Posl. dr Stern (německy): Dnešního
dne slaví pracující a utlačovaní
celého světa 11. výročí vítězství
ruské revoluce a trvání Sovětského
svazu. V žádné zemi, ani v zemích, kde
zuří nejkrvavější, otevřený
fašismus proti pracujícím, nedají si
dělníci vzíti, aby tento svátek neoslavili.
I v koloniích, u utlačovaných národů,
kde miliony jsou několika sty drženy v porobě,
kde jako v Číně mnoho tisíců
a desetitisíců dělníků jest
strašlivým bílým terorem pobíjeno,
i tam se slaví tento den, 11. výroční
den nejmohutnější dějinné události,
největšího významu v dějinách
světa, den, kdy se po jedenácté vrací
výročí, kdy poprvé na světě
byl zřízen dělnický a selský
stát, kdy dělníci a sedláci vzali
moc do rukou a ukázali, že mohou vládnouti
nejen bez kapitalistů a bez statkářů,
nýbrž že pouze sami mohou ukázati utlačovaným
a pracujícím cestu k svobodě. Co nebylo všecko
prorokováno, když se tato mohutná událost
dála! Kapitalisté a sociálně demokratičtí
sluhové kapitalistů prohlašovali, že se
moc sovětů neudrží ani 10 dní.
Když sovětská moc trvala dále, prohlašovali,
že se v několika málo letech musí tato
diktatura vůdců strany shroutiti. A dnes po 11 letech
vidíme, že se panství dělníků
a sedláků udrželo proti celému světu
nepřátel, proti celému imperialistickému
světu svými ohromnými mocenskými prostředky
a proti kontrarevoluci uvnitř země samé.
Dělníci a sedláci v Sovětském
svazu vzali do rukou zbraně a hájili svou zem svou
vlast, poněvadž cítili, že po prvé
na světě mají skutečně vlast,
že si vydobyli panství, že to není země,
kde vládnou vyssavači, nýbrž kde vládnou
sami a kde jest heslem hájiti jejich zájmy. Strašlivé
oběti přinesli ruští sedláci
a dělníci, obrovské byly těžkosti,
jež musili přemoci, a říkám to
rovnou, obrovské jsou obtíže ještě
dnes, jež jest při takovém díle překonati,
jak zde stojí ve světových dějinách
bez příkladu. Avšak právě tyto
oběti a těžkosti ukazují tím
více, jak obrovské jest dílo, jež tam
bylo vykonáno, jak nádherný jest to výkon,
že dnes přese všecky obtíže a oběti
věc socialismu v Sovětském svazu pokračuje.
Viděli jsme v těchto dnech v jiných zemích
a také zde v Československu slaviti též
jiná jubilea. Není větší protivy,
než protivy mezi oslavou výročního dne
Sovětského svazu a oslavami výročního
dne v kapitalistických zemích, není větší
protivy než mezi obsahem a výsledkem 11 let sovětské
politiky a obsahem a výsledkem 10 let občanské
demokracie nebo kapitalistického fašismu. Vidíme
to i u nás v Československu. Jak se zde oslavoval
výroční den? Davy pracujících,
dělníků a sedláků, vzpomínaly
tohoto dne s hněvem, zoufalstvím toho, co v těchto
10 letech vytrpěly, a viděly s hrůzou, kam
tato cesta vede, jíž se v tomto státě
ubíraly na radu reformistických vůdců.
V Sovětském svazu však vidíme, jak se
dělníci a sedláci shlukují kolem státu,
svého státu, jak oslavují s nadšením
trvání tohoto státu, jak vidí, jaký
pokrok se stal za těch 11 let a jak jest uvolněna
cesta v lepší budoucnost. Zde jako ve všech kapitalistických
státech byla slavnost výročního dne
illustrována postupem policie proti davům, jež
chtěly vyjádřiti svůj pravý
názor na tento stát, udály se srážky
mezi policií a davy, ba zde v Československu musilo
dokonce nastoupiti vojsko do střeleckého řetězu
proti dělníkům, jako se to stalo v Rumburku,
proti dělníkům, kteří chtěli
ukázat i, jak jsou spokojeni s politikou, která
se zde prováděla po deset let. V Rusku byli hned
po vítězství revoluce zahnáni velkostatkáři
a kapitalisté, dělníci a sedláci vzali
státní veslo do ruky, zřídili diktaturu
proletariátu; a zde, kde se sedlákům a dělníkům
vyprávělo, že, půjdou-li cestami, jež
jim reformističtí vůdcové ukazovali,
že zde bude uskutečněna demokracie, vidíme
otevřenou brutální diktaturu kartelů
a trustů, jež komandují a jejichž vůle
musí býti provedena, v jejichž ruce jsou vláda
a strany a parlament pouhým nástrojem. V Rusku byly
v těchto letech položeny základy socialismu:
větší část průmyslu, zvláště
celý těžký průmysl, celý
velkoobchod, největší část obchodu
vůbec a zahraniční obchod úplně,
veškeré banky, veškeré dopravnictví,
to vše bylo socialisováno, to vše jest spravováno
proletariátem. V Rusku vidíme stabilisaci socialistického
rozmachu, stabilisaci hospodářství na základě
socialisace. Zde vidíme místo přislíbeného
socialismu také stabilisaci, byť i jen relativní,
avšak stabilisaci vykořisťování,
stabilisaci kapitalistického systému zisků
na útraty pracujících; máme zde v
pravém smyslu slova vražednou racionalisaci, jak jsme
to viděli při pražském stavebním
neštěstí a při neštěstích
na železnici. V Rusku vidíme mocný rozvoj průmyslu,
v tempu, jakého nebylo nikdy v některé kapitalistické
zemi dosaženo, ani v době, kdy kapitalismus byl v
květu. Vidíme dnes v Rusku, že si socialismus
začíná dobývati nové mocné
půdy, nové mocné oblasti vidíme dnes,
jak se v Rusku přikročuje k tomu, aby socialismus
byl vnešen do zemědělství zespolečenštěním
selských hospodářství, vytvořením
velkých socialistických sovětských
statků. V Sovětském svazu vidíme největší
demokracii pro pracující, jež jest vůbec
možna, dokud jsou ještě třídy.
Vidíme tam největší rozmach samosprávy.
Dělníci a sedláci mají tam nejúplnější
svobodu tisku, jež zastupuje jejich zájmy, největší
vládní mocí počínaje až
po nejmenší ves spravují si své osudy
sami, v provozu mají přiměřený
vliv. Celá státní moc je ve službě
zájmů pracují cích. Zde vidíme
opak toho všeho, ani měšťanská zdánlivá
demokracie se zde nezachovává. Zde vidí dnes
dělníci a sedláci, jak jest pravdivým,
když my, komunisté, jsme říkali ve dnech
revoluce: "Jest illusí, věříte-li,
že jde o volbu mezi diktaturou a demokracií; v třídním
státě jest pouze jedna volba, mezi diktaturou pracujících
a diktaturou vykořisťovatelů." Dělníci
šli za reformistickými vůdci a myslili, že
po této cestě přijdou k demokracii. Vidí
stále zřetelněji, že to vedlo k většímu
posílení diktatury vykořisťovatelů.
Vidíme ve správní reformě, na základě
které se teď bude voliti, jak byla zřízena
úplně diktatura byrokracie, jak byly úplně
odstraněny poslední zbytky autonomie, jak byl předstižen
starorakouský Prügelpatent. Vidíme na všech
stranách, jak v téže době, kdy president
zde vyslovuje lhářskou, vědomě lhářskou
frázi o demokracii, jak se v téže době
fašismus stává stále více praxí,
fašismus již podle rumunských a maďarských
metod, jak ukazuje boroňavský příklad.
Vidíme zde v téže době, kdy president
vyslovuje lži o demokracii.....
Místopředseda Stivín (zvoní):
Volám pana řečníka za tyto výroky
k pořádku.
Posl. dr Stern (pokračuje): Tímto
voláním k pořádku se skutečnost
se světa nesprovodí. Je-li zde ve volební
době dokonce zastaven komunistický tisk a má-li
býti komunistům znemožněno, říci
dělníkům, čeho jest zapotřebí,
prohlašuje-li president v téže době, že
fašismus je zde pouze hříčkou několika
málo lidí, že zde vládne demokracie,
pak je to vědomá lež a vědomá
lež, aby dělníci byli o tom klamáni.....
Místopředseda Stivín (zvoní):
Volám pana řečníka za tyto výroky
po druhé k pořádku.
Posl. dr Stern (pokračuje):.. jak stát proti
jejich zájmům postupuje. To by se tak panstvu hodilo.
Zastaví nám náš tisk, zaženou poslaneckou
imunitu k čertu, budou zakazovati dokonce osvětovou
práci, budou v tisku konfiskovati každé slovo,
dokonce i potom, je-li řeč jen o sjezdu závodních
rad, jestliže řekneme ve svém tisku dělníkům,
že dnes je nezbytnější než kdy jindy,
vytvořiti proletářské obranné
formace, potlačí nám každé svobodné
a také jen polovolné slovo, a konstatuje-li se zde,
že mají býti dělníci podvedeni,
pak chtějí tyto věci sprovoditi se světa
voláním k pořádku.
Vidíme, jak se v Sovětském svazu v jedenáctém
výročí revoluce zřizuje celá
řada nových ohromných podniků a průmyslových
závodů, zatím co se zde následkem
racionalisačních metod vyhazují dělníci
na dlažbu dokonce v době nejlepší konjunktury.
Vidíme, jak Sovětský svaz v den 11. výročí
pokračuje v provádění toho, co o posledním
výročním dnu bylo vlastně teprve pro
tento čas přislíbeno a ve skutečnosti
již v posledním roce započato, totiž zavedení
sedmihodinného pracovního dne, kdežto my v
této kapitalisticko demokracii vidíme, jak nezbylo
ani stopy z osmihodinného pracovního dne, který
byl dělníkům povolen, když se buržoasie
bála, že dělníci půjdou cestou,
kterou se dali dělníci ruští, když
chtěli dělníky uklidniti stran toho, co se
v tomto okamžiku stalo. Vidíme, jak v Sovětském
svazu stoupají mzdy rok od roku, a není to maličkostí
pro sovětský stát, který je boykotován
celým měšťáckým světem,
kterému se nedostane úvěru, který
musí svůj průmysl vybudovati vlastními
silami za největších obtíží,
v zemi rolnické; a přes to vidíme, jak v
tomto státě stoupají mzdy rok od roku, vidíme,
jak mzdy překročily již nejméně
o 17-20% mzdy předválečné. A co vidíme
zde v kapitalistických státech? Nejhroznější
mzdový tlak, přímý a nepřímý
mzdový tlak, zbavování dělníků
v podnicích jejich práv a rozhodnou-li se dělníci,
přihlížejíce ke strašlivé
drahotě, přihlížejíce k hanebným
mzdám, jež nemají dokonce v kapitalistických
státech příkladu, bojovati za zlepšení
svých poměrů, za vyšší mzdy,
pak se ukazuje, co je tento stát, že se totiž
proti dělníkům mobilisuje policie, četnictvo
a, nutno-li,.vojsko na ochranu vykořisťovatelů,
ziskových hyén. Vidíme, že již
dnes přechází buržoasie k tomu, aby
dokonce odstranila právo na stávku, rozpustila stávkové
výbory, vidíme, jak buržoasie, vláda
a stát provozují soustavnou politiku zdražování
svou celní politikou, posloucháním a prováděním
rozkazů kartelů, trustů a monopolů
na útraty pracujících v tomto státu,
kdežto se v Sovětském svazu pracuje soustavně
k tomu, byť i za největších obtíží,
aby byly ceny všech životních potřeb sníženy
a provozována politika v zájmu dělníků
a sedláků.
Zvlášť zřetelně vidíme protivu
v daňové politice Sovětského svazu
a kapitalistického státu. V chudém Rusku,
v němž musil býti socialismus vybudován
na troskách carismu a kapitalismu, vidíme existenční
minimum při příjmu 100 rublů, to jest
1700 Kč. Vidíme tam, jak celá třetina
sedláků, veškeré chudé rolnictvo,
jest osvobozeno od daňového zatížení.
Zde v tomto státě se však celé daňové
břemeno převaluje na bedra dělníků
a sedláků. Zde vystupují tak zvaní
zástupci maloživností a schválí,
že velkokapitalisté, ředitelé bank nemají
platiti daně, že mají býti miliony a
miliardy daní darovány trustům a kartelům,
zatím co se zároveň zvyšuje daňové
břemeno maloživnostníkům. Zde vystupují
agrárníci, prohlásí se za selskou
stranu, staví se, jakoby též zastupovali zájmy
malorolníků, a přehlasují při
tom veškeré návrhy podané komunisty
ve prospěch malorolníků, hlasují však
pro darování daní velkostatkářům,
hlasují pro to, že dělníci a sedláci
musí platiti více daní a aby celá
tíže daňové politiky byla přenesena
na daně nepřímé, čímž
se přirozeně drahota zvyšuje.
Vidíme ohromnou protivu mezi politikou státu dělníků
a sedláků a politikou státu vykořisťovatelů,
jímž je Československá republika, především
u sociálního pojištění a u celé
sociální politiky. Právě nyní
se zde projednává zhoršení bídné
slátaniny, jíž měli býti dělníci
ošáleni, ježto bylo na ni ukazováno jako
na vymoženost, jako na pokrok, zatím co ve skutečnosti
znamená ohromné zhoršení nemocenského
pojištění a výhody nepřinesla
dělnictvu skorem žádné. Tato slátanina
se nyní ještě dále zhoršuje. V
Sovětském svazu vidíme naproti tomu nejideálnější
sociální pojištění, které
vůbec v některé zemi na světě
existuje. Úplná samospráva sociálního
pojištění, prováděná pracujícími,
úplné sjednocení, při čemž
nemusí dělníci platiti na sociální
pojištění vůbec příspěvků,
nýbrž příspěvky jdou na vrub
buď podnikatelů, kde ještě jsou, nebo
státu. Vidíme, že tam sociální
pojištění zahrnuje veškeré dělnictvo
a nyní se též rozšiřuje na rolnictvo.
Zde však vládne úplná roztříštěnost
a sociální pojištění se vydává
do rukou podnikatelů, kapitalistického státu,
ministra financí. Široké vrstvy dělnictva,
především mladiství a sezonní
dělníci jsou zde úplně z pojištění
vyloučeni, vidíme zde úplné podřízení
sociálního pojištění zájmům
majetných.
V Sovětském svazu můžeme po prvé
na světě pozorovati, že byly ženy skutečně
osvobozeny, že byla ženám skutečně
zajištěna stejná práva. Vše, čeho
je zapotřebí na ochranu žen, k vyplnění
jejich požadavků, obdrží v Sovětském
svazu. Zde jsou ženy nejen vykořisťovány,
nýbrž jsou úplně nerovnoprávné
a utlačované, jak to kapitalistický systém
nutně s sebou přináší. Vidíme
však zde mimo to ještě ohromné zhoršení
vykořisťování moderními racionalisačními
metodami v době panství kartelů, trustů
a monopolů. Přesně totéž platí
o mladistvých, jimž bylo nyní při správní
reformě dokonce vzato volební právo.
Politika v Sovětském svazu a v kapitalistických
státech proti sedlákům je od základu
různá. Sovětský svaz jest proletářským
státem, má však vládu dělníků
a sedláků, t. j. vládu, která zastupuje
zájmy dělníků a sedláků,
a diktatura proletariátu spočívá ve
spolku dělníků a sedláků. Sedláci
obdrželi v Rusku půdu velkostatkářů,
kdežto zde byli pozemkovou reformou ošáleni a
jsou šáleni připravovanou reformou lesní,
kdežto zde se dělají takové zákony,
jako nyní připravovaný zákon o lesním
pychu atd. V Sovětském svazu se dostane sedlákům
všemožné podpory na všech stranách,
úvěru, osiva, rady, pomoci, traktorů. Ukazuje
se jim, jak možno použíti moderních metod
hospodaření. Všude v Sovětském
svazu se poskytuje sedlákům rada i pomoc. Zde patří
však ubozí sedláci k utlačovaným,
bezprávným vrstvám lidu, na něž
se pohlíží s opovržením, jsou vykořisťováni
podle všech pravidel umění.
Ze základu je různá politika sovětského
Ruska a politika kapitalistických států v
otázce národnostní. Na světě
není druhého státu s tolika národnostmi,
jako sovětské Rusko, národnostmi zcela rozdílného
druhu a nejrůznějšího kulturního
stupně. Sovětský svaz dal všem těmto
národnostem plné sebeurčovací právo
až do práva na odloučení. Každá
národnost má vlastní stát. Tak byla
na př. zřízena i zvláštní
volžská republika Němců. Všem národnostem
se zaručuje úplně svobodný národní
a kulturní vývoj. Naproti tomu vidíme zde,
jak se udržují v otroctví menšinové
národnosti, jež jsou v tomto státě drženy
krvavým násilím, aniž kdy byly dotázány,
zda chtějí zde zůstati čili nikoliv.
Na všech stranách vidíme zde politiku útlaku
proti národnostem, politiku útlaku, jež se
ještě stupňovala od té doby, co vstoupili
do vlády zástupcové buržoasie těchto
národů, aby prý pokračovali na cestě
k národnostní spravedlnosti, ve skutečnosti
však, aby byly národnostní zájmy zrazovány
ve prospěch třídních kapitalistických
zájmů.
V Sovětském svazu vidíme rozmach zcela nové
kultury. Jsou to obrovské výkony, jež zde dlužno
zaznamenati, takže i měšťáci je často
musí uznávati. Ale není rozhodující,
že tam byly provedeny obrovské kulturní činy.
Největším, nejmohutnějším
ze všech jest, že tam byla po prvé uvolněna
cesta ke kultuře velkým masám dělníků
a sedláků, že byl zlomen monopol majetných
na vzdělání, že je tu kultura pro široké
vrstvy lidové, pro pracující, kdežto
zde vidíme nejen zachování monopolu majetných
a boháčů na vzdělání,
nýbrž i úplný pokles kultury; vidíme
zde kulturní zpátečnictví, zpopštění
celého státu, takže dnes dokonce Masaryk
se vyslovuje pro náboženství a úplně
zapomíná na slova: "Tábor je náš
program." Není to náhoda, neděje se
to snad proto, že buržoasie zhloupla, poněvadž
nyní počíná této pověře
věřiti, nýbrž souvisí to se zostřením
třídního boje a válečné
přípravy. Jest to prostředek na zhloupnutí
mozků pracujících, aby bylo snazší
je utlačovati a posílati do nového hromadného
vraždění.
Zcela jiné poměry vidíme v Sovětském
svazu a v kapitalistických státech co do armády.
V Sovětském svazu rudá armáda, armáda
určená k tomu, aby hájila republiku dělníků
a sedláků, aby chránila jejich zájmy,
aby hájila Sovětský svaz proti kapitalistickému
světu, který jej ohrožuje válkou. Vidíme
tam armádu, která je co nejúže spojena
s dělníky a sedláky, při demonstracích
dělníků a sedláků demonstrují
vojáci, krasnoarmějci s sebou. Zde vidíme,
jak se všemi prostředky zřizuje stěna,
rozdělující vojáky a dělníky,
jak bylo vojínům vzato hlasovací právo,
aby byla vzata každá možnost rozšiřovati
mezi nimi politické uvědomění, jak
se zde dělá všecko, aby se vojíni stali
slepým nástrojem v ruce kapitalistů, aby
nechápali, že jejich zájmy jsou tytéž
jako zájmy dělníků a sedláků,
proti nimž jsou vysíláni, aby po nich stříleli,
aby nechápali, že je v jejich zájmu, aby sovětský
stát chránili proti těm, kdož je povedou
do války, aby tam dopomohli kapitalistům k panství.
Vidíme, že rudá armáda je nástrojem
na ochranu míru, jako vůbec celý sovětský
stát je jediným státem, který skutečně
působí pro mír, zatím co se v ostatních
státech zbrojí k válce, zatím co všecky
ostatní státy provádějí dále
přípravy k nové světové válce.
Není divu, jestliže za takových poměrů
je Sovětský svaz, první stát dělníků
a sedláků na světě, nenáviděn
na smrt celým kapitalistickým světem a reformistickými
lokaji a pomahači buržoasie. Příklad
Sovětského svazu působí přes
hranice na všecky země světa, burcuje dělníky
v kapitalistických zemích, burcuje kolonie a utlačované
národy. Příklad Sovětského
svazu ukazuje dělníkům a sedlákům
celého světa správnou cestu a kapitalisté
celého světa chápou velmi dobře, že
je trvale nemožno, aby se šestině světa
vládlo socialisticky a proletářsky a aby
ostatní svět pokračoval dále na cestě
imperialisticko-kapitalistické. Vědí zcela
určitě, že pouhá existence Sovětského
svazu znamená již hrozbu smrti pro kapitalismus a
imperialismus. Proto zbrojí k válce proti Sovětskému
svazu. I v této otázce ukazují reformisté,
sociální demokrati zrovna jako ve všech ostatních
otázkách, kde se jde proti pracujícím,
že tvoří jednotný blok s buržoasií,
že buržoasie a reformističtí vůdcové
postupují společně na všech stranách
proti pracujícím, připravují společně
imperialistickou válku a připravují společně
také válku proti Sovětskému svazu.
Jak jest si jinak vysvětliti, že reformisté
stupňují svoji nenávist proti sovětskému
Rusku nejvíce právě v době ohrožení
Sovětského svazu, že rozšiřují
pomluvy o sovětské unii stále více
a ostřeji? Reformisté nenávidí Sovětský
svaz právě tak, jako to činí kapitalisti.
Pociťují zcela tak jako kapitalisti, že existence
Sovětského svazu znamená konec i jejich zrádné
politiky. Avšak něco jiného jsou reformističtí
vůdcové a něco jiného jsou pracující.
Pracující v celém světě a nejen
komunističtí dělníci, každý
myslící dělník v celém světě
a nejen dělník, i potlačovaní národové
chápou dnes zcela určitě, co znamená
Sovětský svaz. Chápou, že Sovětský
svaz jest zářícím příkladem,
ukazatelem cesty pro celý svět, záštitou
všech utlačovaných a pracujících.
Chápou, že Sovětský svaz jest jejich
pravou a jedinou vlastí. [Další část
řeči byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 7. listopadu 1928 podle §u 9,
lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 114 této těsnopisecké
zprávy.] Panstvo nechť se pokusí napadnouti
Sovětský svaz, vždyť ví zcela určitě,
co mu hrozí v tomto případě. Nezbude
mu však jiného vyhnutí. Vývoj žene
k revoluci a k válce. Kapitalistický svět
vidí, že nemůže nazpět, strojí
se jíti cestou války, avšak právě
tím, že připravuje a povede válku, urychlí
i vlastní zánik, [Další věta
byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 7. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn.
řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 114 této těsnopisecké
zprávy.] To pracující pochopí
a proto slavíme všude tento den, tento památný
den nádherného vítězství revoluce,
poznávajíce svou úlohu, která vyplývá
z dnešní doby. Poznávajíce nutnost zostřiti
třídní boj, zvýšiti boj za denní
požadavky, chápati tento boj jako první etapu
boje, který byl v Rusku vítězně zakončen
revoluční porážkou buržoasie a
poznávajíce především, že
všechny síly musí býti semknuty k hájení
Sovětského svazu a k vybojování války,
voláme dnešního dne: Ať žije první
proletářský stát dělníků
a sedláků na světě, ať žije
Sovětský svaz, ať žije diktatura sovětů,
ať žije slavné vítězství
ruské revoluce (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek), ať
žije revoluční boj všech dělníků
a sedláků a potlačovaných národů
a kolonií. [Další slova byla usnesením
předsednictva posl. sněmovny ze dne 7. listopadu
1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 114 této těsnopisecké zprávy.]
(Souhlas a potlesk komunistických poslanců. -
Poslanci strany komunistické stojíce zpívají
Internacionálu.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pí.
posl. Pechmanová. (Zpěv komunistických
poslanců trvá. - Místopředseda
inž. Dostálek zvoní.)
Prosím o klid.
Posl. Pechmanová: Slavná sněmovno!
Poslanecká sněmovna nad očekávání
zabývá se zase zákonem o soc. pojištění
dělnickém, a to u příležitosti,
která nutí k přemýšlení
ještě daleko více než okolnosti, jež
jsme měli příležitost kritisovati v
této sněmovně nedávno, když se
projednávala novelisace soc. pojištění.
(Komunističtí poslanci zpívají.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Pechmannová (pokračuje): Novelisace
soc. pojištění byla líčena jako
útok na práva lidu pracujícího, jako
útok na vymoženosti soc. zákonodárství
republikánského. A snažili jsme se poctivě
o to, abychom prokázali, že naše kritika není
předpojatá..... (Komunističtí poslanci
zpívají.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Pechmanová (pokračuje):... že
naše kritika není nespravedlivá a že naše
kritika jest výsledkem.... (Výkřiky komunistických
senátorů v loži na galerii. - Posl.
dr Uhlíř: To je skandál, co se tu děje;
od čeho je tu vládní majorita, aby chránila
prestiž posl. sněmovny?)
Místopředseda inž. Dostálek:
Já jsem učinil opatření. (Posl.
dr Uhlíř: To je také vina většiny
vládní koalice, co se tu děje v poslanecké
sněmovně! To je skandál, to nemáte
trpěti, pane předsedo! - Výkřiky
poslanců čsl. strany nár. socialistické.
- Místopředseda inž. Dostálek
zvoní.)
Prosím o klid. (Posl. Slavíček ke komunistickým
poslancům: Proti oposici vám nikdo nemluví,
ale společensky se máte chovati slušně!
- Výkřiky komunistických poslanců.
- Trvalé výkřiky komunistických
senátorů v loži na galerii. - Místopředseda
inž. Dostálek zvoní.) Žádám
obecenstvo na sněmovní galerii, aby zachovalo klid
a nerušilo schůzi, poněvadž jinak bych
musil dáti vyvésti rušitele schůze a
galerii vykliditi. (Trvalé výkřiky komunistických
senátorů v loži na galerii. - Výkřiky
posl. Zeminové a posl. dr Uhlíře. - Místopředseda
inž. Dostálek zvoní.)
Prohlašuji, že dávám vykliditi galerii.
(Děje se.)
Posl. Pechmanová (pokračuje): Slavná
sněmovno! Intermezzo, které se právě
odehrálo, je více než příznačné
pro naše poměry nejen proto, že dochází
k podobnému projevu v poslanecké sněmovně,
nýbrž i proto, při jaké příležitosti
k těmto projevům dochází. Je to zneužití
prostředí, je to hrubé zneužití
i věci, která se dnes v poslanecké sněmovně
projednává. Jsme velmi hluboce přesvědčeni,
že tu nejde o otázku zásadní, která
dnes znovu v celé své ostrosti před nás
předstupuje, nýbrž že této věci
bylo zneužito způsobem odsouzení hodným
k tomu, aby se projevilo, že určité politické
strany nedovedou prostě ani tak závažné
pro dělnictvo věci, jako jest otázka soc.
pojištění, projednati v důstojném
klidu a způsobem takovým, aby byly markantně
podtrženy všechny momenty, které nás vedly
k spravedlivé kritice, o níž jsem se zmínila,
a k tomu, že jsme musili odmítnouti a odmítáme
ještě dnes tuto novelisaci soc. pojištění
s největší rozhodností. Odmítáme
přirozeně 1 postup při projednávání
této novelisace a udivuje nás, že nebylo možno
s celou opravdovostí, se kterou jsme se o to snažili,
přiměti vládní majoritu k tomu, aby
nahlédla, že ve sněmovnách projednáván
a zpracován byl zákon, který měl nejen
formální nedostatky nýbrž i nedostatky
tak závažného rázu, že kdyby dnes
vrácená novelisační předloha
měla býti projednána s celou vážností
naší posl. sněmovny, nesměla by zůstati
věta vedle věty, nesmělo by zůstati
nic z té nespravedlivé, technicky nesprávné,
formálně závadné a ve svých
důsledcích hrozivé předlohy. Je příznačno
pro naše poměry, že tak, jak bylo v této
chvíli v posl. sněmovně zneužito této
předlohy, stejným způsobem - a snad je to
i příklad, který táhne - zneužívá
se této novelisace soc. pojištění i
jinak. Budiž mně dovoleno, abych při této
příležitosti, kdy posl. sněmovně
vrací se předloha o novelisaci soc. pojištění,
upozornila, že je to vládní strana, která
zneužila předlohy o soc. pojištění,
že je to strana lidová, která jedna z prvých
politických stran přichází s volebními
letáky a s úžasně nedostatečnou
předlohou, která se dnes musí znovu projednávati
přes to, že majoritní strany dávaly
si tolik záležeti, aby předloha byla promrskána
a jako kvapné dílo přes naše námitky
uskutečněna. Přes to přichází
strana lidová a agituje naprosto nemístně,
neslušně a nepravdivým způsobem s touto
předlohou novelisace soc. pojištění.
Strana lidová vykládá našemu občanstvu
v Československé republice zřejmé
a prokazatelné nepravdy. V letáku, který
vydává, kde zve přátele na slovíčko,
vykládá, že to byla strana lidová, že
to byla vládní majorita, která prý
zlevnila soc. pojištění. Strana lidová
vykládá dále, že udělala ještě
daleko větší kus práce pro obecné
dobro u nás, ona prý v této předloze
o novelisaci soc. pojištění sanovala nemocenské
pokladny. A strana lidová přichází
jako s největším triumfem s tvrzením,
že strana lidová a že p. páter msgr. Šrámek
prosadili v tomto zákoně bezpodmínečné
přiznání vdovské renty dělnické
vdově, má-li 2 nebo více dětí.
Slavná sněmovno! Při této příležitosti
je nutno, abychom velice otevřeně a zřetelně
právě s tohoto místa upozornili na nepravdy,
které strana lidová vědomě ve svém
letáku šíří a jimiž zneužívá
zákona ke stranicko-politické agitaci způsobem
více než odsouzení hodným. Jak to bylo
s vdovskými rentami? Pánové, kteří
jsou členy soc.-politického výboru, i pánové
z vládní majority, mají-li dostatek statečnosti
a upřímnosti, musí doznati, že otázka
vdovských rent nebyla otázkou, které se věnovaly
strany majority v této sněmovně. To nebyla
otázka, za kterou se bil zástupce min. předsedy
msgr. Šrámek nebo kterýkoliv příslušník
strany lidové. Otázka vdovských rent byla
vyzdvižena námi. My jsme odpírali svůj
souhlas k novelisaci soc. pojištění, my jsme
v soc.-politickém výboru otevřeně
říkali, že když naše dobře
míněné rady a naše věcné
námitky nejsou respektovány se strany majority,
bude vlastně majorita odpovědna za tento zákon,
a že by nám mohlo býti lhostejno, uvedeme-li
se tímto zákonem v posměch v celém
světě a dáme-li si tímto zákonem
stigma, že nemáme správného, opravdového
sociálního cítění. Musili jsme
ukázati na to, že nejen při projednávání
návrhu o sociálním pojištění
šlo nám o zásadu vdovských rent, nýbrž
musili jsme v nočních schůzích výboru
soc.-politického soustavně probojovávati
a vnucovati majoritě přesvědčení,
že je hříchem a hanbou, vyloučíme-li
dělnickou vdovu nikoliv z dobrodiní, ale z minimální
sociální spravedlnosti, kterou jest tato vládní
majorita ještě s to vůbec komukoliv přiznati.
Musili jsme dokazovati, že dělnická vdova,
matka dvou nebo více dětí, má nárok
na rentu vdovskou a musili jsme překonávati námitky,
které nám byly stranami vládními v
soc.-politickém výboru činěny. A je
pravda, pan zástupce ministerského předsedy
Msg. Šrámek se domníval, když odpověděl
deputaci, která v hodině 12. před odhlasováním
novelisace sociálního pojištění
byla k němu našimi zástupkyněmi uváděna,
že na této novelisaci mají svou zásluhu
v tom, že 65letým dělnickým vdovám
budou přiznávány renty bez průkazu
invalidity. My jsme dokazovali panu ministrovi a členům
soc.-politického výboru stran majoritních,
že vdova dělnická, dělnická žena,
matka v 65. letech nepotřebuje průkazu invalidity,
poněvadž neodborník-nelékař uzná,
že po strastiplném životě nemá
tovární dělnice nejenom fondů fysických,
ze kterých by mohla kvést, nýbrž tato
žena je vyčerpána fysicky i duševně,
jest opravdu invalidní, i kdyby jí toho jediný
odborník na světě nepřiznal. To je
ten tolik vynášený úspěch strany
lidové.