Mluvím-li již o závadách zákonodárné
techniky, chci prohlásiti, že novelou došlo také
k dalekosáhlé změně. Nebude totiž
již museti rozhodovati o určitých věcech
hromada delegátů, jak je ustanoveno. Hromada delegátů
jako sbor se v novele škrtá a na její místo
má přijíti výbor, při čemž
však hned chci prohlásiti, že obor působnosti
tohoto výboru je zcela jiný, než obor působnosti
hromady delegátů podle dosavadního zákona.
Podle dosavadního zákona měla hromada delegátů
rozhodovati o nejdůležitějších
otázkách. Výbor delegátů má
se zabývati jen podřadnými otázkami.
Tu se nyní v §u 32 novely ustanovuje, že podle
§u 56 zákona má výbor voliti zástupce
pojištěnců do představenstva a do dozorčího
výboru - při čemž je také pevně
stanoven číselný poměr 9 a 3 - a že
výbor má také voliti rozhodčí
z kruhu pojištěnců, aniž se ustanovuje
jejich počet. Za to jste však ponechali beze změny
§ 200 zákona o sociálním pojištění,
který ustanovuje, že hromada delegátů
má voliti rozhodčí. Hromada delegátů
zůstává tedy na dále v §u 200
zákona a tato hromada delegátů má
podle tohoto paragrafu voliti zástupce pojištěnců
do rozhodčího soudu. V senátě opravili,
změnili, napravili, co bylo špatně uděláno
v hudlařském jednání posl. sněmovny,
přes to však ještě ponechali v zákoně
tak závažné formální chyby. Při
projednávání nynější předlohy
v rozpočtovém výboru poukázal jsem
ještě na jiná ustanovení v návrhu,
na př. na § 131, kde stále ještě
se mluví o §u 93 a) a §u 93 b) podle znění
novely. Novela sama však nemá vůbec žádného
§u 93 a) a §u 93 b), nýbrž teprve v §u
61 zavádí do zákona § 93 a) a §
93 b). Takových chyb je ještě velmi mnoho.
Nebyli jste tedy ani s to, abyste novelu, kterou jste v bouřlivém
bojovném hlasování v posl. sněmovně
odhlasovali, po stránce formální tak opravili,
aby mohla obstáti před kritikou.
Pánové, avšak také po materielní
stránce podali jsme při poradách o novele
mnohé návrhy, jak v soc.-politickém výboru,
tak také v plenu, a ještě v rozpočtovém
výboru při projednávání státního
rozpočtu osobně jsem ministra soc. péče
naléhavě vyzval, aby se přece zasadil o to,
aby alespoň ještě některé maličkosti
při změně novely byly vzaty v úvahu.
Ústřední sociální pojišťovna
navrhla změny §u 153 zákona o sociálním
pojištění. § 149, odst. 1 tohoto zákona,
obsahuje výjimečná ustanovení pro
všeobecné veřejné nemocnice a o poskytování
polovičního nemocenského rodinným
příslušníkům, jež má
býti vypláceno tenkráte, jestliže se
poskytuje zaopatření ve všeobecné veřejné
nemocnici na účet nemocenské pojišťovny.
Nyní je však třeba nejen zaopatření
ve veřejných všeobecných nemocnicích,
nýbrž také v léčebnách
chorob plicních a v jiných léčebných
ústavech. Je-li však dělník poslán
do některé léčebny chorob plicních,
může tam jíti jen tenkráte, nemusí-li
zatím jeho rodina zahynouti hladem. Jestliže však
jeho rodina nedostane ničeho, musí zůstati
doma, poněvadž je se svou rodinou odkázán
na nemocenské. Ústřední sociální
pojišťovna navrhla nyní změnou §§
149 a 153, aby se ustanovení o polovičním
nemocenském vztahovalo na všechny léčebny,
a to uznal nejen pan zpravodaj, nýbrž také
zástupcové různých stran většiny,
že tato změna je nutná, a přes to bylo
na ni zapomenuto. V souvislosti s tím ještě
několik slov k změně §u 95 zákona
o sociálním pojištění. Nemocenské
patří pojištěnci po dobu celého
roku. Následkem špatného výkladu zákona
o nemocenském pojištění započítávaly
mnohé nemocenské pokladny, jestliže nastalo
přerušení v době, kdy pojištěnec
dostával nemocenské, toto přerušení,
nečinilo-li více než 8 týdnů,
a jestliže toto spojování doby nemoci bylo
podle §u 98 možným, do doby požívání
nemocenského, takže nemocný bral nemocenské
ne po dobu jednoho roku, nýbrž často jen 40
týdnů nebo, jestliže častěji
došlo k přerušení, také po kratší
dobu. Ústřední sociální pojišťovna
se nyní postavila proti tomuto výkladu a navrhla
změnu a také pan zpravodaj zdůraznil ve své
zprávě k novele, že se má tento výklad
zákona o sociálním pojištění
znemožniti. Byla tedy do §u 95 pojata věta, že,
jestliže nemocný byl v lékařském
ošetřování dříve, než
začíná bráti nemocenské, tato
doba nemá býti započítávána
do doby požitku nemocenského. Potom však následuje
druhá věta, jež stanoví, že, jestliže
v době požitku nemocenského nastane přerušení
a nemocný vstoupí do zaměstnání,
jestliže však v této době dále
zůstane v lékařském ošetřování,
započítává se mu tato doba, pokud
trvá déle než 8 týdnů, do doby
požitku nemocenského. Nemocný plicní
chorobou je v léčebně, jeho zdravotní
stav se zlepší a on je tak slušný a jde
pracovati. V důsledku práce a poměrů
povětrnostních se jeho stav zhorší a
po uplynutí 10 týdnů musí se opět
dožadovati nemocenského. Dostane opět 10 nebo
11 týdnů nemocenské, znovu se jeho stav trochu
zlepší a on nastoupí práci, je opět
9 nebo 10 týdnů v práci a znovu ho lékař
uzná práce neschopným. Nyní se mu
nevyplácí nemocenské po dobu jednoho roku,
nýbrž tato přerušení, kdy byl tak
slušný a pracoval, se mu započítávají
do doby požitku nemocenského a on dostává
nemocenské místo jeden rok podle okolností
již jen po 30 týdnů. Slušný dělník,
který se snažil jíti za svou prací,
se tím těžce poškozuje. To je ustanovení,
kterého jsme dosud v zákoně neměli,
jež také po stránce zákonné techniky
je zcela nemožné. Táži se pánů
právníků, kteří zde jsou, zda
mi v mém názoru dávají za pravdu.
§ 98 zákona o sociálním pojištění,
který zůstal beze změny, prohlašuje,
jestliže pojištěnec onemocní v době
8 týdnů touže nemocí, že to má
býti považováno za pokračování
dřívějšího onemocnění.
Nastane-li onemocnění po uplynutí doby 8
týdnů, je vyloučeno slučování
obou onemocněni podle §u 98. Jde-li o nové
onemocnění touže nemocí po uplynutí
8 týdnů, jde podle §u 98 o onemocnění
nové. Při novém onemocnění
nesmí se podle prvé citované věty
§u 95 předcházející doba lékařského
ošetřování bez nemocenského započítávati
do doby požitku nemocenského. Druhá věta
§u 95 praví však opak. Ne jestliže trvá
pod 8 týdnů, má býti započítávána,
nýbrž má býti přerušení
započítáváno do doby podpory v nemoci,
jestliže přerušení při léčení
trvá přes 8 týdnů. Toto ustanovení
zákona je tedy v rozporu s předcházející
větou §u 95 a s §em 98. Pravíte v důvodové
zprávě, že jste chtěli zabrániti
škodlivému výkladu zákona mnohými
nemocenskými pokladnami, chtěli jste jej znemožniti,
znemožňujete, aby byla započítávána
doba pod 8 týdnů, umožňujete však,
aby se započítávala doba přes 8 týdnů,
a děláte to horším, než to dosud
učinil nejhorší fiskalista při výkladu
zákona o nemocenském pojištění.
Výslovně konstatuji, že také to bylo
chybou při návrzích Ústřední
pojišťovny. (Posl. Kaufmann [německy]: Chyba
tisku!) Ne, toto znění bylo obsaženo v
návrhu Ústřední sociální
pojišťovny, avšak komise navrhla také změnu
§u 98 a té nepřevzali.
Ještě další ustanovení. Komise
odborníků Ústřední sociální
pojišťovny navrhla změnu §u 17 stran podmínek
pro ohlašovací povinnost. Rozhodným měl
býti pro ohlášení a odhlášení
dotyčné osoby ne počátek práce
a skončení práce, nýbrž vstup
do zaměstnání a vystoupení z něho.
V návrhu Ústřední sociální
pojišťovny bylo ustanoveno, že, jestliže se
přeruší poměr zakládající
pojistnou povinnost a přerušení trvá
déle než tři dny, je zaměstnavatel oprávněn
tuto osobu odhlásiti. To bylo v souhlasu s ustanoveními
§u 160 b), zákona o sociálním pojištění,
podle kterých měl zaměstnavatel platiti příspěvky,
jestliže zaměstnance neodhlásil, ačkoliv
poměr zakládající pojistnou povinnost
byl přerušen. Nyní jste § 17 vytvořili
zcela jinak a vypustili jste z §u 17 ustanovení o
právu zaměstnavatelově dělníka
odhlásiti, trvá-li přerušení
déle než tři dny. Při změněném
znění §u 12 zákona má býti
krátkodobý dělník pojištěn
ne již podle svého skutečného výdělku,
nýbrž podle výdělku průměrného,
kterého dosáhl během týdne nebo měsíce.
Zařazuje se tedy podle svého týdenního
nebo měsíčního výdělku.
Jestliže pracoval tři dni, dělí se jeho
výsledek za tři dny šesti a pak je zařaděn
do mzdové třídy. Podle nynějšího
znění §u 12 je tomu jinak. Podle §u 17
zákona je zaměstnavatel nyní povinen, jestliže
dělník přestane pracovati, odhlásiti
jej u nemocenské pokladny a umožňuje se tedy,
aby zaměstnavatel každého krátkodobého
dělníka odhlásil a opět přihlásil
a aby platil příspěvky ne za 7 dnů
v týdnu, jako je stanoveno v zákoně, nýbrž
jen za ty tři skutečné pracovní dny,
a to podle nižší mzdové třídy.
Tento výklad zákona je možný a o to,
aby to bylo také tak vykládáno, postarají
se již páni tajemníci podnikatelů. To
znamená, že pokladny by pak dostaly v takových
případech poloviční příspěvky,
což jistě nebylo zamýšleno.
Musel jsem se při krátké době řečnické,
jež mně byla dána, omeziti na to, abych poukázal
jen na některé příklady, abych vám
ukázal, že je nesprávné tvrzení,
že tato předloha přináší
dělnictvu taková zlepšení, jež
činí předlohu přijatelnou, nýbrž
že zlepšení, jež jsou obsažena v předloze,
o snížení lhůty čekatelské,
změny v ustanoveních o požívání
důchodu vdovského, nejsou nikterak toho druhu, aby
nám tuto předlohu činily přijatelnou,
že spíše touto předlohou dochází
k těžkému poškození dělnictva,
jež nás musí nutiti, abychom se nejen postavili
proti této předloze, nýbrž abychom také
proti ní hlasovali. (Potlesk něm. soc. demokratických
poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Svoboda.
Posl. Svoboda: Slavná sněmovno! Pan referent
soc.-politického výboru v úvodu dnešního
svého referátu omlouval opětně projednávání
novelisace předlohy o dělnickém soc. pojištění
tím, že osnova byla plna chyb a že právě
pro tyto chyby senát předlohu vrátil k opětnému
projednávání posl. sněmovně.
Předpokládám, že se nikterak nemýlím,
tvrdím-li, že novela vůbec byla velkou chybou,
zrovna tak, jako je velkou politickou chybou celá nynější
vládní koalice.
Velectění pánové a dámy! Předlohu
o dělnickém soc. pojištění projednáváme
v této sněmovně již po třetí.
Ponejprv r. 1924, kdy projednávali jsme ji jako společné
těžké kompromisní dílo dřívější
vládní většiny. Tehdejší
osnova byla odrazem dohody vykoupené četnými
ústupky, zejména s naší strany a tehdejší
osnova podle našeho předpokladu měla morální
i politické závazky pro všechny tehdejší
smluvní strany, které společně na
onom kompromisním velkém díle spolupracovaly.
Již předešle jsme zde s tohoto místa vytýkali,
že se pánové z vládní koalice
dopustili v pravém slova smyslu věrolomnosti, jestliže
utekli od zásad a dohod, které s námi sjednávali.
Novelisace, jak ji předložili předešle,
měla, jak jsme již poukázali, v prvé
řadě primérní motiv politický,
ona neznamenala zlepšení, jak pánové
napovídali, nýbrž velké, podstatné
zhoršení. Ona v prvé řadě směřovala
k omezení dělnického vliv u v nemocenských
pojišťovnách, a co se tvrdilo o zlepšení
předlohy, nebylo ničím jiným než
předstíraným prospěchem pojištěnců,
než zjevnou nepravdou, čili jinými slovy otevřeným
politickým švindlem. Tím chtěli pánové
omluviti, proč sahají v tak krátké
lhůtě k novelisaci a korektuře, která
ve své podstatě neměla znamenati prospěch
pojištěnců, dělníků, nýbrž
prospěch zaměstnavatelů. Pan ministr soc.
péče, když jsme v tomto směru činili
výtky v rozpočtovém výboru, dovolával
se přesunu politické moci, nové parlamentní
konstelace s poukazem, že jakmile nastanou změněné
poměry, může se novelisovati, po případě
podle našeho přání, opětovně.
Kdybychom měli, pánové, přistoupiti
na takové metody, nebudeme se žádným
zákonem nikdy hotovi a budeme jeden zákon po druhém
reparovati, flikovati, nebudeme činiti zkrátka dojem
vážného zákonodárného
sboru, spíše dojem rozháraného sboru,
který jednou jde zpět, po druhé zase kousek
dopředu, který však celkem stále a stále
couvá a ustupuje a nikdy se fakticky dopředu nedostane.
Velectění pánové! Nyní dostáváme
osnovu o dělnickém sociálním pojištění
po třetí k projednávání. Je
to vrácená osnova senátem pro závady
a chyby. Mám dojem, když tuto předlohu projednáváme
po třetí, že ji neprojednáváme
naposled. Přijde a musí přijíti v
nejbližší době vhodná chvíle,
aby křivdy, které v této předloze
na dělnictvu jsou páchány, byly korigovány
a napraveny. My jsme již při prvém projednávání
dělnického soc. pojištění prohlásili,
že jsme neřekli poslední slov o, a opakujeme
to opětně dnes. Zákon musí býti
zlepšen a jeho závady musí býti korigovány.
Chtěl bych poukázati na jednu partii z řeči
našeho klubovního kolegy dr Wintra, když
zde jako zpravodaj o dělnickém soc. pojištění
s tohoto místa pronesl referát k všeobecné
debatě o soc. pojištění 14. ledna 1924.
Již tehdy upozornil, že nemůže býti
předloha považována za úplně
dokonalou a úplně uspokojující. Prohlásil,
že pravděpodobně v této sněmovně
není jediného člena, který by neřekl,
že tato osnova vyžaduje a bude vyžadovati zlepšení,
a že toto zlepšení musí býti dostatečně
také ve vhodnou dobu provedeno. Nejméně jsme
ovšem očekávali, že naši spolupracovníci
na tomto díle první přijdou s tím,
aby nikoliv předlohu zlepšili, nýbrž aby
ji na úkor dělnictva zhoršovali.
V nejbližší době se ukáže,
jak toto dílo samo o sobě musí v pravém
slova smyslu rozplameniti nespokojenost v širokých
kruzích lidových, které jmenovitě
jako pracující třída jsou základním
pilířem společnosti a tohoto státu.
Mají nárok, aby měli řádně
vybudované ochranné a sociální zákonodárství.
Mají nárok, aby se jim měřilo spravedlivě,
aby zákony, které směřují k
jejich ochraně, jmenovitě v případě
nemoci, invalidity, staroby atd., byly dělány s
opravdovým předsevzetím, prospěti
pojištěncům, dělníkům
a dáti jim, co jim plným právem přísluší.
O nynější novelisační předloze
to říci nelze. My jsme oprávněně
vytýkali a vytýkáme opětovně,
že pánové z vládní koalice měli
s novelisací jaksi příliš mnoho naspěch,
nikoliv v zájmu zaměstnanců a pojištěnců,
nýbrž v zájmu zaměstnavatelů.
Při té příležitosti chtěl
bych pánům z vládní koalice vytknouti,
že na druhé straně jest opravdu podivné
váhání, neboť se přezírá
pilnost reformy živnostenského řádu,
onoho dlouholetého zastaralého ustanovení
v §u 82, podle něhož může býti
dělník propuštěn, je-li čtyři
týdny churav. Po změně tohoto paragrafu volali
jsme mnohokráte, podali jsme v tom směru opětovně
návrhy, ale jsou stále oddalovány, až
prý v souvislosti s celkovou úpravou živnost.
řádu. Pánové, tedy v takových
věcech, které skutečně ve své
podstatě jsou pilny, spěchati neumějí.
Zrovna tak se váhá v záležitosti kartelového
zákona, jehož osnova existuje již od r. 1925.
Pánové nesmějí přezírati
zhoubnost a škodlivost, ba v určitých rozměrech
také zločinnost kartelu cukerního, který
před nedávnem přišel se svým
zdražujícím diktátem. Pánové
nesmějí přezírati škodlivost
a zločinnost kartelu cementářského,
železářského, kožařského
atd. Zde by byla příčina ke spěchu,
k pilnosti, začíti zákonodárně
pracovati a upravovati otázky, které týkají
se nejen zájmu lidu, nýbrž i státu.
Co vidíme naproti tomu? Místo co by osnova, která
byla jaksi zatímním řízením
mezi jednotlivými ministerstvy, zůstává
ležeti, přihlašuje se ke slovu v poslední
době ministerstvo obchodu a spravedlnosti, ne aby o osnově
z r. 1925 pracovalo, nýbrž aby zpracovalo nový
návrh kartelového zákona ne proti kartelům,
ale ve prospěch jejich. Podle toho, co jsme slyšeli,
kartelům má býti přiznáno právo
kořistnictví, předražování,
právo odporující všem pojmům
práva.
Velectění pánové! Když se příliš
mnoho spěchá s novelisací sociálního
pojištění, rádi bychom viděli,
aby pánové také trochu více spěchali
s vyřešením a projednáním návrhu,
který byl již také přikázán
sociálně-politickému výboru, a to
z našeho iniciativního návrhu, aby v této
době mimořádné drahoty státním
a veřejným zaměstnancům byl poskytnut
mimořádný drahotní přídavek.
Návrh je tam přikázán a zatím
pánové dělají zase všechno možné,
aby nebyl vůbec projednáván.
Ve všech věcech, jež jsem zde uvedl, mohl by
býti ukázán spěch přibližně
aspoň stejného tempa, jakým byla prováděna
novelisace sociálního pojištění.
Prohlašuji, že v tě to věcech, jež
jsem vyznačil, jde nejen o zájem lidu, nýbrž
i o zájem státu. Chci jen připomenouti, že
pánové, kteří původní
návrh novelisace zpracovali, přece jen později
musili uznati, že nemohou s tak provokačním
dílem předstoupiti před sněmovnu,
a korigovali mnoho krutých a nešťastných
ustanovení. Byla vzata v úvahu jistá část
návrhů odborné komise Ústřední
sociální pojišťovny. Ale přes to
dovolujeme si velmi ostře vytknouti, že z těchto
návrhů odborné komise Ústřední
sociální pojišťovny bylo jmenovitě
zamítnuto nemocenské pojištění
důchodců, ač byly pro to uváděny
velmi vážné důvody sociálně
zdravotní, i důvody humánní; motivované
opravdovou láskou k bližním, jmenovitě
k chudým a potřebným. Pánové
v tom směru zůstávali hluší a
slepí. Neviděli, čeho chudí, staří,
churaví, invalidní lidé potřebují,
co by se jim mělo poskytnouti ne jako dar nebo almužna,
nýbrž z povinnosti a z plného nároku,
vyplývajícího z jejich práce a obětí,
které přinesli ve prospěch státu a
společnosti. Vytýkáme dále vládní
majoritě, že zamítla návrhy, směřující
k úpravě zvyšovacích částek
důchodu. Vytýkáme dále, že ze
sociálního pojištění jsou vyňaty
osoby, které nepřekročily 16. rok svého
věku.
To jest jedna kapitola, o které je možno disputovati
s poukazem, že snad v určitých případech
mohly býti zdůvodněny námitky, které
pronášeli živnostníci, pokud jde o učedníky
do 16 let. Ale jaký důvod tu byl pro vyloučení
mladistvých dělníků, kteří
jsou zaměstnáni na stavbách při různých
oborech práce, kde nebezpečenství je pro
ně totožné, jako je nebezpečenství
práce pro dospělé? Zde to nebyl důvod,
který by přicházel v úvahu asi přibližně
tak, jako důvod pro vyloučení učňů
zaměstnaných u malých mistrů. Zde
to byl důvod čistě úsporný,
nesociální, který sám o sobě
napovídá, jakými motivy byli pánové
vedeni, když koncipovali první návrhy k novelisaci.
O XI. třídě nemocenského pojištění
bylo zde již minule mluveno. Připomínám
že XI. třída z předlohy zmizela ne pod
tlakem činitelů tohoto zákonodárného
sboru, nýbrž pod tlakem činitelů mimo
tento zákonodárný sbor. Zásluhy o
to má v první řadě gen. ředitel
Svazu československých průmyslníků
p. dr Hodač. Vyřazení XI. nemocenské
třídy ze zákona o soc. pojištění
může sice považovati za svůj úspěch,
ale tento úspěch veškerému dělnictvu
připomíná, jakým způsobem a
jakými vlivy působí se při sdělávání
zákonů, jaké vlivy se uplatňují,
na co nynější vládní koalice
dbá a čeho nedbá. Kolik varovných
hlasů a kolik varovných vykřičníků
slyšeli jste pánové z řad dělnických!
To byly masy lidu, které protestovaly, varovaly a předkládaly
své požadavky. Ty jste neslyšeli a neviděli,
jako byste byli hluší a slepí. Ale sotva přišel
zástupce průmyslníků p. dr Hodač,
pánové před jeho přáním
a příkazem kapitulovali. Tu je nejlépe viděti,
komu slouží a čí zájem sleduje
nynější vládní majorita.
Pan dr Hodač vedle své funkce tajemníka Svazu
průmyslníků zastává ještě
čestný a významný úkol docenta
národohospodářství na pražské
technice. Pan dr Hodač by měl věděti,
že národohospodářská věda
nemá býti vědou zdůvodňující
jen dividendy, procenta a zisky, nýbrž že má
také zdůvodňovati ony národohospodářské
hodnoty, které jsou založeny na člověku,
lidském zdraví a pracovní způsobilosti
dělnické. To je, velectění, hřivna,
na které spočívá blaho a prosperita
tohoto státu, to je hřivna, která neměla
by býti utracena, která by neměla býti
bagatelisována.
Dále máme příčinu vytýkati,
že při stanovení výše a započítání
kvoty vyplývající z naturálních
požitků byla provedena modifikace toho druhu, aby
pojištěnci byli zkráceni, aby byli zařazeni
do nižší třídy, aby nejen platili
snad nižší pojistné příspěvky,
jak pojištěnci, tak zaměstnavatelé,
nýbrž aby z nižších příspěvků
vyplývaly také nižší nároky
pojištěnců. Nemůžeme opominouti
poukázati, že co se stalo a co se do zákona
dostalo v záležitosti úpravy organisační,
samo o sobě znamená velice složitou obžalobu
nynější vládní majority. Je to
především tříštění
nemocenského pojištění. Je to partie,
o které směle můžeme prohlásiti,
že znamená porušení části
dohody z r. 1924. Když se u nás pronáší
tolik chvalozpěvu na zlevnění administrativy,
je přímo podivné, že pánové
místo modifikace, směřující
k zlevnění administrativy v nemocenském a
soc. pojištění, do zákona vložili
ustanovení, které neumožňuje zlevnění
administrativy, zlepšení a rozsáhlejší
léčebnou péči, že vložili
do zákona ustanovení, které znamená
po této stránce neobyčejně velké
ztížení a ve svých důsledcích
také zdražení administrativy. Když pánové
projednávali předlohu o reformě veřejné
správy, odvolávali se na úspornost, na soustředění
a na unifikaci a měli pro to celou serii důvodů.
A nyní, když mělo býti těch důvodů
použito při organisaci soc. pojištění,
opustili je a chytili se důvodů zrovna obrácených.
Ne soustřeďovati, unifikovati, zlevňovati administrativu,
nýbrž zhoršiti a roztříštiti
ne proto, aby to pojištěncům bylo k prospěchu,
nýbrž aby se mohly uplatniti různorodé
politické vlivy v dělnickém, nemocenském
a soc. pojištění. Pánové, kteří
tak rádi a velice chlubivě a honosivě mluví
o racionalisaci v tomto směru, pokud jde o organisaci správy
nemocenského pojištění a soc. pojištění,
provedli pravý opak. Musím dále vytýkati,
že pánové v záležitosti zřizování
společenstev a gremiálních pokladen vložili
do zákona ustanovení, že společenstva
mají právo žádati za jich zřízení,
aniž by k tomu potřebovala souhlasu pojištěnců,
dělníků. Vypadá to tak, jako by pánové
chtěli v této době obnovovati nanovo stará
práva patriciů a stará bezpráví
plebejců. Zaměstnavatel má míti právo,
dělník má mlčeti a poslouchati. To
jsou věci, které samy o sobě napovídají,
že se pánové v tomto směru nepřidrželi
příkazu demokracie a příkazu objektivní
spravedlnosti. Rovněž podobnou výtku musíme
činiti v záležitosti parity, která byla
jedním z bojovných hesel nynější
vládní koalice. Otázka parity v prvé
řadě pro ně znamenala dosažení
omezení dělnického vlivu v nemocenských
pojišťovnách. Dovolávali se toho, že
polovičku příspěvků platí
zaměstnavatel a polovičku příspěvků
zaměstnanci. Ale, velectění pánové,
jestliže byly odvozovány z poloviny placených
příspěvků zaměstnavatelských
také určitá práva paritního
zastoupení, pak předpokládám, že
to byl optický klam, jestliže pánové
argumentovali, že zaměstnavatelé na podkladě
poloviny placených příspěvků
mají míti také poloviční zastoupení.
Příspěvek, který zaměstnavatelé
odvádějí, není ve své podstatě
ničím jiným nežli součástkou
mzdy, není v podstatě ničím jiným
nežli rovněž vydělaným obnosem,
který dělník a pojištěnec vydělá.
Křivda, která se stala v tomto směru dělnictvu,
odčiněna býti musí a také bude
odčiněna.
Byly zde učiněny již mým předřečníkem
výtky, proč pánové nespěchají
se zabezpečením přestárlých.
To pravděpodobně není pro ně pilnou
záležitostí a jak je vidno z různých
podezřelých příznaků, pánové
mají nyní na zřeteli jiné věci
a jiné starosti.
Pravděpodobně v této předvolební
době chtěli by umlčeti dělnické,
socialistické hnutí persekucí. Poukázal
již na to můj předřečník,
jakým způsobem jsou konfiskovány časopisy
německých sociálních demokratů.
(Výkřiky: A co zastaveni "Rudého
Práva"?) I zastavení komunistických
listů je charakteristickým příznakem
tendencí, které sleduje nynější
vládní majorita. Ať již má důvody
jakéhokoliv druhu proti komunistické straně,
je to neodpustitelná chyba, jestliže politické
straně, která případně vládě
nekonvenuje, zastavily se její časopisy, jmenovitě
v předvolebním období. (Posl. Kopasz:
To jim nič nepomôže!) Je jisto, že
persekuce nikomu nepomohla, utiskování nikomu nepomohlo
a nakonec se hříchy tohoto druhu vymstily na těch,
kteří je páchali.
Mám zde jeden ze zajímavých dokladů
konfiskační prakse z poslední doby. Je to
text interpelace, kterou jsem podal před několika
dny o konfiskaci našeho sociálně-demokratického
brněnského deníku "Stráže
socialismu". Protože divným řízením
prodlužovacím interpelace tiskem bude rozdána
možná až někdy po volbách, používám
této příležitosti, abych poukázal
na nynější konfiskační praksi,
kterou považujeme za velmi vážné nebezpečí
v ohrožování tiskové svobody a práv,
které v tomto státě měly by býti
respektovány. Brněnský sociálně-demokratický
deník "Stráž socialismu" uveřejnil
30. října v denních zprávách
stať tohoto obsahu (čte):
"13. a 26. Dvě čísla, jimiž můžeme
zcela bezpečně změřiti spravedlnost
Šrámkovy vlády. Její duch září
z čísel těchto a tvoří svatozář
kolem hlav koaličních činitelů. Svatozář
nespravedlnosti. Čísla 13 a 26 jsou názorným
příkladem této nespravedlnosti, jsou vykřičníkem
vykořisťování slabých. Čís.
13 je ve Tvarožné na obecní tabuli. Tam visí
13 povolení exekucí, které uvaluje berní
správa na majetek občanů, kteří
dluží daně. Občan nesmí býti
dlužen daně. Nemáte-li peníze dobrá
- přijde jistě exekutor a zjistí, že
máte ve světnici obraz, skříň,
postel, stůl, že máte ve chlévě
kozu, vepříka, kravku. Zabaví vám,
co potřebujete. Berní správa úzkostlivě
dbá, aby stát u vás neztratil ani haléře.
Že vás kravka živí? Že nemáte
na novou skříň? Že obraz je vaše
rodinná památka? Co jí po tom? Těmito
slovy mluví i 13 vyhlášek o exekuci.
Finanční úřady na Moravě za
r. 1927 odepsaly na zvláštní dani výdělkové
26 milionů Kč. Kdo platí tuto daň?
(Výkřiky posl. Srby.) Komu těchto
26 mil. Kč je odepsáno? To jsou továrníci
a jiné větší podniky. Ti platí
tuto daň. Oni se ale hřejí na slunci přízně
vlády, jež neměří všem stejně.
Jinak bohatým, jinak chudým. (Výkřiky
posl. Srby.) Na chudé posílá exekutora
a provádí exekuce jeho chudého majetku, bohatým
fabrikantům daně odpouští a daně
odpisuje třeba i milionové. Je to duch vlády,
jejímž dočasným správcem je katolický
kněz msgr Šrámek."
Z tohoto obsahu byla zkonfiskována prvá i druhá
část, takže z toho zbyla jen kostra.
V interpelaci dále uvádíme: "Konfiskované
části měly povahu věcné a slušné
kritiky současného vládního režimu
a jestliže byly censurou potlačeny, stalo se tak proti
duchu svobody tiskové, které v demokratickém
státě přísluší plné
právo kritiky i vládního režimu. Brněnský
censor patrně nyní před volbami chce omeziti
kritiku občanské koaliční vlády
a režimu msgra Šrámka a konfiskuje věci,
které jinak bez závady mohly býti uveřejňovány
po celá desetiletí i v dobách omezené
a přiškrcené svobody tisku."
Proto se p. ministra spravedlnosti Mayr-Harting a tážeme,
je-li ochoten učiniti opatření, aby brněnská
censura neprováděla podobné konfiskace a
uzpůsobila se objektivnějšímu chápání
censurní evidence tisku a nedostávala se do rozporu
s §em 113, odst. 1 ústavní listiny Československé
republiky, který nebyl do našeho ústavního
zákona vřazen proto, aby se pravda v novinách
censurou umlčovala, nýbrž proto, aby se tiskem
rozšiřovala, i když znamená kritiku vlády
a důsledků z vládních činů
vyplývajících.
V tomto směru vláda a její censurní
orgány dávají si velmi špatné
vysvědčení, když nepřipouštějí
v tomto období oprávněnou kritiku vlády
a jejích činů. Pánové se domnívají,
že zůstane trvale pravdou a že v praxi se osvědčí,
pro koho kazatelna káže a soud soudí, ten že
je a zůstane pánem země. Můžete
se domnívati a přesvědčiti velmi záhy,
že toto staré pořekadlo bylo jen nápovědí,
že podle kázání v kostelích a
podle rozhodnutí soudů a výnosů jednotlivých
státních zastupitelstev budou se říditi
osudy státu a osudy lidí. Ovšem jen potud,
pokud si to lid dá líbiti. My vám můžeme
prohlásiti, že jsme již prošli ohněm
persekuce a dovedeme najíti prostředky, abychom
se proti tomuto útlaku, proti této konfiskační
praksi a proti nyní zaváděné persekuci
ubránili.
Velectění pánové! To, co nyní
pozorujeme, činí na nás dojem, že jest
umělým konstruováním nebezpečí
pro stát, je umělým konstruováním
vlastizrady jedině za tím účelem,
aby pánové zakryli svoji vlastní vinu a vlastní
ostudu, kterou mají s vlastizradou jednoho svého
příslušníka ze strany ľudové,
s p. dr Tukou. Aby nějakým způsobem
zastřeli, co dávno již měli ze své
úřední povinnosti úřady a soudy
vyříditi, chápou se různých
prostředků a okolností, aby pronásledovali
dělnické hnutí a konfiskovali dělnické
časopisy.
Pánové řeknou, když jsou soukromě
dotazováni, že to je politická chyba. Já
jsem již řekl, jest snad celá tato koalice
velkou politickou chybou, která také pravděpodobně
v nejbližší době bude korigována,
a myslím, že pánové asi jsou zatíženi
jakousi kletbou, jako by jim byly chyby připisovány
přímo do jejich gruntovněpolitické
knihy. Takovou chybou označuji po všem, co se stalo,
generálskou předlohu, která jim uvázla
v senátě - ostudy ovšem, která z toho
vyplývá, se nikterak nezbaví - chybou pravděpodobně
byla také předloha o zavádění
titulů a řádů, s kterou se také
nemohou dostati kupředu. My k tomu říkáme,
že poctiví lidé ke svému poctivému
jménu nepotřebují žádných
příkras a že ti, kteří po příkrasách,
řádech a titulech touží, jsou hodně
vzdáleni duchu demokracie, tomu duchu, ve kterém
byla svého času sdělávána naše
ústava.
Velectění pánové! My jsme zde již
přednesli řadu oprávněných
stížností a žalob a můžeme
říci, že s povděkem vítáme
nyní se blížící příležitost
k politickému vyúčtování. Zatížené
konto odpovědnosti nynější vládní
koalice bude a musí býti důkladně
proúčtováno, aby pánové z vládní
většiny poznali, že hříchy a zločiny
proti lidu páchané nezůstanou a nemohou zůstati
beztrestnými. (Potlesk čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní:)
Dále má slovo p. posl. dr Stern.