Buržoasie v souvislosti s přípravami k imperialistické
válce neustále zostřuje persekuci komunistického
hnutí. Povrchní pozorovatel mohl by se mylně
domnívati, že jde o zjev, který je sám
o sobě. Tomu však tak není. Zostřená
persekuce revolučního hnutí v Československu
těsně souvisí se všeobecnou krisí
kapitalismu a z ní vyplývající zostřenou
kapitalistickou ofensivou proti pracujícím lidem.
Kapitalismus v poslední době značně
zesílil. Rostou monopolní organisace kapitalistické,
výroba se koncentruje, rostou kapitalistické trusty
a při tom se uplatňují tendence státně
kapitalistické. Z toho však nelze odvozovati, že
kapitalismus překonal svoji všeobecnou krisi. Je-li
kapitalismus silnější, tím není
ještě stabilisovanější, jak vědomě
lžou reformisté. Kapitalismus přes svoje zesílení
stabilisovanější není. Naopak, rozpory
kapitalistické stabilisace se mimořádně
zostřují. Ten fakt sám, že je z kapitalistického
hospodářství vyřazena jedna šestina
světa, kterou tvoří Sovětský
svaz, je velmi značným výrazem revoluční
krise kapitalismu. Připočteme-li jen zhruba několik
dalších, jako revolucionování koloniálních
národů spolu se vzrůstem koloniálních
konfliktů, rostoucí rozpory mezi Amerikou a Evropou
spolu se vzrůstajícím konfliktem anglo-americkým,
neurovnatelný konflikt mezi výrobními silami
a koupěschopností mas, doprovázený
neřešitelným problémem odbytiště,
existence chronického zjevu nezaměstnanosti v obrovských
rozměrech, neustálé zostřování
třídních rozporů, rozpory rostoucí
z kapitalistické stabilisace, to vše nasvědčuje
tomu, že kapitalismus, ač silnější,
stabilisovanější není.
Kapitalisté ve snaze, aspoň částečně
čeliti všeobecné krisi kapitalismu, zostřují
ofensivu proti pracujícím. Všemi silami usilují
o zvýšení pracovního výkonu zaměstnanců.
Za zvýšený výkon platí menší
mzdy, než platili dříve za výkon mnohem
nižší. Neustále zvyšovanou drahotou
skutečnou hodnotu dělníkovy mzdy snižují,
a to vše při perspektivě pro dělníka,
že v krátké době rozmnoží
nemizící řady nezaměstnaných.
Kapitalisté se zároveň zabezpečují,
aby svoje plány mohli uskutečňovati. Když
zvyšují vykořisťování pracujících
lidí, tím současně fašisují
státní aparát, budují branné
organisace fašistů a tím současně
fašisují reformistické hnutí, zhoršují
pracovní poměry v závodech a tím také
zavádějí do závodů fašismus,
zkrátka fašisují na všech úsecích
veřejného života. S těmito úmysly
se nikterak neskrývají. Celá volební
kampaň příkladně, jak doznal dr Viškovský,
byla mobilisací všech sil buržoasie a s ní
spojených reformistů k provedení těchto
plánů.
Buržoasie pomocí reformistů rozkládá
proletářskou frontu zevnitř. Používá
"amerických" metod korupce dělnické
třídy. Rozdílením jednotlivých
odborů na různé stupnice platové anebo
jen stupnice podle titulů ztěžuje dohodu postižených,
ztěžuje jejich obranu. Mechanisace výrobního
procesu umožňuje zaměstnávání
stále většího počtu nevyučených
sil, žen a mládeže, umožňuje záměnu
kvalifikovaných sil nekvalifikovanými. Tak buržoasie
upevňováním reakčních sil a
rozkládáním proletářské
fronty dociluje možnosti úspěšného
postupu.
Zbyrokratisování samosprávy není ničím
jiným než odstraňováním měšťácké
demokracie a zaváděním fašismu legální
cestou ve formách, které se od italského
fašismu liší jen organisací, nikoli však
v metodách nebo ideově. Buržoasie pokládá
dobu za vhodnou k tomu, aby přestala se zahalováním
svých plánů demokratickým pláštíkem
a aby vystoupila otevřeně. Zfašisování
zemské a okresní správy má sloužiti
buržoasii k silnějšímu ještě
vykořisťování pracujících
vrstev a k úplnému jejich ovládnutí.
Je přípravou pro válku a pro organisaci zázemí
k válečným úkolům.
Třídně uvědomělé dělnictvo
musí proti těmto zfašisovaným správním
institucím vésti boj. A poněvadž zradou
reformistických vůdců se stalo, že tento
boj nebylo možno vítězně dokončiti
před ustavením zfašisovaných zemských
a okresních zastupitelstev, nezbývá než
pokračovati v tomto boji uvnitř těchto sborů
ve spojení s akcemi v továrnách a na ulici.
Rozrušení měšťáckých
správních institucí je pro cíle proletariátu
stejně tak důležité jako rozrušení
jejich aparátu zákonodárného.
Ve fašisaci se pokračuje při jmenování
členů zemských a okresních zastupitelstev.
Podle novinářských zpráv je prý
už rozhodnuto, že "živly výslovně
protistátní a iredentistické budou z jmenování
vyňaty". Každý ví, že jsou
tím míněni komunisté. Jmenováním
40 zástupců z řad buržoasie a loyální
oposice do zemského zastupitelstva v Čechách,
20 na Moravě a ve Slezsku, 18 na Slovensku a 6 na Podkarpatsku
má buržoasie zaručenou většinu
pro sebe a proti dělnictvu. Fašistické metody
po mussolinském vzoru jsou uplatňovány, "jakmile
to situace dovoluje".
Na to vše nelze odpovídati jinak, než jak to
činí naše strana. A že naše odpověď
je odpovědí správnou, dokazuje to, že
buržoasie za souhlasu reformistů zostřuje persekuční
tažení proti naší straně. Buržoasie
pokračuje v zastavování dalších
našich časopisů.
Další zprávy o zostření fašistických
metod persekučních docházejí nás
z německého území. Ve čtvrtek
6. prosince byl předvolán náš okresní
sekretář v Aši soudruh Völkl k okres.
soudu, kde byl vyslýchán pro § 18 zákona
na ochranu republiky. Soudruh Völkl jest obviňován,
že prý založil tajnou organisaci, je členem
této tajné organisace a je v úzkém
styku s tajnými organisacemi v zahraničí,
které byly založeny za účelem zničení
čsl. státu. Soud to odůvodňuje tímto
klasickým způsobem: Soudruh Völkl se prý
těchto zločinů dopustil tím, že
mu byl poslán z Hofu v Bavořích cirkulář
a dotazník tamní organisace německého
Svazu rudých frontovních bojovníků,
který se týkal slavnosti rudých frontovních
bojovníků v Hofu. Dopis byl na základě
špiclovského udání na poště
zabaven. Soudruh Völkl neměl tušení ani,
že mu dopis je zaslán, ani o jeho zabavení.
To je první důkaz tajného spolčování.
Druhý je tento: Na téhož soudruha bylo posláno
nakladatelstvím Junge Garde v Berlíně 10
čísel "Internacionály mládeže".
A to je prý také spojení s tajnými
organisacemi, které byly založeny za účelem
zboření Československé republiky.
Buržoasie asi shání materiál k novému
špiclovskému monstre-procesu proti komunistické
straně a jejím důvěrníkům,
aby se mohlo vykonstruovati obvinění z tajného
spolčování podvratných spikleneckých
záměrů, a na základě toho zahájena
štváčská bulvární kampaň
s tendencí útoku na legalitu strany. Jde ovšem
také o to, aby se zde mařily jakékoli mezinárodní
styky třídně uvědomělého
proletariátu, hlavně v pohraničních
územích, při čemž rozhodující
jsou zde zase důvody válečného nebezpečí.
Kapitalistické státy jsou v otázce přípravy
nové imperialistické války proti Sovětskému
svazu jednotny. A brání se tomu, aby se proletariát
různých zemí a různých národností
nesjednotil k obraně prvního dělnického
státu světa a aby nemohl v jednotné třídní
frontě bojovati proti novému imperialistickému
válečnému vraždění. A
proto se čsl. buržoasie vrhá teď hlavně
na komunistické hnutí národnostních
menšin a pohraničních krajů vůbec
pro otázku války nejdůležitější.
Útok na komunistickou stranu jde teď hlavně
po národnostní linii. O tom svědčí
snahy k zardoušení veškerého komunistického
tisku národnostních menšin.
Reformisté, v tomto případě němečtí
soc. demokraté, podporují buržoasii v protikomunistickém
štvaní a ve špiclovských provokacích
do roztrhání. To dokazují zase nové
případy z Chebu.
Dne 3. prosince konalo se u kraj. soudu v Chebu procesní
líčení proti soudr. Schillingovi, jeho synovi
a soudr. Jäcklovi, kteří byli obžalováni,
že v poslední stávce stavebních dělníků
postavili se ostře proti soc. demokratickému stávkokazectví,
provozovanému zcela otevřeně německým
soc. demokratickým svazem Hausmannovým. Ačkoli
soudruzi měli 15 svědků proti 2 stávkokazům
a ačkoli mohli prokázati, že proti stávkokazectví
vystupovali jenom ústní agitací a nebyli
nikdy předtím trestáni, byli všichni
odsouzeni bezpodmínečně, a to soudr. Schilling
Arnošt na 5 měsíců, soudr. Schilling
Ondřej na 4 měsíce a soudr. Jäckel na
3 měsíce. Přitěžující
- podle výroku soudu - bylo jejich členství
v komunistické straně v rudých odborech.
Žaloba se opírá o sociálně demokratické
denunciace.
A druhý případ součinnosti soudu se
sociální demokracií při stíhání
komunistických dělníků: 13. t. m.
konal se u kraj. soudu v Chebu nový případ,
a to proces proti soudr. Lorenzovi a soudruhům z téže
stávky stavebníků v západních
Čechách. Žaloba viní soudruha Lorenze
a jeho spoludruhy v tom, že prý zavřeli několik
stávkokazů v Dělnickém domě
v Aši a počínali si proti stávkokazům
výhrůžně. Hlavní důvody
žaloby jsou vzaty z německého sociálně-demokratického
tisku, který, plně úlohu soc. demokratického
stávkokazectví, psal ve stávce o "sovětském
žaláři v Dělnickém domě
v Aši". Zde jde nejen o trest na svobodě, nýbrž
také o jmění a majetek komunistické
strany a dělnictva.
Ve vyrábění protikomunistických procesů
jeví soudy, hlavně v územích národnostních
menšin, neobyčejnou horlivost. Totéž pozorujeme
na Slovensku a Zakarpatsku, kde žaloba stíhá
žalobu a komunističtí důvěrníci
a funkcionáři putují šmahem do kriminálu.
Ve zdokonalování fašisticko-teroristických
metod pracuje se plnou parou. Dělnická třída
nemůže k tomu klidně přihlížeti.
Novým metodám, jichž proti ní buržoasie
užívá, může s úspěchem
čeliti jen tenkráte, když i ona metody svého
boje zostří. Kapitalisté chtějí
míti úplnou volnost při zostřování
ofensivy proti pracujícím lidem. Zostřují
persekuci revolučního hnutí a snaží
se zasáhnouti celou dělnickou třídu.
Po zastavení "Rudého práva" hrozí
zastavením i ostatních listů naší
strany. Dokonce vyhrožují rozpuštěním
komunistické strany; to vše podle námi svého
času uveřejněného plánu ministerstva
vnitra. Hromadný boj pracujících mas musí
jim býti odpovědí. Ve všech závodech
a na ulicích, ve velkých demonstracích musí
pracující lidé kapitalistům ukázat
svoji nezlomnou vůli a svůj odpor, musí bez
ohledu na všechny buržoasně-právní
formy prosazovati potřeby své třídy,
proti diktatuře buržoasie postaviti diktaturu proletariátu.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Ještě několik slov o skutečném
významu výsledku voleb. Buržoasie očekávala
zničující porážku komunistické
strany ve volbách, která jí měla uvolniti
cestu k ještě rychlejší fašisaci
všeho veřejného života. Dnes musí
sama doznávat, že její očekávání
splněna nebyla. Přes 800.000 komunistických
hlasů v době těžké krise strany,
v době pronásledování a persekuce
dokazuje velké odhodlání pracujících
mas k boji na obranu svých práv a své existence.
My komunisté však ve všeobecném křiku
o vítězství v posledních volbách
jediní hodnotíme výsledky voleb správně.
Z voleb vyšla vítězně jen buržoasie.
Reformisté při zdůrazňování
svého vítězství poukazují na
oslabení vládních stran českých
a slovenských, poukazují na přesun v německém
táboře od vládních stran k aktivistickému
středu, avšak vědomě chtějí
při tom másti veřejnost tvrzením,
že buržoasie byla ve volbách poražena. Při
tom velmi opatrně zamlčují, že oni sami
jsou nerozlučnou součástí buržoasního
tábora a že tudíž i jejich vítězství
je vítězstvím buržoasie. Při
svém podvodném manévrování
mají však smůlu. Buržoasie sama za ně
povídá pravdu. Tak čteme příkladně
v úvodníku "Prager Presse" ze dne 4. t.
m. toto doznání:
"Otázka, mají-li zemské a okresní
volby bezprostřední politický vliv, bude
moci býti zodpověděna až po zjištění
definitivních volebních výsledků.
V tomto okamžiku dá se však zjistiti aspoň
tolik, že demokratická myšlenka a všechny
strany, které výhradně stojí za demokratickým
vývojem státu, svoje posice nejen upevnily, ale
je i rozšířily. Na této skutečnosti
nemění nic ani ta okolnost, že přesunutí
hlasového poměru dotklo se i tábora vládních
stran. Neboť hlasy, ztracené u těchto stran,
nejsou pro stát a jeho demokratický vývoj
ztraceny, protože přecházejí na frakce,
které se proti přiznání věrnosti
ke státu a ke konstruktivní spolupráci nikdy
neprohřešily. Abychom řekli krátce:
přírůstek hlasů zaznamenávají
téměř všeobecně socialistické
strany, a to jak na útraty měšťáckých
frakcí, tak také zvláště na útraty
komunistů."
Tedy: hlasy získané reformisty na měšťáckých
stranách nejsou pro buržoasii hlasy ztracené.
Ztráta měšťáckých stran
a zisk reformistů znamená jen přesun hlasů
z měšťáckých stran na buržoasní
frakce v dělnické třídě. Buržoasní
režim výsledkem voleb oslaben není, značné
zesílení reformismu znamená jen zesílení
buržoasie.
Ve volbách byla znovu potvrzena radikalisace pracujících
mas. Měšťácké strany ztratily,
místo nás získali reformisté. Radikalisace
pracujících mas doznala tak nesprávného
výrazu. Reformisté dalším podvodným
manévrováním chtějí získávati
další z řad pracujících do vlivu
buržoasie. Zatím co křičí o ztracených
hlasech, odevzdaných pro komunisty, napomáhají
kapitalistické racionalisaci, jejich poměr k buržoasnímu
státu a militarismu je naprosto kladný. Ve mzdových
bojích nacházíme reformistické vůdce
na straně zaměstnavatelů. Organisují
dokonce stávkokazectví. S persekucí revolučního
hnutí plně souhlasí. Ani slova protestu nenacházejí
proti používání fašistických
metod vládnutí. Srůstají s fašistickou
buržoasií, podporují zbrojení a spolupracují
na přípravách imperialistické války
proti Sovětskému svazu. Při tom docela podvodně
vykřikují: "konec nezahalené diktatuře
menšiny", "většina míst v parlamentě
neopravňuje měšťácké strany
státu dále vládnouti". Agrárníci
pomáhají tomuto podvodu s druhé strany. Svojí
kampaní proti dr Benešovi odvádějí
pozornost veřejnosti v jinou stranu, neboť nechtějí
také, aby byl prohlédnut skutečný
stav volebního výsledku přiznávaný
dr Viškovským v "Prager Presse" 8.
t. m. Podle něho "šly většinové
strany do voleb s programem: pokračování
dosavadního díla stabilisačního a
rozšíření tohoto programu na zemskou
a okresní samosprávu a její harmonisaci s
celou státní správou". Dále:
"Stát volbami neutrpěl žádné
škody, myšlenka aktivismu žije a získává
půdu. Jsou zde ještě strany, jež tvoří
dostatečnou reservu aktivismu ve státě."
Nejde proto podle dr Viškovského o vítězství
socialistických nebo nesocialistických skupin, nýbrž
o spolupráci státotvorných elementů.
Takový je tedy skutečný smysl volebních
výsledků a sporů o to, kdo z buržoasního
tábora zvítězil a jak bude dále vládnuto.
Buržoasie a reformisté soustřeďují
své síly k novým útokům na
pracující lid. Proletariát musí soustřediti
své síly k odražení útoku a k
protiútoku. Proti jednotné frontě buržoasie
a reformistů jednotnou frontu proletariátu a revoluční
svazek dělníků a pracujících
rolníků. Proti mocenským orgánům
buržoasně-reformistického bloku bojovné
orgány pracujících, sjezd závodních
výborů a rad. Proti ofensivě buržoasie
- za hospodářské požadavky pracujících
vrstev měst i venkova. Proti národnostnímu
útlaku - za úplné národnostní
sebeurčení. Proti zbídačování
drobného rolnictva - za vyvlastnění velkostatkářské
a církevní půdy bez náhrady. Proti
fašismu a bílému teroru - za politická
práva pracující třídy. Proti
přípravám imperialistické války
- na obranu Sovětského svazu. Proti vládě
buržoasie - za vládu dělníků
a pracujících rolníků. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo dále má p. posl. dr Czech.
Posl. dr Czech (německy): Slavná sněmovno!
Minuly volby, jež, jak nebylo lze jinak očekávati,
odsoudily zpátečnický mezinárodní
občanský blok, jenž vystřídal
národní koalice. které do té doby
vládly. Přinesly zcela rozhodné odmítnutí
soustavy, která byla zhoubná stejně po stránce
kulturní, národní. hospodářské
a sociální a která uvalila na sebe ohromné
množství viny. Že se to stane, předvídali
jsme. Ohlásili jsme to s tohoto místa již v
červnu. když jsme tehdy vyslovili. že se občanský
blok nezadržitelně rozpadává, že
občanský blok, jak jsme tehdy doslova řekli,
je "živou mrtvolou". že bude brzy patřiti
minulosti a že to budou jako jinde sociálně
demokratické strany. které jej povalí, jako
vykonavatelé vůle dělnické třídy
všech národů. Tehdy volal na nás časopis
"Deutsche Landpost", že proroctví zvláště
v politických věcech jsou velice nevděčným
úkolem. Ale my jsme nechtěli vůbec prorokovati,
chtěli jsme jen zjistiti fakta, která jsme jasně
a zřetelně viděli před sebou. Před
námi ležely tehdy dva roky působnosti mezinárodního
občanského bloku. Viděli jsme tehdy před
sebou všechny etapy občanské koaliční
politiky, viděli jsme přede vším i všechny
bolestné stanice, jimiž musil projíti proletariát
všech národů v této zemi za panování
občanského bloku, znali jsme náladu obyvatelstva,
dovedli jsme si správně vysvětliti prudké
obranné hnutí, které se projevovalo, a dovedli
jsme vyvoditi z toho důsledky. Měli jsme však,
což jest nejrozhodnější, před sebou
i výsledky voleb do obcí z let 1927 a 1928, které
skoro veskrze rozhodly proti občanským stranám.
Nepatřil k tomu tedy tenkrát žádný
zvláštní politický čich, abychom
si dovedli správně vysvětliti pokračující
vývoj, abychom předpověděli události,
které se připravovaly, a abychom "prorokovali"
výsledky voleb ze dne 2. prosince.
Naproti tomu občanské strany jak české,
tak německé měly, jak se zdá, velmi
špatný politický seismograf. Neboť si
nedovedly správně vysvětliti hnutí
v lidu, nedovedly vyčísti připravujícího
se politického zemětřesení a dnes
zde stojí zcela resignovaně před nově
vytvořenou situaci. Charakteristickým pro to jest
výrok předsedy německé křesť.-sociální
strany, prof. Hilgenreinera, že, jak se zdá,
nelze se bez trestu procházeti pod vládními
palmami. Ovšem, drazí přátelé,
trvalo to dosti dlouho, než se německé a české
vládní strany mohly odhodlati, aby doznaly bolestná
fakta, jež máme před sebou, a mohli jsme často
pozorovati zjev, že by byly nejraději viděly,
když doznání vyklouzlo z ohrady zubů
nebo z péra, kdyby toto doznání nebylo bývalo
proneseno.
Jaká byla situace přímo po volebním
dni? Přímo po volebním dni všechny úvahy
v tisku všech občanských a oposičních
stran zněly vítězství, vítězství,
vítězství na celé čáře.
"Od vítězství k vítězství!"
nadepsal "Slovák" svůj článek
ve chvíli, kdy strana posl. Hlinky ztratila 160.000
hlasů. "Vítězství a úspěch!"
psal časopis posl. Mlčocha "Reforma"
ve chvíli, kdy strana českých živnostníků
zanechala na politickém volebním místě
30.000 hlasů. Hymnu na věrnost voličstva
zapěl časopis české klerikální
strany, jejíž vůdce jest právě
náměstkem předsedy vlády, když
ztratila asi 100.000 hlasů. "Vítězství
rozumné politiky!" ozvalo se v předvčerejší
řeči pana min. dr Spiny. "Vítězství
positivismu!" nadepsali němečtí agrárníci
svůj článek v časopise "Landpost"
ve chvíli, kdy zaznamenali jistě bolestnou ztrátu
47.000 hlasů - ještě se později k tomu
vrátím - a němečtí křesť.
sociálové, kteří ztratili 57.000 hlasů,
tedy daleko více než 20% svého veškerého
voličstva, doznali sice, že oposice má "malý
úspěch", ale říkají, že
tak zvaná mravní převaha jest na straně
vládních stran, tedy ovšem především
na straně německých vládních
stran. Že nár. sociální časopis
"Tag" nemůže v tomto oboru chyběti,
jest samozřejmé. Neboť jak jinak bychom se
dověděli, že "německá soc.
demokracie utrpěla mravní porážku, neboť
při těchto volbách očekávala
velmi veliký převrat". Vidíte, pánové,
jak morálně píše nesocialistický
tisk, skoro tak morálně, jako v samém volebním
boji. Proto se potěšme líbeznými úvahami
o vítězství svých protivníků
tím, že nám konečně přece
vždy jest ještě milejší naše,
prý mravní porážka, než mravní
volební a tisková vítězství
občanských stran. (Souhlas na levici.)
Nyní jest otázkou, jaké konečné
důsledky dlužno vyvoditi z výsledku voleb a
jaké důsledky byly skutečně vyvozeny.
Za dva nebo tři dny po volbách sešla se "osmička"
a vydala projev, v němž krátce a stručně
řekla, že se na postavení a mocenském
poměru ve vládě naprosto nic nezměnilo,
takže není nejmenší příčiny,
aby byla odstraněna nynější soustava
a směr vlády. I dnes jsme vyslechli prohlášení
náměstka předsedy vlády; zcela krátce,
zcela jadrně, zcela srozumitelně a nad slunce jasněji
prohlašuje prostě: Parlamentní situace se nezměnila.
V jistém ustanovení správní reformy
se praví, že politické návrhy nemohou
býti v nově založeném sboru podávány
a že se o nich nemůže hlasovati. Není
to vtip, nýbrž doslova se praví v projevu nyní
vydaném, jejž zde překládám:
"Poněvadž o politických návrzích
nelze hlasovati, přirozeným následkem toho
tedy jest, že volby nemají politického významu."
To jest přece jasné jako slunce. Vláda, praví
se dále, stojí dále jako dříve
na půdě ústavy; dokud se nezmění
parlamentní základy, nemůže se změniti
ani parlamentní a politická situace. Krátké,
stručné a jasné a bohdá pro dělnickou
třídu zcela srozumitelné! Později
budu se ve svých úvahách ještě
blíže zabývati podrobnostmi, chci jen ještě
konstatovati, že dovolávání se §u
30 zákona o správní reformě jest jistě
to nejsměšnější, neboť tam
se praví, že v mezích politických rozprav
politické návrhy nejsou přípustné
a že není možno o nich hlasovati, t. j. tedy,
že mohou tam býti politické debaty, že
tedy podle okolností jest naprosto přípustné
zpolitisovati tento nový správní aparát,
jen podávání návrhů jest vyloučeno
a jest ustanoveno, že takové návrhy nemohou
býti podávány, aby se o nich rozhodlo. Jest
to § 30, jenž má vládě pomoci z
bláta. Bude dosti příležitosti jak zde
promluviti i o této kapitole. Ostatně, jak jsem
pravil, promluvím blíže o podrobnostech ještě
později.
Vláda, strany v ní zastoupené, "osmička."
stojí tedy na stanovisku, že volby nemají politického
významu. To se příčí tak mnohému,
co bylo řečeno přímo před volbami.
Bylo doznáno, že předseda vlády, jak
jest opatrný a se svým mimořádně
dobrým pudem, jímž se vždy vyznačoval,
i mimo tento sbor, pravil, že tyto volby nebudou míti
žádného významu. Ale zcela jinak řekl
to již jeho kolega min. Nosek ve schůzi, která
se krátce před volbami konala v Táboře,
také klidně to propustil do tisku, že totiž
"volby jsou politickými volbami. že na nich závisí
rekonstrukce kabinetu, že tyto volby při větším
převratu v rozdělení sil na jaře způsobí
nové volby do Národního shromáždění."
To jest zcela jasné, srozumitelné a bez výhrady.
Pomíjím při tom opětované projevy
druhého tajemníka republikánské strany
Žilky a uvádím úřední
projev české republikánské strany,
tedy strany předsedy vlády Švehly, v
provolání, které uveřejnil "Venkov"
ze dne 7. října a kde se praví: "V tomto
volebním zápase nepůjde však jenom o
složení našich vrcholných samosprávných
korporací. nepůjde jen o řešení
naší příští samosprávné
politiky, nýbrž význam těchto voleb
bude v první řadě politický, půjde
o to, zda vytrváme tam, kde jsme stanuli. zda zůstaneme
největší a nejsilnější československou
politickou stranou." Zcela jasně opsala nejsilnější,
vedoucí strana koalice politický ráz voleb
a dala přímo heslo ke zpolitisování
těchto voleb. Na tomto faktu chceme setrvati.
Snad se nám řekne: To jest snad hlas, jenž
přichází z českých kruhů
a snad nemůže býti zcela rozhodný pro
německé strany. Ale německé strany,
které nejvíce utrpěly v těchto posledních
volbách, zaujaly přímo po volbě právě
totéž stanovisko, jaké dnes projevil náměstek
předsedy vlády. Tak píše časopis
"Landpost" ve článku, jenž vyšel
krátce po volbách: "Většina, koalice,
jest neporušená a odhodlána provésti
svůj program." Musíme se tázati, podle
jaké matematiky časopis "Landpost" vypočetl
tuto neporušenou většinu. Tu chci uvésti
druhý hlas. Jak k tomu přichází pan
sen. Hilgenreiner, předseda německé
křesť. soc. strany, aby řekl, že sice
nastaly přesuny v poměru sil stran, ale že
tyto přesuny dlužno zaznamenati jen mezi vládními
stranami? K tomu dlužno zjistiti několik věcí:
Tři klerikální strany ztratily skoro 360.900
hlasů, ať se vezme jakékoliv měřítko,
česká živnostenská strana ztratila 30.000
hlasů; německá agrární strana,
která se kdysi s maďarskou národní stranou
a se stranou živnostenskou, s hlasy od těchto stran
vypůjčenými r. 1925 vychloubala s 571.000
hlasů a poté se představovala jako nejsilnější
německá strana - ovšem s maďarskými
hlasy - a na základě tohoto velkolepého počtu
hlasů dožadovala se zastoupení ve sněmovním
předsednictvu, klesla z 571.198 na 262.985 hlasů
a ztratila při těchto volbách nejen maďarský
přívěsek hlasů - ten byl ztracen již
dávno před 2. prosincem - nýbrž má
ještě další ztrátu 47.000 hlasů.
Tuto ohromnou ztrátu nemohly ovšem dvě české
strany, čeští republikáni a nár.
demokraté vyrovnati a tak volby z 2. prosince vykazují
ve prospěch oposice plus 212.913 hlasů.