Uhlí a železo z ostravského kraje mohlo by
po krátké dopravě železnicí konkurovati
eventuelně na vodních tratích i na tržišti
balkánském a v Orientě. Dosáhlo by
se vybudováním této vodní trati také
výhodného spojení s jižním Ruskem.
A konečně věnováním pozornosti
této otázce spojení Dunaje s Moravou by se
splácel i starý dluh zemi Moravě, která
dosud ve věci plavby byla zanedbávána.
Jako druhou nejdůležitější trať
vodní považujeme vybudování středního
Labe. Byla by to trať, která by spojovala Německo-Hamburk
s centrem Čech. Při četných příležitostech
v zemědělském a také rozpočtovém
výboře upozorňovali jsme na velikou důležitost
vybudování této vodní trati, ukazovali
jsme také, proč z důvodů věcných
nejsme s nynějším stavem prací na Labi
spokojeni.
Za třetí nejdůležitější
trať vodní považujeme vybudování
spojení Odry s územím naší republiky.
Jde tu o trať Ostrava na Moravě-Kozlí v Německu.
Z Kozlí k našim hranicím je celkem 60 km a
výstavba tohoto úseku je ovšem závislá
na Německu. Německo je ochotno jednati o tomto projektu
a přáli bychom si, aby se co nejvíce vyšlo
vstříc s naší strany.
Nedotýkáme se dnes zúmyslně při
vytyčování nových projektů
vodních starého, velikého projektu dunajsko-oderského,
resp. labského, který byl jak ve starém vídeňském
parlamentě, tak i v žurnalistice a v naší
veřejnosti mnohokráte a mnohokráte diskutován.
Dnes považujeme za nutno, aby se při projednávání
otázek vnitroplavebních věnovala zvláštní
pozornost také otázce zaměstnanectva lodí.
Služební i platové poměry jsou tu velmi
neutěšené. Většina zaměstnanců
žije na dvě strany, muž na lodi a žena s
rodinou doma, a nikdo nedává jim příplatku
na vedení dvojí domácnosti. Nižší
zaměstnanci dostávají 600 až 800 Kč
měsíčně, vyšší 2300
Kč, v Německu asi o 100% vyšší.
Za životních a drahotních poměrů
na lodích jsou to platy nedostačující.
K tomu přistupuje ještě ta neblahá okolnost,
že v poslední době stalo se u paroplavebních
společností zvykem, vysazovati plavce v době
nezaměstnanosti a činiti z nich tak zaměstnance
sezonní. Je to nepotřebné a neúčelné
týrání lidí, neboť lodi vyžadují
při řádném udržování
stálého personálu, jak ukazuje fakt, že
oprava lodí nebývá nikdy pravidelně
včas na jaře hotova.
Kapitolou pro sebe je způsob, jakým se zacházelo
s plavci a kormidelníky při projednávání
zákonů o sociálním a pensijním
pojištění. Je to kapitola smutná, neboť
ukazuje na nepochopení významu, odpovědnosti
a nebezpečí zaměstnanců plavebních.
Pro budoucnost není také možno, aby plavba
zůstávala i nadále vyňata ze zákona
o inspekci práce.
Při výběru personálu plavebního
béře se málo ohledu na občany republiky.
U labské a dunajské společnosti je zaměstnáno
jen asi 35% občanů republiky, u oderské společnosti
dokonce jen 7 lidí domácích.
Mezistátní dohody o pracovním právu
a sociálním pojištění posádek
lodí, jak bylo vtěleno do návrhu zákona
z 1. ledna 1926, poměry nijak nezlepšily. Smlouvy
ty jsou tak nevýhodné, že by bylo radno, při
nejbližší příležitosti je
vypověděti. Dnes na př. platí si zaměstnanci
na různá pojištění, když
však odejdou ze služby anebo zemrou - nedávno
se stal jeden podobný případ - nemají
vdova a děti nároku na rentu. Totéž
platí o pojištění proti nezaměstnanosti,
které je v Německu zavedeno, ale které se
vyplácí jen v Německu.
Celkem možno říci, že smlouvy ty zbavují
nás, pokud se pracovních poměrů týče,
našeho výsostného práva. Dnešní
společnosti paroplavební neohlížejí
se také při úpravě poměru k
zaměstnancům na platné zákony republiky,
neřídí se zákonem o závodních
výborech, nechtějí také uzavírati
kolektivních smluv, jak je zákon předpisuje
pro dopravní podniky. Odvolávají se na služební
starý řád se zastaralými předpisy.
Zde by bylo na místě zakročení ministerstva
soc. péče.
Pokud se dnešní osnovy týče, schvalujeme
její předložení a přáli
bychom si jen jejího doplnění v některých
směrech. Převzali jsme předpisy plavební
ze starého Rakouska a mnoho z těchto předpisů,
zvláště nejdůležitějších,
t. j. policejně-plavebních řádů,
jest zastaralých. Tak na př. pro čluny a
vory na Vltavě a středním Labi jsou předpisy
z r. 1854, pro paroplavbu z r. 1888. Pro dolní Labe platí
plavebně-policejní řády z r. 1894.
Rovněž tak je tomu s ostatními předpisy,
na př. přístavními, s předpisy
o zkoušení personálu atd. Všechny jsou
velmi zastaralé.
Dlužno proto schvalovati, že po převratu r. 1920
zřízen byl úřad, který se měl
o všechny tyto otázky starati a řešiti
je ve smyslu odpovídajícím účelům
moderní doby. Je to plavební úřad.
Dnešní předloha zákona náleží
do komplexu otázek tohoto druhu, neboť nahražuje
staré nedostatečné předpisy novými.
Dosavadní předpis o plavbě na Labi obsahoval
sice, pokud jde o cejchování lodí, normy
dosti nové - z r. 1913 - avšak neurčoval závaznost,
obligatornost. Vedle toho pověřeny byly cejchováním
okresní politické správy v Děčíně
a v Ústí, které však samy cejchování
neprováděly, nýbrž činila tak
poříční správa, t. j. nynější
poříční plavební úřad,
a to přístroji patřícími ministerstvu
veř. prací. To je abnormalita, která dosud
platí, dík zákonu č. 315 z r. 1920,
který ve svém §u 6 ponechává
všem ministerstvům dosavadní agendu v plavbě.
V nově připravovaném zákoně
o úpravě kompetence ministerstev mělo by
býti na tuto okolnost pamatováno.
Pro Dunaj platily pro cejchování dva předpisy:
1. ze dne 13. září 1896, č. 3870 a
2. předpis Evropské komise dunajské.
V zákoně dnes projednávaném má
býti zavedena především obligatornost
cejchování pro čsl. lodi, plující
přes hranice nebo za hranicemi, a má dále
býti odstraněna dříve zmíněná
abnormalita v kompetenci ministerstva vnitra. K tomu dlužno
však uvésti několik poznámek.
Lituji, že neklidná předvolební doba
nutila nás poslance k vyčerpávající
drobné agitační práci ve volebních
okresích a že proto nezbylo času k důkladnému
včasnému studiu předlohy a uplatnění
věcných poznámek. Nejde tu o předlohu
politického rázu, a tu je jistě zájmem
nás všech, abychom uzákonili předlohu
dokonalou, nevykazující mezer.
Zákon zavádí sice obligatornost cejchování
- vlastně obligatornost míti cejchovní průkaz
- pro určitý druh lodí, nikde však není
v návrhu zákona řečeno, že by
to musel býti průkaz vystavený čsl.
úřady. Z důvodové zprávy je
jen patrno, že se předpis týká všech
čsl. lodí, a dá se předpokládati,
že je míněn čsl. průkaz.
V §u 2 je stanoveno, kdo bude prováděti cejchování
lodí. Má to býti poříční
plavební úřad pro oblast Labe v Praze a poříční
plavební úřad pro oblast Dunaje v Bratislavě,
případně jich expositury.
Kdo však bude cejchovati lodi na Odře, která
nespadá v první stolici pod žádný
z obou uvedených poříčních
úřadů? Či mají snad býti
oderské lodi cejchovány říšskoněmeckými
úřady? Řešení toto by bylo velmi
nebezpečné, ježto by mohlo býti precedenčním
případem také pro lodi labské a konečný
výsledek by byl ten, že zákon by platil pro
nějakých 100 až 150 lodí a snad i méně.
Zákon bude tedy třeba doplniti, pokud se týče
oderských lodí. Jinak platila by o cejchování
lodí na Odře ustanovení pařížské
konference o cejchování vnitrozemských lodí
ze dne 27. listopadu 1925, čl. 3, podle něhož
"každá loď má právo žádati
o cejchování nebo přecejchování
ve kterémkoli smluvním státě".
En passant uvádím, že v důvodové
zprávě uvedený počet lodí 465
není správný, neboť podle plavební
ročenky z r. 1928 máme v republice větších
lodí, přes 25 tun, u oderské společnosti
83, u labské 300, u dunajské 143, celkem 526 lodí.
Také abnormalita dříve uvedená - o
vystavování cejchovních průkazů
okresní politickou správou po provedeném
cejchování poříční správou,
resp. nyní poříčními plavebními
úřady - není tímto zákonem
odstraněna, neboť neruší se výslovně
v tomto zákoně kompetence ministerstva vnitra, určená
zákonem č. 315 z r. 1920.
Pokud by tedy nebylo pamatováno na tuto okolnost v ohlašovaném
zákonu o změně kompetence ministerstev, bylo
by nutno doplniti dnešní předlohu příslušným
ustanovením, že se ruší všechny dosavadní
zákonné předpisy této otázky
se týkající.
K zákonu samému podotýkám ještě,
že vedle úprav vodních tratí je nutno
uspíšiti také záměnu starých
rakouských předpisů, neodpovídajících
nynějším poměrům, jak po stránce
administrační, tak i technické.
Zkušeností bylo již nasbíráno dostatek,
příslušné úřady jsou vybaveny
vhodným personálem a bylo by proto záhodno,
abychom v době nejkratší měli jen československé
předpisy, odpovídající zájmu
státu i veřejnosti.
Týká se to především vzpomenutých
předpisů plavebních. Rovněž nedá
se dlouho odkládati úprava veřejnoprávních
i soukromoprávních poměrů v plavbě
vnitrozemní, kde by bylo třeba slyšeti i hlas
zaměstnanců.
Nejdůležitějším úkolem v
plavbě je upraviti plavbu administrativně jednotně,
t. j. svěřiti ji jednomu úřadu a ne,
jak je tomu dosud, míti plavební agendu roztříštěnu
u pěti různých úřadů.
Především by bylo třeba vzíti
přístavy z kompetence ministerstva železnic
a dáti je do kompetence ministerstva veř. prací.
Také tarifní politiku třeba účelně
a v zájmu celku přiměřeně upraviti.
V těchto otázkách mělo by se postupovati
jediné věcně, jak toho zájem celku
vyžaduje.
Předpokládajíce, že dnešním
důvodům a žádostem soc. demokratického
klubu týkajícím se předlohy bude věnována
pozornost, prohlašujeme, že jinak dnešní
předlohu vítáme a že pro ni budeme hlasovati.
(Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Koškovi.
Zpravodaj posl. Košek: Slavná sněmovno!
Pan kol. posl. inž. Nečas k právě
projednávanému zákonu učinil několik
upozornění, na která si mu dovolím
odpověděti. Na vypracování nových
zákonů ohledně plavby se již velmi intensivně
pracuje a budou v dohledné době předloženy
sněmovně. Podle pařížské
úmluvy mohou cejchovati všechny úřady,
také cizí, lodi, neboť některé
z nich často i po mnoho let nepřicházejí
ani do své domoviny.
Co do národnostních poměrů poukazuji,
že s loďmi od Německa a Rakouska byli jsme nuceni
převzíti i cizí personál, a nyní
postupně se tento stav zlepšuje podle výchovy
a výcviku československých příslušníků
daleké plavby znalých.
Tím myslím, že jsem v celku asi tak odpověděl
na výtky, které pan kol. posl. Nečas měl
proti zákonu, a doporučuji znovu, aby posl. sněmovna
zákon přijala tak, jak byl navržen dopravním
výborem. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Měli bychom
přikročiti ke hlasování.
Nebude-li námitek, odsuneme hlasování na
dobu pozdější a přistoupíme k
projednávání dalšího odstavce
pořadu. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Projednáme tudíž další odstavec
pořadu, jímž jest:
2. Zpráva výboru zahraničního a
výboru pro záležitosti obchodu, průmyslu
a živností o vládním návrhu (tisk
1735), kterým se předkládá Národnímu
shromáždění ke schválení
II. dodatkový protokol k obchodní smlouvě
mezi republikou Československou a Hospodářskou
Umí belgo-lucemburskou z 28. prosince 1925, podepsaný
v Bruselu dne 21. února 1928 (tisk 1848).
Zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl.
Světlík, zpravodajem výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností je p. posl. dr
Zadina.
Dávám slovo prvému zpravodaji, panu posl.
Světlíkovi.
Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno!
Dne 28. prosince 1925 byla mezi Československou republikou
a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou dojednána
obchodní smlouva. K této obchodní smlouvě
byl dne 21. února 1928 sjednán dodatkový
protokol. Tento dodatkový protokol týká se
V. článku závěrečného
protokolu naší obchodní smlouvy a jedná
o dovozu hedvábí do naší Československé
republiky. Podle obchodní smlouvy z r. 1925 byla celní
sazba na hedvábí jednoduché na 1 kg 7 Kč
a na hedvábí skané na 1 kg 9 Kč. Podle
dodatkového protokolu má býti tato celní
sazba na jmenované artikly zvýšena, a to tak,
že na 1 kg hedvábí jednoduchého zvyšuje
se sazba ze 7 Kč na 10.50 Kč a na 1 kg hedvábí
skaného z 9 Kč na 14 Kč,
O této změně čl. V dodatkového
protokolu k naší obchodní smlouvě s
Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou jednal
výbor pro záležitosti obchodu, průmyslu
a živností ve schůzi dne 24. října
t. r. a dospěl k tomu úsudku, že toto zvýšení
cla na řečené artikly je docela v zájmu
našich interesentů, poněvadž jde o to,
aby byl od nás usnadněn vývoz hedvábí
zpracovaného, a že tedy bude docela dobře,
když clo na dovoz hedvábí nebarveného
bude sníženo na 1.50 Kč, a za to budou zvýšena
cla na artikle, jak o nich již byla řeč.
Výbor zahraniční jednal o této věci
ve své schůzi dne 13. září
1928, a se svého stanoviska dospěl k názoru,
že může jen prospěti naší
Československé republice, když její
obchodní smlouva s Hospodářskou Unií
belgo-lucemburskou bude zdokonalena, a tím také
i naše styky ostatní jaksi ještě tím
způsobem budou zlepšeny. Proto zahraniční
výbor navrhuje slavné sněmovně ke
schválení toto schvalovací usnesení:
"Národní shromáždění
republiky Československé schvaluje druhý
dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi
republikou Československou a Hospodářskou
Unií belgo-lucemburskou z 28. prosince 1925, podepsaný
v Bruselu dne 21. února 1928." (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji p. posl. dr Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Dodatkovým protokolem, který se právě
projednává, projevuje Hospodářská
Unie belgo-lucemburská souhlas se zrušením
čl. V závěrečného protokolu
naší obchodní smlouvy s touto Unií,
pokud se jedná o umělé hedvábí.
Tímto způsobem odpadá vázanost celní
sazby 7 Kč za 1 kg na hedvábí jednoduché
a 9 Kč za 1 kg na hedvábí skané.
V důsledku toho zvyšují se uvedené sazby
na výši těch sazeb, které byly sjednány
v úmluvě s Italií ze dne 1. března
1924, a to na 10.50 Kč za 1 kg hedvábí jednoduchého
a na 14 Kč za 1 kg hedvábí skaného.
Tato nová úprava odpovídá dohodě
domácích interesentů, kteří
dohodli se na tom, aby v zájmu usnadnění
vývozu výrobků z umělého hedvábí
byla určitá množství umělého
hedvábí nebarveného připuštěna
k dovozu za snížené clo 1.50 Kč za 1
kg, a naproti tomu, aby dosavadní smluvní sazby
na umělé hedvábí jednoduché
a skané byly zvýšeny.
Živnostenský výbor pojednal o této obchodní
úmluvě na své schůzi dne 24. října
1928 a se zřetelem k tomu, že odpovídá
zájmům domácí výroby, usnesl
se na tom, doporučiti posl. sněmovně tuto
úmluvu ke schválení. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci.
Zahájíme proto rozpravu.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta
řečnická byla stanovena 30 minutami. Jsou
proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti"
pp. posl. dr Macek, Horpynka a dr Stern.
Dávám slovo panu posl. dr Mackovi.
Posl. dr Macek: Slavná sněmovno! Obyčejným
úkolem obchodních smluv jest snižovati cla,
stanovená autonomním celním tarifem. Účelem
dodatkového protokolu, o němž máme právě
příležitost jednati, není však
cla snižovati, nýbrž je zvyšovati. Tato
politika je v linii vlády, která od 2. prosince
má právo se zváti vládou minoritní.
Opravdu u nás všechna spása pro všechny
obory výrobní vidí se jen a jedině
ve zvedání cel a utužování zákazu
dovozu, čili v t. zv. povolovacím řízení,
jež není nic jiného, než prakse importních
zákazů.
Slavná sněmovno! Ideou této politiky jest
zvedáním celních šraňků
na všechno možné zvedati zdejší cenovou
hladinu. Poněvadž však jsme státem exportním,
který podle odhadu znalců asi dvě třetiny
své průmyslové výroby musí
odbýti za hranicemi, kde není chráněn
proti cizí soutěži, musí se naše
mzdy a jiné pracovní důchody přizpůsobiti
těmto zahraničním konkurenčním
podmínkám. Následkem toho vzniká u
nás tlak na pracovní důchody a také
známý nepoměr mezi cenovou hladinou, která
je asi desetinásobná, a příjmovou
hladinou, která jest prý sedminásobná.
Veřejní zaměstnanci dobře vědí,
že jejich platy sedminásobně valorisovány
nebyly - ale dejme tomu, že sedminásobně. Při
této disparitě hladiny cenové a důchodové
máme býti spokojeni. Toto zvedání
zdejší cenové hladiny a stlačování
zdejších důchodů pracovních má
svůj efekt ve veřejných financích.
Stát, obce a jiné veřejné svazky,
když nakupují čeho potřebují
pro vojsko, ústavy, úřady, musí platiti
ceny zvýšené cly. Platí desetkráte
tolik, co by platily za jiných podmínek. Když
platí desetkráte tolik, musí také
desetkráte tolik přijmouti na daních a jiných
veřejných příjmech. Ale daně
se ukládají nám na naše důchody,
které jsou - řekněme - sedminásobné.
Následkem toho vzniká v každém z nás
oprávněné vědomí, že daňové
břemeno, které odpovídá na straně
výdajové cenové hladině a na straně
příjmu důchodové hladině, je
mnohem vyšší, než by bylo, kdyby naše
příjmy byly násobeny stejným číslem
jako ceny zboží. Pocit poplatníků tohoto
státu, že jsou daněmi příliš
zatíženi, že jejich daně jsou těžší
než jejich důchodu odpovídá, jest správný.
Výše daní řídí se cenovou
hladinou, daně jsou nám ukládány podle
cenové hladiny, kterou trpí stát a obce,
ale my daně cítíme podle důchodové
hladiny, která jest mnohem nižší. Tato
neblahá politika, která se musí ve veřejných
financích projevovati stížnostmi poplatníků
na nesmírné zdanění, se u nás
zastírá způsobem zdanění, kterému
se říká nepřímé zdanění.
Aby poplatnictvo nevědělo, jak velké jsou
daně přímo vybírané, vybírá
se z naší kapsy, co stát a obce potřebují,
cestou daní nepřímých. Tu se nadává
na drahotu a nenadává se na vládu, na daně.
Tento systém, udržování nepoměru
mezi cenovou a důchodovou hladinou, je systém neudržitelný
hospodářsky a neudržitelný sociálně,
ale jak vidíte z posledních událostí,
neudržitelný i politicky. Pohleďte na politické
škody, které nám vznikají neústupností
našich ochranářů při obchodním
smlouvání s naším nejvěrnějším
spojencem, Jugoslavií. Kdo se může klidně
dívati na to, že přehnaná ochrana zemědělské
výroby - a ovšem na druhé straně přehnaná
ochrana průmyslové výroby - nás rozeštvává
se státem, který s námi nejlépe smýšlí
a kterého si vážíme jako spolehlivého
spojence v útvaru Malé Dohody. Není tomu
tak dávno, co jsem s tohoto místa mluvil pro zavedení
preferenčních sazeb pro náš obchod s
Jugoslavií, ale místo preferenčních
sazeb, kterými bychom se sblížili s tímto
státem, hrozí nám pomalu v tomto státě
bojkot, kterého se účastní, jak vidíte
znovu, i živly, donedávna s námi nejpřátelštější,
lze-li v tomto státě o nějaké stupnici
sympatií vůbec mluviti. Nevím, kdo může
tuto politiku schvalovati, když si uvědomí
tyto konce.
Nám stále tato vláda ve svých veřejných
projevech slibuje snížení cel a hlavně
odstranění povolovacího řízení.
Toto povolovací řízení, které
nám dělá před celým světem
ostudu - ne pouze škodu - vykazuje tento pohyb: Jak víte
z důvodové zprávy k rozpočtu, od 17.
května 1926, kdy bylo na povolovací řízení
vázáno celých položek 72, do 10. srpna
1927 počet jejich se snížil na 69 a do 30.
dubna letošního roku na 67. To jest odbourávání
povolovacího řízení: za 2 roky o 5
položek! Částečně vázáno
bylo na povolovací řízení r. 1926
45 položek, loni 44 a letos zase 45. Taktéž se
nic nezměnilo v řízení ohlašovacím,
které jest mírnější formou řízení
povolovacího. Zde zůstaly beze změny položky
celé i částečné po celá
dvě léta. Jest pravda, že ve vývozu
povolovací řízení se zmírňuje;
z 22 celých položek, jež byly vázány
při vývozu r. 1926, máme dnes jen 4. Položky
vývozní, jež částečně
byly vázány na povolovací řízení,
z 39 klesly na 32. Tedy vývoz tato vláda, tento
systém vládní, uvolňuje ochotněji
než dovoz. U nás totiž pře vládá
starožitný merkantilistický omyl, že lze
forsírovati vývoz a brániti dovozu. Stoletá
bláhovost těší se u nás uznání,
vyznání a obhajování. Chceme vyvážeti,
prodávati a nechceme za to nic kupovati. Nevím,
jak si to ti lidé představují. (Výkřiky
posl. Johanise.) Naše výhrady v povolovacím
řízení, s nimiž jsme se v Ženevě
vytasili, způsobily přímo salvu smíchu
u delegátů, kteří se tam sešli
k tomu, aby prováděli zásady, které
měly uvolniti zahraniční obchod. My jsme
se v pravém slova smyslu kompromitovali svým nemožným
stanoviskem, že chceme vázati import, nota bene stížený
vysokými cly, na př. u semene červeného
jetele, semen jehličnatých stromů, u semene
řepy, při importu dobytka, volů, krav, vepřového,
mladého hovězího dobytka, vína, automobilů,
kyseliny salycilové a jejích derivátů.
Všimněte si té libovůle: zrovna kyselina
salycilová a automobily potřebují povolovacího
řízení; nestačí ta příšerná
zlodějská ochrana automobilového průmyslu,
je třeba ještě povolovacího řízení.
Velectění pánové, jakpak o té
soustavě smýšlejí naši průmyslníci?
Nepovím žádného tajemství, když
řeknu, že o ochraně průmyslové
výroby nerozhoduje u nás ministerstvo obchodu, nýbrž
Svaz průmyslníků, v němž ovšem
v poslední době se do sebe šťastně
dostaly některé branže, které navzájem
pozorují, že si škodí. Průmyslníci
textilní již pomalu vstupují na válečnou
stezku s průmyslníky chemickými. Letos v
květnu bylo několik pamětihodných
schůzí průmyslnických svazů.
Dne 23. května bylo shromáždění
Svazu čsl. průmyslníků textilních,
kteří - to musím říci k jejich
cti - alespoň nyní se dostávají ke
zdravému rozumu a chápou, že tento průmysl,
tak eminentně exportní, potřebuje u nás
politiky svobodného obchodu. Hledí již zapomínati
na svou ochranářskou politiku popřevratovou
a začínali jíti cestami zdravého rozumu.
Jejich sekretář dr Mužík mluvil pro
liberální obchodní politiku, která
jedině také ostatní státy může
přiměti k podobnému postupu. Mluvil pro obchodní
smlouvu s Německem, s nímž se handrkujeme bez
úspěchu již tři roky, a s Jugoslavií.
A pohleďte, toto stanovisko pro svobodný obchod projevilo
se v resoluci tak, že se v ní sice žádá
odstranění povolovacího řízení
a urychlení jednání s Německem a Jugoslavií,
prý se naše politika celní musí přizpůsobiti
exportnímu charakteru našeho státu, ale uskutečnění
dovozních kontingentů na umělé hedvábí
je naprostý požadavek průmyslu. (Posl. Koudelka:
Pokud se to netýče nás, jsme pro svobodný
obchod!) Ano. Ale v importu umělého hedvábí
musí býti nejen vysoké clo, nýbrž
i povolovací řízení s kontingenty.
Den na to bylo shromáždění tak zv. Sdružení
čsl. průmyslníků chemických.
Konalo schůzi, v níž byla přijata resoluce,
v níž se žádá ujednání
obchodních smluv, které by nezmenšily dosavadní
celní ochranu a které by umožnily našemu
průmyslu pronikati do cizozemí. Jak si to ti pánové
představují, těžko dovede člověk
s normálním rozumem pochopiti. Oni chtějí,
aby náš stát dociloval snížení
cizích cel, ale neslevoval s našich. Téhož
dne měl schůzi Svaz koželužského
průmyslu. Ten je pro uvolnění obchodu kožemi
- doslova - "když nejen vývozní zákazy,
nýbrž i vývozní cla budou zrušena
zároveň ve všech zemích Evropy".
(Veselost. - Výkřiky posl. Srby.)
Textilní průmyslník chápe, že
stát, který se kompromitoval tím, že
nesl prapor toho omezovacího řízení,
musí začíti a teprve naše zahájení
svobodného obchodu může k tomu přiměti
i jiné státy, které byly pomalejší
v úpravě svého exportu a importu, ale kožařský
průmyslník chce, aby začaly všechny
najednou, jen abychom my nebyli první. Mimochodem jsme
se na této schůzi dověděli, že
sůl pro kožařský průmysl stojí
u nás o 100% více než sůl pro týž
průmysl v Německu.
Naši průmyslníci resp. jejich mluvčí
mívají také někdy jasné okamžiky
ve svém myšlení o celní politice. Dovolte,
abych vám přečetl něco z "Tribuny",
která je, jak známo, listem průmyslnickým.
V témže měsíci, kdy se stala tato památná
usnesení, ale o 14 dní dříve, byl
v odpolední "Tribuně" úvodník,
jehož pisatel se zabývá anglickými cly
na knoflíky; ta cla byla zavedena ve výši 331/3%
ad valorem. "Tribuna" s povděkem zaznamenává,
jak kterýsi anglický konfekcionář
označil tato cla za ztížení konkurence
anglické konfekci na cizích trzích. Tedy
angličtí konfekcionáři, když
budou používati na anglickou konfekci dražších
knoflíků, budou prý v konkurenci s cizími
státy postiženi, budou dražší. Račte
uvážiti, jaké to bude postižení;
ale nicméně "Tribuna" to říká,
a to je pozoruhodný hlas. Tento pisatel v "Tribuně"
vzal věc skutečně za pravý knec. Sami
jsme několikráte řekli, že jenom jediným
argumentem lze bojovati proti anglickým clům, totiž
snížením soutěživosti anglického
zboží na světovém trhu. Tedy proti anglickým
clům lze bojovati jediným argumentem, že totiž
anglická ochranná cla ztíží anglickým
průmyslníkům soutěživost na cizích
trzích. Tento pisatel však zapoměl říci,
zdali takový argument by se hodil anebo nehodil také
v boji proti ochranným clům československým.
O tom moudře mlčí. Je to také jeden
takový lékař, který předpisuje
medicinu, kterou sám nechce polykati, ač je nemocen
toutéž nemocí. Bylo mně řečeno,
hlavně u příležitosti cel obilních
- prý potřebujeme negociačních cel,
že kdybychom neměli cel, neměli bychom z čeho
slevovati, a že by se nám nedařilo uzavírati
obchodní smlouvy s cizími státy. Musíme
prý si stanoviti vysoká cla, abychom potom z nich
mohli slevovati, tím se prý uděláme
vzácnými a oblíbenými smluvními
stranami.
Velectění! Vidíte nejlépe na těch
obilních clech, při jichž uvalení toto
bylo právě hlásáno, jak se nám
osvědčují jako negociační artikl
ve smlouvách s takovým dobrým partnerem jako
je Jugoslavie. Charakterisování ochranných
cel jakožto prostředku negociačního
je v nejlepším případě sebeklam
- v případech obyčejných je to prostě
podvod. K negociaci se nehodí předně cla
dvojitá, maximální a minimální,
jako máme na př. u našich obilních cel.
Ale já si troufám upozorniti, že okolnost,
že máme obilní cla dvojitá, není
sama o sobě důvodem, proč nemůžeme
uzavříti smlouvu s Jugoslavií. Troufám
si tvrditi docela nepokrytě, i kdybychom měli cla
jednoduchá, že by tato nesnáz byla stejná.
Na př. jednoduchá cla na automobily. Podívejte
se, jak se nám daří uzavříti
obchodní smlouvy pro odpor automobilových fabrikantů.
Ať dvojitá, ať jednoduchá cla - jako negociační
prostředek u nás úplně selhávají
pro odpor omezených, úzkoprsých interesentů.
První pan referent, když nám doporučoval
schváliti tento dodatek, upozornil, že toto opatření
bude ve prospěch domácích interesentů.
Jestli tím mínil fabrikanty umělého
hedvábí, měl v omezené míře
pravdu - v té míře, jak oni chápou
svůj interes a se domnívají, že jim
to prospívá. Ale myslím, že není
daleká doba, kdy i tito interesenti poznají, že
jim tato politika škodí. My nemůžeme prostě
vydržeti tuto sebevražednou politiku omezování
dovozu a forsírování vývozu a toto
stlačování životní míry,
způsobené stlačováním důchodů
a zvedáním ceny zboží, tuto politiku
zdražování životní míry
uvalováním těžších daní,
než jak odpovídají dnešní důchodové
hladině. Nemůžeme spoléhati, že
bychom někoho, některý stát nějak
ošidili nebo napálili v negociaci tím, že
bychom přešli k negociaci vyjednáváním
s přehnanými cly. Tyto cizí státy
nejsou přece vedeny lidmi omezenými. V každém
případě nedoporučuje se předpokládati,
že ta naše protější strana je vedena
lidmi méně chytrými, než jsou naši
vyjednavači. Vždy je radno považovati toho druhého
při nejmenším za stejně chytrého.
Prosím, jak chcete jednati? Chcete jednati při obchodních
smlouvách tak, jako se kupuje textilní zboží
ještě někde v bývalé Haliči
nebo jak se někde v Orientě prodávají
tkalouny? Necítíte, že musí býti
v obchodní politice mezinárodní zavedeno
cosi, čemu se říká fair play? Myslím,
že je konečně čas si uvědomiti,
že tak, jako my jednáme s druhým, tak on bude
jednati s námi, a že chceme-li, aby on nám
otevřel své trhy k odbytu našeho zboží,
jež prodávati musíme, máme-li pracovati,
mají-li se u nás kola točiti, musíme
také býti ochotni, otevříti hranice
svého trhu. (Výborně! - Potlesk
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)