpory má dostati, hranicí věkovou 60 roků
a přiznáváme osobám, které
překročily 65 roků možnost, aby se jim
poskytla státní podpora. Bylo zde namítáno,
že patrně jen ten, který by pojištění
byl podléhal, by dostal podporu a ne příslušníci
rodiny. Pánové z výboru soc. politického
se pamatují, že v původním návrhu
stálo psáno, že jen osoby, "které
by podléhaly pojištění", kdežto
jak dobře víte, subkomise k této větě
zvolená dala přednost slovům "kteří
by byli účastni pojištění"
a těmito slovy "kteří by byli účastni",
se okruh osob rozhodně rozšiřuje Ovšem
nevím, jak se prakse bude prováděti, ale
podle mého názoru mám za to, že účastným
pojištění není jen ten, který
pojištění podléhá, který
má platiti, nýbrž že také účastným
pojištění je ten, který z toho pojištění
má prospěch, užitek, a to může
býti vdova, resp. příslušníci
rodiny. Tedy z této nové stylisace, kterou jsme
přijali, soudím, že i vdova může
dostati podporu, poněvadž i ona může býti
účastna pojištění.
Bylo zde vytýkáno, že místo "volného
uvážení" přijali jsme ve výboru
poslední větu: "Na tuto podporu nemají
dotyčné osoby právního nároku."
Právnímu nároku odpovídá právní
závazek. Má-li jedna strana právní
nárok, musí míti druhá strana právní
závazek, a to je ta základní zásada,
která se příčí té zásadě,
na níž je zbudována tato předloha. Tato
předloha stojí na zásadě dobrovolnosti,
že totiž stát dobrovolně poskytuje podporu
osobám potřebným. Tedy z toho důvodu,
myslím, není možno, aby se vyhovělo
návrhům, které zde byly přečteny,
aby tato dobrovolnost byla zde vyjádřena zákonnou
povinností. Jistě bude dobrá vůle
- a tuto dobrou vůli státu musíme vítati
- která bude chtíti pomoci všude tam, kde bude
pomoci třeba.
Bylo zde vytýkáno, že těch 500 Kč
je málo. Připouštím to, není
pochyby o tom, že je to málo, ale vážení,
jestliže jsme přijali při zákoně
o soc. pojištění dělnickém, že
státní příspěvek k důchodu
má činiti 500 Kč, jestliže jsme přijali
při pojištění osob samostatně
hospodařících, že státní
příspěvek má činiti rovněž
500 Kč, myslím, že je zcela logické,
abychom i zde zůstali při těch 500 Kč.
(Výkřiky posl. Johanise.)
Těchto 500 Kč znamená vydání,
jak zde bylo řečeno, pro stát 42 mil. Kč.
Návrhy se stran socialistických vyznívají
v ten smysl, aby příspěvek činil 1.200
Kč. To by činilo ročně přes
100 milionů Kč. Návrh strany komunistické
jde ovšem dále, poněvadž musí přece
socialisty přetrumfnouti a navrhuje 7.000 Kč. To
by stálo ročně 600 milionů Kč.
Vážení, je to ovšem hezké, když
se takové návrhy mohou podávati, ale neštěstí
spočívá v tom, že to hlavní chybí,
totiž peníze, a právě z důvodů
finančních není možno kolikráte
ani tomu nejkrásnějšímu návrhu
vyhověti.
Byla zde položena otázka, kdo prý může
býti živ za 1.66 Kč denně. Ale kdybychom
vzali za základ 1.200 Kč, také by se mohla
položiti otázka, je-li možné žíti
denně ze 3.33 Kč. A možná, že by
odpověď zněla také "ne". Ale
já to obrátím. Jestliže podpora činí
500, resp. 600 Kč, dělá to za 10 let 5000
a 6000 Kč, a to je slušná cifra. Jest jisto,
že máme tisíce a tisíce poplatníků,
kteří platí na daních a přirážkách
méně než 500 Kč a já jsem jist,
kdyby byla dána možnost, aby se těmto poplatníkům
500 Kč prominulo, že by to jistě velmi sympaticky
přijali. Tedy těch 500 resp. 600 Kč jsou
také nějaké peníze.
Ale přicházím k jiné věci.
Přál bych si, aby bylo jasno. Když jde o důchody
z titulu pojišťovacího nebo o důchody,
řekněme, válečných poškozenců,
anebo řekněme o tuto státní podporu,
tak se nesmí zaměňovati plné zabezpečení
existence za částečnou náhradu t.
zv. sociální škody. To je, prosím, ohromný
rozdíl! Jak zákon o sociálním pojištění,
tak zákon o válečných poškozencích,
tak tento zákon o starobních podporách má
ten smysl, aby aspoň částečně
hradil škody sociální, aby aspoň částečně
vypomohl, ne aby zaopatřil naprostou existenci. To je nemožná
věc! (Výkřiky komunistických poslanců.)
Bylo zde vytýkáno, že se v zákoně
nutí obce k příspěvku. Vážení,
já se nedívám na toto ustanovení tak
černě. Obce budou přispívati 10 resp.
20%. Ze své vlastní zkušenosti nepovažuji
tento příplatek obecní za velké zatížení,
poněvadž vím dobře, že platíme
už dnes 7% zdravotní přirážky
z přímých daní. Těchto 7%
zdravotní přirážky ze všech
přímých daní dělá a
bude dělati více než příplatek
obecní z titulu tohoto zákona.
Máme dále ustanovení, že obce přispívají
10% z pozemkové daně do fondu pro živelní
pohromy. Dále je ustanovení, že platí
obce 20% na léčebné svých chudých
příslušníků. A to je ta největší
položka výdajová, která obce zejména
velmi zatěžuje. Počítám-li, že
přestárlých bude 1 na 100 osob, tak v obci
čítající 1000 duší, počítám,
bude jich 10, takže příspěvek obce bude
činiti 500 až 1000 Kč. Když se bude jednati
o město, nebude to žádná veliká
částka. Ale když v rozpočtu obecním
musí býti položka nařízená
zákonem, tak je zde dán právní základ,
že, když nestačí, musí býti
doplňována z vyrovnávacího fondu.
Nejsou zde žádné obavy, aby těm obcím,
jimž nebude rozpočet stačiti, nebylo přispěno
z vyrovnávacího fondu.
Já jsem, vážení pánové,
dokonce toho názoru, že obce vlastně budou
míti chudinské položky výdajové
menší proti nynějšímu stavu, a
to proto, poněvadž povinnost starati se o chudé
doplní, resp. částečně převezme
stát, který sám bude ročně,
aspoň v prvých letech, přispívati
těmi 42 mil. Kč.
Bylo zde dokonce vytýkáno, proč prý
má obec pobytu platiti ten příplatek. Vážení,
to jen z toho důvodu, aby celé řízení
bylo co nejkratší. Myslím, že jest zcela
rozumné, když přestárlý člověk
dojde k starostovi své obce, kde bydlí, a tam ústně
přednese svou žádost, takže se může
hned napsati. Kdybychom byli přijali, že obec domovská
to má platiti, uvažte, vážení,
jak by to dlouho trvalo, než by se zjistilo, kam ten člověk
patří, a byla by to jen škoda pro toho člověka,
poněvadž by dostal tu podporu pozdě.
Co jsem uvedl, dokazuje, že byly některé věci
vytýkány neprávem. Jsem pevně přesvědčen,
že předloha bude vítána tisíci
a tisíci lidmi s vděkem a že ji přijmou
zejména chudé obce. Z toho důvodu navrhuji,
aby slavná sněmovna přijala vládní
návrh zákona o státních podporách
starobních v tom znění, jak je otištěn
ve zprávě výborové, i s připojenou
k této zprávě resolucí. (Souhlas.)