Posl. dr Stern (německy): V posledních
dnech vláda celou spoustou bídných provokací
zřejmě ukázala, že jako nástroj
kartelů a finančního kapitálu jest
odhodlána ještě s větším
urychlením než dosud bráti se cestou k pofašistění
této kapitalistické republiky. Před několika
dny, den před volbami, byl vyhlášen jednací
řád nových zemských a okresních
zastupitelstev, který velmi zřetelně svědčí
o fašistickém duchu správní reformy,
který ukazuje, jak vláda chce touto správní
reformou zničiti každý sebemenší
zbytek samosprávy a celou správu odevzdati úplně
do rukou fašistické byrokracie. Tímto jednacím
řádem dává se předsedovi, který
má právo zrušiti usnesení a diktovati,
dokonce právo podle své vůle, bez jakéhokoliv
řízení prohlásiti prostě volené
zástupce lidu za zbavené mandátu. Tímto
jednacím řádem se ustanovuje, že návrhy
musí býti podány 15 dnů napřed
a předseda má právo rozhodnouti, aniž
se koho dotázal, má-li se o těchto návrzích
vůbec jednati či nikoliv. Zkrátka to, co
obsahuje sama správní reforma, dosáhlo zde
vrcholu, úplná fašistická svévole
byrokratické pakáže, která z rozkazu
vykořisťovatelů a kartelářů
má udusiti každé svobodomyslné hnutí
a umlčeti pracující lid.
Tato směrnice fašismu ukazuje se také ve strašlivých
provokacích proti komunistické straně. Kdežto
během volebního boje byly zastaveny nejdůležitější
ústřední časopisy naší
strany, "Rudé Právo", "Rovnost"
a celá řada jiných časopisů,
poněvadž prý měly tyto časopisy
nahraditi, nyní po volbách se v tom pokračuje
ještě ve větším rozsahu. Jediný
dělnický časopis národa v tomto státě,
jediný dělnický list Ukrajinců byl
zakázán na šest měsíců,
na celého půl roku. Na celém tomto území
nesmí se pronésti jediné slovo poučení
o metodách, jimiž jsou masy vykořisťovány,
nesmí býti proneseno jediné slovo, jímž
by masy byly burcovány proti tomuto utiskování.
Buržoasie obává se dokonce již komunistického
dětského časopisu a zakázala náš
průkopnický časopis "Kohoutek"
na 6 měsíců. Buržoasie pracuje již
dopředu a dala si již vypracovati soudní rozsudky,
podle nichž může zastaviti časopisy "Internationale"
v Ústí n. L., "Kämpfer" v Karlových
Varech, "Pravdu" a "Munkás". Zkrátka
ukazuje se zcela jasně, že vláda se chce soustavně
a důsledně ubírati svou cestou, o níž
věří a doufá, že povede k úplnému
zničení komunistické strany, cestou, která
má komunistickou stranu zahnati do illegality a zabrániti
straně v každé činnosti, aby tak buržoasie
měla volné ruce pro své záměry.
Šlo se již tak daleko, že nyní před
sejitím sněmovny posl. Major byl prostě
zatčen. Zvolený člen zemského zastupitelstva
Vydra, místo aby mu bylo dovoleno jíti do zemského
zastupitelstva, kde zástupci lidu jsou beztoho majorisováni
zástupci jmenovanými, byl dopraven do vězení.
Při tom se již nezachovávají ani nejprostší
formality. Nebyl ani vyzván, aby nastoupil trest. Při
jedné své intervenci byl hned zadržen, zatčen
a uvržen do vězení.
Buržoasie a vláda opírajíce se o společenství
s reformisty, kteří si sice frázemi stěžují
na režim buržoasie, ve skutečnosti však
při celém režimu pomáhají, přikročily
nyní k útoku na právo na stávku. Právě
v posledních dnech jsme opět slyšeli o tom,
že stávková schůze byla z nějaké
záminky rozpuštěna. Proletariát má
býti připraven o všechny prostředky,
jimiž hájí své zájmy. Upozorňujeme
pracující lid na veškerou vážnost
těchto skutečností, aby poznal, že se
zde zřizuje surový fašismus, že není
snad pouhým nebezpečím, že nemá
lid čekati, až Gajda udělá převrat,
nýbrž nechť již vidí, že v tomto
státě fašismus byl již z velké
části uskutečněn a že se postupuje
mílovými kroky, aby fašismus byl dovršen.
Upozorňujeme pracující lid, jaký význam
má uskutečnění fašismu. Zřízení
fašismu znamená, že buržoasie vzhledem k
vzrůstajícímu boji a odporu pracujících
lidí chce si uvolniti cestu pro silnější
ofensivu k vykořistění pracujících
lidí, pro omezení sociálního pojištění,
pro uvalení všech daní na bedra pracujících
lidí a rolníků. Vláda chce pokračovati
ve zdražovací politice ve všech směrech,
dělnictvo má býti ochromeno a nemá
míti možnosti se proti tomu brániti. Buržoasie
vidí velmi dobře, jak zemí prochází
mocná vlna mzdového hnutí, jak se 125.000
textilních dělníků chystá k
boji, jak skláři, kovopracovníci, zemědělští
dělníci všude bojují za zlepšení
mezd, buržoasie chce tedy těmito metodami znemožniti
dělníkům, aby si vybojovali více chleba.
Chce, aby mohla v politice pokračovati ve své lupičské
ofensivě, chce aby mohla pokračovati ve svých
vražedných racionalisačních metodách
v podnicích, aniž jí v tom bránily masy
svým bojem.
Buržoasie fašismu potřebuje a zavádí
jej a zde musíme pracujícím vrstvám
otevříti oči - poněvadž se přímo
připravuje na imperialistickou válku. Není
již žádným tajemstvím, že
československá buržoasie a že celý
blok buržoasie a reformistů vypracovaly plán
proti Sovětskému Rusku, tak zvanou samostatnou svobodnou
Ukrajinu, která má býti uskutečněna
násilným odtržením Sovětské
Ukrajiny od Sovětského Ruska, plán, který
má býti uskutečněn válkou,
jehož skutečným účelem však
jest, zničiti jediný stát, v němž
vládnou dělníci a sedláci. Buržoasie
připravuje se na tuto válku všemi prostředky
a reformističtí vůdcové pomáhají
buržoasii, jak při její hospodářské
ofensivě, tak také při vybudování
fašismu přípravou války. Nikdy nebylo
štvaní proti Sovětskému svazu v reformistických
časopisech tak hanebné jako nyní. Buržoasie
a reformisté, kdyby snad šlo proti Horthyho Maďarsku,
budou chtíti dělníkům namluviti, že
musí prolévati svou krev za vykořisťovatele,
za kapitalisty, aby hájili české demokracie
proti Horthyho fašismu. Řeknou, že demokratická
republika jest napadána Horthym. A půjde-li se proti
Sovětskému svazu, budou chtíti přiměti
dělníky k tomu, aby bojovali proti prvnímu
dělnickému a selskému státu ve svém
zájmu, a budou jim říkati, že jde o
zabezpečení míru, že Sovětský
svaz jest jediný stát, který ohrožuje
mír a že dokud tento stát nebude zničen,
mír jest ohrožen.
Tuto neuvěřitelnou lež podporují reformističtí
vůdcové. Co bude buržoasie říkati,
aby podvedla dělníky, aby je mohla vésti
do boje proti Sovětskému svazu, to píší
sociálně demokratické časopisy, že
totiž Sovětský svaz jest nový imperialistický
stát, že Sovětský svaz chce podnikati
nové výboje, že Sovětský svaz
ohrožuje mír. Tak se v těchto časopisech
píše. A takové řeči, které
jsme zde před několika minutami slyšeli, kde
se zdánlivě vystupuje proti vládní
politice, proti politice buržoasie, nejsou nic jiného
než vědomé, přímé podporování
celé této politiky. Tím mají býti
dělníci uspáni, má býti vzbuzen
dojem, že mohou míti důvěru v tyto reformistické
vůdce, aby pak tito reformističtí vůdcové
mohli celou tuto politiku prováděti tím lehčeji,
aby tito reformističtí vůdcové mohli
část proletariátu, dělníků
a rolníků odvrátiti od boje proti tomuto
nebezpečí. A proto jest naší povinností
tyto věci úplně objasniti, říci
pracujícím lidem, jak se věci skutečně
mají, totiž: fašismus jest na pochodu a fašismus
postupuje kupředu, aby stav pracujících lidí
se ještě zhoršil, aby byli v podnicích
ještě více vykořisťováni,
aby pracovali ještě za menší mzdu, a fašismus
jest na pochodu, aby statisíce lidí, aby miliony
lidí také zde v Československu mohly býti
poslány do boje v zájmu kapitalismu, v zájmu
imperialistů, za zájmy kartelů, monopolů
a finančního kapitálu. A reformističtí
vůdcové, kteří pracující
lidi v této věci klamou a nechtějí
jim ukázati nutnost boje, poněvadž vědomě
podporují tuto politiku, činí to, poněvadž
stojí v jedné frontě s buržoasií.
Ale my říkáme pracujícím lidem,
že musí vybudovati revoluční frontu
bojujících dělníků proti této
fašistické frontě buržoasie a reformistů,
říkáme dělníkům, že
na tyto provokace musí odpověděti bojem v
závodech a na ulici, říkáme dělníkům,
říkáme pracujícím lidem ve
městě a na venkově - neboť i rolník
jest těmito věcmi právě tak ohrožován
jako dělník - že musí vybudovati jednotnou
frontu od zdola a že nikdy nebudou moci ji vybudovati a nikdy
vésti boj, nebudou-li zároveň vésti
nejostřejší boj proti reformistickým
zrádcům, kteří je prodávají,
že musí připravovati frontu pracujících
lidí proti kapitalistům a reformistickým
vůdcům. Vybízíme pracující
lid, aby se vzchopil k tomuto boji a aby pochopil, že boj
proti fašismu, proti potlačování komunistické
strany a všech revolučních třídních
organisací, jest boj za zlepšení životního
stavu, boj proti imperialistické válce, boj za větší
a přímé životní zájmy
dělníků. Prohlašujeme pracujícím
lidem, aby se nedali klamati takovýmito frázemi,
jaké jsme zde dnes slyšeli, frázemi, jimiž
se v nich budí iluse, jako by nějakými parlamentními
cestami, volbami nebo nějakým parlamentním
čachrem bylo lze tuto vládu svrhnouti a zříditi
jinou, lepší vládu se sociálními
demokraty. Také taková vláda, dokud nebude
svržena celá kapitalistická soustava, dokud
nebude poražena buržoasie, nebude nic jiného
než nástroj v rukou kartelů, bude dělati
právě takovou politiku, jak to dnes vidíme
v Německu, kde jest taková vláda u vesla.
Prohlašujeme pracujícímu lidu: Jest nutné,
aby se neprodleně bojovalo proti nebezpečí,
které hrozí, proti fašismu, za jejich politická
práva, proti válečnému nebezpečí!
[Další věta byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 13. prosince 1928 podle §u 9,
lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 40 této těsnopisecké
zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Johanis. Dávám mu slovo.
Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Zpráva
výboru zahraničního a výboru pro záležitosti
obchodu, průmyslu a živností, která
se týká obchodní smlouvy mezi republikou
Československou a Hospodářskou Unií
belgo-lucemburskou, dává příležitost,
abychom si všimli jednoho problému hospodářského,
který se týká našeho státu. Od
té doby, co se rozešla sněmovna před
volbami do okresních a zemských zastupitelstev,
vyskytly se v hospodářském životě
zjevy, k nímž nelze mlčeti. Nebyla to jen otázka
zdražení cukru, nýbrž vidíme, že
po vítězství kartelu cukrovarského,
který zdražil cukr v měsíci září
a k němuž vláda dala sankci, zejména
ovšem jednotlivými úlevami na daních
a pak také na dopravném, najednou máme i
uhlí o 1 Kč dražší na 1 q, aniž
by byla veřejnost na to zvlášť připravována,
jako u cukru.
Je zajímavo, že při zvýšení
cen uhlí jeví se táž tendence jako při
zvýšení cen cukru, že tato se přenesla
zdánlivě jen na velká města jiná,
ale skutečně na celou republiku. Právě
tak je tomu při zdražení mléčných
výrobků, mléka a másla. To, co se
děje při cenové politice, ať už
jde o otázku cukru nebo uhlí, tuků, specielně
ovšem másla a mléka, svědčí
o tom, že naši lichváři opravdu myslí,
že nynější režim, který jim
tak v lecčems hoví, bude jim trpěti provádění
jejich řemesla i na jiném poli, a je to mementem
zejména pro vrstvy konsumentské, aby si uvědomily,
že nynější režim, který je
tolik nebezpečný státu i řešení
celkových jeho problémů, je stejně
nebezpečný pro zájmy konsumentů. Pro
krátkost času zmiňuji se jen stručně
o těchto faktech, ale musím zdůrazniti, že
ještě horší zjevy se jeví ve stavebnictví.
Všichni, kdo mají letos co dělati se stavbami,
ať jsou to veřejní činitelé,
ať soukromé osoby, ať jednotlivci, ať družstva
nebo obce, vidí, že to, co se provádí
při cenové politice ve stavebnictví, je zjevem,
který je schopen opravdu ohroziti stavební podnikání.
Přemrštěná cena za jednotlivé
stavební hmoty byla způsobena přirozeně
zejména chvatem, který zavinil zákon o stavebním
ruchu, ale také slabostí našeho celého
vládního režimu, naší panské
koalice. Zdražovací tendence letošního
roku jeví se zejména charakteristicky při
cenách cihel a zvláště cementu a pak
konečně i při zdražení dříví,
které prý nezůstane při cenách
letos dosažených, nýbrž bude prý
v sezoně r. 1929 ještě dražší.
Je nutno si uvědomiti, že zvýšení
cen za stavební hmoty má přirozeně
za následek drahé stavby a tím také
drahé bydlení. Proto máme dnes v Praze, ať
stavějí jednotlivci nebo obce, ten zjev, že
jednu místnost možno pronajmouti nejvýhodněji
za 2000 až 2400 Kč, což znamená, že
pokoj s kuchyní ve velikém městě,
jako je Praha, vyjde dnes na 4000 až 4800 Kč, ano
i přes 5000 Kč.
Ptáme se právem: může jednotlivec, ať
patří k vrstvám dělnickým nebo
úřednickým, takto vysoké nájemné
platiti? Je možno, aby stát trpěl takovéto
zvyšování cen cementu, cihel a dřeva,
když přece v republice právě surovin
potřebných k výrobě cementu máme
dosti a blízko, zejména na př. v hlavním
městě Praze? Uvědomme si, že mezi Prahou
a na př. Berounem všechny skály jsou výborným
materiálem pro výrobu cementu. Vidíme tu
velkou prosperující továrnu v Král.
Dvoře, která nezůstane sama, nýbrž
vedle ní se má postaviti ještě nová,
vidíme veliký podnik v Radotíně atd.
Mají tedy cementárny u nás výhodu,
že mohou dopravovati materiál lacino do cementáren
a také lacino z cementáren na staveniště
a když jim státní správa trpí
zdražení cementu letos o 1.50 Kč, není
to pak jen otázkou, která by se týkala jenom
živlů, které dnes representují oposici
v zákonodárných sborech, nýbrž
i státní správy, kterou má dnes v
režii panská koalice, a nutno jen litovati, že
to trpí a neozve se, neudělá opatření,
aby se zřetelem k platným zákonům
lichva ve kterémkoliv oboru, zejména ve stavebním,
byla potírána.
Tolik pokládám za povinnost říci k
otázkám, které souvisí s projednávaným
denním pořadem, ale chci se zmíniti ještě
o některých zjevech, které se odehrály
v posledních téměř hodinách.
Je to výnos ministerstva soc. péče ze dne
10. prosince 1928, který byl včera jako dopis doručen
Ústřední soc. pojišťovně
a má toto znění:
"Podle §u 131 zákona ze dne 16. listopadu 1928,
č. 184 Sb. z. a n., mají politické úřady
II. stolice pro přechodnou dobu, dokud neujmou se úřadu
funkcionáři vyšlí z prvních voleb,
jmenovati představenstva a dozorčí výbory
nemocenských pojišťoven, přihlížejíce
k návrhům Ústřední sociální
pojišťovny, podaným ve stanovené lhůtě.
Ministerstvo soc. péče tudíž Ústřední
soc. pojišťovnu vybízí, aby nejdéle
do 19. prosince 1928 zemským úřadům
v Praze, Brně, Bratislavě a Užhorodě
zaslala patřičné návrhy, sestavené
se zřetelem k §§ 59 a 64 zákona č.
221/1924 ve znění zákona ze dne 16. listopadu
1928, č. 184 Sb. z. a n.
Návrhy buďtež zemským úřadům
učiněny ohledně každé jednotlivé
nemocenské pojišťovny odděleně,
tedy nikoli ve spise hromadném. Stanovenou lhůtu
překročiti nelze."
Co povídá tento dopis? Že vláda pod
vedením pana náměstka předsedy vlády
a ministra soc. péče zahajuje první kroky
ku provádění zákona č. 184
Sb. z. a n., který měnil původní zákon
č. 221 z 9. října 1924. Včera byl
tento dopis vydán a do 7 dnů vyžaduje ministerstvo
soc. péče návrhy od 300 nemocenských
pojišťoven, aby opatřily asi 15.000 osob, které
mají býti jmenovány do správních
orgánů nemocenských pojišťoven.
Každý laik - nemusí to býti znalec -
musí pochopiti, že tomu nelze vyhověti. Mají-li
vůbec objektivně býti jednotlivé návrhy
zájemníků, za které musíme
zejména považovati odborové organisace dělnické
na jedné straně a organisace zaměstnavatelské
na straně druhé, předloženy, pochopí
každý laik, že to nelze za 7 dní zpracovati.
Přirozeně, když Ústřední
soc. pojišťovna má dodati tyto návrhy
do 19. prosince, musí je nejméně 3 až
4 dny míti předem v rukou, aby je mohla prozkoumati.
Jak si ministerstvo soc. péče představuje
prakticky realisování tohoto výnosu, je otázka,
na kterou by se mělo vhodně odpovědět.
Chci jen charakterisovati, jak jsme již dokázali při
projednávání novely zákona ve výboru
soc. politickém i ve sněmovně, že ministerstvo
soc. péče je úřad naprosto lajdácký,
který utržil tolik hanby, když předložil
osnovu z 25. října 1927, a to nejen od oposice,
která snesla hojnost argumentů, které dokázaly,
jak ministerstvo soc. péče lajdácky úřaduje,
jak osnova je neodborně připravena, nýbrž
i od členů majority, kteří museli
konstatovati, že výtky oposice jsou po této
stránce správné, zejména když
odborná veřejnost, representovaná ať
dělnickými nebo zaměstnavatelskými
zástupci, přímo osnovu Šrámkovu
sesměšňovala a dokázala, jak tato
osnova je nemožná. Ale to je věc odbytá.
Vydání výnosu je novým dokladem, že
se v ministerstvu soc. péče vážně
neúřaduje a úřadovati nechce, poněvadž
tento výnos je provokací a každý musí
věděti - i ti vysocí úředníci
a sám ministr - že se takhle úřadovati
nedá.
Ale je zajímavo, že se výnos ministerstva týká
jenom správ nemocenských pojišťoven resp.
orgánů správních, představenstev
a dozorčích výborů. Ale vždyť
vláda odůvodňovala zmocnění
pro sebe, aby mohla jmenovati dozorčí orgány,
hlavně tím, že je třeba jmenovati rozhodčí
soudy. Výnos se o rozhodčích soudech vůbec
nezmiňuje. Dva a půl roku je v platnosti zákon
čís. 221 z roku 1924, který určil,
že o sporných věcech dávkových
mají rozhodovati rozhodčí soudy. Tyto rozhodčí
soudy nebyly dosud jmenovány. U nemocenských pojišťoven
je sta žalob, o nichž má býti rozhodnuto.
Vláda a zejména pan ministr Šrámek
se vymlouval, že je nutno dáti právo jmenovací
do zákona jako zmocnění vládě,
aby mohla rozhodčí soudy jmenovati. A když
je zákon vyhlášen, vidíme, že nejde
o rozhodčí soudy, nýbrž o to, jak dělníky,
socialisty vytlačiti z představenstev i dozorčích
výborů, aniž by se uvažovalo o tom, zdali
by se neměl tento problém řešiti volbami.
Já se zřetelem na sjezd nemocenských pojišťoven,
který se konal minulý úterek, musím
odmítnouti, aby si orgány do dělnických
pojišťoven jmenovala zase vláda. My jsme řekli
již na několika stranách, zvláště
ve Vídni a na posledním sjezdu že vláda
nemusí zmocnění, které jí dává
§ 131 zákona č. 184, použíti a
že je možno vydati volební řád,
který již je z poloviny hotov. Ten může
býti, i kdyby to pomalu šlo, do konce ledna hotov,
v březnu mohou býti vypsány volby a počínaje
měsícem květnem mohou býti volby do
nemocenských pojišťoven prováděny.
Není proto v cestě žádné překážky,
která by při pomalém tempu bránila
provedení voleb do nemocenských pojišťoven.
Volby do nemocenských pojišťoven, jak právem
řekl jejich všeobecný sjezd konaný v
úterý, vyžadují se také z důvodů
demokratických. Jestliže volby nebyly 14 nebo 15 let,
je zde jistě na straně zaměstnanců
i zaměstnavatelů zájem, aby tento problém,
jaké orgány a jací lidé mají
spravovati tak důležité ústavy, jako
jsou dělnické nemocenské pojišťovny,
byl vyřešen aktem demokratickým, jako jsou
volby. Proto odmítáme úmysl vlády
použíti §u 131 zákona čís.
184 a žádáme, aby vláda odvolala svůj
výnos, který byl poslán Ústřední
soc. pojišťovně 10. prosince 1928, a aby vypsala
volby do nemocenských pojišťoven.
Vláda má však povinnost i v jiném směru
si pospíšiti, nikoli jenom vynucovati jmenování.
Zákon čís. 221 i zákon č. 184
mají několik důležitých ustanovení
o různých nařízeních, která
by měla býti vydána. Zejména jde o
nařízení o t. zv. zárukách,
které měly býti vydány nařízením
ve smyslu zákona čís. 221 i ve smyslu zákona
čís. 184. Je pozoruhodno, že nemocenské
pojišťovny přicházejí o mnoho peněz
tím, že za pojistné neručí vedle
manžela, zejména ve stavebnictví. také
manželka a že se dává nesvědomitým
zaměstnavatelům možnost unikati s jejich majetkem
přenášením tohoto na manželky.
Tím je pochopitelně ochuzováno v mnoha případech
pojištění nemocenské a ovšem i
invalidní a starobní a především
pojištění zaměstnanci, jimž polovina
pojistného byla ze mzdy stržena, ale neodvedena. Vláda
by si měla pospíšiti, aby za 21/2
roku vydala ve smyslu zákona čís. 221 prováděcí
nařízení o t. zv. zárukách.
Je zajímavo, že za 21/2 roku
ministerstvo na toto nařízení ani nesáhlo,
neznáme ani jeho koncept, ačkoliv Ústřední
soc. pojišťovna a Svazy nemocenských pojišťoven
mají se o tom vyjádřiti. Ministerstvo pospíchá
se jmenováním jen proto, že chce udržeti
svůj despotismus jako v jiných otázkách,
i zde.
Tolik je nutno říci k vydanému předpisu,
který jsem citoval a který byl včera ráno
doručen Ústřední soc. pojišťovně.
Když již o otázkách soc. pojištění
mluvím, chci se zde stručně zmíniti
také o vydané dnes vládní osnově
zákona čís. 1897, který se týká
státních starobních podpor. Konečně
se tedy vláda rozhodla, že osnovu předloží.
Jest dobře, že konečně se již tak
stalo, i když nutno konstatovati, že podání
této osnovy se slibovalo nynější panskou
koalicí 3 roky. Co existuje nynější
panská koalice, tuším od 1. března 1926,
stále se na různé návrhy, intervence
a interpelace slibovalo podání osnovy. Konstatuji,
že 1. února letošního roku, tedy před
10 měsíci, na naši interpelaci odpověděl
p. ministr Šrámek, že osnovu předloží
v dohledné době, poněvadž se o ní
vede meziministerské řízení. Od 1.
února do dneška uplynulo přes 10 měsíců,
za které vláda neměla dosti času osnovu
předložiti, a najednou ji předkládá
dnes. Jest pochopitelno, že pro krátkost času
nelze osnovu tuto podrobiti úplné kritice, ale právem
jsem naznačil, že je to zmatek, že za tu dobu
jsme čekali, že bude podáno přece jen
něco lepšího. Nutno vytknouti, že předloha
jest podána pozdě, takže těžko
bude lze ji uzákoniti do Nového roku. Musíme
si býti vědomi, že 1. ledna vstupuje v platnost
zákon č. 184, podle něhož se začne
vypláceti aktivním zaměstnancům důchod
invalidní, vdovský nebo sirotčí, a
že tento zákon v této době ještě
platný nebude, i když se navrhuje jeho platnost od
1. ledna 1929, neboť víme, že z důvodů
technických bude těžko jej projednati v zákonodárných
sborech.
Zajímá nás však také obsah osnovy.
Jen stručně se o některých věcech
zmíním. V §u 1 se mimo jiné praví,
že budou míti nárok na dávky z tohoto
zákona osoby, které nebyly pojaty do zákona
o pojištění dělnickém a pojištění
osob samostatně hospodařících, pokud
bude chtíti vláda v mezích volného
uvážení podpory jim poskytnouti. I když
budeme míti možnost ve výboru na tuto větu
poukázati podrobně, chtěl bych přece
jen říci, že to je snad, pokud vím,
první osnova, která říká, že
zákon se má prováděti, pokud v mezích
volného uvážení nějaký
byrokrat bude chtíti. Nedovedu si představiti, když
vydáme zákon, který se týká
starých lidí, že by měl obsahovati ustanovení,
aby někdo mohl poskytnouti podporu podle volného
uvážení. Což je možno volně
uvažovati při poskytování dávek,
dáme-li či nedáme-li dávku? Vždyť
v následujících paragrafech se taxativně
ustanovuje, kdo má míti nárok. Že má
býti volné uvažování důvodem
k poskytnutí podpory, jest jistě novotou.
Zajímavý je také § 3, kde se praví,
že jakékoliv zaopatření, kterého
se žadateli dostává, ať na penězích
či na dávkách naturálních,
připočítává se žadateli
ke stálé podpoře státní. Bude-li
takový stařec nebo stařena v nějakém
zaopatření obce, započítá se
jim to do státní podpory, jinými slovy: stát
chce dávati podporu, avšak na účet obce.
Je zajímavo, že ministerstvo soc. péče
navrhuje podporu starobní 500 Kč ročně,
ovšem říká, že obce mají
spolupřispívati, a to obce s více než
50.000 obyvatelů 20% příplatkem. Tedy nejvíce
může obojí podpora činiti 600 Kč.
Nevím, kolik je obcí které mají 50.000
obyv. Obce mající více než 2000 obyvatel,
ale ne přes 50.000, mají přispívati
15%, obce mající nejvýše 2000, mají
poskytovati příplatek 10%. Vidíme tedy, že
podle osnovy může stařec nebo stařena
nejvíce dostati 1.50 Kč denně. I kdybych
bral za podklad 500 Kč, navrhovaný v osnově,
které by měl dávati stát, a případně
malý příplatek, který bude dávati
ta neb ona obec, vidím přece, že státní
správa se opravdu držela fiskálních
zásad, které panská koalice udržuje
v posledních třech letech. Výbor i páni
z většiny budou však musiti uvážiti,
jaká je to podpora 1.50 Kč denně, má-li
k tomu takový chudák ještě prodělávati
tu proceduru, která se v osnově navrhuje, a musejí
si páni uvědomiti, že když byli tak štědří
ke generálům - je věcí podružnou,
že osnova jest ještě v senátě -
že tolik se nemůže ušetřiti na těch
největších chudácích, kteří
nemají se do čeho obléknouti a jsou většinou
z milosti živi, a že dávka bude se musit zvýšiti.
Budou-li moci obce navrhované procento 20, 15, 10 poskytnouti,
jest jiná kapitola, to nám zajisté ministerstvo
vyloží. Vždyť bude jistě ministerstvo
sociální péče pomáhati ministerstvu
vnitra, které provádí zákon č.
77. Jak budou chudé obce, na př. v okolí
Kladna a Mostu, které budou sestávati jen z provisionistů,
sháněti těch 10%? Tam mají přispívati
chudáci na chudáky.
Že pánové z agrární strany uplatňují
svůj vliv a ukládají městům
větší povinnost než malým obcím,
jest jiná kapitola. Chci říci, že státní
správa chce svou osnovou provésti veliký
sociálně-politický čin, avšak
že nynější režim panské koalice
provádí tento čin na účet
někoho jiného, to jest zchudlých obcí,
vybrakovaných zákonem č. 77. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.)
Zatím omezuji se jen na toto konstatování
a připomínám, jak měli socialisté
pravdu, když se domáhali, aby byl uplatněn
v zákoně č. 184 návrh Ústřední
soc. pojišťovny, která navrhovala, aby v tomto
zákoně bylo provedeno pojištění
osob starších 60 let Musíme si uvědomiti,
když zákon č. 184 vchází v platnost
1. lednem 1929, že kdyby byl návrh Ústřední
soc. pojišťovny majoritou schválen, měly
by od 1. ledna osoby starší 60 let nárok na
pojištění. Kdo zná tu historii s XI.
pojistnou třídou v nemocenském pojištění
a kdo ví, že průmyslníci vynucovali
na Kramářovi a Šrámkovi vypuštění
XI. třídy z nemocenského pojištění
a že projevili za to ochotu, aby se zavedlo pojištění
starých osob pro invaliditu a stáří,
vidí, jak se koalice dopustila velikého hříchu
sociálního na nejchudobnějších
lidech, poněvadž kdyby ti lidé byli pojištěni
od 1. ledna 1929, za 2 roky při nynější
čekací době, která dělá
100 týdnů, byli by se domohli zákonného
nároku na invalidní nebo starobní rentu,
která by minimálně při 100 týdnech
dělala asi 1100 až 1200 Kč, nemuseli nikomu
prokazovati svou chudobu a nebyli by odkázáni na
milost obce.
Jelikož většina zamítla návrh odborné
komise Ústřední sociální pojišťovny
ve věcech pojištění osob starých,
vidíme, jaká křivda se na nich spáchala.
Tehdy někteří páni ze strany lidovců
a agrárníků dokazovali, že bude zákon
pro podporování starých co nejdříve
předložen a že bude uspokojující.
Konstatuji, že tato osnova zákona nemůže
starého člověka ani zdaleka uspokojiti a
že naše strana se přičiní, aby
ve výboru dala příležitost, aby tato
nedostatečná osnova doznala zlepšení
a aby vůdcové panské koalice, která
v posledních volbách utrpěla netoliko morální,
nýbrž i politický výprask, se mohli
napraviti. (Potlesk čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu prvnímu zpravodaji
- za výbor zahraniční - jímž
je p. posl. Světlík.