Předseda (zvoní): Volám pana
posl. Mikulíčka k pořádku.
(Výkřiky posl. Mikulíčka a posl.
Zeminové.)
Prosím o klid.
Posl. dr Franke (pokračuje): ... ale nedověděl
jsem se z jediného koaličního listu, že
by mé vývody bývaly nesprávné
po stránce národní, hospodářsko-sociální
nebo kulturní.
Dnes jsem v lepším postavení, protože
se mohu odvolati na výsledek voleb všeobecných
i přes všecky ty restrikce, které koalice na
volebních zákonech provedla, i pokud jde o vzetí
volebního práva vojákům a četníkům,
i pokud jde o omezení volebního práva do
zemských a okresních sborů samotných.
Přes všechna tato omezení volební smíme
volby z 2. prosince považovati za volby všeobecné.
Podle výsledku těchto všeobecných voleb
bez přehánění a bez využívání
stranického smím prohlásiti, že vláda
a koalice nemá nejen většiny československé
v československém národě, ale celá
vláda a celá koalice je v menšině po
stránce nejprimitivnějšího demokratického
principu, t. zv. principu majoritního. (Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.)
Kdo vážně, objektivně vykládá
si výsledky volební, nemůže upříti,
že by se lid sám cílevědomě nepokusil
o důležitou korekturu i po stránce národní,
i po stránce hospodářsko-sociální
a kulturní. Stačí přece výsledek
po stránce nejdůležitější,
národního rázu tohoto státu, že
dvě velké socialistické strany representují
dnes tak ohromnou menšinu v československém
lidu samotném, že musí koalice uznati tento
fakt pro sebe jako takový, že ona sama v československém
lidu po volbách jest ve značné, opakuji,
ve značné menšině. Také po stránce
kulturní byla provedena lidem samotným důležitá
korektura. (Výborně!) Není potřebí
zde detailně vypočítávati, jaké
ztráty utrpěly strany katolické bez rozdílu
národní příslušnosti, nejen strana
lidová, nejen strana ľudová, také strana
německých křesťanských sociálů
jistě nevyšla z těchto voleb vítězně,
nýbrž se značnými ztrátami. Domnívám
se, že můj výklad neopouští půdu
objektivní, řeknu-li, že nebyla to pouze politika
hospodářská a sociální, kterou
voliči těchto stran posuzovali, ale že také
lidové strany katolické bez rozdílu národního
nemohou už dnes tak směle odvolávati se na
to, co bývalo jejich velikou oporou, že nad zájmy
hospodářskými a sociálními,
i nad zájmy politickými v užším
slova smyslu daleko silněji vyniká světový
názor katolíka přesvědčeného,
že tento světový názor musí překlenovati
i určité obtíže, plynoucí z hospodářsko-sociálních
poměrů. Právě po této stránce
strany na tomto podkladě katolického, církevního
přesvědčení organisované mají
před sebou veliké memento. Že po stránce
hospodářsko-sociální dal lid československý
ve značné své většině
za pravdu oněm zásadám, kterých hájí
obě socialistické strany po tři léta
proti panující koalici a vládě, není
potřebí jistě zvlášť dokládati.
Jestliže moje vývody říjnové
byly přijaty koaličním tiskem nevlídně,
ačkoli žádný z koaličních
listů nedokázal, že není správné
mé tvrzení, že není zde československé
většiny a že tedy nutno přijímati
důsledek, který jsem jménem poslaneckého
klubu své strany zde přednesl, nemohu snad dnes
říci, že by výsledek voleb z 2. prosince
byl přijímán objektivně na straně
koaliční. Zdá se mně, jako by do politického
života vyspělého národa ve 20. století
byly uváděny zásady a pravidla posuzování
a chování k oposici, které spíše
svědčí o přežitcích bývalého
systému velmi primitivního u národů
stejně primitivních, založených na t.
zv. tabu. Všechno to, na čem záleží
oposici se stanoviska opravdu státního a národního,
se stanoviska celého národního hospodářství,
pojímá koalice už předem křivě.
Připomíná mi to přísloví
americké a anglické, které praví,
jestliže chci už předem někoho nevážně
pojímati, dám mu špatné jméno.
Give a dog a bad name and hang him,
což znamená ve volném politickém překladě:
Oposice nesmí míti pravdu. Oposice nesmí
míti pravdu o koalici, ne snad, když jde o nějakou
malichernou podřízenou otázku, ale oposice
nesmí míti u koalice pravdu ani tenkráte,
když záleží oposici na věcech,
které se dotýkají celého státu,
celého národa a celého národního
hospodářství. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
Myslím, že není charakterističtějšího
srovnání s tím, jak přijala vláda
a vládní většina výsledky voleb,
než ono, které učiním, srovnám-li
naše poměry československé s poměry
rumunskými. Když docházely ve volební
neděli první výsledky voleb do rumunského
ministerstva vnitra v Bukurešti, poslanci vítězné
vládní selské strany poslouchali přirozeně
se zájmem o svém vítězství,
ale padaly z jejich středu také tyto výroky:
Jak povládneme bez oposice? Selský poslanec, který
teprve vstupuje do nové fase politického života
jako vládní poslanec v Bukurešti, v Rumunsku,
má starost, jak veliká vládní strana
bude vládnouti bez oposice.
Když docházely prvé výsledky volební
z 2. prosince t. r. v Československu, neměl patrně
žádny z vládních poslanců a ministrů
tuto starost, jak povládneme nadále v tomto státě
při tak silné státotvorné socialistické
oposici. Tisk, projevy koaliční svědčí
o tom, že jediná starost převládala
a převládá v koaličních a vládních
řadách: Jak povládneme v tomto státě,
ve kterém jsme menšinou, proti - neříkám
většině - ale proti menšině socialistické,
která je jistě velmi důležitým
činitelem v tomto státě? (Tak jest!)
Nechci do podrobností probírati, jak se chová
koalice ve svých projevech k výsledkům volebním,
ale myslím, že moji poznámku hned na počátku
mých vývodů, že koaliční
tisk hlavně zavádí proti nám starobylá
pravidla tabu a magie, docela primitivní pavědy,
možno doložiti doklady. Pamatuji se, s jakým
citem zvláštním poslouchal jsem jako hoch vypravování
o posvátnosti archy. Nikdo nezasvěcený nesměl
na posvátnou archu pohledět, tím méně
odvážiti se pohledu do jejího nitra. Učinili
to odvážlivci z kmene nezasvěcenců a
50.000 jich kleslo mrtvo k zemi, protože porušili posvátné
tabu a pohlédli na archu. Ale, pánové z koalice,
vaše vládní a koaliční archa
a hlavně archa volební jest stejně provázena
tabu jako ona primitivní posvátná archa náboženská.
Číslice jasné a zřetelné nejsou
aplikovány, nejprimitivnější empirické
důsledky nejsou vyvozovány. Dvakrát dvě
jsou čtyři pro školáčka. Pro
vládu a koalici dvakrát dvě nejsou čtyři
přes všechnu apriornost mathematické vědy.
Dvakrát dvě pro koalici je pět, šest,
sedm, osm. Dvakrát dvě pro oposici jsou tři,
jsou dvě, je jedna, je po případě
nula. Tomu, vážení pánové a dámy,
říkáme magie, hokus pokusy, připomínající
vážné jednání primitivního
člověka, který chtěje přivolati
déšť domníval se, že používá
správného prostředku, stříká-li
vodou na dvorku, nebo bouří-li vzduch mávání.m
suchých větví. To je magie a tuto magii zavádí
koalice do svého posuzování tak vážného
aktu, jako byl akt volební z 2. prosince 1928.
Co nejvíce vytýkám, je, že po výsledku
volebním nikdo z koalice nepronesl dosud jediného
slova o tom, že po stránce národní,
po stránce státní a po stránce celého
našeho národního hospodářství
úspěch obou socialistických státotvorných
stran by měl býti velikým úspěchem
i pro koalici, pokud vůbec ještě má
špetku smyslu státního a národního.
(Tak jest!) Jestliže tak koalice neučinila,
myslím, že jenom potvrzuje, že všechna naše
dosavadní kritika nebyla kritikou nespravedlivou, naopak,
že tato kritika často až příliš
byla zdrženlivá.
V posledních dnech bylo odpověděno na výsledky
volební způsobem, který opravdu musí
zaraziti kde koho, kdo to myslí upřímně
s tímto státem. Bylo odpověděno oposici
téměř oficielně nebo aspoň
oficiosně v listu největší vládní
strany, že v tomto státě má většinu
buržoasie. Vážení pánové
z koalice rozřeší si sami otázku, kterou
není ani mým právem ani mou povinností
řešiti, pokud opravdu jsou všechny vládní
strany tak přesvědčeně buržoasní.
Ale jestliže v tomto státě podle tvrzení
vládního listu má buržoasie většinu,
nemůže stranách nynějších,
protože tato koalice nemá většiny, opakuji,
ani v celém státě, ani za pomoci vládních
Němců. Kdo tedy je tato buržoasie, která
má ve státě většinu? Patrně
pánové z největší vládní
strany chtějí proti státotvorné socialistické
oposici odvolávati se na iredentistického buržou
maďarského a německého. Tento německý
a maďarský buržoa iredentistický jest
jim cennější, jest jim daleko cennější
nežli příslušníci socialistické
státotvorné strany jenom proto, že pomáhá
tvořiti jejich fantom t. zv. většiny buržoasní
v celém tomto státě. Je to úpadek
státnosti, je to úpadek národního
smýšlení, je to úpadek smyslu pro nejzákladnější
otázky národa a státu (Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.), smí-li
se tak lehkomyslným způsobem se strany vládní,
koaliční, posuzovati výsledek voleb z 2.
prosince.
Spokojuji se s tím, že konstatuji znovu, že výsledky
voleb potvrdily úplně naše předvolební
tvrzení. Nešlo nám o důkaz, že
strana čsl. nár. socialistů ve spojení
s čsl. stranou soc. demokratickou má většinu
nebo může míti většinu ve státě
a v národě, bylo nás vzdáleno jakékoliv
takovéto velikášství a fouňovstí,
ale šlo nám o důkaz jiný, o důkaz,
že vládní většina je menšinou
v tomto státě a národě, (Potlesk
poslanců čsl. stran socialistických.) a
tento důkaz se nám plně povedl. Jestliže
se t. zv. většina i dnes ještě odvažuje
tvrditi, že má většinu v parlamentě,
nebudu se, hlavně po kusém vědění
o obsahu vládního prohlášení,
pouštěti do nějaké obšírnější
diskuse. Domnívám se, byly-li volby skutečně
všeobecné, i přes všechna omezení,
kterých se koalice dopustila na volebním řádu,
že důsledek těchto voleb podle demokratického
cítění a demokratického výkladu
může býti pouze jediný, že lid
sám korigoval poměry, které dnes v této
chvíli vládnou v této sněmovně,
že lid korigoval napřed i prohlášení
p. náměstka předsedy vlády. (Výborně!
Potlesk.)
Vážení pánové! Jestliže
se domníváte, že jest možno princip i
pouhé technické demokratické majority vybudovati
na něčem tak úžasně hmotně
technickém jako jsou křesla ve vládních
lavicích, pak jste na velmi nebezpečném omylu.
Není zde většiny, není zde většiny
ani po jásotu, že do lavic největší
vládní strany právě v posledních
dnech přibyl nový poslanec za Podkarpatskou Rus.
Je-li, vážení pánové a dámy,
každý poslanec tak opřen o skutečnou
důvěru lidu jako tento poslední přírůstek
republikánské strany, pak opravdu s důvěrou
lidu nemůžete jinak zacházeti, než opravdu
magicky. (Souhlas.) Mně jde především
o to, abych podle názoru našeho poslaneckého
klubu řekl otevřeně, jaké důsledky
plynou z tohoto fakta ryze demokratického. Domnívám
se, že se nedopouštím žádného
příkrého a odvážného tvrzení,
prohlašuji-li jménem poslaneckého klubu naší
strany za samozřejmou demokratickou skutečnost pro
nás, že jediný zákon, který tato
koalice a vláda v této poslanecké sněmovně
předloží a odhlasuje, jest podle našeho
pevného přesvědčení zákonem
proti většině v tomto národě
a v tomto státě. (Výborně! -
Potlesk.) To platí stejně i o nejdůležitějších
aktech administrativních. Pro vládu, která
se opírá o koalici, ztrativší většinu,
jest jediná možnost: neodvolávati se, jak to
činí prohlášení vládní,
na zákony ústavní, neodvolávati se
na zákon o zemské a okresní samosprávě
a organisaci, neodvolávati se na to, že dosud nenastaly
změny v této posl. sněmovně, nýbrž
jest možno jen jediné uvědomiti si, co řekl
lid. Lid neřekl to snad tak drsně jak to, bohužel,
musím říci já, lid výsledkem
voleb 2. prosince řekl jasně: Pánové
z vládní koalice a páni ministři z
vlády na této koalici vybudované, nemáte
zde čeho pohledávati, protože se opíráte
o něco, co bylo! (Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.) Je sice pěkné
dovolávati se ústavy v tom smyslu, že podle
ústavy je stanoveno, jak dlouho období zvolené
sněmovny trvá. Od kdy jsou pánové
tak jemně a citlivě ústavní? Když
jsme namítali proti zákonu o kongrue, že je
to zákon protiústavní a že aspoň
silně porušuje naše cítění
a nazírání na ústavu, protože
nesplňuje nejprimitivnější podmínky
o parlamentním jednání, že navrhovatelé
nepředkládají zároveň návrhu
úhrady, pánové se nám vysmívali,
čeho se to všeho chceme proti kongruovému zákonu
dovolávati. Najednou se pánové odvolávají
na to, že 15. listopadu 1925 lid takovým a takovým
způsobem volil a dal jim většinu. Táži
se, od kdy pánové nás posílají,
abychom rozšířili svoje horizonty zkušenostmi
v cizině, a proč nechtějí sami tyto
politické horizonty svoje v cizině rozšiřovati.
Také v jiných státech vysoce demokratických
jest omezeno období zvolené sněmovny. Podotýkám
však, že snad by se nepodařilo nikomu z pánů
z koalice dokázati, že anglická sněmovna
dodržuje svoje volební období, že anglická
sněmovna na příklad dosud ještě
nikdy nebyla předčasně rozpuštěna.
Pamatuji se, že na příklad v jednom roce sněmovna
ta byla rozpuštěna dvakráte, protože ministerský
předseda Asquith necítil se oprávněn
ani provésti určitý finanční
akt, ani akt, týkající se druhé sněmovny.
Anglická sněmovna s ohromnou tradicí je tak
citliva na vůli lidu, že ten, kdo na příklad
se stal ministrem a není poslancem, musí se podrobiti
prostě smýšlení lidu při nejbližší
doplňovací volbě. Ale u nás najednou
má se z něčeho, co podle ducha musí
zůstati přísně ústavní,
činiti zase prostě šibolet pro dnešní
koalici, nesmí se období parlamentní měniti,
ačkoliv již zde precedens máme.
Jestliže dnešní koalice se chce opírati
o výsledek voleb před třemi roky r. 1925,
říkám proti tomu zcela klidně, ale
energicky: Jedině svrchovaný lid v této republice
má právo korigovati sama sebe. Lid 2. prosince t.
r. korigoval lid z 15. listopadu 1925. Proti této korektuře
není prostě žádného demokratického
odvolání.
Chtěl bych se ještě zmíniti, že
také s tím, co koalice před volbami a v samotných
volbách velmi vehementně proti oposici tvrdila,
že totiž oposiční strany socialistické,
pokud kdysi byly vládními, budou se odpovídati
před voliči z toho, že jako vládní
kdysi se naprosto neosvědčily, že tato koalice
teprve musela přijíti, aby opravila všechno
to, co natropila tak zvaná rudozelená koalice a
socialisté ve všenárodní koalici, koalice
naprosto prohrála.
Je velmi zajímavo, že ani českoslovenští
národní socialisté, ani sociální
demokraté českoslovenští neutrpěli
v těchto volbách, nebyli potrestáni za to,
že kdysi, jak tato koalice tvrdí, špatně
vládli. Jest stejně zajímavo, že v těchto
volbách byli velmi přísně potrestáni
ti, kteří nyní vládnou, kteří
bezprostředně vládli před volbami,
především strany klerikální.
Opakuji, že to jest československá strana lidová,
strana ľudová a strana německých křesťanských
sociálů. Je také konečně zajímavo,
mluví-li se o této věci, všimnouti si
detailně toho, že němečtí sociální
demokraté přímo se odrážejí
chabým úspěchem od velkého úspěchu
československých sociálních demokratů.
Patrně v těchto vrstvách nemůže
škoditi dělnickým stranám a socialistickým
stranám vůbec, že kdysi v tomto státě
měly spoluúčast na vládě. Stejně
křiklavý, ale poučný je výsledek
pro komunisty. Strana protivládní par excellence,
která není, jak se chlubí, zatížena
žádnou vládností, nebyla za to voličstvem,
jistě především z dělnictva a
proletariátu, nijak odměněna.
Přirozeně po výsledku voleb, jako byly tyto,
uvažuje se v koalici o řadě eventualit. Proto,
že pro nás neplatí žádné
tabu, nebrání mně nic, abych o těchto
eventualitách docela otevřeně promluvil.
Jest eventualit dnes několik, které se přímo
vtírají každému objektivnímu
pozorovateli. Myslím, že je vystihuji, mluvím-li
o prvé eventualitě tak, že koalice zůstane,
to jest, že koalice si troufá zůstat. Již
tato první eventualita, že koalice zůstane,
že si troufá zůstat, je velmi bohata na možnosti
podřadnější. Tato koalice si může
troufati zůstat tak, jak jest, tato koalice snad dostane
nového náměstka, snad dostane nového
min. předsedu, tato koalice snad pokusí se sama,
aby celá vláda byla značně rekonstruována.
Se stanoviska svého klubu mám k tomu jedině
přátelské stanovisko, že přejeme
koalici k této první hlavní eventualitě
i s podřízenými možnostmi co nejvíce
štěstí.
Ovšem mluví se dnes také o eventualitě
druhé, že se koalice pokusí o svoje rozšíření.
že by tedy do značné míry nezůstalo
tabu ani to, co prohlásil před chvílí
pan náměstek předsedy vlády o základních
poměrech v této slavné sněmovně.
Ačkoliv v některých listech koaličních
se velmi neslušně hovoří o tom, že
rozšíření této koalice, pokud
by se nějaké pokusy o to dály, nemůže
se vztahovati na stranu československých nár.
socialistů, považuji za svou povinnost říci,.že
nevěří tomu ani ten, kdo z koalice takto
mluví a že jsou hlasy velmi vážné,
dokonce nikoliv anonymní a štítící
se publicity, které prostě hovoří
o tom, že by tato koalice měla býti rozšířena
také o zástupce obou státotvorných
socialistických stran. (Posl. Bechyně: Takové
rozšíření koalice, to je jako rozšíření
žaludku. Čím více je rozšířen,
tím měně tráví!) Já
k tomu, příteli Bechyně, chci říci
za naši stranu několik vážných
slov. Mluví-li koalice o rozšiřování,
mluví-li o doplňování, pak je zase
jediné slovo tabu pro koalici, slovo, které je jasné
nám. Nešlo by o doplňování, nešlo
by o rozšiřování, šlo by o zachraňování
této koalice. (Tak jest!) My k tomuto zachraňování
naprosto nemáme nejmenší chuti. Nebude nám
činiti žádnou škodolibou radost, jako
nám nečiní ani dnes, slyšíme-li
každou chvíli úzkostlivé signály
z lodi na rozbouřeném koaličním moři
SOS. Save ours souls. Nikoliv, nebudeme
zachraňovati vašich duší, protože
tyto duše jsou zatíženy a poněvadž
tyto duše vaše nelze zachrániti, jestliže
lid sám o nich řekl pevný soud. Proto, že
máme určité trapné zkušenosti
z nedávné minulosti, považuji za svou povinnost
říci velmi jasně a zřetelně,
že již předem s tohoto místa odmítám
každý pokus v koaličním tisku a v koaličních
řadách, který by se odvolával na to,
že ten nebo onen desertér z koalice může
býti zaražen výstrahou, že českoslovenští
národní socialisté jsou na cestě do
vládních místností. Naprosto, opakuji,
takové tvrzení předem odmítám.
My nevstoupíme do této koalice, ani kdyby se rozšiřovala,
ani kdyby se doplňovala, poněvadž podle našeho
názoru spáchali bychom hřích na tomto
státě a spáchali bychom hřích
na pracujícím československém lidu,
kdybychom se snažili udržovati něco, co právem
bylo 2. prosince odsouzeno. (Výborně! Potlesk
poslanců strany čsl. národně socialistické.
Posl. Haken: Za to vás potřebuje koalice, abyste
ji sloužil v oposici!) Za to vás nepotřebuje
nikdo k ničemu. Může se státi ovšem
pokus o realisování, o uskutečnění
třetí eventuality, pokus o t. zv. novou koalici.
Mám největší pochybnosti, zda by i pouhý
tento pokus o novou koalici mohl u nás nalézti půdu,
i jen pro pouhé seriosní uvažování
o možnosti. My nevěříme, že i nová
t. zv. koalice, vybudovaná jinak, než je koalice tato,
mohla by nám zaručiti jediné, pro nás
nejdůležitější, uskutečnění
programu, se kterým bychom přišli. Náš
program by přirozeně musel se vztahovati i do minulosti,
poněvadž mnoho se stalo, co musí býti
napraveno. (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.) Náš
program by se musil vztahovati do přítomnosti a
budoucnosti, my však nevidíme, že by zde byla
záruka, aby takový program byl dodržován.
Nikdy se nedáme svésti k tomu, že by služba
národu a státu neznamenala službu celému
státu a celému národu, službu všem
pracujícím složkám v tomto státě.
Pánové musí si zvyknouti na to, že ty
tam jsou doby, kdy ve straně československých
národních socialistů mohl se po případě
jednotlivec pokoušeti převésti stranu do vládního
tábora. Dnes jsou poměry. jiné a já
věřím pevně, že strana čsl.
národních socialistů bude rozhodovati o jakékoli
možnosti budování nové koalice výhradně
se stanoviska celostátního, ale také se stanoviska
týkajícího se potřeb těch vrstev,
které zastupuje a že hlavním rozhodčím
bude ten, který musí býti rozhodčím
v každé demokratické straně: vůle
stoupenců v legálních stranických
sborech. Jestliže se chováme a musíme se chovati
skepticky i k té třetí eventualitě,
vybudování koalice nové, pak ke čtvrté
možné eventualitě, že dojde k úřednické
vládě, má náš klub jasné
a zřetelné stanovisko. Byli jsme proti úřednické
vládě a zůstaneme proti ní už
proto, že úřednická vláda je
obžalováním neschopnosti parlamentních
stran, vytvořiti a udržovati parlamentní vládu.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Pokud jde o rozpuštění parlamentu, jako o poslední
eventualitu, říkám zcela klidně a
otevřeně za naši stranu a za náš
klub, že na rozpuštění sněmovny
a na nové volby jsme připraveni a že nás
nemůže nikdo a ničím překvapiti.
(Výkřiky komunistických poslanců.
- Výkřiky posl. Zeminové.)
Jako jeden z nejpozoruhodnějších výsledků
voleb z 2. prosince dovolil bych si uvésti (Výkřiky
posl. Jílka a posl. Špatného. - Místopředseda
Stivín zvoní.) možnost nového základního
rozvrstvení mocenských stranických poměrů
v tomto státě. Bylo by nespravedlivé neuznati,
že od samého převratu bojovaly strany státu
věrné s potížemi, vytvořiti nosnou
většinu prostě proto, že není u
nás onoho jednoduchého, téměř
mechanického prostředku, který mají
parlamenty jiné, na př. parlament anglický,
v systému dvou, po případě tří
stran. Veliká stranická roztříštěnost
u nás byla jedním z hlavních důvodů
- a zůstává jedním z hlavních
důvodů - proč je tak těžko tvořiti
v tomto státě, z této posl. sněmovny
nosnou většinu a přirozeně také
vládu. Ale domnívám se, že výsledek
volební po této stránce přinesl opravdu
náběh k novému, daleko šťastnějšímu
a lepšímu roztřídění stran
po stránce mocenské. (Výkřiky posl.
Mikulíčka a posl. Bergmanna.) Malé strany
nekandidovaly už ani při těchto volbách.
Je zajímavý tento fakt, který po prvé
všeobecně se uplatňoval. A jako výsledek
voleb rýsuje se už dnes systém aspoň
tří hlavních bloků: bloku agrárního,
bloku stran budovaných na podkladě katolicko-církevním
- stran lidových v užším slova smyslu
- a bloku socialistického.
Bylo by podle mého názoru velmi povrchní,
nevšimnouti si tohoto nejpozoruhodnějšího
výsledku. Se třemi bloky je přirozeně
možné zcela jinak nejenom vládnouti, ale -
a to podtrhuji - také provozovati věcnou oposici,
nežli tomu je při naprosté roztříštěnosti.
Dovolím si jenom poukázati, jak nejdůležitější
problémy pro naše strany, problém národní,
hospodářsko-sociální a kulturní,
nabývají nového možného podkladu
řešení. Pokud jde o zachování
československé většiny a československého
rázu tohoto státu, v každém z těchto
tří hlavních bloků je čsl.
většina zaručena, i v bloku socialistickém,
i v bloku lidoveckém i v bloku agrárním.
(Výkřiky posl. Mikulíčka. -
Místopředseda Stivín zvoní.)
Pokud jde o problém, pro náš stát jistě
velmi důležitý (Hluk. - Místopředseda
Stivín zvoní.), o vyřešení
velmi důležitých otázek národohospodářských,
je přímo lákavé poukázati k
tomu, jaké nové možnosti naskýtají
se řešiti nejdůležitější
otázky národohospodářské systémem
těchto 3 bloků. Nejen že se může
najíti ve všech těchto 3 blocích většina
pro otázky mající největší
váhu a důležitost pro celý stát
a naši společnost, ale je možno pomocí
určitého mechanismu, který by docela přirozeně
se uplatnil, postaviti se pomocí 2 bloků proti jednomu
bloku, když by uplatňoval jakékoliv nezřízené,
stavovské a třídní požadavky
na úkor celého našeho národního
hospodářství.
Po stránce kulturní myslím, že tímto
systémem a mechanismem 3 velkých silných
bloků by se řešila otázka kulturní
daleko snadněji a zdravěji pro náš stát
a naši národní společnost, než
tomu bylo možno od převratu samého a nežli
je to přirozeně možno v této koalici
samé. (Výkřiky.) Je možno kulturní,
nejdůležitější problémy
vyřešiti právě takovou shodou všech
těchto 3 hlavních bloků jak po stránce
národní, tak po stránce národohospodářské.
Ale i zde jest již určitá záruka, že
to, co by se nepodařilo provésti součinností
všech těchto 3 bloků způsobem opravdu
klidným a opravdu kulturním v pravém slova
smyslu, je možno provésti radikálně
dvěma bloky proti bloku jednomu. Právě jako
po stránce nejdůležitějších
3 problémů, jak jsem si je dovolil naznačiti:
národního, národohospodářského
a kulturního, tak i po stránce, velmi důležité
pro jakékoliv souručenství politické
a koaliční - a u nás v našich poměrech
bude musiti býti na dlouhou dobu počítáno
s koaličními poměry - je možno upozorniti
i na vysoce důležitý politický výsledek,
plynoucí z tohoto systému 3 bloků, že
není jedné strany, nebo mám-li mluviti novou
terminologií, není jednoho bloku, který by
se směl považovati za nevyhnutelný pro vládu,
který by směl se považovati naprosto a priori
za vládní. Nikoliv! Při systému těchto
tří bloků může se státi
i bloku t. zv. a priorně vládnímu, že
prostě mu bude dokázán opak. Bohužel,
je možno pouze nastíniti rýsující
se možnost, pokud jde o nové seskupení mocenské
v našem státě, ale nutno při tom poukázati,
že ve velmi těžké situaci ocitne se každá
strana - budiž mně dovoleno říci, stranička
- která už dnes v koaličním systému
hraje vlastně úlohu t. zv. strany dependanční.
Takovou stranou dependanční jest už dnes strana
živnostenská, která se stala opravdovou politickou
dependancí strany republikánské; takovou
poněkud mně záhadnější,
pokud jde o její domicilování, pokud jde
o její dependanci, je strana nár. demokratická.
Ale vývoj, který už šťastně
začal 2. prosince t. r., bude jistě cílevědomě
spět už při příštích
volbách k tomu, aby nejen tyto 3 bloky byly skutečně
vybudovány ještě silněji lidem samým,
nýbrž aby také i pokud jde o t. zv. dependanční
existenci určitých malých, slabých
stran, byly vytvořeny nové, pro ně ovšem
horší poměry. (Posl. Bechyně: Fašisti
již mají domicil!) Fašisti byli domicilováni,
ano. Také domácí páni!
Myslím, že bude velmi důležitou otázkou,
kterou se bude musiti zabývati nejen živnostnictvo,
nýbrž i úřednictvo, inteligence a zaměstnanectvo
vůbec, uvědomí-li si tento nutný důsledek
nového rozvrstvení, uvědomí-li si
také bezvýznamnost, do které spějí
strany, které samy o sobě nejsou schopny tvořiti
nějaký mocný blok. Ale po stránce
státní a národní vidím jako
jeden z nejšťastnějších možných
výsledků tohoto nového systému a mechanismu
to, že každá iredenta v tomto státě
musí se nutně ocitnouti pod mlýnskými
kameny těchto tří bloků. (Výborně!)
Iredenta německá, maďarská a komunistická
(Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
stává se prostě něčím,
co nebude moci zasahovati rušivě do vývoje
tohoto státu ani po stránce národní,
parlamentní, ani po stránce jiné, protože
vůči tomuto systému, opakuji, každá
iredenta je vydána nebezpečí - ovšem
oprávněnému s našeho stanoviska - býti
rozdrcena.