Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Špaček. Uděluji mu slovo.
Posl. Špaček: Slavná sněmovno!
Přihlásil jsem se ke slovu jen jako poslanec za
Ostravsko a Těšínsko. Jako poslanec za Ostravsko
pokládám za nutné říci, že,
budeme-li hlasovati pro schválení předloh,
které se právě projednávají,
uvědomujeme si my, členové těchto
sněmoven, všichni, ať patříme k
vládním nebo oposičním stranám,
že oběti, které ukládají smlouvy
s Polskem našemu státu, odnáší
v prvé řadě náš kraj ostravský,
že oběti ty odnáší na svých
bedrech v prvé řadě zaměstnanost uhelných
závodů ostravských, to je dělnictvo,
úřednictvo, a ovšem také živnostnictvo
a obchodnictvo kraje ostravského, které je na výdělek
našeho hornictva a zaměstnanců našich
uhelných závodů na Ostravsku odkázáno.
Jen vyšší důvody mezinárodní
politiky a vyšší důvody slovanské
politiky, možno-li tak říci, jistě jsou
nám pohnutkou k tomu, abychom pro tyto smlouvy, resp. pro
jejich schválení hlasovali, jmenovitě my,
kteří jsme z Ostravska, poněvadž jinak
bychom mohli jen velmi těžko převzíti
odpovědnost za to, když si uvědomujeme, že
na př. stále stoupající dovoz polského
uhlí k nám znamená současně
stále a stále klesající možnost
těžby a odbytu našeho ostravského uhlí
a koksu a tím také stále a stále klesající
možnost zaměstnanosti a slušných výdělků
našeho ostravského, resp. ostravsko-těšínského
obyvatelstva z uhelných revírů našich.
Při projednávání těchto smluv
bylo konstatováno ve výboru zahraničním
a ve výboru pro obchod, průmysl a živnosti,
že Polsko dováží k nám daleko více,
než je stanoveno platnou obchodní smlouvou mezi námi
a republikou Polskou a že jmenovitě uplynulého
roku dovezlo k nám Polsko skoro 1 milion tun uhlí,
asi o 140 tisíc tun uhlí polského více,
než podle smlouvy mělo právo dovézti.
Přepočtete-li si to, vzácní pánové
a dámy, na možnost směn těžebních,
práce a zaměstnanosti dělnictva na ostravských
šachtách, uvidíte, že to dělá
úbytek na výdělku mnoho desítek, ba
set milionů Kč, že to dělá úbytek
mnoha pracovních směn, a uvědomíme-li
si my Ostravští, že u nás na některých
závodech pracuje se v týdnu 2 až 3 dny, kdežto
3, 4 až 5 dnů eventuelně v týdnu se
na určitých závodech nepracuje a že
tím nejen dělnictvo, nýbrž také
úřednictvo, obchodnictvo a živnostnictvo jest
o svůj výdělek připravováno,
vidíme, že by byla pro nás daleko výhodnější
taková smlouva s republikou Polskou, která by dovoz
polského uhlí do naší republiky aspoň
podstatně omezila. Nejsme na tolik málo upřímní
a nechtěli bychom býti tolik demagogickými,
abychom tvrdili, že z této smlouvy pro nás
jako celek národohospodářský nevyplývají
žádné výhody. Uvědomujeme si
dobře, že třebas pomalu, ale přece jen
stoupající vývoz určitých předmětů
průmyslové výroby do Polska od nás
zvyšuje zaměstnanost jiných odvětví
výroby a možnost obživy jiných set a tisíců
našeho dělnictva, což je námi vděčně
kvitováno. Bohužel, musím přesto konstatovati,
že Polsko nemá dostatek dobré vůle smlouvu
obchodní postaviti na takové základy, které
mají přece jen zřetel k určitým
významným momentům mezinárodní
situace zahraniční a politiky slovanské,
že ve jménu tohoto nepochopení určitého,
opravdového přátelského styku s námi
v otázkách obchodně průmyslových
se stále snaží ony výhody, které
z těchto smluv vznikají pro nás, postupně
čím dále tím více omezovati
a hlavně činí tyto smlouvy ilusorními
proto, poněvadž po schválení takové
smlouvy ihned přikročuje ke zvýšení
autonomního celního tarifu nebo ke zvýšení
dopravních sazeb na drahách a tímto způsobem
v zápětí po odhlasování této
smlouvy činí pro nás očekávané
dobré výsledky pro dovoz určitého
u nás vyrobeného zboží do Polska nemožným.
Toto Polsku vytýkáme. Musím zdůrazniti,
že je pro nás z této situace velmi těžko
nežalovati na tyto vlastnosti polské zahraniční
obchodní politiky a že musíme přece
jen apelovati na uvědomění si těchže
mravních základů slovanské a zahraniční
politické situace obou našich států,
ze kterých musí vyplývati vědomí
potřeby, zachovávati přesně převzaté
závazky a ne nahrazovati je určitou úskočností,
která by nám musila v dohledné době
zameziti, abychom mohli pro takové smlouvy s republikou
Polskou hlasovati.
Za druhé chtěl jsem říci jako poslanec
za Těšínsko několik slov k určitým
vývodům a poznámkám, které
při projednávání obchodní smlouvy
s Polskem učinil pan kol. dr Wolf jako zástupce
těšínských Poláků. Už
několikráte chtěl jsem panu dr Wolfovi,
jako hospitantu ve vládní straně, odpověděti,
ale zdálo se mi přece jen nevhodným, aby
poslanec vládní strany polemisoval s jiným
poslancem vládní strany, abychom si ty věci
nevyřizovali mezi sebou. Bohužel, nenašel jsem
u pana poslance dr Wolfa té dobré vůle,
kterou jsem měl já vůči němu,
a proto musím odpověděti s této tribuny.
Pan kol. dr Wolf ve svých polských vývodech,
které veliká většina této sněmovny
nesleduje dosti pozorně, aby jim dobře rozuměla,
mluvil několikráte způsobem, který
není přímým vyzváním,
nýbrž takovým vedlejším stěžováním
na věci o poměru těšínských
Poláků k našemu státu, a mluvil o domnělém
pronásledování a utiskování
Poláků na Těšínsku. Vzácní
pánové a dámy! Není žádného
utiskování polského elementu na Těšínsku!
Skutečnost, že v této sněmovně
na 75.000, oficielně snad nečítaných,
polských lidí na Těšínsku máme
skoro půl třetího, beru-li v počet
pana posl. Petra, polského poslance, jistě
svědčí o tom, že jsme nijak v této
věci při volebním řádu Poláky
na Těšínsku nepoškodili ani poškoditi
nechtěli. Fakt je, že jsou zde dva Poláci,
a to je počtu Poláků na Těšínsku
velmi přiměřené.
Není žádného utiskování
polských lidí a jmenovitě není žádného
pronásledování polských dětí
při zápisu do českých škol. Musím
naopak říci, že i často pravý
opak je pravdou. Na politickém okrese těšínském
právě někteří velmi bohatí
polští sedláci - ku podivu, jsou to po většině
nebo ze značné části potomci bývalých
českých evangelických exulantů, kteří
se musili vystěhovati z Čech a Moravy do Slezska,
kde byli trpěni, stalo se to známým patentem
z r. 1626, tito příslušníci "polské
národovosti" - jsou právě velmi agresivní
vůči českým lidem, zaměstnaným
na polských vesnicích, a oni právě
způsobují, že český dělník
a český čeledín nebo živnostníček
nemůže se v polských obcích docela svobodně
přiznávati ke svému češství,
nebo je dokonce činěn nátlak, aby posílal
děti do škol polských, jinak mu hrozí
určitá existenční škoda. Myslím,
že bychom se od Poláků mohli lecčemus
učiti, hlavně oné nacionální
tvrdosti, a proto není pravda, jako by pod naší
národnostní tvrdosti musili sténati a trpěti.
Víte, že při zřizování
českých škol, a kol. dr Wolf to také
velmi dobře ví, na Těšínsku měli
jsme a máme co činiti s polskou zaujatostí,
která docela klidně snášela a ještě
dnes snáší existenci německých
škol na Těšínsku, ale bráni se
houževnatě, poukazujíc, jakoby to byla nějaká
čechisace, zřizování českých
škol. A nemůžeme souhlasiti s názory p.
dr Wolfa a ostatních přátel, že
na Těšínsku Češi nejsou elementem
starousedlým, že jsou to, jak říkají,
"přišelci" z Čech a Moravy, nýbrž
naopak musíme tvrditi, že Těšínsko
je krajem českým a že po odčinění
těch křivd, které způsobily odcizení,
našemu národu po převratu 1918 zůstalo
právo revindikace, které uplatňujeme při
zřizování českých škol
a vychovávání nového pokolení
v duchu a jazyku českém.
Není pravda, že by nějací zaměstnanci
závodní, jak se u nás říká,
zaměstnanci velkých podniků horních
a hutních na Těšínsku, jmenovitě
Báňské a hutní společnosti,
činili nátlak na odvislé polské lidi,
horníky a úředníky, aby posílali
své děti do českých škol. Já
sám vím, že ve Třinci to byli polští
úředníci, kteří pronásledovali
lidi, kteří žádali o zřízení
českých škol nebo o ně pracovali. Po
této stránce je pravda, a p. kol. dr Wolf se
sám o tom zmínil, že některé
polské elementy v otázkách nacionálních
jsou daleko tvrdší než jistě silně
nacionální strana p. dr Wolfa samého.
A v Třinci to naši lidé na svých vlastních
hlavách a majetku velmi odnášeli.
Velikými nenávistníky našich českých
zájmů a potřeb jsou polští evangeličtí
duchovní. Snahám našich lidí, kteří
se hleděli osamostatniti, když nemohli dosíci
zavedení českých bohoslužeb, se polští
pastoři všemi prostředky bránili, zvláště
proti tomu, aby děti českých evangelíků
vyučovali česky. Když všechno využili
v kostele k tomu, aby uchovali stálou bývalou tradičnost
polskou, a když se čeští evangelíci
osamostatnili, zase mají co činiti s nenávistí
polských pastorů. V tomto směru je pravý
opak tvrzení, která zde pronášel p.
kol. dr Wolf.
Není pravda, že bychom bývali Poláky
utlačovali dříve nebo nyní při
otázce vyřizování správní
agendy, že by byli utrpěli nějakých
škod při provádění správní
reformy, jmenovitě při jmenování do
okresních a zemských zastupitelstev, naopak musím
veřejně konstatovati, že se vláda naše
zachovala v otázce jmenování velmi podivně
k našim velmi zasloužilým mužům českým,
na př. k předsedovi zemské správní
komise a bývalému předsedovi plebiscitního
výboru dr Pelcovi, který za to, že v dobách
nejhorších byl exponentem polského běsnění,
který před 10 lety byl předsedou plebiscitní
komise, nebyl jmenován do zemského zastupitelstva
slezského jako příslušník vládní
strany, ale zato, aby bylo viděti, jakým způsobem
jsou Poláci u nás pronásledováni,
byl jmenován do zemského zastupitelstva bývalý
poslanec polského varšavského sněmu,
pan dr Junga, který dnes sedí v Brně jako
dříve seděl ve Varšavě, kdežto
dr Pelc byl pominut. Tyto skutečnosti, nepopírané
ani panem dr Wolfem, velmi zřejmě naznačují,
že u nás o nějakém pronásledování
polského elementu elementem českým nelze
opravdu svědomitě a poctivě mluviti.
Víme, že nebyli na př. odškodněni
dodnes ti, kteří při plebiscitní akci
utrpěli surovými, zločinnými útoky
polských iredentistických elementů, víme,
že nebyly nahrazeny škody na zdraví a na majetku
lidem, kteří pro naši republiku pracovali a
chtěli pro ni hlasovati. víme však na druhé
straně, že docela beztrestně následkem
amnestie, kterou jsme jim dali, pohybují se v našem
státu lidé, kteří na těchto
zločinných útocích se zúčastnili
a z velké části je provedli. Tyto všechny
věci zřejmě dokazují, že o nějakém
pronásledování polského elementu českým
živlem a českými správními úřady
nelze naprosto mluviti. Opak je pravdou a já si stěžuji
na tento opak. (Výkřiky posl. dr Wolfa.)
Pan dr Wolf si stěžuje, že se konfiskují
polské časopisy tam, kde se české
a německé časopisy nekonfiskují. Poukazuje
na věc zjevnou. On říká, že byly
konfiskovány některé polské časopisy
proto, že vyšly po zrušení samostatnosti
Slezské země s černým rámečkem.
Zapomíná však, že nebyly zkonfiskovány
pro ten černý rámec, nýbrž pro
štvavý obsah, který v tom rámečku
byl, a jestliže neměly české oposiční
časopisy a německé časopisy takový
štvavý obsah, nemusily býti konfiskovány.
Z této věci nelze odvozovati nenávist k polskému
elementu. Duch a obsah rozhoduje, ale litera zabíjí,
pane kol. dr Wolfe. Není žádné
utiskování v tom, jestliže naše republika
nedává - často to dělá a my
si na to stěžujeme - vždy lehkomyslně
státní občanství lidem, kteří
jsouce po rodičích nebo předcích příslušníky
polskými, dodnes na našem území žijí,
a kteří, když vidí, že se pro ně
u nás příznivěji žije než
v Polsku, snaží se dosíci toho nenáviděného
státního občanství v této nenáviděné
Československé republice. Není to utiskováním,
neboť naše úřady jsou povinny zkoumati,
zda člověk, který se prohřešil
na této republice a který je dosud příslušníkem
polským, je hoden toho, aby se stal příslušníkem
republiky; že to zkoumají velmi svědomitě
- ale často také laxně - je přirozeno,
a nemůžeme do toho zasahovati a nemůžeme
z té skutečnosti, že lidé, kteří
se angažovali po dobu plebiscitní akce, nedostali
ještě státního občanství
u nás, vyvozovati a říkati, že naše
republika polský element na Těšínsku
pronásleduje. To se děje i na Moravě a v
Čechách s českými i německými
lidmi a stát není povinen, aby dával státní
občanství komukoli. Každý musí
si té cti, býti příslušníkem
naší republiky, trochu zasloužiti.
Pan dr Wolf ví dobře, jak se nenávistně
proti nám chová většina obecních
správ, ve kterých se vládne proti české
menšině. Mohu poukázati na polsko-německou
radniční většinu v Těšíně
a v jiných městech. A mohu poukázati na zjevné
pronásledování polským tiskem a různými
činiteli všech našich lidí, kteří
dříve byli pokládáni snad za Poláky,
kteří však hned, jakmile byla Československá
republika zřízena, přihlásili se k
národu, jehož příslušníky
se vždy cítili, na př. řídící
učitel Smyčka. Co ten musí vytrpět,
je ohrožován na životě jen z toho důvodu,
že není Polákem, za jakého ho pokládaly
polské elementy dříve. Naopak, naši
lidé jsou pronásledováni na Těšínsku
polským elementem, polskými pastory, duchovními
a je to jistá taková dějinná perverse,
že na Těšínsku jsou nejzuřivějšími
Poláky evangelíci, potomci českých
bratří, vystěhovalých po bitvě
bělohorské, co polský národ je pokládán
za národ t. zv. nejkatoličtější.
(Výkřiky posl. dr Wolfa.)
Nemůžeme tyto výtky pana dr Wolfa, které
zde byly tolikráte, abych tak řekl, per parenthesin,
přednášeny, nechati bez odezvy a pan kol. dr
Wolf mi promine, že jako člověk z Těšínska,
který je tam při nejmenším tak dlouho
jako on, znám tyto věci tak dobře jako on.
Chceme se upřímně dohodnouti s Poláky
na Těšínsku i v zahraničně politických
věcech. Uvědomujeme si dobře postavem našeho
a polského národa, uvědomujeme si důsledky,
které pro nás oba tato skutečnost musí
míti, že musíme dělati vůči
tomuto svému největšímu slovanskému
sousedu a samostatnému národu opravdu slovanskou
politiku, uvědomujeme si, že v budoucnosti bude nás
jistě vázati mnoho podobných svazků
jako v dávné minulosti. Nechceme míti a nebudeme
nikdy v mezinárodních politických otázkách
snad nějakými polonofoby, nýbrž chceme
býti dobrými bratry slovanskými, přejeme
si upřímnou ententu československo-polskou.
Ale to neznamená, že bychom na tuto dobrou vůli
musili stále dopláceti hospodářsky
a finančně při sjednáváni obchodních
smluv a že bychom si měli vykupovati dobrou vůli
polskou nemožným pasivním aktem vůči
rozpínavosti polských elementů na Těšínsku,
že bychom neměli míti odvahu chtíti
býti na Těšínsku státotvorným
národem, že by se náš lid měl stále
krčiti před požadavky Poláků.
Pravdu si huďme, přáteli buďme - ale jen
co je slušnost, jak pravil pan kol. dr Wolf. (Výkřiky
posl. dr Wolfa.) Nechceme, pane kol. Wolfe, žádných
zvláštních výsad, ale nemůžeme
se spřáteliti s názorem některých
polských pánů na Těšínsku,
že Těšínsko patří až
po Ostravsko k hranici národa polského a že
je každá česká snaha kulturní,
každá snaha po vzdělání našich
dětí, každé úsilí po hospodářském
povznesení našeho lidu náporem proti dobrému
starému právu Poláků a chceme-li s
Poláky, s polským státem býti dobře
živi, že musíme své lidi na Těšínsku
obětovati. (Výkřiky posl. dr Wolfa.) K
tomu nikdy nedopustíme a myslím, že to žádné
prohřešení na naší slovanskosti
není a nebude. (Potlesk.).
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaného
návrhu.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Resoluční návrh posl. Śliwky a
soudr. k osnově tisk 1850:
Vláda se vyzývá, aby učinila všechna
nutná opatření k úplnému odstranění
vis ve styku mezi republikou Československou a Polskem,
eventuelně k odstranění vis a zahraničních
přepustek pro obyvatelstvo, bydlící v pohraničním
pásmě.
Předseda (zvoní): Přikročíme
k doslovu pánů zpravodajů.
Slovo k doslovu o odst. 1 a 2 uděluji zpravodaji výboru
zahraničního p. posl. dr Uhlířovi.
Zpravodaj posl. dr Uhlíř: Slavná sněmovno!
S hlediska zahraničního výboru domnívám
se, že debata, která se u příležitosti
těchto dvou smluv zde rozvinula, není důvodem,
aby cokoliv bylo k původní zprávě
dodáváno, protože debata, aspoň většinou,
netýkala se merita této obchodní smlouvy
s Polskem. Vracím se proto ke svému původnímu
návrhu, aby posl. sněmovna schválila III.
dodatkový protokol k obchodní úmluvě
mezi republikou Československou a republikou Polskou ze
dne 23. dubna 1925, podepsaný v Praze dne 9. února
1928, jakož i aby schválila IV. Dodatkový protokol
k obchodní úmluvě mezi republikou Československou
a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925, sjednaný ve
Varšavě dne 26. června 1928 a uvedený
v prozatímní platnost vládní vyhláškou
ze dne 13. července 1928, č. 123 Sb. z. a n. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu druhému zpravodaji - za výbor živnostenský
- panu posl. dr Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Jako zpravodaj výboru živnostenského konstatuji,
že v debatě - jistě velmi obsáhlé
- která byla pronesena k těmto dodatkovým
protokolům polské obchodní smlouvy, nebylo
předneseno vážných námitek proti
obsahu těchto dodatkových protokolů. Naopak,
mohl bych konstatovati, že ve velkém celku všichni
pp. řečníci uznávali jejich důležitost
v zájmu dalšího rozvoje našeho zahraničního
obchodu a rozvoje našich obchodních styků s
Polskem.
K jiným otázkám povahy všeobecné,
které byly přednášeny v debatě,
nemohu a ani nechci zaujímati stanovisko.
Z toho důvodu doporučuji, aby slavná sněmovna
dala svůj souhlas k oběma dodatkovým protokolům,
III. a IV., k obchodní smlouvě s Polskem. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K doslovu o odst.
3 a 4 pořadu dávám slovo zpravodaji výboru
zahraničního, p. posl. inž. Nečasovi.
Zpravodaj posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno!
Jako zpravodaj výboru zahraničního doporučuji,
aby sněmovna přijala návrhy zahraničního
výboru, týkající se jednak smlouvy
republiky Československé s republikou Polskou, uzavřené
v Katovicích 18. února 1928 o úpravě
řeky Olše a potoka Petrůvky, jakož i smlouvy,
uzavřené s Německem 22. března 1928,
týkající se úpravy hraniční
Odry, a to z důvodu, že usnesení zahraničního
výboru bylo jednohlasné a ani v této debatě
v posl. sněmovně nebyly se žádné
strany proti oběma smlouvám vzneseny námitky.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Měli bychom
přistoupiti k oddělenému hlasování
o těchto čtyřech osnovách.
Není-li námitek, přeruším projednávání
těchto odstavců pořadu a odložím
pokračování v něm, resp. hlasování
na dobu pozdější. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Přistoupíme tudíž k projednávání
odst. 5 pořadu, jímž jest:
5. Zpráva výboru zahraničního a
výboru pro záležitosti obchodu, průmyslu
a živností o vládním návrhu (tisk
1891), jímž se předkládá Národnímu
shromáždění k projevu souhlasu obchodní
úmluva mezi republikou Československou a Francií,
sjednaná v Paříži dne 2. července
1928 (tisk 2027).
Zpravodajem výboru zahraničního je pan posl.
dr Hnídek, zpravodajem výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností pan posl. dr Zadina.
Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. dr
Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Již odedávna poutají nás k Francii těsné
vztahy politické. Ovšem že vztahy politické
liší se podstatně od vztahů hospodářských
a že někdy zájmy politické se nekryjí
se zájmy hospodářskými. Proto také
my jsme neměli s Francií až do přítomné
doby upraveny naše hospodářské poměry
řádnou obchodní smlouvou. My jsme sice již
uzavřeli s Francií obchodní smlouvu r. 1921
na 1 rok. Tato smlouva byla však Francií vypovězena
r. 1923, potom však zase prodloužena do konce r. 1923.
(Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.)
Roku 1923 byla s Francií uzavřena nová smlouva,
která však byla pro nás dosti nevýhodná,
poněvadž jinak bylo měřeno státům,
které měly obchodní smlouvy s Francií
uzavřeny před válkou, a jinak nám.
Touto obchodní smlouvou byli jsme v nevýhodě
i proto, poněvadž my jsme dávali Francii nejvyšší
výhody, kterých Francie nám nedávala,
takže byli jsme zde vůči Francii v dosti prekérní
situaci.
Tyto poměry změnily se teprve předloženou
obchodní smlouvou, která byla sjednána 1.
července 1928 v Paříži. Teprve touto
smlouvou dostává se nám od Francie nejvyšších
výhod. Tato smlouva je tedy založena na zásadě
nejvyšších výhod. Mimo tuto okolnost,
která je pro nás neobyčejně důležitá,
dlužno ještě podškrtnouti další
výhody, že minimální tarif byl ještě
snížen pro některé předměty
vývozní, které se dotýkají
nás. Tak běží hlavně o porculán,
sklo, fezy do kolonií francouzských a potom o hudební
nástroje. Vice versa platí to zase pro zboží
francouzské, které se dováží
k nám a na kterém zase nejvíce záleží
Francii. Běží o hedvábí, automobily
a parfumerii. Podle této smlouvy se už zboží
nevyclívá jako dříve, nýbrž
v absolutních cifrách, jsou tedy celní sazby
vyjádřeny v absolutních cifrách, a
ne jako dříve v procentech. Vyclívání
děje se na základě cen fakturovaných
československými vývozci.
Podle této smlouvy používá náš
stát výhody přímé dopravy pro
zboží, které jde od nás do Francie,
pokud jde po souši, ne pokud jde po moři, ale poněvadž
jsme vnitrozemským státem, dostává
se nám této výhody také pro zboží,
které je dováženo z určitých
13 přístavů. Ovšem každý
stát zase chrání své zboží
tím, že žádá od druhého
státu osvědčení původu. Má
tedy každý stát, jde-li zboží z
jednoho do druhého, právo žádati, aby
toto zboží mělo osvědčení
původu z té které země. Netýká
se to jen poštovních balíčků
do 5 kg a poštovních vzorků.
Smlouva s Francií má důležitá
ustanovení, týkající se opatření
proti nekalé soutěži. Dokud tyto poměry
nebyly upraveny, neobyčejně se zde hřešilo,
a to tím, že zboží se jednoduše opatřovalo
známkou docela cizí, tedy vydávalo se za
zboží, kterým opravdu nebylo. Běželo
hlavně, pokud se týče Francie, o víno,
kde Francii neobyčejně záleželo, aby
víno původu francouzského, na př.
champaňské, bordeaux atd., také za takové
bylo prodáváno a aby těmito známkami
nebylo označováno víno cizí. S druhé
strany běželo zase nám o ochranu piva plzeňského
a chmele. Ještě dodávám, že se
strany francouzské běželo také o sýr
Roquefort. Je tedy pro výrobky té které země
učiněno opatření, aby se předešlo
nekalé soutěži. Každý stát
se ovšem zavazuje vším způsobem potlačovati
tuto nekalou soutěž trestem, zabavením atd.
Smlouvou s Francií je také postaráno o provozování
obchodu, jak obchodníků, továrníků,
tak i živnostníků, kteří mohou,
pokud mají ovšem legitimaci ve své zemi, provozovati
obchod také v zemi druhé. Smlouvou touto jsou zaručena
také práva příslušníků
jedné nebo druhé země, kde je postaráno
o možnost cest ování, pobytu, usazování
se, provozování obchodu, nabývání
majetku atd. Každá ze smluvních stran se zavazuje,
že bude nakládati s příslušníky
druhého státu podle zásady nejvyšších
výhod. Také co se týče vyvlastnění
majetku, nemá býti jinak nakládáno
s příslušníky země druhé
než s příslušníky vlastními.
Je tedy vyvlastnění možné jenom za týchž
podmínek, za kterých jest možné vyvlastnění
občanů vlastního státu. Co se týká
práv jednotlivců, týká se také
docela analogicky práv společností. Smlouvou
touto jest upravena jak doprava železniční,
tak i doprava lodní, a to podle mezinárodních
smluv.
Rovněž obchod koloniální požíval
týchž výhod, jako obchod do Francie samé,
ovšem pokud se to netýká osad, protektorátů
a mandátů, které byly Francii rozličnými
smlouvami svěřeny.
Spory, které nastanou mezi námi a Francií,
mají býti urovnány jednak mezinárodním
soudním sborem, jednak mají býti tyto spory
předloženy soudu arbitrážnímu.
Při projednávání této smlouvy
bylo ve Francii v příslušném výboru
žehráno na naše dovozní povolení.
Ovšem toto dovozní a vývozní povolení
jest u nás již omezeno na nejmenší míru.
Po převratu jsme museli chrániti svoji výrobu
tímto opatřením, ale toto opatření
dovozu a vývozu se pomalu odbourává, takže
zůstalo omezeno jen na několik málo předmětů.
Ale v tomto ohledu nemusí nám býti nic vytýkáno,
poněvadž cizí státy dělají
si opa tření jiným způsobem, než
my to děláme, přímo povolením
vývozu nebo zákazem vývozu. Jinak byla v
poslanecké sněmovně francouzské schválena
tato smlouva jednomyslně.
Připomínám jen ještě, že
v projednávané obchodní úmluvě
je chyba, a to na str. 144 a 145 tisku 1891, kde v čísle
francouzského sazebníku u položky Ex 604 má
u harmonik dechových býti clo včetně
násobku místo 60 fr. správně uvedeno
294 fr.
Touto smlouvou dostáváme se konečně
také k úpravě vztahů k Francii v ohledu
hospodářském a jistě můžeme
míti pevnou naději, že styky, které
na poli politickém v užším slova smyslu
byly tak intimní, budou se také vyvíjeti
dále i na poli hospodářském.
Jménem výboru zahraničního dovoluji
si navrhovati slavné sněmovně usnesení:
"Národní shromáždění
republiky Československé projevuje souhlas s obchodní
úmluvou mezi republikou Československou a Francií,
sjednanou v Paříži dne 2. července 1928."
(Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Uděluji slovo druhému zpravodaji, p. posl. dr Zadinovi.