Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Slavná sněmovno! Pokud jde o jednotlivé paragrafy, pozastavujeme se nad některými z nich, a to hned nad § 4, který praví, že toliko ženám oprávněným vykonávati pomocnou praksi porodnickou podle tohoto zákona bude dovoleno užívati titulu porodní asistentky. Kdo to bude moci a kdo to bude chtíti kontrolovati, ten veliký počet dnes již praksi provádějících asistentek s titulem naprosto vžitým? Porodní asistentky nebudou moci býti přece pohnány k odpovědnosti za to, že se jim tak říká ve veřejnosti a ony sebe tak titulují. Myslím, že tento paragraf již předem počítá s tím, že nebude moci býti dodržován, a tu se mi zdá přece býti více směšné než vážné, aby takovýto paragraf do osnovy byl pojímán.

Víme, že byl boj o tento název, ale správně praví prof. Rubeška, že porodní asistentka ne pomáhá, ona jen asistuje. Ona je tím, který ne samostatně vede - víte, že je zejména ve vážných případech odkázána na lékaře - ona nemá také zakročovati násilně a pomáhati, nýbrž ona skutečně jen řídí porod, když je průběh těhotenství docela přirozený. Proto myslím, že nemělo býti v zákonu, když o té věci bylo již tolik papíru popsáno a tolik slov promluveno, takovéto ustanovení v §u 4 na posměch, myslím, celé veřejnosti, poněvadž, kdo to bude moci říditi a kdo může stíhati asistentky, které zde už jsou a u kterých se název vžil, aby tohoto názvu nepoužívaly v budoucnu?

Dále je to § 7, který tentokráte přináší určité novum. A je zajímavé, že zase proti kategorii pracovnic ženských. § 7 ve své první části, tam, kde mluví o odnětí diplomu a odnětí práva provozovati praksi, mluví o dočasné nezpůsobilosti, která prý bude zjištěna úředně. Dočasnou nezpůsobilostí může prý býti churavost, určitá indisposice tělesná nebo duševní. Nemůžeme ovšem neviděti, že totéž je možné u lékařů, učitelů řekněme, jsou-li nemocni tuberkulosou, a kdy nemůžeme býti tak necitelni, abychom jim, nemajíce jiného opatření, vzali to, co mají. Ale v navrženém zákoně, který předkládá vláda, přesto, že byl předmětem četných debat především s hlediska právního, zavádí se novum, že se té ženě, která bude třebas z konkurenčních důvodů - je to možno - udána, že je nějak nemocna, bude se to úředně zjišťovati, v každém případě však bude ta žena poškozena na existenci, i když se potom zjistí, že tomu tak není, anebo dejme tomu, že by byla tak nešťastna a byla nějak nemocna, vezme se jí na čas diplom, který mluví o tom, že nabyla určitých vědomostí, a odejme se jí tak právo, aby mohla provozovati praksi.

Myslím, že tento paragraf je součástí toho všeobecného tažení proti ženám v poslední době. Jinak si to nemůžeme vysvětliti, poněvadž, zase zdůrazňuji, v oboru lékařském, kde věc je daleko důležitější, se tyto podmínky nekladou. V témže paragrafu v části druhé se mluví o dalších příčinách, které mohou vésti k odnětí diplomu a zákazu prakse. To, co vítáme a co dlužno uvítati, je, že podmíněné odsouzení nemá míti za následek odnětí diplomu a zákaz prakse. To myslím, že lze právě v tomto zákoně uvítati, poněvadž dnešní prakse tak, jak se vyvinula právě za ministrování klerikálních ministrů v oboru zdravotnictví a kterou především provádí zemská správa politická, je velice drakonická, nevychází z potřeb skutečného života a my všichni poslanci, kolik nás tu sedí, jsme zaplavováni ustavičně intervencemi, abychom té neb oné asistentce dopomohli k provozování prakse, poněvadž jí byl třebas jen pro podezření nebo pro podmíněné odsouzení diplom odňat nebo zakázána prakse. Já bych chtěla jíti dále a říci, že budeme žádati za amnestii pro matky odsouzené pro zločin podle §u 44 a budeme žádati i amnestii pro porodní asistentky odsouzené podle tohoto paragrafu, poněvadž moderní názor na právo a moderní úprava našeho trestního zákona, jak se ukázalo již podle názoru odborníků, musí sama napomáhati řešiti tyto otázky a přispěti k tomu, abychom nezasahovali do nejsvětějšího práva matky, které ona má ve příčině rozhodování o svém životě, o svém dítěti a o tom, kdy chce nebo nechce roditi. Chceme jiným způsobem bojovati proti potratářství, účelným, kulturním a mravním postupem, totiž uvědomováním širokých vrstev lidových, zvýšením odpovědnosti za dítě, vésti nejen ženy, ale i otce k odpovědnosti za plození a tak zameziti tomu zlu, kterému dnes nemůžeme žádnými zákony čeliti, jen vychováváním, jen poučováním, jen probouzením svědomí a jen tou mravní stránkou. Proto říkám, že se budeme dožadovati této amnestie a že nikdy nepřestaneme usilovati o to, aby bylo jediným výhradním právem matky, právem otce, jak má býti početnost dětí v rodině zařízena. Ani stát, ani společnost, tím méně společnost, která ničím na dítě nepřispívá, nemají práva, aby do této otázky zasahovaly.

Slavná sněmovno! Já jsem již řekla, my jsme v obou výborech v senátě i zde ve výboru zdravotnickém i soc.-politickém snesli všechny své námitky velice věcně a velice klidně a navrhli jsme, aby se zákon neřešil kuse, aby ne toto nepostačující torso, nýbrž celý úplný zákon, jak na něj máme právo a nárok, který žádáme již po léta, byl upraven. Ovšem zase zcela marně. Vládní strany přes naše námitky docela klidně přešly. Slovensko a Podkarpatská Rus zůstanou nadále bez hygienické pomoci rodičkám a dětem a je v tom jistě řekla bych kus paradoxu, když právě my zde proti ministrovi-Slovákovi musíme hájiti to slovenské chudé dítě a slovenskou chudou matku, ačkoliv by to mnohém lépe slušelo panu ministru zdravotnictví. Musíme ovšem rovněž také želeti toho, že otázka stavovského zastoupení nebyla tímto zákonem řešena. Mohli to udělati v Rakousku, ale u nás prý se to udělat nemůže, že prý by pak důležitý komplex otázek bylo nutno vyřešiti vládním nařízením. Tomu se smějeme po té zkušenosti s tím, co všechno se řeší vládním nařízením; myslím, že bychom snesli ještě, kdyby se řešilo vládním nařízením podrobně, jak má stavovské gremium porodních asistentek vypadati, hlavně bychom potřebovali míti vyslovenu v zákoně zásadu.

Vládní strany tím, že hlasovaly pro všechny naše vyslovené požadavky v resolucích, přiznávají se samy, že zákon je vytvořen nedbale, že především s hlediska šetření na matkách a dětech a z naprostého nepochopení úkolů činitelů lidového zdravotnictví jako jsou porodní asistentky, byl tento zákon zděláván a my víme, že je to jenom nedostatek dobré vůle, nikoliv nedostatek financí. Já jsem řekla, prosím, v kterých případech se finance našly. A ony by se našly při dobré vůli i zde. Zde jsme včera slyšeli, že takový guvernér na Podk. Rusi má možnost disponovati vládními penězi, aby mohl podpláceti a korumpovat úředníky, aby pomáhali agrární straně k vítězství na Podk. Rusi. Peníze tedy jsou, ta výmluva neplatí, ale zde se vnucuje to druhé, to horší, že není dostatek dobré vůle, dostatek porozumění a že věc matek a dětí je této slavné vládě naprosto lhostejná. (Tak jest!)

Vážení pánové, ještě nikdy ženy netrpěly tak, jako za tohoto vládního režimu a věřte, že ty hlasy, které se ozývají mezi ženami po samostatné ženské straně, i když jsou podle mého zdání pošetilé, mají do sebe to, že se cítí to zklámání, které vládní strany dnes přinesly ženám v oboru zdražování potravin, v oboru bydlení, v oboru jejich práva na práci. Myslíme na celibát učitelek, který znovu je zase snem určitých pánů činitelů v ministerstvu školství, myslíme na vyhazování žen ve výdělečné práci stojících právě z důvodu mateřství. Přimysleme si to, co se děje mladistvé dělnici, vyhazování ze sociálního pojištění a máme obraz dokonalý a přesný, že tato vláda je nepřítelem pracujících žen, vysloveným zavilým nepřítelem. A já mám za to, že nic nebude tak mluviti výmluvnou řečí ve volbách k ženám právě jako činy této vlády. A že hlasy voliček padají na váhu, o tom se můžeme přesvědčiti ze zpráv, které přicházejí z Ameriky ve věci zvolení Hoovera. Ženy budou napříště vždy vlivnějším činitelem, až my je politicky uvědomíme, a pak věříme, že to zacházení s jejich nejzákladnějšími požadavky, jako je pomoc každé rodičce a jako je pomoc každému narozenému dítěti a jako jsou práva, rozhodovat o počtu porodů, že tyto otázky nebudou směti býti briskovány. Podali jsme, naposled ještě, návrh, který má býti varovným voláním a má upozorniti znovu, že ne kuse a nedostatečně mají býti tyto otázky, tak hluboce se dotýkající našeho života, řešeny. Máme za to, že tím jsme vyslovili svoje varování a máme za to, že nikdo se nebude moci odvolávati v budoucnosti na to, že by ženy byly neplnily svoji povinnost. Pro zákon hlasovati nebudeme, poněvadž nechceme fiksovat a petrifikovat ten stav, který dnes máme. Jménem matek, jménem dětí, jménem stavu porodních asistentek protestu jeme proti nedostatečnému řešení. Máme za to, že ti, kteří neměli ani pochopení, ani peněz pro řešení těchto otázek, budou také ženami ve volbách nejen souzení, nýbrž i přísně odsouzeni. Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále paní posl. Weberová.

Posl. Weberová (německy): Dámy a pánové! Jsme bohužel na to zvyklí, že zákony, jež se zde projednávají, již při první předloze doslovně volají po novelisaci. Také zákon právě projednávaný jest polohotovou slátaninou, která projednává celý problém jako vedlejší s obzvláštní povrchností, bez ohledu na to, jak mnoho a jak těžce tato otázka leží našim ženám na srdci a že výchova a blaho lidu jsou s ní v nejužší souvislosti. Celá předloha zákona je pouhým výplodem byrokratismu a neznamená dále nic, než aby se státní kontrola co možná daleko rozšířila, a my bohužel víme ze smutné zkušenosti, jaké následky mívá taková věc zvláště pro nás Němce. Že se oprávněným požadavkům porodních asistentek nijak ani v nejmenším ne vychází vstříc, nesmí ovšem buditi údiv, poněvadž se v tomto státě mluví tolik o demokracii, že ke skutečně demokratickým skutkům se nedostává jednoduše času. Stavu porodních asistentek, těžce o svoji existenci zápasícímu, dostává se v předloze nanejvýš prázdných slibů, sociálního zajištění nelze pro porodní asistentky dosáhnouti. V předloze stát nenavrhuje ani nejmenšího opatření, není nijak postaráno pro případ úrazu, nemoce, invalidity a stáři porodních asistentek. Žádá se od nich největší obětavost při výkonu jejich povinností, ve dne v noci musí každou hodinu, ať je krásně nebo dešť, jíti za hlasy je volajícími. Ve stáří však mohou jít žebrat, a každá měsíční schůze spolků porodních asistentek přináší důkazy, že jsou tam práce neschopné staré zástupkyně stavu, aby se dovolávaly pomoci ještě aktivních družek z povolání. O skvělých poměrech porodních asistentek existuje mezi obyvatelstvem, jakož i v ministerstvu zdravotnictví, přímo pověra, jak se zdá. Snad postačí několik číslic, aby tato pověra byla uvedena vniveč. Zatím co v Německu na př. nemocenské pokladny platí bábám za normální porod 35 marek, tedy asi 280 Kč, shledalo ministerstvo zdravotnictví výnosem z 12. května 1927, č. 6681, za dobré stanoviti tarify podle vlastního rozumu, bez zřetele na zmenšení příjmů způsobené poklesem porodů, bez zřetele na stoupající index a jednoduše se zkrátka nařídí, že na př. až dosud 100 Kč stanovený nejmenší honorář se snižuje na 75 Kč. Nemocenské pokladny platí veskrze 100 Kč za každý jednotlivý normální porod, jsou však i jednotlivé pokladny, které platí pouze do 40 Kč. Za tyto ohromné částky musí teď porodní asistentka také podle dnešního návrhu po 9 dní plniti svoji povinnost dvakrát denně. Jí je svěřeno blaho i bolest matky, v nejtěžší hodině musí jí vydatnou pomocí přispěti, věnovati zápasící matce veškerou pozornost, pečlivost a péči, zkrátka spočívá na ní zcela výjimečná odpovědnost, i když nedostane za to, což se dosti často stává, zhola ničeho. Že se zvláště v našich průmyslových oblastech pouze ve zcela ojedinělých případech platí vyšší sazby od 200 Kč výše, jest každému, kdož zná poměry, zcela jasno, za to však musí porodní asistentka platiti ještě 2% daň z obratu a je skutečně ku podivu, že si dal pan ministr financí ujíti příležitost k předpisu 10% daně přepychové, (Veselost na levici.) neboť jak se zdá, je v tomto státě narození dítěte přepychem, který napříště si mohou dovoliti pouze milionáři. Že při tom stojí za porodními asistentkami ještě četník, který každé pochybení, jehož se dopustí matka nebo ji ošetřující ostatní osoby, svádí na porodní bábu a činí ji za to odpovědnou, je stará skutečnost.

§ 7 návrhu propůjčuje úřadům II. instance co nejdále jdoucí vliv na oprávnění k provozu tohoto povolání. Zde se na př. poukazuje na to, že úřad může zastaviti vykonávání povolání, zmenší-li se výkonnost oné asistentky. Zapomíná se však při tom úplně, že se o to nepečuje, aby v okamžiku, když výkonnost vypovídá službu pro stáří a nemoc, dostala postižená také něco od státu, co by ji ochránilo před vyhladověním. Jděte ven do našich obcí, kde najdete staré babky sedmdesátileté a starší, které tam musí konati službu porodních asistentek, poněvadž v okamžiku, kdy nebudou své povolání již vykonávati, nemají jednoduše více co jísti. (Posl. dr Koberg [německy]: To je právě sociální péče!) Ta je dalekosáhlá v každém směru. Jsou ještě tisíce jiných případů. Jest to vždy opět totéž, že se zde velmi mnoho mluví, jde-li však o to, aby byla učiněna sociální opatření, pak není dnešní držitele moci vůbec viděti. Tatáž prázdnota, jako zeje dnes zde v síni.

V §u 7 a zvláště v §§ 8 a 9 tkví také naše národní pochybnosti. Pružnost jejich ustanovení ponechává co nejvíce místa pro pověstná nařízení a bohužel jsme již v tomto směru učinili přímo smutné zkušenosti. Důkladný výcvik a školení pomocnic ku porodu jsou v zájmu obecného blaha přirozeně velmi důležité. Za postačitelnou dobu bylo vzato deset měsíců, aby se úplně obstaral výcvik porodní asistentky a byl jí po této době dán diplom. Jest možno v těchto 10 měsících dosíci skutečně cíle? Pochybuji. Po mém názoru měla by doba výcviku býti rozhodně delší. Zde dlužno však podotknouti ještě něco jiného. Vláda odňala kdysi bez věcných důvodů německé universitě v Praze výcvik německých porodních asistentek. Tím byla německým čekatelkám velmi značně ztížena možnost důkladnějšího výcviku. Návrh mé strany, kterým měl býti znovu zaveden německý kurs porodních asistentek na lékařské fakultě v Praze, byl jako obyčejně zamítnut s pomocí německých vládních stran. Nyní bych však ráda řekla, že se v našem německém území stále víc a více, zvláště na venkově, pociťuje nedostatek německých porodních asistentek. Mužové, již nikdy nepoznali porodních bolestí, nemohou míti plného porozumění pro naše stížnosti, avšak nějaká spravedlnost musí přec i u vás existovati, i když náležíte druhé národnosti; německá žena, která lidstvu přináší nejtěžší oběti, musí přec pro Boha míti právo, aby dostala radu a pomoc ve své mateřské řeči. Tento návrh neodpovídá dojista našim přáním. Jest nutnou potřebou, aby se německé kursy porodních asistentek konaly v německých městech. Bez vadné řešení této otázky se dojista nedá očekávati od dnešního návrhu. Činí opatření stran opakovacích kursů, z nichž prvý musí příslušná asistentka prodělati za 5 let po udělení diplomu. Tyto opakovací kursy třeba dojista vítati, já bych však šla ještě dále a řekla, že v každé obci, kde je lékař, musí býti porodní asistentky vždy obeznámeny se všemi velikými vymoženostmi na poli porodnictví, aby byly vždy náležitě poučeny. Stran opakovacích kursů bych ráda poznamenala, že by bylo také v tomto ohledu nutné, aby byl vzat ohled stejně jako na česká i na německá národní přání. Mimo to jest zde ještě jiná otázka. Porodní asistentky nemají dnes skutečně ustláno na růžích, jejich poměrně nepatrné příjmy jim nedovolují nashromážditi kapitály. Docházka do opakovacích kursů znamená několikatýdenní pobyt v cizím městě, působí dále ztrátu zisku za tuto dobu. Bylo by proto povinností, aby ze státních prostředků byl vytvořen fond, který by nemajetným čekatelkám subvencemi umožňoval docházeti do těchto kursů. V té věci jsem podala též dva resoluční návrhy a doporučuji, aby byly přijaty.

Poněvadž není nijak možno návrh v jakékoli formě označiti jako dostatečný a návrh mimo to vyvolává v národnostním ohledu naše nejtěžší obavy a konečně nezajišťuje porodním asistentkám samotným té nejmenší pomoci při úrazu, nemoci, invaliditě, bude moje strana hlasovati proti návrhu. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má paní posl. Vobecká.

Posl. Vobecká: V jubilejním roce československé republiky neustále se vracíme k dobám převratovým a popřevratovým, vzpomínajíce všech těch slibů, které vládou byly dány všem vrstvám národa, aby byla roztříštěna a odvrácena ohromná vlna nespokojenosti lidu s danými poměry. Slibováno bylo všem nespokojeným, odkazováno na budoucnost, mezitím co buržoasie a spolu s ní reformisté čerpali z přítomnosti, budovali a organisovali státní moc, neboť dobře věděli, že sliby dlouho se vládnouti nedá.

Dnes, v době volební kampaně do zemských a okres. zastupitelstev, všechny strany, které representují dnešní režim, ať již sdružené ve vládním bloku, nebo "socialistické strany", které tvoří levé křídlo buržoasie, opět předstupují před volební masy se sliby, navazujíce na nespokojenosti a bolesti jednotlivých kategorií pracujících. Rafinovaným rozdělením úloh mezi dnešní vládní většinu, representující mezinárodní sdružení finančního monopolistického kapitálu a jejich spojenců, tak zv. socialistů, má býti dána reakční většině pátera Šrámka možnost bezohledného prosazování zájmů buržoasie a pracujícím masám má býti zastřena skutečnost zvyšovaného vykořisťování a zostřeného nebezpečí války politikou reformistů, kteří zastávají racionalisaci, hospodářskou demokracii a tak zv. průmyslový mír, což není ničím jiným než maskováním spolupráce reformistů s buržoasií.

Avšak vzmáhající se nespokojenost pracujícího lidu, vybičovaná neudržitelnými hospodářskými poměry a odbouráváním všech popřevratových, sociálních i politických vymožeností, nedá se udržeti ani utišiti spoluprací socialistů s buržoasií. Jest příliš mohutnou, než aby se mohla ukonejšiti sliby a odkazováním na zlepšení poměrů v době, kdy opět socialistické strany vstoupí do vlády. Nespokojenost je příliš mohutná, jde již k základním příčinám dnešního režimu, zaviňujícímu zbídačení a terorisování pracujícího lidu. Je samozřejmé, že v takovém okamžiku tato nespokojenost a radikalisace mas musí nalézti koncentrační bod, kterým může býti dnes jedině komunistická strana. Proto ta persekuce strany, pronásledování všech jejích příslušníků, proto musil býti zastaven komunistický tisk. Je směšné, domnívati se, že těmito prostředky otevřené diktatury lze zničiti komunistickou stranu a odstraniti nespokojenost mas.

V Rusku velmi krutým způsobem vládla carská knuta a přes to podařilo se proletariátu odstraniti vládu teroru a pronásledování a nastoliti vládu dělníků a rolníků. Odstraněn tam byl kapitalistický hospodářský řád a na jeho troskách vybudován byl řád nový.

My dobře víme a spolu s námi veliké masy pracujícího lidu, že všechny pokusy zničiti komunistickou stranu se dějí pouze proto, aby buržoasie i reformisté měli volnou cestu k dalšímu vykořisťování a zbídačení pracujících a hlavně, aby dokázali spojenecké buržoasii, že dovedou odstraniti všechny překážky k válečným přípravám a k imperialistickým válkám. Po jubilejním 28. říjnu, po zopakování patetickým citováním washingtonské deklarace je přece jasno, že zastavení našeho tisku jest částí válečných příprav. Před námi zde leží k projednávání zákon, kterým má býti upravena pomocná prakse porodnická, jakož i vzdělání a výcvik porodních asistentek. Zákon tento jako všecky vládní návrhy jest zpracován se stanoviska třídního. Zákon o porodnictví měl by se zdělávati s největší pečlivostí, za součinnosti všech porodnických lékařských autorit, odborníků a za součinnosti zástupkyň matek, rodiček i zástupkyň porodních asistentek, zpracovati opatrně bod za bodem, paragraf za paragrafem, aby vyšel nejvýš dokonalý a vyhovující svému účelu, pro který je sjednán. Účelem tohoto zákona by mělo býti, odstraniti ohromné nedostatky, které se ukazují hlavně ve venkovských městech, na Slovensku a v Zakarpatské Ukrajině. V průmyslových místech jsou na dosah ruky nejen porodní asistentky, nýbrž i lékaři a je po ruce i nemocnice. Hůře na tom jsou ovšem kraje, kde porodní asistentka bydlí 2-3 hodiny cesty a kde těhotné ženy často rodí bez jakékoliv pomoci.

To dokazují i statistická data. Porodních pomocnic, provozujících praksi, bylo v Československé republice 10.938, z nichž diplomovaných bylo pouze 9410. Z toho připadá na Čechy 4378, t. j. 8.4 na 100 km², na Moravu 2188, t. j. 9.8, na Slezsko 523, t. j. 11.8, na Slovensko 3347, t. j. 6.8, na Podkarpatskou Rus 502, t. j. 4.4. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je v tom však zahrnuto 1426, resp. 102 porodních pomocnic nediplomovaných. Největší nedostatek porodních pomocnic vykazují okresy Kysucké N. Město, Čadca, Žilina. Svatý Kříž a Námestovo na Slovensku a polovina okresů v Podkarpatské Rusi, avšak také v Čechách okresy Kaplice, Čes. Krumlov, Rumburk a Pelhřimov a krušnohorské okresy Aš, Falknov nad Ohří, Kadaň, Loket a Nejdek.

Porodní asistentka je činitelem velmi významným, ale se stránky práva jest osobou téměř bezprávnou. Je důvěrnicí žen dlouho již před porodem a zůstává jí na celý život. Ovšem. Je to někdo, kdo má do určité míry v ruce život matky a život dítěte, kdo rozumí bolestem a utrpení ženy, kdo má veliké životní zkušenosti, rozhodně větší, než většina rodících mladých maminek. Je proto velmi důležitým, zdravotně kulturním činitelem. Porodní asistentka může zaviniti, že narozené dítko zůstane mrzákem. Stávají se případy, že její neopatrností novorozeně u trpí na zraku nebo trpí jinými vadami tělesnými, které celý život zůstávají znatelnými a stávají se mu v životě osudnými. Žádá se, aby porodní asistentka byla vždy čistá, když jde k ženám-rodičkám. Jaké mohou býti ruce porodní asistentky, když mimo porodní praksi provádějí ještě vedlejší zaměstnání? Velká většina porodních asistentek vychází z kruhů proletářských. Jsou to většinou vdovy nebo matky několika dítek, které jsou nuceny tímto způsobem obstarávati výživu svých rodin. Máme zde předpisy, které říkají, že porodní asistentky mají se zříci vedlejšího zaměstnání, které znemožňuje naprostou čistotu. Statistika z r. 1910 ovšem mluví o něčem jiném. Tato statistika uvádí, že z 50 porodních asistentek jen 22.75% bylo živo ze své prakse. 132 živilo se prací nádenickou a polní, 22 pracovalo v továrně, 12 si jich přivydělávalo pomocí posluhy, čili 33% živilo se prací naprosto nevhodnou pro člověka, který je povolán, aby šel k lůžku nemocné ženy. Představte si, jaké jsou ruce ženy pracující na poli anebo při práci nádenické, v továrnách! A s těmito rukama pak přichází k rodící matce. Tu je velmi snadnou věcí, přinésti nákazu matce a dítěti.

Proč jsou tyto ženy nuceny přijímati mimo praksi porodnickou ještě jiné zaměstnání? Protože odměna, kterou za svoji praksi dostanou, jest velmi nedostatečná. Tak na př. naše nemocenské pokladny vyplácejí královský honorář 50 Kč. Podívejte se, jaká je povinnost porodních asistentek za tento královský honorář 50 Kč! Při normálním porodu po 4 dny koná dvě návštěvy denně i v noci, pět dní koná jednu návštěvu denně, ale někdy i deset dní po dvou návštěvách, jelikož porod není pravidelný. Při tom má odpovědnost za rodičku po celých 6 neděl, ačkoliv porodnické ústavy a sanatoria propouštějí nedělky na revers již po 5 dnech, bez reversu po 10 dnech. Za to všechno má porodní asistentka 50 Kč.

Velká většina klientek porodních asistentek rekrutuje se ze žen proletářských, které nemohou velmi často zvýšiti příplatek od nemocenské pokladny, a není řídkým případ, že porodní asistentka za svoji namáhavou a zodpovědnou práci nevezme ani haléře od proletářky jenom proto, že vidí, že bylo by třeba do rodiny peníze spíše donésti než odnésti.

R. 1922 byl vydán zákon, ve kterém bylo určeno, že obce a města jsou povinna, aby opatřila pomoc porodnickou ženám, ale tento zákon dodnes není proveden a ani v budoucnosti proveden nebude a vůbec nebude moci býti proveden v důsledku zákona č. 77 z r. 1927 o financích obcí. Právě v poslední době objevují se důsledky tohoto zákona, na které naše strana při projednávání jeho zde ve sněmovně poukazovala. Rozpočty na r. 1929 jsou obcím vraceny, jsou na nich provedeny škrty tak dalekosáhlé, že škrtá se pomalu každé vydání na sociální péči, zdravotnictví a školství.

U nás se pláče nad tím, že rodí se příliš málo dětí, říká se, že staví se více rakví než kolébek, zapomíná se však dodati, že je to důsledek depopulační politiky, která se u nás provádí od vybudování tohoto státu. Řekla jsem již úvodem, že se u nás pracuje až příliš mnoho jen sliby na oklamání širokých vrstev pracujících.

Nedostatky dnešního porodnictví je možno odstraniti jedině tenkrát, bude-li stát platiti vydání spojené s porodem u všech nemajetných žen, převezme-li porodní asistentky do státních služeb a zajistí-li finančně jejich exist. minimum a dále, bude-li provedeno rayonování v tom směru, aby porodní asistentky dostaly se i do těch míst, kde jich dnes není anebo jeví se jich veliký nedostatek tak, jako tomu jest na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině. Tím zabráněno bude i tomu, aby porodní asistentka vedle své porodní praxe byla nucena najíti si ještě vedlejší zaměstnání. Na druhé straně pak vyjde se vstříc proletářským ženám, které tvoří většinu klientek našich porodních asistentek, jelikož ženy z kruhů buržoasních vyhledávají ve většině případech sanatoria a porodnice, aby nepřivedly z obvyklého klidu svoji domácnost. Jenom ženy proletářské jsou nuceny rodit v chudé domácnosti velmi často i před zraky dospělých spolubydlících za pomoci porodních asistentek. Dnešní hospodářské poměry zaviňují velmi často, že proletářské ženy nemohou ani rodit ve své domácnosti, nýbrž rodí ve svém zaměstnání, na poli nebo v továrně, anebo na cestě ze svého zaměstnání, někde na mezi nebo v příkopě, jak jsem na to poukazovala při posledním referátě, když byl projednáván zákon o sociálním pojištění, na případě dělnice z košťanské sklárny, která porodila chlapečka na mezi u dolu Marie v Lomu. Mnoho dětí se také rodí ve chlévech, stodolách, jenom proto, že v desátém roce trvání Československé republiky jeho matka nemá kde bydliti.

Víme ovšem, že vy tento spravedlivý požadavek porodních asistentek nikdy nesplníte, poněvadž cizí jsou vám zájmy pracujících vrstev. Rozpočet, který byl před několika dny projednáván zde ve sněmovně, dává důkaz, že máte dostatek peněz pro klerikalism, militarism, četnictvo i policii, ale jest zároveň potvrzením toho, co jsem řekla výše, že zájmy proletariátu jsou vám cizí, poněvadž nemáte dostatek peněz a nechcete je míti na splnění sociálních požadavků proletariátu.

V §u 2 se v písm. a) říká, že oprávněné k výkonům pomocné praxe porodnické na území Československé republiky jsou ženy, které jsou státními občankami československými. Pak písm. b) říká, že oprávněny k vykonávání pomocné praxe jsou ženy, které jsou bezúhonné. Obojí tato ustanovení mohou býti využita velmi často nespravedlivým způsobem. Porodní asistentka, třeba s velmi dobrou kvalifikací, provdá-li se za cizince bude připravena o praxi jenom proto, že přestává býti tímto způsobem příslušnicí Československé republiky. Tímto ustanovením necení se nijak její schopnost, nýbrž její státní příslušnost, která rozhoduje, smí-li nebo nesmí-li provádět svoji praxi. V otázce bezúhonnosti je nutno poukázati na to, že stačí třeba denunciace se strany politického protivníka, anebo stačí, byla-li takováto žena odsouzena na podkladě zákona na ochranu republiky, na jehož podkladě se dnes soudí každá maličkost, a tím znemožněno ženě třeba s výbornou kvalifikací rovněž provádění praxe samotné.

Honosíte se tím, že republika Československá jest republikou demokratickou, že hájíte zájmy všech vrstev, zatím šlapete zájmy pracujících. Postavení dělnické třídy se v 10. roce trvání Československé republiky nezlepšilo, naopak bída v Československu se ještě prohloubila. Vzpomínám při té příležitosti Sovětského Ruska, jehož jedenácté výročí včera slavil proletariát celého světa. V tom sovětském Rusku, které jest vámi nenáviděno, proti kterému vy společně s imperialisty celého světa připravujete novou imperialistickou válku, to sovětské Rusko, které chcete zničiti, jedině dovedlo vyřešiti všechny otázky týkající se sociálního postavení pracující třídy. Tam nemusí porodní asistentky vymáhati za své výkony honorář u žen rodiček anebo se ho dožebrávati na obci, nýbrž tam stojí tyto ženy, jako porodní asistentky ve službě státu, jsou k disposici všem ženám.

To sovětské Rusko, které vy nenávidíte, jest ideálem proletariátu celého světa, a tento proletariát na celém světě dnes organisuje a formuje svoje šiky, aby po způsobu ruského proletariátu zbavil se všech příživníků, všech těch, kteří žijí na úkor pracujících a vybudoval si nový, spravedlivý řád, řád socialistický. (Potlesk poslanců strany komunistické.)