Místopředseda Zierhut (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Krejčí.
Posl. Krejčí: Slavná sněmovno!
Vypadá to skoro komicky, že mezi paní poslance,
které projednávají zákon o porodních
asistentkách, vplétá se najednou poslanec
muž. Ale pro vaše upokojení musím říci,
že sám jsem se mezi ženami narodil. V zájmu
národa a státu mám právo do této
věci mluviti. Nejde mně ani tak o porodní
asistentky, o pomocnice při porodu, jako spíše
o jednu velmi bolestivou věc, která se týká
t. zv. pomocnic od porodu. Nedávno četl jsem již,
ani nevím ve kterých novinách, článek
od spisovatele Čapka: "Kdy bude konec Československé
republiky?" Spisovatel Čapek uvádí tam,
jak rapidně klesá počet porodů, že
je více rakví nežli kolébek v našem
státě. Slavná sněmovno, měli
bychom si jedenkráte uvědomiti, zejména my
příslušníci českého národa,
že nás Čechů a Slováků
je tu jenom 60% a že ostatních národnostních
menšin je 40%. A budeme-li pokračovati v celém
tom národním životě tak, jako se pokračuje
dnes, je otázka, jak dlouho těch 60% se udrží
a co se stane, až ten počet 60 klesne na 50 a ten
počet 40 vystoupí nad 50? Kdo bude pak udržovati
československý stát? A je zajímavo,
že soustavné vylidňování, onen
tak zv. bílý mor, se děje pod patronancí
státních úřadů. Kdyby nebylo
svůdců, nebylo by také pachatelů.
V tisku československém je soustavné svádění
k vyhánění plodu. Ať si vezmeme časopis
"Hvězda" (ukazuje časopis), který
má 8 insertů svádějících
k vyhánění plodů, ať si vezmeme
"Pražský ilustrovaný zpravodaj" (ukazuje
časopis), který má 9 insertů zřejmých
a řadu zastřených, ať si vezmeme "Pražanku"
(ukazuje časopis), která má 8 insertů,
ať si vezmeme ostatní tisk českých socialistů
i ostatních stran tak zv. pokrokových, vidíme
v nich, že se dělá kšeft na úkor
trvání našeho národa. (Výkřiky.)
Slavná sněmovno! Když vezmeme do rukou tyto
časopisy, vidíme, že insertní část
není nic jiného než bursou prostituce, a nejenom
bursou prostituce, nýbrž i bursou homosexuality. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.) "Pražský
ilustrovaný zpravodaj" přináší
inserát: "Mladá žena hledá přítelkyni,"
a jiný inserát: "Přítele pro
celý život hledám". Tedy zde výslovně
český tisk strany, která si říká,
že je národní, favorisuje a umožňuje
protipřírodní pohlavní styk, ať
je to t. zv. láska lesbická anebo styk muže
s mužem. Jest už jednou na čase, aby také
jednou s tohoto místa tomuto svinstvu byla věnována
pozornost, a upozornilo se, že takovým způsobem
dále jíti nemůžeme.
Je zajímavo, co dělá státní
návladní. Proč nekoná svou povinnost?
Máme zákon tiskový a každý redaktor,
který by napsal článek, v němž
by jakýmkoliv způsobem ohrožoval mír,
kde by jakýmkoliv způsobem někoho urazil
na cti, je pohnán před soud, a když se mu nepodaří
provésti důkaz pravdy na 100%, kdyby v 90% provedl
důkaz pravdy, je odsouzen. Tedy textové části
novin se věnuje největší pozornost se
strany zákona, ale insertní části
pan státní návladní nevidí.
Jestliže pan státní návladní
je hluchý a slepý a jestliže je tak zaměstnán,
že snad nedojde k tomu, aby četl insertní část,
pak mu přečtu ty pomocnice od porodu, pokud jsem
je z dnešních listů mohl čísti.
Je jich celá řada. Procházková na
Smíchově, Švandova ulice; Drégrová,
Praha, Mezibranská ul., Horáčková,
Královské Vinohrady, Lucemburská ulice; Nováková,
Praha, Havlíčkova ulice; Malá, Královské
Vinohrady, Fochova tř.; Roudenská, Praha II, na
Jungmannově třídě; Omcirková
na Moravské třídě; Pecharová
na Král. Vinohradech a dr. Rubešová. Jestli
je žena doktorem a má chatrnou praksi a nemůže
se uživiti léčením lidi, ať zavře
krám a nedělá ty věci, které
podle zákona dělati nemá. (Posl. Karpíšková:
Jde o věci, kterým nerozumíte!) Vy jim
velmi dobře rozumíte. (Posl. Karpíšková:
Že se nestydíte jako muž takto mluviti! Chlape
nestydatý, drzý provokatére!)
Ty inserty jsou někdy zaobalené. Na př. takový
insert zní následovně: "Poruchy měsíčků.
Dámy obraťte se s důvěrou v každé
době atd." Proč si stále hrajeme na
schovávanou. Člověk nemusí býti
ani lékařem a přece ví, že porucha
měsíčků v 99% je znamením těhotenství.
Jestliže se doporučují vyzývavým
dryáčnickým způsobem prostředky,
kterými by se menstruace obnovila, znamená to zabití
plodu, třeba byl teprve před měsícem
nebo dvěma počat.
Tu jsme na ohromném omylu. Paní kol. Karpíšková
říká, že já věci nerozumím.
Dovolil bych si jí říci, že ona a snad
většina národa nerozumí věci,
poněvadž si mate pojmy. Většina národa,
vychovaná takovýmto tiskem, má za to, že
tak zvané napravení poruchy měsíčků
jest nějaký kosmetický nebo toaletní
prostředek, jako když si na příklad
dá někdo pěstiti nehty nebo zastřihnouti
mikádo. To není pravda. Fakticky nejde o nic jiného
než o vraždu. (Výkřiky.) Je to
vražda! Je to vražda na nezrozeném dítěti.
My oplakáváme ty, kteří ve válce
padli a při tom se lhostejně svět dívá
na to, že den ze dne tisíce bezbranných lidí
jest vražděno. Církev učí, že
duše dítěte od svého početí
v životě matky jest přítomna v tom tělíčku,
jež není ještě schopno samostatného
života, a že ten, kdo ničí zárodek
lidský, dopouští se vraždy a dopouští
se bezpráví na spáse duše toho dítěte.
(Výkřiky.) Stejně tak zákon
světský uznává právo dítěte
nezrozeného, sotva počatého. Kdyby se stalo,
že by zemřel muž jeden den po početí
dítěte, dítě to má všechna
práva jako třeba děti 20 roků staré.
Zákon světský jako zákon církevní
staví dítě na roveň osobě dospělé
a není rozdílu mezi vraždou osoby 40leté
a mezi vraždou dítěte zrozeného a i
nezrozeného. Rozdíl jest jen v tom, že jest
to vražda zákeřně spáchaná
na člověku, který se nemůže bránit.
(Potlesk poslanců čsl. strany lidově.
Výkřiky poslanců nár. socialistických:
Až budou lidé mít co jíst, nedají
si pomáhat!)
Bohužel, že tento zločin nešíří
se jen v městech, nýbrž i po venkově.
A státní úřady si ho naprosto nevšímají.
Je mi znám zajímavý příklad.
Na Milevsku žije bába Vlková, která
se zabývá pomocí od porodu. A když již
případy byly velmi křiklavé, když
četnictvo zatklo tuto paní a dostala za to 4 měsíce
vězení, jakmile se vrátila, provozovala svoji
praxi dále. A když se dopustila trestného činu
na svobodném děvčeti, takže nastalo
nebezpečí života, zvěděla opět
o tom vrchnost a tu to je zajímavá věc -
nepřišli pro ni četníci z obvodu, do
kterého náležela, nýbrž četníci
z obvodu druhého. Ale ona jim řekla: "S vámi
nepůjdu, půjdu s těmi, do jejichž obvodu
náležím a pak jim povím, komu jsem pomáhala,
ke komu jsem byla v Milevsku volána a pak povím,
ke komu jsem byla volána v době, kdy jsem byla v
Táboře v trestnici."
Velectění, nevím, mluvila-li ona paní
pravdu, nevím, nemohu než opakovati, poněvadž
důkazů nemám o tom, co ona řekla.
Ale, je-li pravda, co ona řekla, že byla z trestnice
volána, aby určitým paním pomohla,
pak jest ten život u nás prohnilý vůbec.
(Potlesk poslanců čsl. strany lidové.)
Jeden pak kolega zde řekl, abychom se starali o to, aby
měl lid co jíst, a že si pak nebude musit pomáhati
od porodů. Ale je zajímavo, že právě
lidé, kteří těžce zápasí
o skývu chleba, mají celou řadu dětí
a lidé, kteří žijí velmi dobře,
dětí nemají.
Minulé soboty sjel jsem se v Milevsku s jedním pánem,
který se mně představil jako býv.
kovář v Lišnici, nedaleko od mého bydliště.
Ptal jsem se ho: "Kde nyní jste?" Odpověděl:
"Já teď jezdím světem od jednoho
dítěte ke druhému. Vychoval jsem 12 dětí,
devět synů a tři dcery. 7 synů mám
ve státní službě, ostatní jsou
všichni dobře zaopatřeni a nedal jsem jim nic.
Jeden syn mně padl na vojně. Teď jedu k jednomu
synovi a jsem u něho měsíc, anebo tak dlouho,
jak se mně líbí, anebo než mně
druhý zavolá k sobě. Když jsem ovdověl,
prodal jsem všechno, co jsem měl, mám pár
tisíc, ale na ty nesáhnu. Děti mě
vyživí a ještě mně peníze
dají." A povídá mezi jiným: "Já
jsem se ale něco napracoval. Na lišnické kovárně
bylo chleba dosti, ale práce bylo ještě více.
Je mně 65 let, jsem statný člověk
a mohl bych dělat, kdyby mně to děti dovolily."
Mně připadá ten kovář Mareš
tak úctyhodný jako nějaký starozákonný
patriarcha, jako člověk, který obohatil národ
náš o 9 zdatných synů. A při
tom jinde setkal jsem se s lidmi, jako nedávno s jedním
advokátem ve vlaku, který má velkou klientelu
a velké bohatství, mladou hezkou ženu a jenom
6leté dítě a za ním už žádné.
Setkal jsem se s továrníkem, který má
jedno dítě a bojí se, že by další
neuživil, setkal jsem se statkáři, kteří
mají jedno nebo dvě děti, a bojí se,
že by další neuživili. A ten chudák
kovář na obecní kovárně vychoval
12 dětí a nebojí se, že jich neuživí
a nezaopatří. Ale je to celkem vzato dobře,
poněvadž lidé, kteří se bojí
míti děti, jsou slaboši, lidé malé
mysli, to jsou lidé, kteří se bojí
života, a život dnes nemůže potřebovat
slabochů. Ať si takoví lidé vyhubí
své rody. Za 50, 100 let ty rody vymizí a zatím
naplní svět rodiny takových statných
kovářů, patriarchů-Marešů.
Jako synové Jakubovi vzrostli v Egyptě na velký,
bohatý a obávaný národ, tak takový
Mareš vzrostl na velkou, mohutnou a bohatou rodinu. Není
to nedostatek peněžních prostředků,
je to nedostatek obětí se strany otců a matek.
To je ta hlavní příčina. Je to móda,
aby porody nepůsobily zhoubně na štíhlé
formy provdané ženy. Vzpomínám tak na
naše matky. Ty měly především péči
o to, aby domácnost, nejen jejich děti, ale i ta
čeleď byla obstarána včas, aby měla
včas uvařeno, vypráno, aby měla rodina
spravené šaty a košile, když se rozpadávaly,
celou noc nespaly, spravovaly, látaly a samy nejedly, až
byla rodina nasycena. Znám jednu ženu, která
vychovala 10 dětí, a ta mně řekla:
Já jsem častokráte se nenajedla, já
jsem častokráte musila počkati, až co
na mne zbude, a ono na mne nezbylo. (Hluk. Výkřiky.)
A při té příležitosti dovolte
mně, abych učinil vzpomínku na svoji nebožku
matku. Měli jsme malou chalupu a bylo nás celá
řada. A tak se stalo, že jedenkráte přede
žněmi nebylo chleba. Já jsem přišel
ze školy ve 4 hod. odpol. a do večera v létě
bylo tuze dlouho. Vyběhal jsem se na návsi a přišel
jsem s tím: "Maminko, já mám hlad."
A maminka řekla: "Bože, dítě, co
ti dám, nemám chléb." Ale ten důmysl
té obětavé mojí matičky! Došla
do sklepa, přinesla sedlé mléko, rozdělala
oheň, nechala mléko sraziti, vytlačila tvaroh
a dala mně jej, abych se najedl. To dovedla moje dobrá,
obětavá matka, to dovedlo tisíce obětavých
dobrých matek, ale dnes nemáme už obětavých
matek, ale jenom fintidla, která se chtějí
jenom fintiti a nemají obětavosti ke svému
rodu. (Potlesk poslanců čsl. strany lidové.)
Poukazuje se na sociální poměry. Sociální
poměry tím nejsou vinny, nýbrž nedostatek
obětavosti, lehkomyslnost. Každý snaží
se jenom o sebe, aby pro něho zbylo, každý
sám chce všechno užíti a pro sebe spotřebovati
v zábavách, v biografech, dostihách, kartách
atd. (Potlesk poslanců čsl. strany lidově.)
To však je příčinou, že se
nedostává na toho druhého a ani ne na vlastní
děti.
Paní kol. Vobecká řekla zde před
chvílí, že porodní pomocnice jde s pole
k ženě, ruce má od práce a že tím
může přenésti nákazu na rodičku.
Je řada případů, kde pomocnice při
porodu jde z práce k rodičce, tu rodičku
ošetří a přece nehrozí nebezpečí,
ačkoliv ona před tím byla v práci.
Ale nebezpečí nekyne z těch upracovaných
rukou babských, nýbrž z těch jemných
ručiček pražských a jiných pomocnic
od porodu. Když taková žena, ať svobodná
nebo vdaná, poněvadž není podle jejího
názoru ještě čas, aby to jedno dítě,
které chtějí míti, až náležitě
užijí života, když tedy taková žena
myslí, že ještě na to dítě
má dosti času, a nechá na sobě po
mnoho a mnohokráte provésti operaci, co se stane?
V době, kdy rodí dítě, je ruinou,
a jak se má s takové ruiny naroditi zdravé
dítě, zdravý člověk, který
má býti zakladatelem nového rodu. Tady vězí
nebezpečí a na to by se mělo náležitě
podívati. Jak jsem již pravil, naše úřady
jsou hluché a slepé. Navrhovaný zákon
v §u 6, odst. 2, lit. c) praví, že pomocnici
při porodu, porodní asistentce má se odebrati
diplom, jestliže se dopustila vyhnání plodu
nebo spoluviny (účastenství) na tomto činu.
Já budu rád viděti, jestliže po vejíti
v platnost tohoto zákona zase bude inserovati Stázi
Adamírová, zase bude inserovati dr Rubešová,
Procházková, Dregerová, Horáčková,
Nováková atd.: "Při každé
příležitosti a v každém čase.
Já jsem vám k disposici, diskretně dotaz
zodpovím atd." (Posl. Chlouba: Vy byste si měl
zaříditi kancelář na denunciaci!)
Vy, páni komunisté, máte nejméně
příčiny, abyste mluvili o denunciaci. Váš
náhled na rodinu je nám dobře znám,
my se jím nemůžeme říditi, náš
národ jako malý národ nemůže
si dovoliti takový experiment jako národ ruský,
kde děti ve statisících běhají
po ulicích jako cařihradští psi, kteří
nemají vůbec domova a kde hladem umírají.
I na pohlavní nemoci malé děti umírají.
Takový luxus si nemůžeme dovoliti.
Na výstavě soudobé kultury v Brně
vystavoval Čsl. Červený kříž
různé obrazy, na příklad zedníka
padajícího s lešení. Na tom byl nápis:
"Národ náš je malý. Takto nesmí
hazardovati se životy svých příslušníků."
Náš národ je příliš malý
a jako truchlíme pro každého člověka,
který tragicky zahyne, jako truchlíme pro oběti
tragicky zahynuvší na Poříčí,
jako truchlíme pro každého, kdo spadne s lešení
a zabije se, koho vlak přejede nebo kdo podlehne požáru,
kdo jakýmkoliv způsobem sejde se světa, tak
musíme truchliti a plakati i pro ty, kdo z nepochopení
zločinného jsou vydáni smrti všanc,
a to v době, kdy se nemohou vůbec brániti.
(Hlasy: Nad těmi živými plačte!)
Pane kolego, vy jste tu jistě nebyl, vy jste teprve
teď přišel, když jsem dovozoval, že
právě chudé rodiny mají řadu
dětí a bohaté rodiny jich nemají.
U nás žil v sousedství krejčí
Holub, chudák, měl jen tolik, co si vydělal.
Vychoval 8 dětí, zaopatřil 5, 3 zemřely
jako dospělé. Chodil k němu bohatý
sedlák a říkal mu: "Ty jsi dětem
nedal nic a jezdí ti dcery v kloboucích a synové
v kočárech domů, a já jsem dal dcerám
tisíce a mně chodí domů plakat."
(Posl. Karpíšková: Chvála chudoby!
To dovedete církevníci! To jsme dávno odvrhli!)
Vy jste to odvrhli. Vám to neříkám,
vy jste dávno zájem národa zahodili a prohlásili:
Kde dobře, tam vlast. Vám se nedivím, ale
divím se národní straně, že ona
tímto kšeftuje, že ona z toho žije. Je to
strana, která žije ze skandálu, která
ze skandálu má kšeft, která právě
tímto způsobem žije z těchto insertů
(ukazuje časopisy), z těchto časopisů,
z tohoto ducha, kterého těmito časopisy pěstuje!
Z toho žije strana národně socialistická.
Bude nutno nadále všimnouti si, jak dalece je respektován
zákon, který právě děláme.
Je dobře, stará-li se ministerstvo zdravotnictví,
aby porodní asistentky, kterým se svěřuje
život žen v době nejvážnější,
byly náležitě připraveny pro svoje povolání,
aby ochrana, které se ženě má dostati,
byla skutečně kvalifikovaná. Ale není
možno trpěti, aby právě ty, které
mají býti ochránkyněmi ženy,
stávaly se škůdnicemi žen a vražednicemi
dětí nezrozených. Ovšem, že my
jako strana vládní, jako strana pořádku,
jako strana rekrutující se z nejčetnějších
rodin, budeme pro tento zákon hlasovati. Jestliže
jsem zde učinil těchto několik připomínek,
učinil jsem tak proto, aby naše úřady
byly již jedenkráte upozorněny na povinnost,
kterou v zájmu zachování našeho národa
a v zájmu udržení státu jsou povinny
konati. (Potlesk poslanců čsl. strany lidově.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je paní posl. Blatná. Dávám
jí slovo.
Posl. Blatná (německy): Slavná
sněmovno! Dovolte, abych dříve než přejdu
k vlastnímu obsahu návrhu, krátce se dotkla
vývodů řečníka, jenž mluvil
přímo přede mnou. Páni a dámy!
V životě lidových mass se odehrává
proces, jenž snad pro život národů jest
důležitější než mnohá
politická revoluce. Rodí se stále méně
dětí, avšak umírá také
stále méně kojenců. Máme z
r. 1923 mezinárodní statistické výkazy,
svědčící o tom, že počet
porodů nezávisí již na abnormálních
válečných poměrech; mohli jsme se
tu dověděti zcela zajímavé věci,
ku příkladu, že v oněch zemích,
kde půda vykazuje dobrý výnos, kde jest dobré
zákonodárství na ochranu dělnictva,
kde jsou školy na určité výši,
rodí se málo dětí, avšak také
umírá málo kojenců. V oněch
zemích však, kde jest mnoho analfabetů, kde
jest bída domovem, rodí se mnoho dětí,
umírá však také mnoho kojenců.
Dovolte, abych vám aspoň něco vyprávěla
ze své zkušenosti, jak to tam dole ve středu
Moravy vypadá, kde se provozuje tkalcovství a barchetnictví
jako domácký průmysl, kde muž tká
a žena navíjí a děti pomáhají
při navíjení a všichni dohromady mají
týdenního výdělku 45 až 50 Kč.
Kojenci nesmějí vyrušovati rodiče při
práci - příze se vždy snadno přetrhne
- a proto se namáčí cucák těchto
kojenců v kořalce, skráně se potírají
kořalkou a pak ovšem jsou děti skutečně
tiše. Byla jsem asi ve 20 rodinách a vyptávala
jsem se tam žen, kolik porodily dětí. Některé
z těchto žen nemohly se vůbec upamatovati,
kolik prodělaly porodů, šest, osm, deset a
ještě více porodů (Výkřiky
na levici.), avšak na živu jsou pouze dvě
nebo tři děti. Nejvíce dětí
zemřelo neduživostí v prvních dnech
a měsících svého života. Čím
zbídačenější a neuvědomělejší
jest obyvatelstvo, tím více dětí se
rodí, avšak tím více také dětí
umírá. Řečník, jenž promluvil
právě přede mnou, pravil, že přerušení
těhotenství jest přirovnati k vraždě,
k vraždě spáchané na živém
člověku, avšak týž řečník
a celá jeho strana neužily nikdy slova "vražda",
když v té nejukrutnější válce
národů, jaká kdy vůbec byla, skoseno
bylo 12 milionů mužů (Souhlas na levici.
- Různé výkřiky něm.
a čsl. soc. demokratických poslanců.), a
to zdravých a silných mužů. Nikdy nepronesli
tito pánové slova "vražda", když
byly vyneseny z kostelů zvony, aby byly proměněny
ve vražedné nástroje. (Výkřiky
na levici.) Neužili také slova "vražda",
kdy o to šlo, aby se přinesla oběť militarismu,
nýbrž hlasovali pro fond 3 1/2 miliardy na výzbroj,
za něž pak, jak si jen srdce přálo,
bylo nakupováno otravných plynů a třaskavin.
Není to vražda? (Souhlas na levici.) Přímo
předcházející řečník
pravil, že prý jest to jen požívačnost
žen, jež vede k častému přerušování
těhotenství. Pánové a dámy,
tento výrok jest nejen zpátečnický,
tento výrok jest nejen nenávistný, jest pošetilý
a nanejvýš povrchní (Výkřiky),
neboť statisticky lze prokázati, že ze všech
případů přerušení těhotenství,
o nichž nabudou soudy vědomosti, omezuje se převážná
většina na provdané ženy, které
měly již dvě i tři děti, které
se tudíž z hlubokého citu odpovědnosti
ke svým žijícím dětem odhodlaly
k tomuto zoufalému kroku. (Posl. Kaufmann [německy]:
A u bohatých žen jde o to, aby ukryly následky
způsobené domácím přítelem!)
Nikoli požívačnost hraje při tom
úlohu, výkřik jest zcela správný.
Myslím však, že venku na vsích mají
již dávno bohatí sedláci jen dvě
a tři děti a bohaté ženy ve městech
mají rovněž jen dvě nebo tři
děti. Máme však také chudé rodiny,
které vykazují dvě i tři děti
a tu pak se odehrává ta velká tragedie. Bohatí,
ti to mají snazší, ti mohou zaplatiti lékařům
veliké peníze, které si tito dávají
zaplatiti za risiko, že se dostanou do rozporu s trestním
zákonem. Avšak vidíme-li, že také
chudé ženy přerušují těhotenství,
musíme se přece poněkud tázati, jak
se to děje. Zde přechází věc
v třídní zákon nejtrpčího
řádu. Účastnily jsme se nedávno
porady v Karlových Varech; přišla k nám
nějaká paní a chtěla doporučující
dopis, s nímž chtěla jíti po továrnách,
aby doporučovala dělnicím ochranné
prostředky. Nevyhověly jsme jí, nechtěly
jsme takovou odpovědnost převzíti, neznáme
přece tyto věci, avšak zmíněná
paní vypravovala nám, co ubohé ženy
dnes všechno provádějí, aby přerušily
těhotenství. Jsem přesvědčena:
dnes propadají tisíce a tisíce pracujících
žen chřadnutí, používajíce
prostředků, kterými si přerušují
těhotenství; jsem přesvědčena:
tisíce a tisíce jich kráčí
vstříc smrti a také jsem zde již vypravovala,
že jsou případy, kde se dopouštějí
zločinu. A při tom každá matka miluje
své dítě. Tak zpustlou není žádná
žena, že by nemilovala svého dítěte,
tak zpustlou není žádná žena, že
by si také dítěte nepřála.
Nejsme nadšenými ctitelkami toho, aby bylo těhotenství
přerušováno, naprosto ne, chceme to pouze ve
zcela určitých případech; jen tehdy,
je-li dědičná nemoc v rodině, nebo
je-li sociální bída v rodině tak velká,
že by mohla býti ohrožena výchova dětí
již narozených, jen tehdy chceme, aby bylo dovoleno
přerušiti těhotenství. Jestliže
však řečník přímo přede
mnou zde prohlásil, že se bez ohledu na hrozbu těžkými
tresty vyskytují v tomto státě ročně
tak četné případy přerušení
těhotenství, měl přece poněkud
uvážiti, že důvody tohoto zjevu musí
býti rázu donucovacího. Myslím, že
stát, vláda, jež se dopustila zločinu
vydáním zákona o obecních financích,
vláda, která ruší ochranu nájemníků,
vláda, která zkazila sociální pojištění,
vláda, která nemůže lidem zabezpečiti
život člověka důstojný, že
taková vláda nemá práva na takový
zákon.
Dámy a pánové, není to vůbec
dobře, když se v souvislosti s touto předlohou
duchovní zabývá porodnictvím. Z toho
nevyjde obyčejně nic dobrého. Aspoň
při této předloze z toho nevyšlo nic
dobrého. Při tom lze ještě nadhoditi
spornou otázku, zda zde jde o porod předčasný
či opožděný. (Veselost.) O předčasný
porod s jedné strany, poněvadž se v této
předloze pomocnice k porodu zatěžují
povinnostmi, přímo se reglementují, kdežto
zákony z let 1920 a 1922, vydané na jejich ochranu,
ještě dnes nejsou provedeny. S druhé strany
o opožděný porod, poněvadž to tak
dlouho trvalo, než se ministerstvo rozhodlo podati tento
návrh. Či jest snad našemu demokratickému
ministerstvu zdravotnictví naprosto neznámo, že
porodní asistentky pracují dnes za platnosti instrukcí,
které nikdy nebyly v souvislosti uveřejněny,
tudíž za nezákonného stavu? Ať
klademe tuto otázku jakkoliv, zda jde o předčasný
či opožděný porod, každým
způsobem jde o zrůdný porod. Tento návrh
doopravdy není zákonem, jakého si přály
porodní asistentky, není také zákonem,
jaký jsme očekávali. Při tom chci
bez dalšího uznati, že se touto předlohou
razí aspoň cesta pro úpravu poměrů
týkajících se školského vzdělání
a výcviku pomocnic k porodu, chci bez dalšího
uznati, že se v této předloze nekalý
výkon prakse aspoň poněkud omezuje, chci
bez dalšího uznati, že v příčině
trestů bylo zaujato humánnější
stanovisko, avšak to vše jest naprosto nedostatečné,
nedokonalé, nemůžeme s tím naprosto
souhlasiti. A nejdůležitější problémy
tohoto povolání přechází předloha
vůbec slepě, neberouc k nim zřetele. A to
jest tím závažnější, dámy
a pánové, poněvadž zde jde o skupinu
pracujících lidí, kteří každou
hodinu přebírají nejtěžší
odpovědnost, odpovědnost za lidské zdraví,
odpovědnost za lidský život. Tyto otázky
převyšují svým významem daleko
otázky stavovské, přecházejí
v otázku všeobecného zdravotnictví,
v otázku týkající se národního
celku, a proto jsou tyto nedostatky tak mimořádně
závažné. Co dlužno především
na tomto zákoně vytknouti, jest okolnost, že
rozhodující paragrafy, o které vlastně
jde, obsahují opatření čistě
zmocňovací. Neposlouží to stavu ani
věci, o kterou jde. Nechci v této souvislosti mluviti
o požadavcích demokracie, jež by prostě
nedovolila, aby důležité věci lidské
společnosti byly přenechány byrokracii. Pravá
demokracie nenašla ještě cesty do této
sněmovny, avšak při nejmenším byli
bychom musili očekávati od tohoto zákona,
že v rozhodujících paragrafech bude jasně
rozvedeno, jak mají porodní asistentky vykonávati
své povolání a jak má vypadati jejich
výcvik atd. A jest největším zklamáním
pro porodní asistentky, které s pravou toužebností
po léta čekaly na tento zákon, že §§
7 až 9 jsou tak rozbředlé, že jsou jako
z kaučuku, že se mohou zcela libovolně vykládati.
Při nejmenším byli bychom museli od tohoto
zákona očekávati právnicky jasné
a bezvadné formulování, a poněvadž
tomu tak není, zavdává tento zákon
podnět k nejzávažnějším
pochybnostem.
Jiné důležité věci, vlastní
problém povolání však předloha
úplně pomíjí a slepě přechází
a proto navrhujeme s tohoto místa, aby byly stanoveny nejvyšší
a nejnižší tarify pro porodní asistentky.
Celý stav porodních asistentek zápasí
dnes těžce o svoji existenci a jestliže přijetím
tohoto našeho návrhu zaručíte porodním
asistentkám bezpečnou existenci, pozvednete sociální
úroveň celého stavu, pozvednete však
také jeho mravní úroveň, neboť
jsem skálopevně přesvědčena,
že finančně zajištěné porodní
asistentky budou daleko méně, než tomu dosud
bylo, podléhati svodům, aby si zjednaly fušerstvím
vedlejší příjem. Tento návrh
jde mnohem dále než pouhý návrh v zájmu
porodních asistentek samotných a stává
se požadavkem, týkajícím se celkového
zdraví národa. V dalším návrhu
žádáme, aby bylo také provedeno rayonování
porodních asistentek. Není-liž to přímo
kulturní hanbou - a o tom byl by mohl řečník
přede mnou něco promluviti - že ve středu,
v srdci Evropy jsou ještě daleké obvody, jež
nemají upravenu službu porodní pomoci? Není
to vskutku hanba? (Souhlas čsl. a něm. soc. demokratických
poslanců.) Co jsme v tomto oboru v zdravotnickém
výboru uvedli o škandálních poměrech
v historických zemích, jest vskutku dokonalý
škandál. Co jsme však museli slyšeti o obdobných
škandálních poměrech na Slovensku, to
volá přímo do nebes. Podali jsme tento návrh
nejen z důvodů kulturních, nýbrž
i z důvodů psychologických, z důvodů
čistě lidských, neboť dnes žije
tisíce a tisíce žen v pocitu stálé
úzkosti, úzkostné psychose, že zůstanou
ve své těžké hodince bez odborné
pomoci. A jsem přesvědčena, že těmito
duševními mukami trpí více, nežli
tělesnými obtížemi těhotenství
a porodními bolestmi.
Chtěla bych, i když to nelze do tohoto zákona
vpraviti, promluviti zde v této souvislosti o jedné
věci, která mně mimořádně
leží na srdci. Myslím, že by bylo mimořádně
důležité, aby k našim nemocnicím
a všem našim podobným ústavům byly
přičleněny pokoje vzdechů, tak zvané
porodní pokoje, neboť dnešní stav porodnictví
přenechává všechny porody veřejné
zdravotní péči. Avšak nejen z tohoto
důvodu. Pomyslíme-li, jak to důsledkem vládního
umění oněch pánů, jejichž
zástupce promluvil přímo přede mnou,
vypadá na venkově, myslíme-li na bytovou
nouzi a bytovou tíseň, kterou nám tito pánové
nadělili, obíráme-li se poněkud tím,
jak to vypadá v těchto přeplněných
světnicích, kde nižší třídy
obyvatelstva - bydlí, nechtěla bych vůbec
říci - nýbrž živoří,
jsou tam namačkáni jako slanečci, velký
počet osob, muži a ženy, staří
i mladí lidé, několik rodin dohromady, pak
musí nám býti jasno, že za těchto
okolností porod v takové světnici působí
ženě daleko více duševních útrap,
nežli jsou porodní bolesti. (Posl. Hackenberg [německy]:
A nebezpečí pro zdraví takové ženy!)
A to jest ještě k tomu. Proto bych vás
prosila, abyste podporovali tento náš návrh.
Se zřetelem k důležitosti tohoto druhu povolání
uplatňujeme společně s českými
soudruhy důležitý požadavek, aby porodní
asistentky byly převzaty do veřejných služeb.
Kdyby tento náš návrh byl zde přijat,
pak byly by příznivě vyřízeny
zároveň veškeré podrobné návrhy,
o kterých jsem již promluvila, pak byly by porodní
asistentky finančně zabezpečeny, pak bylo
by provedeno jejich rayonování, pak byly by také
pojaty do nemocenského, úrazového a starobního
pojištění. Kdekoli byl učiněn
pokus převzíti porodní asistentky do veřejných
služeb, docílilo se tím mimořádně
dobrých výsledků, výsledků
v rozličných směrech, poukazuji na pokusy
provedené v Sasku. Požadujeme-li zde, aby porodní
asistentky byly pojaty do nemocenského pojištění,
avšak také i do úrazového a starobního
pojištění, chtěla bych zde čeliti
námitce, se kterou se neustále setkáváme,
mluví-li se o těchto věcech, námitce,
že porodní asistentky považují své
povolání namnoze jen za vedlejší zaměstnání
a jeho výnos za jakýsi druh kapesného a že
proto není naprosto nutno, aby byly zvláště
ještě chráněny proti případným
změnám ve svém životě nemocenským,
úrazovým a starobním pojištěním.
Jest to naprosto mylný předpoklad a lze číselně
dokázati, že převážná část
pomocnic k porodu považuje své povolání
za hlavní zaměstnání a že výnos
z tohoto svého povolání naprosto nemohou
považovati za vedlejší příjem,
nýbrž že mnohé z nich jsou nuceny tím
ještě vyživovati celé rodiny. I když
můžeme také předpokládati, že
jistý počet jest jich provdán, že jistý
počet jich má štěstí míti
po boku muže, jenž vydělává, musíme
uvážiti, že ženy, které jsou nuceny
podle svých služebních předpisů
udržovati si čisté ruce a nekonati znečišťujících
a hrubých prací, tedy také hrubých
domácích prací, že tyto ženy jsou
nuceny míti pomocnici v domácnosti a jí platiti
a že tudíž nemohou také svůj příjem
považovati jen za kapesné. Ve skutečnosti jest
tomu tedy tak, že porodní asistentka, zestárne-li
a stane-li se výdělku neschopnou, jest vystavena
nouzi, ať jest již svobodná nebo provdána.
Žádáme také, aby porodní asistentky
byly pojaty do úrazového pojištění.
Povolání jejich skrývá v sobě
těžká nebezpečí v rozličných
směrech. Chtěla bych jen poukázati na nebezpečí
nákazy, připomenouti, jak neustále vycházejí
najevo nové případy, kde se porodní
asistentky při výkonu svého povolání
těžce nakazily a staly se pro další výkon
svého povolání úplně nezpůsobilými.
Povolání jejich jest spojeno také s nebezpečím
jiného druhu. Považte jen, jak zejména na venkově
jsou nuceny porodní asistentky často jíti
několik hodin cesty, často po neschůdných
cestách a v noci a jaká nebezpečí
jim tu hrozí. Přihodilo se přece před
nepříliš dlouhou dobou, že jistá
porodní asistentka na takovéto cestě spadla
do jámy a těžce se zranila. Po vleklém
procesu podařilo se svazu dopomoci této porodní
asistence ku právu. Bylo to v tomto případě
možno, poněvadž bylo lze zjistiti odpovědnou
osobu a poněvadž tato byla také majetná.
Avšak v nejčastějších případech
nelze odpovědnou osobu vůbec zjistiti. Tak se před
krátkou dobou udál obdobný případ,
kde se porodní asistentka opětně těžce
zranila, odpovědnou osobu nebylo lze zjistiti a proto musela
škodu sama nésti. Žádáme také,
aby porodní asistentky byly pojaty do starobního
pojištění již z toho důvodu, poněvadž
konají pro veřejnost nejtěžší
služby, poněvadž pokud jsou v činnosti,
poskytly tisícům žen dvěma, třem,
ba i čtyřem tisícům žen - pomoci
v těžkých hodinách, a ztratily-li samy
výdělečnou schopnost, jsou vystaveny nouzi.
Proto se domáháme toho i s tohoto místa.
Návrh stanoví, že doba výcviku pro porodní
asistentky má trvati 10 měsíců. Jest
to pokrok proti nynějšímu stavu, avšak
jest to přirozeně příliš málo,
zejména pomyslíme-li, jak velké požadavky
klade moderní věda o porodnictví na porodní
asistentky. Jest to příliš málo, poněvadž
víme, jak to na venkově vypadá, v našich
průmyslových i selských vesnicích,
kde často porodní asistentka, pomocnice k porodu,
jest jediným rádcem žen a uplatňuje
svůj vliv daleko i přes dobu vlastního ošetřování,
ba často po celý život. Proto si musíme
ujasniti, jak blahodárně mohl by tento vliv býti
vykonáván, jaké výchovné účinky
by mohl projeviti, kdyby byly porodní asistentky v každém
směru, tedy i v sociálním směru zabezpečeny,
a podáváme v tomto směru celou řadu
podrobných požadavků, o kterých nebudu
mluviti, a jež usilují o to, aby porodní asistentky
byly dobře vycvičeny.
Jest to ve vaší moci - tím chci ukončiti
abyste přijetím našich návrhů
způsobili, aby duševně výše stojící
ženy mohly se věnovati stavu porodních asistentek,
aby tím přivedly tento stav tam, kde by vlastně
měl býti, aby se stal vedoucím stavem všech
ženských po volání ochranné sociální
péče. Jest ve vaší moci, abyste ještě
mnoho napravili z toho, co zpátečnická vláda
a neorientovaná byrokracie spáchala zde s tímto
návrhem, jež se úplně vyznačuje
tím, co vytýká Grillparzer jako typický
znak Habsburgů: "Na poloviční cestě
při polovičním činu s polovičními
prostředky liknavé úsilí." (Potlesk
něm. a čsl. soc. demokratických a čsl.
nár. socialistických poslanců.)