Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Klein: Slavná sněmovno! Když r. 1920 revoluční Národní shromáždění projednávalo poslední novelu zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, uvědomilo si, že doba není ještě dosti stabilisovaná, aby úprava nového pensijního pojištění byla definitivní. Již ve zprávě soc.-politického výboru revolučního N. S. o vládní osnově zákona, kterým se mění některá ustanovení o pensijním pojištění, je zvláště zdůrazněno, že tato reforma není konečnou význačnou etapou ve snaze, pensijní pojištění soukromých zaměstnanců upraviti tak, aby vyhovělo plně přímým interesentům. Dále se praví v této zprávě soc.-politického výboru revolučního Národního shromáždění, že je nutno k dosažení předpokladu ustálení hospodářských a sociálních poměrů jejich podrobného statistického a pojistně-matematického vyšetření, poněvadž bez tohoto spolehlivého podkladu nelze bez nebezpečí budovati tak veliké organisace.

Poslední novela z r. 1920 velmi záhy projevila se jako naprosto nedostatečná vzhledem k novým poměrům valutovým. Po 5 letech v I. třídě služného byl podle dosud platného zákona nárok na rentu ročních 120 Kč a teoreticky vzato po 40 letech mohl dosíci pojištěnec v nejvyšší VI. třídě nároku na rentu 6750 Kč. Cifry tehdy ukazovaly, že bude nutno přistoupiti k nové úpravě pensijního pojištění soukromých zaměstnanců.

Proto býv. ministr soc. péče soudr. Habrman dosadil zvláštní komisi odborníků, kterou pověřil úkolem, aby připravila reformu pensijního pojištění. Již ta okolnost, že to byl ministr soc. demokratický, který vyhověl jednomyslnému volání všech soukromých zaměstnanců, aby nový zákon byl důkladně připraven, abychom se na příště vyhnuli všem možným vadám, které byly zkonstatovány na základě uplatnění zákona z r. 1920, dokazuje, ze strana, za kterou mám čest zde mluviti, plně chápe požadavky soukromých zaměstnanců a že projednáváním této novely prokázala jistě dostatečně, že i za těžších okolností dovede se postaviti za postuláty, které byly parlamentu předloženy odborovými organisacemi.

Komise odborníků pracovala 4¹/₂ léta. Budiž mi dovoleno, abych charakterisoval vnitřní i vnější jednání o nový zákon několika význačnými, zajímavými rysy. V komisi odborníků vedle zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů byli prominentní odborníci, které má republika vůbec k disposici. Nemáme lepších odborníků na poli sociálně pojišťovacím. A jestliže tito odborníci dali své bohaté zkušenosti do služeb nové reformy, myslím, že by to mělo postačiti, aby jejich práce byla také všemi respektována. Velmi zajímavý rys jednání o pensijní pojištění tkví v tom, že toto dílo odborníků nebylo v podstatné části vůbec respektováno. Uvážíme-li však dále, že zaměstnavatelé se dohodli se zaměstnanci, poněvadž jde především o přímé interesenty, tím více překvapuje, že elaborát komise odborníků byl ministerstvem soc. péče tak důkladně přepracován a že nebylo dbáno - až na některé části, o kterých se ještě podrobně zmíním přání a dohody, které byly za těžkých okolností sjednány.

Pánové, nemusím zvláště připomínati, že komise, do které posílají konfederace průmyslníků a odborové organisace zaměstnanců své nejlepší lidi, kteří pracují několik let v pensijním pojištění, nejednala v naprosté harmonii, že se tam tyto skupiny střetly při různých otázkách. Ale řeknu-li, že celek byl dílem dohody, vynikne zde právě nepochopení ministerstva soc. péče pro elaborát. A táži se, které motivy rozhodovaly, že ministerstvo tak hrubým způsobem provedlo na 200 korektur v elaborátu komise odborníků? (Výkřiky posl. Johanise.) V komisi odborníků bylo absolvováno 64 schůzí ještě vedle dalších expertis, které byly vykonány přímo v průmyslových a jiných podnicích, aby členové této komise nebo subkomise mohli se přesvědčiti o úkonech jednotlivých pracovníků, zdali úkony ty náležejí do zákona o pensijním pojištění či do zákona o soc. pojištění dělnickém.

Šlo se tedy do podrobností a mohu prohlásiti, že československé zákonodárné sbory neměly dosud tak připravené osnovy, jako je osnova zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců. Tím ještě více podškrtuji to nepochopení pro nový zákon, jestliže přes to všecko se došlo k velmi rušivým změnám na díle odborníků.

Je zajímavo, že ministerstvo soc. péče nemohlo prostě přejíti 4¹/₂letou práci odborníků a že musilo samo konstatovati v důvodové zprávě na stránce 7 toto:

"Při ocenění obsáhlých prací, jež komise vykonávala, nutno zvláště vyzdvihnouti a hodnotiti okolnost, že v lůně komise se podařilo docíliti mezi oběma skupinami (zaměstnavatelskou a zaměstnaneckou) dohody v nejdůležitějších partiích, zejména úplné dohody o výši započitatelných požitků a vyměřovacího základu a o výši pojistného.

Elaborát komise byl podkladem pro vládní návrh, který podstatné části elaborátu, pokud se týkají vlastního pojištění, zejména část dávkovou a příspěvkovou, skoro nezměněně převzal."

Tedy i v důvodové zprávě k vládní osnově muselo se uznati, že šlo o dílo dohody, a omlouvá-li důvodová zpráva nepřímým způsobem ono zhoršení jednotlivých partií elaborátu, činí to velmi nesměle a nemá pro to jinak žádného argumentu.

Bývalá komise odborníků sešla se znovu, když byl znám obsah vládní osnovy. Byli povoláni opětně odborníci ze řad zaměstnanců i zaměstnavatelů, aby zaujali stanovisko k novému návrhu zákona o pensijním pojištění. A tato bývalá komise odborníků znovu projednávala všecky změny, které nastaly, a zaslala zákonodárcům zvláštní zprávu nazvanou "Připomínky", ve které se zkoncentrovala komise pouze na otázky, které v naprosté jednomyslnosti byly oběma skupinami sjednány. Řeknu otevřeně: Kdyby ministerstvo soc. péče nebo vláda alespoň uznala obsah "Připomínek", byli by pojištěnci snad spokojeni. (Výkřiky posl. Brodeckého.) Ale vláda znovu nerespektovala "Připomínky" bývalé komise odborníků a prostě postupovala podle maršruty dané, jak říkám, z motivů dosud snad známých, ale také snad neznámých.

Druhý velmi zajímavý rys v jednání o nový zákon pensijní tkví v postavení soc.-politického výboru. Jestliže kol. dr Meissner ve svém včerejším exposé o politické situaci doklady odsoudil protidemokratický a protiparlamentní režim nynější koalice, musím zde, pánové, prohlásiti, že soc. politický výbor byl degradován na těleso, které nemá vůbec práva o něčem rozhodovati. V soc.-politickém výboru rozhodovala pouze politická "osmička", sbor, který nemá ani ponětí o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, 8 osob, v tomto směru naprosto negramotných, které si vyhradily, prosím, právo, že bez nich nesmí býti měněna ani čárka v pensijním pojištění. Mohlo by se vytýkati: Vy jste měli "pětku", a my máme "osmičku". Poněvadž se to na schůzích říká, odpovím toto: "Pětka" měla své nesporné chyby, to doznáváme i my, ale my jsme ji sami nedělali. Ale ta "pětka" byla velkorysá, neřešila čárky a puntíky, nýbrž řešila velkorysé problémy, nikdy však si nevyhradila právo, že bude rozhodovati, zdali na příkl. obchodní cestující má či nemá podléhati pensijnímu pojištění anebo zdali ustanovení o advokátních úřednících smí patřiti do 4. či do 5. odstavce. Těmi věcmi se zabývá politická "osmička", nejvyšší činitel politický v tomto státě! Tato korporace, jinak neústavní, dokazuje, že není si vědoma, co činí. Generální debata ve výboru soc.-politickém byla debatou ve smyslu našeho stanoviska. My jsme měli totiž zvláštní úkol. V tomto případě oposice byla vládou a vládní strany byly oposicí. My oposičníci jsme hájili elaborát vládní komise, a vládní strany elaborát vládní komise potíraly. My jsme si úlohy v tomto případě vyměnili. (Výkřiky soc. demokratických poslanců.) Oposičníci z vládních lavic však v generální debatě stáli na půdě naší vlády, na půdě elaborátu komise odborníků. Já jsem byl s generální debatou naprosto spokojen - byl to útok proti vládě - ne snad, že bych měl radost, že se útočí proti vládě, ale kdybych měl odůvodňovati útok proti vládě, řeknu otevřeně, že kol. Votruba byl radikálnější ve svých výrazech než já. A tak jsme mohli očekávati, že generální debata bude vodítkem pro další meritorní projednávání návrhů. Ovšem mezi generální debatou a mezi podrobným projednáváním objevilo se najednou osm pánů, kteří řekli: "Konec, teď rozhodujeme my o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců." Tak putovala řada našich návrhů z vládních místností do III. poschodí budovy klubů a nazpět, a podle toho, jak rozhodlo těch osm pánů, rozhodoval také soc.-politický výbor.

Já nemám legitimace, abych hájil kolegy ze sociálně-politické "osmičky", ale poněvadž není mým úkolem, abych pouze kritisoval to špatné, nýbrž poněvadž mám za povinnost mluviti také o dobrých stránkách, řeknu otevřeně: Řada kolegů z vládních stran projevila ochotu nám vyjíti vstříc - ne nám, nýbrž pojištěncům - my jsme tam hájili elaborát komise odborníků. Dobrá vůle u mnohých byla a nescházela snad často ani u referenta, ani u předsedy výboru, ani u ostatních kolegů, to doznávám, ale poměr sociálně-politické "osmičky" k politické "osmičce" byl asi nejlépe charakterisován zoufalým výkřikem jednoho kolegy z vládních stran: Proti nám jde vláda! Nemám tedy, co bych více k věci řekl.

Stejně tak nemohu přejíti jednu okolnost, která patří do této debaty. Až na nepatrné výjimky zůstali jsme my při návrhu komise odborníků. V tomto směru jsme také formulovali své návrhy. Bylo jich na dvě stě. My jsme návrhy včas předali předsednictvu výboru a jestliže řada návrhů byla přijata, tedy byly to především návrhy naše. Jenže postup byl takový: Návrh měl nejdříve titul posl. Kleina, Schäfera nebo jiných, ale pak se změnil a byl to najednou návrh posl. Votruby, Petra, Dubického atd. Je to trochu dětinské, jestliže se chce veřejnosti zamlčovati, že my jsme daleko dříve, než páni se dohodli v lůně koalice, tyto návrhy předložili, a tentýž obsah byl také schválen výborem. Ovšem v oficielním komuniké stálo pouze: Návrhy posl. Votruby, Petra a druhů. Já jsem protestoval proti tomu ve výboru a náprava se stala dvakrát, ale celkem zůstalo při dosavadní tendenci.

Třetí rys, který zaznamenávám v jednání o tomto zákonu, je zvláště význačný. Je tu patrna určitá animosita, zejména proti Všeobecnému pensijnímu ústavu a snad i proti některým osobám, které dnes jsou v čele tohoto velikého soc. pojišťovacího ústavu. Nemohu se zbaviti dojmu, že se ministerstvem soc. péče zbytečně a neodůvodněně vyvolává zvláštní osobní poměr mezi representanty ministerstva soc. péče a vedoucími Všeobecného pensijního ústavu, a že tato animosita se strany ministerstva soc. péče vedla patrně ke korekturám ve vládní osnově. (Výkřiky posl. Johanise.) A to je zjev, který každého odpovědného činitele nutí k přemýšlení, zdali nějaké diference, snad i osobního rázu, smějí býti vedoucím motivem pro zpracování nějaké osnovy rázu soc. pojišťovacího a zdali je dovoleno, aby někdo - je to snad silné slovo, ale musím je říci - se mstil na někom, který zůstává zatím stranou, jehož však důsledek ten může se dotknouti při praktickém provádění nového zákona. Tedy ten dojem mám, že zde rozhodovala animosita a určitý poměr těchto dvou význačných činitelů v oboru našeho pensijního pojištění.

A ačkoliv je věcí samozřejmou, že v celé řadě rozhodování Všeobecný pensijní ústav musí spolupůsobiti, a přes to, že komise odborníků jasně a zřetelně se o věci vyjádřila, všechna ta ustanovení, která pamatují na spolučinnost se Všeobecným pensijním ústavem, byla, prosím, ve vládní osnově škrtnuta. Odpusťte, kdo zná trochu věc, o které jednáme, uvědomí si, že Všeobecný pensijní ústav dnes má na 270.000 členů, že spravuje miliardové jmění a že lze očekávati, poněvadž ještě nemáme zachyceno všechno pojištění na Slovensku a Podkarpatské Rusi a ani ne úplně v historických zemích, dále očekávanou likvidací některých náhradních ústavů, že Pensijní ústav dosáhne v nejkratší době číslice 300.000 pojištěnců. A někdo přijde a škrtne v zákoně o pensijním pojištění spolučinnost s hlavním nositelem pojištění, jímž je Všeobecný pensijní ústav. To je hra dětí, hra nedůstojná, poněvadž v praksi se to musí provésti, ale může se státi při zbyrokratisování našeho pensijního pojištění, o kterém se ještě zmíním, že když nebude v zákoně ustanovení o té spolučinnosti se Všeobecným pensijním ústavem, najednou může býti vyslovena pochybnost. Věc nemožná! Že to má poněkud osobní nádech, přesvědčuje nás ustanovení o ředitelství. My již měli v zákoně, a také komise doporučovala samozřejmou věc, že ředitelství má býti nejméně dvoučlenné, jeden z těchto ředitelů musí býti pojistným matematikem a druhý právníkem. Věc samozřejmá. Bylo to v elaborátu a i v dosavadním zákoně. Ministerstvo to škrtlo. Řeklo se nám sice od zeleného stolu: "Přece nemůže býti Pensijní ústav bez pojistného matematika." Ale ten pojistný matematik nemusí býti ředitelem. V tom to vlastně vězí. Nám šlo o to, aby v čele Pensijního ústavu stál odpovědný ředitel, pojistný matematik, a odpovědný ředitel právník. Ale to se, prosím, ve vládní osnově škrtlo.

Pánové, není dosti jasno, zdali tu jde o vyřizování nějakých osobních nechutných záležitostí, když se tu škrtá, ale nechci k tomu již připojovati další poznámky.

Máme dnes ve Všeobecném pensijním ústavu správní komisi. Vládní osnova praví, že tato správní komise bude nahrazena zase správní komisí. Chápal bych - a my bychom s tím úplně souhlasili - kdyby vláda nařídila, aby dnešní správní komise během tří měsíců vypsala volby. My po volbách do pensijního pojištění voláme, ale jestliže si vláda vymiňuje právo tuto správní komisi nahraditi zase správní komisí, svádí nás to jaksi k domněnce, že někdo se chce někam dostati, kde ještě není a kde snad podle mocenského práva nemá práva býti vůbec. Proto tedy správní komise nahradí se správní komisí. Animosita ovšem jest zvláště vyjádřena v organisaci nositele pojištění, v dozoru státním a v kapitole o hospodaření jměním nositele pojištění, o kterých věcech se ještě zmíním.

Další, čtvrtý rys jest ten, že vláda škrtla v elaborátu veškerá ustanovení, která pamatovala na součinnost s odborovými organisacemi a na součinnost se závodními výbory. Součinnost s odborovými organisacemi se uplatnila a ustálila v jiných oborech ochranného zákonodárství zejména v praxi, a vzpomenu-li jen zákonné součinnosti odborových organisací v gentském systému, mám za to, že to jen prospěje jak nositeli pojištění, tak i celé praxi nového zákona, budou-li také odborové organisace spolupomáhati, jednak aby pensijní pojištění bylo náležitě zpopularisováno, jednak aby zákonná ustanovení, zejména přihlašování, změny atd. byla plněna. V §u 4, odst. 4, kde jednalo se o ocenění naturálních požitků, škrtlo se ustanovení, aby se tak dělo také po slyšení zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů. V §u 7, kde se jedná o povinnosti podati zprávy o skutkových okolnostech, které jsou rozhodné pro pojišťovací poměr, kde také členové závodních výborů a revírních rad měli pomáhati, se toto ustanovení škrtlo. A škrtlo se také v §u 95 ustanovení, jež se týkalo podpisů na kandidátních listinách. Měli jsme v původní osnově, aby pro podání kandidátních listin ze skupiny zaměstnanecké bylo nejméně 2000 podpisů a pro kandidátky ze skupiny zaměstnavatelské nejméně 500 podpisů. To bylo změněno. Ze 2000 podpisů udělal výbor svou většinou 200 a z 500 podpisů 50. O co nám šlo? Šlo nám o to, aby silné odborové organisace dnes již existující nebyly tříštěny, poněvadž, umožňuje-li volební řád anebo volební technika, aby také maličké skupiny kandidovaly, znamená to útok na dnešní odborové organisace. Na to se tedy nepamatovalo. Ale tam bylo ještě něco jiného. Bylo tam ustanovení, že mohou také odborové organisace podávati kandidátky a že v tomto případě odpadá onen počet podpisů a dostačuje potvrzení počtu členů dotyčné odborové organisace podle zjištění statistického úřadu. Byla to opora pro odborové organisace. Toto ustanovení bylo v §u 95 škrtnuto.

Jako pátý rys, který zaznamenáváme v průběhu rozhodování o nový zákon, jest poměr odborových organisací k parlamentu, ke stranám vládním a ke stranám oposičním. Utvořil se akční výbor všech organisací kromě soc. demokratických. Jak k tomu došlo, sem nepatří.

V akčním výboru byly také všechny organisace vládních stran, tedy strany lidové, strany agrární a strany národně demokratické. Tyto tři organisace vládních stran s ostatními, které měly ovšem volnější ruce - to chápu adresovaly každého týdne výboru soc. politickému žádosti o rychlé, dobré projednávání, ale v posledních dobách nešetřily velmi ostrými výtkami proti parlamentu, který prý nedbá požadavků a zájmů pojištěnců. Je to komické, dojde-li pak na příklad do ruky oposičního poslance, vlastně vládního poslance - já to už nechci opakovat, jak to vlastně bylo - stížnost podepsaná organisací strany lidové, organisací strany nár. demokratické, organisací strany republikánské proti vládě a proti výboru soc. politickému, že kazí pensijní pojištění. Ale nejen to. Na tyto protivládní schůze dostavovali se také kolegové z vládních lavic - ovšem před 2. prosincem. Po 2. prosinci už se nikdo na té schůzi neukázal, a tak ta poslední schůze akčního výboru se už konala bez toho koaličního přívěsku v Národním domě na Smíchově, na niž se dostavili pouze ti t. zv. oposiční poslanci a senátoři. Ti "vládní" zůstali po 2. prosinci už doma.

Tedy ten 2. prosinec změnil i v akčním výboru celou situaci. Ale věcně vzato, měli kolegové plnou pravdu, že tyto ostré výtky činili. My jsme je zde podškrtli a můžeme vždy prokázati, že jsme jejich zájmy zde také plně hájili.

Pánové, tím jsem charakterisoval několika význačnějšími rysy jednání uvnitř a jednání vnější. A nyní mně laskavě dovolte, abych zaujal stanovisko k některým nejdůležitějším partiím projednávaného zákona, které nutno zde zvlášť zdůrazniti.

Především jsme docílili v komisi odborníků, že pojištění má podléhati každý, kdo pracuje. Vstupní stáří mělo zmizeti. Vláda to změnila na těch 16 let, takže mladší nemají i nadále pensijnímu pojištění podléhati. Je to nerozumné, zejména u soukromých zaměstnanců, poněvadž ten mladší, zejména praktikant, vlastně už koná podle zákona o obchodních pomocnících jinou činnost než učeň v řemeslnické živnosti. Stojíme ovšem na stanovisku, že i učeň má podléhati pojistné povinnosti, ale jestliže tam páni pro to měli nějaké důvody, kterých jsme my ovšem neuznali, tedy zde nemají vůbec nijakých důvodů, proč neakceptovali ono ustanovení ve věci pojištění všech osob, bez ohledu na stáří. (Výkřiky posl. Johanise.)

Konstrukce §u 1 je pro nový zákon nanejvýš důležitá proto, poněvadž určuje, kdo má napříště podléhati pojistné povinnosti. Především musím si vyříditi otázku titulu zákona. V ministerstvu soc. péče vynašli nový titul, který byl všemi přímými interesenty odsouzen jako krajně nebezpečný pro praktické uplatňování nového pensijního zákona. Ten přívěsek "ve vyšších službách" je novum v našem zákonodárství, a jelikož nemáme dostatek opory a dostatek právnické prakse pro výklad pojmenování "ve vyšších službách", právem jsem vytýkal ve výboru soc. politickém, že toto nové ustanovení resp. nový titul zákona povede k novým vyřazováním již dnes pojištěných osob a ke zmatkům, které těžko bude moci nositel pojištění zažehnávati. Jest pravda, že ministerstvo spravedlnosti vypracovalo referentskou osnovu k zákonu o zaměstnancích ve vyšších soukromých službách. Již tehdy jsme vytýkali tento titul a s námi i zaměstnavatelé. Ministerstvo spravedlnosti ovšem sledovalo jinou taktiku. Ono chtělo skutečně vytvořiti nějaký zákon pro zaměstnance ve vyšších službách, to znamená rozkrojiti soukromé zaměstnance na dva díly. Jeden tvoří ti, kteří podléhají dnešnímu zákonu o obchodních pomocnících, a druhý ti, kteří by snad podléhali tomu novému zákonu o zaměstnancích ve vyšších soukromých službách. Oni však definovali, co je to vyšší služba. To je ona, která předpokládá vyšší vzdělání anebo delší odbornou praxi. To znamená tedy prakticky vyřazení veliké části dnešních pojištěnců z pensijního pojištění. Ale ten titul jest již v rozporu s obsahem prvého paragrafu. Nevím, co tomu řekne takový hajný nebo poklasný, který je jmenován konkrétně v tomto zákonu, že podléhá pojistné povinnosti, až se doví, že je zaměstnancem ve vyšších službách. Bude mu podivné, když bude posuzovati svoje dosavadní hospodářské a sociální poměry, že najednou přichází zákon, který ho deklaruje jako zaměstnance ve vyšších službách. Že to svádí také ke vtipům, o tom nechci s tohoto místa ani hovořiti. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

My neschvalujeme a odsuzujeme tento titul. Jestliže pánové říkali: najděte něco jiného, poněvadž slovo zaměstnanec znamená také dělníka, pak pravíme: My máme po 20 let zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, anebo, jak se před tím jmenovali, soukromých zřízenců, a ten titul úplně postačí. Máme však zákon č. 117/26, který rozhoduje o nemocenském pojištění těchto osob, v němž se výslovně uvádí, že jde o nemocenské pojištění oněch, kteří jsou pojištěni podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců. Tento zákon se uplatňuje velmi dobře. Každý ví, o kterého soukromého zaměstnance jde. Pánům to však nestačilo. Oni museli vynajíti nový titul, krajně nebezpečný, který povede, jak se obávám, k velkým nedostatkům. Zmínil jsem se o těch obchodních cestujících. Vedli jsme s politickou "osmičkou" zápas, aby obchodní cestující podléhali pojistné povinnosti. Vyhovělo se nám částečně, neboť úvod do § 1, že podléhají pojistné povinnosti "osoby na základě smluvního služebního poměru", vlastně celou řadu těchto t. zv. provisních zástupců vylučuje proto, poněvadž oni nemohou v konkrétních případech dokumentárně doložiti, že jde skutečně o smluvní služební poměr, ačkoliv jsou nesporně zaměstnanci. Ale páni vzali těmto zaměstnancům to pojištění ještě s druhé strany. Provisní zástupce má zpravidla více firem, více zaměstnavatelů. Komise odborníků tuto otázku vyřešila tím způsobem, že se pojišťuje celý příjem ode všech zaměstnavatelů. Vláda to škrtla a takový zaměstnanec s více zaměstnavateli bude pojištěn pouze u jednoho zaměstnavatele, u kterého průměrně v roce nejvíce vydělá, takže jsou provisní zástupci na tom poměrně špatně.

Vládní osnova vynašla zase nové pojmenování "odborného" dozoru a "samostatného" skladování a pod. Slova "odborný dozor" a "samostatné skladování" povedou zejména v průmyslu a také ovšem v obchodech leckdy k protichůdným výkladům proto, poněvadž máme již ustálený pojem dozoru. Ten, kdo dozírá nad prací a činností ostatních, prostě podléhá pojistné povinnosti, a nevím, co má znamenati slovo "odborný", poněvadž neodborného dozoru není. Je samozřejmé, že musí býti vždy dozor odborný. Když se nyní do zákona dostane slovo "odborný", bude se kriterium nového slova zkoumati a povede pravděpodobně k vyloučení určitých kategorií zaměstnanců z pojištění. Nyní několik slov o tom "samostatném" skladování. Skladník dosavad podléhal pojistné povinnosti, ale ve větších závodech máme více skladníků. Skladník skladuje, vede knihy skladní a odpovídá za sklad. Dáme-li tam podmínku "samostatného" skladování může to vésti k omylu. Ve velké továrně, kde je více skladníků, podléhal by napříště pojištění pouze vrchní skladník, takže ti ostatní, ačkoli vykonávají také práce soukromo-zaměstnanecké, by pojištění nepodléhali. To je velmi nebezpečné ustanovení.

Průmysl vypadl ze zákona skoro na polovic. Ustanovení o průmyslu je nedostatečné, chybějí tam strojmistři, strojníci těžných strojů, vedoucí strojníci, vrchní topiči, důlní střelci atd. Dále chybí tam pro průmysl ono ustanovení, že podléhají pojistné povinnosti zaměstnanci zaměstnaní pracemi podstatně důležitými pro postup práce, nikoli pouze mechanickými, vyžadují-li větší odborné znalosti neb zkušenosti, nežli se požaduje od dělníka příslušného odboru jeho, jako rysovači, třidiči, vzorkáři, moletéři, relievéři, pantografisté, barvíři a pod. Tak ku př. textilní průmysl není v prvním paragrafu dostatečně zachycen a uvidíme, jak se projeví tento nedostatek ještě v praksi.

Stejně jsme žádali, aby zákon vyjádřil pojistnou povinnost strojvůdců, šoférů a pod., ač jejich činnost je převážně duševní psychotechnická zkouška u šoférů. - Ale to nám soc. politický výbor zamítl.

§ 1 drží se starého, neosvědčeného kriteria, převážně duševní práce. My jsme řekli, že již v Rakousku to vyvolávalo řadu judikátů a sporů a že by bylo lépe napříště těmto nejasnostem se vyhnouti. Mám dojem, že by daleko lépe novému zákonu svědčilo, kdyby kriterium "převážně duševní činností" bylo nahrazeno ustanovením: "Z ostatních zaměstnanců ti, jichž činnost není podstatně ruční, podléhají pojistné povinnosti."

Dále v komisi bylo rozhodnuto, aby zákon výslovně uvedl, že nezáleží na titulu, pojmenování, na formě platu a že pro pojistnou povinnost je rozhodná pouze povaha práce nebo služeb zaměstnancem skutečně konaných. To nám také bylo škrtnuto, ač by to hodně posloužilo dobré věci.

Ale § 1 je nedostatečný také proto, že vůbec zapomíná na vývoj techniky, že zapomíná na nové metody pracovní, a tak se může státi, že zde vyroste řada nových průmyslů, řada nových odvětví výrobních, noví zaměstnanci s novými tituly, a zákon je nezachytí do pensijního pojištění a bude spor, jsou-li to manuelní dělníci nebo zaměstnanci pracující převážně duševně. (Posl. Tomášek: O tom bude rozhodovati "osmička".) Pravděpodobně to bude "osmička", která bude vždycky sborem odborníků a která vždy rozhodne - ale většinou proti zaměstnancům.

V německém zákonodárství na tyto věci pamatovali. Tam příslušný resortní ministr v dohodě s odborovými organisacemi vydává t. zv. Berufsindex, který vypočítává čas od času určitý počet kategorií jménem, aby jednak nositel pojištění, jednak judikatura věděla, kdo nesporně pojistné povinnosti podléhá. Tam se vědělo, že v dalších letech přijde něco, co je třeba zachytiti. U nás se na to zapomnělo, ačkoliv jsme na věc upozorňovali.

A nyní k části materielní. Vláda tvrdí, že převzala z elaborátu do své osnovy neporušeně materielní část. Doznávám, že je to všeobecně pravda, ale ne úplně. Především presenční služba. Pojistný matematik vypočetl, že lze slušně započítati presenční službu zaměstnanců ve čtvrté třídě služného. Vláda změnila tuto čtvrtou třídu na první třídu a po velkém zápase došlo se ke kompromisu, podle kterého ten, kdo nebyl pojištěn a narukoval, bude míti nahrazenou dobu vojenskou v prvé třídě, která stojí měsíčně 12 Kč. Za více ten československý voják ovšem podle názoru dnešní koalice nestojí. Kdo byl pojištěn před narukováním, bude pojištěn v době presenční služby ve druhé třídě, která stojí měsíčně 36 Kč. Statistika, která nám byla dána k disposici v důvodové zprávě, by snad mluvila doznávám - spíše pro třetí třídu služného, která representuje premii 66 Kč měsíčně. To by bylo vyrovnání, ale první a druhá třída není vyrovnáním na původní návrh čtvrté třídy, který nebyl nijak stylisován na licitování, ale snad by se byl mohl najíti kompromis, aby se pojišťoval pojištěnec, narukující k presenční službě, ve třetí třídě.

Válečná doba. Vláda to škrtla ve své osnově, ale zase, dík akcím pojištěnců, byla nucena o věci jednati a předkládá sněmovně zase kompromis, ovšem poněkud nedokonalý, poněvadž jednak započítání doby válečné děje se v cifrách asi o 50% menších než jak předpokládal elaborát. I stylisace této válečné doby by zasluhovala ještě další korektury. Připomínám, že v elaborátu komise nebylo dostatečně pamatováno na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Nový návrh pamatuje na Slovensko a Podkarpatskou Rus, ale zapomíná, že řada pojištěnců, s nimiž se nyní matematicky počítalo, nemá vyřešenu t. zv. státní příslušnost. Tito zaměstnanci, kteří bydlí dlouhá léta na území republiky, na býv. území Rakousko-Uherska, mají právo žádati výhodu započítání válečné doby, ale poněvadž se dává jen státním občanům československým, bude celá řada těchto pojištěnců vyňata. Bude jistě spravedlivo, aby nějakým novým opatřením, novou formulací se tato chyba napravila. (Výborně!)

§ 16 mluví o podnikovém úrazu. Kdo nemá plnou čekací dobu 60 měsíců, a nastala-li jeho pracovní neschopnost z podnikového úrazu, stane se ihned invalidním, nemusí tedy prodělávati čekací dobu a obdrží rentu nejméně ve výši, která se vypočítá podle 60 příspěvkových měsíců. Ve starém zákoně máme ustanovení, že úraz započítá se nejméně jako 120 měsíců, tedy započítá se jako desetileté pojištění. Jestliže se proti nám argumentovalo, že tento zákon dává mnohem více, pak je jedna odpověď na to: také se více platí! (Tak jest!) Měli jsme v XVI. třídě 90 Kč měsíční premie, a dnes v 11. třídě máme 250 Kč. Je tedy pochopitelné, že když se více platí, také se více dává. Tím však není řečeno, že ta výhoda, která dosud platí, že se podnikový úraz uznává nejméně jako desetileté pojištění, se má restringovati pouze na 5 let pojištění. V tomto směru je také zhoršení proti stavu dnešnímu.