Naším pak úsilím jest, aby se ve prospěch
naší menšiny užívalo těch
práv, která jí podle československých
zákonů a mezinárodních smluv patří,
a aby se náš lid cítil v tomto státě
spokojeným a mohl s příznivým smýšlením
vykonávati své povinnosti ke státu.
Proto také nás bolí každá nespravedlivost,
užitá proti naší menšině,
a nedůvěra, s jakou se k ní chovají
úřady často následkem vlivu rozličných
pokoutních rádců, nepřátelsky
smýšlejících o naší menšině.
Taková nedůvěra a nespravedlnost k nám
se projevila při jmenování členů
do okresního zastupitelstva v okrese fryštátském
a v okrese těšínském.
V okrese fryštátském podle sčítání
lidu jest Poláků 35·57%, Čechů
51·96%. Při volbách do okresního zastupitelstva
získaly polské kandidátní listiny
20·29% a české 42·35%. Se zřetelem
na národnostní poměry měly tedy býti
z 12 jmenovaných členů dány Polákům
3 nebo 4 mandáty, ale do fryštátského
okresního zastupitelstva byl jmenován jenom jeden
Polák.
V okrese těšínském sčítání
lidu vykazuje 54·93% Poláků a 35·38% Čechů.
Podle odevzdaných hlasů při volbách
do okresního zastupitelstva získaly polské
kandidátní listiny 43·48% hlasů a české
pouze 27·97%. Podle národnostního klíče
měli tedy z 10 jmenovaných členů zastupitelstva
získati Poláci aspoň 6 mandátů
a Češi jen 3 mandáty, ale stalo se, že
Poláci dostali pouze 2 jmenované členy a
Češi 7. Takové zacházení nemůže
uspokojiti, neboť způsobilo velké roztrpčení
a volání o nápravu poměrů.
Nebudu zde vypočítávati všechny věci,
které nás bolí, v nichž toužíme
po nápravě, neboť není to vhodná
příležitost, ale musím přece
upozorniti na ožehavé věci, které nás
dráždí a které značnou měrou
působí nespokojenost mezi naším lidem.
Především musím upozorniti na to, že
při každé příležitosti místní
činitelé hledí přičísti
nám a vykázati u nás neloyálnost ke
státu, aby mohli zmařiti naše nejlepší
úmysly a pohnouti vládu, aby s námi zacházela
jako se škůdci státu.
Každá obrana našich práv působí
celou řadu podezření a útoků
místního českého tisku a českých
činitelů. Když se bráníme, pak
censura časopisů podrobně zkoumá,
není-li v této obraně něco pobuřujícího
a nedá-li se časopis zabaviti. Zabavuje se každá
hloupost, každá ostřejší kritika,
zatím co s časopisy jiných národností
po této stránce zachází censor velmi
shovívavě.
Největší pomluvy možno házeti na
polskou národnost, všechno může se díti
beztrestně, ačkoliv zákon stejně chrání
národnost českou jako polskou. Polské časopisy,
jejichž úkolem jest ustáliti poměry
v zemi a vybojovati pro polský lid spravedlivé nakládání,
jako "Robotnik Śląski", "Gazeta Kresowa"
a jiné, jsou každou chvíli zabavovány,
což jest újmou pro tyto časopisy a pro náš
lid. Zatím časopisy jiných národností
i dokonce s tímtéž obsahem unikají pozornosti
censora.
Jako křiklavý případ uvádím
zabavení polského týdeníku "Nasz
Lud" ze dne 1. prosince 1928. Časopis tento uveřejnil
dne 1. prosince, totiž toho dne, kdy přestala existovati
samostatná země slezská, úvodník
s nadpisem "Nad hrobem slezské samostatnosti".
V článku tom vyslovuje se lítost nad ztrátou
Slezska a ukazuje se na následky spojení této
země s Moravou. U tohoto článku byl zabaven
především černý rámec
a nadpis "Nad hrobem slezské samostatnosti".
A přece stejně nadepsaly své články
jiné časopisy české a německé
a užily stokráte takových výrazů.
Rovněž s černým rámcem vyšel
německý časopis "Teschner Anzeiger"
a český "Opavan" ze dne 29. listopadu
1928. A žádný z těchto časopisů
nebyl zabaven. Byla zabavena taková věta, jako:
"Zhoubné následky tohoto zákona částečně
již se ukázaly a částečně
se ukáží teprve v následujících
letech."
Není známo, čím se řídil
tento moudrý censor, že dokonce ve výrazu bolesti
a lítosti lidu pro ztrátu Slezska viděl přečin.
Při tom dlužno vytknouti postup při zabavení.
Tento časopis byl předložen k censuře
dne 29. listopadu 1928 v půl druhé odpoledne. Zpráva
o konfiskaci pak došla redakci, případně
administraci časopisu teprve druhého dne ve dvě
hodiny, kdy časopis byl již na poště známkovaný
a kdy již nebyl čas znovu zaslati časopis předplatitelům
před volbami, neboť následujícího
dne měly se konati volby a časopis přinášel
mnoho důležitých zpráv pro voliče
a proto takovým postupem politického úřadu
administrace utrpěla škodu nedající
se vypočítati.
Takový postup dlužno rozhodně odsouditi, a
obracím se k panu ministrovi vnitra s výzvou, aby
poučil úřady vykonávající
censuru, že zabavení lze provésti jen v případech
skutečných přestupků, a to tak, aby
časopisu nebyla způsobena zbytečná
škoda.
Se zřetelem na to, že jde tu o smlouvu s Polskem,
musím upozorniti ještě na jednu nevyléčenou
ránu našich obyvatelů, a to jest na věc
státní příslušnosti. Mezi námi
žije odedávna několik tisíc obyvatelů,
kteří se v této zemi jako ve své usadili,
s ní srostli, v ní mají své rodiny,
hospodářství a všechno, co člověka
spojuje se zemí a společností, a přece
neustále tíží na nich ještě
potupné znamení cizinců.
Tito lidé podávají jednu žádost
za druhou o státní příslušnost
a nemohou jí dosíci. Příčinou
toho jest zase obyčejně udávání
a obava o český národní ráz
země. Doufali jsme, že žádosti o státní
příslušnost budou lépe vyřizovány,
když věc bude přeložena do Brna, které
jest více vzdálené od těch, kteří
neustále musejí denuncovati a obávají
se, aby jim nějaký Polák nesnědl kouska
chleba. Bohužel, věci týkající
se státní příslušnosti v brněnském
zemském úřadě dostal týž
referent, který je měl v Opavě a znovu jest
to další křížová cesta pro
tyto lidi bez domova.
Nejubožejší po této stránce jsou
dělníci a železničáři,
jimž se odnímá služba a práce,
poněvadž nemají státní příslušnosti
a tím jsou zbavováni možnosti existovati.
Již několikráte jsem se za ně přimlouval,
činím to dnes znovu, a ačkoliv vím,
že city v politice nerozhodují, přece se obracím
k lidskosti a milosrdenství směrodatných
činitelů a prosím, aby se nad nimi slitovali.
Úředník vyřizující žádost
o státní příslušnost s lehkým
srdcem vydá odmítavé usnesení, ale
neuváží, že tím ničí
existenci tohoto chudáka a jeho rodiny. Udělejme
již jednou přítrž těmto udavačským
posudkům a nedělejme na hanbu našeho století
z otázky státní příslušnosti
nástroje muk hodných inkvisice.
Dotýkám se všech těchto věcí
nikoliv pro sensaci a nikoliv proto, abych způsobil pokřik,
nýbrž proto, abych ukázal chyby a žádal,
aby byly napraveny ve prospěch lidu a ve prospěch
státu. Jsem si vědom toho, že naše menšina,
ačkoliv jest malá, má býti mostem
pro sblížení nejen obou států,
Polska a Československa, nýbrž také
obou slovanských národů.
Žádáme, aby v našem státě
bylo šetřeno práv našeho lidu, abychom
tím účinněji mohli s čistým
svědomím pracovati pro tím užší
spojení.
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
jest pan posl. Böhm. Uděluji mu slovo.
Posl. Böhm (německy): Slavná
sněmovno! Projednávání III. a IV.
dodatkového protokolu k obchodní smlouvě
s Polskem skytá dnes znovu příležitost
nadhoditi otázku, jejíž upravení nedá
na sebe dlouho čekati, totiž otázku ochrany
zvířecí produkce a omezení přílišného
dovozu polských vepřů do Československa.
Již 12. července minulého roku jsem s tohoto
místa jasně vyslovil požadavky své strany,
jejíž nejpřednější úlohou
jest dáti selskému a malorolnickému stavu
možnost žíti. Není pilnější
otázky nad onu, jak možno zemědělství
vyvésti z této těžké krise, do
níž se dostala trvalými suchy minulého
roku a jednostrannou pochybenou hospodářskou politikou.
Považuji za nutné, abych znovu přivedl na paměť
svůj příslušný návrh na
ochranu zvířecí produkce veškerého
zemědělství tohoto státu z července
1928, vzhledem na změněnou vnitropolitickou situaci:
Předně zvýšení ochranných
cel na zvířecí produkci proměnou cel
od kusu na cla podle váhy na hovězí dobytek
150 Kč při 100 kg živé váhy autonomně,
minimálně 120 Kč, na vepře 150 Kč
autonomně a 110 Kč minimálně, pro
selata za kus 30 Kč autonomně a 20 Kč minimálně,
na maso za 100 kg 350 Kč autonomně a 250 Kč
minimálně atd. - nechci číslice, které
jsem již zde ve sněmovně přednesl, dále
opakovati a považuji to za zbytečné - dovoz
bez cla pro chovná zvířata k zušlechtění
chovu, kontingentování dovozu, jakož o 25%
nižší celní sazby při určitém
počtu zvířat jako sazby minimální,
poněvadž vývozní průmysl Československa
jest nucen obraceti se v první řadě se svými
výrobky na sousední agrární státy,
které se své strany očekávají
opět výhodu pro dovoz svých nejdůležitějších
výrobků, především též
dobytka a vepřů. Výhody mohou však jíti
jen tak daleko, že neohrožují existenci vlastní
zvířecí produkce a jsou úměrny
skutečné potřebě.
Za druhé zrušení administrativního povolovacího
řízení jakožto hospodářsko-politického
opatření, za třetí omezení
vývozu vepřů z Polska, za čtvrté
zvýšení daně z obratu z dovezeného
zboží, za páté pokračování
v poradách od 2 let váznoucích o veterinární
úmluvě s Německem, za šesté zákaz
vývozu pro všecka krmiva do 15. května 1929,
za sedmé snížení nákladních
tarifů pro odběr krmiv a za osmé snížení
paušálu daně obratové a důchodové
pro r. 1928.
K tomuto poslednímu článku bych rád
uvedl, že jsme se doslechli, že v ministerstvu financí
jest úmysl zvýšiti paušál daně
obratové o 25%. Důvody nejsou známy. Jako
zemědělci musíme však dnes s tohoto
místa konstatovati, že důchody zemědělství
r. 1928 byly daleko menší než v letech minulých,
a sama československá Národní banka,
o jejíž objektivitě nemáme příčiny
pochybovat, zjistila, že příjmy zemědělství
r. 1928 zaznamenávají o 2 miliardy Kč méně
než v roce 1927. Proto bude nutno, aby ministerstvo financí
upustilo od zamýšleného zvýšení
paušálu daně obratové, a mám
za úkol, abych zde jménem zemědělství
přednesl tento požadavek s tohoto místa.
Dne 12. července minulého roku jsem zde v parlamentě
své návrhy zevrubně odůvodnil a dnes
chci připojiti ještě pouze několik doplňků.
Až dosud byla prosperita průmyslu zajištěna
na útraty zemědělství a jest nejvýš
na čase, aby konečně byla napravena největší
chyba, zanedbávání zemědělství
ve státním hospodářství doby
poválečné. Průmyslu bylo umožněno
zavésti se na světových trzích, aniž
byla vůbec vyšetřována otázka
ochrany zemědělské produkce. Tehdejší
politické poměry umožnily, že pan posl.
Srba jako ministr zásobování dal o
vánocích r. 1922 u příležitosti
rozpravy o agrárních clech návrh, aby se
přešlo k dennímu pořádku. Zpráva
československé Národní banky pro r.
1928 konstatuje, že celková hodnota naší
sklizně obilí, zemáků a řepy
r. 1928 byla o dvě miliardy menší než
r. 1927, kdežto stupeň zaměstnanosti v průmyslu
byl vyšší než r. 1927. Při tom Národní
banka, stojící nad stranami, jíž možno
dojista přiznati objektivnost, konstatuje dále,
že se průmyslu podstatně lépe daří
než zemědělství. Vůči
těmto skutečnostem a vůči volání
zemědělství o pomoc zní to jako výsměch,
píše-li 28. července 1928 jeden pražský
denník: "Asi před lidským věkem
byli v německé části Čech měšťáci,
úředníci, majitelé domů a malí
domkáři mohovití a sedlákům
se vedlo špatně. Dnes je to právě naopak.
Zemědělci, kteří se se státem
vyrovnali, pomalu se vzmáhají, ukládají
opět do svých spořitelen, kdežto měšťáci
zůstávají se jměním a příjmem
pozadu". Tomuto pražskému denníku se doporučuje,
aby se přesvědčil o zadluženosti zemědělství
v posledních 4 letech v raiffeisenkách a v okresních
hospodářských záložnách
a bude brzy jiného mínění. Přišel-li
v poslední době obchodně-politický
výbor československých obchodních
a živnostenských komor a předsednictvo všeobecného
svazu pro průmysl textilní v Liberci k náhledu,
že jest zapotřebí dohody mezi zemědělstvím
a průmyslem, pak zástupci zemědělství
jen uvítají toto poněkud velmi pozdě
došlé poznání. Důkladným
studiem otázky agrárních cel dojdou zástupci
průmyslových zájmů k přesvědčení,
že rozumná, účelná celní
ochrana, jak je dnes námi požadována pro zemědělskou
produkci v Československu, není namířena
proti zájmům průmyslu, nýbrž
znamená nutný předpoklad pro určitá
odvětví vývozního průmyslu
při stanovení příznivých tarifních
sazeb. V prvních letech trvání Československé
republiky sledovali zástupci obchodně politických
zájmů zemědělství ochotně
dohodu mezi průmyslem a zemědělstvím,
učinili však špatné zkušenosti, pročež
nově se vynořivší ochota k dohodě
se strany průmyslu najde v zemědělských
kruzích poněkud slabší odezvu než
r. 1919.
Obchodně politická komise zřízená
v prvých čtyřech letech poválečných
ze zástupců zemědělství a průmyslu
tehdy nevykázala praktického výsledku, přes
to že bylo vykonáno mnoho práce. Zemědělství
bylo tím těžce poškozováno, že
bez slyšení komise byla vládním nařízením
vydána 1. ledna 1922 prozatímní autonomní
celní sazba, která přinášela
československému průmyslu clo 20 až
40násobné, dávala jí všecko,
čeho požadovala. Zemědělství
však odpíralo vládním nařízením
ochranné clo na všecky druhy obilí, luštěniny
a mouku, pro zvířecí výrobky byla
přiznána v tak skromné míře,
že nemohlo býti řeči o účinnosti.
Zemědělské předměty potřeby,
zvláště zemědělské stroje
a nářadí, musily jsme platiti velmi draho,
cena zemědělských výrobků klesala
den ode dne a přišla hodina, že dřívější
opominutí musilo býti dohoněno a že
se nabízela jakási ochrana i zemědělské
produkci.
Parlamentní zastoupení zájmů zemědělských
vidělo se nuceným, aby poskytlo nouzovou ochranu
zemědělství, zatlačenému na
pokraj úplné zkázy, a vládním
nařízením z 4. července 1925 byla
zavedena pohyblivá cla na obilí a mouku, zavedení,
které nepřineslo ochrany zemědělské
produkci, nýbrž skytalo keťasům a bursiánům
vodítko pro jejich nekalé spekulační
obchody. Novela celního zákona z 22. července
1926 přinesla zemědělství pevná
cla. Přes výstrahu odborníků, aby
bylo zavedeno clo podle váhy místo cla kusového,
nebyl vzat na to ohled a stanoveno z Rakousko-Uherska převzaté
clo kusové. Tehdy spáchaná chyba se dnes
domácímu zemědělství trpce
mstí a nutnějším se stalo splnění
tehdejšího ujednání podle potřeby
zavésti clo podle váhy na místo cla kusového.
Průmysl má nyní příležitost,
aby co nejvíce podporoval požadavek zemědělství
stran omezení přílišného dovozu
polských vepřů v té formě,
že průmyslníci nebudou zbraňovati našemu
oprávněnému požadavku, aby řešení
otázky pro zemědělství nadmíru
důležité netrpělo průtahem. Vývoz
vepřů z Polska do Československa roste týden
od týdnu a neustálé zprávy o polském
syndikátu pro vývoz vepřů a jeho vyjednávání
se zástupci československých a rakouských
dovozních firem dávají popud k velké
obavě o budoucnost našeho chovu vepřů
a produkce vepřů. Sleduje-li kdo články
se strany chovatelů vepřů a jich producentů
vyšlé v "Bohemii" o omezení dovozu
z Polska a o změně cla od kusu na clo váhové,
přijde k domněnce, že snad německý
ústav pro obchod dobytkem spolunáleží
k oněm firmám, které zamýšlejí
organisovati dovoz vepřů velkorysým způsobem.
Roční obrat tohoto syndikátu pro vývoz
vepřů, jehož zástupci v poslední
době konali ve Vídni porady s pražskými
a vídeňskými dobytčími komisionáři,
byl odhadnut okrouhle na 35 milionů dolarů čili
1·19 miliardy Kč. Vývoz vepřů
- po případě dovozní obchod - se tedy
vydatným způsobem vybudovává a my
můžeme počítati s novým zaplavením
domácího trhu na vepře vepři polskými.
Polsko připravilo nařízení, jež
činí opatření stran vývozního
cla na živé a poražené vepře. Polská
vláda propůjčí vývoznímu
syndikátu ve zvláštním ustanovení
vynikající postavení tím způsobem,
že zamýšlené vývozní clo
bude syndikátu navráceno. Dovozní firmy československé
zaplatí v Polsku v poměru k cenám u nás
dosaženým nízké ceny za vepře
a bylo samozřejmé, že Poláci chtěli
býti na skvělém obchodě sami zúčastněni;
proto vytvořili obchodně zdatní Poláci
vývozní syndikát, aby snadno vydělali
mnoho peněz, tím spíše, poněvadž
tato společnost dostane jakýsi druh monopolu na
vývoz vepřů. Kdybychom byli upravili včas
naše cla na dobytek, polský dovoz omezili, tím
povznesli domácí produkci a chov vepřů,
pak by se nebyli naši konsumenti dostali do poměru
závislosti na polském vývozním syndikátu,
jehož činnost jest v počátcích
a nedopadne nijak k užitku a prospěchu našich
spotřebitelů. Na této otázce jest
vláda tohoto státu bezpodmínečně
interesována a nemůže nijak nechati věc
běžet. Se vší rozhodností požadujeme
zavedení přiměřeného ochranného
cla na zvířecí výrobky. Žádáme,
ještě než začne působiti nově
organisovaný polský obchod s vepři za pomoci
různých bank v plném rozsahu, omezení
dovozu polských vepřů do Československa.
V přítomné době jest polskými
vepři obšťastňována skorem výlučně
Praha a Vídeň. Zcela neuvěřitelné
stoupání dovozu vepřů z Polska jest
patrno z těchto čísel: Dovezeno bylo r. 1924
214.191 kusů v ceně 292·6 mil. Kč, r.
1925 403.000 kusů v ceně 340 mil. Kč, r.
1926 432.597 kusů v ceně 376 mil. Kč, r.
1927 do konce 678.250 kusů v ceně 617·1 mil.
Kč, a v devíti měsících r.
1928 582.622 kusů.
Nelze konstatovati jen toto veliké stoupání
dovozu polského vepřového dobytka, nýbrž
i neustálé překročování
dovozního kontingentu trojnásob až čtyřnásob.
V obchodní smlouvě stanovený kontingent byl
překročen r. 1924 o 91.767 kusů v ceně
68 mil. Kč, r. 1925 o 297.776 kusů v ceně
203 mil. Kč, r. 1926 o 253.996 kusů v ceně
172 mil. Kč, r. 1927 o 400.000 kusů v ceně
282 mil. Kč. Rád bych se při tom vrátil
k vývodům pana zpravodaje, který zde pravil,
že nesmí býti mezi zástupci Polska a
Československa projednávány nové zákazy
dovozu, jež směřují k zneužití.
Nezadáme zneužití dovozních zákazů,
žádáme však, aby nedocházelo již
k překročení kontingentu stanoveného
obchodní smlouvou. A budeme-li ročně dovážeti
o 400.000 polských vepřů v ceně 282
milionů Kč méně, pak bude moci dojista
zvířecí výroba našeho domácího
zemědělství jíti lepší
budoucnosti vstříc. Toto překročování
bylo umožněno jedině tím, že v
česko-polské obchodní smlouvě jest
obsažena tajná klausule, která zajišťuje
vývozu vepřů z Polska bezpodmínečnou
blahovůli a polskému státu dává
možnost nedbati čísel kontingentních.
Tato tajná klausule nebyla tehdy při uzavření
obchodní smlouvy předložena parlamentu ke schválení,
neexistuje právem a jest na čase, aby tehdejší
soukromá ujednání v zájmu domácího
těžce zkoušeného zemědělství
byla odvolána. (Souhlas.) 4. prosince 1928 předložil
předseda pro hospodářské vyjednávání
s Polskem v Německu dr Hermes polské vládě
dvě rozhodnutí německé vlády
vzhledem na pokračování hospodářského
vyjednávání, která praví: 1.
polský požadavek stran dovozu dobytka a masa do Německa
se zamítá; 2. kontingent volného dovozu živého
a poraženého vepřového dobytka z Polska
do Německa se stanoví ve výši 280.000
kusů ročně, při čemž tento
kontingent jest výslovně určen pro německé
továrny na zpracování masa. Mimo to požaduje
německá vláda zavedení transitních
kontingentů pro provážení masných
výrobků a masa přes Německo do jiných
států. Pruský ministr zemědělství
dr Steiger prohlásil, že pro něj není
dovoz živého dobytka ze zemí s nepříznivou
situací dobytčích nákaz, jako Polsko,
naprosto otázkou. Použije všech na poli veterinární
policie k disposici jsoucích prostředků,
aby odvrátil nebezpečí nákaz spojené
s takovým dovozem a provozem pro pruské dobytkářství.
Přísné provádění veterinárně-policejních
předpisů při dopravě dobytka budiž
i u nás zavedeno. Tak chrání Německo
dnes svoje zemědělství, poněvadž
všude prorazilo poznání, že rolnictví
jest základem kultury státu a jeho národů.
Nechť chrání i směrodatné kruhy
tohoto státu, byť i v poslední hodině,
zemědělství tou mírou, aby mohlo žíti,
a disparita mezi zemědělstvím a průmyslem
nepřispívá, aby prvé na škodu
národního hospodářství bylo
přiváděno na pokraj propasti. Ceny masa nestojí
mnohdy v nijakém poměru k cenám dobytka,
jako vůbec možno konstatovati nápadně
velké rozpětí v ceně u všech
zemědělských surovin vůči zpracovanému
zboží. Pokud potrvá skutečnost, že
bez námitky bude konsumenty přijímáno
nespravedlivé rozpětí mezi nákupní
cenou živého dobytka a cenou masa, nemají zástupci
konsumentů zajisté morálního práva,
aby se stavěli proti případnému zvýšení
cen dobytka. Cena dobytka může ještě stoupnouti
o 2 Kč na 1 kg živé váhy, aniž
je oprávněno stoupnutí ceny masa. (Souhlas.)
Rozpětí mezi cenou dobytka a cenou masa činilo
r. 1918 214% vůči cenovému rozdílu
115% r. 1925, kdy byl kg jatečné váhy placen
zemědělství o 2 Kč výše
než dnes.
Čte-li kdo č. 192 národně sociálního
denníku "Der Tag", vycházejícího
v Ústí, o prodeji masa v sociálně
demokratickém konsumním spolku v Ústí,
pak se ovšem nediví, že zástupci konsumentů
nemají zájmu na nízkých cenách
masa. "Der Tag" konstatuje, že prodejna masa konsumního
spolku přes daňové úlevy a pod. vůči
živnostenským řeznickým mistrům
požaduje za maso tytéž ceny jako řezník,
tudíž že ani námi vítaným
přímým obchodem producenta s konsumentem
nepřivodí se zlevnění masa. Vynikající
zástupci československého hospodářství,
též poslanci v tomto parlamentě, zašli
v zájmu vysokých financí v parlamentě
a ve schůzích československých průmyslníků
příliš daleko v tvrzení, že věcně
bezvadně odůvodněné požadavky
zemědělství zápasícího
o existenci tvoří překážku pro
uzavření obchodních smluv s Jugoslavií
a Německem. Jest nám známo, že všechny
dřívější obchodní smlouvy
byly uzavřeny na útraty zemědělství.
Nesneseme již jednostrannou pochybenou hospodářskou
politiku z prvých pěti poválečných
let, žádáme totéž právo
jako průmysl; a proto dlužno předhůzku
označiti tím spíše za neoprávněnou,
můžeme-li mluviti o dobře zaměstnaném
průmyslu na základě zprávy Národní
banky a ostatních zkušeností. Jugoslavie stanovila
již před lety 660 K autonomního a 528 K smluvního
cla na kus dobytka; Německo vybírá za 100
kg živé váhy 144 K autonomního a 128
K smluvního cla; tato cla souhlasí s těmi,
které jsme navrhli pro československé státní
území. Dosavadní cla od kusu znamenají
nestejnoměrné zatížení různě
těžkých zvířat a tvoří
přímo prémii na těžký
skot a vepře vysoké váhy. Tvrzení
o nepříznivém vlivu agrárních
cel na uzavření obchodních smluv označuje
jeden československý vyslanec, který se touto
otázkou zabýval mnoho též v cizině,
jako historicky a politicky falešné. Obchodní
smlouvy se neprohrávají k vůli zemědělským
celním tarifům, nýbrž z docela jiných
důvodů; dá se to prokázati pomocí
historického přehledu německé obchodní
politiky Bismarckovy a jeho nástupců. Bismarck vedl
politiku agrárních cel a dařilo se dobře
nejen zemědělství, nýbrž i průmyslu
a dělníkům, poněvadž obchodní
smlouvy Německé říše byly přes
agrární cla příznivé. Pád
Bismarckův vytvořil v Německu opačné
poměry a Caprivi jako nástupce Bismarckův
opustil zemědělská ochranná cla již
v prvých dnech své činnosti. Obchodní
smlouva Bismarckova nástupce byla přes upuštění
od agrárních cel tak špatná, že
byla Bismarckem označena jako katastrofa, a názor
Bismarkův potvrzuje také politické bádání
dějinné. Slabost a nedostatečnost vyjednavačů
a nesprávná zahraniční politika jsou
důvody, že není možno obchodní
smlouvy uzavříti anebo že se prohrávají.
Stanovení cel na ochranu zemědělské
produkce není nijak příčinou obtíží.
Bülow se vrátil k agrárním clům
a docílil daleko lepších obchodních
smluv než jeho slabý předchůdce. Kampaň
proti zemědělským ochranným clům
stěžuje postavení československých
zástupců při vyjednávání
o obchodní smlouvy. Sociální demokraté
rádi tvrdí, že agrární cla nepřinášejí
malorolníkům nijakého užitku, a dřívější
ministr zásobování pan posl. Johanis prohlásil
v zemědělském výboru r. 1926, že
z ochranného cla nemá majitel do 10 ha nijakého
užitku. Pan posl. Johanis byl však jako ministr
zásobování jiného mínění;
jako takový požadoval nejpřísnější
rekvisici, podporován sociálními demokraty
všech národností, u majitelů výměry
3 ha a odebíral jim obilí až na 400 kg. Tenkrát
zbývalo po názoru pana ministra zásobování
u malorolnictva v truhle velmi mnoho. Dnes prý nemůže
majitel 10 ha plochy zemědělsky využité
nic prodati. Zde nutno si dojista postaviti otázku: Čím
platí malorolník své daně, z čeho
opatřuje oděv pro sebe a svoji rodinu atd? Z výtěžku
odprodeje telete, vepřů, ovsa, zemáků,
mléka a másla. Kdo prodává, má
zájem na vývoji ceny plodin jím prodávaných.
Předhůzka, kterou v úterý učinil
zde ve sněmovně řečník strany
sociálně demokratické, že malorolník
musí krmiva draze platiti a že se tím větší
příjmy spotřebují, nijak nesouhlasí.
Malorolník se 3 kravami potřebuje ročně,
přihlížíme-li ke skrmení krmiv
ve vlastním hospodářství vyrobených,
ještě asi 800 kg otrub. Od zavedení cel na
obilí zůstala cena krmné kukuřice
nezměněna, cena otrub stoupla o 15 Kč na
100 kg, takže zavedením cel vzrostlo vydání
malorolníka o 120 Kč ročně při
nákupu 800 kg otrub a kukuřice. Těchto 120
Kč jest vyrovnáno větším příjmem
následkem cel při prodeji 400 kg ovsa, který
průměrně ve skutečnosti odprodá.
Větší příjem z ostatních
prodejných plodin, jako zemáků, mouky, krmiva
a dobytka jest užitkem malorolníka z agrárních
cel. S mezinárodní, bez námitek uznávané
strany byla konána studia, která prokázala,
že malozemědělci mají z ochranného
cla prospěch. Níže uvedená tabulka,
která byla posouzena odborníky, dává
o tom náležité vysvětlení. Na
hektarovou plochu
Všecka námaha sociální demokracie, aby
malorolníkům dokázala, že malorolník
nemá z ochranného cla nijakého užitku,
padá jako domeček z karet. Nejsou to věcné
argumenty, jež jsou pohnutkou zástupců určitých
stran, aby zaujali stanovisko proti ochraně zemědělské
produkce. Zneužití životní otázky
zemědělství k politickým účelům
jest často příčinou všeho nepřátelství.
Mohu se ještě velmi dobře upamatovati, jak
v zemědělském výboru v květnu
1926 jeden poslanec něm. soc. dem. strany označil
ochranná cla jako postel pro línou kůži
zemědělců; mohu se ještě upamatovati
na prohlášení téhož poslance, že
zemědělství nepoužívá
výtěžku ochranného cla k účelům
investičním, k povznesení produkce, nýbrž
nosí je do spořitelny. To jsou myšlenkové
pochody, o nichž možno říci, že mohou
napadnouti pouze ony, kdož jsou s domácím zemědělstvím
velmi málo obeznámeni. Zástupcům něm.
soc. dem. strany v parlamentě bych rád doporučil,
aby se zeptali u maďarských soudruhů na názory
o zemědělském ochranném clu v Československu.
Budapešťský soc. demokratický list Nepszava
obíral se československými agrárními
cly. Zavedením agrárních cel pokračuje
československá vláda důsledně
v cestě, kterou nastoupila již v oblasti průmyslové
ochrany a brání se, jak to činí i
celá řada jiných států, proti
strašidlu nezaměstnanosti. List píše:
"Jest zcela logické, že československá
vládní většina se rozhoduje podporovati
vlastní zemědělství omezením
dovozu agrárních produktů a tím uspořiti
státu nesčíslné miliony. Povznesením
úrovně zemědělství přispívá
také automaticky k oživení domácí
poptávky po průmyslových výrobcích
a podpoří opět nepřímo i zájmy
průmyslu." Otevřená a národohospodářsky
rozumná slova maďarských sociálních
demokratů nechť si páni z německé
sociální demokracie dobře zapamatují.
Nestavíme se nikterak proti družstevní myšlence,
musíme však s rozhodností prohlásiti,
že konsument jako producent mají ještě
zapotřebí dlouholeté výchovy a školení
a že nemůžeme až do té doby, kdy
producenti a spotřebitelské organisace jako družstva
budou s to mnohé dokázati, vydati zemědělství
bez ochrany v šanc. Vnitřně politické
poměry tohoto státu doznaly v měsíci
únoru obrat. V čelo vlády vstoupil muž,
o němž se předpokládá, že
jest o tíživé situaci zemědělství
jako zemědělec úplně orientován
a že vyhoví v dohodě s ministerstvem zemědělství
po tolik měsíců kladeným požadavkům
ochrany zemědělské produkce, hlavně
zvířecích výrobků. Vyhlídky
na úpravu této zdlouhavé záležitosti
se od neděle 24. února tak dalece zlepšily,
když bylo vedoucím mužem české
strany agrární, panem kol. Prokůpkem u
příležitosti zemědělského
týdne při manifestaci v Praze vzpomenuto nanejvýš
nepříznivé situace zemědělství
a on označil to jako úlohu parlamentního
zastoupení zemědělství, prosaditi
stavovské životní nezbytnosti a dáti
mu, co mu patří. Pan ministr zemědělství
Srdínko slíbil provedení požadovaných
celních opatření a označil tato opatření
prozatím za jedinou cestu, jež jest s to vytvořiti
práci sedláka a malorolníka výnosnější
a prospěšnější. Národní
hospodář pan profesor Brdlík prohlásil
na zasedání českých zemědělců
v neděli, že průmyslová konjunktura
sice jest, že však zemědělství
nemá na ní podílu ani z ní užitku.
Nedostatečná ochrana před cizozemskou produkcí
a nouze o krmiva vzniklá trvalými suchy spočívají
těžce na zemědělství. Označil
prosazení přiměřených celních
opatření a omezení dovozu vepřů
za prostředek k odstranění krise v zemědělství.
Ministři, jako vynikající vůdcové
české strany agrární, potvrdili v
neděli před mnoha sty příslušníků
českého zemědělství, co jsme
požadovali již v červenci 1928 pro domácí
zemědělství, čerpajíce z praktického
zemědělského života a zkušeností.
Nechť ministerská a vůdcovská slova
na velikém zemědělském projevu nedělním
se co nejdříve stanou skutky. Tisíce sedláků
a malorolníků volají o pomoc. (Potlesk
poslanců klubu Bund der Landwirte a poslanců čsl.
strany republikánské.)