Dovolím si zde zdůrazniti opětně starý
náš, ale soustavně opomíjený
požadavek, aby pro jasnost a přehlednost v rozpočtu
daní přímých byla nám sdělena
výše předpisu podle druhu daní, dále
aby byla rozdělena daň příjmová
na daň příjmovou placenou přímo
a daň příjmovou placenou srážkou;
rovněž tak se dožadujeme, aby daň rentová
byla rozdělena na daň placenou srážkou
a daň placenou přímo.
Značné reservy udržuje si státní
správa při clech. Do rozpočtu na rok 1927
zařazena byla cla částkou 1.043.4 mil. Kč.
Skutečný předpis a zároveň
také platba činí 1.367.4 mil., tedy více
o 324 mil. Kč. Toto udržování reserv
jest soustavné při výnosu cel. R. 1928 bylo
dokonce rozpočteno jen 1100 mil. a na r. 1929 1169.1 mil.,
ač se dá očekávat, že skutečný
výnos těchto cel bude daleko vyšší.
Cla jsou po dani obratové, která byla nazvána
velmi tíživou, největší položkou
příjmovou. Žel, že tato položka je
dvojnásob tíživá: jednak proto, že
jsou to daně spotřební, jednak proto, že
brzdí náš průmyslový vývoj.
Tato položka vybraná na clech blíží
se půldruhé miliardě a je obžalobou
dnešního systému vládního. Podle
státních uzávěrek vynesla cla r. 1925
893.3 mil., r. 1926 993.4 mil., ale r. 1927 již 1367.4 mil.,
tedy o 374 mil. Kč více. Na tomto vzestupu má
ovšem lví podíl celní ochrana obilnářská,
která o sta miliony zdraží chléb konsumentům
na hranici a o sta milionů zdraží konsumentům
chléb z obilí tuzemské produkce.
Výnos cel 1367.4 mil. je částka tak ohromná,
že by zasluhovala také pečlivějšího
rozboru. Ještě nikdy nám nebylo sděleno,
kolik bylo vybráno na clech postihujících
potraviny, obilí, mouku, maso, omastky atd. a kolik bylo
vybráno na clech, která postihují tovary
a polotovary. Kdybychom tyto věci znali, mohli bychom si
učiniti aspoň poněkud přibližný
obraz naší celní politiky a vyvoditi z toho
také příslušné důsledky.
Toto soustavné mlčení musí býti
konečně prolomeno. Má-li tato vláda
odvahu dnes stavěti neprodyšné hradby celní
na okrajích státu, pak je ovšem také
vázána říci, kdo skutečně
tato cla platí a z čeho jsou placena. Cla jsou míněna
vesměs jako ochranná, ale tato cla, jako cla obilní,
nejsou jen cly ochrannými, nýbrž také
cly fiskálními a v tomto směru myslím,
že to, co bylo zaplaceno na těchto fiskálních
clech, která měla býti jenom cly ochrannými
náleží vlastně konsumentům a
mělo by jim býti také skutečně
vráceno.
Přesuny úvěrů jsou odůvodňovány
ve státním rozpočtu článkem
XI. Jakkoliv se částky přesunutých
výdajů zmenšily o 139.7 mil. Kč, přece
nutno se pozastaviti nad počtem přesunutých
výdajů, které nejsou malé. Počet
přesunutých položek dosahuje veliké
cifry 435. Tato cifra přesunů dává
podnět k domněnkám, které ovšem
opakováním dostávají charakter skutečnosti,
že totiž zkušenosti rozpočtování
osmi let ještě u nás nejsou takové,
abychom mohli náležitým způsobem rozpočítávati,
opatřiti rozpočet podle skutečných
potřeb. Avšak dále toto opakování
přesunů ukazuje na jasný úmysl učiniti
rozpočet nejasným. Úmyslně rozpočítává
se chybně, aby náklady, zejména vyšší
náklady, které by nesnesly světla veřejnosti,
mohly býti těmito přesuny náležitě
ukryty.
Musíme se však také pozastaviti nad náklady
nepreliminovanými ve značné částce
336 mil. Kč, z čehož lví podíl
odnáší si ministerstvo nár. obrany,
jež podle vysvětlivek byly ukryty úvěrními
operacemi. Nemůžeme ovšem se spokojiti jenom
s konstatováním tohoto přesunu, nýbrž
žádáme, aby nám bylo sděleno,
kde a z jakých položek a na které položky
tyto přesuny se dály; jinak ustanovení celého
článku XI chová nebezpečí,
že obsahuje zmocnění ke zcela libovolnému
hospodaření.
Na str. 264 jsou uvedeny státní příjmy
mimo rozpočet. Tyto státní příjmy
jsou velmi značné. Něco jiného je,
jaký mají charakter tyto veliké položky.
Pod položkou první je uvedena pohledávka za
finanční správou ruských legií
v okrouhlé sumě 256 mil. Kč. Co je podstatou
této pohledávky? Je to pohledávka aktivní,
platí se z ní úroky, bude splacena a je-li
skutečně tento výdaj spojený se zřízením
této republiky? Není-li naděje, že skutečně
tato částka vrátí, myslím,
že zde jen zbytečným způsobem figuruje.
Říkáme si něco, co není skutečně
pravda, není to pohledávka skutečná.
Podobně ještě v daleko větší
míře je to u položky druhé, kde jsou
pohledávky ze záloh na úhradu učitelských
platů v závratné cifře 1603 mil. Kč.
Může někdo mysliti, že těchto 1603
mil. Kč bude zaplaceno zemí? Přirozeně
země nemohou platiti a nebudou. Země byly vyloučeny
ze školského zákonodárství a
zákon o platech učitelských byl odhlasován
v Národním shromáždění.
Ale i kdyby chtěly země tento obnos platiti, nestává
zde absolutně žádných prostředků;
nebylo jich dříve, tím méně
po účinnosti zákona čís. 77.
Zajisté, že zde je nutno, aby tato částka
nebyla více vykazována a aby na naši nejdůležitější
institucí vzdělávací, na národní
školy, bylo náležitým způsobem
pamatováno, aby byl opatřen náležitý
zákon, kterým by tato položka zmizela, a platy
učitelské se dostaly plnou částkou
do státního rozpočtu.
Na téže stránce 264 byl uveden schodek košicko-bohumínské
dráhy v sumě 860.1 mil. Kč. Na stránce
180 je úhrada záloh na schodek, jež budou hrazeny
z přejímací ceny 624 mil. Kč, zbývá
neuhrazeno 236 mil. Kč. Tento neuhrazený schodek
ovšem žádným způsobem neodpovídá
znění článku III finančního
zákona, kde se povoluje hrazení případných
nákladů z převzetí košicko-bohumínské
dráhy - v částce 43.59 mil. Kč. Totéž
platí také při zálohách, které
byly poskytnuty při provozu státních drah,
kde mělo býti toto vydání jenom 64.41
mil. Kč. Ovšem na str. 154 čteme o jiném
velikém výdaji - 125 mil. Kč. Oboje vydání
podle čl. III finančního zákona na
r. 1927 měla býti hrazena železniční
správou jenom do určité kvoty a jenom, kdyby
železniční správa ze svých přebytků
nebyla schopna tyto kvoty uhraditi, měla státní
správa jenom do výše této kvoty vypomoci.
Ptáme se přirozeně: jsou tyto schodky rázu
trvalého nebo přechodného, je možno
tyto schodky zmírniti? Naprosto postrádáme
vysvětlení, co se stane v této věci
do budoucna.
My však přicházíme na str. 264 ještě
k jiným položkám, při nichž se
nemůžeme ubrániti dojmu, že jsou to osobní
úsluhy. U položky 9 jeví se státní
vklad u Zemské banky jako podpora kulturního domu
v Ružomberku v částce 500.000 Kč. Přirozeně
se ptáme: jakým způsobem byla tato podpora
soukromému podniku udělena, jak je zajištěna,
kdy bude splacena, platí-li se úroky z této
částky a kde a jsou-li tyto úroky vyúčtovány.
Zajisté, že máme řadu kulturních
institucí, které by týmž právem
mohly se z prostředků státních domáhati
oné ochoty, která je takovým způsobem
zde projevena.
Rok 1927 možno již počítati jistě
k rokům hodně konsolidačním. V druhé
polovině tohoto roku dokonce je velká konjunktura
průmyslová a vývozní a přece
se shledáváme zde s příjmy mimo rozpočet
1.197,958.635 a s výdaji 1.131,927.051 s přebytkem
66,031.583. (Předsednictví převzal místopředseda
Zierhut.)
Tyto vícenáklady je možno ovšem odůvodniti
položkami, které byly vydány mimo rozpočet
jako záloha státním a zemským drahám
125 mil., záloha na košicko-bohumínskou dráhu.
Jistě velkou položkou v této věci je
vydání na platy učitelské. V příjmech
větší položku je možno odůvodniti
tím, že zde byly realisovány značné
reservy na daních přímých, na dani
obratové, ale také výnosy státních
podniků. Výnos tabákové režie
jistě že značným číslem
přispěl k tomuto většímu příjmu
a především, jak jsem již uvedl, také
cla. Je zajímavo, že letošního roku počítá
se s poklesem výnosu tabákové režie,
ačkoli konsum stále stoupá, a při
zdražení nejlacinějších druhů
cigaret, zorek a sportek, jistě že tabáková
režie vynese daleko více než r. 1927. Podle našeho
soudu těchto nepreliminovaných vydání
je nutno vystříhati se co nejvíce, již
proto, že Národnímu shromáždění
béře se zde možnost o těchto příjmech
a výdajích rozhodovati. S těmito částkami
je skutečně hospodařeno mimo rozpočet
a myslím, že mnohé ty částky
mimo rozpočet jsou uvedeny zbytečně, poněvadž
tyto částky, jako na př. platy učitelské,
opakují se každoročně a měly
by býti zařaděny do řádného
rozpočtu.
Na str. IX na úhradu platů státních
zaměstnanců podle zákona č. 103 z
r. 1926 je pojmuta ve vydání úhrnná
částka 450 mil. Z této částky
bylo použito na platy státních zaměstnanců
jen 336 mil. Zbývalo by 114 mil., ale z debaty, která
byla v rozpočtovém výboru, vysvítá,
že tento zbytek, dokonce s doplatkem 6 mil., t. j. 120 mil.,
vyžádaly si zvýšené platy učitelské.
Ovšem, musíme se pozastavovati nad tím, že
tato částka v rozpočtu není vyčíslena.
Na téže str. IX musíme se pozastaviti nad tím,
jakým způsobem se zjišťuje předpis.
Nejvyšší účetní kontrolní
úřad zjišťuje předpis tím
způsobem, že od předpisu odečítá
odpisy. Nás tyto odpisy zajímají, ač
v celém rozpočtu není jediná položka,
která by nám ukázala odpis. Máme řadu
zákonných ustanovení, která hluboce
zasahují právě na to pole a poskytují
značné slevy. Jen tak námatkou poukazuji
na zákon č. 235 z r. 1924, kde se odpisuje daň
výdělková a důchodová z důvodů
ohrožení existence nebo ohrožení provozu.
Je to dále ustanovení zák. č. 76 z
r. 1927, § 10, odst. 2, kde se dávají velice
značné slevy, jimiž se základ pro vyměření
daně důchodové neobyčejně snižuje.
Nám schází zde výkaz, mnoho-li skutečně
bylo prominuto na dani uhelné podle vládního
nařízení z r. 1926 při průmyslech
exportních. Schází výkaz, mnoho-li
bylo sleveno podle zákona 102 z r. 1921, a konečně
schází zde odpisy, které byly provedeny z
důvodu nedobytnosti. Proč se o tomto zmiňuji?
Na těchto všech odpisech daní přímých
je zúčastněna samospráva, neboť
odpisem těchto daní ztenčuje se také
základ pro vyměření přirážek
a přirozeně také důchod autonomních
svazků je tímto způsobem zkracován.
Pokud vím, podařilo se nám jen při
zákonu 235 z r. 1924 prosaditi, aby obce, ne s hlasem rozhodujícím,
nýbrž s poradním, byly přibrány
k odpisům podle tohoto zákona. Zajisté, že
se domáháme spravedlivé věci, aby
nám byl skutečně také sdělen
úhrn těchto odpisů a to podle jednotlivých
druhů. Máme-li dělati podobné zákony,
které tak hluboce zasahují do odpisů daní
přímých, je nutno, abychom znali také
dosah těchto jednotlivých zákonů.
(Posl. Srba: Což odpisy na lex Rašín? Zde
nikdo nic neví, je to miliarda, dvě, tři
miliardy?) To je zákon čís. 102 a já
musím trpce poznamenati, že kdykoliv se zde jedná
o podporu stavebního ruchu, neustále se vyčítá,
kolik na stavební ruch bylo poskytnuto, ale zde státní
správa, ač by to mohla říci, zatajuje
veliké částky, které tímto
způsobem byly odepsány. (Výkřiky
posl. Srby a Johanise.)
Na str. X jako nepreliminovaný výdaj uveden je náklad
na ruskou akci v částce 52.1 mil., r. 1926 dokonce
tento výdaj činil 71 milionů. Částky
na ruskou pomocnou akci jsou velmi značné a ovšem
v žádném poměru k řádně
preliminovanému nákladu, r. 1928 tuším
10 milionů a r. 1929 také 10 mil. Pro tyto značné
částky nepreliminované schází
nám vysvětlení, zdůvodnění
a přesné vyúčtování,
jakým způsobem těchto částek
bylo použito. Jistě že všichni jsme přesvědčeni,
že oni nešťastní krajané, kteří
byli vyštváni z Ruska, potřebují podpory,
ale je nutno věděti, jakým způsobem
tyto podpory byly uděleny.
Na str. X a 36 ministerstvo nár. obrany, jak jsem se již
zmínil, překročilo svůj rozpočet
o 25.6 mil. Na straně 36 se dovídáme, že
toto překročení stalo se na pořízení
první augmentační zásoby oděvu
v částce 25,408.491 Kč. O dalším
vydání 195.000 vůbec schází
zde odůvodnění a ospravedlnění.
Náklad na augmentační zásoby oděvu
byl uhrazen zvláštní operací. Nevím,
zdali k takové úvěrní operaci je zmocněno
ministerstvo nár. obrany. Přirozeně se tážeme,
jaká to byla úvěrní operace? Když
zřizován byl vojenský fond, řeklo
se, že po 10 let se do tohoto fondu bude ročně
platiti 315 mil. a že ministerstvo nár. obrany nebude
žádati ničeho více. Máme všetečnou
otázku, když byla provedena úvěrní
operace, komu dlužíme vlastně těch 25
mil. a jak to úrokujeme a splatíme?
V ministerstvu nár. obrany byla vykázána
některá jiná vydání mimo rozpočet,
nad kterými se musíme pozastaviti. Na str. 29 v
§ 1a) na nové platy vojenské jako vydání
řádné uvedena je částka 20.9
mil., na str. 35, § 1a) nové služné vojenské
a osobní vydání řádná
vyžádaly si dokonce obrovské částky
393.9 mil. Na stránce 30, § 3 a) nové služební
platy civilní vyžádaly si 28.6 mil. a na str.
29, § 2a) platy a služné civilních úředníků
vyžádaly si 6.8 mil. Kč, a to vše mimo
rozpočet! Hledáme-li odůvodnění,
říká se, že tyto zvýšené
náklady resultují z úpravy platů státním
zaměstnancům. Ale když byly upraveny platy
státním zaměstnancům, již to
svádí do jisté míry k srovnání.
Na str. IX, jak jsem již uvedl, zvýšené
platy státních zaměstnanců vyžádaly
si okrouhle 336 mil. Kč a povolen byl globální
náklad 450 mil. Kč. Pro tento druhý náklad
na platy vojenských gážistů - 450 mil.
- nebylo pamatováno na úhradu, v rozpočtu
není žádný globální obnos.
Ovšem i tento obrovský náklad ministerstva
nár. obrany na platy důstojníků a
vojenských úředníků je zajímavý
také ještě jiným srovnáním.
Úprava platová pro 250.000 zaměstnanců
státních vyžádala si 336 mil. Kč,
úprava platů učitelských 120 mil.
Kč, ale úprava platů asi pro 20.000 důstojníků
a úředníků vojenských vyžádala
si. 450 mil. Kč! Toto porovnání při
nejmenším musí nutit státní správu,
aby nám vysvětlila tento obrovský rozdíl
částky na úpravu platů státních
zaměstnanců a vojenských gážistů.
Není bez zajímavosti, jak naproti tomu dovede se
v ministerstvu nár. obrany také šetřiti.
Na str. 30 v § 2 byly rozpočteny požitky mužstva
částkou 93.1 mil. Kč. Skutečně
vydáno však bylo jen 70.2 mil. Kč. Ušetřilo
se tedy na platech mužstvu 22.9 mil. Kč. Táži
se, je-li to skutečná úspora, či je-li
to odkrytý způsob rozpočítávání,
že dává se na platy mužstvu více,
než skutečně činí, aby toho,
co přebude, mohlo se použíti jiným způsobem.
Pokud ovšem víme, ministerstvo národní
obrany nekoná svých povinností k ÚSP.
Je dlužno desítky milionů na pojištění
mužstva. Doufejme, že snad z těch 229 mil. Kč
Ústřední sociální pojišťovna
dostane, což jejího jest.
Aktiva z hospodaření na rozpočet činí
obrovskou sumu 4.6 miliardy. Žel, že přihlédneme-li
trochu blíže na toto aktivum, jsme ve velikých
pochybnostech, jsou-li ty 4.6 miliardy skutečně
opravdovými aktivy. Nad některými položkami
se musíme pozastaviti. V § 3 se shledáváme
s pohledávkou proti klášteru Benediktinů
v částce 50.000 Kč. Přirozeně
se tážeme, z jakého důvodu proti klášteru
Benediktinů položka ta vznikla, je-li zajištěna
a úrokována a bude-li splacena.
Ministerstvo národní obrany vykazuje aktivní
zálohy na vydržování cizích příslušníků:
ukrajinské národnosti 99.4 mil. Kč, ruské
národnosti 7.1 mil., celkem značnou částku
106.5 mil. Kč. Jest skutečně tato záloha
splatitelna? Platí se z ní úroky? Může
se čekati, že tímto způsobem dobudeme
snad úspěchu na poli jiném? Zkušenosti
nás učí, že podporování
ruské akce nevede k cíli a že řada lidí
zůstává zde a v poměrně přelidněném
státě ubírá možnost existence.
Tito lidé jistě by se mohli vrátiti do své
vlasti, kde přirozeně po jejich práci by
byla veliká poptávka.
Dále jest jako aktivum uvedena položka za předanou
výzbroj částkou 57.4 mil. Kč. Pro
tuto položku schází nám vysvětlení.
Rovněž nevíme, je-li splatitelna, je-li úrokována
a kde.
Dále přicházíme k některým
položkám, se kterými bychom se měli
již rozloučiti. Tak pohledávka ze vkladu u
pařížské filiálky banky Bohemie
jest 3.3 mil. Kč. Jistě tato částka
se zpátky již nedostane, poněvadž banka
likvidovala. Nemohla ani dostáti svým závazkům.
Tím spíše nedostaneme onu částku.
Ministerstvo vnitra vede na str. 171 pod položkou aktiv "Zálohy
na vydržování ukrajinské armády
v táborech" 8.8 mil. Kč. Tato pohledávka,
myslím, také je velmi problematická.
Na str. 172 jako aktivní se vede osobní náklad
na národní školství na Hlučínsku,
placený zálohou 12.4 mil. Kč, věcný
náklad činí 0.4 mil. Kč. Máme
přirozeně otázku, zdali skutečně
Hlučínsko patří k nám či
nikoli. Snad jest částkou našeho státu
a přirozeně tento náklad neměl by
býti vykazován zvláště, nýbrž
v řádném rozpočtu.
Na str. 173 jako aktivum jest vedeno: pohledávky ze zápůjček
družstvům a zálohy na znovuzřízení
vinic v úhrnné částce 8.9 mil. Kč.
Zajímalo by nás věděti, jakým
způsobem tyto pohledávky jsou úrokovány,
kde jsou úroky vzaty do příjmů a komu
byly skutečně tyto zálohy poskytnuty.
Na str. 174 ministerstvo průmyslu, obchodu a živností
vede jako aktivum: zápůjčky a pohledávky
28.9 mil. Kč. Myslím, že tyto částky
již dávno nejsou aktivní.
Na str. 177 jsou aktiva státního obilního
úřadu a úřadu pro tuky 17.2 mil. Kč.
Vládním nařízením č.
258/1924 tyto částky byly převzaty k vydobytí
státní správou. Chybí nám odůvodnění,
co bylo skutečně z toho vydobyto, zdali vůbec
tato částka jest realisovatelna a co státní
správa k likvidování této částky
chce podniknouti.
Na str. 177 ministerstvo zdravotnictví vykazuje zápůjčku
"Dubrovnické hotelové akciové společnosti
Kupari-Srebno" v částce 3 mil. Kč. Co
nás k této značné zápůjče
vedlo? Byly zde nějaké výhody, které
opravdu za tu zápůjčka stojí? Jest
tato zápůjčka úrokována? Kde
jsou úroky účtovány? A bude tato zápůjčka
jednou také vrácena?
Na str. 177 ministerstvo financí vykazuje aktivum 10.9
mil. Kč na posečkaných právních
poplatcích a na poplatcích ekvivalentních
44.6 mil. Kč. Jest potřeba udati, zdali tyto posečkané
poplatky jsou posečkány ze zákona, či
nic.
Na str. 179 jest uvedena půjčka zástavnímu
a půjčovnímu úřadu v Praze
11.8 mil. Kč. Bylo by potřeba věděti,
v jakém stavu tento půjčovní ústav
jest a zda je možno počítati s jejím
vrácením.
Na str. 179 jest půjčka československé
obchodní, dříve lesnicko-dřevařské
bance v Praze 6 1/2 mil.
Kč. Jaké důvody nás vedly k tomu,
abychom tuto značnou částku zapůjčili?
Bude vrácena? Bude úrokována, a je-li úrokována,
kde jsou účtovány z této výpůjčky
úroky?
Na str. 179 a 156 rovněž bance Bohemii jest účtováno
12.8 mil. Kč a na zvýšení výplaty
vkladů 2.89 mil. Kč. Co jsem řekl o dřívější
podobné půjčce, platí zde rovněž.
Na str. 179 jsou účtovány státní
vklady u peněžních a jiných ústavů
za účelem sanací a jsou uvedeny částkou
769 mil. Kč. Prosím, tato značná částka
byla povolena bez zákona, nevíme komu, v jaké
výši, a nevíme, zdali tyto částky
jsou skutečně úrokovány.
Na str. 179 je zálohou pro likvidaci nákupního
a prodejního družstva československých
přádelen uvedena částka 34 mil. Kč.
Rovněž o osudu této výpůjčky
nemáme zpráv.
Na str. 154 není preliminován značný
výdaj na nákup cenných papírů
- 29.1 mil. Kč.
Na str. 156 je výdaj mimo rozpočet: Státní
vklad u peněžních ústavů a jiných
podniků v částce 1.95 mil. Kč. Částka
sice není veliká, ale přirozeně se
tážeme, komu byla tato ochota poskytnuta.
Ve vysvětlivkách při pol. 1080 shledáváme,
že z této částky bylo Ústřednímu
svazu čsl. hospodářských společenstev
v Brně vloženo 1 mil. Kč, Lidové záložně
v Brně 300.000 Kč, Občanské záložně
v Petřikovicích 50.000 Kč a dokonce soukromníku
dru B. Čerňákovi 8.000 Kč, Živnostenské
záložně v Olomouci 500.000 Kč, Slovenské
bance v Bratislavě pro Halič 100.000 Kč.
Prosím tyto výdaje jsou skutečně jenom
ochotami, jsou mimo rozpočet, mimo zákon a myslím
si, že stát už splnil svoji povinnost sanováním
bank a peněžních ústavů r. 1924.
Nemůžeme se ubrániti dojmu, že skutečně
tyto ochoty jsou čistě stranické, a nemůžeme
míti skutečně žádného
správného mínění o tom, zdali
skutečně tyto zálohy mohly býti správným
způsobem uděleny.
Na str. 158, kap. 22 pod tit. 12 jest uveden velmi příjemný
státní výdaj jako příspěvek
přeplatkovému fondu daňovému - 214
mil. Kč. Tato suma ovšem ve skutečnosti bude
daleko větší.
Na str. 167 jako pasivum jest uveden doplatek tomuto fondu v částce
407.4 mil. Kč.
Opatření čl. XVII jest ovšem nutno vítati,
ono je protiváhou větších a nepředvídaných
výdajů, které byly spojeny se založením
tohoto státu. Snad by nám mohlo býti sděleno,
zda tento doplatek v částce 407.4 mil. Kč
byl skutečně fondu odveden. Ovšem proti tomuto
příznivému výsledku jsou velmi zarážející
schodky, které jsou v platbě na dani výdělkové
- 160 mil. Kč a na zvláštní dani výdělkové
43 mil. Kč.
Státní podniky podle připojené tabulky
během 3 roků vykazují zvýšený
výnos v celku, třebaže tento výnos není
trvalý a některé podniky dokonce vykazují
trvalý schodek.
Tato prosperita podle našeho mínění
u některých podniků je více než
zdánlivá. Schází tu především
jasný účet ze zisku a ztráty, k němuž
schází zase předpoklad, totiž východisková
bilance s oceněním zařízení,
jež nutno umořovati a také obnovovati. Dokud
nebude provedena tato východisková bilance zejména
u velikých státních podniků, na příklad
drah, mohou býti vykázané zisky snadno pohlceny
náklady umořovacími, obnovovacími,
zejména při nějaké katastrofě.
Tato nejasnost vadí nejenom nám, ale jistě
také provozu. Nepřehlížíme ovšem
práci, která v tomto směru byla vykonána,
ať příležitostným oceněním
majetku věcného, ať zřizováním
fondu obnovovacího a všeobecného reservního
fondu. Než tato práce je značně pomalá
a málo výsledná. Všeobecné ocenění
zařízení státních podniků
není možno odkládati, a jsou-li zde důvody,
aby veřejnost o této věci zpravena nebyla,
pak jistě není zde důvodů, aby každý
státní podnik ve vlastním zájmu si
nezjistil přesné cifry, které pro správné
bilancování a zjištění výnosu
jsou nutné.
Ze státních podniků můžeme hovořiti
o jediném solidním vzrůstu výnosu,
totiž při tabákové režii.
Tyto příznivé výsledky nespočívají
ovšem jen v dobrém obchodním vedení,
ale především v tom, že v ceně
kuřiva je započtena také obrovská
daň spotřební, jak se můžeme
na str. 182 a 183 přesvědčiti.
Proti provozním příjmům 2.122.10 mil.
jsou provozní výdaje jen 782.20 mil. Kč,
tedy čistý zisk zhruba 200%. Zde jsou ovšem
také soustavně ukrývány značné
reservy v příjmech, které r. 1927 docíleny
byly uměle tím, že bylo počítáno
s vyšším vydáním o 225.9 mil. Kč
proti skutečným nákladům při
tabákové režii. Toto ukrývání
reserv u tabákové režie je soustavné.
Také v r. 1928 je preliminován příjem
jen 1.051.3 mil. Kč, r. 1929 jen 1.036.3 mil. Kč,
ačkoliv r. 1927 docílený příjem
je 1.339.9 mil. Kč. Toto soustavné a hmatatelné
vytváření reserv neslouží jistě
ke tvrzení, že naše poměry a náš
rozpočet je skutečně konsolidován.
Co zde brání, aby tyto zisky, které jsou
jisté a dosažitelné, nebyly vzaty do státního
rozpočtu do příjmu, a naproti tomu ona vydání,
která se opakují a jsou nepomijitelná, jako
na př. učitelské platy, nebyly dány
také skutečně do vydání?
Nejvyšší účetní kontrolní
úřad má při kontrole státních
podniků postavení jistě velmi svízelné.
Dosud se musí omezovati jen na cifry uzávěrek,
jež zůstaveny jsou dohlídkám podle §u
6 zákona čís. 175 z r. 1919. To ovšem
pro řádnou kontrolu a řádné
vedení podniků nestačí. To je kontrola
detektivní. Je to sice dobrá věc, ale dá
se s ní spraviti jen něco do budoucnosti. Pro podniky
státní je nutná také kontrola preventivní,
která má způsobilost a možnost nahlížeti
přímo do života podniků státních
a nejen přihlížeti k jejich efektivním
výsledkům. Zde by bylo ovšem nutno, aby také
povolaní odborníci právě z těchto
státních podniků byli převzati k Nejvyššímu
účetnímu kontrolnímu úřadu,
aby tak, jsouce seznámeni se životem těchto
podniků, mohli náležitě kontrolu vykonávati.
Činnost dohlídková vykazuje 114 dohlídek
ze všech téměř oborů státní
správy. Seznam těchto dohlídek podle uzávěrky
státní správy byl předložen Národnímu
shromáždění 28. ledna 1928 a 30. června
1928. Žel, že tento seznam a výsledky dohlídek
jsou dosud tajemstvím pro členy Národního
shromáždění.
V uzávěrce na r. 1927 objevuje se po prvé
také účet silničního fondu.
Vykazuje za čtvrt roku příjmu 31.7 mil. Kdybychom
tedy tento příjem rozpočetli na celý
rok, znamenalo by to příjem za rok přes 120
mil. Kč. Avšak do rozpočtu na r. 1928 daná
částka je daleko menší, 66.5 mil., a
na r. 1929 90 mil. Je na snadě otázka, proč
do rozpočtu jsou převzaty tak skrovné částky
proti očekavatelným. Částka tato je
značná a s onou miliardou, kterou si státní
správa vypůjčila u Ústřední
soc. pojišťovny, jsou zde jakési prostředky,
ovšem ani z daleka takové, aby silnice mohly býti
za ně skutečně opraveny.
Národní shromáždění je
žádáno o schválení tohoto rozpočtu
na silniční fond. Národní shromáždění
má však zajisté také právo, aby
mu bylo sděleno, jakým způsobem v tomto silničním
fondu je hospodařeno, jaký je program tohoto silničního
fondu a dále jakým způsobem tento program
je plněn a jaké jsou nynější
jeho výsledky. Mělo by nám býti sděleno,
zdali stačí ony prostředky, které
jsou tu dnes po ruce. My se na státní silniční
fond nedíváme ze zaujatého stanoviska. Vidíme,
že je nutno, aby náležitým způsobem
byly silnice upraveny. Nejde tu jen o turistický ruch,
ale i o zdraví občanstva, poněvadž není
možno dobře, aby v obvodu obcí a měst
věčně v létě vznášela
se mračna prachu, která ohrožují zdraví
obyvatelstva.
Způsob, jakým se oprava a udržování
silnic dnes děje, myslím, že pro nás
nedostačuje. Státní silniční
fond především hledí si zlepšiti
silnice státní, silnice obcí a okresů
jenom tenkrát padají v úvahu, jsou-li v obvodu
zemských politických správ. V žádném
poměru není zde náklad na státní
silnice, ačkoliv jsou mnohokráte svou délkou
menší, k nákladu na silnice okresní
a obecní. A přece zákon č. 77 přímo
diktuje, aby zde stát především vykonal
svou povinnost k okresním a obecním silnicím,
poněvadž právě omezením rozpočtu
obcí a okresů zákonem č. 77 není
možno, aby obce a okresy konaly zde své povinnosti.
Určité poznámky nutno učiniti ke státnímu
melioračnímu fondu. Státní meliorační
fond je dotován příspěvky státními,
a sice vzrůstající kvotou od r. 1924 12.5
mil., v r. 1927 již 33 mil. Ovšem také z výpůjček
není všechno splaceno. Vidíme, že r. 1924
činí nedoplatek 87.000 Kč a celkem do r.
1927 činí výpůjčka nesplacená
987.000 Kč.
Postrádáme zrovna tak jako u státního
silničního fondu, aby nám byly sděleny
výkazy o vykonaných melioračních pracích,
postrádáme dále také program a chceme
vidět, jak mnoho nákladu je ještě třeba
na meliorování. Chceme, aby se skutečně
programově meliorovalo a zejména aby se meliorovalo
tam, kde je toho nejvíce potřebí. Aktivní
nedoplatky neustále vzrůstají. Od r. 1924
činily 6.8 mil. na r. 1927 již 11.3 mil. Myslím,
že tyto nedoplatky žádným způsobem
nemohou posloužiti k řádnému spravování
tohoto fondu a nemůže jich ani býti použito
k meliorování.
Slavná sněmovno! Jsem u konce svých vývodů.
Mohl bych účetní uzávěrku na
r. 1927 ještě po mnohých směrech probírati,
ale myslím, že to, co jsem uvedl, stačí
dnes naprosto pro to, abychom konstatovali, že tato uzávěrka
státní nás přesvědčuje
o tom, že nebylo hospodařeno podle rozpočtu
na r. 1927. Zdánlivě příznivé
výsledky tohoto rozpočtu byly dosaženy způsoby
abnormálními, byly dosaženy úsporami
na státních zaměstnancích. My jsme
pro rozpočet na r. 1927 nehlasovali, přirozeně
nemůžeme ani hlasovati pro uzávěrku
státní za r. 1927, a to tím spíše,
že celá řada věcí, která
byla zde přednesena, nás zbavuje důvěry,
abychom pro tuto uzávěrku hlasovali. (Potlesk
čsl. soc. demokratických poslanců.)