Při sněmovním projednávání
zákona o organisaci politické správy postavili
jsme se nejen proti právu jmenovati zástupce, nýbrž
poukázali jsme také na to, že se státním
úředníkům dává do rukou
ještě více moci, než až dosud měli.
Poukázali jsme na to, že to bude okresní náčelníky
přímo drážditi, aby ze sebe udělali
okresní paše. Pro toto tvrzení máme
právě v posledních dnech příznačný
příklad, dožili jsme se školského
příkladu. (Německé výkřiky:
Chomutov!) Jest to Chomutov. Město Chomutov a sousední
obec Horní Ves se spojily. Až do nových voleb
obecního zastupitelstva byla v dohodě se státním
úřadem dosazena správní komise, složená
podle klíče politických stran, v jejíž
čele je dřívější starosta
dr Storch. Mezi touto správní komisí a okresním
náčelníkem, jistým drem Wagnerem,
došlo ke sporu, jehož příčina záleží
v tom, že okresní úřad žádal,
aby podle zákona o organisaci politické správy
byla vystavěna nová úřední
budova, novostavba, která by byla pohltila asi 2 mil. Kč.
Tento požadavek obecní zastupitelstvo zamítlo
převážnou většinou ve své
schůzi dne 18. ledna, většinou, která
se skládala ze členů strany národní,
národních socialistů a komunistů,
a to s poukazem k tomu, že obec vzhledem k ustanovení
zákona o obecních financích nemůže
takovouto obrovskou částku vydati, již proto
nikoliv, že dohlédací úřady v
obecním rozpočtu provedly množství škrtů
v oboru školství, sociální péče,
zdravotnictví atd. Obec sotva jest s to, dáti řádně
mésti ulice a nyní má vyhoditi takovou obrovskou
částku na úřední budovu. Prohlásila,
že jest ochotna poskytnouti úřadu prozatím
několik kancelářských místností.
Poté byla správní komise rozpuštěna
s tímto klasickým odůvodněním:
"Většina obecní správní
komise v Chomutově, dosazené státní
správou, skládající se z německých
nacionálů, z německých národních
socialistů a komunistů, domnívala se, ze,
poněvadž jejich strany byly při jmenování
odborníků do chomutovského okresního
zastupitelstva přeskočeny, musí demonstrovati
proti vládě..." (Různé výkřiky.)
Co se takový člověk odváží
říci! (Výkřiky.) Nyní
přijde ještě krásnější
věc: "... tím, že z rozpočtu vypustila
úvěr na definitivní umístění
okresního úřadu v Chomutově. K této
politické demonstraci došlo přes předchozí
výstrahu, bez nejmenšího ohledu na finanční
poškození města, které vznikne s takového
stanoviska, a na hospodářské zájmy
vydělávajícího obyvatelstva, které
tím budou poškozeny, a při tom byly zapřeny
dřívější několikeré
sliby." Okresní náčelník dovoluje
si nejen polemisovati s politickými stranami způsobem,
jehož nelze prostě popsati, nýbrž ještě
je u obyvatelstva hanobí. Něco takového jest
zástupce státní moci! "Poněvadž
tím většina správní komise klade
větší váhu na politickou manifestaci
než na povinné hájení veřejného
zájmu, a změna osob při vázanosti
politických stran, dané volebním zákonem,
nemůže zjednati nápravu, rozpouštím
dnešním dnem obecní správní komisi
a ustanovuji vládním komisařem města
Chomutova vrchního soudního radu ve výslužbě
dr Jungmanna a pověřuji jej vedením obecní
správy." To se mluví v dějinách
o osvíceném absolutismu. Tato doba jest již
150 let za námi. To jest ovšem také absolutismus,
ale zajisté nikoliv osvícený, nýbrž
zblblý. (Posl dr Lehnert [německy]: A to svrhli
císaře Josefa s pomníků!) Zcela
správně. Nyní by měli p. Wagnera postavit
na podstavec pomníku císaře Josefa, jako
znamení ducha, který ovládá státní
správu. (Výkřiky posl. Knirsche.)
S vylíčením chomutovské záležitosti
nejsme ještě hotovi. Nyní se pan dr Storch
obrátil v provolání k obecenstvu, v němž
také oznámil, co bylo příčinou
tohoto rozpuštění. Okresní úřad
zaslal časopisu "Deutsches Volksblatt", který
ve článku: "Obecní správní
komise města Chomutova rozpuštěna." vyrozuměl
obyvatelstvo o tomto rozpuštění otisknutím
úřední vyhlášky, úřední
opravu. Jest přímo skvostná a nemohu si odepříti,
abych zde aspoň několik vět z ní nekonstatoval,
při čemž ovšem předpokládám,
že ctěné předsednictvo poslanecké
sněmovny mi snad na ochranu pana chomutovského okresního
paši tyto věty z mé řeči nezabaví.
(Posl. dr Lehnert [německy]: Toho jsme se již také
dožili!) Praví se tam: "Ve článku,
nadepsaném "Obecní správní komise
města Chomutova rozpuštěna", uveřejněném
v čísle 30 časopisu "Deutsches Volksblatt"
se tvrdí, že obecní správní komise
byla rozpuštěna proto, že odepřela postaviti
novou úřední budovu. To jest hrubý
omyl. Neboť v úřední vyhlášce
praví se zcela jasně, že správní
komise byla rozpuštěna pro demonstrativní stanovisko
vůči vládě." Demonstrativní
stanovisko vůči vládě záleží
ovšem jen v tom, že obecní správní
komise vyškrtla částku na novostavbu z obecního
rozpočtu. Ve skutečnosti tedy odepřela postaviti
novou budovu, ale okresní náčelník
tvrdí, že to není důvodem k rozpuštění,
nýbrž že důvodem rozpuštění
jest demonstrace. Nejsem psychiatr a nelze ode mne žádati,
abych podrobněji prozkoumal mozkové závity
pana chomutovského okresního náčelníka.
(Posl. dr Lehnert [německy]: To nedokáže
ani odborník!) Kol. dr Lehnert, který
jest lékař, potvrzuje, že by to ani nebylo
možno. Beru to na vědomí a přenechávám
velemoudré vládě, aby sama našla cestu,
aby toho dobrého muže... (Výkřiky.)
Prohlašuje tedy: "Jest to hrubý omyl, neboť
se v úřední vyhlášce praví
zcela jasně, že správní komise byla
rozpuštěna pro demonstrativní stanovisko vůči
vládě, při čemž škrtnutí
úvěru ustanoveného na novostavbu mělo
tuto politickou manifestaci jen obrazně vyjádřiti."
Myslil jsem, že tento historický dokument nesmím
pánům kolegům zatajiti.
Dne 10. tohoto měsíce pořádaly německá
národní strana a národní socialisti
veřejnou protestní schůzi proti tomuto rozpuštění.
Byla velmi silně navštívena a vládní
komisař ji rozpustil ve chvíli, kdy řečník
dr Storch začal mluviti také o jmenování
a tato jmenování kritisoval. Ale ne dosti na rozpuštění,
vládní zástupce - byli tam dokonce dva, jeden
asi nestačil - dal síň vykliditi četnictvem
s nasazenými bodly a četnictvo odvolal teprve tehdy,
když mu po delším vyjednávání
svolavatelé schůze a předseda schůze
prohlásili, že sami zařídí vyklizení
síně, pak bylo četnictvo odvoláno.
Nuže, představte si: Řečník nedělá
nic jiného, než že kritisuje jmenování,
a to stačí, aby se dala síň vykliditi.
(Posl. dr Lehnert [německy]: To můžeme jíti
hned do Ruska!) To přesahuje přece praksi starého
paragrafu o urážce veličenstva!
Zpráva o této schůzi byla však také
censurou, která přece podléhá okresnímu
náčelníkovi, na několika místech
zabavena. Všechna červeně zatržená
místa byla zabavena (ukazuje časopis), to
jest jinými slovy: okresní paša chrání
se před kritikou jak na schůzi, dávaje schůzi
rozpustiti, ale chrání se také před
kritikou v tisku, dávaje jej zabaviti. To jsou požehnání
správní reformy. Tento příklad jest
zároveň také školním příkladem
nezpůsobilosti této vlády a celé soustavy
v oboru politickém a v oboru správy. Její
nezpůsobilost v oboru sociálním a hospodářském
mohli jsme konstatovati při nedostatečném
řešení řady otázek. Že jest
nezpůsobilá řešiti nejdůležitější
otázku v tomto státě, totiž otázku
národní, o tom svědčí nářky
z tábora německých vládních
stran. Zvláště z křesťansko-sociální
strany stala se nejčistší kuňkalka národně
smíšené vlády. Její poslanci
s panem ministrem spravedlnosti dr Mayr-Hartingem
nedovedou sice na poměru nic vytknouti, neslyšíme
od nich aspoň nikdy slovo kritiky, ale za to senátoři,
především dr Medinger, dr Ledebour
a zvláště předseda strany dr Hilgenreiner
dovolují nám nahlédnouti do poměrů,
které plně potvrzují naše tvrzení,
že německé vládní strany jsou
pátým kolem české státní
káry, doznám, za které můžeme
jim býti jen vděčni. Poukazuji na řeči,
které pronesli v senátě při projednávání
státního rozpočtu. Pan sen. dr Hilgenreiner
vyslovil se také nedávno v jednom článku
k této otázce a své rozladěnosti dal
výraz následujícími slovy, která
uvádím doslova: "Bohužel právě
tento hlavní bod vládního programu, spravedlivé
řešení národních poměrů,
ustupoval proti jiným otázkám dodnes do pozadí.
Není pochyby, že dvouletá spolupráce
české a německé strany vzájemně
sblížila." (Výkřiky a smích
na levici.) Prosím, sblížiti lze se všelijak.
"Ale" - praví se dále ve vývodech
sen. Hilgenreinera - "základní sporné
otázky, k hanbě Němců, byly sotva
dotčeny. K otevřené, přímé
diskusi o národních otázkách jako
rovní s rovnými v rámci většiny
dosud ještě vůbec nedošlo. Pokusy německých
vládních stran, aby nynější nepoměry
byly vyrovnány, zůstaly většinou marné.
V zákonodárství a správě lze
dodnes pozorovati snahu, právo a državu Němců
v tomto státě ještě více ztenčiti.
Tak při pozemkové re formě, při přijímání
do státní služby, při menšinovém
školství, při jmenování do zemských
a okresních zastupitelstev, při zemských
úřadovnách, pojištění
soukromých zaměstnanců atd." (Posl.
dr Schollich [německy]: Přesto prohlašuje Hilgenreiner:
"Jsme a zůstaneme ve vládě!") Na
každý způsob jsme za toto přímé
doznání vděčni. Odpověď
z českého tábora jest dosti zřetelná.
"Národní Politika" píše: "Jest
přece dostatečně známo, že německé
vládní strany vstoupily do vlády z vlastního
stavovského zájmu, bez jakýchkoliv předpokladů,
podmínek a koncesí. Tento bezpodmínečný
vstup německé oposice do vlády také
přiznaly a hájily. Nač tedy tyto kejkle s
požadavky? Jestliže německá křesťansko-sociální
strana a její němečtí spojenci ve
většině nemají již zájmu
na koalici s českými stranami, nechť vyvodí
z toho raději důsledky. Přispělo by
to aspoň k vyjasnění v českém
táboře." Ale těchto důsledků
se nevyvozuje, prostě není odvahy k jejich vyvození,
nýbrž po takovéto kritice, že bychom horší
již ani pronésti nemohli, se prohlašuje: "Přes
to zůstaneme ovšem ve vládě." Co
jest ve článku sen. dr Hilgenreinera a co
v odpovědi, které se mu dostává od
"Národní Politiky", není nic jiného
než co jsme již často tvrdili, co však bylo
s oblibou líčeno jako bychom věc zkrucovali.
Pánové byli s námi kdysi v posuzování
hlavní otázky tohoto státu úplně
zajedno. Svědčí o tom státoprávní
prohlášení, které učinil nynější
ministr dr Spina dne 18. prosince 1925 v poslanecké
sněmovně jménem čtyř stran.
Kdyby byli pánové zůstali věrni programu,
místo aby pro obilní cla a kongruu vystoupili z
národní fronty, byli bychom dnes dále. Němečtí
sociální demokrati nebyli by se mohli dovolávati
špatného příkladu. Poněvadž
i národní strana vyslovila svůj souhlas v
otázce samosprávy, byli bychom dnes měli
jednotnou národní frontu.
V zápolení národů dlužno míti
trpělivost a nechati věci dozrát. Pánové
nám stále říkají, že musíme
míti trpělivost s jejich pokusy, že musíme
počkati, až z toho něco bude. My jim však
odpovídáme: Proč jste neměli trpělivosti
sečkati, až se naskytne jiná situace? Proč
jste nevzali za své stanovisko, že otázka národnostní
a menšinová - nás, sudetské Němce,
nepočítám mezi menšiny - jest otázka
evropská a proto také její řešení
poněkud obtížné a nedá se vyříditi
snad nějakými domluvami a mravními průpovídkami.
To se týká také těch, kteří
se domnívají, že všechny rozpory v německém
táboru lze prostě napraviti jednoduchým receptem
jednoty. Jednota pouze pro jednotu umrtvuje každý
pokrok a není způsobilým prostředkem.
Účel má jen tehdy, směřuje-li
k jednotnému cíli. Teprve jednotná politická
vůle učiní z našeho národa to,
co dnes již jsou Francouzové, Angličani a Češi
a co je činí v národním světovém
zápolení silnějšími: Národ.
My, národní socialisté, pracujeme vědomě
o vybudování politické vůle našeho
lidu. Chceme, aby se z něho stal národ. To jest
účelem našich národních sjezdů,
našich směrnic, k tomu cíli směřuje
krátká formulace česko-německého
problému jako boje za uplatnění a rovnoprávnost
našeho jazyka, za zachování naší
školy, našeho pracovního místa a naší
hroudy. Jak Češi dovedou oceniti naši činnost,
o tom svědčí obrazně okolnost, že
nemáme ani v zemských, ani v okresních zastupitelstvech
jmenovaných členů. V pojímání
situace shodujeme se s názory dnes již uvedeného
prof. dr Rádla, jediného odvážného
a upřímného Čecha, který mezi
jiným také měl odvahu ve své knize
veřejně pranýřovati praktiky sčítání
lidu z roku 1921, toho sčítání lidu,
které ve skutečnosti bylo přepočítáním
lidu. Doporučujeme to jako příklad, jejž
by měli napodobiti páni z české sociálně-demokratické
a české národně-socialistické
strany, kteří této odvahy neměli nikdy.
Ve státoprávním prohlášení,
které učinil kol. dr Spina roku 1925, jest
problém jasně a zřetelně vyjádřen
těmito slovy: "Žádáme tedy, aby
vybudování státu a způsob, jímž
jest spravován, řídil se podle potřeb
a požadavků všech národů v něm
bydlících." To jest jasné přiznání
k národní samosprávě na základě
území obývaného národy. To
musí býti společným cílem veškerých
sudetských Němců. Hlavním problémem
tohoto státu jest, aby byl vyřešen v pravý
čas a řádně. Nynější
vládu nepokládáme za způsobilou k
jeho řešení, ačkoliv jest to vláda
národně smíšená a měla
tedy především podati důkaz o své
způsobilosti v tomto oboru. Tím jest také
jasně dáno naše stanovisko k ní. (Potlesk
poslanců něm. strany nár.-socialistické.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je p. dr
Franke. Dávám mu slovo.
Posl. dr Franke: Slavná sněmovno! K prohlášení
pana předsedy vlády mám čest jménem
poslaneckého klubu čsl. strany nár. socialistické
učiniti toto prohlášení:
Bolestně nás dojímá choroba odstoupivšího
min. předsedy dr Švehly, kterému přejeme
ze srdce rychlé a trvalé uzdravení. Vůči
jeho nástupci nechováme nejmenší osobní
zaujatosti a jsme si vědomi obtíží,
s nimiž setkává se nyní vedení
vlády. Politicky nemáme nejmenší příčiny
měniti své zásadní, několikráte
již prohlášené stanovisko vůči
vládě a koalici. Ani osobní změna
ve vedení vlády provedená nedává
nám podkladu ke změně našeho oposičního
postupu.
Nový předseda vlády má možnost
uskutečniti, co dosud bylo a zůstalo slibem: upraviti
poměr vlády a koalice k státotvorné
oposici tak, jak toho vyžadují zájem celého
státu a demokracie parlamentarismu. Očekáváme
splnění tohoto slibu.
Jinak stručně znovu uvádíme hlavní
svoje námitky proti panujícímu režimu.
Vytýkáme mu třídní zaujatost,
bázeň před odpovědností, vlažnost
ve věcech národních, ustupování
vůči živlům národně a
státně nespolehlivým, tvrdost k hospodářsky
a sociálně slabým a hovění
kulturní reakci.
Tento režim se zatím nezměnil provedenou osobní
změnou a změna v tomto režimu nevyplývá
ani z vládního prohlášení. Je
to tím závažnější, že
panující vládní a parlamentní
koalice nemá od 2. prosince prokázaně většinu
v československém lidu.
Nemůžeme proto než projeviti i této vládě
svoji nedůvěru tím, že budeme hlasovati
proti vládnímu prohlášení. (Potlesk.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášen pan posl.
Chalupa.
Posl. Chalupa: Slavná sněmovno! Je nutno
konstatovati, že náležíme k nemnohým
státům střední Evropy, v nichž
státní rozpočty jsou provázeny pravidelně
účetními uzávěrkami v termínu
zákonem stanoveném. Za tento příznivý
zjev jsme především vděčni Nejvyššímu
kontrolnímu úřadu, který státní
uzávěrku k rozpočtu na r. 1927 předložil
dokonce před termínem zákonem stanoveným.
Nejvyšší kontrolní úřad
stává se touto prací pevnou oporou sboru
zákonodárnému, neboť teprve uzávěrky
státního rozpočtu ukazují nám
hospodaření státu ve skutečnosti a
jsou tak jistou korekturou státního rozpočtu
a spolehlivým vodítkem pro rozpočty budoucí.
Žel, že tyto uzávěrky přes tyto
výborné vlastnosti jsou sice korekturou státního
rozpočtu, ne však vodítkem pro budoucí
státní rozpočet a zejména ne pro tuto
vládu.
Uzávěrka státního účtu
není jen zajímavou ve svém vztahu, jak bylo
rozpočítáváno a jak rozpočet
skutečně vypadl, nýbrž daleko více
v tom směru, co se dělo mimo rozpočet a co
se dělo jen z usnesení vlády a s vyloučením
Národního shromáždění.
Od tohoto Národního shromáždění
na konec se žádá souhlas, na př. jen
k vyšším výdajům mimo rozpočet,
podle důvodové zprávy na str. 7 přes
50 mil. Kč.
Než to není vše. Státní účetní
uzávěrka jest zpracována jen podle údajů
daných ministerstvy, ale Nejvyššímu kontrolnímu
úřadu nejsou sdělena všechna odůvodnění
k účinům mimo rozpočet. Přesuny
podle čl. XI finančního zákona uvnitř
kapitol zůstávají navždy pro členy
Národního shromáždění
tajemstvím, chráněným snad §em
7 zákona o Nejvyšším kontrolním
úřadě, zrovna tak jako výtky a závady,
jež Nejvyšší kontrolní úřad
shledal, jsou kryty ustanovením §u 8 zmíněného
již zákona. Státotvorné oposici ovšem
zde nezbývá, než dohadovati se skutečné
pravdy a používati práva kritiky s poctivým
úmyslem prospěti tomuto státu.
Kdo bude posuzovati státní uzávěrku
jen podle přebytků, může snadno upadnouti
v optimismus, který jest ovšem rozptýlen, přihlédneme-li
nejen k cifře přebytků, nýbrž
i z čeho tyto přebytky vyrůstají a
jakým způsobem se jich dosahuje.
Na prvý pohled uzávěrka k rozpočtu
na r. 1927 svými hospodářskými výsledky
náleží ještě k létům
abnormálním. Svědčí o tom obrovské
sumy mimo rozpočet jak v příjmu v částce
1.1979 mil., tak ve vydání v částce
1.1319 mil., to jest proti rozpočteným částkám
v příjmu 9.723.9 mil. Kč a ve vydání
9.703.5 mil. Kč, sešlo se na příjmech
mimo rozpočet více než o 12% a ve vydáních
téměř o 12% více. Ještě
význačněji tento zjev můžeme
pozorovati v příjmech mimo rozpočet. Proti
rozpočtené částce příjmové
9.723.9 mil. jest dosaženo příjmů skutečných
11.159.7 mil., tedy o obrovskou částku 1.435.8 mil.
více, t. j. v procentech o 15% více.
Členové vládní koalice budou přirozeně
vyzvedávati tyto příznivé cifry jako
svoji zásluhu, jako důsledek hospodářské
konjunktury, o níž dokonce hlásají,
že oni ji přivodili. Věci jsou ovšem ve
skutečnosti značně jiné. Příznivý
výsledek hospodaření má své
kořeny jednak v daňových reservách
let minulých - jsou to daňové nedoměrky
a nedoplatky, které depurační akcí
přišly r. 1927 k platnosti - jednak ve stoupajícím
výnosu daní spotřebních a obchodních.
Přihlédneme-li blíže ke zvýšenému
výnosu daní přímých, vidíme,
že je to jedině daň důchodová,
vlastně stará daň příjmová,
která r. 1927 vynesla o 503.2 mil. více. Naproti
tomu všeobecná daň výdělková
proti rozpočteným 219 mil. vynesla pouze 71.4 mil.,
tedy o 147.6 mil. méně a daň výdělková
zvláštní proti rozpočteným 279.6
mil. vynesla 251.1 mil., tedy méně o 28.5 mil. I
tyto platby nutno počítati na vrub nedoplatků,
poněvadž r. 1927 nebyly provedeny předpisy
a jistě že á conto povinnosti na r. 1927 v
tomto roce bylo placeno málo. Tyto reservy nedoplacených
a nedoměřených daní přímých,
které propůjčují státní
uzávěrce zářivý lesk, ovšem
nezadržitelně vysýchají a budou patřiti
zanedlouho do výnosové historie daní přímých
tak, že v nedlouhé době nastane střízlivá
skutečnost nezadržitelného poklesu výnosu
daní přímých.. Naproti tomu je trvalý
vzestup daně obratové a všech daní spotřebních,
které i finanční správou uznány
byly za tísnivé, jak pro průmysl a obchod,
tak pro spotřebitele, ovšem že ne stejným
způsobem, jak jsme se poučili roku minulého
při slevě daně obratové cukrovarníkům
a defraudaci daně obratové, placené spotřebitelem
na dividendy cukrovarníkům, jak se můžeme
přesvědčiti z bilance Schoellerových
cukrovarů.
Po tomto stručném poukazu na prameny přebytků,
jež přivádějí příznivý
výsledek hospodaření, jest jasno toto: Příznivý
výsledek je přechodný a jest udržován
výnosem daní spotřebních a obchodových
při soustavném poklesu daní přímých.
Než tohoto příznivého výsledku
dociluje se ještě jiným způsobem, který
zcela odpovídá charakteru této vlády,
vládnoucí kapitalistickými způsoby.
Statisíce státních zaměstnanců
ve státních podnicích, ať jsou to dráhy,
pošty, tabáková režie, tisíce státních
zaměstnanců ve státní správě
finanční, kteří mají lví
podíl na příznivém výsledku
hospodaření, jest bičováno drahotou
životních potřeb a je vyčerpáváno
za nedostatečné mzdy a platy. Marně a zoufale
prosí o úpravu svých požitků
pensisté a marně se dovolávají pomoci
v tomto státě invalidé. Zdánlivý
úsporný výsledek hospodaření
jest opřen o bídu státních zaměstnanců,
o bídu pensistů a o bídu invalidů.
To potvrzuje jen to, co jsme říkali dříve.
Tento stát řízený kapitalisty dociluje
příznivého výsledku hospodaření
nízkými mzdami, spotřebními daněmi
a nedbáním sociálních potřeb.
(Výborně!)
Na straně XI jsou vykázány nedoplatky daní
a dávek. Tyto nedoplatky daní a dávek jsou
nejsmutnějšími zjevy v uzávěrce
na r. 1927. Ani pokles vykázaný proti r. 1926 nemůže
tohoto mínění opraviti. Tyto výkazy
nedoplatků nejsou ovšem dosti jasné, úhrnně
vykázaná suma nepovídá ničeho
o ročnících nedoplatků, což jest
ovšem velmi důležité. Teprve kdyby úhrnná
suma nedoplatků byla rozvržena na ročníky
a podle druhu daní, mohli bychom přibližně
zjistiti, jakou skutečnou cenu mají tyto nedoplatky.
Přednostní právo i daní reálních
je tříleté, ale hůře je to
s daněmi osobními, kde neručí žádná
realita, nýbrž osoba nebo věci movité,
a právě u těchto daní osobních
jeví se nedoplatky největší. Tak na
všeobecné dani výdělkové vykazuje
se 233.6 mil., na zvláštní dani výdělkové
284.4 mil. a na dani z příjmu obrovská suma
2.703.1 mil., celkem 3.221.1 mil. Kč, tedy z vykázaných
4.027.8 mil. nedoplatků na daních přímých,
jenom tyto daně osobní činí více
než 80%.
Vykázaný nedoplatek daní přímých
4.027 mil. proti předpisu na r. 1929 1.747 mil. činí
téměř 2 1/2kráte
tolik; to znamená, že nedoplatky jsou minimálně
2 1/2 roku staré.
Tento odhad jest ovšem průměrem, který
zdaleka neodpovídá skutečnosti. Budou zde
nedoplatky daleko starší než 2 1/2
roku, ale ovšem také mladší.
Tento ohromný nedoplatek na daních přímých
není ovšem jedinou stinnou stránkou, nýbrž
vleče za sebou ještě jiné nedoplatky,
daleko horšího druhu. K těmto nedoplatkům
daňovým dlužno ještě připočísti
nedoplatky přirážkové. Počítáme-li
přibližně, že daně přímé,
podléhající přirážkám,
činí asi 1/3
předpisu daní přímých, činil
by z vykázaných nedoplatků 4.027 mil. daňový
základ přirážkový asi 1.342 mil.
A kdybychom počítali s oním limitem, který
je v zákoně č. 77, 460% kumulovaných
přirážek obecních, okresních
a zemských, činí nedoplatek na těchto
autonomních přirážkách obrovskou
sumu 6 miliard Kč. (Slyšte!)
Stát převzal na sebe předpisování,
vybírání a účtování
autonomních přirážek. Žádáme
zajisté věc nejen splnitelnou, nýbrž
také oprávněnou, aby nám bylo sděleno,
mnoho-li je nedoplatků na autonomních přirážkách.
Namítá se, že jsou zde překážky
rázu technického. Ale když na jedné
straně úřady finanční předpisují,
vymáhají a účtují přirážky,
jistě že mohou docela tak, jako vykazují nedoplatky
na daních přímých, vykazovati také
nedoplatky na přirážkách.
Je přirozená otázka, proč jsou zde
ty miliardy nedoplacených daní a dávek a
miliardy nevykázaných nedoplatků na přirážkách?
Odpověď je velmi jednoduchá: Je zde nedostatek
úředníků. V jednotlivých resortech
státní správy finanční je méně
úředníků než bylo před
válkou. (Výkřiky posl. Kleina.) Při
tom státní správa brání se
přijímání nových sil. Flikuje
to jako nesolidní zaměstnavatel přibíráním
sil na výpověď, zaměstnává
je jenom na čas. Při tom se žádá
nesmírný výkon od těchto lidí.
A věru, nepřijde-li státní správa
včas k rozumu, vyčerpaní úředníci
odejdou do pense, a nezbude zde skutečně základ,
dorost úřednictva pro další správu
státní.
Za osud těchto miliard nedoplatků nese především
vláda odpovědnost. Prosím, slavná
sněmovno, uvažujme: 6 miliard mají autonomní
tělesa na přirážkách za státem
- a dnes v této nouzové kalamitě nemají
obce ani na to, aby daly chudým lidem trochu polévky
a zachránily je před mrazem, před úmrtím.
(Tak jest!)
Přál bych těm pánům, kteří
chválí zákon čís. 77, aby šli
do obcí, k těm chudým lidem, kteří
dnes mrou hlady proto, že obecní správy skutečně
nemají minimálních prostředků,
aby nejhoršímu odpomohly. (Výkřiky
posl. Koudelky.)
Na dani obratové a přepychové je vykázána
velmi značná částka 1086.2 mil. Kč,
t. j. více než předpis za půl léta.
Poněvadž tato daň platí se čtvrtletně
pozadu, jevil by se zde nadobyčejný nedoplatek 500
mil. Kč, jež by bylo ovšem dlužno ospravedlniti,
poněvadž tato daň obratová je daní,
která je vybírána prostřednictvím
od konsumenta a poplatníkem je pouze odváděna.
Upozorňujeme na tuto věc se vším důrazem,
poněvadž se množí žádosti
za posečkání této obratové
daně. Státní správa zcela právem
odmítá tyto žádosti, že není
možno posečkání daní, které
měly býti odvedeny, poněvadž jsou vybírány
od jiného. Než myslím, že zde tento nedoplatek
přes 1/2 miliardy
má kořen trochu jiný. Tato dávka z
obratu a přepychová byla předepsána
neprávem. Je zde obrovská spousta rekursů,
které nejsou dodnes vyřízeny. Má-li
dojíti skutečně k posečkání
těchto daní, je nutno, aby zde byla určitá
jistota, aby tyto daně se skutečně také
vydobyly, zrovna tak jako musí býti poskytnuta určitá
jistota při posečkání daní
spotřebních.
Také na daních spotřebních vykázaný
nedoplatek 176.8 mil. je velmi značný a bylo by
třeba k odůvodnění tohoto nedoplatku
sděliti, jak mnoho z této částky jest
skutečně kryto zajištěným úvěrem
a mnoho-li je skutečně bez této záruky.
Na poplatcích je vykázána obrovská
částka 536 1/2
mil. Kč. Ovšem tento velmi značný nedoplatek
není možno srovnávati s předpisem §u
5 v úhrnné sumě 1.664,208.650 Kč,
poněvadž v tomto úhrnném předpise
jsou zahrnuty daně dopravní, dávka z telefonních
poplatků, dávka z úředních
výkonů atd., jež mají charakter daní
spotřebních a které jsou ihned placeny, jakmile
toho neb onoho zařízení státního
je použito. Je tedy možno skutečně tento
velmi značný nedoplatek přičísti
na vrub poplatků z právních jednání
a tax. Poněvadž pak předpis na tyto poplatky
činí 763.1 milionu korun, tu vykázaný
nedoplatek 536.5 mil. činí 70% ročního
předpisu. (Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Na tomto nedoplatku ovšem nese značnou část
viny zvýšený předpis, výsledek
to depurační akce, který je vsak mírněn
zvýšenou platbou. Nemohu zde nic jiného říci,
než co jsem řekl dříve, že totiž
je nutno, aby tyto nedoplatky řádným způsobem
byly zajištěny, neboť tato půlmiliarda
nedoplatků může míti pro nás
jen tenkráte cenu, jestliže skutečně
tyto nedoplatky jsou vymahatelné. Také zde při
tomto druhu nedoplatků je předpis moderován
do značné míry odpisy, jejichž odůvodněnost
nám ovšem naprosto uniká. Téměř
6 miliard na nedoplatcích dávek státních
a přes 6 miliard na nedoplatcích dávek autonomních,
to je více než celoroční rozpočet
našeho státu, těch 12 miliard zůstává
úplně mimo účinnost. Jistě
tyto peníze, kdyby byly skutečně k disposici,
mohly by vykonati nesmírně mnoho pro dobro obyvatelstva.
(Slyšte!)
Ještě něco poznámek k daním přímým.
Daně přímé vesměs proti rozpočtu
vykazují menší předpis. Již jsem
řekl z toho důvodu, že podle zákona
čís. 76 z r. 1927 nebyla většina těchto
daní předepsána a tím ovšem značným
způsobem ten vykázaný nedoplatek byl snížen
ze 4.978 milionů na 4.027.8 mil., tedy skoro o 950.9 mil.
Kč. Na tomto úbytku ovšem podílí
se značný rozdíl předpisu, a sice
podle rozpočtu 2.054.6 mil., podle skutečného
předpisu 1.716.4 mil., tedy plnou třetinou 338.2
mil. Zbytek ovšem dlužno připočísti
značně větším platbám,
jichž jádro tvoří daň příjmová.
Předpis její činí v rozpočtu
1.1685 mil., ale platba 1.674.5, tedy bylo více na dani
příjmové zaplaceno o 494 mil. Kč,
které ovšem přicházejí k dobru
ke snížení nedoplatků.