Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Kromě toho jest však ještě něco charakteristickým pro křesťansko-sociální stranu, totiž to, co se podává z této formulace. Sjezd křesťansko-sociální lidové strany denuncuje totiž jedním dechem také kolegy z vlády, především agrárníky a členy živnostenské strany, že se vůbec nepokusili něco podniknouti proti cukerní lichvě. Avšak bodrá křesťansko-sociální lidová strana sama také o nic jiného se nepokusila, než o podvedení lidu. Křičí od dubna proti zdražení cukru, vytkla si sama heslo, že nepovolí, prohlásila, že spíše vystoupí z vlády, než aby strpěla zdražení cukru, dala si za tuto statečnost, které nikdy neměla, vysloviti díky konferencí strany, přísahala v přítomnosti křesťansko-sociálního ministra v Karlových Varech, že provede krajní důsledky, kdyby druhé vládní strany měly ustoupiti před cukerními lichváři a při tom dělala přece jen lichvářům zeď. Konečný výsledek celé milé výpravy masopustního bouření křesťansko-sociální oposice proti cukernímu kartelu, šalby v křesťansko-sociálním tisku a v konferencích křesťansko-sociální strany záleží v tom, že byl cukernímu kapitálu opatřen zisk daleko přes 100 milionů korun, že platíme cukr o 25 haléřů dráže, že kromě toho na daňových slevách a jiných darech ze státních prostředků okrouhle 100 milionů plyne do pokladen cukerních lichvářů. Hanebněji nebyl ještě nikdy a nikde lid ošálen.

Tento občanský blok, jenž nemá peněz na obytné budovy a pro válečné oběti, jenž dopouští, aby byly zavírány sirotčince, upadala péče o matky a rdousena byla péče o mládež, jenž vhání děti v přeplněných školních třídách v náručí tuberkulosy, rozdílí sta milionů dividendovým chamtivcům. Tito křesťanští sociálové, jimiž nepohnou slzy bezmocných sirotků, obětují ochotně každou sumu velkobankám. Tito příslušníci živnostenské strany, kteří hlasují pro obratovou daň, jež těžce poškozuje maloživnostnictvo a úžasně zatěžuje konsum, dávají obratovou daň darem nejbohatšímu bankovnímu a cukernímu panstvu. Páni, kteří dávají předepsati přepychovou daň na kartáčky na zuby a toiletní mýdlo, házejí kapitálovým magnátům do klína každý peněžitý dar, jehož žádají.

Jak dlouho ještě lze však podle tohoto kursu postupovati? Zdá se, že stmívá se již i ve stranách občanského bloku, že by snadno mohlo dojíti ke koncům, druhý prosinec není již daleko a tu se dovolávají vedle svých lží, s nimiž předstupují před lid, především censora a četníků, aby tito podnikli vše, aby se oni ještě dále udrželi při moci. Pravděpodobně již ani to jim nepomůže. Pokyn guvernéra Podkarpatské Rusi, o kterém jsme včera slyšeli a o jehož správnosti nemáme bez ohledu na prohlášení pana ministra vnitra, žádné pochybnosti, tento pokyn, prováděti násilím korupci, podporovati volbu agrárníků mocenskými a donucovacími prostředky státu, podlý výkon censury na potlačení pravdy a frivolní obojetnost vládních stran - to vše nepostačí ochrániti trvale pomahače velkokapitálu před hněvem hanebně oklamaného lidu. Den, kdy se shroutí budova lží a lichvy postavená klerikály, velkoagrárníky a zástupci bank, den, který zlomí panství tohoto občanského bloku, tohoto bloku chamtivců všech jazyků, jest jistě blízký. Bičovaný, od nastoupení nynějšího režimu bezpříkladně sužovaný lid toužebně čeká, až přijde hodina zúčtování. (Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Netolický. Uděluji mu slovo.

Posl. Netolický: Vážená sněmovno! Místo toho, abychom projednávali zákon, který by jednal o kartelech a který by dával našemu státu, resp. vládě možnost, aby ona mohla posuzovati a kontrolovati činnost kartelů u nás, projednáváme zákon, který právě činy jednoho kartelu u nás byl vyvolán, kterému také naše vláda ustoupila a jehož snahy o zdražení mají za následek, že projednáváme právě jeden z nejodiosnějších zákonů, který od převratu u nás v Československé republice ocitl se na stolech zákonodárců. Zákon, kterým se povoluje vrácení daně z obratu nebo přepychové a daně přepravní vývozním podnikům průmyslovým, je zákonem prostě zmocňovacím. Ve svém obsahu a také ve své formě je to zákon, který je příliš dalekosáhlý, aby mohl jen beze vší kritiky, beze všeho posudku a odporu býti odhlasován a přijat. Je to zákon podle mého mínění také protiústavní, poněvadž ústava předpisuje, že každý návrh, ať již vládní nebo poslanecký, musí v prvé řadě obsahovati potřebu, jakou bude tento zákon vyžadovati a také úhradu. Ale v tomto zákoně a také ani v důvodové zprávě, která ovšem nemá platnosti zákonné, není ustanovení, až do jaké výše ministerstvo financí se zúčastněnými ministerstvy může při povolování refundací daňových jíti. Ministerstvu financí je prostě ponechána úplná vůle, kterým oborům naší průmyslové výroby a do jaké výše může refundaci daňovou povoliti, ale není žádného ustanovení, které by plynulo ze zákona, abychom my jako členové zákonodárného sboru mohli míti nějakou vědomost, do kdy, do jaké míry, v čem a jak refundování daně obratové, přepychové a daně přepravní ministerstva zúčastněná po dle tohoto zmocňovacího zákona té které výrobě průmyslové povolí. Uvážíme-li tyto okolnosti jen krátce uvedené, vidíme, že tento vládní návrh zákona, který je doporučen také rozpočtovým výborem, je příliš dalekosáhlý, než abychom se nad ním nepozastavili a neodsoudili formu takového zmocňovacího zákona. Vyslovujeme podiv nad tím, že žádná z nynějších koaličních stran necítí tu velikou odpovědnost a pravomoc, která tímto zákonem dávána jest těmto ministerstvům na úkor jednak financí státu samotného, ale i na úkor zájmu poplatnictva, poněvadž poplatnictvo více méně samo musí tyto dobrovolně refundované daně nésti a ze svého zaplatiti. V důvodové zprávě tvrdí pan zpravodaj, že povolení anebo refundování, slevení těchto daní je možné jen při vývozu do oněch států, které těchto daní buď nemají vůbec nebo kde nejsou tak tíživé, jako je tomu u nás. Týká se to daně přepychové a obratové. Ale je přece známo, že původ tohoto zákona nevyvolala daná potřeba průmyslu celkově vzatého, nýbrž že to byl průmysl cukrovarnický, který dal znáti již začátkem léta, že přistoupí ke zdražení. Když vláda tohoto úmyslu cukrovarnického kartelu si prostě nevšimla, když ještě pak ke konci srpna listy některým koaličním stranám blízké kategoricky prohlašovaly, že zdražení cukru nepřipustí, kartel cukrovarnický bezohledně za 2 až 3 dny na to ceny zvýšil a vláda místo, aby se snažila zvýšení toto zameziti, vyšla cukrovarníkům prostě vstříc a výsledkem toho je shnilý kompromis, ze kterého vychází tento vládní návrh zákona. Cukrovarnický kartel ukazoval k tomu, že se zvyšuje cena domácího cukru z té příčiny, poněvadž vývoz rafinovaného cukru do Anglie je znemožněn vysokými anglickými cly. V důvodové zprávě se praví, že se mají daně refundovati jen při vývozu do států, které buďto nemají daně přepychové a obratové anebo v menší míře. Jak se to srovnává s tím, že cukrovarnický kartel na druhé straně uvádí jako důvod zvýšení cen a vyvolání tohoto zákona daně docela jiné, než které se uvádějí v důvodové zprávě a které ani v zákoně samotném nejsou obsaženy. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Musíme upozorniti na tyto rozpory, které se jeví ve zprávě pana zpravodaje a v obsahu zákona. V návrhu, který doporučen byl rozpočtovým výborem ministr financí se zmocňuje, aby vývozním podnikům průmyslovým nebo sdružením takových podniků vrátil daně zcela nebo částečně. Tato výhoda refundování, vrácení daně přepychové a obratové může se týkati jedině a pouze průmyslu, není však nikterak vysvětlitelno, co vlastně pod pojmem průmyslu si máme představiti. Máme ministerstvo pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností. Podle živnostenského řádu víme, co jsou podniky tovární a živnostenské, ale nikde nemáme charakterisován o, co jsou podniky průmyslové. Zde ovšem to posouzení musí býti ponecháno ministerstvu samotnému, poněvadž zákon otázku tuto nechává nevyřešenou. Tedy průmyslu, ale žádné další výrobě. Výroba menší, která se nedá do průmyslu zařaditi, již předem podle znění zákona je z této výhody, kterou zákon průmyslu přiznává, naprosto vyloučena. Musím vytknouti tuto jednostrannost a poukázati k tomu, že jako v jiných případech i zde tato vláda slouží jedině a pouze průmyslu velikému, že má jedině zájem na průmyslu velkém, a na průmysl a živnosti menší nemá ohled. Kol. Kyncl zde hájí obuvníky, uváděje, že 20 až 25 tisíc obuvnických existencí je ohroženo, ba téměř ničeno, ale nikde nevidíme snahy, aby těmto zničeným nebo ohroženým živnostem dostalo se záchrany ze státních prostředků. Ale cukrovarnický kartel si může prostě dupnout, zvýšiti ceny domácímu konsumu a vláda místo, aby se snažila rázným a bezohledným způsobem zameziti vykořisťování konsumu, dá se na ústup a cukrovarnickému kartelu povolí téměř vše. Zajímavo je, že cukrovarnický kartel žádal původně bonifikaci ve výši asi 200 mil. Kč. V rozpočtu na r. 1929 bylo na tuto potřebu, jak již bylo uvedeno, pamatováno částkou 45 mil. Kč, ale pro letošní rok nevíme, kde státní správa vezme patřičné obnosy aby vrátila daň přepychovou, obratovou a daň přepravní těmto cukrovarnickým kartelům.

Vedle toho cukrovarnickému kartelu připadne ještě k dobru zvýšení o 25 hal., které při celkové potřebě okrouhle 4 mil. q činí 100 mil. Kč a zdražení v září o 40 hal. vynese okrouhle 12 mil. Kč. Počítáme-li refudování daně 80 mil., zvýšení ceny cukru 100 mil. a 1 2 mil. mimořádného zdražení, přijdeme k cifře kolem 200 mil. Kč, které na účet poplatníků a na účet konsumentů v prvé řadě cukrovarnickému kartelu mají býti vyplaceny. To je nehoráznost v pravém slova smyslu, která musí býti vytýkána, je to prostě mrhání státními prostředky a prohřešení se na zájmech konsumentů, poněvadž je zde denní potřeba k výživě nutná zdražována enormním, neočekávaným způsobem. Je to věc, která musí býti odsouzena, poněvadž vidíme, že místo, aby drahota klesala, naopak se zvyšuje a tím ovšem, poněvadž se nezvyšuje mzda konsumenstva, mzdy dělnické a příjmy státních zaměstnanců, ani výdělky živnostníků, tyto zvýšené drahotní poměry jdou jedině na účet životní úrovně u nás, která oproti jiným státům je podstatně nižší.

Zákon tento je však také odiosním ještě z jiného ohledu.

Uvážíme-li, že toto zmocnění ponechává právo bez kontroly jedinému ministru financí za účasti ministerstev zemědělství, obchodu a železnic povolovati refundace jednotlivým odvětvím výroby, můžeme připadnouti na domněnku, že to může vésti ještě k různému protekcionářství, poněvadž bude záležeti na otázce vlivu a kolikrát i politické moci toho kterého oboru průmyslového, aby u dočasného ministra financí vymohl si vrácení daně přepychové.

Uvážíme-li, že na příklad jedno odvětví průmyslové ve své větší části může býti dotčeno dočasnou krisí odbytovou a menší část může býti plně zaměstnána, je prostě otázka, kdo toto refudování má dostat. Zde není tak dalece žádného bližšího ustanovení, které by vázalo ministerstvo financí a zúčastněná ministerstva, jakým postupem se má určiti, zdali ten nebo onen odbor průmyslový refundování daně zaslouží, do jaké výše a po jakou dobu. Máme obavy - a netajíme se s tím že zde bude hráti protekce určitou roli, že průmyslové podniky, podle toho, zdali naleznou milost v očích dočasné vlády nebo příslušného ministerstva, budou refundovány více nebo méně nebo vůbec nic. Tedy tímto ustanovením zavádí se nemožný stav v pravém slova smyslu do státní administrativy, a já jsem již řekl na počátku své řeči, že je to zákon jediný svého druhu, který jsme od převratu po 10 letech teď dali na stoly zákonodárců, ovšem vinou nynější vládní majority. Podíváme-li se na znění zákona blíže, vidíme, že má býti refundována daň z obratu nebo daň přepychová, zaplacená z dodávek surovin nebo z polotovarů, kterého průmyslové podniky použily na zpracování zboží vyvezeného do ciziny atd. nebo jako obalu při vývozu zboží. Zde, ovšem je jasně řečeno v zákoně, že refundování daně má býti povoleno jen na zboží, které je povoleno k vývozu. Máme však oprávněné obavy, že při nedostatečné kontrole nynější, byli jsme přece také svědky, jak zprávy dokázaly, že nynější vláda nestarala se o to, zdali to refundování nebo smlouvání se s cukrovarníky je nějak odůvodněno špatnou konjunkturou cukrovarnické výroby. Fáma vyprávěla, že když ministr financí chtěl posílat revidující úředníky do cukrovaru, prostě tam nebyli připuštěni - neslýchaná to věc. Nikde nemáme zjištěno, že by ta refundace daní se týkala jedině toho zboží, které bude vyvezeno za hranice proto, poněvadž domníváme se, že průmyslové závody dovedou již zmanipulovat, jsouce bez dozoru, do vyvezeného zboží výrobky, které prodají doma a mohou míti bonifikaci nejen na tom, co vyvezou ven, ale také na tom, co se prodá doma. To je neúplnost zákona, na kterou si musíme trpce stěžovati a která ovšem ten zákon, jak jsem uvedl, činí naprosto nedůstojným a řekl bych přímo nemorálním. Z tohoto zákona prospěch budou míti ovšem některé koaliční strany. Víme, že to bude strana republikánská, národně demokratická a lidová. Ale nad jednou věcí se musím pozastaviti, jaký prospěch a jaký zájem na tomto zákoně má středostavovská strana živnostenská, že ona jako součástka koaliční vládní většiny tento zákon schvaluje a že ovšem také za něj právem ponese plnou zodpovědnost. Jaký zájem tedy má živnostenský stav na tom, aby refundace v této míře a takovou formou byla prostě vládní koalicí odhlasována a aby tímto odiosním zákonem byla zplnomocněna jenom některá ministerstva k dalekosáhlým ústupkům? Víme, že živnostenská strana to byla, která poukazovala na to, že v otázce daňové se jí nevycházelo vstříc a že u živnostníků berní úřad musil vymoci daň do haléře. Jsme si vědomi toho, že živnostenská strana to byla, která si stěžovala, že velkým podnikatelům, průmyslníkům se daně odpouštějí, kdežto malým živnostníkům se neodpustí ani ty nejmenší, i když jde o záchranu mnohdy samostatné existence hospodářské toho kterého živnostníka. Jsme již zvyklí, že se průmyslníkům, velkopodnikatelům, bohatým vrstvám činí ústupky dalekosáhlé - viděli jsme to v daňové reformě - ale na druhé straně vidíme, že malí, drobní živnostníci a ovšem také i dělníci, zemědělci a státní zaměstnanci musejí odnášeti důsledky jednání nynější vládní většiny. A tu ovšem musím vytknouti živnostenské straně, která šla dělati lepší živnostenskou politiku, nežli podle jejího mínění jsme ji dělali ve všenárodní koalici my, že zabíhá při tom pro živnostníky do nepřijatelných poměrů hospodářských a daňových. Musíme právem poukázati na hřích a odpovědnost, které za takovýto zákon nese s sebou jako součást nynější vládní většiny i živnostenská strana. Ovšem porovnáme-li, co bylo dnes na pořadu jednání - otázka zkrácení doby výčepní při volbách - a na druhé straně úspěch a ten ohromný present, který se dává průmyslu, najmě průmyslu cukrovarnickému, vidíme ovšem ten ohromný rozdíl a tu nemožnost, ba bezmocnost živnostenské strany v nynější národní koalici a musíme vysloviti politování, že se dala zneužíti k odhlasování takových zákonů, které v celé naší veřejnosti, tedy i v živnostenské, přinesou a přinášejí dalekosáhlé důsledky zdražovací, tedy po hospodářské a finanční stránce škodlivé.

Marně poukazují na př. při daňové reformě, že prý je to zákon dobrý, že prý jen berní administrativa nese na tom vinu, že malí živnostníci při všeobecné dani výdělkové musejí platiti o 100 až 200 % zvýšení. Pokládáme to za pouhou výmluvu, která nám nemůže naprosto dostačiti, poněvadž když daňová reforma byla projednávána v rozpočtovém výboru, upozorňovali jsme na ostrá, nebezpečná ustanovení tohoto zákona a poukazovali jsme k těm důsledkům, které z těchto nebezpečných ustanovení daňové reformy pro poplatníky drobné a střední vzrostou, avšak marně. Vidíme dnes důsledky. A ovšem jediným zachráncem nemá býti politická moc živnostenské strany, nýbrž má to býti pan ministr financí. Ten jediný má býti spásným činitelem, který má odčiniti následky chyb řady berních správ ve vyšším předpisování všeobecné daně výdělkové pro malé a střední živnostníky.

Vedle toho poukazuji na projednávání daně obratové, tenkráte v prosinci r. 1926, když tato daň byla prodlužována o 3 roky. Činili jsme tehdy návrh, aby byla snížena o 1/2 %. Nestalo se tak, ale vedle toho byla - ještě vládní tehdejší většinou učiněna změna v § 10, podle které majitelům různých podniků byla slevena obratová daň ze vzájemných dodávek závodů jednoho majitele.

Marně bylo upozorňováno, poněvadž strana živnostenská ukázala se již tehdy nedostatečnou hajitelkou živnostenských zájmů při dani obratové, jako se ukázala špatnou hajitelkou potřeb a zájmů živnostenských při řadě zákonů, které byly projednávány touto nynější vládní většinou od prvého vzniku až po dnešní dobu. Vedle toho poukazuji na obtíže, které malému živnostnictvu vzrostou zákonem č. 77 dávkami, které odnáší živnostnictvo také na svých hospodářských a finančních bedrech. O zákonu tomto slýcháme chvalozpěvy, že prý tím omezena byla rozpínavost socialistických správ obcí a že těmto podnikům malým a středním bylo ulehčeno. Faktický stav je zcela opačný. Malí a drobní poplatníci odnášejí následky dávkového systému, kdežto velkým poplatníkům na limitovaných přirážkách jsou slevovány desítky tisíců autonomních přirážek. Tedy místo aby tato živnostenská strana, která prohlašuje se za zástupce živnostenského stavu, byla se snažila v nynější vládní koalici pro živnostnictvo získati ochranu a různé ústupky, jako to vidíme na dnešním zákonu pro průmysl, zadává svojí nestatečností a nenáležitým využitím své moci v nynější vládní koalici zájmům živnostnictva. Místo ulehčení přináší jim břemeno další a těžší, což ovšem umožňuje nynější vládní koalice svými činy zákonodárnými, ale živnostnictvo musíme činiti odpovědným a vytknouti mu, že nemá dostatečné moci, aby se bránilo.

Zákonem tímto ovšem vzrůstá však nebezpečí další. Rozpočet státní na r. 1929 je sice posl. sněmovnou schválen, ale kde je záruka, že tímto zákonem nebudou porušeny různé položky příjmové, které v přijatém rozpočtu na r. 1929 jsou uvedeny perfektními ciframi? Tam je daň obratová, daň přepychová uvedena částkou 2 miliardy, daň z dopravy asi 3/4 miliardy. Ale když na druhé straně je dáno zmocnění ministru financí a třem jiným zúčastněným ministrům, že mohou slevovati při dočasné krisi různým průmyslovým podnikům a vraceti tyto daně, kde je zaručeno, že preliminovaných příjmů bude také dosaženo, že zde nevznikne deficit, který by potom ohrozil rovnováhu státního rozpočtu? Prostě zde není úplně žádné zabezpečení a tedy státní rozpočet tímto zmocňovacím zákonem - promiňte - jest postaven na hlavu, splnomocníme-li bez kontroly dočasně ministra financí a jiné zúčastněné ministry k tomu, aby samovolně, ovšem snad po uvážení povolovali různým složkám průmyslovým dalekosáhlé, nijak neomezené refundace daňové. Kdyby alespoň se byl řešil jeden případ cukrovarnického kartelu, bylo by to pro nás přijatelným, ale se stanoviska státně politického alespoň by se vědělo, kolik refundace budou dělati. Ale kde je zjištěno, kolik to bude dělat dnes a pro příště, kde je kontrola? Komu bude sdělovati ministerstvo financí obnosy a obory, kterým refundování daní bylo povoleno? To v zákoně není ani v jediném případě uvedeno. To je ponecháno na odpovědnost dočasného ministra.

Ale máme dnes stav ještě zvláštnější. My nemáme ministra financí, nýbrž máme správce ministerstva financí, který jest ministrem průmyslu, obchodu a živností. V tom případě bude o tom rozhodovati, v jaké výši a kterým oborům průmyslu budou refundace povoleny. Zákon toto všecko vynechává. Dala by se uvésti ještě řada výtek, že je to zákon dělaný snad z nouze, aby dojednání mezi náměstkem vlády a cukrovarnickým kartelem, který hrozil dalším, po případě okamžitým zvýšením, bylo dáno na pevný základ, aby cukrovarnický kartel měl zajištěno, že se mu těch refundací, které si svým bezohledným postupem vynutil, v každém případě dostane.

Tento zákon svou formou i obsahem jest takového rázu, že není možno pod vědomím odpovědnosti jen tak snadno se přes něj přenésti a činíme odpovědnými strany vládní většiny, že takový zákon mohly vůbec předložiti a mohou jej snad i odhlasovati. Domnívám se, že zde byla dotčena ústava, proto zákon ten měl býti projednán nejen rozpočtovým výborem, nýbrž i výborem ústavně právním, aby k tomuto zákonu pronesl své námitky, poněvadž podle mého soudu zákon tento nikterak neodpovídá ústavě.

Po těchto přednesených námitkách je samozřejmé, že jsme zásadně proti každému takovému rámcovému zákonu, kterým se dává současně ministerstvům tak dalekosáhlá moc. Krajně stojíme v oposici a nepodávali jsme také v rozpočtovém výboru opravných návrhů, poněvadž principielně nemůžeme uznati tento postup za oprávněný a zdůvodněný.

Z těchto zásadních hledisk je zákon tento pro nás nepřijatelný a důsledky jeho nechť zodpoví ti, kteří tak ukvapeným způsobem zákon projednali a na stůl zákonodárců předložili. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Gáti. Dávám mu slovo.

Posl. dr Gáti: Dámy a pánové! Veřejné mínění i tato sněmovna zaměstnává se často křiklavými zjevy z československé kolonie ze Zakarpatské Ukrajiny, které odhalujeme. Komunisté již snesli takovou řadu faktů, že dostatečně charakterisují poměry. Vládní strany, jejich tisk a buržoasie vůbec komunistická odhalení umlčovala a prohlašovala je za pouhou demagogii. Avšak události v Boroňavě staly se na konec mezinárodní ostudou, byly tak křiklavé a naše důkazy tak přesné, že je umlčeti nebylo možno.

Také nyní již druhý den se ve sněmovně mluví o Zakarpatské Ukrajině v souvislosti s volebním terorem agrární strany. Sdělení o tom, že zemský president Rozsypal nařídil přímo podřízeným úředníkům, aby porušovali zákony ve volbách, jen aby agrární strana zvítězila, překvapilo kde koho jen ne nás, kteří poměry v Zakarpatské Ukrajině dobře známe a kteří jsme si vědomi úzké souvislosti toho, co se v Zakarpatské Ukrajině děje s celkovou mezinárodní i vnitropolitickou situací. Poslanci soc. demokratičtí a nár. socialističtí byli velmi rozhořčeni nad porušováním zákonů a domáhají se toho, aby věci byly vyšetřeny, a vyslovují naději, že se všechno s praví prostým odvoláním se na zákon. Takové posuzování věci je nesprávné a s hlediska zájmů pracujícího lidu naprosto škodlivé. Neznamená to nic jiného než udržování ilusí, které buržoasie potřebuje, aby mohla dále organisovati své fašistické aparáty, aby mohla dále se připravovati ke stupňování celého násilnického útoku proti proletariátu. O vážných otázkách třídního boje nerozhodují kupy potištěného papíru, na nichž je napsáno Sb. z. a n., ani parlamentní řeči, nýbrž skutečná reálná moc. Kdo chce učiniti konec dnešnímu režimu, kdo chce zastaviti další rozvoj bílého teroru nejen v Zakarpatské Ukrajině, nýbrž i u nás, ten musí bojovně organisovati dělnickou třídu, ten se musí starati o to, ne aby dělníci naříkali nad porušováním zákonů, nýbrž aby dovedli své třídní zájmy hájiti skutečným bojem sami. Jestliže se stupňuje na Zakarpatské Ukrajině v poslední době bílý teror a projeví-li se plnou silou v těchto volbách, má to vážné důvody, které musí znáti také dělnická třída, všichni dělníci v tomto státě, aby mohli svůj rozhodný a vážný boj proti bílému teroru opravdu organisovati. [Další část řeči byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 175. schůzi posl. sněmovny.] Ustanovení mírových smluv a ústavní listiny Československé republiky o Zakarpatské autonomii, k nimž došlo v době bezprostřední revoluční situace, kdy bylo třeba ještě pravé úmysly české buržoasie a imperialistické buržoasie vůbec zakrývati velikými slovy, nejsou provedena ani po 10 letech. Zákon o reorganisaci veřejné správy přijatý již v době částečné stabilisace kapitalismu je důkazem pro každého srozumitelným i pro toho, komu nestačily jiné doklady, že všechny tyto sliby byly jen pustým podvodem. České buržoasii šlo o to, aby dostala kolonii uprostřed Evropy. Kolonii, kterou by mohla stejně vykořisťovati a stejně násilnými methodami ovládati, jakých používají velmi imperialističtí přátelé české buržoasie proti jinobarevnému obyvatelstvu. Většinou ukrajinský lid na Zakarpatské Ukrajině vyměnil po světové válce pouze vykořisťovatele, osvobozen ovšem nebyl.

Se svými slovenskými bratřími na Zakarpatské Ukrajině jedná česká buržoasie stejně, jako s nimi jednala buržoasie maďarská a jako jedná buržoasie anglická, francouzská, italská atd. s koloniálními národy barevnými. Koloniální režim na Zakarpatské Ukrajině přispívá k tomu, že třídní protivy v této zemi jsou ostřejší nežli v kterékoli jiné části státu. A právě proto také zde se začínají uplatňovati nejdříve methody bílého teroru, právě proto zde kvete korupce a násilnictví nejkrásnějšími květy. V nynější době, kdy třídní protivy se zostřují v měřítku mezinárodním, kdy rychle pokračuje srůstání státního aparátu s kapitalistickými trusty, kartely a koncerny, kdy vzrůstá napětí mezi imperialistickými státy, které hrozí vyvrcholiti ve druhém vydání války imperialistické a kdy díky vzrůstu těchto rozporů roste také chuť imperialistů provésti rozhodný útok proti jedinému proletářskému státu, hraje Zakarpatská Ukrajina zvláště důležitou roli.

Jsou všeobecně známa ujednání mezi Polskem a Rumunskem o společném postupu proti Sovětskému svazu a je také všeobecně známo, jakou roli v přípravách k válce proti Sovětskému svazu má hráti Československo. Bylo již řečeno s této tribuny, že úkolem Československa je zásobiti municí a válečným materiálem zvláště Rumunsko. Dnes můžeme již říci, že zbrojní oddělení škodovek je velmi zaměstnáno a že se tam pracuje plnou parou. Pro dopravu válečného materiálu pro Rumunsko i Polsko je vysoce důležitá Košicko-bohumínská trať. Je tedy třeba postarati se o to, aby v okamžiku výbuchu války byla tato trať dokonale zabezpečena před vnitřním nepřítelem. Ví se, jak košické ředitelství drah očišťuje dráhy od těch, o nichž se domnívá, že by v případě války buržoasie proti jedinému státu proletářskému splnili svoji třídní proletářskou povinnost. Nejde však jen o to, Zakarpatská Ukrajina má se státi důležitým spojovacím mostem mezi Polskem a Rumunskem, dráhy, které jí probíhají, mají sloužiti také k přesunům vojsk. A konečně v případě války musí se počítati také s tím, že bude do ní Československo strženo jako bezprostřední účastník a pak Zakarpatská Ukrajina bude bezprostředním válečným nástupištěm. To je důvodem, proč je třeba se pokusiti o vyplenění revolučního hnutí nejen z úřadů, nýbrž z Podkarpatska vůbec. Československá buržoasie se chce svojí účastí v protisovětském bloku vyhnouti nebezpečí, které pro ni plyne z Rothermereovské akce. Ve skutečnosti však právě touto svojí činností uvolňuje místo živlům, které mohou pracovati a budou pracovati i pro fašistický násilnický režim Horthyovský. Ukrajinské obyvatelstvo Zakarpatské Ukrajiny zná jen jedno východisko ze své bídy. Čím větší je útisk v této zemi a čím větší je koloniální vykořisťování, tím více touží ukrajinské obyvatelstvo v Zakarpatské Ukrajině po spojení s Ukrajinou sovětskou, po sjednocení 40 milionového národa ukrajinského v Sovětské Ukrajině. Čsl. buržoasie, aby si zachovala svoji kolonii, činí vše, co je v jejích silách, aby udusila národně-osvobozovací hnutí. Dělá v ohledu národnostním touž politiku, kterou dělala buržoasie maďarská a rakouská, chce udělati zvláštní rusňácký národ, o jehož vytvoření usilovala rakousko-uherská diplomacie. Tento národnostní útisk ovšem pouze stupňuje odpor ukrajinského obyvatelstva v Zakarpatské Ukrajině proti koloniálnímu panstvu české buržoasie, už dávno zbavil toto obyvatelstvo víry, povídačky o slovanském bratrství a přivedl je do tábora mezinárodního revolučního proletariátu, do komunistické strany.

Česká buržoasie chce si pomoci pouze násilím. Chce, aby ukrajinští chudí rolníci a dělníci ze Zakarpatska byli zastrašeni. Rozsypalův případ, o němž se zde již mluvilo, není osamocen. Vím, že Rozsypal navštívil jednotlivé okresy Zakarpatské Ukrajiny a jako exponent agrární strany nařídil všem úředníkům, jak mají postupovati ve prospěch agrární strany ve volbách i mimo ně. Dal těmto úředníkům stejné příkazy, jaké oznámil shromážděným úředníkům na konferenci, o níž bylo zde již mluveno. Řada vesnických notářů mi také řekla, že jim bylo Rozsypalem řečeno, že budou zbaveni své existence, jestliže se nebudou starati o to, aby agrární strana dobyla vítězství. Nemohu z pochopitelných důvodů uváděti jmen těchto lidí. Uvedu jen jediný příklad. V neděli na okresní konferenci komunistické strany v Berehově náš důvěrník oznámil, že mu notář z jeho obce nabízel velikou částku státních peněz, že ho chtěl podplatiti, aby pracoval pro agrární stranu. Když důvěrník odmítl peníze přijmouti, říkal mu notář, že jinak jednati nemohl, protože se bojí o svoji existenci, a prosil ho, aby pomáhal agrárníkům a tak zachránil jeho existenci. (Posl. dr Králík: Pane kolego, tomu sám nevěříte!) Prosím, já jsem byl tam přítomen. Znám ten případ.