Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Weberová (německy): Slavná sněmovno! Stanovisko německé strany národní k tomuto návrhu zákona může býti dáno pouze v souvislosti s odpovědí na dvě otázky. První otázka zní: Je zákon dobrý a zaručuje také Němcům určitou ochranu? A druhá otázka zní: Je vláda hodna naší důvěry či nikoliv?

K první otázce: Právě v posledních týdnech vidíme, že v československém, tak zvaném národním státě se vyrábějí zákony ve velkém a proto trochu nedbale. Opravdu dobré zákony jsou zvláště v této zemi řídké jako sníh v srpnu. Jak se zdá, chce se nahraditi jakost množstvím a při nadprodukci přichází mně na mysl slovo Ciceronovo, jež praví: Čím korupčnější stát, tím více zákonů. (Další část řeči byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 83 této těsnopisecké zprávy.) Nepatříme však k oněm, kdož se již cítí ukojenými, mohou-li, abych zůstala při přirovnání, schlamstnouti drobty spadlé s kapitánského stolu.

Předložený návrh se týká zemědělství, průmyslu a železnic. Zákon jest rámcový a zmocňuje ministra financí, aby v dohodě s ministerstvem zemědělství a železnic vrátil podnikům průmyslovým a vývozním, je-li jich schopnost soutěže omezena, daň obratovou, přepychovou a dopravní. Ochranu průmyslu sluší dojista velmi vítati. Zaručuje ji však tento návrh? Se zřetelem na smutné zkušenosti, jež jsme učinili až dosud my Němci bohužel vždy s takovými zmocňovacími zákony, aspoň pokud je postižen německý průmysl, musíme na to bohužel odpověděti nikoliv. Ba, zákon může se dokonce následkem, jak se dá očekávati, nestejného zacházení s českým průmyslem proti německému, ukázati pro německý nebezpečným. Zde začíná moment, týkající se otázky, je-li vláda hodna důvěry či nikoliv.

Až dosud byla vždy tendence, aby se co možná napomáhalo českému průmyslu. Česká vláda vylučuje důsledně německý průmysl ze všech státních dodávek. České berní úřady namáhají se ze všech sil, aby ztížily existenci německého průmyslu. Zkrátka, je známo, jak objektivně se až dosud postupovalo. Vláda měla by zajisté dosti jiných prostředků a cest, aby průmysl chránila a ulehčovala mu v konkurenčním boji. Vláda měla by především hleděti, aby se dostala do pravidelných obchodních styků se svým nejbližším sousedem a největším odběratelem. Dejte nám konečně dobrou obchodní smlouvu s Německem! Vláda má přec v panu Kroftovi nanejvýš zkušeného vyjednávače. Přirozeně v tomto případě nestačí sladká slova pana vyslance Krofty, který stranický plášť točí obratně po větru, ukazuje-li jednání vlády vysloveně nepřátelskou tendenci proti německému hospodářství, jestliže vystupuje na jevo tak ostře rozdíl mezi slovem a činem, jako na př. v otázce markových priorit. Odpovědi, které v otázce markových priorit dal na příslušné dotazy naší strany pan exministr Engliš, kteréžto otázky učinili ve výboru dr Keibla v plenu kol. Horpynka, neobstojí a nezůstaly bez odezvy. Věří někdo, že se v Německu měří cena zákonů podle krásného gesta a že ti venku neznají nejnovější, pozornost vzbuzující výroky vedoucích českých hospodářských politiků? Slova, která jasně a zřetelně značí snahy na úkor německého hospodářství! Poukazuji na př. na úmysl, aby německému hospodářství byli na všecka vedoucí místa vnuceni Češi. Jest jenom štěstím, že ani české stromy nerostou do nebe, neboť v českém lese řádí mniška. Měli jsme včera příležitost, zažíti malou zkoušku toho, jak daleko pronikla korupce, a tážeme se nyní, z kterých tajných korupčních fondů plynou prostředky, aby nadcházející volby se dály pod vlivem ve smyslu vládním? Ano, na takové věci je vždycky peněz dost, avšak na jiné účely, jež se nám zdají mnohem potřebnějšími, nelze dostati ničeho. Většina našich staropensistů čeká ještě dnes o hladu a bídě a při studených kamnech na oněch mizerných 20%, jejichž cena byla již dávno předstižena číslicemi indexu. Ubožáci váleční invalidé čekali marně na výsledek své jubilejní prosby, ba je snaha, aniž by se za tyto hanebné poměry kdo styděl před cizinou, aby se těm nejubožejším ještě vzalo, co mají. Před delším časem byl podán resoluční návrh a myslím, že dokonce přijat, aby vrácení tak zvaných přeplatků bylo válečným poškozencům, jejich vdovám a sirotkům a předkům prominuto. Vyhražujeme si přivésti ještě řeč na tuto věc. Byla by to bývala nyní při oslavě 10. výročí založení tohoto státu dojista nejlepší příležitost, aby se ukázalo trochu dobré vůle, ale jako dříve vidí ti nejubožejší, že stojí před soudním zabavením svého majetku, nemohou-li žádané přeplatky vrátiti. Mně na př. jest také znám případ, kde ubohý obuvník, zbavený následkem těžkého zranění vlády v pravé ruce, který musí živiti 2 děti a ženu a má celkového příjmu nanejvýš 8000 Kč ročně, který tudíž dojista nepřekročil hranice příjmu, jenž musí jako československý státní občan bydleti v Německu, za tamních drahých životních poměrů, dosud dostával důchod 252 Kč, který mu však byl na r. 1928 snížen na 126 Kč. Když si ubohý chlapík po té stěžoval a jako prostý člověk dal se strhnouti ke slovům: "A tomu ještě říkají péče o válečné poškozence!", byla mu stížnost 21. září vrácen-a se slovy, že "zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Praze podání vrací s tím, že toto nebylo pro nepřípustný způsob psaní ve styku s úřady přijato a nemůže býti projednáno. Podepsán dr Krasuci" nebo tak nějak. Ano, pro styk s úřady se bohužel ještě žádný Knigge nenarodil, který by o tom napsal přiměřenou knihu. Na každý způsob nedosáhl ten ubožák ničeho, neboť pomyslete, úspora 126 Kč měsíčně může býti na každý způsob s to, aby tento stát zachránila před zkázou.

Ale jak ministerstva užívají zmocnění, vidíme zřetelně na poslední cukerní historii. Podle zásady "malé dárky udržují přátelství" a podle zásady "ruka ruku myje", při čemž obyčejně však zůstávají obě ruce špinavé, byly cukernímu průmyslu učiněny milionové dary na útraty domácích spotřebitelů. Co na tom záleží, že v našem průmyslovém kraji, kde obyvatelstvo zná jako potravu ponejvíce jen zemáky a žitnou kávu, a kde letos následkem špatné úrody zemáků je již nyní velká nouze, zdražení cukru se tím tíže pociťuje, ježto přináší sebou celou řadu dalších zdražení? Také pro malého úředníka, řemeslníka a pensistu, krátce pro nás všechny, kteří musíme počítati s omezeným příjmem, s každým krejcarem, jest zdražení přímo katastrofální. Z čí kapsy jde pak na konec dárek učiněný cukernímu průmyslu? Přec opět jen z kapsy poplatníků, kteří darováním povstalý schodek musí uhraditi z vlastních kapes. Neboť spočítá-li nějaký malý řemeslník, nějaký malý podnik svoji daň z obratu sebe lépe u některého berního úřadu, tak se mu přece přes to daň znamenitě zvýší. Tomu se pak říká opatření ke zvýšení berní morálky, poněvadž ubožák jest nucen činiti falešné údaje, nemá-li platiti více než mu právem přísluší. Proč se dělají dary cukernímu průmyslu? Přece je tolik jiných průmyslů! Poukazuji zde na Jablonec atd. Činí se zde snad také rozdíl, že se u jednotlivých průmyslů jedná o vysloveně německý průmysl? Před nějakým časem procházela českými listy zpráva, že cukerní průmysl věnoval na české kulturní a sociální účely, rovněž také na národní účely 66 mil. Kč. Ano, malé dárky udržují přátelství! Bylo snad také těch 5 mil., o nichž se před nedávnem slyšelo v jednom procesu, vzbuzujícím pozornost, jež byly průmyslem věnovány jedné straně, z téhož pramene? Nebo přicházejí snad enormní peníze na volby, o nichž se zde včera mluvilo, také odtud? Ano, trpí pak průmysl, který si může něco takového dovoliti, vskutku tak nouzi, že je proto nutno všecky ostatní dvojnásobně zatížiti? Obávám se, že vše to sotva postačí nám osladiti kávu, myslím, že ta bude zvláště nám Němcům v tomto státě vždy hořce chutnati. Myslím, že ten jeden příklad stačí. Ostatně vždyť se s tohoto místa a ve všech časopisech dostatečně mluvilo a psalo o věci s cukrem, aby se na otázku, zda vláda jest hodna dostatečné důvěry, abychom mohli přijmouti zákon jako je přítomný, odpovědělo nikoliv.

Na tomto místě prohlásil před nedávnem německý vládní politik, že jeho strana nedá si vzíti právo kritiky a přišel potom k závěru, že jím právě důkladně od základu kritisovanou předlohu, byl to roční rozpočet, který byl označen jako poškozující německé právo, přece přijme, poněvadž se tím prý ukazuje dobrá vůle ke spolupráci. S našeho stanoviska se za takovou, Němce poškozující dobrou vůli německých vládních stran poděkujeme. Přirozeně budou poslouchati rozkazů osmičky, znovu ukazovati svou dobrou vůli a nás znovu vydávati na pospas libovůli majitelů moci. Doufám, že páni vládní politikové dostanou snad při nastávajících volbách odpověď německých žen, které vydány na pospas nové vlně drahoty mohou svým dětem sotva poskytnouti nejnutnější potravu. S mého stanoviska hospodyně odsuzuji co nejostřeji, že se konají přípravy, aby se dnešním návrhem vládě dala na ruku možnost zdražiti jako cukr ještě také mnoho jiných druhů zboží domácí spotřeby a zhoršiti tím životní poměry zvláště v našem německém kraji ještě více. Ani my si nedáme nijak vzíti právo člena parlamentu na kritiku, máme však jiný pojem o logice a prohlašujeme: Přítomný zákon neobsahuje nikterak postačující ochrany německého průmyslu, nýbrž může se v rukách vlády nezasluhující důvěry neobjektivním použitím státi přímým nebezpečím německého hospodářství. Zákon je nepostačující, vláda nemá naprosto naší důvěry, proto bude má strana hlasovati proti návrhu. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Simm.

Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno! Vyslovil jsem se již několikráte k obsahu před loženého návrhu zákona tisk 1686, o povolení náhrady daně obratové a přepychové a daně dopravní pro podniky průmyslové a vývozní, posledně stalo se tak v mé obsáhlé řeči ze dne 3. července 1928, jež sloužila k rozpravě o hospodářských a sociálních poměrech v tomto státě. Právě v této řeči vyslovil jsem jako své stanovisko, že stát může býti nejen oprávněn, nýbrž i povinen poskytnouti průmyslu trpícímu nouzí pomoc ve formě podpor. To je stanovisko, jež v praxi skutečně zachovává každý stát průmyslový, po případě také k určitým částem průmyslu. Tuto praxi vidíme ve státech tím spíše, čím více jsou státy průmyslovými. Chci poukázati jen na jeden případ, který je pro to neobyčejně výstižným: na Anglii. Nová obchodní a průmyslová politika Anglie je přímo vybudována na systému podpor, čímž má býti poskytována jednak pomoc oborům průmyslu, jež trpí nouzí, jednak podpora určitým odvětvím průmyslu v boji soutěžním. Nechci dnes vyličovati všeobecný účinek tohoto systému, chci jen zjistiti, že je a tím více dochází použití ve státech, čím více tyto státy jsou státy průmyslovými, a že za určitých okolností smím to tvrditi - může býti jaksi oprávněním a povinností státu, aby tak postupoval. Po věcné stránce nedalo by se tedy proti vládní předloze ničeho namítati. Přistupuje-li vláda Československého státu k podání takového zákona, neděje se tím vlastní nic neobyčejného, děje se jen něco, co se děje také v jiných státech. Jestliže se přes to hlásíme ke kritice ve chvíli, kdy se konají porady o tomto návrhu zákona, neděje se to však ani podle toho, co bylo řečeno, bez důvodů. Děje se to v důsledku jistých okolností, z nichž se tento vládní návrh zrodil, děje se to v důsledku určitých poměrů, ve kterých tento vládní návrh působí, děje se to v důsledku doby, kdy byl tento návrh podán, jakož i pro způsob jeho zamýšleného použití, jež nedává záruky národnostně rovnoměrného zacházení s různými odvětvími průmyslu. Pánové! Řekl jsem, že předložený vládní návrh kritisujeme z určitých důvodů doby jeho podání, v důsledku bezprostředních příčin, ze kterých se tento návrh zrodil, jakož i ze způsobu jeho určitého obsahu.

Můžeme zajisté tvrditi, že předložený návrh zákona vyrostl z cukerní krise, z žádné jiné krise některého vývozního průmyslu. Domácí cukerní průmysl, to budiž doznáno, nachází se v důsledku nových anglických celních a finančních opatření nepochybně ve stavu poškozeném. Účinkem berních výhod v tomto návrhu stanovených má býti odškodněn zvláště cukerní průmysl. Tento průmysl má býti nejen odškodněn za úbytek svého anglického vývozu rafinovaného cukru, který činí podle odhadu 3.25 mil. q rafinády, jak by to ovšem bylo pochopitelno, nýbrž chtějí touto úlevou daňovou vůbec odškodniti cukerní průmysl, a to tak, že by se mu odstranily poslední obtíže, jež snad vznikly tomuto průmyslu z anglického celního a finančního opatření. Vláda, jež za tímto návrhem stojí, mohla by mi odpověděti, že to přece spadá do podpůrného systému průmyslových států. Smí a musí se však tvrditi, že tento vládní návrh ukazuje, jak podpůrný systém nesmí býti upraven a jak nemá býti veden. Systém podpůrný může vésti k podpoře odvětví průmyslu, může jim také nějak napraviti škodu vzniklou z určitých důvodů se zřetelem na možnost celku, nemá jim však, jako se to děje v případu cukerního průmyslu, zaručovati nadměrné zvláštní zisky, jež pak může poskytovati tomuto průmyslu jen veřejnost a jen veřejnost je může vynaložiti.

K tomu není myšlen systém podpůrný, jehož náklady platí veřejnost. Má jistě dojíti k podpoře veřejnosti pro některé odvětví státního života, jež v dobrých svých dnech sloužilo veřejnosti, avšak veřejnost nesmí býti zatěžována pro zisk některého odvětví státního života. To se nesmí státi, ani když tímto odvětvím státního života je průmysl cukerní. To bylo přibližně také tenorem mé výše zmíněně řeči ze dne 3. července 1928, ve které jsem předpovídal to, co se v tomto vládním návrhu projevuje se zvláštním zřetelem na cukerní průmysl, a ve které jsem varoval před tím, aby se při pomocné akci ve prospěch tohoto průmyslu, jehož zhoršený stav uznáváme, nepostupovalo tak bez úvahy, aby se z jednoho poškozeného činitele nepoškodily miliony lidí ve státě. Tenkráte jsem ve své řeči uvedl doslovně: "Průmysl cukerní žádá, a v tomto případě také řepaři, nejen paralysování škod, jež nastaly v důsledku anglických opatření celních a finančních, nýbrž si přejí docíliti při tom patřičných zisků". A tenkráte jsem dále uvedl a vývoj dal mi za pravdu: "Známe činitele takové politiky, avšak říkáme zde veřejně, že protestujeme co nejostřeji proti takovému pokusu, který přesouvá výlohy činitele, který zde má býti odškodněn, tímto způsobem na veřejnost". Co jsem tenkráte řekl, nastalo nejprve pokusem nemravného zvýšení ceny cukru pro zdejší kraj a, když to znemožnil protest spotřebitelů, aequivalentem ve formě podpor, rovněž škodlivě pro veřejnost působících. Můžeme zde spotřebitelům jasně říci, že také tyto daňové podpory, jež přicházejí vhod cukernímu průmyslu, musejí také oni zaplatiti a že vlastně jsou zahaleným zaplacením oné zdejší ceny cukru, které se mohlo zabrániti bouří protestu spotřebitelů.

Opakuji, neobracíme se proti podpoře průmyslu trpícího nouzi v omezené míře, jež slouží k tomu, aby se pomohlo průmyslu, jenž v dobrých dnech skutečně něco veřejnosti dal, neobracíme se proti takovému přiměřenému zřeteli na průmysl v nouzi, avšak to, co má býti dáno jako dar cukernímu průmyslu, je v poměru k nouzi tohoto průmyslu, chci to již nyní jednou říci, něčím zcela naprosto nepřiměřeným a musí vyvolati náš protest. Jaké jsou důvody pro blahovůli vlády v zacházení s průmyslem cukerním? Viděli jsme takovou blahovůli vlády již někdy k jiným odvětvím průmyslu v nouzi postaveným? Prožili jsme ve dnech trvání československého státu tak mnoho průmyslových krisí, jež nebyly právě umístěny uvnitř státu, nýbrž na obvodu státu, průmyslu textilního, průmyslu sklářského, průmyslu uhelného atd. Táži se vás však, zda kdy v nouzi třeba jen jednoho odvětví průmyslu, jenž je umístěn v kraji sudetských Němců, vláda byla tak ochotná, zda v nouzi, jež v letech 1920 až 1923 postihla jiné obory průmyslu, tak vycházela vstříc, jako od počátku byla ochotna vycházeti vstříc cukernímu průmyslu? To je otázka., jež musí býti této sněmovně položena a na kterou není možno odpověděti nijak jinak, než prostým: Nikoliv! Tu musíme opravdu odhaliti ten závoj, důvody, jež jsou pro to, oznámiti veřejnosti, aby se snad dělal nějaký rozdíl v poměru vlády k cukernímu průmyslu a k jinému odvětví průmyslu, byť by tento průmysl, to chci otevřeně připustiti, neležel snad v německém kraji a nebyl výhradně německým. Co vede vládu k této neobyčejné ochotě k tomuto cukernímu průmyslu? Odpovězme přece jednou na tuto otázku zcela jasně, před veškerou veřejností, aby se jí dostalo objasnění o určitých událostech, jež jsou naprosto neudržitelné. Pravý důvod blahovůle vlády k cukernímu průmyslu je ten, že si vláda v této blahovůli sama buduje podporu. Cukerní průmysl a dnešní vláda, to se musí říci, jsou téměř jedno. Exponenti tohoto průmyslu sedí ve vládě a určují způsob jejího jednání způsobem, jenž se vysmívá vší inkompatibilitě, kterou jsme zákonem stanovili. Jen jediný důkaz. Druhdy pěstitele řípy pan ministr Udržal uvedl k vládě. Týž ministr Udržal je však částí vlády a je přece samozřejmo, jestliže on, tento díl vlády, přichází k vládě s požadavkem, když ve vládě sedí jako její část, že vláda bude velmi ochotna zdůrazniti jeho vlastní požadavek, který předložil vládě. Za cukerním průmyslem stojí Živnobanka a mluvčí koalice, dr Kramář. Nedivme se tedy, že cukerní průmysl potřebuje jen zcela tiše vysloviti nějaký požadavek, aby mu byl pak splněn až do poslední tečky. Byla-li veřejnost dosud v nevědomosti o vztazích tohoto průmyslu k vládě a nepochopovala-li mnohá jednání vlády, pak má těmito výklady býti ukázána souvislost mezi průmyslem cukerním a vládou.

Každá slušnost, jež ještě byla ve vládě a chystala se postaviti proti takovému postupu, se odstraňuje, jak jasně vychází z případu ministra financí dr Engliše. Nepláčeme nikterak pro pana ministra financí. Pro nás je tvůrcem zákona o financích obcí, kterým byla rozvrácena finanční svrchovanost německých obcí. Avšak také při tomto našem poměru k panu ministru financí Englišovi budiž pověděno, že zahynul ve vládě na svou slušnost. On, který zákonem o financích obcí, daňovou reformou a jinými finančními zákony byl po vůli činitelům, kteří jej bičem poháněli k dalším opatřením ve prospěch svých kapes, nechtěl přece působiti při tomto systému vlády, nekonečném podporování tohoto systému ochuzování celku na prospěch kapes několika málo lidí. To chceme dnes prohlásit: s tohoto místa bez ohledu na své ostatní mínění o panu ministru financí. Je zajímavo, co o tom píší také české noviny. Tak napsal o Englišovi "Pražský večerník": "Jeho energie byla spotřebována v těžkém boji, který vedl ve jménu státu, pro tento stát, pro jeho hospodářskou prosperitu a pro spravedlivé rozdělení příjmů proti finančnímu velkokapitálu a jednotlivým mocenským skupinám". Již častěji jsme ukázali, jak takové věci působí. Již častěji jsme také si to vzali za důvod, abychom ilustrovali zvůli peněžní moci v tomto státě, jež se hlavně soustřeďuje v tak zvaném koncernu Živnobanky. Je nyní zajímavo, že toto naše poznání, jehož dosud nebylo v české politice, svítá nyní také tam. Je jistě velmi zajímavo, jestliže "Pražský večerník" ve zmíněném článku dále píše: "Banky jsou u nás nejen finančníky, nýbrž většinou také majiteli a podnikateli, proto se u nás probouzí výroba téměř výhradně s hlediska zisku bank". Je zajímavo, jestliže tento článek pak ještě dále píše: "Největší česká banka, Živnobanka, utvořila si celý koncern, kontroluje výrobu a mnoho bank a nemá v českém finančním světě soupeře. Největší škodou pro stát je okolnost, že Živnostenská banka finanční správu státu od počátku až do Engliše přímo kontrolovala, Rašín byl členem správní rady, ministr financí Bečka dokonce jejím předsedou a tak došlo k četným státním operacím také jen se stanoviska této bankovní skupiny, také k založení Národní banky došlo za silného vlivu Živnobanky".

Tento systém jsme již vícekráte kritisovali a také tato vládní předloha se zrodila z tohoto systému, nikoliv z poctivého úmyslu, aby vždy a za všech okolností a rovnoměrně se snad posloužilo průmyslu postavenému v nouzi, nýbrž z úmyslu, aby se okamžitě posloužilo určitému průmyslu, který tvrdí, že trpí nouzi, jejž však nesou vlivní činitelé, kteří daleko více určují chování a vedení státu, než snad to, co jmenujeme v tomto státě vládou. Ta není ničím jiným, než nástrojem moci, kterou jsem označil.

Podívejme se nyní trochu na účinek předlohy na celý státně-finanční život. Tyto mi lionové daňové náhrady nebéře v úvahu žádný státní rozpočet. Tvrdím, že tyto náhrady daňové otřesou státním rozpočtem pro rok 1929. Táži se pana zpravodaje o státním rozpočtu pro rok 1929, pana posl. Hnídka, zda není stejného mínění se mnou. Máme v rozpočtu pro rok 1929 číslice, které podle mého mínění neodpovídají skutečnosti a které určitě nebude možno převésti na peníze. Máme ve státním rozpočtu pro rok 1929 sumy na daňové příjmy všeho druhu, o kterých míníme, že je v roce 1929 finanční úřady nedostanou. Již z těchto důvodů je státní rozpočet, jak již druhdy bylo uvedeno, postaven na slabých nohou.

Nyní přicházejí milionové náhrady. Je nemožno, aby státní rozpočet mohl zůstati pevným pod účinkem tohoto vládního návrhu. Nic neprorokujeme, jen prohlašujeme něco, co nutně musí nastati, že se v důsledku této předlohy dožije také státní rozpočet těžkých komplikací. Ovšem vy se nestaráte o nápravu takových důsledků. Jestliže se v důsledku tohoto zákona ztratí veliké množství příjmů pro stát a rovnováha státního rozpočtu, najde se již možnost nápravy a již se nám dostávají k sluchu náznaky takových oprav ve slovech odpovědných vůdců vlády. Takovou opravu posledně naznačil ministr národní obrany, že vojenská taxa, a to silně se zvyšující, má býti znovu zavedena, ministr vyučování dr Hodža řekl, že má býti opět zavedeno školné. To jsou snad ty opravy účinku této vládní předlohy. Třeba že však vše jiné v ne přímých dávkách a poplatcích stoupá nezměrně a tím přirozeně zatěžuje velmi strašně široké vrstvy lidu, jestliže kapsy státních občanů jsou bez míry drancovány, jak placením za úřední výkony veškeré administrativy atd., bude to podle vašeho mínění oprava. Jde však na účet veřejnosti, kterou velmi zatěžuje, a my jako zástupci této veřejnosti, spotřebitelské vrstvy obyvatelstva, musíme se proti takovému postupu postaviti na obranu. Pravíme vám, že páni cukerní baroni nejsou hodni tohoto daru, kterého se jim dostává tímto vládním návrhem, jestliže podělení těchto pánů takovým darem přinese tisícům a tisícům ostatních občanů v tomto státě nouzi. Nemůže-li cukerní průmysl, jak se uvádí, nikdy již prosperovati bez státních přídělů, pak se musí učiniti jen jedno. Pak se musí snad jednou stanoviti na případu jednoho odvětví průmyslu příklad, ke kterému radil druhdy pan ministr Novák, když k němu přišli textilní průmyslníci o pomoc, které tenkráte přirozeně nedostali. Pak by snad podle mého bylo třeba cukerní průmysl v jeho rozsahu trochu zmenšiti. To je opatření, jehož by se snad původně nebylo mu selo vůbec užíti; ačkoliv tento průmysl je ve svém způsobu v československém státě příliš veliký, nemuselo do jíti pro tento průmysl a pro stát k žádné komplikaci. Je právě opět také důsledkem vaší obchodní a hospodářské politiky, že došlo v této míře ke komplikaci tohoto průmyslu. Vzpomínám, že by již bývalo možno poskytnouti také tomuto průmyslu, jenž je zajisté pro vlastní stát příliš veliký, schopnost života a zabezpečiti jej, kdyby již od samého počátku trvání tohoto státu byla bývala snaha provozovati rozumnou obchodní a hospodářskou politiku. Vzpomínám v souvislosti s tím jen na čl. 222 mírové smlouvy saint germainské, jenž by nám býval poskytl možnost přednostních cel s nástupnickými státy, které povstaly ze starého Rakousko-Uherska. Kdybychom bývali této výhody mírové smlouvy včas použili, nebylo by pro náš mnohý jiný průmysl, a zvláště pro průmysl cukerní, došlo k oné těžké komplikaci, které nyní užíváte za důvod, abyste v tomto vládním návrhu dělali tak veliký dar. Snad by nebylo bývalo ani třeba, omezení tohoto průmyslu v míře, jak doporučují jisté kruhy. Avšak bylo by se snad doporučovalo něco jiného. Proč se cukerní průmysl nesoustředí podle vzoru cukerního průmyslu v Německu? Máme v Německu poměrně méně cukrovarů, jež však v roce déle pracují. V Německu pracují cukrovary průměrně 8 měsíců, v Československu máme však přespříliš mnoho továren, jež v důsledku toho jsou zapřaženy jen po krátkou dobu v roce, kdežto ostatní čas v roce jsou v nečinnosti. To by snad byl prostředek, aby se tento cukerní průmysl v budoucnosti udržel při životě, když se tak soustředí. Tímto soustředěním by se tento průmysl za určitých poměrů vytvořil také jako výnosnější, než jak předstírá, že dnes je.

Musíme se z těchto uvedených důvodů postaviti proti tomuto vládnímu návrhu, jehož obsah bychom mohli přijmouti, kdyby byl vybudován na zdravější tendenci. V této souvislosti musíme však poukázati také na to, že tato blahovůle vlády, jaká se ukazuje k cukernímu průmyslu, naprosto schází, jde-li o šetření, o udržení hospodářsky malých, ba nejmenších lidí. Cukerní průmysl netrpí na prosto takové bídy, jak vychází z jeho posledních výkazů, jež mluví o ohromných ziscích. Tyto zisky by tomuto průmyslu umožnily, aby snad jeden nebo dva roky sám nesl tuto bídu. Kdežto on však potřebuje jen mrknouti, aby zmobilisoval celou vládu, aby v nejvyšší míře své moci byla mu k službám, čekají tisíce a tisíce malých a nejmenších lidí venku na onen skrovný ohled státu, na který mají právo, jako by se snad mohlo státi ve formě slevy daní nebo odpisu daňového. Tu se hromadí žádosti o odpis daní a o ohled na tyto nejmenší existence v tisících a tisících u finančních úřadů, aniž jen jedné části vlády nebo ministru financí napadne, aby se jednou do takové spousty nevyřízených spisů dostalo trochu života. Dal jsem se při několika posledních intervencích u pražského finančního ředitelství informovati, že jedině a pouze u pražského finančního ředitelství leží 250.000 nevyřízených spisů takových drobných a nejmenších lidí, pro které snad odpis daní 1000 Kč znamená dobrodiní a zabezpečení existence. Kdežto cukerní baroni potřebují jen mrknouti, aby dostali milionový dar, jsou tisíce, ba miliony občanů tohoto státu, kteří tvoří zdravý základ státního života - ať mi někdo dokazuje, že páni cukerní baroni mohou býti se svým způsobem života zdravým základem státu - nepovšimnuty; a kdežto na jedné straně jsou miliony po ruce - to řekl již řečník přímo přede mnou - rozvažuje se po léta skončiti drobnou akci, jako 20%ní přídavek staropensistům. Rozvažuje se po léta zlepšiti živobytí válečných poškozenců. To jsou důvody, proč musíme hlasovati proti takovému vládnímu návrhu, neboť vychází z nesnesitelného názoru na poměry. Obracíme se proti vládnímu návrhu také z toho důvodu, poněvadž znamená nevyplněnou plnou moc pro vládu, o které nemůžeme věřiti, že za všech okolností, v každé době a ke každému jí použije. Proto budeme hlasovati proti tomuto vládnímu návrhu. (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany nár. socialistické.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Chalupa.