Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Horpynka. Dávám mu slovo.

Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové! Projednávaný vládní návrh tisk 1735 nemá naprosto světového významu, ba má dokonce jen podřízenou cenu pro domácí průmysl. Posl. sněmovna má schváliti druhý dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi Československou republikou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou, jímž se čl. V původní obchodní smlouvy ze dne 28. prosince 1925 zbavuje platnosti. Tím se umožňuje Československu upravovati celní sazby na dovoz umělého hedvábí a hotových výrobků z něho vyrobených tak, aby co nejlépe vyhovovaly domácí výrobě a vývozu zboží z umělého hedvábí. Nebude jistě námitek s žádné strany, když vláda usiluje smlouvami a zákony chrániti domácí výrobu a zajistiti jí ve světovém obchodu výnosný odbyt. Bohužel činnost našeho obchodního úřadu není v tomto směru vždy důsledná. Nechci se tady blíže zabývati předloženým vládním návrhem, nýbrž chci použíti této příležitosti, abych podrobil kritice chování ministerstva obchodu, jež v jednom zcela určitém případě dává podnět k největším stížnostem, aby jisté nešvary mohly býti co nejdříve napraveny. Jde o nepřátelský postup ministerstva obchodu proti dovozcům cizozemských automobilů, který právě v době největšího rozmachu automobilismu musí velice podivně působiti a musí časem velice ublížiti obchodním stykům Československé republiky s jinými státy. Ministerstvo obchodu hájí totiž stanovisko, že náš zdejší automobilový průmysl vysokými celními sazbami není naprosto vydatně chráněn proti soutěži ciziny a domnívá se, že jest povinno kontingentováním dovozu učiniti ochranu domácího průmyslu ještě účinnější. Ale tato opatření ministerstva obchodu a průvodní zjevy při jejich provádění jsou schopna dosíci právě opaku toho, čeho se jimi chce dosáhnouti.

Podívejme se na poměry, jaké jsou dnes v Československé republice. Nedomnívám se, že dnešního dne jezdí v Československé republice již 50.000 automobilů k dopravě osob a nákladů. Ale i kdyby tomu tak bylo, zůstává Československá republika ještě velice pozadu za Německem s jeho 400.000 automobily, a Německo jest teprve na 16. místě v počtu států, v nichž číslo vyjadřující poměr mezi počtem obyvatelstva a počtem automobilů v provozu jest pokud možno nejmenší. Československo mělo by tedy míti zájem na tom, aby se automobilismus vyvíjel ještě dále, aby tento stát postoupil na stejný stupeň s jinými kulturními státy Evropy. V Československu máme však nanejvýš 5 továren, které úhrnem lze označiti jako automobilový průmysl. Tento průmysl, jenž pracuje ve 3 nebo 4 směnách, není s to, aby příkazy dodávek vyřídil jinak, než v dodávkové lhůtě 4 až 5měsíční. A podle výpovědí odborníků lze domácí automobilový průmysl považovati za zajištěný zdejšími dodávkami na 10 let, než bude domácí trh nasycen automobily. Trvá-li tedy merkantilní obchodní politika Československa na omezení dovozu automobilů, jež se spíše rovná zákazu dovozu, s odůvodněním, že kontingentování jako doplněk ochranných cel jest nutné k ochraně domácího průmyslu proti zahraniční soutěži, pak jest právě toto odůvodnění úplně mylné. Dříve kdysi se užívalo omezení a zákazů dovozu k doplnění soustavy ochranných cel také jako prostředku k boji proti nepřátelským státům. Prokázalo se však, že již na konci středověku se tato metoda přežila a v novověku vedla vždy k těžkým zápletkám, ba dokonce k válkám. Takto mohlo by československé ministerstvo obchodu odůvodňovati nanejvýš kontingentování dovozu automobilů z Německa a tu by bylo lze mu přímo věřiti, zvláště když správce ministerstva obchodu jako exponent české nár. demokratické strany jest zapřísáhlým nepřítelem Německa a v tomto ohledu zcela nepochybně sympatisuje s ministrem věcí zahraničních dr Benešem, i přes jisté rozpory. Ale kontingentování dovozu automobilů z Ameriky nelze přece odůvodňovati heslem prostředku k boji, neboť United States of America jsou přece spojencem Československé republiky od včerejška a jistě by byly nemálo překvapeny, že stát, jenž částečně vděčí svůj vznik tomu, že zasáhly do světové války, nyní v míru užívá proti nim obchodně politických prostředků k boji.

Zbývá jen ještě třetí možnost odůvodnění: Československé ministerstvo obchodu chce kontingentováním dovozu automobilů dosíci většího zvýšení domácích cen, poněvadž ochranná horní hranice ve výměře ochranného cla schází. Tohoto cíle ovšem zdejší ministerstvo obchodu úplně dosáhlo. Neboť Československo jest dnes zemí, ve které při nízkých dělnických mzdách a při dostatku cenných surovin jsou ceny automobilů nejvyšší, takže o schopnosti soutěže domácího průmyslu s cizozemskými výrobami nelze vůbec mluviti. V Československu přesahují prodejní ceny automobilů výrobní náklady průměrně nejméně o 100% a nejvýše o 250%. Z těchto lichvářských zisků domácího automobilového průmyslu těží jedině podnikatelský kapitál, neboť neprojevují se ani ve zlepšení dělnických mezd, ani jinak ve zřizování sociálních institucí. Tyto vysoké domácí ceny automobilů, které mimochodem řečeno jsou v křiklavém nepoměru k jakosti zboží, jsou tedy břemeny, která musí spotřebitel zcela neprávem převzíti k užitku podnikatelů. Tato kombinovaná soustava ochranného cla a kontingentovaného dovozu ukazuje tedy jen jedinou výhodu, z níž těží poměrně nepatrná skupina akcionářů, a proti tomu stojí na druhé straně velmi četné nevýhody a škody, které postihují veliký okruh pracujících lidí, ba dokonce veškerou společnost.

Máme v Československé republice asi 30 výkonu schopných firem, které se zabývají výhradně dovozem automobilů. Tyto firmy zaměstnávají četné agenty a zaměstnance, kteří všichni žijí z dovozního obchodu. Nyní se však nerozumným kontingentováním a všemožným nesmyslným trýzněním tak dalece podkopává existenční možnost těchto firem, že tyto podniky jednoho krásného dne zajdou a dají výpověď svým zaměstnancům, takže zástup nezaměstnaných znovu vzroste.

Za jakých poměrů musejí dnes v Československé republice pracovati dovozci automobilů, chci vysvětliti jen dvěma příklady, které znám z vlastního názoru. Pro dovoz automobilů z Ameriky začal se nový kontingentový rok dne 5. listopadu t. r. Přes to, že dovozci amerických automobilů nemohli v posledních měsících prodati ani jediného vozu, poněvadž loňský kontingent byl vyčerpán a ministerstvo obchodu neudělilo ani jediného povolení na dovoz, tak ani nyní v novém kontingentovém roku se ještě nevydávají dovozní povolení. Odb. přednosta dr Ottis prohlašuje zcela prostě, že se v dovozním úřadě ještě nemohli dohodnouti o rozdělovacím plánu a že jest k tomu zapotřebí času. Ostatně prý nikdo nemůže předepisovati ministerstvu obchodu, kdy a jak má být1 rozdělen letošní kontingent 800 vozů. Opravdu zcela podivné stanovisko úředníka onoho ministerstva, které má hájiti zájmy obchodu. Při tom dlužno uvážiti, že tento kontingent 800 amerických vozů, který byl ustanoven před 4 nebo 5 lety, dnes pro ohromný vzrůst obchodu s automobily všeobecně dávno již nestačí, neboť i domácí automobilové továrny vyrábějí a prodávají 5 až 10krát tolik než před 5 lety. Loni musilo přece i ministerstvo obchodu této skutečnosti vyhověti a kontingent 800 amerických vozů zvýšiti o 500. Přes to se letos znovu ztrnule drží staré číslice kontingentu.

Ještě křiklavější jsou ovšem poměry při dovozu automobilů z Německa. Tento kontingent činí jen 450 vozů ročně a kontingentový rok končí se dne 31. prosince. Přes to, že tento kontingent nebyl letos ještě vyčerpán - 29 dovozních povolení nebylo vůbec vydáno a 20 dovozních povolení dovozní úřad jako prošlé vzal zpět - nebylo po 6 týdnů vydáno žádné dovozní povolení. Obchodní atašé německého vyslanectví mohl pravděpodobně teprve po přiměřených kompensacích dosáhnouti slibu od politického oddělení ministerstva obchodu, že ihned budou udělena další povolení na dovoz německých automobilů. Počátkem listopadu i presidium ministerstva obchodu dávalo telefonické instrukce dovoznímu úřadu. Ale dovozní úřad nehnul ani prstem a čekal klidně na písemný rozkaz. A když tento příkaz došel konečně v polovici listopadu, vývozní úřad ještě dlouho neuděloval dovozních povolení. Zpravodaj inž. Hušek musí teprve písemný rozkaz předložiti ve schůzi předsednictva, pak vypracovati a dáti schváliti rozdělovací plán atd. A dovozci mohou čekati na dovozní povolení a snášeti škody, jež trpí nedostatkem zaměstnání. Zatím snad mohou platiti své daně.

Ministerstvo, které má vinu na takovýchto poměrech, mělo by vlastně míti úřední titul pro průmysl a proti obchodu. Za takových okolností se skutečně nedivím, proslýchá-li se, že dovozní povolení na cizozemské automobily lze dostati jen za dobré úplatky (Výkřiky posl. dr J. Macka.) a že sám ministr obchodu jest nucen proti takovýmto tvrzením vystupovati soudní žalobou. Ale ministerstvo obchodu nemyslí ani na to, že zakoupení každého automobilu ve většině případů jest novým pracovním místem pro řidiče, že rozšířený automobilismus poskytuje denní chléb četným lidem ve správkárnách, že každým novým automobilem vzrůstá výnos daní ve prospěch silničního fondu, což znovu jest ve prospěch slušného počtu řemeslníků a dělníků. Marně hledáme v ministerstvu obchodu sociální úvahy. Ministerstvu obchodu stačí vědomí, že svým systémem uspokojilo ziskuchtivost automobilových továren a jejich akcionářů. Chrání se domácí automobilový průmysl před obtížnou cizozemskou soutěží, podnikatelé nemusejí ze svých zisků nic investovati, aby zmodernisovali své podniky, oni snadno prodají i méněcenné zboží. Znemožňuje se tak technický rozmach a naše domácí výstavy automobilů dostatečně prokazují, že u nás doma není skoro vůbec pokroku v automobilové technice. A tak se stále hlouběji dostáváme do stavu, že se musíme stále více a více obávati soutěže ciziny. To jsou nevýhody této v Československé republice zavedené protekční prohibiční soustavy v obchodní politice. Dokud jsou takové poměry v ministerstvu obchodu, musí se zdáti směšným, že se parlament zabývá takovými vládními návrhy, jaké obsahují tisky 1735 a 1848.

Nemáme důvěry k takovému ministerstvu obchodu a odepřeme mu i nadále svůj hlas. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pí posl. Zeminová. Dávám jí slovo.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Na den 13. prosince, tedy na den, který bývá v pověře nazýván dnem nešťastným a zlým, svolává si slavná koalice a vláda, která volby prohrála, první schůzi parlamentu. Protože je snaha vzhledem k tomu, že vláda sama a koalice mezi svými vlastními stranami nemá dosud ujasněno stanovisko k různým otázkám, odsunouti politickou debatu až na týden příští, přicházím, abych zejména aspoň při této příležitosti v hospodářských otázkách dotkla se některých problémů, které jsou pro ženy velmi ožehavé.

V zastoupení opuštěných a starostmi utýraných žen, hospodyň a matek přicházím znovu před forum slavné poslanecké sněmovny, abych se dovolávala rychlé pomoci všech zúčastněných úředních činitelů proti osudnému a přímo již zločinnému zdražování všech nejnutnějších životních potřeb.

Vláda Msgr. Šrámka nemá ani za haléř schopnosti a přiznám rovnou, svědomí a dobré vůle, aby ve státě udělala pořádek. Za 10 dnů máme vánoce, které bývaly po staletí zvány nejradostnějšími svátky všeho lidstva. Ale letos bude té radosti poskrovnu. Je zle! Kněží sice budou znovu hlásati to svoje tradiční: Pokoj lidem dobré vůle, ale za vlády pana Msgra Šrámka a Hlinky, páterů Roudnického, Staška a dr Tiso lidem dobré vůle se dobře nepovede, naopak smečka kartelářů a zdražovatelů bude míti nejlepší a nejradostnější svátky v celé republice.

Jde-li dnes žena dělníka, gážisty, chudého domkáře nebo malého živnostníka s úzkostí do trhu nebo do obchodu cokoliv nakupovati, neví nikdy, stačí-li na to již její skrovný příjem. Jaké pak radostné vánoční svátky, když byl předražen cukr, káva, koření, mléko, vejce, svíčky, maso, všechno, nač se na světě kdo podívá. Maso stoupá téměř denně v ceně a tuky jsou pomalu již ve výši pro nás nepřístupné. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

V čele zdražovatelů šel tentokráte, bohužel, sám stát, který první zdražil ryby a vánoční stromky z rozkazu pana ministra zemědělství. Co se vyhází za přebytečná a zbytečná auta a různý luxus ve vedení státních statků, má se najednou na té rybičce a vánočním stromečku ušetřiti. Venku jsou zabíjačky, vesnice tedy masa a tuků v přítomné a v nejbližší době potřebovati nebudou, ale v městech máslo a mléko jsou tak drahé a vzácné, jako by pomalu platila ještě hesla světové války. Statisíce rodin dělnických, zřízeneckých i živnostenských přemýšlí a počítá, co letos budou moci koupiti dětem pro radost, když velcí se všichni musí radostí odříkati. Ale za štědrým dnem výsměšně trčí 1. leden a nové dvacetiprocentní zvýšení činží, vánoční to dárek pana Msgra Šrámka, pana dr Kramáře, pana ministra Najmana a spol. (Tak jest!) Je po výpočtech, radostech a dárcích.

Po strašném útoku cukrovarnického kartelu a po ustupování vlády před zdražovateli varovaly jsme s deputacemi žen pana náměstka min. předsedy Msgra Šrámka, že na tu zdražovací politiku těžko strana lidová ve volbách potom doplatí. Ale mluvilo se tenkráte před námi a s námi s patra. Pánové mysleli, že když drží v rukou všechnu státní administrativu a když měli po ruce velké milionové fondy volební, že musejí vyhráti volby za každou cenu, a vyhráli to, pánové prominou, jako generál Kec u Jankova. Není divu, že delegátka nár. socialistických žen-hospodyň Lacinová řekla pohněvaně pyšnému náměstku předsedy vlády Šrámkovi toto: "Buď dovedete a chcete udělati ve státě proti řádění zdražovatelů pořádek, anebo to nedovedete a nechcete udělati, a pak to položte a udělejte místo tomu, kdo pořádek ve státě si dovede vynutiti! (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Pan ministerský předseda se na nás zle rozhněval a odbyl nás, že se takto s vládou nemluví. Naše delegátka odpověděla panu ministrovi zase, že se zase tak s národem nejedná, jako to dělala tato koalice a vláda po dva a půl roku. Když nechtěla vláda vážně jednati o požadavcích žen-hospodyň hned v září, odpověděly jsme vládě na její tupohlavost 2. prosince 1928. Odpovědělo se tak, že tu česko-německo-klerikální koalici a vládu před úplným krachem nikdo nezachrání. Ženy, voličky, vyplatily zejména stranu klerikální ve volbách za její zradu na lidu a na to také nikdy nezapomenou. Státnický věhlas dvou monsignorů Šrámka a Hlinky je v pekle, protože míti všechnu moc v rukou, a ještě to prohráti, to je přece jenom sláva pramalá. Svatí koaliční patronové p. dr Kramář, Hlinka, Najman, Šrámek a česko-německý Přemysl Oráč II. dr Srdínko se sice brání zuby nehty, jíti do politicko-historického musea, ale menšina je menšina, a zázraky nikdo dělati nemůže, ani ze svaté strany lidové. Neústupnost koalice a vlády donutí pravděpodobně voličstvo, že bude musiti brzy historii 2. prosince znovu a ještě důkladněji opakovati. Tato vláda a koalice nechce se polepšiti a snad to vůbec již ani nedovede.

Proto 24 hodiny po skončených volbách uspořádala matkám československým a ženám hospodyním nová překvapení, až se všem dech zatajil. Docela bezohledně dovolila kartelu mlékárenskému úžasný útok na 10 milionů spotřebitelů v našem státě. Přímo pod okny zúčastněných ministerstev, ministerstva zásobování, zdravotnictví a spravedlnosti, 14 dní před vánocemi propukla zkartelovaná lichva mlékem a tuky, že ani ve válce nebylo hůře. Jsem přesvědčena, že mnozí pp. poslanci ze stran koaličních budou počítati pohrdavě s tím, že přicházíme s tak prosaickými věcmi jako jest otázka mléka, tuku a nezbytných životních potřeb. Ale my jsme si dobře vědomi, že na vesnicích právě tak jako v městech mléko nebo bílou kávu snídá, svačí a večeří ³/₄ anebo ⁵/₆ našeho národa. Není vedle chleba a brambor žádná tak nezbytná potravina u nás, jako je mléko. A nyní uvažte, že ve 2 až 3 měsících zdražil se neobyčejně nejen cukr, nýbrž i mléko, cikorka, sladová neb žitná káva, i káva dovážená k nám z ciziny - a je zle ve všech rodinách. Ke zdražení mléka došlo ve chvíli, kdy společenstvo radlické mlékárny oznámilo spontánně úřadům, že bude vypláceti 30% dividendy. (Výkřiky.) Zástupkyně nár. socialistických žen vzepřely se energicky zdražení mléka zrovna tak jako svého času zdražení cukru. Na radnici Velké Prahy za vedení a na návrh nár. socialistické delegátky Kubíčkové zřízena byla protidrahotní komise, která přikročila velmi rázně k zřízení veliké městské mlékárny, která bude náležitým regulátorem všeho lichvářství, které chtějí naše zkartelované mlékárny prováděti. Šly jsme se dovolávati spravedlnosti také ještě na celou řadu ministerstev. Byly jsme pomalu ještě tak naivní, že jsme myslily, že vláda i po volbách snad nás někde vyslyší. Zkušenosti odnesly jsme si tyto: Ministerstvo zásobování by mohlo velmi mnoho vykonati proti zdražování, zejména mléka a tuků. Ale pp. agrárníci, nár. demokraté a političtí živnostníci nepřipustí, aby toto ministerstvo zahájilo vůbec nějakou akci. V ministerstvu obchodu, kde jsme protestovaly proti skupování mléka ve středních Čechách a vyvážení přes Liberec do Německa - vždyť i samy německé listy v Praze si toho všimly - žádaly jsme zavedení povolovacího řízení na mléko do ciziny, to znamená, pokud není domácí potřeba kryta, že by nemělo a nesmělo býti mléko do ciziny vyváženo. Avšak v ministerstvu obchodu radili nám velmi vážně, že snížíme drahotu, budeme-li používati mléka sušeného nebo kondensovaného, a místo másla umělých tuků. Chci konstatovati, že se to děje beztoho již ve velikém měřítku. Dnes máslo se stalo téměř nedostupnou pochoutkou lidovým vrstvám, a používá se v lidových vrstvách téměř výhradně k maštění a vaření tuků umělých.

Ale dovolte, abych před forem celé sněmovny a veřejnosti řekla, že jest nám trapné, když ještě desátý rok po světové válce musíme se krmiti náhražkami, ačkoliv jest u nás přirozeného mléka nadbytek. Vždyť se musilo vyrojiti tolik mlékáren a sýráren, které na jiné způsoby musejí mléko zpracovati, že to pomalu vedle Švýcarska a Holandska a jiných států bude ojedinělé. Páni poslanci z agrární strany z jižní Moravy častokráte nám sdělovali, že u nich jest v pravém slova smyslu mlékařská komora a že nevědí, kam s přebytky. A najednou nastal ten fakt, že ačkoliv mají sem na Čechy skvělé spojení přes Znojmo, a do slovenských měst, zejména do Bratislavy, Nových Zámků a Komárna atd. skvělé spojení přes Břeclav, že se místo na Slovensko a k nám vyváží mléko do Maďarska.

Co však jest nejstrašnějším při tom, jest úžasné falšování mléka a tuků, které od r. 1926 rapidně stouplo. Když jsme se dovolávaly pomoci ministra spravedlnosti a sdělily mu, že mléko jest dvanáctkrát tak drahé v prodejnách, než bylo před válkou, a že je falšováno až z 90% (Slyšte!) a že při tom mlékárny vyplácejí 30% dividendy, sám ministr prohlásil, že je to zločin, který musí býti potrestán. (Výborně!) My ovšem béřeme pana ministra za slovo a čekáme ne pouhé uklidnění a slova, nýbrž také činy.

Konstatujeme pro poučení celé veřejnosti, že již v listopadu 1926 ostře stěžoval si ministr Černý na falšování mléka. Na jeho poukaz bylo r. 1927 vzato ve Velké Praze 910 náhodných vzorků mléka. Státní ústav pro zkoumání potravin zjistil, že 94% mléka bylo hrubě falšováno a jen 6% mléka bylo dobrého. (Hlasy: To je skandál!) Mléko bylo zbavováno tuků, sbíráno, odstřeďováno, vodou křtěno. Tak zvaná smetana byla uměle zhušťována moukou, škrobem i různými škodlivinami. Není téměř mléka v městech, které by se nepřipalovalo a potom při požívání úžasně nepáchlo. V četných případech bývá mléko znečištěno řezankou, ano i promiňte, jen opakuji - kravským lejnem, takže jest lidskému zdraví neobyčejně škodlivé!

Vody bylo r. 1927 přilito do mléka 9 až 66%. Rádi konstatujeme, že malozemědělci prodávají na vesnicích mléko dobré a za velmi lidské, přijatelné ceny, pokud je ovšem mohou prodávati, neboť kdo má jednu nebo dvě kravky a ještě s nimi tahá, spotřebuje mléko téměř výhradně sám pro sebe. Tak bylo zjištěno, že malozemědělci kolem Mor. Ostravy dodávají mlékárnám litr za 1.10 Kč, a mlékárny v Mor. Ostravě obratem je zdraží na 1.80 až 2 Kč. Zjišťovaly jsme dále, které krajiny dostávají nejvíce zbryndané mléko. Bohaté Českobrodsko a Kolínsko měly největší procento přilité vody. Nejméně vody přilévalo chudé Jílovsko, které je representováno vesměs malými domkáři a chalupníky. I to jest charakteristický obraz povahy lidské. (Výkřiky čsl. nár. socialistických poslanců.)

Ale falšování mléka rozšiřuje se po všech krajích. V Ml. Boleslavi bylo zjištěno v mléce 10 až 40% vody. V Poděbradech bylo zjištěno v mléce 9 až 30% vody, v Roudnici 7 až 39%, v Hradci Králové 10 až 42%, v Pardubicích 10 až 32%, naproti tomu v německých Litoměřicích jen 7 až 28%. Tedy musíme konstatovati, že němečtí dodavatelé mléka se chovali solidněji než čeští.

Když vláda Šrámkova nechala falšovatele mléka volně řáditi, přesto že byla zjištěna tato strašná fakta, a nepřikročila k žádným preventivním opatřením, stoupla ovšem smělost těchto falšovatelů do nekonečna. Státní úřad pro zkoumání potravin podává nám tato nová strašná fakta. R. 1928 přilévalo se do mléka již 8 až 90% vody. (Slyšte!) Koupila-li hospodyně ještě r. 1927 1 l mléka pro svoje děti nebo na vaření, koupila někdy za drahé peníze, poctivě a těžce vydělané, ²/₃ vody a přece aspoň ¹/₃ mléka. Avšak letos, pravděpodobně na počest jubilejního roku, prodávalo se místo mléka 90% vody za 12tinásobnou cenu mléka, než před válkou. To je prostě zločin, který nemá sobě rovného.

Slavná sněmovno! Nejde mi o útok proti žádnému jednotlivému stavu. Nemohu obviniti paušálně ani zemědělce, ani živnostníky, ani povozníky, ani velkomlékárny anebo prodavačky. Mléko projde tolika rukama, než se z něho stane tato drahá obílená špína, že je těžko zjistiti původního pachatele. Že se vůbec nic pro potrestání vinníků neučinilo, zavinilo, že tato neslýchaná lichva proti obyvatelstvu roste. Jde tentokráte o zdraví celého národa, zejména mládeže a proto veřejně vybízím s parlamentní tribuny všechny zúčastněné činitele, zejména komoru lékařskou, zemědělské rady, obchodní komory, ústředí družstev konsumních, Masarykovu protituberkulosní ligu, Čsl. červený kříž a kompetentní kruhy ministerské a samosprávné, aby se sešly rychle a radily, jak strašné poměry napraviti. Veřejný zájem jest ohrožen, lidské zdraví vydáváno lehkomyslně tisícerým chorobám. 40% dětí ve městech je dnes tuberkulosních. Budoucí generace jest podkopána. 30% lidí má poručeno od lékařů, aby mléka používali jako léku a nezbytné denní potraviny. Uvažme, kam se řítíme! R. 1928 bylo vzato v republice na různých místech 2494 náhodných vzorků mléka, a to bylo falšováno takto: V 1013 vzorcích bylo zjištěno 8 až 90% vody. V 81 vzorcích byly sebrány tuky až do 78%. Ve 113 vzorcích kombinovaně bylo mléko zředěno vodou až do 42% a tuky sebrány od 35% do 80%. V 734 případech zjištěno mléko tak podezřelé, že zavedeno trestní řízení. V 58 vzorcích zničeno mléko nečistotou mechanickou. V 49 případech zničeno mléko kravským lejnem a v 27 případech prohlášeno mléko hned za svrchovaně nebezpečné lidskému zdraví. Státní ústav pro zkoumání potravin zjistil dále, že v přečetných případech do mléka byla přilévána voda zdraví nesmírně škodlivá, závadná, takže vytoužená potravina a lék lidský mléko - stalo se nositelem ohromného množství bacilů a přečetných nemocí.

Stejně hanebným způsobem se falšuje v poslední době máslo. Na povrch je krásné a vábné, ale uvnitř bezcenné a obsah škodlivý. Čajové máslo se dělá dnes z margarinu tím, že se barví šafránem, ba i různými jedovatými barvivy. Tak zvané selské máslo jest z 50% děláno z náhražek. Lidé peníze nekradou, aby s nimi hazardovali a kupovali bezcenný brak. Koupíme-li dnes, řekněme, vejce, maso nebo boty, víme, co kupujeme. Koupili jsme boty, vejce nebo maso. Kupuje-li deset až dvanáct mil. lidí ve státě mléko a máslo, kupuje splašky a náhražky úplně bezcenné. Upozorňuji na poměry v sousedním Německu, kde za účasti řady úřadů a ministerstev již v r. 1926 dohodli se na zvýšení spotřeby mléka, ale také na zlepšení jeho jakosti. Utvořen byl za účinné spoluúčasti úřadů Říšský svaz pro zostřený dozor, zvýšení spotřeby a bezvadnou jakost mléka, másla, sýra a tvarohu. U nás je tvaroh kyselý jako šťovík, z toho žádná hospodyně v městě nemůže nic uvařiti. A počítáme-li, jak nesmírnou důležitost má mléko, tvaroh, máslo atd., zejména pro mládež, jak v útlém, tak i dospělejším věku, nedivíme se, slyšíme-li, že jeden ze známých lékařů nedávno řekl, že zdražování a falšování mléka je zločinem Herodesovým, čili zabíjením mládeže. A což až lékaři budou čísti naše úřední čísla o falšování mléka! Ministr Šrámek naříká nad úbytkem porodnosti, stejně jako nár. demokratická revue "Nové Čechy". Nevím, uvědomí-li si lidovci a nár. demokraté, kolik lidských životů se zničí v národě tak strašnou lichvářskou činností, jako je při mléku a tucích. Proč místo falešného nářku nedovolí lidovci, nár. demokraté a živnostníci vydání ostrého kartelového zákona, zřízení komor spotřebitelů, a nového přísného zákona proti falšování potravin, který by byl platný pro celou republiku, jak se toho národně sociální poslanci již léta domáhají a vlastní iniciativní návrhy v tom směru sněmovně předložili? Kdyby se byli klerikálové všech odstínů i političtí živnostníci a agrárníci s národními demokraty jen stý díl tak starali o lid, jako o bohaté děkany, fabrikanty a velkostatkáře, nemusil býti letos o vánocích ten nářek širokých vrstev národa, jak těžko se v jubilejním roce žije. V celém národě šíří se přesvědčení, že česko-německá vláda a koalice nám nepomohou, že si budou musiti lidé pomoci sami. Proto netajíme se tím, že cílem nás všech je porážka dnešní reakční vlády a celého reakčního systému. Jinak bychom se ze zmatků a nespokojeností v republice vůbec nedostali. Jestliže nedávno dr Viškovský řekl spravedlivě podle svého přesvědčení, že stát se může opírati jen o nejširší vrstvy pracujícího národa, ať pánové si připomenou, že právě tyto nejširší vrstvy národa byly po půl třetího roku touto koalicí potírány a brána jim chuť a láska k našemu státu. Je třeba tedy, abychom jen opakovali heslo a zásadu, kterou si národně socialistická strana dala letošního roku: Msgr Šrámek jubilejní rok začínal. Přejeme si, aby jej neskončil. A voláme znovu jako letos v květnu: Vyneste tu rakouskou živou mrtvolu, aby mohla žíti republika a aby lépe žil veškerý náš národ. (Potlesk poslanců strany čsl. nár. socialistické.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. dr Stern. Uděluji mu je.