Dále je potřeba uvésti, že v rozpočtu
na r. 1929 je sice pamatováno s úbytkem na daně
obratové 45 mil. Kč. Ovšem těchto 45
milionů, které napřed jsou zamluveny pro
cukerní průmysl, nikam nestačí, poněvadž
průmysl cukerní vyžádal si ještě
dalších 35 mil. Kč z čisté daně
z obratu. Zdá se, že v tomto státě máme
jen jeden vývozní průmysl a to cukerní.
Na ostatní průmysl při tomto hospodářství
nedostane se ani haléře. Tento zákon, který
jest jistě zákonem krajně výjimečným
není ve své působnosti omezen. Budeme patrně
odsouzeni doživotně k placení těžkých
cen cukerních cukrovarníkům, neboť tato
vláda nemá žádného programu,
tím méně programu hospodářského.
Zde ovšem přicházíme ještě
k věci závažnější. Již
nyní proti podpoře vyskytují se vážné
námitky. Těch 45 mil. Kč jest sice v rozpočtu,
ale pro použití jich nebylo zákona. Ten teprve
nyní projednáváme. Ale těchto 45 mil.
bylo již slíbeno cukernímu průmyslu,
jež ovšem jsou myšleny na r. 1929. Pro rok 1928
není tu úhrady. A nyní, kde se uhradí
onen schodek 35 mil. Kč na zapravené dani obratové?
Tato vláda, která nemá ani haléře
na sestárlé příslušníky
toho státu, je na podiv, že má okamžitě
úhradu pro opulentní cukrovarnický průmysl.
Tento schodek ovšem má ještě trochu jinou
vůni. Těchto 35 mil. Kč vybere se z kapes
konsumentů a dá se cukrovarnickému průmyslu
a to je proti tomuto zákonu, poněvadž zde jde
jen o vrácení daní, které skutečně
byly vybrány od cukerního nebo vůbec vývozního
průmyslu, kdežto zde jde o daň, která
byla vybrána z kapes konsumentstva a bude dána jako
subvence cukernímu průmyslu. Řekl-li jsem,
že v tomto opatření je vědomá
defraudace daní, myslím, že jsem nepřestřelil,
neboť daň obratová nebyla nikdy myšlena
jako subvence, kterémukoliv průmyslu. Táži
se vás, pánové z vládní koalice,
zdali počítáte s tím, že ti všichni
lidé, kteří dnes jsou konsumenty cukru, jsou
jenom taková misera plebs contribuens, která je
odsouzena trpět a platit! Připomínám
vám, vážení pánové, že
jste hřešili těžce na velmi cenném
statku! Občané, kteří dříve
neměli valné důvěry v řízení
tohoto státu, po tomto faktu musí ztratiti absolutně
důvěru v poctivost a spravedlivost řízení
tohoto státu!
Z uvedených důvodů není pro nás
jiné východisko, než zamítnouti tento
temný návrh (Výborně!), který
jest jenom odpornou maskou, za níž se kryjí
sobecké cíle, který jest bezpečnou
cestou v další demoralisaci a korupci v tomto státě!
(Výborně! - Potlesk čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále jest přihlášen k slovu pan
posl. de Witte. Uděluji mu slovo.
Posl. de Witte (německy): Dámy a pánové!
Vládní návrh, daný na pořad
jednání, který se podle svého krásného
titulu týká "povolení ke vrácení
daně z obratu nebo přepychové daně
a daně přepravní vývozním průmyslovým
podnikům", má ovšem, jak všeobecně
známo, býti především darem,
poskytnutým cukernímu kapitálu. Řadí
se však mimo to také ještě k oněm
pověstným československým zmocňovacím
zákonům, neboť počíná
větou: "Ministr financí se zmocňuje."
K čemu se zmocňuje? K tomu, aby úplně
nebo částečně vrátil průmyslovým
vývozním podnikům nebo sdružením
takových podniků daň obratovou, přepychovou,
dopravní atd. Rozhodovati o tom, v jakém rozsahu
budou takové daně vráceny, jest povolán
ministr financí v jednotlivých případech,
pokud jde o vrácení daně dopravním
podnikům, také ještě ministr železnic,
jehož při tom dlužno spolu slyšeti. To,
oč se usiluje, jest však hospodářským
protekcionářstvím nejhoršího
druhu. Dávají se obrovské dary průmyslovým
podnikům a jest nám mimořádně
hubenou útěchou, že se provedení vkládá
do rukou československé správy. Tento vládní
návrh předvádí však především
také ještě dvě skutečnosti v
nejostřejším světle, jednu totiž,
že skutečnými pány Československé
republiky jsou velkobanky a vedle toho druhou, že máme
zde co činiti s vládou, jejíž jednotlivé
strany se sice stále uplatňují jako čeledíni
velkokapitálu, jako nástroje lichvářů
všech národností a vyznání, jež
však také - v dalším průběhu
ještě to odůvodním bezpříkladnou
přímo demagogií, právě tak
drzým jako nemotorným falšováním
pravého stavu věci chtějí obyvatelstvo
obelstíti. Málo jest dnes států kromě
Československé republiky, kde jest lid tak vykořisťován
a podle všech pravidel umění na něm
požadováno výpalné jako zde; také
však asi sotva kde jinde bude tak napalován posluhy
svých vykořisťovatelů, jak tomu jest
v Československé republice. Jest známo, že
ministr financí proto odchází, poněvadž
také on - jistě sám obhájce kapitálových
zisků jako málokdo jiný - jest toho mínění,
že nemůže převzíti odpovědnost
za tuto frivolnost, projevenou předloženým
vládním návrhem.
Jest dále známo, že cukerní panstvo
pohrozilo, že zdraží cukr opět o 60 haléřů,
nebude-li mu povolen tento dar. A vládní strany
nepodnikají ničeho, co by bylo samozřejmé,
aby přivedly cukerní kartel k rozumu. Přecházejí
přes sociálně demokratický návrh,
aby bylo zavedeno vázané hospodářství
cukrem, přes náš návrh, aby bylo zrušeno
clo na cukr a tím odňata půda lichvě
a diktatuře kartelu. Vládní moc selhává.
Pánové, kteří jsou tak silní
proti dělnictvu, sklánějí se před
Živnobankou, až jim kolena měknou, a snižují
se na čeledíny nejnestydatějších
lichvářských choutek, jaké si lze
vůbec pomysliti. Jak mnoho potřebovali tito cukerní
magnáti vládní pomoci, které se jim
má tak vydatně dostati, podává se
z uveřejněných bilancí cukerního
průmyslu. Tak docílil v posledním roce Schöllerův
cukrovar 8.2 milionu Kč čistého zisku při
36 milionech akciového kapitálu, akcionáři
brali 20% dividendy a správní radové kromě
toho ještě 600.000 Kč. Neštěmická
cukerní rafinerie rozdílí po odpisu 2,989.327
Kč stále ještě 15% dividendy, cukerní
rafinerie v Krásném Březně vyplácela
arciť jen 12 1/2 % - jen - avšak čistý
výnos byl by stačil, aby se vyplácela dividenda
27%. Ne méně než 2.6 milionu bylo tam odepsáno,
aby byl zastřen obrovský zisk, hlavně však
proto, aby si lid nemohl jasně uvědomiti, že
vláda ochraňuje dividendovou lichvu. V tomto výpočtu
lze pokračovati. Chropyňská, Lounská
zemědělská cukerní rafinerie, rafinerie
v Pečkách a cukrovar v Sokolnicích vydělaly
po 10%, Česká společnost cukerního
průmyslu 17.5%, cukrovar v Mor. Krumlově 25%, Opavská
cukerní rafinerie 32.5% a cukrovar ve Šlapanicích
dokonce 40% dividendy. (Výkřiky posl. Grünznera.)
Ústecká a Neštěmická rafinerie
vykázaly by ještě větší
zisky, kdyby nebyly silně zadluženy a nemusely kromě
čistého zisku vydělávati ještě
ročně miliony na úhradu úroků
z bankovních dluhů. Kdyby zaplatily továrny
své dluhy, k čemuž by bylo potřebí,
aby akcionáři plně splatili akciový
kapitál, za který béřou dividendu,
pak by na příklad bylo u Ústecké cukerní
rafinerie zaznamenati ještě zisk vyšší
o 8.2 milionu. (Posl. Kaufmann: [německy]: To jsou přece
titíž pánové, kteří shrábnou
úroky!) Zajisté, vydělají dvakráte,
jednou dividendu akciového kapitálu továrny
a kromě toho ještě svoji dividendu u banky.
Ale vše to jest obecně známo a přirozeně
též vládním stranám. Avšak
tito patentovaní křesťani, kteří
musí zkracovati důchody válečným
mrzákům a ponechati válečné
sirotky a válečné vdovy na pospas hladu,
poněvadž stát nemá peněz, aby
uspokojil jejich oprávněné a naléhavé
požadavky, jsou beze všeho ochotni miliony, jimiž
by bylo lze ulehčiti úděl válečných
obětí, hoditi do klínu dividendovým
chamtivcům. Připomínám, že jsme
zde svého času navrhli, aby lhůta k přihlášce
pro ony válečné důchodce, kteří
podali opožděně přihlášku
a byli proto zamítnuti se svými oprávněnými
nároky, byla znovu stanovena, poukázali jsme na
to, že jest dnes na tisíce válečných
vdov bez jakékoliv renty, poněvadž jejich žádosti
byly svého času pohozeny, poukázali jsme
na to, že jest dnes bez veškeré pomoci na desetitisíce
válečných sirotků, jejichž poručníci
opominuli podati včas žádost, a apelovali jsme
na vládní většinu, aby souhlasila s
novým stanovením lhůt, aby přijala
dotčený náš návrh, aby se mohlo
pomoci těm nejubožejším, kterým
byl jejich živitel odstřelen; krčily rameny
a prohlašovaly, že bohužel nemohou pomoci, že
jim sice krvácí srdce, že však nemohou,
poněvadž není v pokladně potřebných
peněz. Tvrdilo se tehdy, že by bylo potřebí
částky něco přes 100 milionů,
aby se mohla veškerá přání uspokojiti.
Nevím, není-li tento výpočet přehnán;
avšak dejme tomu, že by to bylo 100 milionů:
Tím bylo by se mohlo do jisté míry pomoci
desetitisícům lidí, kteří mají
plný nárok na tuto podporu; tvrdilo se však,
že není na to peněz. Avšak vyšší
částka dává se beze všeho těmto
dividendovým chamtivcům, lidem, kteří
25 až 40% vydělávají i bez tohoto daru.
Zřetelněji než na tomto srovnaní nelze
charakterisovati toto křesťanství, obrážející
se v postupu našich křesťanských sociálů
a vládních straníků. (Výkřiky
na levici.)
V tomto státě, ve kterém skutečná
mzda dělnictva nedosahuje ani polovice mzdy placené
v Londýně, kde životní úroveň
pracujícího obyvatelstva jest pod polovinou životní
úrovně anglického dělníka,
vyhání vláda soustavně ještě
ceny do výše. Tento občanský blok, ztmelený
pouze z lichvářských choutek, zdražil
mouku, chléb i maso a jedním z jeho prvních
výkonů jest zvýšení daně
z cukru. Panstvo si nechce uvědomiti a neklade na to váhu,
že bude obyvatelstvo na to upozorněno. Dlužno
však jim dnes ještě jednou uvésti na pamět,
že to bylo jedním z prvních důsledků
jejich práce; a při tom jest cena cukru u nás
již neslýchaná. Uvedu jen následující
srovnání, z něhož vychází,
jak zde obyvatelstvo nemůže uhraditi svou potřebu
cukru, ač žijeme v jedné z evropských
zemí nejbohatší na cukr, a jak vysoko jest
zde vyšroubována cena cukru. Československý
cukr stojí v Anglii 4.30 Kč, v Rakousku 4.75 Kč,
ve Švýcarsku 3.60 Kč, v Československé
republice však stojí československý
cukr 6 1/2 Kč za kg. Jest přirozeno, že
také číslice spotřeby v Československu
musí býti nepoměrně nízká.
Spotřeba cukru v Anglii činí 38 kg na osobu
za rok, v Dánsku 44 kg. Jsou to země, ve kterých
jest spotřeba masa podstatně vyšší
a kde důsledkem toho není naléhavě
potřebí používati cukru k tomu, aby
se dostalo tělu potřebných výhřevných
látek. V Československu si však může
obyvatelstvo dovoliti průměrně na osobu pouze
26 kg, tudíž o 18 kg méně než v
Dánsku a o 12 kg méně než v Anglii.
Z tohoto srovnání nepodává se pouze,
že pro přehnanou cenu cukru v Československu
a nízkou mzdovou úroveň jsou lidé
nuceni píti kávu bez přiměřeného
množství cukru, nýbrž také ještě
něco jiného. Cukerní průmysl volá
o pomoc. Cukerní průmysl volá proto o pomoc,
poněvadž pravděpodobně, jak se domnívá,
poklesne vývoz cukru do Anglie následkem cla, které
Anglie dnes vybírá na československý
cukr, avšak pokles tohoto cukerního vývozu
mohl by býti odčiněn v tuzemsku zvýšením
domácí spotřeby, úbytek vzcházející
našemu cukernímu průmyslu anglickým
dovozním clem na československý cukr, event.
úbytek vývozu mohl by býti odčiněn
pozvednutím domácí spotřeby. Nevolí
se však tato cesta, jež by musela býti spojena
se snížením ceny cukru. Tendencím této
vlády by to také vskutku neodpovídalo. Bylo
by to mimo linii lichvy, jež za režimu občanského
bloku musí býti směrodatnou. Nebylo by to
též v ziskovém zájmu bank, které
chtějí na cukru neobyčejně vydělati.
Český sociální demokrat dr Macek
uveřejnil nedávno v "Právu Lidu"
velmi zajímavý článek, v němž
vypravuje o obrovských ziscích, jichž mohou
banky docíliti z cukerního obchodu. Poukazuje na
toto: Nakupuje-li banka pro rafinerii surový cukr, vybírá
15 až 20 haléřů za 1 cent zvláště
pro sebe. Prodává-li surový cukr pro továrnu,
započítává si opětně
provisi. Největší provisi má arciť
při prodeji rafinovaného cukru, totiž 5/4 až
6/4%, t. j. 8.20 až 8.64 Kč za metrický cent
krystalového cukru. Z celkového obratu počítá
banka přibližně 2 promile provise a kromě
toho, což pro tento hyenismus jest zvláště
příznačné, pokouší se
banka vydělati dokonce ještě provisi na státních
daních. Aby se na tom ničeho nezměnilo, proto
musíme kupovati předražený cukr, musíme
nepřiměřeně omezovati svoji spotřebu
cukru a poskytovati ještě těm, kdož vydělávají
ve velkém, dar na daních v takovém rozsahu,
jak se to žádá v této vládní
předloze. Řekl jsem již, že se tato nynější
vládní většina vyznamenává
nejen tím, že dává těm nejbohatším
neustále dary na útraty chudých lidí,
nýbrž také ještě něčím
jiným, že totiž pracuje demagogií, jaká
není dnes vůbec nikde v zemi obvyklá. Jest
to přímo groteskní, jak tyto vládní
strany a přirozeně křesťanští
sociálové v čele chtějí také
ještě obalamutiti lid, který tak těžce
poškozují svojí čeledínskou oddaností
k cukernímu kartelu. Tu bych si pak dovolil provésti
též ihned důkaz pravdy. Dne 29. dubna t. r.
vyslovila se již křesťansko-sociální
"Deutsche Presse" v článku "Opětné
zdražení cukru?" rozhodně proti tomu,
aby případný úbytek ve vývozu
cukerního průmyslu byl paralysován zvýšením
ceny domácího cukru. Praví se v dotyčném
článku doslovně: "Zdá se, jakoby
jistými přehnanými projevy posledních
dnů mělo býti obyvatelstvo učiněno
povolným, aby si dalo tím spíše líbiti
nové zdražení domácího cukru.
Pouze z projevu ředitele Hartmana z České
akciové společnosti cukerního průmyslu
bylo lze vycítiti tento úmysl, víme však,
že takovéto úmysly dojdou vždy porozumění
v cukerním kartelu. Jest proto účelno, praví
se ve vůdčím orgánu něm. křesť.-soc.
lidové strany, "poukázati již dnes k pochybenosti
takového opatření. Předně nebylo
by lze zdražením domácí ceny odčiniti
případný schodek ve vývozu do Anglie,
na druhé straně však muselo by býti
naopak podniknuto vše, aby se pozvedla domácí
spotřeba cukru, jež od posledního zvýšení
ceny úžasně poklesla." To bylo již
dne 29. dubna a tím měli býti čtenáři
křesťansko-sociálního tisku utvrzeni
v domnění, že se jejich strana postaví
proti opětnému zdražení cukru. (Posl.
Kaufmann [německy]: Hrají si nyní rádi
na oposičníky!) Oh, pane kolego, přijde
ještě něco podstatně horšího,
tohle jest to první, co křesťansko-sociální
tisk v tomto směru ze sebe vydal. Když přišel
pak měsíc září, přišla
věc do varu a řekl bych, do varu den ode dne většího.
Dne 2. září přinesl křesťansko-sociální
vůdčí orgán "Deutsche Presse"
s velkým nadpisem článek: "Nepovolit."
Uvidíme, kdo to byl, jenž nepovolil. Nepovolit? Proč?
Cukr nesmí býti zdražen. "Zítra,"
praví se v tomto článku, "sejde se výbor
cukerního kartelu, aby učinil, jak rozhlásil,
usnesení za účelem odstranění
krise jevící se v cukerním průmyslu.
Jedním z úmyslů jest, zvýšiti
cenu domácího cukru, aby se tím zvýšila
konkurenční schopnost na cizozemských trzích.
Avšak vláda a parlamentní většina
projevily jednomyslnou vůli nepřipustiti zdražení."
Takto se balamutí a napaluje voličstvo těchto
pánů. Tato vláda, předkládající
dnes tento návrh, usnesla se jednomyslně nepřipustiti
zdražení cukru a o tom praví "Deutsche
Presse": "Tento projev vůle byl časový
a oprávněný." Ano, byl by býval.
Kdyby tato vůle zde byla, kdyby nestála jen na křesťansko-sociálním
papíru, kdyby nebylo lží a podvodem, penězokazectvím,
co zde ze sebe vydal křesťansko-sociální
tisk. Dále se praví v onom článku...
(Výkřiky posl. Blatně.) To není
ještě to nejhorší, přijde ještě
něco silnějšího.
"V č. 165 časopisu "Deutsche Presse"
z 20. července t. r. napsali jsme, když se po prvé
vynořily pověsti o zamýšleném
zdražení domácího cukru: Zastávali
jsme vždy spravedlivých požadavků kteréhokoli
stavu a každého výrobního odvětví
a učiníme tak i nadále." (Posl. Katz
[německy]: Především pro cukerní
barony!) Především nikoliv, činí-li
tyto požadavky dělnictvo, pak nejsou právě
bohužel oprávněny, nebo nelze při nejlepší
vůli vyhověti požadavkům dělnictva.
"Vždy, praví se doslovně dále "postavíme
se také proti dalšímu zdražování
živobytí širokých vrstev. Dosud jsme nemohli
nabýti dojmu a přesvědčení,
že by požadavky cukerního průmyslu byly
dostatečně odůvodněny, nebo že
ukazují jedině možnou cestu, kterou lze krisi
vyřešiti." Dále se praví v onom
článku do slovně: "O hypertrofii cukrovarů
v Československu byl podán pádný důkaz
dobrodružnými plány a požadavky, domáhajícími
se toho, aby se pro ně učinila zvláštní
opatření. Tento problém nebude lze vyřešiti
a národnímu hospodářství nebude
trvale ulehčeno, jestliže nebude dříve
nebo později, doufejme, že ne příliš
pozdě, odvahy k nutné operaci." Tím
tedy ohlašují již křesťanští
sociálové, že podniknou něco velkorysého
proti vyhánění cen do výše, jež
provádí cukerní kartel. Mluví o nezbytné
operaci, k níž se dlužno odhodlati, a jaké
stanovisko k této nutné operaci zaujali, o tom budu
ještě dále mluviti.
"Předně, praví zde doslovně,
"dlužno v prvé řadě zvolati ku
vládě: Nepovolit! Cukr nesmí býti
zdražen!" Tak volají k vládě, ve
které v této chvíli jest český
přítel jejich strany náměstkem předsedy
vlády a zastává úřad zástupce
premierova. Tak volají k vládě, ve které
zasedá p. Mayr-Harting. "Nepovolit! Cukr nesmí
býti zdražen! Vláda se nesmí také
skloniti před pokusem oktrojovati mírné zvýšení
ceny, k čemuž bohužel poskytuje kartelu možnost
sama o sobě nynější forma hospodaření
s cukrem, poněvadž zdražení cukru bylo
by naprosto neodůvodněné se zřetelem
k výrobním nákladům. Tedy žádný
oktroj cukerního kartelu, vláda se nesmí
skloniti, nesmí ustoupiti, cukr nesmí býti
zdražen a také mírné zvýšení
ceny cukru není ospravedlněno a nebylo by lze za
žádných okolností je strpěti.
A nebylo by lze za žádných okolností
je strpěti!" Tak stojí doslovně v křesť.-sociálním
vůdčím orgánu "Deutsche Presse"
z 2. září 1928. A tak to jde dále.
Dne 9. září vyšel článek
(ukazuje noviny), prosím, podívejte se, tato
obrovská písmena: "V kolovém tanci zdražovacím."
Tak si zde dělají blázny z ubohých
politování hodných lidí, kteří
odebírají tyto noviny a čerpají z
nich celou svou politickou moudrost. Praví se tam: "Bude-li
nerušeně dále postupovati tento kolový
zdražovací tanec, dlužno počítati
s tím, že se celá stabilita hospodářského
života zhroutí. Uplatní se mzdové a
platové požadavky, poněvadž přece
nejde, aby ubohý příjemce mzdy nechal si
vše na svých zádech vybubnovati, zvláště
když již sám o sobě zoufale zápasí
o holou existenci. Očekáváme, že vláda
s veškerým urychlením a s celou energií
provede ohlášená opatření, jež
mají překaziti předražování."
To očekávají od své vlády!
A hned na to dne 12. září, opět velký
rozmach v křesťansko-sociálním vůdčím
orgánu: "Žádný ústup před
cenovou lichvou! Proti shnilému kompromisu! Dnes začíná
ohlášené jednání mezi zástupci
vlády a cukerního kartelu za účelem
vyřešení neudržitelného stavu,
způsobeného svémocným zdražením.
Podle jednotlivých listů doufají interesované
kruhy cukerního průmyslu, že jednání
povede k rozsáhlým opatřením na odstranění
hrozící krise v cukerním průmyslu,
že však s druhé strany bude cukerní průmysl
nucen odvolati pouze částečně provedené
zdražení, že zůstane při zdražení
cukru o 20 až 30 Kč za metrický cent v továrně."
A tučným písmem jest dále vytištěno:
"I když část vládního prohlášení
pana dr Šrámka připouští
jiný výklad" - než jaký se totiž
snažili pisatelé křesťansko-sociálního
tisku podati - "nerozpakujeme se prohlásiti bez obalu,
že vláda odmítne shnilý kompromis. Rozhodně
jest vyloučeno, aby se parlamentní zastoupení
německé křesťansko-sociální
lidové strany mohlo s ním ztotožniti a jej
krýti." Jest vyloučeno, že by křesťansko-sociální
strana souhlasila se shnilým kompromisem, jest vyloučeno,
že by souhlasila se zdražením byť jen o
25 haléřů, jest vyloučeno, že
by mohla projeviti ochotu, aby se poskytly průmyslu dary
na daních, vše, vše to jest vyloučeno!
A při tom přece tito lidé všechno to
až do dnes spolu provedli, celý shnilý kompromis
spolu uskutečnili a jsou v tomto okamžiku ochotni
hlasovati pro návrh, ve výboru tak již učinili,
a jsou pro to, aby tyto obrovské dary byly z daňových
peněz hozeny cukerním průmyslníkům
do klínu. Myslím, že se již nelze hůře
uchýliti od pravdy, hůře se nelze dostati
do rozporu mezi učiněným projevem a skutečností,
hůře si nelze počínati, malovati obyvatelstvu
nějaké X na místě U, jak se to stalo
zde ve vůdčím orgánu křesťansko-sociální
lidové strany. (Posl. Kaufmann [německy]:
Neselžeš!) Nuž, tu byste přišli
hezky daleko s tím, co lidem vypravujete. Viděl
jsem ve Štrasburku v Alsasku malou uličku, jež
má zcela pozoruhodné jméno ze starých
časů. Jmenuje se totiž "Kde liška
kachnám káže." Myslím, že
bych měl navrhnouti, aby každá ulice, kde se
nalézá křesťansko-sociální
redakce, byla takto pojmenována.
A dále praví se v témže článku
křesťanskosociálního listu: "Obyvatelstvu
se neposlouží jen vládními projevy,
data nechť promluví. Cukr, uhlí a maso jsou
ono hromadné zboží, při kterém
vláda nesmí strpěti cenové politiky
výrobců a obchodu, jež se rovná drancování
páchanému na síle obyvatelstva." S křesť.-sociální
minulostí něco takového napsati jest bezpříkladnou
smělostí, když křesťansko-sociální
strana nepřetržitě souhlasila s tímto
drancováním obyvatelstva a křesťanští
sociálové by vůbec neseděli ve vládě,
kdyby společným drancováním s jinými
stranami občanského bloku nebyli bývali zahnáni
do této vlády. Podle toho však, co v tomto
okamžiku zamýšlejí a co od tohoto dne,
12. září v cukerní otázce ještě
učinili, dlužno to, co zde napsali, označiti
skutečně jako něco neslýchaného.
V časopise "Deutsche Presse" z 12. září
se pak praví dále: "Aby se tak stalo, převzala
křesť.-sociální lidová strana
spoluodpovědnost ve státní správě.
Avšak nestane-li se tak", to jest, bude-li tudíž
ujednán shnilý kompromis s cukerním průmyslem,
"dojde-li ke zdražení cukru, dostane-li se cukerním
průmyslníkům velkého daru z daňových
prostředků, pak" - píše tento list
- "musí německá křesťansko-sociální
lidová strana dobře uvážiti, má-li
dále nésti spoluodpovědnost." Uvážila
to. Jest spoluodpovědnou. Uvízne v tom pěkně
a dokazuje tím, že jsouc si plně vědoma
a očekávajíc, že nastoupí tuto
cestu, vypravovala prostě obyvatelstvu hanebnosti, dokazuje
tím, že měla obyvatelstvo za blázna.
Po té se na jeden den tento list uklidnil, přichází
však zase dne 14. září s velkým
dvousloupcovým titulem: "Důsledky lichvy".
Praví se tam: "Ve schůzi německé
křesť.sociální lidové strany,
konané ve středu v Ústí, byl za předsednictví
poštovního vrch. ředitele Znamínky po
referátě sekretáře Rollera jednohlasně
usnesen ostrý protest proti zdražení cukru
a proti způsobené tím drahotní vlně.
Říšskému vedení strany, parlamentnímu
klubu, jakož i listu ťDeutsche PresseŤ byly vzdány
díky za to, že zaujaly proti původcům
zdražení stanovisko vylučující
veškeru pochybnost." Dlužno si představiti,
co se těmto lidem podkládá. Tu sedí
panstvo pohromadě ve schůzi, křesťanští
sociálové, nevím, jaký to byl pododdíl
strany, jenž v Ústí zasedal, mluví tu
o drahotě, o zdražení cukru, k němuž
došlo za souhlasu křesťansko-sociálního
ministra, za souhlasu křesťansko-sociální
strany, prohlašují, že zdražení to
jest nesnesitelné, a vyslovují říšskému
vedení strany a parlamentnímu klubu, který
zdražení to spolu zavinil, díky a důvěru,
vyslovují díky a důvěru listu "Deutsche
Presse", že provedl takový lživý
manévr. (Posl. Kaufmann [německy]: Blahoslavení
chudí!) Jest však k tomu potřebí
notné dávky chudoby, chudoby ducha - té asi
tu nebude, neboť i slepec vidí, co se děje,
musí to býti chudoba v něčem jiném,
chudoba v morálce, chudoba v charakteru. Ta jest zde, jak
myslím, vyjádřena.
Myslíte-li však, že vše to, co zde slyšíte,
nelze již předstihnouti, mýlili jste se. Dne
25. září vyšla opět "Deutsche
Presse", křesťansko-sociální list
s článkem nadepsaným "Nejostřejší
odsouzení zdražení cukru, pro úplné
jeho odvolání." Praví se tam: "V
neděli, dne 23. září se konala v Karlových
Varech širší schůze krajského vedení
německé křesťansko-sociální
lidové strany v Karlovarském volebním okrsku.
Po referátu" - praví se dále - "rozpředla
se dvouhodinová rozprava, výsledky porady byly shrnuty
v tuto resoluci, již přítomní jednomyslně
přijali." Pan Mayr-Harting hlasoval tedy také
pro tuto resoluci, právě tak jako všichni jiní
křesťansko-sociální pánové,
kteří byli pohromadě v Karlových Varech.
Resoluce zní: "Širší schůze
krajského vedení karlovarského kraje odsuzuje
co nejostřeji cukerním průmyslem diktované
a neodůvodněné zdražení jako
nejtěžší poškození nejširších
lidových vrstev a jako příčinu celé
řady právě tak neodůvodněného
zvyšování cen důležitých
životních potřeb. Širší schůze
krajského vedení strany vítá co nejupřímněji
rozhodné stanovisko zaujaté krajským vedením
strany, klubem křesťansko-sociálních
členů parlamentu a křesťansko-sociálním
tiskem proti tomuto cenovému diktátu a očekává
od křesťanskosociálních zástupců
lidu, že veškerými prostředky docílí
co nejrychlejšího a úplného odvolání
zdražení a kdyby toho v nynější
koalici nemohli dosáhnouti, že vyvodí z toho
krajní důsledky." V přítomnosti
p. ministra Mayr-Hartinga bylo tudíž jednomyslně
usneseno, že nelze absolutně strpěti žádného
zdražení cukru, že celé zdražení
musí býti bezvýhradně odvoláno
a nestane-li se tak, že mají křesťanští
sociálové vystoupiti z vlády, že má
tudíž p. ministr Mayr-Harting ustoupiti od
vládního stolu. Tak se to ujedná a dnes máte
tu návrh podaný.
Dne 26. září přicházejí
v listu "Deutsche Presse" s tímto oznámením:
"Dnes se rozhodne v cukerní otázce." Mezitím
nahlédli, že jest nutno vzadu se zabezpečiti
a praví: "Jak se dovídáme, trvá
německá křesťansko-sociální
lidová strana právě tak jako dříve
na tom, aby vláda zůstala věrnou svému
prohlášení, jež ve sněmovně
učinila ústy zástupce ministerského
předsedy dr Šrámka." Jest to projev,
o kterém "Deutsche Presse" několik dní
před tím sama napsala, že jej lze vyložiti
tak či onak. A celou tuto věc mají čtenáři
listu "Deutsche Presse" tak čísti, jakoby
křesťansko-sociální strana stále
ještě trvala na stanovisku, že nepřipustí
žádného zdražení cukru. Na to projdou
3 dny, po kteréž křesťansko-sociální
vůdčí list byl již klidnější,
a na to objeví se dne 28. září článek,
označený nadpisem: "Drahota." Není
to již dvousloupcový titul, není to tučný
tisk, jest to již velmi klidný článek,
projevující již snahu, tento obrat obyvatelstvu
odůvodniti a okrášliti. Avšak i tu počínají
si tak, že by ani jezuita nemohl jinak jednati. Mohou to
činiti pouze tak, že se snaží jiné
pošpiniti a pomluviti, se lží, osočováním
a pomluvou zároveň dávají se na ústup.
Doslova praví se v tomto článku: "Již
opětně a podrobně bylo na tomto místě
poukazováno k tomu, že bez ohledu na nepopíratelnou
drahotní vlnu takové zdražení cukru,
jakého se dožaduje cukerní průmysl,
bylo neodůvodněné. Avšak kdo se měl
proti tomu postaviti? Žádá se o pomoc stát,
parlament i vláda. Moc státu proti volnému
hospodářství jest však zcela úzce
vymezena, jest zcela úzce vymezena proti cukernímu
hospodářství, jehož svoboda, na což
opětně dlužno vždy položiti důraz,
byla vždy socialisty výslovně požadována
a na jejichž popud byla provedena dávno před
nynější vládou a parlamentní
většinou." Dlužno říci, že
jest lecčeho k tomu potřebí, aby se něco
takového proneslo. Nepřetržitě nadávalo
proto nám socialistům totéž panstvo
a osočovalo nás u obyvatelstva jako vinníky
na zdražení cukru, poněvadž jsme byli
proti tomuto způsobu volného hospodářství.
V čase, kdy se toto psalo, vědělo se již
o návrhu, jejž podal klub německých
sociálně demokratických poslanců na
zavedení vázaného hospodářství
v cukerním průmyslu. Vědělo se tudíž,
že správným jest opak toho, co zde bylo napsáno.
Aby byl aspoň poněkud kryt ústup, proneseno
bylo zde hanebné, podlé, všemi formami sprostoty
číšící utrhání
na cti. Dále pak se praví v řečeném
článku: "Kdyby nebylo lze zmoci cukerní
průmysl, pak dlužno rozhodně a bezpodmínečně
požadovati, aby celé a vlastně již provedené
zdražení o 60 Kč za q bylo rozhodně
odvoláno a cena cukru nanejvýše o tolik zvýšena,
co jest skutečně a dokazatelně odůvodněno
všeobecným hospodářským stavem"
- kdežto dosud prohlašovali, že hospodářským
stavem není vůbec odůvodněno žádné
zvýšení. A ničeho již neslyšíme
o krajních důsledcích, o nichž krátce
před tím mluvili a psali. Najednou o tom ztichli
a ještě dva dny později, dne 30. září
objevuje se článek s titulem "Poučení",
v němž se praví: "Ještě jednou
zjišťujeme, že vláda nemá toho času
prostředků, aby mohla donucovacím způsobem
uplatniti vliv na zdražení v tom či onom případě."
A při tom by přece nemuselo panstvo nic jiného
učiniti, než souhlasiti se sociálně
demokratickým návrhem, aby bylo zavedeno vázané
hospodářství cukrem, aby bylo zrušeno
clo na cukr činící přes 200 Kč,
poněvadž by pak přišel k nám do
Československa lacinější cizozemský
cukr, stlačil by ceny a znemožnil by cukernímu
kartelu, aby pokračoval ve zdražování.
Všecko, co uvedli, uvedli proti svému lepšímu
vědomí, jsou to vědomé nepravdy a
lži, založené na jediné zásadě,
že nebude lze je kontrolovati a je samé pak pohnati
k odpovědnosti za to, co zde obyvatelstvu nalhali a nabalamutili.
Vrcholem všeho jest snad asi to, co uveřejňuje
"Deutsche Presse" dne 9., 10., totiž usnesení
říšského sjezdu německé
křesťanskosociální lidové strany.
Žasnu jen nad skutečností, že panstvo
hrající si na říšskou stranu,
které něco takového veřejně
prohlašuje, se nestydí s něčím
podobným předstupovati před veřejnost.
Praví se zde kromě spousty nepravdivých tvrzení
o chování křesťanských sociálů
ku pracovní třídě a zaměstnancům
atd. "Uznává" - totiž sjezd strany
- "úsilí klubu naší strany, jenž
jediný ve vládní většině
až do posledního okamžiku žádal,
aby úplně bylo odvoláno zdražení
cukru a lituje, že jeho úsilí mělo jen
částečný úspěch."
Proč se však neusnesl sjezd strany, aby se skutečně
provedlo, co jest obsaženo v resoluci a pro co hlasovali
křesťansko-sociální zástupci
včetně p. Mayr-Hartinga, že křesťansko-sociální
strana má z toho vyvoditi krajní důsledky?
Proč ne? Poněvadž i tato strana měla
jen jedinou starost, jak by bylo lze zastříti skutečnost,
že se křesťansko-sociální strana
dopustila neslýchaného lumpáctví.